Festivalové noviny č. 3 | Smetanova Litomyšl 2020 by Smetanova Litomyšl

3 FESTIVALOVÉ NOVINY NÁRODNÍ FESTIVAL SMETANOVA LITOMYŠL 2020

Polovina za námi, polovina před námi Zahájení Smetanovy Litomyšle máme za sebou. Byť nám nebylo nakloněno počasí, úvodní koncert přesunutý z II. nádvoří do Smetanova domu vyšel skvěle. Dokonce jej, díky České televizi, mohli sledovat diváci z pohodlí svých domovů. Následný rozjezd byl tak rychlý, že už máme za sebou 15 koncertů. Smetanova Litomyšl se letos koná v jedenácti dnech, jsme proto v této chvíli v polovině festivalového dění. Diváci si vyslechli koncerty, kde vystoupily špičkové české hvězdy jako Pavel Černoch, Adam Plachetka, Kateřina Kněžíková, Pavel Šporcl, Radek Baborák, Jana Boušková, Jiří Bárta a řada dalších. Nechyběl Epoque Quartet, Martinů Voices, Česká Sinfonietta nebo Collegium 1704. Zároveň jsou za námi už dvě čísla Festivalových novin. V následujících dnech neváhejte zajít na koncert Jiřího Rajniše a Wihanova kvarteta, některou z Chrámových Toccat či Varhanních nokturn nebo třeba na koncert Má píseň zas mi láskou zní, kde zazpívá Kateřina Kněžíková, Adam Plachetka a zahraje Dvořákovo trio. Vstupenky na tyto pořady jsou stále v prodeji. Držme palce, aby i druhá část komorní Smetanovy Litomyšle dopadla dobře a počasí tak nezhatilo přípravy a snažení organizátorů.

Rozhovor: Markéta Cukrová str. 6–7

Rozhovor: Jiří Rajniš str. 8–9

SMETANOVA LITOMYŠL 2020

Vedení festivalu se nevzdává Letošní festivalové téma Múza naděje dokonale vystihuje nezlomnou vůli vedení festivalu Smetanova Litomyšl, které se nevzdává ani ve chvílích zdánlivé beznaděje. I přes veškerá omezení v důsledku koronavirové krize nabízí festival všem svým návštěvníkům to nejlepší z české hudební scény. K podpoře českých hudebníků se připojí také Český rozhlas a z festivalu v přímém přenosu odvysílá na stanici Vltava koncerty souborů Collegium 1704 a Philharmonia Octet. Další tři festivalové koncerty nabídne Český rozhlas Vltava ze záznamu

v průběhu léta. Návštěvníkům festivalu přeji, aby si bez obav užili tento hudební svátek. René Zavoral, generální ředitel Český rozhlas

Užijte si Litomyšl během Národního festivalu Smetanova Litomyšl s výhodami a slevami pro turisty. Knížka s více než 50 lákavými výhodami a slevami, které můžete využít na památkách, sportovištích, restauracích, kavárnách a dalších zajímavých místech v Litomyšli, je k dostání v Informačním centru na Smetanově náměstí a u zámku. Více informací na telefonním čísle +420 461 612 161 a www.uzijtesilitomysl.cz. Blanka Brýdlová

Nová festivalová místa II. zámecká kaple Renesanční rytíř Vratislav z Pernštejna a jeho katolická paní Marie Manrique de Lara y Mendoza nemohli pro kapli svého nového renesančního sídla v Litomyšli zvolit charakterističtějšího patrona než archanděla Michaela – obránce víry v brnění a s kopím či mečem v ruce. Právě jemu byla zámecká kaple zasvěcena v roce 1577 po svém dokončení. Přestože kaple patří k nejpozději dokončeným částem zámku, nemá renesanční tvary. Zdůvodnění je třeba hledat v 16. století a všeobecném dobovém názoru, že lomená okna i klenba vzpínající se k nebesům se lépe hodí pro zbožné místo. Nicméně vstup do kaple z arkád byl už osazen honosným renesančním portálem s erby a insigniemi manželského páru prvních majitelů. V tympanonu nad nimi byla vytesána lebka a přesýpací hodiny – symboly mementa mori, připomínky pomíjivosti lidského života. Postupem věků i další aristokratičtí majitelé zasáhli do podoby kaple – František Václav z Trauttmansdorffu oltářním obrazem archanděla Michaela z 1. poloviny

Užijte si Litomyšl

18. století, Jiří Kristián Waldstein Wartenberg novou klasicistní výmalbou s vševidoucím božím okem nad bílým a zlatým oltářem. Výjimečnou součástí kaple jsou i varhany od opočenského mistra z r. 1740. Prostor kaple byl po dlouhá staletí nejdůležitější součástí aristokratických sídel a byla mu věnována řádná pozornost. Kaple vítala nově narozeného člověka do života křtem, v ní se odehrávalo spojení páru aktem svatby i poslední rozloučení se zemřelým. Novodobá oprava kaple byla dokončena v roce 1993. Prostor byl znovu vysvěcen, a zasvěcen navíc i patronce rodiny sv. Monice, která dohlíží na mnohé svatební obřady dodnes zde uzavírané. Zdeňka Kalová, kastelánka Státní zámek Litomyšl

Sleva VLAK+ Také v roce 2020 se těšíme z partnerství s národním dopravcem České dráhy, díky kterému se do Litomyšle můžete vypravit vlakem s padesátiprocentní slevou na zpáteční jízdenku. Tedy, ne tak úplně do Litomyšle, nejbližší železniční uzel je v nedaleké České Třebové. Odtud už je třeba posledních 15 kilometrů urazit autobusem, zastávku má přímo u litomyšlského zámku. Na přepážkách žádejte jízdenku VLAK+ Smetanova Litomyšl. Pro zpáteční jízdu zdarma je třeba jízdenku nechat označit u nás ve Festivalovém centru a ve stánku ve Festivalových zahradách. Platné jsou jízdenky s datem nástupu jízdy 1. – 13. července. Platnost jízdenky je 7 dní (včetně prvního a posledního dne platnosti).

Malý kamínek k toleranci, lidskosti a snášenlivosti

———— „Často jsem se ptala sama sebe, jak mohli lidé připustit to, co se stalo v Terezíně. Kdyby byli tehdy znali ta otřesná svědectví, a ještě delší seznamy mrtvých, dokázali by tomu zabránit? Proč to neudělali? Dlouho jsem se bála navštívit památník v Terezíně. Bála jsem se i těch zdí, které toho tolik viděly. Potom jsem si uvědomila, že zabíjel i strach těch ostatních, co žili za hranicemi ghetta. I ten zabíjel, ne jenom nacističtí ,nadlidé’. Proto, když se na mne obrátil pan Richard Phillips, ředitel britského festivalu ve Warwicku, s výzvou napsat skladbu inspirovanou holo-

caustem, věděla jsem, že nabídku musím přijmout. Chtěla jsem se svou skladbou poklonit těm, kteří se v nejotřesnějších podmínkách, odsouzeni na smrt, dokázali postavit svým nacistickým trýznitelům opětovným uváděním Verdiho Requiem. V září 1997, kdy jsem s kompozicí byla téměř u konce, jsem v Terezíně uslyšela totéž, co vězňové před léty: Requiem Giuseppe Verdiho. Zdi okolních cel mne svíraly, vyzařovala z nich tíha k neunesení. Kolik lidského ponížení se v nich skrývá! Jak zazněla hudba, podívala jsem se na oblohu, a tak jako kdysi oni, najednou jsem se cítila volná, svobodná jako pták. Potom se stalo něco, co jsem nikdy nezažila. Ve chvíli, kdy hudba dozněla a malá hrstka těch, kteří přežili, se shromáždila před pódiem, zapadající slunce je osvítilo tak oslnivě – až nám všem přítomným ztuhla krev v žilách. Chci, aby moje skladba, byť nepatrnou měrou, malým kamínkem, přispěla k ideálu tolerance, lidskosti a snášenlivosti.“ Sylvie Bodorová

Wihanovo kvarteto Foto Petra Hajská

V současnosti patří Sylvie Bodorová mezi nejvyhledávanější a nejhranější české autory. Uznání získala nejenom u odborné hudební kritiky, ale i u široké veřejnosti. Se soudobými skladebnými postupy se seznámila již při studiu na bratislavské konzervatoři, brněnské JAMU a pražské HAMU, ale také při stážích v Sieně či Amsterdamu. Hudba Sylvie Bodorové je sdělná, působivá, emocionální, s výraznou melodickou a rytmickou složkou. Její tvorba se dotýká různých žánrů, od skladeb sólových přes díla komorní, koncertantní i vokální až po díla symfonická, oratorní i operní.

TEREZÍNSKÉ REQUIEM

Skladba Terezín Ghetto Requiem pro baryton a smyčce Sylvie Bodorové vznikla roku 1997 na objednávku ředitele festivalu ve Warwicku a ve svých třech větách spojuje prvky křesťanské a židovské liturgické hudby, latinu a hebrejštinu. V programu Smetanovy Litomyšle toto dílo najdeme 8. července v pořadu Jiří Rajniš & Wihanovo kvarteto. Co Sylvie Bodorová říká ke své skladbě?

ROZHOVOR

Bach stojí jednou provždy za pozornost

Varhaník Jaroslav Tůma je známý pohotovostí ve hře na nejrůznější historické klávesové nástroje i ve slovním přibližování hudby. V rozhovoru se vyjadřuje s obdivem o Bachově hudbě i o Dvořákových Biblických písních, tedy o položkách svých vystoupení na Smetanově Litomyšli od 9. do 11. července, a charakterizuje litomyšlské varhany. A jak prožil dobu zvanou koronakrize? Cvičil a cvičil. Plánuje totiž natočit kompletní Bachovo varhanní dílo.

dvacetihodinového maratonu, proto mi celé natáčení potrvá násobně kratší dobu. Studenti se ozývali, ale na rozdíl od mnoha nadšenců a vzývatelů nových technologií prohlašuji s naprostou jistotou, že přes skype se varhany vyučovat nedají ani náhodou. Pokud slyším z nějakého učiliště, že inovují a že inovace v podobě distanční výuky budou využívat i nadále, například při potřebě náhradních hodin, tak si pomyslím něco o podvodnících…

————

Chybělo vám hodně letos na jaře veřejné vystupování a kontakt se studenty? Mluvil jsem v době největších omezení s řadou lidí, kteří se nastalou situací cítili doslova paralyzováni. Tomu jsem se vyhnul, naordinoval jsem si totiž jinou práci v podobě zrychlení projektu audiovizuálního nahrávání celého Bachova varhanního díla na Svaté Hoře v Příbrami. Měl jsem čas cvičit, což jsem využil. Penzum hudby původně naplánované na tři až čtyři roky jsem stihl „díky” koronaviru probrat daleko za polovinu

Jaké jsou varhany v litomyšlské zámecké kapli? Maličké, barokní… A krásné! Přestože nejsou vůbec vhodné pro většinu Bachových děl, jsou pro „bachovský” zvuk v Litomyšli zdaleka nejlepší. My totiž vůbec nepotřebujeme pro Bacha onen příslovečný kravál. Omračující pléno vás totiž baví tak asi dvě minuty. Krása varhanního zvuku je v kontrastech, v intimitě, barvách, ale hlavně ve srozumitelnosti struktury skladeb.

Kam vás tedy jejich možnosti a charakter povedou? Do hloubky struktur a hloubky výrazu. Chci, aby zněly mužně, něžně, líbezně, laskavě, ale i monumentálně, slavnostně, virtuózně. ———— Jaký okruh informací předáváte publiku, když při koncertech hovoříte? O nástroji a interpretačním přístupu? Nebo spíše o ustrojení hudby? To je vždycky jiné. Reaguji i slovním projevem na situaci, jakou z lidí zrovna vycítím. Často jsem jaksi ponoukán k tomu, abych hlavně lidem sdělil, proboha, vypněte si mobily! A vysvětlím jim, že to ještě během příštích dvou minut třikrát zopakuji, to pak že se proberou i ti největší ignoranti. Opravdu, nerad to zmiňuji, ale ohleduplnost lidí vůči ostatním setrvale klesá už dlouhá léta. Všimněte si, kolik lidí například ochotně vodí na varhanní koncerty třeba mimina v kočárku. Během úvodního slova je slušně sice, ale důrazně vypoklonkovávám…

———— Hrajete rád slavná díla, jako je Toccata a fuga d moll, Widorova Toccata a podobně? Paradox je, možná bychom to měli tajit, že zrovna slavnou Toccatu BWV 565 Bach údajně vůbec nenapsal. Někteří ji zařazují mezi díla velmi raná, jiní pokládají Bachovo autorství za nepravděpodobné, další ji zařazují do kategorie podvrhů. Spory neutuchají už léta, a to zejména na fórech odborných a důvěryhodných. Argumenty pro a proti jsou četné. Autograf ovšem nemáme. Což oblibě „Epidemické démolky” ani v budoucnu nijak neublíží. ———— Jak vlastně vnímáte podobné skladby? Jako zprofanované? Nebo není takhle třeba uvažovat? Ani u BWV 565 ani u Widorovy Toccaty mi nevadí, že se hrají často. Spíše nechápu, že se často všelijak „šmudlají”. Doprovázíte rád zpěváky? Měl jsem to potěšení mnohokrát. Hlas je nádherný vyjadřovací hudební prostředek. Závidím mu jedno: že po prvních pár notách slyšíte, kdy jde o „pana zpěváka”! To varhany prý hrají samy. Což je nutné brát s rezervou, ale musím

přiznat, že slyším-li mně neznámého kolegu, musím se zaposlouchat pořádně a na delší dobu, abych si byl stoprocentně jistý, zda se jedná o dobrého profesionála s důkladným školením a citlivého muzikanta, či zda za nástrojem sedí nadšený neználek a neumětel. ———— Jak se vás dotýkají Dvořákovy Biblické písně? Váš otec byl farář... Dotýkají mocně. Pan Martin Bárta je dělá báječně. Uslyšíte. ———— Na čem teď dlouhodobě pracujete? Už jsem se zmínil o Bachovi na Svaté Hoře. Tam jsou varhany snů. Postavil je po desetileté anabázi Vladimír Šlajch, varhanář v Borovanech. Troufám si tvrdit, že jsou to jediné varhany u nás, na kterých mi stojí za to zahrát celého Bacha, tedy včetně opusů zdánlivě méně efektních a někdy i docela drobných. Bach je i v miniaturních formách výjimečný a stojí jednou provždy za pozornost. Když je ovšem váš výkon natáčen současně devíti kamerami, nemůžete žádat příliš časté střihy, jaké jsou možné při nahrávání cédéček. Proto jde o práci velmi intenzivní.

A co po Smetanově Litomyšli? Za týden se vydám nahrávat dvojcédé se skladbami severoněmeckých mistrů do Horní Police, významného poutního místa poblíž České Lípy. Scheidt, Scheidemann, Buxtehude a další. Opět varhany od Vladimíra Šlajcha, nedávno byly slavnostně požehnány současně s celým obnoveným poutním areálem. Myslím si, že krásná a produchovnělá místa, jakých je u nás hodně, si nekonkurují, spíš se doplňují a vytvářejí síť záchytných bodů v často nehostinném prostředí všední každodennosti, jaká nás leckdy doslova dusí. Trojlístek Svatá Hora, Litomyšl a Horní Police mi právě rozjasnil chmury, jaké na vás padnou třeba v okamžiku, kdy si někde přečtete, že prý vážná hudba je atributem bílého muže a jako taková že prý musí odejít na smetiště dějin. Tak to tedy ne, holenkové! Petr Veber

ROZHOVOR

A jaký je nástroj v Kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže? Velký, romantický? Spíše univerzální v tom špatném slova smyslu. Je mi líto. Ale hraje. Jak jinak na něm bude znít Bach? Bach je tak silný, že snese i ne zcela patřičný zvukový témbr.

Delší verze rozhovoru na www.klasikaplus.cz.

Ráda si dopřávám tvůrčí svobodu

ROZHOVOR

„Na eventuální druhou vlnu virózy na podzim nebudu mít čas,“ říká Markéta Cukrová, která si v době koronaviru nejen odpočinula, ale také si vyzkoušela, jaké to je rozvážet víno. Teď už se ale opět naplno věnuje hudbě. V nabitém programu má mimo jiné unikátní koncerty na festivalu Smetanova Litomyšl 7. a 8. července, kde představí raně barokní literaturu v doprovodu dobové harfy a theorby.

———— Během jara jsme tě měli možnost vidět spíš s vínem, tedy myslím rozvážet víno, jak jsi tu zvláštní dobu prožívala? Byla to činnost „z donucení“, nebo jsi získala čas na to, na co dosud nebyl? Nápad na rozvoz vína vznikl z nutkání něco dělat, protože ostrý zlom mezi obvyklým blázincem mé profese a nicneděláním byl strašný. Navíc jsem zjistila, že by mě to bavilo… Asi si umíš představit, jak tě vítají zákazníci, kterým vezeš krabici oblíbeného vína? Nádhera (směje se). Ale vážně: když jsem se otřepala ze strachu o holou existenci umělců a OSVČ, došla jsem k tomu, že nucený odpočinek byl vlastně i k něčemu dobrý. A snad si tu ﬁnanční ztrátu jednotlivci i pořadatelé rychle vynahradí.

Teď máš před sebou zajímavé raně barokní recitály na Smetanově Litomyšli, je to hudba, ke které máš nějaký zvláštní vztah? Italské rané baroko je jedinečný úkaz v dějinách hudby. Diváci často nevědí, co si pod tím představit, čekají cosi renesančně jednolitého či uměřeného. Opak je pravdou: náš výběr obsahuje zhudebněné básně o lásce, zoufalství, žárlivosti, touze, stesku, hněvu, zpracované zcela živelným, cituplným způsobem. Až bych řekla rozervaným. V harmoniích a postupech je slyšet, jak se rodí barokní epocha, a zároveň lze vnímat nespoutaný výtrysk živého temperamentu, jaký přísný pozdně barokní kontrapunkt už nezopakoval. Po koncertech s tímto programem míváme silnou odezvu a mnoho, mnoho otázek. Byla bych moc ráda, kdybychom přispěli k rozšíření obecného povědomí o tomto strhujícím repertoáru. ———— Co vlastně na koncertě zazní? Budeme hrát vokální skladby napsané po roce 1600. Pro zpěváky má tato doba výjimečný význam, protože právě tehdy se zrodil klasický „artový" zpěv, jak ho známe dnes. Z té doby máme první

operní formu, dochovaná nejstarší operní díla, která vyžadují moderní pěveckou techniku (pozn. Monteverdi). Z této doby máme první učebníce, metodické rady ke zpěvu, solfeggia. Zařadila jsem i díla ženských autorek, Strozzi, Caccini, které měly v Itálii na počátku 17. století svobodu tvořit, komponovat i veřejně hrát a zpívat, aby pak na několik staletí musely umlknout. Aktuální téma, že? Vybrala jsem skladby, které jsou otevřené a silné v citovém sdělení a patří tudíž k nejkrásnějším. ———— Partnery ti budou Kateřina Ghannudi na barokní harfu a Jan Krejča na theorbu. Zastavme se napřed u barokní harfy, jak zní? Pojí se pěkně s lidským hlasem? Nezlobí ladění? Doprovod barokní harfy je snem každého pěvce. Nejen, že se dokonale pojí s lidským hlasem, ale také vytváří zvukomalebná oblaka drnkaných arpeggií a má velmi pružné časování, s nímž se pohodlně staví pěvecké fráze. To vše v měkkém zvuku, který s hlasem nesoupeří. Já mám vždycky pocit, jako by se nám ta poezie zhmotňovala před očima... Kateřina je

muzikální partner, zpracuje každý nápad i si dokáže zjednat vlastní prostor. Dokonce sama zpívá, takže pro ni není problém zachytit nádechy, výslovnost, agogiku. Je důležité, aby mezi námi pružně létala energie, abychom si dokázali hudebně hrát a vtáhnout do hry i publikum. Jsme dobře sehraní a v současnosti si jiné obsazení pro tento program neumím představit.

Jana Krejču většinou známe z koncertů Collegia 1704 nebo Musicy Florey. Dělali jste už nějaký projekt vy dva? Ano, Honza je oporou snad všech českých barokních ansámblů. Mohu o něm říci totéž, co o Katce. Theorba neboli basová loutna má nádherný, plný nízký zvuk a spolu s harfou tvoří celek, který potěší ucho. Myslím, že za léta praxe je dobře vyškolený v doprovodu zpěváků, což je poměrně speciﬁcká disciplína, náročná na nervy a pozornost, a máloco ho tudíž překvapí. Pokud to okolnosti dovolí, ráda si dopřávám tvůrčí svobodu, a k tomu je třeba mít stejně naladěné spoluhráče. ———— Hrálo se v té době v tomto složení, nebo jsou árie a písně upravené? Musím zdůraznit, že hrajeme přesně tak, jak bychom totéž hráli před 400 lety. Chceme stvořit dokonalou zvukovou iluzi. Oba nástroje se ve své době těšily velké popularitě. Vyžadovaly značnou virtuozitu. Nejsou to žádná šidítka, ale velké, zvučné, dokonalé hudební nástroje. Nejméně „autentická” z nás tří budu vlastně já, protože kromě staré hudby svůj hudební nástroj běžně využívám i k hudbě romantické a moderní.

————

Koncerty budou dva a konají se v zámeckém divadélku, nádherném sálku, který ale dějištěm koncertů Smetanovy Litomyšle obvykle nebývá, je to tedy docela vzácná příležitost vystoupit právě tam… Přesně tak, z volby prostoru mám radost. Navíc jsem nadšenec do historických divadel, mnoho těch evropských jsem navštívila nebo v nich vystoupila. Bude to spojení příjemného s užitečným, tedy koncert s prohlídkou jinak nepřístupného, unikátního prostoru. Uvidíme, jestli sál nebude příliš komorní, protože v našem programu jsou místa tichá, ale i ta, kde je třeba hlas pořádně „rozbalit”. To jsou věci, které zjistíme až na místě. ———— A není ani tak časté, aby velký festival nabídl tolik komorní hudby. Možná je celá ta situace vzácnou šancí právě pro ni, aby měla víc příležitostí ukázat svoji sílu… O tom vůbec nepochybuji. Navíc se vedení festivalu podařilo shromáždit špičkové tuzemské umělce. Komorní hudba nedostává tolik prostoru, kolik si zaslouží. Řekla bych, že letošní program přinese mnohá překvapení. Jsem přesvědčená, že naše mladá interpretační generace se dokázala prodrat do horních pater té světové. Jsme silní v tom, v čem jsme byli silní vždycky. Mohla by to být pobídka k založení čistě komorních přehlídek či koncertních řad. Ráda bych na tomto místě zdůraznila pružnost festivalového vedení, které dokázalo zahodit z okna kompletně připravenou velkou akci a v rámci jed-

Většina umělců teď asi moc volna na léto nechystá, aby si vynahradila jaro. I tebe čekají pracovní prázdniny a budeš nejen koncertovat, ale také učit, že? Nakonec budu učit na třech pěveckých kurzech a víc by pro mě nebylo k zvládnutí. Výborné Liteňské kurzy jsou už všeobecně známé, poprvé se objevím na pěvecké dílně ProArt Festivalu v Brně a pak na Vokálním inspiromatu jazzové zpěvačky Ridiny Ahmed, kde se na dýchání a používání hlasu podíváme zase z jiného úhlu.

ROZHOVOR

————

noho týdne ji nahradit jinou, stejně výraznou a originální. Jestli tohle není lekce z krizového managementu, tak už nevím... Leckdo by si mohl vzít příklad.

———— A už se ti narýsovala příští sezóna 2020/21? Organizace této sezóny mi připomíná plavání v tekutém písku. Podařilo se přesunout hned dvě operní premiéry, z čehož se raduji, protože tuším, že půjde o dobré hudební divadlo. Zrušené jarní festivalové termíny se přesunuly na září a říjen, takže na eventuální druhou vlnu virózy na podzim nebudu mít čas! Některé velikonoční tituly ale uvedeme až za dva roky. Život se tedy navrací do starých kolejí. Nucená přestávka mi pomohla si naplno uvědomit, že život bez živé hudby by byl nesmysl. Veronika Paroulková Delší verze rozhovoru na www.klasikaplus.cz.

Jsem Čech a zpívat v rodné vlasti je nádherný pocit

ROZHOVOR

Barytonista Jiří Rajniš se úspěšně pohybuje na české i mezinárodní operní scéně již několik let. Patří k velkým nadějím a reprezentantům našeho pěveckého umění. Ostatně jeho kvality potvrzuje i fakt, že je od roku 2017 členem Junge Ensemble drážďanské Semperoper. Jeho záběr je však širší. Na Smetanově Litomyšli vystoupí ve středu 8. července společně s Wihanovým kvartetem.

———— V letech 2013 až 2017 jste byl oﬁciálně nejmladším českým operním pěvcem v zahraničním angažmá. Byla k této pozici dlouhá a trnitá cesta? Ano, byla. Přes první nejzásadnější kroky v rámci studia činoherního herectví na Pražské konzervatoři, dále krátké působení na HAMU a velký, nejistý a ﬁnančně náročný přesun za velkou louži, kde jsem studoval na UCLA v Los Angeles u významného pěvce a profesora Vladimira Chernova. To vše byl podstatný odrazový můstek v dráze mladého pěvce. Nicméně po načerpaných zkušenostech jsem cíleně zakotvil v zahraničí a rokem 2013 jsem se na Sommer Oper Bamberg, kde jsem ztvárnil Dona Giovanniho jako historicky

„nejmladší český Don Giovanni na zahraniční scéně“, stal posléze i „nejmladším českým operním pěvcem v zahraničním angažmá“. To první stěžejní bylo v Landestheater Coburg v Bavorsku a posléze ve světovém operním domě Semperoper Dresden. Touto cestou a razítky prací v zahraničí samozřejmě raketově vzrostl i zájem tuzemských divadel, agentur, médií atd., jak už to tak bývá. V současnosti jsou už další nástupci, i mladší, velmi talentovaní a úspěšní. Toto je vše dobré, ale do té, řekněme, třicítky věku, je nás stále pár, kteří působí i ve velkém jak u nás, tak v zahraničí. Tudíž logicky je směrován fokus jak kritiků, tak celkově naší umělecko-hudební obce na výsledky a úspěchy, kterými se prezentují. Považuji to za normální a vlastně velmi efektivní! ———— Není vám líto, že působíte převážně v zahraničí? V mých začátcích mi to líto nebylo, protože jsem věděl, že to tak má asi být. Vývoj, práce s úspěchy, přinesly i možnosti se prezentovat a vydělávat doma. Přece jen jsem Čech a zpívat v rodné vlasti je nádherný pocit. Momentálně to mám velmi vybalancované díky tomu, že jsem všude hostem

a pánem svého času. Tuto i příští sezonu mám poměrně dost uměleckého působení i u nás v České republice a na Slovensku. ———— Když jsme se spolu nedávno bavili, zajímal jste se, které kolegy na Smetanově Litomyšli potkáte. Chyběli vám během koronavirové epidemie? S kolegy se vždy rádi vidíme u nějaké konkrétní práce. Myslím, že v rámci koronakrize nám spíše celkově chyběla ta tvůrčí činnost na pódiu, která je společná a většinou s velkou dávkou srandy. V neposlední řadě si myslím, že celosvětová opatření byla přehnaná a celá věc utrpěla na zmanipulování médii. Utrpělo jak obecenstvo, tak i umělci, a je to velká škoda. V rámci Smetanovy Litomyšle obdivuji a opětovně moc děkuji celému týmu za odvahu, že se takový formát festivalu neruší. V okolních státech můžeme vidět, jak utrpěly tyto akce na delší dobu. Ve vašem případě se to nestalo a já jsem moc šťastný.

———— Jak se vám spolupracuje s Wihanovým kvartetem? S Wihanovým kvartetem spolupracujeme prvně, ale padli jsme si do noty hned na první zkoušce. Jsme si sympatičtí a s některými instrumentalisty už se známe delší dobu. Naše otevřenost s návrhy a tvořivostí v hudbě je dosti podobná, takže si v tomto ohledu rozumíme. ———— Vy sám, krom oper, rád koncertujete – i komorně. Co vás na tom baví? Koncertní činnosti se věnuji velmi intenzivně několik let společně s operou. Například v Německu, kde nejčastěji působím, jsou pro mě nejstěžejnější písňové recitály a jiné koncerty s německým repertoárem pro německé publikum, což je vždy náročné, zodpovědné, ale i nesmírná čest. V současnosti se kromě normální koncertní činnosti věnuji i vlastním projektům. Ten, který pro mě nejvíce znamená, je můj band „Jiří Rajniš a jeho Napolitan Quartet“. Jde o komorní, stylizovanou formu v kombinaci dvou kytar, akordeonu a mandolíny se zpěvem, kdy s oblečením „maﬁánské” atmosféry 20. let minulého století zpívám známé i méně známé napolitánské písně. Koncert i sám uvádím a zapojuji zábavným způ-

sobem publikum do svého večera, aby si též zazpívalo. Není to úplně crossover, ale jde o ojedinělý projekt, který na českém hudebním trhu nemá obdoby. Záměr je přitáhnout všestranné publikum v modernější a chytlavé stylizaci nádherných italských písní. Tento projekt se bude ucházet o Prague Classic Awards. ———— Dostal jste někdy roli, kdy jste si říkal, že je spíše pro starší pěvce? Takových rolí bylo už nespočet. V tomto je opera úžasná… První zásadní role byla v mých dvaceti dvou letech, otec Peter v Perníkové chaloupce německého skladatele Humperdinckta. Mnoho jich bylo určitě pro zralejšího barytona, než lyrický baryton do třicítky. V posledních sezonách se mi plní sen o tom zpívat repertoár G. Verdiho, ale samozřejmě jsem rozumný a vím, že na tento repertoár je vlastně času dosti. Zásadní role, která mi přinesla i ocenění kritiků v operní bilanci Heleny Havlíkové, byl hrabě Luna z Trubadura. Jedná se o vysoce náročnou dramatickou roli, kterou ovšem miluji a zpívá se mi skvěle. Dále jsem zvládl nezvladatelné, a to nastudovat ve třech týdnech Forda v opeře Falstaff do Theater Freiburg, kde jsem debutoval Evženem Oněginem. Všechny tyto role jsou nesmírně náročné, ale s technikou, kuráží, zkušenostmi a tím, že se člověk nebojí, jde vše! Měl jsem taky tu čest nedávno debutovat v mém rodném městě Opavě v tamním divadle, kde začínali v angažmá i oba moji rodiče. Tam jsem si střihnul otce Germonta v La Traviatě a opět to šlo jako po másle! (smích) Takže na závěr asi můžu říci, že starší postavy jsou mi souzeny už v devětadvaceti letech! (smích) Možná je i výhoda, že mnoho těchto rolí zpíval můj otec a já je znám od útlého mládí.

Jste už v pozici, kdy si můžete vybírat a zpívat, kde a co opravdu chcete? Ano, myslím, že můžu a jsem za to moc rád. Ale dobrých lidí v kumštu je mnoho a tato práce je stejně náročná jako vrcholový sport. Takže se pořád musí držet vysoká laťka a dělat svůj obor co nejlépe! Každý je nahraditelný a kariéry s úspěchy jsou velmi pomíjivé a momentální. Nic netrvá věčně, proto je dobré si užít jak profesní, tak hlavně osobní život na plno!!!

ROZHOVOR

Na Smetanovu Litomyšl přijíždíte se skladbou Sylvie Bodorové Terezínské requiem. Velmi těžké téma… Celkově dílo paní skladatelky je nesmírně těžké na hudební nastudování. Jedná se o nejspeciﬁčtější zpívání, které interpretuji za svou dosavadní koncertní činnost. Židovské nápěvky, obaly, glissanda a tradiční židovské hudební symboly jsou pro mě velkým oříškem. Je to moje úplně první zkušenost. Téma je náročné emočně, ale v hudbě a zpěvu je obsaženo vše, takže se budeme interpretačně maximálně snažit! Je mi to přece jen velmi blízké, protože se o tato témata v rámci 2. světové války intenzivně zajímám.

———— Studoval jste činoherní herectví. Hodí se vám to dnes? Činoherní herectví je jeden z největších beneﬁtů, který v rámci opery uplatňuji po všech směrech. Byla to, a stále je, alfa omega v mé umělecké cestě k profesi operního pěvce. Nehledě na to, že operu dnes dělají činoherní režiséři po celém světě. Mají velké nároky, a to je správně. Člověk se musí i udržovat kondičně a celkově je dobré u mladého umělce být všestranný. Časy stání jako Pavarotti jsou už pryč, protože se opera dělá dosti moderně a alternativně. Můj přístup je založen spíše na maximální opravdovosti interpretační složky mezi protagonisty na podiu. Pokud divák nevěří a pěvec též, není to opravdové, a je jedno, jestli moderní nebo klasické… V zásadě tyto elementy pro umění musí mít dle mého názoru člověk v sobě a nedá se to moc učit či studovat!

Děkujeme za vaši podporu. Jste úžasní a naplnila mě optimismem – moc za ni děkuji! Jsem rád, že management festivalu nemá „poraženeckou“ náladu a nestěžuje si, ale naopak. Že jste plní energie a chuti jít do boje i za použití improvizace a kreativity. To je to, co k našemu festivalu patří.

DĚKUJEME

Nejen Múza naděje stála při Smetanově Litomyšli. Ze všech stran přicházely různé způsoby podpory. I díky nim to organizátoři nevzdali. ♥ Ačkoliv jsem měla příležitost se s vámi setkat a poznat krátce, ve vaší společnosti jsem nabyla přesvědčení, že všechno je možné, vše dokážete. Proto nepochybuji o tom, že i tento nečekaný, nový rozměr vašeho festivalu bude stejně úspěšný a žádaný jako tradiční formát festivalu. Ať se daří! Děkujeme, že vás máme. ♥ V branži o vás všichni moc mluví, jak ostatní pořadatelé secvakli podpatky a dali hlavy do písku – a vy jdete s odvahou a nadšením do nového projektu! ♥ Událostí, jež má lví podíl na tom, že Česko je i dnes vnímáno jako velmoc v kategorii vážné hudby, je Smetanova Litomyšl. Ani jejímu dvaašedesátému ročníku se nevyhnuly organizační šachy znamenající mimo jiné přeložení slavnostního zahájení na 2. 7. i výrazné změny programu. Namísto velkolepých oper a symfonií je páteří letošního pokračování především komorní hudba. Zkrácení dat s sebou přineslo i rozhodnutí uskutečnit v jeden den více akcí, a tím i zpřístupnit některá další místa... ♥ Vím, že je zázrak, že se vůbec festival koná a jsem za to ráda. ♥ Děkujeme za příjemnou dramaturgii festivalu. Je to, byť vynucená, ale velmi příjemná změna. ♥ Držím festivalu i sobě pěsti a doufám, že se budeme těšit z krásné hudby, jako každý rok.

♥ Váš nový program jsem s nadějí očekávala. Je skvělý!!! Moc se těším – na koncert, na vaše krásné město a na den, který pro mne nebude jen narozeninový, ale i díky vám opravdu mimořádný. ♥ Smekám a díky za naději! ♥ Držím palce festivalu. Při vší úctě k vrcholným sportovním podnikům včetně olympijských her, kulturní počiny jako je vaše Smetanova Litomyšl jsou pro člověčenstvo mnohem podstatnější. Přeji vám zdraví, pevné nervy a snesitelný „social distancing”. ♥ Byli jste jedni z mála, kdo si i v těžkých chvílích zachoval zdravý optimismus! A optimismus je po zásluze odměňován. Vzdát cokoliv je vždy to nejsnazší řešení... Sláva vám, chce se mi ocitovat zpěv Jitky ze Smetanova Dalibora! Jste skvělí! ♥ Moc moc držím pěsti, abychom si mohli Smetanovu Litomyšl užívat jako každý rok. ♥ Es musst sein! Používám svého milovaného Beethovena... Litomyšl musí být! To bych považoval za nenahraditelnou kulturní katastrofu, kdyby snad Smetanova Litomyšl – nejkrásnější festival Evropy – byl jakkoliv postižen, byť jen i zúžen, ve svém vždy skvělém programu! ♥ Dění všichni sledujeme, přiznávám se, že jsem měl o letošní ročník strach. Zpráva o konání festivalu mi udělala velkou radost

♥ Myslíme na vás, na celou festivalovou produkci, a držíme palce, ať jsou příznivci a posluchači SL velkorysí a podpoří vaše aktivity v tomto pro organizátory, stejně jako pro umělce, turbulentním období. Těšíme se a věříme v další spolupráci s tak úžasně proﬁlovaným festivalem, jakým je Smetanova Litomyšl, a s celým jeho skvělým týmem, z něhož sálá láska k hudbě, umění a jedinečnému místu i kraji svého konání! Přejeme vám všem hodně síly, zdraví, optimismu a vytrvalosti! ♥ Velmi si vážím toho, že se snažíte alespoň v nějaké podobě festival zachovat. Věřte, že v nás máte věrné podporovatele i nadále, a proto nám zaplacené vstupné za námi objednané lístky nevracejte. Děkuji za vše, co jste pro nás již vykonali i za to, co se teprve chystáte udělat. ♥ Je skvělé, že jste se přes všechny nepřející okolnosti, které nedokáže nikdo ovlivnit, rozhodli uspořádat další ročník Smetanovy Litomyšle, byť v omezeném rozsahu. Nevznikne tak bílé místo na historické linii festivalu a my všichni se budeme cítit tak nějak normálně, protože Smetanka neodmyslitelně patří k Litomyšli, létu a nám, milovníkům kvalitní hudby.

Smetana ve Smetanově domě programu i podle průběhu prvního večera, nečekaně intenzivní a nový význam. První třetina patřila dvěma klavírům na čtyři ruce. Ivo Kahánek a Jan Simon se zmocnili originální Smetanovy verze básní z Mé vlasti – Vltavy a Z českých luhů a hájů. Byli stateční, obstáli se ctí. Souhra dvou klavírů je háklivá a ošemetná věc. A je asi málo skladeb pro toto obsazení, které jsou pianisticky takhle těžké, v každém z pásem zvlášť i dohromady. Sto procent tónů a akordů, opravdu plných ideálních sto procent, nezaznělo; úplně a zcela bez chyb se provedení neobešlo a není nutné poměřovat, jestli i v prvním, nebo přece jen víc v druhém partu; ale těch pomyslných zbývajících devětadevadesát procent bylo dobrých, maximálních, zajímavých. Klavír je ze své podstaty tak trochu bicí nástroj. Myslet si, že ve Smetanově hudbě, jak ji důvěrně známe z orchestrální podoby symfonických básní, bude i v hutném a zároveň omezeném zvuku dvou klavírů všechno tak poetické, roztančené, diferencované nebo monumentální, jako je v barvách a proporcích orchestru, by bylo pošetilé. Ale vyvažuje to fakt, že úprava pro dva pianisty je – a asi vždy bude – málokdy slýchaná. Interpreti udělali vše pro to, aby vynikala hlavní témata, krásně vyzdvihávali vnitřní hlasy, pečlivě

artikulovali, měli dobře zvládnuté přechody mezi oddíly a náladami básní, kouzelně zvládli tiché pasáže Vltavy, ale nemohli úplně odstranit faktory, které v masivní sazbě s mnoha výplněmi a hustými akordy činí přece jen hudbu plošší. Poetické zachycení měsíčního svitu nad řekou vyšlo v tempu i náladě krásně, ve vyjádření divokých svatojánských proudů a vpravdě symfonických vrcholů však ani dvě křídla s odkrytými víky nestačí plně k tomu, aby hudba bouřila jako od ﬁlharmonie. I širokodechá hudební báseň opěvující českou krajinu, luhy a háje, potřebuje orchestrální barvy k tomu, aby se výplně a témata ještě výrazněji strukturovaly a odlišovaly. Orchestrální podoba Mé vlasti prostě není do té klavírní úplně stoprocentně přenositelná.

REFLEXE PLUS

Smetanova Litomyšl začala dvojnásobně jinak než obvykle. Odlišný program zahajovacího večera a v pozměněném termínu byl už od června známou skutečností, počasí však nakonec zmařilo jeho naplánované umístění na zámecké nádvoří, které je letos bez zastřešení. Protože šlo o komorní koncert výhradně z díla Bedřicha Smetany, tak mu nicméně přesunutí do Smetanova domu slušelo. Secesní sál s kapacitou přes čtyři sta míst je pro město důstojným kulturním stánkem, hraje se tam divadlo, znějí hudební programy, konají plesy. Úvodní koncert festivalu tam získal samozřejmě jinou atmosféru, než jaká by byla pod otevřeným nebem, byl v konvenčním interiéru obvyklejší a běžnější, ale v dané situaci umožnil sto procent možného. Měl tři různé části, konal se v přímém televizním přenosu a připomněl hudbu Bedřicha Smetany výstižně a zásadně. A výjimečnost získal hned v samém úvodu, kdy zazněla hymna. Také jinak. Známe ji z úvodních koncertů festivalů v symfonické podobě, tady ji zpíval Adam Plachetka, u klavíru seděl Ivo Kahánek. V duchu celého letošního netradičního festivalu to byla píseň, skoro jako v Tylově hře. Publikum stálo… A bylo zřejmé, že nejde o ledajaký koncert. Označení „národní festival“ dostává letos, soudě podle zveřejněného

Petr Veber Celou recenzi si můžete přečíst na www.klasikaplus.cz

ROZHOVOR

Smetanova Litomyšl je pro mě český Salzburg Patří ke stálým hostům Smetanovy Litomyšle, chtělo by se napsat, že je skoro až součástí inventáře. Takže nechybí ani letos, přestože původní program vzal za své v důsledku koronaviru. Dramaturgie festivalu ale zareagovala pružně a během krátké doby vytvořila úplně novou náplň čítající 35 programů. Ivo Kahánek vystupuje hned na dvou z nich, na Zahajovacím koncertě a pak o týden později, 9. července. V rozhovoru se mimo jiné svěřuje, že proniknout zblízka do Smetanovy partitury je pro klavíristu unikátní zážitek. Zároveň hodnotí uplynulé zvláštní jaro a nahlíží do další sezóny, která ho čeká. ———— Jaro bylo pro umělce málem likvidační, ale jakmile se opatření začala rozvolňovat, skoro každý den je někde v programu Ivo Kahánek. Je to jen můj pocit, nebo máš teď vlastně víc hraní než obvykle touto dobou?

Víc hraní rozhodně nemám, stejně jako spousta kolegů jsem víceméně přišel o polovinu sezóny včetně např. festivalu BBC Proms či prázdninových rezidentur ve Francii. Tento dojem mohl vzniknout tak, že jsem hned od začátku pandemie hrál poměrně hodně online koncertů, které zejména v době, kdy jinak moc koncertů nebylo, dost vynikly. A máš pravdu, mnoho pořadatelů, kteří své akce přesouvali na dobu uvolněnějších opatření, mě pozvalo k účinkování, čehož si velmi vážím a děkuji za to. ———— Jak jsi prožil celé to zvláštní jaro? Nechci se rouhat, ale čistě pro mě osobně to byla zajímavá doba probouzející kreativitu, a to jak uměleckou tak i organizační. Navíc jsem měl víc času na sebe i své blízké a mohl jsem strávit nějaký čas v mých milovaných Beskydech. Samozřejmě bych se na to díval jinak třeba jako obyvatel severní Itálie…

Foto Dušan Martinček

Ovlivnila ta doba něco v tvém životě tak, že si to podržíš i do budoucna? Znovu jsem si ověřil, že žádná životní situace není sama o sobě jednobarevně pozitivní nebo negativní a že záleží pouze na postoji jednoho každého člověka k ní, který jí to znaménko dává. A také jsem si znovu uvědomil, že aspoň minimální čas věnovaný každý den sobě je stejně důležitý jako nacvičená skladba nebo odehraný koncert. ———— Přišel jsi o hodně zajímavého hraní během korona týdnů? Co tě nejvíc mrzí?

O festivalu BBC Proms nebo prázdninových rezidenturách ve Francii jsem už mluvil, ale můžu zmínit mnoho dalších koncertů, např. tři recitály v Rakousku, několikeré uvedení Rachmaninovova koncertu v Německu, abonentní koncerty s FOK a Komorní ﬁlharmonií Pardubice, turné po Arménii a Gruzii a další akce. ————

———— Na zahajovacím koncertě to je možná méně tradiční role, hrát na čtyři ruce s Janem Simonem Smetanovu vlastní úpravu Vltavy a Z českých luhů a hájů z Mé vlasti. Hráli jste už takhle spolu? Hráli jsme spolu několikrát, zejména klavírní koncerty Mozarta a Poulenca. Smetanu jsme ale chystali poprvé speciálně pro Litomyšl. ———— Čí to byl nápad, myslím ta Smetanova úprava i spojení vás dvou? Uvedení Smetanovy úpravy Mé vlasti byl nápad dramaturga Smetanovy Litomyšle Vojtěcha Stříteského, a já jsem za něj moc vděčný, protože proniknout zblízka do Smetanovy partitury je pro klavíristu unikátní zážitek. Z toho vyplynulo i spojení nás dvou. S Janem Simonem hraju moc rád, je to skvělý pianista i člověk a v souhře s ním není nouze o chvíle, kdy nás oba napadne současně něco předem nedomluveného. To jsou umělecky nejsilnější chvíle v komorní hudbě…

střední blízkost, u Smetany fascinaci. Jestliže pocit z hypotetického setkání s Dvořákem bych si ve fantazii dokázal představit, Smetana je pro mne mystickou ﬁgurou.

————

Příležitosti se teď ale spíš budou asi hrnout, po dvojím nedávném úspěchu, myslím zisk Anděla a prestižní ceny časopisu BBC Music Magazine… Ano, nabídek je opravdu hodně, jsem za to vděčný.

Na Smetanově Litomyšli jsi skoro jako doma, ale letos je hodně jiná, nejen programem, ale už i tím, že nebude stát tradiční elevace na nádvoří. Možná se bude hrát s jiným pocitem, že? Prostředí Litomyšle a místního zámeckého areálu je natolik fascinující a neopakovatelné, že existuje víc než jedna možnost, jak si ho vychutnat. Takže já se z toho těším jako malé dítě (směje se). ———— Další večer tě čeká s Dvořákem a Smetanou, zahraješ společně s Dvořákovým triem, Kateřinou Kněžíkovou a Adamem Plachetkou. Zeptám se trochu provokativně, je ti bližší Dvořák nebo Smetana, pokud jde o jejich komorní díla? Oba tyto autory mám moc rád. U Dvořáka cítím spíš bezpro-

———— Jaké tě vlastně čeká léto, spíš pracovní, nebo i po jarním útlumu plánuješ odpočinek? Čeká mne velmi pracovní léto, protože bude-li se na podzim hrát, mám před sebou opravdu hodně důležitých koncertů. ————

ROZHOVOR

Teď jsi na Smetanově Litomyšli. Po kolikáté se tam vracíš, dokážeš to ještě spočítat? Přiznám se, že nedokážu. Ale Smetanova Litomyšl je tak skvělý festival, že se mi nikdy neomrzí. Pro mne je to český Salzburg.

Jak moc se v takovém případě zkouší? Je to tak, že když se sejdou dva ostřílení profíci, stačí chvíle? Chvíle stačí, pokud jde o konsonanci dvou osobností. V tom smyslu „je to“ na první zkoušce nebo nikdy. Ale v žádném případě nestačí chvíle, pokud chcete, aby výsledek byl do detailu špičkový, a zejména v tak obtížném repertoáru, jako je Smetana. Pro tvou ilustraci, na tento koncert jsme zkoušeli měsíc, týden před festivalem jsme za sebou měli odhadem osm zkoušek a poslední dny před koncertem jsme společně pracovali každý den tři hodiny.

———— A přes léto také bývají mistrovské kurzy, i letos učíš, že? Ano, navzdory specifické době se uskuteční plánované kurzy na Pražské konzervatoři i kurzy Audaces fortuna iuvat v Mikulově, bez nichž si prázdniny skoro neumím představit. Nově se otevřela klavírní sekce Letní hudební akademie v Kroměříži, kde budu mít rovněž tu čest vyučovat. Veronika Paroulková Delší verze rozhovoru na www.klasikaplus.cz.

REFLEXE PLUS

Oblažuje veskrze lyrickým hlasem a upřímným projevem

Ve Smetanově domě, v secesním divadelním, hudebním a plesovém sále, sledují v pátek v podvečer tenoristu Pavla Černocha dobré čtyři stovky posluchačů. Atmosféra je pozorná, vděčná. Jako při koncertě Kruhu přátel hudby. Napomáhá tomu nejen sólistovo milé vystupování, komorní projev a operní árie doprovázené jen klavírem, ale také průvodní slovo muzikoložky Magdaleny Havlové. Umně splétá slova, naznačuje souvislosti, přibližuje kontext a obsah árií, představuje sólistu a upozorňuje předem na „útěchy“, které v podobě sólových klavírních skladeb mezi operní výjevy vsune doprovázející dirigent a pianista David Švec. Pavel Černoch zpívá postupně Jeníka, Prince, Dalibora a Dona José, dává tedy nahlédnout do oper Prodaná nevěsta, Rusalka, Dalibor a Carmen. Oblažuje veskrze lyrickým hlasem a upřímným projevem bez stopy raﬁnovanosti, nepřepíná, neoslňuje velkými vokálními efekty a gesty. Zpívá upřímně, má pěknou dikci, některé tóny posílá

do publika vysloveně krásné, jiné v podobě běžnější, ale stále je to projev mezinárodně vyhledávaného pěvce, který se v cizině uplatňuje jak v italském, německém a francouzském repertoáru, tak v českých dílech. Těm v Litomyšli přidává příjemnou belcantovou příchuť, zatímco Verdimu a Puccinimu po přestávce poskytuje vše, co může a co hlas dovolí, aby byli co nejautentičtější. Nepřepíná, neoslňuje. Ale stejně má nad repertoárem pěvecký nadhled, který ho řadí mezi českými tenoristy na špici. Těžké závěsy brání, aby zleva oslňovalo publikum slunce. Do určité míry vzniká iluze klasického koncertu, zpěvák má blízko k posluchačům, mezi pódiem a auditoriem je úzký kontakt. Avšak velkými severními okny do Smetanova domu zároveň proudí denní světlo a dojem městského koncertu se prolíná s prázdninovými pocity, které dovnitř zalétají od listů velkých stromů třepotajících se ve větru. Je léto a podobný komorní recitál by se uvnitř zdí stejně dobře vyjímal za zimního večera. Pavel Černoch dozpíval Cavaradossiho árii z Tosky, uklání se, usmívá… A nakonec prohlašuje, že si není jist, kolik přídavků ještě vydrží, a tak prý raději hned zazpívá ten poslední, nejnáročnější: dramaticky vítězný výstup prince

Kalafa z Pucciniho Turandot. „Vincero…!“ Publikum na tento operní hit slyší vždy a Pavel Černoch mu dává dostatek suverenity. Dokáže strhnout, i když se pak usmívá skoro plaše. A přidává ještě jednou. Krásnou známou operetní kantilénu z Lehárovy Země úsměvů. Lidé se rozcházejí po dvou hodinách potěšeni. A pořadatelé vědí, že původně plánovaný pěvcův operní recitál s orchestrem v Litomyšli bude. Ale po letošních přesunech vynucených pandemií to bude až v roce 2023. Petr Veber www.klasikaplus.cz

Festivalový rodný byt Jiná „Smetanka“, ale vůbec ne špatná! i motivy, něco je navíc… A je to skvělé! A nakonec se přidává hornista Radek Baborák. Piazzollova hudba dostává se smyčci, lesním rohem a klavírem bezmála orchestrální podobu. Mezi Ave Maria a Libertangem má prostor pianista. Šikovně bruslí, naťukává a naznačuje, až se v několika akordech ozvou české luhy a háje… Ale ihned přichází střih a Jižní Amerika. Bravo. Žluté sluneční světlo, ozařující historický komín na zámecké střeše, už zmizelo. Vystřídalo ho nažloutlé světlo reﬂektorů nevtíravě mířících na pódium, světlo tvořící magický kontrapunkt s tmavnoucí modrou oblohou. Je půl desáté, koncert kličkující mezi žánry končí. V zákulisí pak muzikanti dávají najevo, že i oni si to užívali. Nejen proto, že už zase můžou hrát pro živé lidi, ale i proto, že mohou hrát zrovna v této sestavě, spolu. Baví je to – a bylo to znát. A ta improvizace? „Zdálo se mi, že jsme dneska ještě nehráli nic od Smetany, a tak mi tam tak hezky vklouzl,“ směje se Jan Kučera. Byla to dnes jiná „Smetanka“, ale vůbec ne špatná! Petr Veber www.klasikaplus.cz

SMETANOVA LITOMYŠL 2020

Je pátek večer a Smetanova Litomyšl se letos poprvé dostává na zámecké nádvoří. Bez velkého pódia, tribuny pro publikum, výsuvné střechy, reprodukovaných znělek, bez ladění orchestru a dobré tisícovky posluchačů jsme najednou jakoby na jiném festivalu. Ale čtveřice tvořící Epoque Quartet prostor během chvilky zcela ovládá. Na programu je Mateusz Smoczynski, Django Reinhardt, David Balakrishnan, Percy Mayﬁeld… Autoři a soubor, který by se v této sestavě na nádvoří zámku patrně při Smetanově Litomyšli nedostali. Ale letos je všechno jinak. Nadžánrové kvarteto klamající tělem, smyčcové kvarteto, které boří hráze klasiky a je v tuzemsku skutečným fenoménem, hraje nejméně na sto procent, nakažlivě a na doraz. A pulzující hudba je strhující. O něco později přichází zpěvák Ondřej Ruml. Ovládá si smyčky, zpívá sám se sebou, napodobuje nástroje, zaplétá kontrapunkty. Je skvělý. Pak se přidává Jan Kučera. Jako jazzový klavírista i jako autor. Ježkovy písničky z Osvobozeného divadla upravil pro tuto sestavu virtuózně, zaznívá jejich podstata

Návštěvníci koncertů Národního festivalu Smetanova Litomyšl, které se odehrávají na nádvoří litomyšlského zámku, mají i letos možnost navštívit Rodný byt Bedřicha Smetany v zámeckém pivovaru. Připravena je klasická prohlídka expozice a můžete si rovněž „zamuzicírovat“. Přímo v bytě slavného skladatele je vám k dispozici dobové vídeňské křídlo Gebrüder Stingl. Rodný byt bude za příznivého počasí otevřen vždy hodinu před zahájením představení na zámeckém nádvoří a o přestávce za jednotné snížené vstupné 20 Kč. V případě nepříznivého počasí, kdy se představení přesune z nádvoří do jízdárny, bude rodný byt uzavřen.

PORTMONEUM

Zrekonstruované Portmoneum láká k návštěvě Po roce otevřelo Regionální muzeum v Litomyšli zrekonstruované Portmoneum – Museum Josefa Váchala pro veřejnost. Kromě nutných poměrně rozsáhlých oprav je bohatší o funkční podkroví. Portmoneum zachránil na začátku 90. let velký milovník Váchalova díla, nakladatel Ladislav Horáček. Značně poškozené nástěnné malby Josefa Váchala nechal nákladně zrestaurovat, dům opravil a otevřel jej veřejnosti. Po smrti Ladislava Horáčka bylo Portmoneum na prodej. Pardubický kraj se rozhodl, že ho od dědiců zakoupí a následně svěří do péče Regionálního muzea v Litomyšli. Je to mimořádná kulturní památka, jakou jinde ve světě nenajdete, a tímto krokem zřejmě bylo Portmoneum zahráněno podruhé. Nynější rekonstrukce nebyla vyvolána stavem maleb – ten byl dobrý, proběhly pouze dílčí opravy, retuše a celoplošné čištění. Hlavním problémem byla statika domu. Vlivem řady suchých

inspirován tímto druhem literatury, napsal. Kniha se zčásti tváří jako rádoby odborná studie, většinu obsahu ale zaujímá vlastní autorský román. Do něho vršovický mistr zamíchal nejen literární postavy a prostředí z lidových románů, ale také skutečné osoby a místa ze svého okolí, mj. i Litomyšl,“ řekl ředitel Regionálního muzea v Litomyšli René Klimeš. let, kdy vysychalo a klesalo podloží, začal dům praskat. Hrozilo, že narušená statika poškodí i vnitřní malby. Dům je nyní stabilizovaný, má opravenou omítku, barva se vrací k původní modrošedé. Na nové břidlicové střeše svítí opravené komíny, rekonstrukce se dočkala i kanalizace na dvorku. Nově je upravené celé podkroví, kde vznikly tři místnosti pro expozici a tvůrčí ateliéry. Muzeum tu plánuje využít unikátní videomapping s názvem Josef Váchal – Kumštýř boha i ďábla, který tohoto nevšedního umělce představuje pomocí poutavé audiovizuální projekce. K dispozici je také nový dokumentární ﬁlm Portmoneum – Příběh neobyčejného domu.

Z knihy Krvavý román se stal především díky jejím dalším vydáním (už jinými vydavateli) fenomén, který měl vliv na řadu dalších událostí. Jednou z nich byla i záchrana Portmonea nebo založení Lázní ducha v Litomyšli. Prostoru vévodí vitrína s originálním svazkem Krvavého románu od Josefa Váchala. K výstavě je vydán i stručný katalog ve třech jazykových mutacích, v českém, německém a anglickém jazyce. Zrekonstruované Portmoneum můžete navštívit od úterý do neděle v časech 9.00–12.00 a 13.00– 17.00 hod.

Letošní aktuální výstava v přízemí domu je věnována nejznámějšímu tisku Josefa Váchala – Krvavému románu s podtitulem Studie kulturně a literárně historická. Román vydal Váchal vlastním nákladem v sedmnácti číslovaných exemplářích v roce 1924. „Jednotlivé výstavní panely představují dnes slavného graﬁka, malíře, mystika a spisovatele Josefa Váchala a sbírku jeho ,krvavých’ kolportážních románů, stejně jako žánr samotný. Především se ale výstava věnuje knize, kterou Váchal,

Generální partner festivalu

62. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za ﬁnančního přispění Ministerstva kultury České republiky, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.

———— FESTIVALOVÉ NOVINY • Noviny Národního festivalu Smetanova Litomyšl 2020 • V nákladu 3000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Jana Bisová, Veronika Paroulková, Petr Veber • Foto: František Renza, Ivan Krejza, Jana Bisová a archiv SL • Graﬁcká úprava, tisk: Wwworks, H.R.G. Litomyšl 16