Festivalové noviny č. 4 | 62. Smetanova Litomyšl 2020 by Smetanova Litomyšl

4 FESTIVALOVÉ NOVINY NÁRODNÍ FESTIVAL SMETANOVA LITOMYŠL 2020

62. ročník se zapíše do historie festivalu Držíte v ruce poslední číslo Festivalových novin, což znamená, že Smetanova Litomyšl se chýlí ke svému závěru. Byla jiná, byla komorní, ale rozhodně neztratila svoji atmosféru. Byť je před námi ještě několik koncertů, můžeme si dovolit malé shrnutí. 62. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl se měl původně konat od 11. června do 6. července a nabídnout 44 pořadů. Těsně po zahájení březnového předprodeje ale přišla rána v podobě koronaviru. Život jako by se zastavil a festivalu nezbývalo než vyčkávat. Štěstí a naděje ale stály při organizátorech, kterým se podařilo v krátkém čase přesunout Smetanovu Litomyšl na nový termín 2.– 12. července a přijít s úplně novým, komorním programem. Festival se tedy koná v jedenácti dnech a přináší celkem 35 koncertů. Jak je vidno, je to jen o 9 pořadů méně a v mnohem kratším čase. I přes komorní verzi jde o plnohodnotný ročník, který se jistě zapíše do historie festivalu. Už nyní můžeme prozradit, že dá-li Bůh, uskuteční se 63. ročník Smetanovy Litomyšle 2021 v termínu od 10. června do 6. července. Předprodej vstupenek bude zahájen ve středu 3. března od 10.00 hodin. Těšíme se na vás i příští rok.

Co přinese 63. ročník Smetanovy Litomyšle? str. 3

Rozhovor: Vilém Veverka str. 6–7

CZECHTOURISM

CzechTourism láká do Litomyšle

Hlavním lákadlem Litomyšle sice je renesanční zámek, zapsaný roku 1999 na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, ale za vidění stojí také historické centrum, domy kolem Smetanova náměstí v čele s domem U Rytířů, velkoryse opravené Klášterní zahrady a malované muzeum Portmoneum. Přijměte tedy pozvání agentury CzechTourism k návštěvě východočeské Litomyšle. ———— Co musíte vidět ve městě na seznamu UNESCO Zámek v Litomyšli, jehož fasády a štíty zdobí originální sgraﬁtová psaníčka, patří k nejkrásnějším renesančním stavbám střední Evropy. Prohlídkové okruhy vás zavedou do stylově zařízených interiérů i do barokního zámeckého divadla s dochovaným souborem kulis. Mimochodem až si budete prohlížet jednotlivá psaníčka, zkuste si ověřit, co se říká: každý motiv je prý originál a nikde na zdech se neopakuje.

Cestovatelská potěšení Litomyšle Město s úžasnou starou i současnou architekturou, bohatým spolkovým životem, přitom stále ještě s poklidným během života, přináší úlevu a odpočinek duši. Proto byla Litomyšl v roce 2012 vyhlášena prvními českými lázněmi ducha. Mezi náměstím a zámkem se projděte Klášterními zahradami, upraveným areálem s altánem, kavárnou a sousoším, které městu daroval sochař Olbram Zoubek. Milovníci kuriozit by neměli zapomenout na zrekonstruované Portmoneum, muzeum grafika a spisovatele Josefa Váchala s unikátními malbami na stěnách. K výletům láká i Růžový palouček, ležící jen pár kilometrů západně od Litomyšle, památné místo, kde se dle pověsti čeští bratři během třicetileté války loučili s vlastí před odchodem do exilu. ———— Portmoneum – Museum Josefa Váchala v Litomyšli Pitoreskní interiér domu Josefa Portmona vyzdobil ve 20. letech grafik, spisovatel, mystik a knihtiskař Josef Váchal. K vidění jsou unikátní nástěnné malby, vyřezávaný malovaný nábytek a bytové doplňky, expozici doplňují dobové fotografie či drobná grafika. Váchal vynikal především jako grafik a tvůrce knih na ručním papíru,

které pojímal jako svébytný umělecký artefakt a od rukopisu přes sazbu, barevné či černobílé dřevoryty až po vazbu je vytvářel zcela sám. V domku svého přítele Josefa Portmana vyzdobil Váchal dvě místnosti a nábytek. V 90. letech díky nakladatelství Paseka byl dům Josefa Portmana, který Váchal nazýval Portmoneem, zachráněn a restaurován. Pro veřejnost byl dům otevřen 26. června 1993. Váchalova vize se stala skutečností. Váchalovy nástěnné malby v Portmoneu jsou tak složitou strukturou, že je velmi těžké popsat je jednoduchým způsobem. Na první pohled naprosto nesourodá směsice námětů a malířských stylů má svoji vnitřní logiku, kterou nelze dešifrovat bez znalosti celého Váchalova díla, ale především bez znalosti jeho životních postojů a názorů na umění. Malby jsou protkány desítkami významových a přímých citací jiných umělcových děl. Naleznete zde krajinu a vedle ní množství ďáblů, ďáblíků, skřetů a duchů, střídajících se s klasickými tématy křesťanské ikonograﬁe a s odkazy na hinduistickou bhagavadgítu a jiné orientální prameny. Jedná se vlastně o jakýsi Orbis Pictus Váchalova duševního života a uměleckých názorů.

Jaká bude 63. Smetanova Litomyšl 2021? Co by to bylo za poslední číslo Festivalových novin, kdybychom nevyzpovídali uměleckého ředitele festivalu Vojtěcha Stříteského a nesnažili se zjistit něco málo z programu dalšího ročníku. ————

———— Ale některé projekty určitě můžete převzít z letošního ročníku? Některé snad ano, některé určitě ne – třeba Kučerův balet Tři mušketýři už nebude na repertoáru. S Pavlem Černochem jsme nalezli termín pro galakoncert na nádvoří až v roce 2023, Pavlicovy Svatojánské vigilie budou provedeny v létě 2022. Z letošního zrušeného programu máme pro rok 2021 přislíbeno hostování andaluského baletu Carmen ve víru ﬂamenca, rádi bychom uvedli Lipusovu inscenaci Rusalky, koncert Když chrám rozezní žestě a na Nových Hradech projekt 3x Ariadna. A těmto pořadům musí uvolnit termíny některé původně plánované projekty. ———— Můžete v tuto dobu prozradit alespoň základy dramaturgie příštího ročníku? Vždycky jsem měl skrytou radost z postupného odhalování programu, nyní mám starost, aby byl do lednové prezentace v Rudolﬁnu připraven kompletní a garantován. I když ani to, jak jsme se letos přesvědčili, ještě nemusí nic

Vojtěch Stříteský: „Za jeden z uměleckých vrcholů první poloviny festivalu považuji provedení 7. symfonie Ludwiga van Beethovena.“ Česká Sinfonietta, dirigent Radek Baborák, 5. 7. 2020

znamenat. Nicméně nyní budu mluvit tak, že se letošní situace nebude opakovat. 63. Smetanova Litomyšl tedy začne ve čtvrtek 10. června, bude trvat 27 dní a vyvrcholí v úterý 6. července. Kromě zmíněné Rusalky snad uvedeme také nové inscenace Hubičky, Rigoletta, Bohémy, Evžena Oněgina a jednáme také o Figarově svatbě. V cyklu hvězdy operního nebe vystoupí slavný americký tenorista Charles Castronovo a bude provedena oblíbená Orffova kantáta Carmina Burana. Společně s Českou ﬁlharmonií si připomeneme 75 let od 1. koncertu Smetanovy Litomyšle a kompletním provedením Slovanských tanců také výročí Antonína Dvořáka.

ROZHOVOR

62. Smetanova Litomyšl pomalu končí, ale vy už máte určitě plnou hlavu té příští, viďte? Touto dobou jsem býval s přípravou dramaturgie příštího ročníku výrazně dál. Ve velkých divadlech, a kulturních institucích obecně, bohužel ještě zdaleka neskončilo vyrovnávání se s dopady koronakrize. Mění se plány a fermany nejen příští, ale i budoucích sezón. A je samozřejmě obrovský rozdíl, jestli do sezóny naplánujete sedm premiér, nebo jen čtyři. Pak tu jsou nasmlouvané závazky osobností – režisérů, pěvců, změny technických parametrů, otázka ﬁnancí… Hodně, opravdu hodně se to nyní mění a našeho festivalu se změny přirozeně dotknou také. Vždyť já už měl program v podstatě připraven k předložení správní radě, ale za uplynulé 3 měsíce se nejméně z poloviny rozpadl jako domeček z karet. Uvedu příklad – měli jsme dohodu, že z pražského Národního divadla uvedeme Káťu Kabanovou a také novou inscenaci Prodané nevěsty v režii Alice Nellis. Jenže první

titul bude mít zcela nepřenosnou scénu a premiéra druhého byla úplně odložena.

———— Na závěr se nemohu nezeptat – jak jste spokojen s dosavadním průběhem letošního ročníku? Zatím* jsem – opravdu a bez přehánění – nadšený. Z úrovně uměleckých výkonů, z návštěvnosti stejně jako z ohlasů publika. Moc rád bych poděkoval všem, kteří nás podrželi ﬁnančně i přízní. A samozřejmě posluchačům a všem návštěvníkům! Třeba se opakuji, ale právě oni jsou duší Smetanovy Litomyšle. *Rozhovor vznikl 7. 7. 2020, poz. redakce.

Litomyšl má Martina Bačová spojenou s létem a hudbou

ROZHOVOR

Houslistka Martina Bačová se v letošním programu Smetanovy Litomyšle objeví s hobojistou Vilémem Veverkou a se souborem Baborák Ensemble. Nucená pauza, kterou i jí přineslo letošní jaro, ji prý přestala bavit po dvou týdnech… Byla pak vděčná za každý streamovaný koncert. A je vděčná za festival v Litomyšli i za možnost jet opět na Letní akademii ve švýcarském Bielu. ———— Od Bedřicha Smetany toho houslisté, jak známo, moc nemají, ale přesto: hrajete ho? Ano, hraji a velmi ráda. Jeho dvě dueta pro housle a klavír „Z domoviny” patří do repertoáru každého českého houslisty, na letošní Smetanově Litomyšli zazní hned několikrát. ———— A posloucháte ho? Pokud ovšem vůbec máte čas a chuť nějak výrazněji poslouchat v klidu hudbu... Tradičně téměř každý rok na zahajovacím koncertu Pražského jara. Pak také jeho stěžejní komorní díla patří k mým oblíbeným. Bohužel (pro mě) jsem větší fanoušek baletu než opery.

Foto Lucie Cermak, Artykel

Jak vnímáte památkové a kulturní město Litomyšl? Od dětství je pro mě Litomyšl spojena s létem, hudbou, sváteční a festivalovou atmosférou. Když se řekne Litomyšl, okamžitě se mi vybaví festival a hned pak krásy města. Neumím to oddělit a asi bych ani nechtěla, každý rok se tam ohromně těším. ———— Chybělo vám letos na jaře hodně veřejné vystupování a kontakt s kolegy a lidmi vůbec? Velmi. Z počátku jsem to vnímala jako nutnost a taky příležitost lehce zbrzdit. Nicméně po necelých dvou týdnech mně ta nucená pauza bohatě stačila. A to byl teprve konec března... Každé jedno streamované vystoupení byla malá náplast. Díky za ně. Pro mě osobně to byla mimořádně poučná doba. Pustila jsem se do nové výzvy. ———— Je to už za námi...? Ani vzdáleně se to neodvažuji zhodnotit...

Cítíte se být výrazně sólovým typem, nebo se raději zapojujete do muzicírování v komorní hudbě? Podle repertoáru… Při sólu jsem svobodnější, komořinu si zase užívám jinak a sdílím ji s kolegy. Je to zdravá balance. ———— Baborák Ensemble je hodně variabilní soubor. Dostáváte se někdy opravdu až k té nejmenší podobě - horna a kvarteto? Ano, dokonce často. ———— V čem spočívá virtuozita? V čem u houslí? Dokonalým ovládnutím houslové techniky, řekla bych. ———— Pokud není a nemá být cílem, co pak ale je tím „cílem”? Sdělení. S pokorou vůči autorovi. Lehké to není, ale když se to podaří, je to mimořádné. Napadá mě příklad: Isabelle Faust – Pražské jaro 2019 – Johann Sebastian Bach a jeho Sonáty a partity pro sólové housle. Dechberoucí.

Hovoříváte při koncertech? Jaký okruh informací pak předáváte publiku? Raději se snažím o to hudební sdělení a sdílení (smích). ————

Česká spořitelna: Věříme dobrým věcem Tak výjimečných událostí, jako je Smetanova Litomyšl, existuje jen málo. Pestrou nabídku kvalitní hudby podtrhuje unikátní atmosféra festivalu i města. Jsme nesmírně rádi, že se zde můžeme spolu potkat i letos, navzdory složité situaci. Přejeme vám spoustu jedinečných zážitků. A teď bychom vás rádi vzali letem světem dalšími dobrými věcmi, u kterých jako Česká spořitelna jsme. Pomáháme s Českou filharmonií Je nám ctí stát jako partneři po boku České filharmonie a máme radost, že i díky nám se podařilo letos uspořádat cyklus čtyř benefičních koncertů Pomáháme s Českou filharmonií. V tom prvním se podařilo vybrat neuvěřitelných 7 461 258 Kč ve prospěch pěti nemocnic, které bojovaly s nejtěžšími případy nákazou Covid-19. Zdravotníkům byl také věnován pátý, speciální koncert. Za jejich práci a nasazení sklidili od přítomných hostů i účinkujících poděkování ve formě aplausu. Společně tvoříme Abecedu peněz Naší vlajkovou lodí v oblasti dobrých věcí je bezesporu rozvoj finanční gramotnosti. V současném programu Abecedy peněz nabízíme programy už pro čtyři cílové skupiny. Ve všech regionech už je znám náš program pro žáky čtvrtých tříd. Od roku 2019 si hrajeme

na rodiče se žáky druhých tříd základních škol, kdy jim přibližujeme rodinný svět ﬁnancí hravou a interaktivní formou. Zapojili jsme teenagery do plnění praktických finančních úkolů v interaktivní detektivní hře s názvem Tajuplná cesta. Pod hlavičkou Abecedy vzdělávání pro seniory učíme starší občany používat chytré mobilními telefony, praktické aplikace i internetové bankovnictví. V době pandemie jsme ﬁnančně podpořili vzdělávací program České televize UčíTelka a Máme na to, a práv v programu Abeceda peněz jsme připravili celé pásmo volnočasových edukativních aktivit a soutěží. Změňte s námi místo, kde žijete, k lepšímu Ocenili byste ve své obci třeba altán pro sousedské akce? Chcete obnovit studánku nebo lipovou alej? Fandíte spíše mobilnímu kinu? To vše s námi můžete realizovat v grantu Dokážeme víc.

ČESKÁ SPOŘITELNA

Na čem teď dlouhodobě pracujete? Ještě více se za poslední rok věnuji učení, začátkem září také nastupuji nově na Konzervatoř Teplice jako pedagog hlavního oboru.

A co po Smetanově Litomyšli? Hned po závěrečném koncertu Smetanovy Litomyšle odjíždím do Švýcarska. Letní akademie Biel/Bien jako jediná instituce ve Švýcarsku spouští v upraveném režimu i letošní ročník. Těší mě, že po devíti letech nepřerušíme naši spolupráci a organizátoři našli způsob, jak to i letos realizovat. Petr Veber www.klasikaplus.cz

Pomáháme napříč republikou. V Pardubickém kraji se letos skautský oddíl Brněnec ve spolupráci s církví, dalšími spolky a obcí pustí do úpravy areálu místního evangelického kostela. Chtějí pro místní společně vytvořit podmínky a prostor pro pořádání společenských akcí. A my jsme jim přispěli částkou 82 650 Kč. V sousedním Královéhradeckém kraji uspěli letos hned se čtyřmi projekty. Ve Vesci u Sobotky chystá místní sbor dobrovolných hasičů obnovit studánku v údolí Vesecký Plakánek a vybudovat stromovou lavici na návsi. V Kostelci nad Orlicí dostal divokou kartu a symbolickou ﬁnanční podporu záměr uspořádat několik sousedských a komunitních akcí. V Dolní Branné zase parta nadšenců přemění obecní louku na sportoviště a skupina sousedů z obce Vlčice, inspirována místní mládeží, buduje workoutové a herní hřiště. A co vy? Máte chuť také udělat něco pro místo, kde žijete? Směle do toho! Vše najdete na www.dokazemevic.cz. Žádosti přijímáme celoročně. Všem doporučujeme naše webové stránky www.csas.cz a www.verimedobrymvecem.cz, kde najdete veškeré podrobnosti a také tipy a rady, jak si v této stále ještě nelehké době poradit.

ROZHOVOR

Jarní krize nahrává kreativnějším produkcím Hned pětkrát se letos představí publiku Národního festivalu Smetanova Litomyšl hobojista Vilém Veverka, a to ve čtyřech různých programech a s různými hudebními kolegy. Festival, který narychlo kompletně změnil dramaturgii a „převlékl“ se do mnohem komornějšího a domácího roucha, vnímá jako fantastickou příležitost. Podstatné prý je, že se interpreti můžou znovu postavit před své publikum. Ale dodává, že letošní jaro pro něj mělo i očistný význam a umožnilo mu dodělat dva zajímavé projekty. ———— Doba se pomalu vrací do normálu, přesto se mi zdá, že je hraní něčím jiné, minimálně strukturou programů. Vystupují spíš menší uskupení a sólisté, znějí tím pádem jiné skladby a hlavně v jiné koncentraci. Pociťujete něco podobného? Tak především je podstatné, že se člověk – interpret může znovu postavit před své publikum. To, že jsou to co do obsazení skladby spíše menšího formátu, pak může nahrávat kreativnějším produkcím. Tento stav je zkrátka určitá danost. S Kateřinou Englichovou jsme měli první koncert v Obecním domě. Málokdo asi řekne, že na tomto pódiu realizoval komorní

koncert, ta atmosféra, ono klima v sále, bylo trochu jiné. ———— Přišel jste o hodně zajímavého hraní během pandemie? Většina je asi nenahraditelná, že? Já naopak věřím tomu, že většina koncertů, které jsme nerealizovali v průběhu jara, dokážeme uskutečnit na podzim, nejpozději pak v průběhu příštího roku. Na druhou stranu, úplně plonkově jsem z letošního jara naštěstí nevyšel. Asi dva roky jsem připravoval, především co do dramaturgie, novou desku, a toto album, které považuji z mého pohledu za přelomové, se mi podařilo nahrát. V průběhu letošního jara je to možná dvojnásobná satisfakce. ———— Jak jste vlastně trávil ty zvláštní jarní měsíce? V podstatě jsem hodně odpočíval a fotografoval. Vytvářel jsem nový web www.vilemveverka.photography, který je zaměřený čistě na fotograﬁi. Tematicky se to týká jen hor, případně krajiny. Dlouho, snad dva týdny, mi trvalo, než jsem „našel motivaci“ vzít nástroj do ruky – překvapivě mi hoboj zprvu tolik nechyběl. Pak už to však byla poměrně přísná, byť pozvolná příprava právě na nahrá-

vání destky. To mě tedy zaměstnávalo a paradoxem všeho, tím, že nebyly žádné koncerty okolo, jsem se mohl věnovat pouze a jen tomu. ———— Teď vás čeká hned patero účinkování na Smetanově Litomyšli. Hned dvakrát to bude Mattinata s Martinou Bačovou a Miroslavem Sekerou, je to úplně nový program nebo už jste ho společně někde prováděli? Se znamenitým klavíristou Mirkem Sekerou jsem hrál jen jednou, před Josefem Sukem, Romantické kusy od Antonína Dvořáka. S Martinou se takto komorně setkáváme vůbec poprvé a hned na takovém pódiu. Dá se tak říct, že program je nový, byť provedeme skladby relativně velmi známé. ———— Co zazní a kdo to vybíral? Dramaturgii jsme vytvořili společnými silami, přesto se sluší říct, že ideový záměr nese rukopis především Vojtěcha Stříteského, dramaturga festivalu. Vedle Bacha zazní Telemann, Britten, Dvořák, ale také Ennio Morricone, jehož hudbě se s oblibou věnuji.

———— Možná je docela příjemná ta vynucená změna, protože festival dostane úplně výjimečnou atmosféru a zavede diváky i vás umělce na místa, kde se obvykle programy nekonají… Já právě věřím, že se na letošní festival bude vzpomínat jako na, svým způsobem, výjimečný podnik. Ostatně, je zde ještě jeden koncert, kde jsem v akci. S formací „PhilHarmonia Octet“ realizujeme program, který snese ta nejpřísnější festivalová kritéria. Poprvé mimo Prahu zazní výběr z cyklu Gustava Mahlera Chlapcův kouzelný roh pro baryton a dechové okteto. Na tomto koncertě 11. července zazní Serenáda pro dechy od Antonína Dvořáka op. 44 d moll a Musorgského Obrázky z výstavy. Atraktivnější program si snad posluchač ani interpret nemůže přát.

A jsme u závěrečného Velkého finále, i tam budete jedním z účinkujících. Zahrajete jen Bachův koncert pro housle a hoboj, nebo se přidáte i v jiných skladbách? Zatím to vypadá, že s Martinou Bačovou a souborem Barocco sempre giovane provedeme skutečně „jen“ Koncert pro hoboj, housle, smyčce a contionuo od Johanna Sebastiana Bacha. Ten koncert má však jasnou, skutečně finálovou dramaturgickou koncepci, proto mi jeden výstup nepřijde málo. Leda snad, že by mi Pepa Špaček dovolil zahrát jednu část z Vivaldiho Čtvero ročních dob (směje se). ———— Kolik zaberou přípravy na nečekaný program? Ty přípravy jsou obvyklé, je třeba být flexibilní, reagovat okamžitě na podobnou velkou příležitost. Nejvíce budeme trénovat logicky s PhilHarmonia Octetem, ve Dvořákově Serenádě je na pódiu 11 interpretů, to už je de facto malý orchestr a zvukově pak i v případě Musorgského Kartínek se jedná určitě o komorně orchestrální projekt. Ostatně to je svým způsobem také jakási naše filozofie, být schopni v osmi případně i více lidech zastoupit ve více než originálním obsazení celý orchestr.

Co vás čeká po Litomyšli? Teď asi není moc doba na odpočinek, většina umělců se snaží hrát, aby si vynahradila jaro. Je to i váš případ? V takovém rozumném tempu to budou koncerty s mou „kapelou“ Ultimate W Band. Stálým partnery jsou pak Barocco sempre giovane či Ensemble 18+. Vystupovat budeme s Kateřinou Englichovou, s tou si letos připomínáme patnáct let na společném pódiu. V srpnu vedu už tradiční mistrovské kurzy v Třeboni, následují koncerty s Tomášem Netopilem jako houslistou a Barbarou Marií Willi a další. Není ani reálné, abychom „výpadek“ tohoto jara obratem dohnali. Na druhou stranu jsou to pak i nové příležitosti, jako je právě Smetanova Litomyšl, a za to jsem – a myslím, že všichni účinkující – velmi vděčný. Veronika Paroulková

SMETANOVA LITOMYŠL 2020

Ve stejném složení si dáte i Hudební dostaveníčko v zámeckém divadélku, tam ale zahrajete program jiný… Ano, ale obě performance vnímám sám pro sebe, ostatně jde o jedno obsazení, jako jakýsi ucelený blok se dvěma poločasy, které se odehrají na dvou místech. A musím říct, že při těchto vystoupeních předpokládám výraznější interakci s publikem, to by mohlo být jakési speciﬁkum.

Delší verze rozhovoru na www.klasikaplus.cz.

Maximální uznání celému týmu Dovolte, abych vyslovil poděkování a maximální uznání celému týmu Smetanovy Litomyšle za přípravu a organizaci náhradního programu v extrémně krátkém času a velmi obtížných podmínkách. Náhradní program by mohla závidět většina festivalů, které by ho vzaly všemi deseti jako řádný a celý rok připravovaný program. Pavel Kysilka prezident festivalu 7

REFLEXE PLUS

Mattinata: půlhodinka s jedním protagonistou Jeden ze sloganů charakterizujících Litomyšl hovoří o městě jako o „lázních ducha“. K letošnímu ročníku festivalu Smetanova Litomyšl, který je opravdu hodně jiný než v mnoha uplynulých letech, to pasuje. Komorní koncerty těží z genia loci odlišně, ale stejně intenzivně jako velké programy a operní představení v normálních dobách. Ať už jde o hudbu na nezastřešeném zámeckém nádvoří, o recitál ve Smetanově domě nebo dopolední zastaveníčko v zámecké zahradě. Festival je tentokrát opravdu „národní“, dokonce příjemně lokální, pohodový a skoro domácký. A přesto umělecky ani o píď jinde, než se očekává. ———— Uprostřed trávníku pod starým stromem je malé pódium, tak zrovna pro jednoho muzikanta se dvěma nástroji. Lidé sedí v lehát-

kách nebo postávají kolem, poslouchají, usmívají se, reagují. Radek Baborák vysvětluje rozdíly mezi přirozeným a moderním lesním rohem, ukazuje, vtipně glosuje a hraje opět jako pámbůh… A má všechny po dvou minutách omotané kolem prstu. Je sobotní dopoledne a koná se první festivalová programová inovace s názvem Mattinata: půlhodinka s jedním protagonistou, v plenéru, vstup volný. Ale není to tak, že by se zastavilo jen pár lidí, co šli náhodou kolem. Je tu docela početné publikum, které evidentně přišlo cíleně. V rohu zámecké zahrady, u zídky s vyhlídkou a u kavárničky v malém bastionu, je teď Radek Baborák mezi lidmi už velmi kontaktně, poté, co jim na úvod, a to ještě neviděn, zatroubil předtím za rohem. Tady už je ho vidět úplně. Evidentně mu to nevadí: je nejen hráč, který nikdy nedělá kiksy, ale je také bavič, nenásilný a přirozený. Nedělá show, ale dokáže zaujmout. Zajímavě povídá – a když hraje lovecké signály,

skladbu od Jana Sticha alias Giovanniho Punta, etudu od Johannesa Brahmse, nebo třeba něco od Charlese Koechlina, hraje naplno, se všemi detaily, nuancemi i pocitovým dozněním slyšeného, jako kdyby nebyl pod otevřeným nebem. Na konci musí trochu improvizovat, když mu vítr vyvrací na pultu kolíčky na prádlo a nezadržitelně cuchá noty, ale ani to ho nevyvádí z míry. Dohrává se zavřenýma očima, pak pobaveně krčí rameny a klaní se. Petr Veber www.klasikaplus.cz

Václava a Václav. Duchovní hudba u piaristů

———— Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 otevřely program pod intenzivním vedením Václava Lukse novodobou premiérou samostatného mešního Kyrie z pera Antonia Caldary, ve své době vicekapelníka u vídeňského dvora. Skladba z roku 1705, tedy ještě z jeho benátského působení, rozčleněná na zřetelné tři oddíly je výrazně koncipována jako dvousborová, se střední plochou věnovanou sólistům, s terasovitou dynamikou a krásnými harmoniemi. Stejně jako tuto, i další kompozice umístil Václav Luks do času a prostoru s vědomím dlouhého dozvuku, který interpreti mohou využít a ovládnout vždy jen zčásti a jemuž se nakonec musí vždy podřídit. Caldarovo zhudebnění slov o ukřižování z vyznání víry, Cruciﬁxus, přineslo pak další proměnu sazby a zvuku – jde o dílo pro šestnáctihlasý sbor s doprovodem hlubokých nástrojů, velebné, vznešené, pomalu proměňující a přelévající harmonie. Soliterní Credo od Jana Dismase Zelenky, zhudebnění vyznání víry, které zaznělo jako druhá novodobá premiéra, se v notách dochovalo v Saské zemské knihovně. Nejde o žádnou z jednotlivých částí mešního ordinária, z nichž Václav Luks nedávno sestavil Zelenkovu „imaginární“ mši nazvanou Missa 1724, ale o další samostatný kus liturgické hudby nesoucí všechny pěkné znaky Zelenkových děl, jimiž jsou velkorysá

rozevlátost, velké dynamické oblouky, rozmáchlá polyfonie. Mimochodem, jeho učitelem byl ve své době proslulý hudebník Johann Joseph Fux, a to právě ve Vídni... Provedení upoutalo dynamickými poryvy, proměnami temp, značně exponovaným orchestrem, velkolepě znějícím sborovým partem i pěknými sóly Heleny Hozové, Kamily Mazalové, Václava Čížka a Tadeáše Hozy. Působivá je zejména náhlá a závažná hudební proměna k pomalému tempu, související se slovy o ukřižování, ale impozantní je i závěrečná fuga, výrazně polyfonní Amen s krásnou korunou. Ouvertura C dur Františka Xavera Richtera oddělila vážné Zelenkovo vokální dílo od posledního čísla programu, jímž bylo Dixit Dominus, zhudebnění žalmu 110 od Baldassara Galuppiho. Operní autor působící v Itálii a přechodně i v Rusku a hraný s úspěchem často ve Vídni, známý komickými díly, ale nebránící se ani až dramatickému patosu, přispěl v tomto případě do duchovní hudby skladbou plnou kontrastů: v tempech, ve výměnách mezi sólisty a sborem i v orchestru. Skladbou, která poutá pozornost a je pro soubor příležitostí ukázat se skutečně reprezentačně. Collegium 1704 se svým sborem nezklamalo. Chrámová akustika (oproti jeho koncertům v pražském Rudolﬁnu) sice nutně smazává ty nejjemnější detaily, na nichž si dává Václav Luks záležet, ale strhující komplexnost, samozřejmost a hotovost byla zřetelně přítomna i tak. Zajímavý program, vynikající interpretace. Stará hudba v těchto kvalitách na Smetanovu Litomyšl patří a musí patřit i v budoucích letech. ————

Mezzosopranistka Václava Krejčí Housková patří do Litomyšle přes svou rodinu. Festival ale ozdobila díky svému umění. Nokturno, jehož byla hodinu před půlnocí protagonistkou, naplnilo setmělý chrám komorní podobou barokní hudby. Doprovázelo ji Brno Baroque Trio tvořené houslistou Zdeňkem Svozilem, violoncellistkou Anežkou Kavalírovou a cembalistou Martinem Hrochem. Začali a skončili moderními autory komponujícími ve starém duchu. Ave Maria od Vladimira Vavilova se kantilénou i harmoniemi podobá raně barokní hudbě, Ave Maria od gibraltarského skladatele Williama Gomeze má mimořádně působivou melodii z pomezí klasiky a vyššího populáru a jako závěrečná modlitba byla ideální tečkou. Hodinu mezi těmito mezníky naplnila pěvkyně s krásným sytým, ale měkkým témbrem hudbou italských autorů, známými duchovními i operními áriemi od Bacha a Händela a lamentem z Purcellovy opery Dido a Aeneas. Nabídla vemlouvavý projev, příjemný a nenásilný, nezasahující ve výrazu bolesti ke krajnosti; jen náznakem upozornila, že má k dispozici i velký operní hlas, který ale neužívala. Vyvarovala se manýr, ale i většího zdobení, zpívala klidně a oduševněle. Publikum vtáhla do hudby a zcela ztišila. Pravé nokturno, repertoárem i náladou, v letošním programu pěkný nápad.

REFLEXE PLUS

Piaristický chrám byl o prodlouženém víkendu dějištěm dvou vzácných vokálních koncertů pořádaných festivalem Smetanova Litomyšl. Mezzosopranistka Václava Krejčí Housková tam v neděli v noci zpívala za doprovodu barokního tria, Václav Luks tam pak v pondělí odpoledne dirigoval svůj barokní orchestr a sbor. Krásný prostor kostela, který před šesti lety po záchraně a rekonstrukci povstal z cesty ke zmaru, posloužil dobře intimnímu i rozmáchlejšímu repertoáru.

Petr Veber Celou reﬂexi si můžete přečíst na www.klasikaplus.cz.

SMETANOVA LITOMYŠL 2020

Každá pomocná ruka si zaslouží poděkování

Ačkoli 62. ročník Smetanovy Litomyšle dostal komorní formát, neznamenalo to, že by nebylo třeba rukou, které by přispěly k hladkému běhu festivalu. Opět denně nastupovalo do práce několik týmů zajišťujících vše od pódia, prodeje vstupenek, občerstvení, Festivalových zahrad, až po tak obyčejnou, ale důležitou věc, jako je odvoz odpadků. ———— Napadlo vás někdy, kolik lidí se vlastně pojí k vaší vstupence? Kolik lidí se podílí na tom, že už jen usednete do hlediště a vychutnáváte si koncert? Dramaturg, který tvoří program, propagace, která ho dostává různými způsoby až k vám, tiskárna, která vytiskne program, prodejci vstupenek,

ubytovavatelé, kteří vám zajistí pokoj, technici, kteří postaví jeviště i hlediště, připojí veškeré kabely, zvukař i osvětlovač, kteří zajišťují ještě lepší vnímání hudby, uvaděčky a uvaděči, kteří vám ukáží vaše místa a ještě předtím třeba utírají sedačky mokré po dešti, občerstvení, kde si můžete před koncertem, ale i o přestávce nebo po představení dát sklenku vína nebo něco zakousnout, tým Festivalových zahrad, který nachystá sedací vaky, lehátka i deky, a řada dalších a dalších... Zkrátka je to velká spousta lidí.

A právě těmto lidem patří díky, že do toho, třeba už několik let po sobě, jdou a věnují svůj čas festivalu. Nebudeme jmenovat, seznam by byl dlouhý, protože pomocníků je opravdu hodně. Zkrátka díky vám všem.

Zpívaný a ozvučený zeměpis Premiéra mimořádného projektu doplněného taneční přehlídkou dobových kostýmů nese název, nad kterým se mohou lidé pozastavit - Zpívaný a ozvučený zeměpis. Dirigent Roman Válek přichází s vysvětlením.

„Johann Sebastian Bach v memorandu ohledně církevní hudby, zaslaném městské radě v Lipsku, charakterizuje hudební žánry v Německu a jejich zdroje z Itálie, Francie, Anglie a Polska. Vystihuje tak kosmopolitní charakter německého hudebního života první poloviny 18. století, jenž dostal označení ,smíšený vkus’ (vermischter Geschmack). Je to především Georg Philipp Telemann (1681-1767), který dokonale naplňuje ideál smíšeného vkusu. Jeho i na svou dobu značně rozsáhlou tvorbu čítající přes tři tisíce skladeb lze z výše uvedeného hlediska definovat jako francouzsko-německo-italskou syntézu, doplněnou o ,exotismy’, z nichž nejpopulárnější jsou prvky polské, případně ,hanácké’ hudby. Když bylo Telemannovi necelých 20 let, dostal od ředitele gymnázia v Hildesheimu Christopha Losiuse neobvyklou zakázku: zhudebnit cyklus patnácti písní s generálním basem – jako výukovou pomůcku, jež měla charakterizovat vybrané země a regiony, Singende Geographie.

Pomocí obživlých ﬁgur Johanna Sebastiana Bacha a Wolfganga Amadea Mozarta, jež jsou patrony a glosátory našeho barokního cyklu ,Bacha na Mozarta v Brně’, si vás dovolujeme pozvat na exkluzivní procházku barokní a renesanční Evropou a snad i končinami vzdálenějšími. Překrásný renesanční zámek v Litomyšli přímo nahrává tezi o italské kolébce veškeré hudby. Barokní orchestr Czech Ensemble Baroque obohacený o neobvyklé nástroje (hackbrett, theorbu, harfu, bicí aj.) vás provede čarokrásnými zákoutími Versailles, Provence, Burgundska, Švábska, ale také Uher, Polska, Rakouska nebo Turecka. Vokální kvintet nám připomene, že pravé kořeny baroka jsou ale v hudbě vokální, vyslechnete proto několik madrigalů, oblíbených v celé Evropě šestnáctého století.

jenž kromě dobových tanců obohatí náš eurovýlet o dobové módní prvky daných regionů. Doufáme, že se náš/Telemannův cestovatelský program výborně hodí do této složité doby všelijakých omezení, a že se vám díky němu již nebude chtít utrácet drahocenné ﬁnance za náročné cestování, nýbrž přijdete na chuť skvělé dobové hudbě, která nás v teple našich domovů a ve vlídných zdech např. litomyšlského panství dokáže přenést kamkoli si zamaneme a oblaží naše jemně poraněné duše svojí nesmrtelnou a univerzální krásou.”

VSTUPENKY PREMIÉRA

————

O 260 let později napadlo muzikologa Adolfa Hoffmanna využít této ideje a běžné barokní praxe, parodického stylu, a sestavit velkolepou orchestrální svitu z nejlepších mistrových opusů. Vydal ji pod lehce pozměněným názvem Klingende Geographie v roce 1961. Pro dnešní festivalový koncert jsme se rozhodli propojit původní nápad zpívaného zeměpisu s orchestrální verzí.

Zpívaný a ozvučený zeměpis, Czech Ensemble Baroque Quintet, Alla Danza Brno – Baroque, Czech Ensemble Baroque Orchestra, pátek 10. července od 20.00 hod. na zámeckém nádvoří.

A aby byla naše barokní hostina úplná, oblažíme i vaše vizuální smysly, díky choreograﬁím a módním kreacím souboru dobového tance Alla Danza Brno – Baroque,

Czech Ensemble Baroque

REFLEXE PLUS

Den sólistů

Sobota s datem čtvrtého července by klidně mohla vstoupit do dějin festivalu Smetanova Litomyšl jako „den sólistů“. Nezpívalo se v něm, nevystoupil žádný soubor, ani orchestr, ani duo. Hráli jen a jen instrumentální sólisté. Bylo jich ve dvou koncertech pět. Čtyři si rozebrali Bacha, jeden se věnoval Smetanovi a Chopinovi. ———— Tím, kdo se pustil do dvojice zajímavě příbuzných autorů, byl sedmadvacetiletý pianista Marek Kozák. Měl pro letošek původně úplně jiné plány, týkaly se hodně Beethovena, Dvořáka… Pandemie je změnila i jemu. Když Smetanova Litomyšl měnila program na komorní, přijal pozvání a využil svých dřívějších let, kdy se věnoval přípravě na soutěže jak Bedřichu Smetanovi, tak Fryderyku Chopinovi. Ostatně, v roce 2015 se dostal na Chopinově varšavské soutěži do semiﬁnále, jinými slovy

– postoupil mezi dvacet nejlepších klavíristů ze čtyř set osmdesáti přihlášených. I když pak Chopina maličko opustil, aby se mohl intenzivněji zase věnovat i jiné hudbě, zůstal mu evidentně jedním z nejbližších autorů. Marek Kozák hrál pro hrstku lidí v maličkém barokním zámeckém divadélku už o den dřív a stejný program tam měl i v sobotu v podvečer. Chopinem končil. Jeho Andante spianato a Velkou brilantní polonézu Es dur, známou a chytlavou rozsáhlou skladbu, využil jako přirozený vrchol hodinového programu. Dal jí vše, co potřebuje: virtuózní nadhled, velkorysost, poezii i tempové vygradování. Jako ten, kdo Chopinovu světu opravdu rozumí, se projevil i předtím v mazurkách, v nichž se tanečnost krásně provázala s básnivostí a zvýrazněné motivy s pavučinami ﬁgurací, aniž by v nich jakkoli bylo bezděky zřetelné, jak jsou těžké. Naprosto přesvědčivě a suverénně se Kozák vyrovnal i se Smetanovými skladbami. Cítí je poeticky, v polkách rozkošně zachycuje tanečnost, aniž by z nich

trčela, v Českých tancích vyzdvihl charakterizační prvky, aniž by však Oves a Furiant jakkoli klopýtaly. Hraje oba romantiky klidně, bez velkých gest, pomáhá si graciézními pohyby. Hrál neokázale, introvertně, bezchybně, v intimním celodřevěném prostoru obrazně i doslova velmi blízko posluchačům, program vyzněl dokonale. S Markem Kozákem jsme v únoru publikovali rozhovor v souvislosti s jeho účinkováním s rozhlasovými symfoniky ve zřídka uváděném Klavírním koncertu Vítězslavy Kaprálové. Je evidentní, a bylo tehdy z vystoupení jasné, že jde o všestranného mladého umělce, který je s imponující zralostí schopen diferencovaně se postavit za různé autory, dát hudbě tvář a jedinečnost a přesvědčit o hraných skladbách s plnou vážností. Působil tak i při litomyšlském recitálu. ————

Vyšel z toho přes relativní velikost prostoru pod otevřeným nebem mimořádně soustředěný, nekomerční, intimní, kontemplativně působivý a ztišený koncert. Jiří Bárta hrál violoncellovou suitu pokorně, klidně, jakoby z jiného světa, často v té nejtišší možné dynamice, a přece zcela zřetelně a slyšitelně. Lukáš Klánský se

u křídla Petrof zhostil třívěté skladby určené pro dvoumanuálové cembalo dostatečně perlivě, vyrovnaně, komorně. Jana Boušková zahrála suitu psanou nejspíše pro loutnové cembalo měkce a zněle. A Jiří Vodička uzavřel čtyřrecitál známou houslovou partitou, vyvolávající pocit, že hrát na housle vícehlas je docela snadné.

Ani v jednom případě samozřejmě nešlo o snahu o přísně historicky poučenou interpretaci. V Bachově době se nehrálo ani na klavír, ani na harfu takových konstrukcí, které se užívají dnes. Violoncello a housle se od jeho dob změnily minimálně, ale vývoj, mající nemalý vliv na zvuk a interpretaci, se odehrával v ostrunění a tvaru smyčce. Tento večer nicméně nešlo o autentickou podobu staré hudby, ani jeden ze čtyř sólistů není a nechce být v tomto směru specialistou. Šlo o něco jiného: o magický večer, během něhož virtuozita nenápadně a neokázale sloužila prožitkům a zážitkům a během něhož se Bachova hudba, ve své době mající určitě také instruktivní funkci, proměnila jen a jen v tóny, kouzlící v čase a prostoru ve prospěch dotyku s věčností. Petr Veber www.klasikaplus.cz

REFLEXE PLUS

Večerní koncert nazvaný „4 sóla pro pana Bacha“ umístili organizátoři na zámecké nádvoří. Byl to odvážný počin. Dramaturgicky, pořadatelsky, interpretačně i akusticky. Ve všech čtyřech parametrech vyšel na výbornou. Neobvyklý projekt nejen v Litomyšli, ale v českém koncertním provozu vůbec, soustředil na jedno pódium z Bachova odkazu čtyři skladby pro jeden nástroj: Suitu pro sólové violoncello č. 1 BWV 1007, Italský koncert BWV 971, Suitu pro sólovou harfu e moll BWV 996 a Partitu pro sólové housle č. 3 BWV 1006. Nic víc a nic méně. Vše měli v rukou čtyři známí čeští interpreti, každý zcela sám, na pouhou – či celou? – čtvrthodinku.

Mistři na zámeckém návrší

REFLEXE PLUS

Po sobotním „dni sólistů“ byla na festivalu Smetanova Litomyšl neděle dnem, který ozdobily dva vynikající soubory. Na nádvoří zámku nadchl večer muzikalitou Radek Baborák se svým orchestrem Česká Sinfonietta. V piaristickém chrámu, který je dějištěm duchovněji vyznívajících koncertů, exceloval předtím na zámeckém návrší v mistrovství souzvuků komorní sbor Martinů Voices. ———— Hodinový program otevřel sbormistr Lukáš Vasilek mimořádně působivě. Provedení Allegriho Miserere situoval totiž do prostoru nad hlavami posluchačů. Předzpěvák stál vpravo na empoře, hlavní sbor na kůru a menší sbor, v jehož odpovědích se opakuje nezapomenutelný skok sopránu k nejvyššímu tónu, zpíval z lávky, kterou architekti při rekonstrukci chrámu zavěsili vysoko v příčné lodi. Od počátku držela koncert křišťálová intonace a do nejjemnějšího dechu ohlídané souznění zpěváků, od první do poslední skladby k němu patřila atmosféra výjimečnosti. Allegriho žalm Miserere z první poloviny 17. století obestírají legendy. Zpíval se v Sixtinské kapli a měl tam moderně řečeno exkluzivitu. Kopíroval se jen podle sluchu. Pokud dodnes vzbuzuje skladba až mysteriózní asociace, je to ale především jejím hudebním ustrojením. Je známá z až magicky znějících nahrávek sborů s chlapeckými soprány. Martinů Voices za nimi nezůstávají příliš pozadu – a akustika velkého kostela jim ještě pomohla. Na další skladby se už přesunuli dolů a dopředu, před publikum. Brittenovo Te Deum, komorní kantáta „Tebe, Bože,

chválíme“ s oslavným anglickým textem, je raným dílem ze třicátých let, jedním z prvních děl, které mu vyšlo tiskem. Je blíž tradičnímu anglikánskému repertoáru z počátku dvacátého století než pozdějšímu Brittenovu novátorství, ale je to hudba barevná, zajímavá, poutavá, melodická. Sborový part po celou dobu podmalovávají varhany a z příjemně znějící sazby vystupuje pěkné sopránové sólo. Ve světové premiéře Martinů Voices uvedli docela rozměrný sborový cyklus No Promises (Žádné sliby) od Jiřího Gemrota. Zhudebnil v něm texty anglicky píšícího současného básníka Richarda Hoffmana, hlasy harmonicky podporuje smyčcové trio. Autor se nezapřel, přidal sboru do repertoáru pokojnou, spíše baladickou a přemýšlivou hudbu s výraznými sestupnými motivy, hudební vyprávění, uvažování, nijak přehnaně naléhavé nebo zatěžkané. Přesný obsah textů se bohužel nedal dešifrovat, tištěnému programu by pro plné porozumění skladbě jejich zařazení bývalo slušelo, ale bylo zřejmé, že jde o ﬁlozofující vážnou poezii. Něco může napovědět skutečnost, že se k Hoffmanovým básním skladatel dostal, když psal sborovou kompozici pro Terezín Music Foundation. Jeho „Rune“ tak loni zazněla ve Španělské synagoze na Pražském jaru. Mnohé napovídá i autorovo vyjádření k výběru dalších Hoffmanových textů, že „…v nich musel slyšet hudbu“. A výrazný úryvek „There are no promises“, který dal cyklu zpětně název, je nepřeslechnutelně v hudebním toku zhudebněn „bez hudby“, je sborem jen vyřčen. Zralé, působivé, příjemně se poslouchající dílo, bez avantgardních ambicí, moderní sdělná hudba.

Další krásnou položkou nápaditě a neotřele sestaveného programu bylo Pět černošských spirituálů Michaela Tippetta. Britský autor, v našich očích a uších asi natrvalo zastíněný Benjaminem Brittenem, je vtělil do oratoria Dítě naší doby, které bylo jeho odpovědí na nacistické pogromy během Křišťálové noci v roce 1938. Zklamání nad tichým souhlasem s holocaustem spojil v díle s nadějí spojenou s cestou do zaslíbené země. Spirituály později upravil do samostatné koncertní podoby – a je to mistrovské zpracování, nádherně prokomponované, se sóly, odpověďmi, krásnými širokými harmoniemi, houpavými rytmy, trsy akordů, strmými crescendy a decrescendy, pomalé i rychlé… Černošský projev šikovně stylizuje, melodie cituje, ale vytváří z nich umělecké evropské ohlasy. Skoro až jakési meditování nad spirituály. Sboru Martinů Voices se sugestivně deklamujícím a naléhavě ukazujícím sbormistrem netřeba vůbec nic vytýkat, zaslouží jen a jen obdiv za detailní interpretační propracování všeho, co bylo na programu, za vokální mistrovství a muzikalitu. Líbivá, melodicky chytlavá a harmonicky vokální skladba Juliana Bonda „Ye Shall Have a Song“ byla pak v podobě přídavku šikovně zvolenou tečkou navazující na Tippettovu hudbu. ————

ráznost, přesně odhadnuté kontrasty, podařilo se ji krásně vygradovat. Dramma giocoso. Přesně. Mozartův Koncert pro lesní roh č. 3 obdařil Radek Baborák měkce nasazovanými tóny, i v těch největších akcentech bez plechového zvuku, dokonalou artikulací, odvážnými nárazy i úžasnými ztišeními, v kadenci nenápadnými mistrovskými detaily, ve ﬁnále skvělým rychlým tempem... S orchestrem si rozuměl dobře v souhře a v rozkošných přiznávkách i v nejrůznějších přechodech. Umí překvapit, ale nikdy nesáhne ke svévoli, ví, co už by bylo moc. Rumunské lidové tance v aranžmá Bély Bartóka byly zemité i lyrické, neoklasické i lidové, kontrastní, kouzelně vypointované, v detailech zvukových barev mimořádně muzikální, v závěru ve zrychlení strhující. Po celý večer bylo zřejmé, že akustika nádvoří snese a předá publiku nejen plný zvuk, ale i ta nejtišší pianissima. Radek Baborák si je dovolil i v Beethovenově Sedmé symfonii. Zněla nádherně komorně, měla všechny myslitelné nuance od jemnosti po vojáckost, ideálně vyjádřila styl vrcholného vídeňského klasicismu i jedinečnost Beethovenova hudebního jazyka. Představila autora jako naprosto živého. Nic nevy-

znělo přehnaně, jednotlivé věty měly přesně vyhmátnutý charakter, ﬁnále vygradovalo ke strhujícímu účinku. Radek Baborák se projevil jako přirozený vůdce. Jeho sestava nehrála ani trochu dutě, masivně nebo rutinně. Naopak: Beethovenova hudba, i předchozí díla, dostala podobu, o které se směle dá hovořit jako o ideální.

REFLEXE PLUS

Neméně dokonalý byl večer orchestr Česká Sinfonietta. Do atmosféry přirozeného soumraku vnesl na nezastřešeném nádvoří zámku přesné stylové cítění, intuitivní muzikalitu a hlavně ochotu „jít“ v daný okamžik za dirigentem a přinést v radostném naladění to nejlepší možné. Těleso je skutečný „all-star orchestra“, podobně jako třeba festivalový orchestr v Lucernu. Sedí v něm vedle sebe koncertní mistři a další první hráči stálých orchestrů, známí sólisté a členové komorních souborů. U prvního pultu se během večera vystřídali houslisté Martina Bačová a Milan Al-Ashhab, byli tu lidé z Pražských a rozhlasových symfoniků, celý Epoque Quartet…, hobojistka Jana Brožková i fagotista Václav Vonášek, který je u Berlínských ﬁlharmoniků… Všichni shodně dávající radostně k dispozici své mistrovství Radku Baborákovi, který je v tomto případě inspirujícím dirigentem: tahounem i garantem, inspirátorem i tím, kdo určuje charakter interpretačního názoru. Předehra k Mozartově opeře Don Giovanni dostala ideální vyváženost kontrastů, tajemnost, hravou pohodovost i údernou

Petr Veber www.klasikaplus.cz

MĚSTO LITOMYŠL

Litomyšlská veselice Také je vám líto, že jsme si letos poslední víkend v dubnu nemohli za(b)láznit v rámci Zahájení litomyšlské lázeňské sezóny? Chybí vám vůně sousedské husičky a dalších dobrot, na které jsme zvyklí v rámci Gastronomických slavností M. D. Rettigové? Nebuďte smutní, připravujeme pro vás alespoň „malou“ náhradu v podobě akce Litomyšlská veselice aneb (b)láznění se špetkou gastroslavností, která se bude konat první víkend v září. ———— A na co se můžete těšit? Hlavní scéna na Smetanově náměstí bude celý den patřit výborné muzice a pohodovému vyprávění. Program bude provázet lázeňský švihák Václav Žmolík. Jednáme např. s kapelou Jarret, Top Dream Company, Bee Bandem z Jihlavy a rádi bychom přivezli i nějakou cimbálku. Potvrzený je již Machos Burritos – tedy nepřijdete o oblíbenou večerní tancovačku na Smetanově náměstí. V sobotu

nejen děti přijdou také v DOMA ateliéru Míly Gloserové (ulice F. Vognera 456) – zde nebude chybět dětská dílna pod širým nebem ani samoobslužná kavárna. Program bude připravený i na dvorečku městské galerie.

budeme i vařit – konkrétně na grilech Vulcanus, kterých bude na náměstí hned několik. Na celý víkend přijede do Litomyšle i Maškrtnica.cz, tedy bloggerka, vlastním jménem Juliana Fischerová, která je velkou odbornicí na pečení chleba. A proto jsme se rozhodli, že alespoň jednu kuchařskou soutěž zorganizujeme – bude se jmenovat „Upeč třeba chleba“ a trénovat můžete celé léto. Propozice soutěže najdete na www.gastroslavnosti.cz a příjem upečených chlebů bude v neděli od 11.00 hod. A co by to bylo za vzpomínky na gastroslavnosti, bez Sousedské husičky pod nejvyšším stropem na světě s doprovodem kapely Třehusk? Naší oblíbené gastronomické škole z Poličky se zářijový termín nehodí, a tak jsme hledali náhradu. A našli jsme – těšit se už teď můžete na husí stehno a červené zelí s karlovarským knedlíkem. Kdo si koupí poukázku na oběd předem, dostane Husí kaldoun s játrovým knedlíčkem zdarma. Předprodej bude v informačním centru zahájen již 1. srpna.

Na Toulovcově náměstí bude celý víkend velká lázeňská designová zóna – proběhne zde druhý ročník Mint marketu. Stánky s lázeňskou tématikou, ale i nabídkou nejrůznějších dobrot, včetně ochutnávky různých druhů piv, budou i na celém Smetanově náměstí. Prostě Litomyšl opět po čase ožije a my věříme, že si to nenecháte ujít! A pokud se náhodou nestihnete z dovolených vrátit na první zářijový víkend, doražte alespoň o týden později. Druhý víkend v září bude ve znamení Dne otevřených dveří památek a dalšího ročníku Litomyšlských dvorků. Těšíme se na vás! Michaela Severová vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu MěÚ Litomyšl

A nezapomínáme ani na ty nejmenší návštěvníky. U Smetanova domu bude v sobotu od 15.00 hod. vyprávět divadlo eMILLIon pohádku Zlatovláska. Na své si

Generální partner festivalu

62. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za ﬁnančního přispění Ministerstva kultury České republiky, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.

———— FESTIVALOVÉ NOVINY • Noviny Národního festivalu Smetanova Litomyšl 2020 • V nákladu 3000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Jana Bisová, Veronika Paroulková, Petr Veber • Foto: František Renza, Ivan Krejza, Jana Bisová a archiv SL • Graﬁcká úprava, tisk: Wwworks, H.R.G. Litomyšl