Festivalové noviny č. 2 by Smetanova Litomyšl

festivalové noviny 2 59. Národní festival Smetanova Litomyšl / 19. června 2017

Opery a Smetanova díla stále diváky lákají To hlavní, na co diváci každý rok na Smetanovu Litomyšl přichází, přijíždí a přilétájí, je opera a hudba Bedřicha Smetany! Cítíme velkou radost, že i letos můžeme uvést novou (a velmi vydařenou) inscenaci smetanovskou, totiž neprávem docela málo uváděné Tajemství, a Rossiniho komickou operu Lazebník sevillský!!!. Autorem českého libreta této celosvětově nejoblíbenější komické opery je ostravský bard Jarek Nohavica. Nebude tak chybět jeho hravost. „Lazebník sevillský je z mých oblíbených oper, které cítím a slyším česky…," svěřil se Nohavica a pokračoval: „Můj názor je, doufám, jasný z toho, že se pořád pouštím do tak sisyfovské práce, jako je překládání operních libret. Upřímně: zaplaceno to není, času to zabere spoustu, práce je s tím jak na kostele a pak se to párkrát zahraje a konec. Ale mě to baví…" K Tajemství pak říká umelecký ředitel Smetanovy Litomyšle Vojtěch Stříteský následující: „Tajemství je snad největší smetanovský hudební skvost, ačkoli je dílo hráno méně,” a prozrazuje tajemství s malým t: „Chtěli bychom do roku 2024 uvést všechny operní tituly Bedři-

cha Smetany. Samozřejmě všechny nemusí být provedeny scénicky.” Prvně bude na festivalu uvedena Ponchielliho La Gioconda. „Příběhu plnému intrik, lží, náhlých zvratů a tragédií tak vévodí zmar, který zde nepřekoná ani láska. Naše inscenace bude připomínat psychedelickou plavbu benátskými kanály ve snové gondole,” uvádí režisér inscenace Tomáš Pilař. Naopak inscenace Prodané nevěsty měla premiéru právě u nás: na jubilejním 50. ročníku festivalu v roce 2008. Na rokokovém zámečku Nové Hrady u Litomyšle bude v 6. stagioně prováděna, na programu festivalu prvně, opera-serenata Georga Friedricha Händela Aci, Galatea e Polifemo – zároveň půjde o premiéru českou. Pro menší diváky a posluchače je naopak určena premiéra úpravy Dvořákovy Rusalenky. Byla připravována přímo pro festival a je určena pro děti od osmi let. „Společně jsme jednali o titulu, který by byl vhodný, a shodli jsme se na pohádkové Rusalce,”

upřesnil Vojtěch Stříteský. Inscenace je upravena pro redukovaný orchestr, děj zkrácen, ale nádherná hudba zůstává zachována. Velkým operním scénám a sborům bude věnováno závěrečné Velké ﬁnále před kamerami České televize, v přímém přenosu Českého rozhlasu a s videopřenosem do Klášterních zahrad. Tvorba Bedřicha Smetany je i letos zastoupena bohatě, nejméně v sedmi pořadech. Úmyslně nepíšeme číslo přesné, neboť již víme, že někteří umělci si připravují Smetanovu hudbu jako přídavkové překvapení! Jeho hudba bude znít v průběhu celého festivalu – až do Velkého ﬁnále! A kromě již zmíněných operních inscenací nás čeká premiéra pořadu Bedřich No. 1, v němž se zejména mladší a mladí posluchači – ale zdaleka nejen oni – budou moci přesvědčit, že (a také proč) byl Smetana skladatelská jednička! Zaposloucháme se také do básní Mé vlasti v úpravě pro harfu i do improvizací na jejich témata v podání královského nástroje – varhan.

SLOVO MINISTRYNĚ PRO MÍSTNÍ ROZVOJ

Vysoká laťka kvality Vážení příznivci hudby, je mi ctí, že vás mohu pozdravit při příležitosti konání dalšího ročníku Národního festivalu Smetanova Litomyšl. Jeho pečlivě připravený dramaturgický plán nabízí koncerty a operní představení v takovém rozsahu, že si z nich jistě vybere každý divák. Do této pestré nabídky patří například i další část projektu Smetanův operní cyklus 2024 Národního divadla moravskoslezského Ostrava a zapomenout nemohu ani na Galakoncert – Návštěva ve Vídeňské

státní opeře. Na něm vystoupil mimo jiné i Adam Plachetka, který se v posledních letech začíná stále více prosazovat na nejvýznamnějších scénách světa. Festivalu přeji, aby si uchoval vysoce nastavenou laťku kvality a aby jeho mezinárodní věhlas i nadále stoupal, protože tím zároveň podstatně přispívá ke zviditelnění tohoto regionu v naší republice i v zahraničí. Přeji vám hezký kulturní zážitek. Karla Šlechtová ministryně pro místní rozvoj

Výstavy Smetanovy výtvarné Litomyšle VZPOMÍNKA NA FINSKO Instalace Mariany Alasseur 18. 6. – 26. 8. • Streetgallery, Galerie Pakosta RUKU V RUCE – TOUHA JE ZÁZRAK Jindřich Štreit & Ruka pro život o.p.s. 15. 6. – 31. 8. • Zahrada zámku v Litomyšli a prostory zámeckého pivovaru V ROZPUKU Aleš Hvízdal, Dmitrij Nikitin 15. 7. – 13. 8. Zámecká jízdárna, areál zámku Litomyšl Vernisáž 14. 7. 2017 v 17 hod. MEZI – VAZY výstava uměleckých knižních vazeb do 30. 7. • Červená věž, areál Fakulty restaurování Univerzity Pardubice

GENERATION ONE 17. 6. – 6. 7. • Zámecký pivovar MAGDALÉNA JETELOVÁ – THE ESSENTIAL IS NO MORE VISIBLE 17. 6. – 30. 9. • kostel Nalezení sv. Kříže MALÍŘKA LÍÍÍDA JANDOVÁ oleje a malba z 60. a 70. let minulého století 18. 6. – 10. 9. • Dům U Rytířů

GENERATION ONE

VLAKY, VLÁČKY, MAŠINKY ... … a jiné motivy 17. 6. – 6. 7. • Knihovna fakulty restaurování IMAGINÁRIUM V LITOMYŠLI živá výstava divadelních, loutkových a výtvarných ostrostřelců do 3. 9. • Regionální muzeum v Litomyšli ILUSTRACE A PORTRÉTY STANISLAV KOLÍBAL, VLASTA PRACHATICKÁ, MARKÉTA PRACHATICKÁ 17. 6. – 2. 9. • Galerie Miroslava Kubíka MĚSTSKÁ OBRAZÁRNA do 1. 10. • Městská obrazárna II. poschodí Státního zámku Litomyšl KLASICKÁ, HISTORICKÁ A ŽÁNROVÁ MALBA V ČESKÉM MALÍŘSTVÍ 19. STOLETÍ 11. 6. – 16. 7. • Galerie Kroupa Z VÁCHALOVA RODINNÉHO ALBA do 3. 9. Portmoneum – Museum Josefa Váchala POKLADY JANA ZRZAVÉHO 11. 6. – 9. 7. • Galerie Zdeněk Sklenář

JEDEN ZE ČTYŘ výstava klauzurních a ročníkových prací studentů Fakulty restaurování Univerzity Pardubice 16. 6. – 30. 9. Fakulta restaurování, piaristická kolej OBRAZY LITOMYŠLE 16. 6. – 6. 7. • Galerie de Lara DANIEL PEŠTA – GENY! Genetické kódy 18. 6. – 30. 9. • White Gallery, Osík EMIL FILLA A JEHO ŽÁCI z cyklu Pohledy do galerijních sbírek 28. 6. – 8. 10. Východočeská galerie v Pardubicích DAR JÁNUŠE KUBÍČKA 14. 6. – 10. 9. Východočeská galerie v Pardubicích, Dům U Jonáše ZÁKULISÍ SMETANOVY LITOMYŠLE fotografie Vojty Hurycha 16. 6. – 6. 7. II. zámecké nádvoří

20. KONCERT NA PŘÁNÍ

Show dámského tria Když Italka MARCELLA PUPPINI vyrůstala, fascinovala ji 40. léta 20. století a vše, co je s nimi spojeno. Ráda tak sledovala staré filmy, poslouchala hudbu z oné doby a přizpůsobovala se i oblékáním. V pubertě dokonce dotáhla svoji vizáž k takové dokonalosti, že nosila stažený pas a rty si malovala rudě. Při studiu na Music College v Londýně se setkala s Kate Mullins a Emmou Smith. A tehdy se zrodil nápad založit skupinu.

Sice časem došlo k několika změnám v její sestavě, ale cíl dělat na jevišti show zůstal. Dnes jsou tedy vokálním triem, které se rozhodně nedá přehlédnout ani přeslechnout. Hned po dva festivalové večery 19. a 20. června si je vychutnáme společně s Vojtou Dykem a B-Side Bandem. Pro Festivalové noviny jsme vyzpovídali Marcellu Puppini. Nedávno jste v Brně vystupovaly s B-Side Bandem. Jaká byla spolupráce? Bylo to fantastické. Vojta je úžasný zpěvák a je s ním velká zábava. B-Side Band je jedna z velkých skupin, se kterými jsme spolupracovaly, a domluva je skvělá. Brno je nádherné město, koncert byl skvělý. Takže si asi dokážete představit, že se opravdu těšíme na další! Jak se vlastně The Puppini Sisters daly dohromady? Vaše nadšení pro stejnou hudbu, módní styl a make-up není obvyklý, a to jste tři! Založila jsem The Puppini Sisters v roce 2004, po absolvování Hudební školy Trinity, kde jsme studovaly Jazz a skladbu. Já, Kate a Rosanna (později nahrazena Stephanií a pak Emmou) jsme už na škole sdílely stejnou vášeň pro swing a pro staré hollywoodské ﬁlmy, takže bylo přirozené začít spolu zpívat. Inspirací pro nás byl francouzsko-kanadský film Belleville Rande-Vous, který zažehl jiskru a touhu založit vlastní sborovou skupinu. V počátcích jsme hrály ve všech londýnských uměleckých klubech a parodickém a kabaretním klubu, kde jsem pracovala jako hudební ředitelka. Popravdě jsme pocházely z tohoto prostředí a byly jsme mezi průkopníky vintage revival. Pak jsme byly objeveny studiem Universal a zbytek, jak se říká, je historie. Proč „těsná harmonie”? Co vás přimělo k vášni k tomuto stylu? Protože jsem vyrůstala v Itálii, hodně času jsem trávila se svou rodinou a přáteli točícími se kolem zpěvu. Já, můj bratr a sestra

jsme kombinovali tradiční písně z Alp, nebo popové písně, které jsme milovali. Někdy jsme dokonce imitovali nástroje a stali jsme se v tom skutečně dobří. Takže bych mohla říci, že zpívám ve sboru celý život a cítím se tam jako doma. A samozřejmě Kate a Emma to také milují! Máte nějakou nejmilejší píseň, kterou rády zpíváte? Uslyšíme ji v Litomyšli? Jedna, kterou v současné době nejčastěji zpíváme, je „We love to Be-Bop” (Milujeme Be-Bop). Kate a já jsme ji napsaly společně a je to taková rychlá a divoká sketová píseň, která diváky vždy nadchne. Určitě ji budeme zpívat i v Litomyšli. Je pro vás obvyklé vystupovat na festivalu klasické hudby? Ne tak docela. Párkrát jsme to již předtím dělaly, ale když hrajeme na festivalu, je to obvykle Jazz festival nebo hudební festival

jako Glastonbury. Každopádně se na to těšíme! Co považujete za původ vaší popularity a úspěchu? Je to v chytlavých melodiích, kostýmech…? Je to kombinace obojího, a také fakt, že ačkoli jsme vysoce kvaliﬁkované muzikantky, nebereme se příliš vážně a rády se bavíme s diváky. Naše vášeň pro hudbu musí být nakažlivá! Se čtyřmi alby na svém kontě jsou The Puppini Sisters momentálně nejproduktivnější skupinou svého typu a mezi jejich fanoušky se hrdě řadí například i princ Charles. Objevují se na nejprestižnějších světových podiích, např. Koko a The Shepherd’s Bush Empire v Londýně, l’Olympia v Paříži, The Greek v L. A., B. B. King’s v New Yorku nebo na festivalu Glastonbury.

GIOACCHINO ROSSINI: LAZEBNÍK SEVILLSKÝ!!!

Jaromír Nohavica: „Tentokrát se nemám na koho vymlouvat. Bič s Lazebníkem jsem si upletl na sebe sám. Já to byl, kdo přišel za ředitelem Nekvasilem s nápadem, abychom k 200. výročí premiéry Lazebníka uvedli tuto operu v novém českém překladu. Pan ředitel souhlasil a jsem tomu moc rád. Práce to byla krásná, i když náročná. Po těch mých pěti přebásněných operách (Marschner: Vampýr, Mozart: Bastien a Bastienka, Così fan tutte, Figarova svatba, Don Giovanni) tahle šestá byla zřejmě nejtěžší. V čem tkvěla náročnost a záludnost práce nad českým libretem? Třeba už v tom, že Lazebník obsahuje spoustu recitativů, takže s trochou nadsázky bych si trouﬂ říct, že je to zpívaná divadelní konverzační komedie s vloženými zpěvy. Svižný dialog má v italštině jasnou a pregnantní melodiku – tu bylo třeba pro češtinu hledat. Co dál, árie Conteho a hlavně Rosiny jsou plné náročných melodických ozdob. Šestnáctitaktová virtuózní Rosinina koloratura žádá opravdu otevřenou dlouhou samohlásku a hledejte pro ni nová a nová česká slova, když už jsem všechna použil v Mozartovi? Z druhé strany, když se Bartolo rozkuráží ve svých lamentacích nad Rosinou, je presto to nejpomalejší tempo, kterým zpívá. A má-li zvládnout 12 slabik textu za vteřinu či dvě, nemůžete

mu vkládat do úst slova jako „kráčím vstříc tvým hříšným rtům, v nichž se již ztrácím”. Malé tajemství snad můžu prozradit. Cestu mi ukázali polští hiphopeři. V takových tempech jako to Bartolovo je třeba volit slova, v nichž se souhláska střídá se samohláskou. Takže 12 slabik za vteřinu? „Tady byla polovina molekuly.” Ale o molekulách Lazebník není, že. Když už si tak stýskám, zmínil bych ještě ansámbly a sbory. To jsou ty chvíle v opeře, kdy se všichni postaví na kraji pódia a hulákají jeden přes druhého. Vycvičen od Mozarta už jsem měl možná lehčí práci. Ale vyznat se v zákrutách jednotlivých hlasů u Rossiniho a podložit je vhodnými slovy byla i tentokrát pro mne fuška. A ještě jednu malou poznámku – nesmím zapomenout totiž na to, že pan Václav Juda Novotný, který před více než 130 lety tohle libreto překládal jako první, a vlastně jediný, odvedl opravdu obdivu-

hodnou práci. Smekám. Snad by se mu moje práce líbila. Zbytek už nechávám na vás – divácích a interpretech. Ať vás opera potěší, stejně jako mne potěšila práce na ní.” Lazebník sevillský je nejznámější operou italského skladatele Gioacchina Rossiniho z roku 1816, která vznikla na objednávku v časovém limitu čtyř týdnů. Premiéra se uskutečnila v Římě pod taktovkou samotného skladatele. Libreto napsal Cesare Sterbini podle komediální hry Lazebník sevillský, kterou napsal Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais v roce 1775. Jeho hry s postavami sluhy Figara a hraběte Almavivy budily u tehdejší vrchnosti odpor a často i zákaz produkce z důvodu satiry aristokracie. Beaumarchais uvádí, že mu v Lazebníkovi ani tak moc nešlo o satiru aristokracie, nýbrž o zábavu, veselou náladu a temperament na divadle.

Foto: Martin Popelář

Po patnácti letech se letos do Ostravy vrátil Lazebník! Příběhem sluhy Figara a jeho pána, rezonujícím při rossiniovském parlandu, se nechal inspirovat i ostravský rodák Jaromír Nohavica, který u příležitosti 200. výročí prvního uvedení Lazebníka sevillského vytvořil pro Národní divadlo moravskoslezské nové české libreto. Pro něj již v nedávné minulosti vyhotovil české přebásnění libret ke třem operám Wolfganga Amadea Mozarta.

Foto: Martin Popelář

„Cestu mi ukázali polští hiphopeři”

RODNÝ BYT BEDŘICHA SMETANY

ladit na komorní ‚A‘, takže mohou návštěvníci muzea preludovat spolu s klavírem i na jiné nástroje. V době před 114 lety se u klavírů ladění drželo o půl tónu níže. Muzeum v Litomyšli je již třetí organizace, kam jsme darovali starý, nepotřebný klavír, jinak určený na fyzickou likvidaci. Věřím, že návštěvníkům muzea udělá klavír radost i proto, že výrobci vložili do nástroje kus umu a svojí duše.” Renata Kmošková

U tohoto nástroje jsou prakticky 3x po záruce a pořád mají silný, nosný a kultivovaný tón. Klávesnice byla potažena slonovinou, která je ještě dnes nepoškozená a původní. Půltóny jsou vyrobeny z ebenového dřeva a jsou velice zachovalé a odolné. Nástroj je vybaven třemi pedály, vzhledem ke stáří klavíru to bylo ojedinělé, nezvyklé a revoluční řešení. Klavír je v celkově dobrém a hratelném stavu, podařilo se nám ho na-

Foto: Tomáš Čermák

Foto: Jaroslav Horák

Návštěvníci pořadů Národního festivalu Smetanova Litomyšl, které se od 16. června do 6. července odehrávají na nádvoří litomyšlského zámku, mají jedinečnou možnost navštívit Rodný byt Bedřicha Smetany v zámeckém pivovaru. Připravena je klasická muzejní prohlídka a hravé doprovodné programy Muzicírování s Bedříškem, Proč bychom se netěšili… a Račte vstoupit. Novinkou letošní sezóny je vídeňské křídlo, Gebruder Stingl in Wien, vyrobené kolem roku 1903 v černé lihové povrchové úpravě, na které si můžete přímo v bytě slavného skladatele „zamuzicírovat”. Rodný byt bude otevřen vždy hodinu před zahájením představení a o přestávkách za jednotné snížené vstupné 20 Kč. A co o křídle řekl jeho donátor Miroslav Doležel z Pianoservisu? „Do nástroje byla vestavěna tzv. vídeňská mechanika. Ta je odolná, snadno opravitelná, ale jednoduchá, kolem roku 1930 se přestávala do nástrojů usazovat. Nahradila ji technicky dokonalejší mechanika ‚anglická‘, která se používá dodnes. Rezonanční deska u tohoto nástroje je vyrobena z kvalitního rezonančního dřeva, proto nemá na povrchu žádné praskliny, ty mají většinou negativní vliv na kvalitu zvuku. Basové struny jsou opředeny železným drátem, v dnešní době se používá jako opřádlo drát měděný. Hladké struny jsou vyrobeny z kvalitní oceli, jsou ještě původní a nepopraskané. Uvádí se, že struny v klavíru vydrží 35–40 let v dobrém stavu.

Foto: Tomáš Čermák

Festivalový Rodný byt B. Smetany

KDO V ZLATÉ STRUNY ZAHRÁT ZNÁ

Láska k harfě odmalička Není mnoho českých umělců, kteří by ve svém oboru dosáhli na světové úrovni natolik výsadního postavení a tak výjimečným způsobem reprezentovali Českou republiku v zahraničí, jako harfenistka JANA BOUŠKOVÁ.

Foto: Vojtěch Vlk

Proslulý violoncellista Mstislav Rostropovič si například osobně vyžádal kontakt na Janu Bouškovou poté, co uslyšel její hru v rozhlase, a premiéroval s ní dílo Raviho Shankara na festivalu v Evianu. Světoznámá profesorka harfy z USA Susan McDonald označila Janu Boušovou za talent století a podobně hodnotí výkony Jany Bouškové i zahraniční kritika. Janu Bouškovou na Smetanově Litomyšli přivítáme 24. června, kdy v zámecké jízdárně vystoupí společně s pěvcem Richardem Novákem v pořadu Kdo v zlaté struny zahrát zná. Na Smetanově Litomyšli mimo jiné uvedete premiéru vlastní úpravy Smetanovy Šárky. Chystáte se upravovat i další symfonické básně z Mé vlasti? Tábor a Blaník se pro harfu asi příliš nehodí, ale co třeba Z českých luhů a hájů? Nikdy neříkám nikdy, takže samozřejmě i této myšlence upravit nakonec všechny symfonické básně Mé vlasti se nebráním. Uvidím, jak bude vyznívat úprava Vyšehradu a Šárky a jak jí publikum přijme. Myslím, že Trnečkova úprava Vltavy je již v harfovém repertoáru natolik známá, ačkoli v orchestrální verzi tam harfa příliš uplatnění kromě Rusalek nemá, že již ani nikomu nepřijde tato symfonická část v úpravě pro harfu neobvyklá. Kéž by se takto ujaly i ostatní básně z Mé vlasti a já bych byla motivovaná se do dalších úprav pustit. Harfa je nástroj, který je velmi speciﬁcký a určitě s ní zažíváte zajímavé okamžiky. Jak se například taková harfa převáží? Máte např. doma harfu – jistě zabere spoustu místa…

Harfa není příliš velká, jak si někteří myslí. Určitě doma zabírá méně místa než koncertní křídlo. Samozřejmě na převážení je nutné počítat s velikostí auta, protože se do všech nevejde, ale ani to není problém, když je na to člověk zvyklý. Převážím harfu buď v kombi nebo rodinném autě, kam ji pokládám jak do postýlky a jsem tak i samostatná s převozem a vykládáním. Pochopitelně pomoc vždy přivítám, protože není to jen harfa, kterou musím s sebou vozit, ale také klavírní židle, struny a mnoho dalších věcí, a tak pomocná síla je vždy velmi vítána. Dnes se používá speciální rudl na harfu, který mi umožňuje nástroj z auta přepravit i bez pomoci druhých. Hrajete vždy jen na „svou” harfu nebo jste nucena občas hrát i na „cizí” nástroj? Rozeznáváte pak mezi nimi rozdíly – jaké především? Mám-li vystoupení v České republice nebo v blízkém zahraničí, snažím se vozit si svůj vlastní nástroj, na který jsem zvyklá a samozřejmě vím, že je to nejlepší kvalita, kterou bych si mohla přát. V případě, že létám na koncerty do zahraničí letadlem, pak na místě mi ﬁrma zajistí nástroj tamější, buď od výrobce, od kterého vlastním svůj nástroj, nebo v Japonsku používám většinou harfu tamější výroby Ayoama, jako právě začátkem června, kdy jsem měla v Tokiu dva recitály. Mezi hráči na harfu jsou vesměs ženy. Proč si muži tento nástroj nevybírají? Máte například nějakého žáka – muže? Harfa je opravdu vesměs nástroj ženský, avšak ani muži v této době nejsou příliš

velkou výjimkou. Obzvlášť v zahraničí. Na Královské konzervatoři v Bruselu, což je vysoká škola, mám teď ve své třídě studenta z Holandska a již u mě absolvovali za dobu mého působení v Belgii celkem čtyři muži. Dá se na harfu zahrát cokoli? Já tvrdím, že ano.... nic není nemožné s ohledem na to, co sám nástroj svou stavbou a technickými možnostmi dovoluje. Bohužel jediná věc, která opravdu na harfu není možná, je rychlá chromatická stupnice, protože jsme odkázáni na šlapání pedálů, a to má určitý tempový limit. Ale jinak vše ostatní se dá vycvičit a proto i u svých studentek a studentů vyžaduji, aby si nic nezlehčovali a naopak se snažili se s obtížností vždy vyrovnat a pokusit se zahrát i to, co se na první dojem zda být nehratelné. Jiná otázka pak je, zda takto obtížné pasáže na harfu dobře vyzní, zda nejsou na úkor výsledku příliš náročné a pro publikum vlastně až nevýznamné. Mám namysli především skladby, které pro harfu napsané nebyly a jsme nuceni si tato díla upravovat. Já jsem však zastánce toho ponechat pokud možno skladbu v původním znění a nesnažit se ji v žádném případě pro harfu ulehčovat. Vy jste se ke hře na harfu jistě dostala přes maminku, vynikající harfenistku Libuši Váchalovou. Povězte, bylo hned jasné, že i Vám se stanou hudba a harfa osudem, nebo jste koketovala i s jinými obory a nástroji? Já jsem se kolem harfy batolila opravdu od narození a tento nástroj mně imponoval natolik, že ve spojení s idolem, kterým pro

let v orchestru hodně naučil a musím přiznat, že jsou-li na programu skladby, kde si harfa zahraje a má své důležité místo, a když se s tím spojí i vynikající dirigent, je pak tato práce pro mě o to větším naplněním, radostí a dodá mi zase jiné impulsy, které v omezenějším harfovém repertoáru člověk zažívat nemůže.

mě má maminka byla, jsem na harfu začala hrát přirozeně a vlastně ani nevím přesně kdy a jak. Od čtyř let jsem hrála na klavír, který mě také velmi bavil, a vyhrávala jsem jako žák ZUŠ soutěže těchto škol, ale pak jsem se začala soustředit na harfu a klavír šel do pozadí. Musela jsem na něj stále hrát ještě během studií na konzervatoři, kde je povinným nástrojem, ale po maturitě jsem opravdu již klavír úplně opustila. Jaké to je být jedinou Češkou, která vyhrála prestižní světovou harfovou soutěž? Pochopitelně vítězství na nejprestižnější světové soutěži, na kterou se nejen málokdo pro nesmírnou obtížnost repertoáru a světové konkurence vůbec odváží přihlásit a pak se postavit na stupínek nejvyšší, aniž by hrála roli nějaká protekce, jak se většinou o soutěžích mluví, protože jsem neměla v porotě nikoho, kdo by mě osobně znal, a tak se stát i úplně první Češkou, která vybojovala svou prací to nejvyšší postavení, je pocit nádherný a těžko slovy popsatelný. Vím, že s tímto vítezstvím jsem si otevřela pomyslná vrátka na světová podia a účinkování s velkými umělci světa. Je pro mě obrovská pocta, když si mě váží i velké osobnosti a chtějí se mnou spolupracovat. A já jsem šťastná, že veškerá má práce a poctivé cvičení na nástroj, kterému jsem věnovala od dětství veškerý svůj volný čas, místo bavení se s kamarády a užívání si mládí, jak náctiletí prožívají, se takto zúročilo a teď má práce dělá radost nejen mně, ale i celé naší zemi a i mnoha lidem, kteří mi upřímně tento úspěch přejí.

Jste sóloharfenistkou České ﬁlharmonie, sólistkou, vyučujete na AMU i v zahraničí – a také matkou… Jak stíháte vše zkombinovat? Někteří lidé se tomu opravdu diví, já to beru vše jako samozřejmost. Někdo mě nazývá abnormálním člověkem, někdo mi

přivlastňuje oslovení Tsunami či nezkrotná energie a neomezená studnice pozitivního myšlení. Asi toto vše se ve mně spojuje dohromady. Zároveň jsem vděčná za způsob výchovy, kdy jsem si musela vážit každé chvíle a nepromarnit ji lelkováním. Asi i to je základ mého současného žití a schopnosti si dokázat svůj rozvrh opravdu naplánovat tak, abych vše stihla. Mé motto, že „všechno jde, když se chce", mi asi také pomáhá v mém přeplněném harmonogramu. A i když je to samozřejmě náročné, nemohu tvrdit, že bych měla nějaký moment volna i během dne, natož během celého roku, ale má práce mě naplňuje a jsem šťastná, když mohu dělat i ostatní lidi šťastnými.

JANA BOUŠKOVÁ nahrála přes dvě desítky CD pro domácí i zahraniční ﬁrmy, natáčí pro rozhlasové a televizní společnosti. V roce 2004 vydala společnost EMI nahrávku z jejího koncertu na Festivalu „Spannungen”. Široký repertoár Jany Bouškové obsahuje díla všech období, mnoho současných českých i zahraničních autorů zkomponovalo skladby přímo pro ni. Mezi světové premiéry patří mimo jiné již zmíněná Sonata pro cello a harfu od Ravi Shankara: Koncert pro ﬂétnu, housle, violu, harfu a orchestr Benjamina Yusupova s houslistou Maximem Vengerovem, Kon-

cert pro dvě harfy Jana F. Fischera s Isabelle Moretti premiérovaného na Sedmém světovém harfovém kongresu v Praze v roce 1999, Koncert pro sólo harfu „Praharphona” od Kryštofa Mařatky s premiérou v německém Kielu, Sólový harfový koncert Lukáše Sommera, Jazz koncert pro flétnu a harfu Emila Viklického a mnoho dalších sólových a komorních děl. Jana Boušková hraje na nástroj americké firmy Lyon & Healy, který získala za vítězství v USA International Harp Competition v roce 1992 a je rovněž oficiální tváří této prestižní společnosti.

Foto: Vojtěch Vlk

Co vy osobně preferujete? Sólovou hru, komorní nebo orchestrální? Upřímně mě nejvíce naplňuje sólové hraní, vždy jsem sólistkou byla a bylo mi dáno, abych takto harfu předávala dalším generacím. Komorní hudba je pak dialogem s dalšími muzikanty, což je také obrovská náplň a je to také způsob předávaní umění, které mám moc ráda. Avšak i s mým, pro mnoho lidí nečekaným nástupem do České filharmonie před dvanácti lety, jsem si práci v orchestru také velmi oblíbila. Přestože jsem nikdy do orchestru jít nechtěla a když byl v roce 1993 vypsán konkurz do Berlínské filharmonie, pamatuji si, jak se mě současná členka toho orchestru, která konkurz tenkrát vyhrála, osobně předem ptala, zda ke konkurzu půjdu, že by se ho prý jinak ani nezúčastnila, protože by neměla šanci. To byla její slova. Já jsem v té době o orchestru vůbec neuvažovala, a tak mě ani nenapadlo se do Berlína ke konkurzu přihlásit. Jakmile ale byl vypsán konkurz do České filharmonie v roce 2004, měla jsem již dvě děti, a také proto, že otec mých dětí je členem tohoto předního tělesa, začala jsem přemýšlet, zda bych tuto příležitost tentokrát neměla opravdu zvážit a s mou sólovou aktivitou se pokusit skloubit i členství v našem nejlepším orchestru. Spolupráce a pohled hráče z jiné perspektivy než sólové mě také za dobu dvanácti

VEČER NA ZÁMKU V NOVÝCH HRADECH

Detektivní příběh s barokní operní zápletkou Georg Friedrich Händel byl požitkář a s chutí si užíval života. V tomto duchu je pojatá i dobová zábava, hudba, tance a občerstvení na zámku v Nových Hradech nazvaná „Lapidario del Sgnr. Haendel". K tomu navíc hosty čeká provedení české premiéry Händelovy serenaty Aci, Galatea e Polifemo z roku 1708. Dirigentem této barokní opery je JAKUB KYDLÍČEK, kterého jsme vyzpovídali. Přeci jenom, prostředí stagiony v Nových Hradech není tradičním místem pro operu, byť barokní. S čím se musí dirigent potýkat?

Jak jste přistoupil k Händlovu dílu, které je přerodem od raných serenat k opeře? Práce s barokní operou je pro dirigenta vždy tak trochu detektivním příběhem. V dílech 17. a raného 18. stol. prodělala jevištní díla ohromně dynamický rozvoj mnoha směry, hudební divadlo se prakticky rozvinulo do všech myslitelných forem. Interpret má za úkol rozklíčovat kontext a záměr, kdy a jak dílo vznikalo. V případě Aci, Galatea e Polifemo je třeba si vyjasnit, že jde sice formálně o poslední velkou autorovu serenatu, (tedy dílo určené k mnohdy velmi konkrétním událostem, jako svatby či na-

rozeniny a provozování společně s dalším hudebním programem), avšak subjektivní pojetí příběhu a svébytnost z ní činí spíše operu, jak jí autor později psal v Londýně (mnoho čísel z Aci, Galatea e Polifemo je užito v pozdějších dílech!). To pak umožňuje se rozhodnout, které prvky je nutné zachovat v původní podobě a které je možno přizpůsobit okolnostem aktuálního provedení. Zachoval jsem tak obsazení pěveckých rolí (soprán, mezzosoprán, bas) a strukturu jednotlivých hudebních čísel (předehra, recitativy, árie, ansámbly). Místo pro improvizaci pak skýtá instrumentace

jednotlivých částí, zde máme např. dva hoboje proti původnímu jednomu v Händlově partituře, větší prostor získávají sólová zobcová ﬂétna či fagot. Doplnit bylo potřeba také předehru, která v rukopisu Aci, Galatea e Polifemo chybí. Rozhodl jsem se pro „nejbližší” možnou variantu, ouverturu z kantáty Aminta e Filide, která byla hrána 14. 7. 1708 v Římě, zatímco Aci, Galatea e Polifemo byla uvedena o pět dní později v Neapoli. Výsledkem celkového přístupu k dílu je mj. i to, že jsem raději vypracoval vlastní edici pro naše provedení se všemi škrty, doplňky a opravami.

Usnadňuje vám realizaci díla prostředí zámku v Nových Hradech nebo naopak ztěžuje? Je toto prostředí inspirativní? Výběr studovaného díla byl inspirován právě prostředím Nových Hradů, kde jsme před dvěma lety uvedli českou premiéru Rameauova Pygmaliona. Prostředí mi zde tehdy velmi připomnělo právě charakter italských přírodních divadel. Nabízelo se tak uvést charakterově italské dílo, s relativně malým počtem sólových rolí a adekvátně obsazeným orchestrem. V Nových Hradech se musíme vypořádat s možnou nepřízní počasí, s celovečerním programem a přesuny interpretů v rámci jednotlivých lokací během celého večera atd. Vše je tak trochu dobrodružné, na druhou stranu mě baví právě ten nepředvídatelný aspekt „barokního” hudebního provozu. Každopádně k výběru jednotlivých čísel pro „Lapidario del Sgnr Haendel” byla největší inspirací procházka po areálu zámku. Z toho vyplynula i výsledná podoba, která je jakýmsi komentářem k provedení opery. Člověka zde hned napadají další možnosti děl, které by se do Nových Hradů perfektně hodily! Bude se hrát na autentické nástroje nebo půjde o současnou interpretaci na moderních nástrojích? A jak dobové nástroje snášejí vlhko, když se Večery na zámku v Nových Hradech konají pod širým nebem? Dovolím si na obě otázky odpovědět najednou, protože spolu úzce souvisejí. Právě vlhkost a nestálost počasí byla hlavním faktorem pro zvolené řešení. Navíc nehrajeme pouze venku, ale během velmi krátké doby střídáme hudbu v interiérech zámku s prostorem přírodního divadla. V historii inscenací na Nových Hradech byly již využity obě možnosti – tedy hra na kopie dobových nástrojů i hra na „moderní” nástroje. Ani jedno řešení však nebylo zcela uspokojivé. Barokní smyčcové nástroje jsou opatřeny střevovými strunami, které se po několika minutách novohradského vlhka rozladí, moderní nástroje (zejm. dřeva) mají zase příliš ostrý zvuk a jdou tak trochu „proti hudbě”, nehledě na nutnost užití moderního ladění. Musím říci, že nejsem v tomto ohledu hudební xenofob a nepovažuji užití moderních nástrojů pro starou hudbu za „zcela vyloučené”. Rozhodující je koneckonců interpretační pojetí, které musí odpovídat dílu a době. Takže pro letošní ročník bylo zvoleno řešení „barokní smyčec – barokní ladění – kovové struny – barokní dechy”. Tedy v orchestru zasednou hráči, kteří po většinu roku hrají na barokní nástroje a jsou specialisty na starou hudbu, ale nyní budou netradičně hrát na kovové struny, nicméně o půl tón níž. Musím říct, že se jedná o velmi obtížné zadání. U dřev je tomu jinak, moderní nástroje opatřené mnoha klapkami a příklopkami vlhkem trpí mnohem více, což ovšem neznamená, že se virtuózní sóla v Händlovi hrají na barokní hoboj se dvěma klapkami snadno… Jinak se jedná o „běžné” dobové obsazení vycházející z partitury. Z dechových nástrojů máme dvojici barokních hobojů,

barokní fagot, klarinu a zobcovou flétnu. Ve všech případech se jedná o nástroje s velmi exponovanými party. Continuo pak realizuje cembalo, cello a theorba střídaná barokní kytarou. JAKUB KYDLÍČEK je dirigentem a hráčem na zobcové flétny specializovaným především na hudbu starších stylových epoch. Absolvoval studia hudby na plzeňské konzervatoři – obory zobcová flétna (Julie Braná) a dirigování (Jiří Štrunc, Bronislav Procházka), poté pokračoval ve studiu na Musik Akademie Basel – Schola cantorum basiliensis ve třídě Coriny Marti (zobcová flétna). V roce 2008 se stal pedagogem Pražské konzervatoře, kde vede třídu zobcové flétny. Od r. 2012 je pověřen vedením Barokního orchestru Pražské konzervatoře. Jako lektor je zván k výuce na seminářích staré hudby (MLŠSH Valtice, LŠBH Holešov). V letech 2010–2016 působil na plzeňské konzervatoři, kde nastudoval několik studentských operních projektů (Pergolesi, Pauer, Purcell, Martinů). Jako hráč na zobcové flétny vystupoval s řadou předních souborů staré hudby (Collegium 1704, Ritornello, Collegium Marianum, Ensemble 18+, Capella Regia, Solamente Naturali, Capella Ornamentata, Schola gregoriana pragensis,…), jakož i s „moderními” orchestry (orchestr BERG, Barocco sempre giovanne, Talichova

komorní ﬁlharmonie), se kterými vystoupil na domácích i zahraničních scénách (Concentus Moraviae, Pražské jaro, Národní divadlo, Theatre de Caen, Semperoper Dresden, Teatro Arriaga,…). Je spoluzakladatelem tria zobcových ﬂéten TRE FONTANE a uměleckým vedoucím souboru CONCERTO AVENTINO. Jako dirigent uvedl např. českou premiéru opery Pygmalion J. Ph. Rameau na festivalu Smetanova Litomyšl.

Lahůdky u pošty rozšiřují otvírací dobu Chtěli byste si i o víkendu či ve svátek zajít na něco k snědku? Nechcete čekat v restauracích, protože se blíží představení, na které máte vstupenky, nebo si ještě chcete projít město či zažít program v Klášterních zahradách? Občerstvení – lahůdky u pošty (Mr. Grico, Jiráskova 140) rozšiřuje po dobu festivalu Smetanova Litomyšl svoji otvírací dobu. O sobotách, nedělích a červencových svátečních dnech si můžete zajít na chlebíčky, bagety, sendviče a další dobroty od 8.00 do 17.00 hod. Samozřejmostí jsou také káva, čaj a další sortiment nápojů. Lahůdky nabízejí také možnost snídaní.

Fotografie z 59. ročníku Smetanovy Litomyšle a jejího doprovodného programu naleznete nově na: http://foto.smetanovalitomysl.cz/photo/

JAROSLAV TŮMA: MOJE VLAST

Mistr varhanní improvizace Varhaník, cembalista, hráč na klavichord a kladívkový klavír JAROSLAV TŮMA by se dal považovat za stálici festivalu Smetanova Litomyšl. Má na svém kontě sedm vystoupení, první před sedmi lety. Letos ho přivítáme ve čtvrtek 22. června, kdy v Kapitulním kostele Povýšení sv. Kříže zahraje varhanní improvizaci na téma z cyklu symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast. A právě improvizace je jeho zvláštní kapitolou. Vzniká hudba „šitá na míru" konkrétním nástrojům i náladám.

Na Smetanově Litomyšli nebudete hrát poprvé. Jaký je Váš vztah k festivalu? Přitahuje vás? To si pište! Moc si cením toho, že sami pořadatelé v Litomyšli mimo jiné všechny koncerty svého festivalu bedlivě sledují. Sedí prostě v publiku a poslouchají. Věříte, že na jiných festivalech jsou místo toho třeba někde na kaﬁ nebo na pivu či vínu? Chybí jim pak jakákoli zpětná vazba. Neznají ani reakce publika apod. Podle toho, co napíše po koncertě hudební kritik, se někdy nedá orientovat ani náhodou. Nechci tvrdit, že v recenzích čteme jen bláboly, ale jistotu nemáte. Schopnost vašeho festivalu vytvářet originální a nosné dramaturgické osy, a to v dlouhodobém horizontu, je i díky tomu podle mě obdivuhodná a příkladná. Varhanní improvizace na témata z cyklu symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast musí být velmi obtížná. Jak se na ni připravujete? A dá se to vůbec? Improvizace může v některých případech znamenat, že máte připravenou jakousi víceméně hotovou kostru, dokonce včetně řady detailů. Pak se ale blížíte spíše kompozici. Já jsem sice skladbu vystudoval, ale odjakživa tíhnu spíše k improvizaci takové, jaká vyplývá z podstaty pojmu. Prostě riskuji a doufám, že vše nějak přijatelně dopadne. Ale pozor! V tom není ani píď pohrdání publikem či jeho podceňování. Právě naopak. Publikum si zaslouží být

tehdy, pokud lidé dokážou dýchat se mnou a porozumí plynoucím hudebním myšlenkám a estetickým záměrům. Cílem je mj. rozvíjet tradici hudební imaginace, potěšit, možná i pobavit či provokovat, nikoli ovšem za hranicí kýče nebo nesrozumitelnosti.

Ouvertura k představení Vyvolený, SL 2015

První, kdo hrál v roce 2000 na opravený nástroj v Kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli, jste byl vy. Jaký to byl pocit? Byl jsem tehdy hlavně naštvaný, že nové varhany měly své mouchy. Tvrdil jsem, že relativně levný, ale přitom veliký nástroj se čtyřmi manuály není zrovna inspirující. Pan Grygar, který jej postavil, měl zkrátka své limity. Naštěstí ale varhany alespoň dokončil, takže jakž takž hrají, na rozdíl od těch Horákových, které se ve vedlejším kostele nedávno neúspěšně pokusila restaurovat ﬁrma Organa z Kutné Hory. Pan Grygar byl zjevně příliš velikášské nátury, a to i v dalších svých projektech, např. koncertních varhan pro Hradec Králové, díky čemuž nakonec sedí po právu v base a přišel prý o všechno. Ale abych připomenul také něco pozitivního v oblasti varhan v Litomyšli, krásný nástroj máte v zámecké kapli. Výborně jej zrestauroval varhanář a restaurátor Dalibor Michek ze Studýnek u Jihlavy. Bohužel má kaple příliš malou kapacitu pro uspořádání případného festivalového koncertu.

svědkem tvůrčího činu, který vzniká za tvrdých podmínek, kdy se improvizátor musí pokusit o něco takřka nemožného. V daném případě nechat se inspirovat Smetanovými tématy, zkusit je dále rozvíjet, stavět hudební formy téměř z ničeho, jen z momentální inspirace, která může přijít, ale také i selhat. Zážitek pro posluchače by to ale měl být ohromný, a to zejména

Je ze strany mladé generace o varhany zájem? A jak vy jste se k tomuto nástroji dostal? V dnešní době se nabízí mladým lidem mnohé. Zábava, koníčky, sladký život. Ovšem v začínající dospělosti díky nutnosti nějak se živit také činnosti frustrující, např. spousta hloupé a nesmyslné práce, která jim nepřinese v životě ani radost, ani uspokojení, ani krásu. Vůbec se nedivím, že se

Varhanní koncert na téma B-A-C-H, SL 2012

mnozí rozhodnou studovat něco tak zbytečného a peníze málo přinášejícího, jako je ovládání hudebního nástroje. Hudba jim ale dává jiné uspokojení a ve výsledku je její provozování pro kvalitu lidského života daleko smysluplnější, než sezení za přepážkou v bance či na mítincích a teambuildingových akcích, jakými by trpěli ve většině ﬁrem. Orwelovská absurdita socialistického realismu se totiž nenápadně přenesla do kapitalismu volného trhu, světa ﬁremních kodexů atd. Přesně stejně jako oni dnes jsem varhanám tehdy podlehl i já. Nechtěl jsem žít svůj život plytce a zbytečně. Je možné zahrát na staré varhany i „modernější” hudbu? Proč ne? Co je modernější hudba? Proto jsem si vymyslel Moji vlast na Smetanovu Mou vlast, abych nové a moderní hledal a chvílemi snad i nalézal. Provedení na Smetanově Litomyšli je prvním pokusem ztvárnit onu ideu v reálném čase během jednoho koncertu. Pokusu předcházelo cédéčko, které vznikalo postupně během několika let, a které vyšlo u vydavatelství Arta records s Mařákovým zpodobněním hory Říp na titulu. Původně jsem koketoval s myšlenkou na kreslený vtip pana Vladimíra Renčína, který mnohdy s velkou nadsázkou, ale zároveň trefně nakreslil a výstižnými texty doplnil scény z české historie. Možná si někdo vzpomene na obrázek palouku s dvojicemi rytířů a spoře oblečených žen, pod kterým se píše zhruba toto: Však ona ta dívčí válka, to byly spíše jen takové drobné šarvátky… Možná znáte i obrázek průvodu přicházejícího k Řípu: Praotče Čechu, na té hoře už někdo je! A pak se podíváte, a na Řípu trůní dobrý voják Švejk. Tyto a všelijaké jiné pohledy na nás samé mi běhají hlavou. Proč to celé vzniklo? Na popud posluchačů v různých místech světa, kteří si přáli, abych zaimprovizoval na konkrétní to či ono téma. Jedním z nejvíce frekventovaných témat pro improvizaci vůbec bývá Smetanova Vltava. Což hudebně dopadá samozřejmě pokaždé úplně jinak, záleží hlavně na konkrétních nástrojích i atmosféře koncertu. Odtud byl pak už jen krůček k nápadu a realizaci celé Mojí vlasti.

Vyhrajte na týden auto ŠKODA Superb Stejně tak jako každým rokem mohou návštěvníci festivalu Smetanova Litomyšl soutěžit i letos o hodnotné ceny. Stačí správně zodpovědět otázky v připraveném kvízu na facebooku Smetanovy Litomyšle. Otázky vás prověří jak ze znalosti programu festivalu, tak i automobilového průmyslu, konkrétně ŠKODA AUTO. Ta je tradičním partnerem Smetanovy Litomyšle.

Losování se uskuteční 24. června 2017 v Klášterních zahradách. Soutěží se o následující hodnotné ceny: 1. Týdenní zápůjčka vozu ŠKODA Superb 2.0 TDI. 2. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivalu Smetanova Litomyšl v celkové hodnotě 5 000 korun. 3. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivalu Smetanova Litomyšl v celkové hodnotě 3 000 korun.

JAROSLAV TŮMA je docentem Hudební fakulty AMU v Praze a bývá často zván do porot mezinárodních varhanních či cembalových soutěží. Své zkušenosti předává také na interpretačních nebo improvizačních kurzech doma i v zahraničí. Tůmova diskograﬁe čítá přes padesát titulů, převážně sólových. U ﬁrmy Supraphon vychází jeho CD řada „Historické varhany Čech", která zachycuje autentický zvuk vzácných varhan různých epoch od renesance až po začátek 20. století. Mezi kompaktní disky oceňované odbornou kritikou patří i Tůmovy projekty „bachovské”.

BEZ VSTUPENEK

Festivalové zahrady: Stylový víkend PROJEKCE NA LEDce: PONDĚLÍ 19. ČERVNA 20.00 Koncert na přání: Klasika českého muzikálu (z festivalového archivu, záznam P. Horáka, 2010) – nejslavnější melodie z dnes již klasických českých divadelních a filmových muzikálů. Hraje Komorní filharmonie Pardubice se sólisty a Jiřím Suchým jako hostem, dirigent Marko Ivanović. ÚTERÝ 20. ČERVNA 20.00 Koncert na přání: Z Barrandova do Hollywoodu (z festivalového archivu, záznam České televize, 1999) – nejkrásnější hudba z českých a světových filmů, účinkuje Lucie Bílá, Pražský filharmonický sbor, Český národní symfonický orchestr, dirigent Leoš Svárovský. STŘEDA 21. ČERVNA 20.00 Královna víl (z festivalového archivu, záznam večera v Nových Hradech z roku 2013, režie P. Horák) – operou Henryho Purcella Královna víl na motivy Shakespearova Snu noci svatojánské byla v roce 2012 zahájena tradice letní stagiony na zámku Nové Hrady. Inscenace režisérky Magdaleny Švecové byla natolik úspěšná, že se stejné představení hrálo i v roce 2013, kdy vznikl tento záznam. ČTVRTEK 22. ČERVNA 20.00 Chrámový koncert (z festivalového archivu, záznam P. Horáka, 2006) – reakce návštěvníků Chrámového koncertu v roce 2006 byly velmi různorodé, jedni z něj odcházeli zaskočeni, druzí oslněni. Kromě tradičních děl totiž zazněla Symfonie č. VIII „Antifony” Miloslava Kabeláče pro sólový soprán, smíšený sbor, bicí nástroje a varhany, skladba se složitými melodiemi a až mrazivou, ale velice působivou atmosférou.

Doprovodný program Smetanovy Litomyšle nás čeká po všechny festivalové víkendy i sváteční dny. Zatímco zámecké nádvoří bude žít největším open air festivalem klasické hudby v České republice, Klášterní zahrady se otevřou dobré hudbě bez omezení žánrů. V zahradách však nebude znít jenom hudba. Pro nejmenší jsou připraveny dopolední pohádky a herní programy, pro dospělé debaty se zajímavými osobnostmi, veřejné čtení a projekce. K tomu jsou nachystána lehátka, sedací vaky i zásoba piknikových košů. Trávníky Klášterních zahrad totiž k posezení s přáteli či rodinou opravdu vybízejí.

Stylový víkend 23.–25. ČERVNA PÁTEK 23. ČERVNA ● 18.00 Projekce na LEDce B. Smetana: Hubička (z festivalového archivu, záznam České televize, 2007) – inscenaci prostonárodní opery o dvou jednáních nastudoval v roce 2007 režisér Marián Chudovský na objednávku Smetanovy Litomyšle. Účinkuje Národní divadlo Praha, dirigent Zbyněk Müller. SOBOTA 24. ČERVNA DEN SE ŠKODA AUTO po celý den: soutěže, hry a zábavný rodinný program se Škoda Auto, pikniky v trávě, probíhající soutěže: Galerie smetánky, Hudební kvíz, A na co hraješ ty? ● 10.00–17.00 Výstava historických vozů Škoda Veterán klubu Litomyšl, projížďky autoveteránem a novým vozem Kodiaq ● 10.00 Terezka a kouzelné autíčko nová pohádka Divadla Tramtarie ● 11.30 Piknik s Dixie Factory užijte si piknik za poslechu dixielandu ze ZUŠ Vysoké Mýto ● 12.30 Debata na pytlích – diskuze se zajímavými festivalovými hosty ● 14.00 Mydy Rabycad koncert jedinečné electroswingové kapely ● 16.00 Projekce na LEDce Autopohádky – promítání animovaného filmu s hudbou kapely Chinaski ● 19.00 Police Symphony Orchestra – Od klasiky, přes pop až po hudbu z filmů koncert neuvěřitelného šedesátičlenného hudebního tělesa plného mladých muzikantů ● 20.30 Vyhodnocení soutěží Škoda Auto, Hudebního kvízu a Galerie smetánky ● 21.00 Projekce na LEDce

B. Smetana: Tajemství (z festivalového archivu, záznam České televize, 2006) – záznam premiéry inscenace komické opery o třech dějstvích v režii Jiřího Nekvasila, kterou nastudovalo na objednávku Smetanovy Litomyšle Národní divadlo Praha. Dirigent Zbyněk Müller. NEDĚLE 25. ČERVNA po celý den: pikniky v trávě probíhající soutěže: Galerie smetánky, Hudební kvíz, A na co hraješ ty? ● 10.00 Klauni z balónkova: Veselé hudební pastelkování hudební řádění pro kluky a holky ● 11.30 Piknik se saxofonovým kvintetem piknik s doprovodem litomyšlského hudebního souboru ● 14.00 LiStOVáNí.cz: Flouk a Líla cyklus scénického čtení z projektu Lukáše Hejlíka, pohádkový příběh o velikém přátelství počítačové myši a kouzelného kocoura, účinkují Markéta Lánská a Alan Novotný ● 16.30 LiStOVáNí.cz: Život k sežrání (Mikäel Ollivier) cyklus scénického čtení z projektu Lukáše Hejlíka, román o francouzském chlapci současného světa, kde děti mohou mít všechno, co chtějí, a přitom jim často chybí to nejdůležitější, účinkují Alan Novotný, Markéta Lánská a Jiří Ressler ● 18.00 Harfa-housle koncert houslisty Davida Lukáše a harfenistky Kláry Teplé provede posluchače hudební historií od romantismu až po současnost ● 19.00 Vyhlášení vítězů soutěží: Hudební kvíz a Galerie smetánky ● 19.30 Projekce ne LEDce Pavel Šporcl & Romano Stilo (z festivalového archivu, záznam České televize, 2010) – „Musel jsem se naučit hrát hodně rychle”, prohlásil houslový virtuos Pavel Šporcl o společném koncertování se strhující cikánskou kapelou.

KOUZELNÁ LITOMYŠL VÁCLAVA ŽMOLÍKA

Litomyšlané sobě

Letohrádek Karlov „Architekti Smetanova domu byli tři – Josef Velfík, Jan Šula a Viktorin Šulc,” dodává. „Dům byl dostavěn v roce 1905, ale myšlenka na jeho zbudování zrála už dlouho předtím. Zdejší divadelní ochotníci hráli nejprve v sále hostince U Černého orla a pak v letohrádku Karlov, který stával v těchto místech. Bohužel po zpřísnění protipožárních pravidel v devadesátých letech 19. století museli ochotníci pro nevyhovující podmínky svoji činnost v obou sálech ukončit. Proto se objevily úvahy vybudovat v Litomyšli kulturní stánek, kde by bylo možné hrát divadlo, pořádat koncerty a rozvíjet i další kulturní aktivity.” Do roku 1903 se skutečně povedlo nashromáždit dostatečně velký obnos, aby se mohlo se stavbou začít. „Nemalou část prostředků vybrali formou sbírky sami litomyšlští měšťané, a tak je možné říci, že Smetanův dům si postavili Litomyšlané sobě. Podobně jako Národ sobě vystavěl pražské Národní divadlo. A víte, co máme ještě společného se Zlatou kapličkou?,” usmívá se můj průvodce: „Datum otevření 11. června, ovšem roku 1905.” Na programu byla tenkrát opera Bedřicha Smetany Dalibor, uvedená ve složení z výlučně místních ochotníků. Pouze v titulní roli vystoupil sólista Dvorní opery ve Vídni František Pácal. Smutné memento Ve vestibulu se zastavujeme u pamětní desky, která připomíná smutnou kapitolu z dějin tohoto kulturního stánku. V roce 1950 tu zasedal státní soud, který projednával

Foto: Pavel Vopálka

Tentokrát vás zvu do budovy, která je spjata s počátky festivalu Smetanova Litomyšl. Je to Smetanův dům. Tam v roce 1946 pod taktovkou Rafaela Kubelíka vystoupila Česká filharmonie. „A právě po tomto koncertě vznikla myšlenka pořádat v Litomyšli každoročně slavnosti věnované Bedřichu Smetanovi. Podařilo se to o tři roky později, kdy se v roce 1949 konal první ročník Smetanovy Litomyšle,” vypráví mi ředitel tohoto kulturního stánku, sám operní pěvec, Leoš Krejčí, zatímco vstupujeme do výstavné novorenesanční budovy s půvabnými secesními prvky.

zinscenovaný případ údajných protistátních skupin. Mimo jiné to byli svobodomyslní studenti litomyšlského gymnázia, kteří nechtěli chodit do svazu mládeže a nechat se ovládat komunistickou ideologií. Proto si je režim vybral jako exemplární příklady. A společně s nimi byl souzen František Stříteský, rektor piaristické koleje v Litomyšli. Čtyřicet tři studentů obdrželo rozsudek v součtu 420 let vězení. Z českých luhů a hájů Po reprezentačním schodišti stoupáme do prvního patra, kde se nachází hlavní sál s krásnou secesní štukovou výzdobou a s historickou oponou. „To je naše chlouba,” říká Leoš Krejčí. „Pochází z roku 1904 a jejím autorem je akademický malíř František Urban. Malovaná opona líčí výjev, kdy prostí venkované jsou zaskočeni zjevením Múzy, která jim hraje na harfu. Lze ho chápat také jako oslavu české hudebnosti a místní krajiny. Ne náhodou v nás Litomyšlanech výtvarný motiv evokuje symfonickou báseň Bedřicha Smetany Z českých luhů a hájů.” A představte si, že na konec návštěvy mě Leoš Krejčí vzal i do uhlárny pod Smetanovým domem! Tam totiž samovolně vzniká krasová jeskyně. Z betonových panelů, které tvoří její strop, tu rostou stalaktity a z podlahy stalagmity. „A dost možná, že tu jednou budeme mít i krápníkový sloup, Foto zdroj: www.smetanuvdum.cz tedy stalagnát!”, směje se nakonec můj průvodce.

ROZHOVOR S ŘEDITELKOU AGENTURY CZECHTOURISM

Letošní rok je rokem baroka

Mariánská Týnice Foto: UPVISION

Hudební akce bez rozdílu žánru jsou součástí jedné z produktových řad agentury CzechTourism – tzv. „kulturního turismu”. Ten je velmi široký a zahrnuje UNESCO památky, hrady a zámky, regionální gastronomii, filmový turismus, technické památky, muzea a galerie, nehmotné kulturní dědictví, tedy tradice a zvyklosti i hudební akce a eventy. CzechTourism je každoročně partnerem významných akcí z oblasti kulturního turismu, které mají silný potenciál pro cestovní ruch, zvláště incomingový. Festival je často hlavním či silným impulsem pro návštěvu dané lokality a obohacuje tak život v celém regionu. Kromě kulturního přínosu je tak dobré ocenit i přínos ekonomický. Turisté mířící za festivaly využijí v místě jejich konání další služby, navštíví památky a jejich útraty se tak přímo vracejí do dané lokality. V této souvislosti jsme vyzpovídali ředitelku agentury CzechTourism MONIKU PALATKOVOU. Jak efektivně propagovat kulturní akce či festivaly, aby na ně dorazilo maximum turistů? Základem je porozumět, jaké výhody a nevýhody váš „produkt”, tedy například konkrétní festival, má, být si dobře vědom vlastních možností a neustále sledovat požadavky trhu. Stálý kontakt s cílovou skupinou je ostatně jedním z prvků projektu Českého systému kvality služeb, který vytváří zásady řízení kvality kladoucí důraz poznání potřeb zákazníka a neustálé zlepšování kvality poskytovaných služeb v organizacích cestovního ruchu. Z hlediska kulturních

eventů se může jednat o trendy v cílové skupině návštěvníků festivalu. V případě klasické hudby je dobré přibližovat žánr mladým lidem a cíleně pracovat s další generací s cílem získat nové posluchače a návštěvníky. Což není snadné a v každém případě to je běh na dlouhou trať. Nemůžeme si totiž myslet, že jsou to stále titíž lidé se stejnými požadavky. Doba se mění a objevují se další požadavky – návštěvníci vyhledávají např. rychlejší wi-ﬁ připojení a další služby, přičemž se tyto nároky zase v čase promění. Svému srdcovému eventu zůstanou věrní, pokud dokáže zareagovat na jejich nové potřeby – třeba komfortnější ubytování, jazykovou vybavenost personálu, aktivní trávení volného času mimo festival plné zážitků a podobně. Samozřejmě usilujeme i o oslovení veřejnosti v zahraničí, zvláště v sousedních státech. I proto pracuje CzechTourism s diverziﬁkací marketingových kampaní na základě spe-

ciﬁk jednotlivých trhů a cílových skupin na těchto trzích. Například bonitní ruská klientela má od své dovolené v České republice jiná očekávání než segment „cool” – mladých cestovatelů z Evropy či USA, a ten zase očekává jiné zážitky než mladý pár z Číny či Jižní Korey. Je úkolem našich zahraničních zastoupení, aby díky hluboké znalosti daných trhů a aktivní práci na nich dokázali obecné marketingové téma přizpůsobit dané skupině potencionálních turistů, a to i v segmentu kulturního turismu. Pro jaké turisty jsou zajímavé festivaly klasické hudby? Klasická hudba silně rezonuje na vzdálených trzích, především v Asii, Číně či Japonsku. V České republice můžeme nabídnout kvalitní spektrum eventů se zajímavými programy a Smetanova Litomyšl patří do této prestižní nabídky. Zahraniční turisté ze vzdálených trhů mají ale i speciﬁcký vkus a samotný festival obvykle ví nejlépe, co pro tuto klientelu má potenciál a co například ve zmíněné jihovýchodní Asii slaví úspěch.

Kde se mohou čeští turisté inspirovat k návštěvě konkrétních akcí? Hlavním online komunikačním nástrojem agentury pro propagaci v oblasti domácího cestovního ruchu je web Česko – země příběhů a volnočasový portál Kudy z nudy, který nabízí tisíce aktuálních akcí konaných ve všech regionech České republiky. Zveřejnění akcí na Kudy z nudy je navíc pro provozovatele bezplatné, veškeré eventy tedy lze tedy účinně propagovat právě touto cestou, v loňském roce web zaznamenal 14 milionů návštěv. Web Česko – země příběhů nabízí inspirativní „příběhové” texty, které lákají na výlet do daného regionu. Prezentuje různé destinace formou příběhů a itinerářů. Hlavním příběhem v roce 2016 byl osud a dílo Karla IV., tento rok prezentujeme barokní příběhy. Agentura CzechTourism vyhlásila letošní rok rokem baroka. Proč právě baroko? V roce 2016 bylo hlavním marketingovým tématem agentury výročí 700 let od narození Karla IV. V roce 2018 se budeme věnovat výročí vzniku samostatného Československa, tedy dvacátému století. Barokní téma je v určitém smyslu propojkou – umožní nám odvyprávět příběhy českých velikánů i krajiny v období mezi těmito dvěma významnými výročími. Pro českou zemi to byla nesmírně zajímavá epocha, s velkým, pro mnohé možná až překvapivým přesahem do současnosti. Barokní stopy lze najít v každém regionu, i to je na tomto tématu stěžejní. Věřím, že podobně, jako se podařilo uchopit „karlovské téma”, kdy nás výsledky loňské kampaně jasně přesvědčily, že byla efektivní a velmi zdařilá, dokázali jsme zpracovat atraktivním způsobem i barokní tématiku. Z hlediska eventů a festivalů je to takzvaně „smyslově pojaté” baroko. Pro agenturu CzechTourism není toto téma spojeno jen s architekturou, jde spíše o životní styl, který v hudbě silně rezonoval. Po republice je organizováno mnoho zajímavých akcí s barokní tematikou. Za zmínku stojí výstava Západočeské baroko na Plzeňsku nebo barokní slavnosti v Kroměříži – Hortus Magicus. To jsou akce, které kombinují opravdu

Foto: Libor Sváček

Spolupracujete se všemi významnými festivaly? Česká republika je co do pořádání kulturních akcí velmi činná, proto pro agenturu CzechTourism není možné uspokojit všechny požadavky na spolupráci. Každoročně vypisujeme otevřenou výzvu pro pořadatele akcí na další kalendářní rok, prostřednictvím které mohou o naše partnerství zažádat. Žádosti pak procházejí velmi precizním sítem jednotlivých aspektů, parametry jsou nastaveny tak, aby vždy zohledňovaly přínos akce pro cestovní ruch. Pro všechny jsou navíc samozřejmě podmínky na startovní čáře tytéž.

Kroměříž

všechny smysly. Hudbu, gastronomický zážitek, barokní ohňostroj a rekonstrukci dobové atmosféry. Na světové úrovni s tématikou baroka pracují také například v Českém Krumlově. Příští rok budou tedy tématem agentury příběhy spojené se vznikem Československa? Ano, v příštím roce bude hlavním marketingovým tématem 100. výročí vzniku Československa. Při té příležitosti se zaměříme na témata spojená především s obdobím tzv. první republiky, dvaceti lety mezi dvěma světovými válkami. Tato epocha představuje v českých dějinách mimo-

řádně bohaté období. Čechy se tehdy staly jedním z center moderního evropského života. Česká města jako Brno, Hradec Králové, Plzeň, Pardubice nebo Praha se mohou pochlubit jedinečnou funkcionalistickou architekturou, v galeriích najdete obrazy a sochy výtvarníků, jejichž díla dnes patří k nejoceňovanějším na světě, a průmyslová produkce té doby (především automobily a umělecké sklo) uchvacují precizností svého provedení a nadčasovostí designu. Meziválečná éra po sobě zanechala řadu památek, muzeí, dobově zařízených kaváren a sportovních tradic, jejichž příběhy stále čekají na své objevení.

Navštivte

Zámecké sklepení • Sochy Olbrama Zoubka • Srdce Václava Havla • Ochutnávky a prodej vín Pro návštěvníky festivalu mimořádně otevřeno hodinu před začátkem pořadu a o přestávkách, snížené vstupné. Běžně otevřeno: Út – Ne 10 – 17 tel. 724 063 041

Nové podium pro piaristický kostel Program letošní Smetanovy Litomyšle, který se uskuteční v piaristickém chrámu na zámeckém návrší, nabízí jednu velkou novinku. Tou je zcela nové několikastupňové pódium, díky kterému se účinkující nebudou muset mačkat a diváci je lépe uvidí. K instalaci před oltář došlo na začátku června. Nové pódium bude spravovat Zámecké návrší, p. o., a autorem jeho návrhu je architekt Marek Štěpán. Vyrobila jej společnost Tuchler jevištní & textilní technika z Újezdu u Brna, stálo zhruba 250 tisíc korun a montáž se dá zvládnout za jeden den. V budoucnosti bychom se mohli na Smetanově Litomyšli potkat s další novou konstrukcí. Pokud bude Národní památkový ústav úspěšný se žádostí o dotaci do Integrovaného regionálního operačního programu na opravu litomyšlského zámku, tak mimo jiné dojde k výrobě speciální konstrukce pro potřeby hudebního festivalu. Instalace té stávající totiž trvá několik dní. S přípravami na letošní ročník Smetanovy Litomyšle se tak na zámku muselo začít již 22. května. Michele Vojáček

Zámecké apartmány Litomyšl

ubytování s múzami Tři velké apartmány v areálu zámku Litomyšl, památce UNESCO. Ideální pro rodinný pobyty, svatební cestu, romantický výlet.

Apartmán HUDEBNÍ Bedřich Smetana Apartmán VÝTVARNÝ Olbram Zoubek Apartmán LITERÁRNÍ Alois Jirásek

Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Jiráskova 133 (zámek) • Litomyšl • tel. 725 981 646 recepce@smetanovalitomysl.cz • www.zameckeapartmany.cz

SMETANOVA LITOMYŠL DO KAPSY

Mějte Smetanovu Litomyšl vždy po ruce s mobilní aplikací! Stahujte zdarma na Google Play a App Store.

Těšte se na příště Generální partner festivalu Pod záštitou prezidenta České republiky Miloše Zemana, ministra kultury Daniela Hermana, ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové a hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického 59. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispění Ministerstva kultury, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.

Příští číslo vychází v pondělí 19. června • Třetí festivalový víkend je Smetanový • Česká spořitelna je po boku Smetanovy Litomyšle 25 let • Hudebníci hrající bez not • Dětská opera je unikát • Vzpomínka na Jiřího Bělohlávka • Čaroděj s houslemi Shlomo Mintz

Festivalové noviny • Noviny Národního festivalu Smetanova Litomyšl 2017 • V nákladu 4000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Smetanova Litomyšl • Foto: František Renza a archiv SL • Graﬁcká úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl