Festivalové noviny č. 4 by Smetanova Litomyšl

festivalové noviny 4 59. Národní festival Smetanova Litomyšl / 2. července 2017

Těšíme se na jubilejní 60. ročník Smetanovy Litomyšle Držíte v rukách poslední číslo Festivalových novin, což je předzvěstí blížícího se závěru Národního festivalu Smetanova Litomyšl. Ačkoli se to může zdát předčasné, zkusme už nyní rekapitulovat. Pomůže nám k tomu řeč čísel, ale nebojte, nebude to nudná statistika. 59. ročník Smetanovy Litomyšle byl zahájen 16. června a v programu jste mohli napočítat 36 pořadů od komorních koncertů po velká operní díla. Vydáno bylo 26 tisíc vstupenek, z nichž v době tisku tohoto čísla zhruba 25 tisíc našlo svého majitele. Největší zájem byl tradičně o opery nebo velké koncerty, u nichž byla obsazenost téměř stoprocentní. Pořady se uskutečnily na 2. zámeckém nádvoří, v zámecké jízdárně, piaristickém kostele Nalezení sv. Kříže, Kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže, ale také na rokokovém zámečku v Nových Hradech. K tomu, abyste treﬁli na své místo v hledišti, napomáhalo 40 uvaděček a uvaděčů. Účinkující hvězdy přivážela ﬂotila vozů Škoda Auto, za jejichž volanty se střídalo 14 řidičů. Ti také některým z vás přistavili vozidlo, pokud jste potřebovali z hotelu v okolí Litomyšle odvézt na představení a rádi vás dopravili zpět.

Letošní novinkou se staly Festivalové zahrady, které byly a stále jsou (čeká nás ještě Velké ﬁnále) místem odpočinku a pohody. K tomu všemu dopomohlo kolem padesátky účinkujících souborů a tým zhruba dvacítky organizátorů, kteří se v Klášterních zahradách průběžně střídali a běhali, aby vše klapalo. Právě díky nim byly třeba nachystané sedací vaky, lehátka, deky a milé úsměvy. Ve světě internetu se také objevila nová webová stránka www.digitalnismetanka.cz, která nejenže informovala o programu ve Festivalových zahradách, ale také přinášela zajímavosti ze světa vážné hudby. Ovšem rozhodně ne nudnou formou, ale zajímavými příběhy, které budou přibývat i po festivalu. Facebookové stránky Smetanovy Litomyšle také s festivalem hodně ožily. Od začátku festivalu nám přibylo kolem 400 nových příznivců stránky a přes 55 tisíc osob nějakým

způsobem zareagovalo na naše příspěvky. Třináctka je nešťastné číslo, ale pro Smetanovu výtvarnou Litomyšl – mladší sestru hudebního festivalu – nikoli. Letošní ročník představil úctyhodných devatenáct výstav, z nichž některé jsou přístupné i po závěru Smetanovy Litomyšle. Svým různorodým koncepčním rozpětím snad dokázaly nadchnout každého milovníka výtvarného umění. Do letošního rozpočtu Smetanovy Litomyšle darovali mecenáši 1 500 000 Kč, za což jim patří velký dík. Příští jubilejní 60. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl se uskuteční od 14. června do 8. července 2018. Trošičku, ale opravdu jen trošičku z jeho programu prozrazuje na str. 13 umělecký ředitel festivalu Vojtěch Stříteský. Děkujeme a těšíme se na vás ve zbylé festivalové dny a zase za rok na shledanou.

GENERÁLNÍ ŘEDITEL ČESKÉHO ROZHLASU

Velké finále s Českým rozhlasem Třítýdenní festival Smetanova Litomyšl se blíží do svého Velkého ﬁnále. U tohoto dne nebude chybět ani Český rozhlas, který nejen pro své posluchače, ale hlavně pro návštěvníky festivalu připravil hudební program. K doprovodnému projektu Festivalové zahrady přispěl Český rozhlas dopoledním vystoupením slovenské zpěvačky Sisy Fehérové, která se svojí kapelou Fehéro Rocher představí jazzové variace i úpravy slovenských lidovek.

Odpoledne zve stanice Vltava přítomné festivalové publikum do zámecké jízdárny, odkud bude živě vysílat dva pořady – od 16.30 hodin Krásné hlasy z Litomyšle a od 18.30 hodin přivítá u mikrofonu uměleckého ředitele festivalu Vojtěcha Stříteského a interprety závěrečného večera festivalu. Český rozhlas bude také součástí závěrečného galakoncertu. Více než sto pěvců a pěvkyň spojených brněnských sborů doprovodí Symfonický

orchestr Českého rozhlasu pod vedením šéfdirigenta Ondreje Lenárda. Velké ﬁnále bude živě přenášet stanice Vltava. Přeji všem návštěvníkům příjemné zážitky z posledních festivalových dnů a těším se na setkání u příštího, jubilejního ročníku Národního festivalu Smetanova Litomyšl. René Zavoral generální ředitel Českého rozhlasu

Známka kvality EFFE

BTTO

Festival: místo setkávání Společnost BTTO s.r.o. byla založena roku 2008 a její hlavní aktivitou je obchodní činnost v oblasti výrobků ze skleněných vláken, především textilních přízí. Od roku 2010 je výhradním prodejcem tajwanské společnosti Fulltech Fiber Glass Corporation pro evropský trh. Partnerem Národního festivalu Smetanova Litomyšl je již sedm let. Při příležitosti šťastné sedmičky jsme krátce vyzpovídali ředitele společnosti MARTINA VANDASE: Co pro vás znamená Smetanova Litomyšl? Jako Litomyšlák jsem chodil od malička na operní představení a do dneška jsem nevynechal jediný ročník. Moc rád vzpomínám například na představení v amfiteátru. Můj vztah ke Smetance mi vydržel do dospělosti. V tomto směru měla v mém životě nezastupitelnou roli moje maminka. Naše rodina má ráda klasickou hudbu, a například praděda a strýc byli výborní zpěváci. Našel bych v naší rodině i další členy, kteří mají k hudbě velmi silné pouto. Tradice v naší rodině pokračuje tím, že od mala beru na představení své dvě dcery. Jaký význam má podle vás Smetanova Litomyšl pro město? Jsem moc rád, že se Litomyšl takovouto prestižní akcí zviditelňuje. Musím také podotknout, že je to skvělé místo pro setkání s obchodními partnery. Moji kolegové z Polska, Německa a Itálie, které jsem pozval před pěti lety, navštěvují od té doby festival pravidelně. Proč jste se rozhodl podpořit festival i finančně? Rád se věnuji věcem, které mě zajímají a baví. Od té doby, co mám prosperující firmu BTTO,

finančně podporuji festival. Mám tím pádem možnost vracet svůj zisk zpátky do města, které mám rád. Nejedná se však jenom o kulturní akce, ale i sport nebo handicapované děti. Jaký je váš vztah k hudbě? Zajímám se nejen o klasickou hudbu. Jsem motorkář, a tak mám rád rockovou muziku. Z české scény mám kladný vztah ke kapele Jelen. Dovedu si ji představit na festivalu se symfonickým orchestrem, ale klidně i rockovou operu, například Antigona s Evou Urbanovou. Hudební rozptyl mám tedy široký. Líbí se mi, že má Smetanova Litomyšl velký záběr. Mohu zajít nejen na operu, ale i na představení jakými byly na letošním festivalu koncert Vojtěcha Dyka nebo 100 Tagú Cigányzenekar. Cílem společnosti BTTO je poskytovat zákazníkům vysokou úroveň výrobků a služeb, která je na evropském trhu samozřejmostí. Stejné nároky si klade za cíl i Smetanova Litomyšl, pro níž je vysoká úroveň prioritou. Společně tak nacházejí společnou řeč.

Těch nejlepších 715 festivalů z 39 zemí obdrželo známku kvality EFFE 2017–2018 označující mimořádně kvalitní festivaly v Evropě. Certiﬁkátem se může pochlubit také Národní festival Smetanova Litomyšl, za který jej převzal v Praze den před zahájením letošního 59. ročníku místopředseda správní rady Smetanovy Litomyšle, o.p.s. Radomil Kašpar. „Ocenění EFFE nás utvrzuje v tom, že náš festival dokáže hostům nabídnout kvalitní program s každoročními novinkami a hvězdami světového formátu,“ reaguje ředitel Smetanovy Litomyšl Jan Pikna. „Mezinárodní porota se mezi oceňovanými festivaly snaží zachovat co největší pestrost. Při jejich hodnocení posuzuje především kvalitu, diverzitu, práci s publikem a s tím spojené zapojení všech lidí ve společnosti. V neposlední řadě posuzuje také festivalový program složený z nových i osvědčených umělců,“ říká prezident asociace Darko Brlek. „Věřím, že známka EFFE je pro české festivaly významnou příležitostí, jak se zapojit do mezinárodní spolupráce a rozvíjet tak nejen svůj program, ale i navazovat nové kontakty se zahraničními kolegy a zdokonalovat produkční a především ﬁnanční podmínky českého festivalového prostředí,“ komentovala ocenění českých festivalů Magdaléna Lišková, ředitelka Linhartovy nadace, která je kontaktním místem EFFE v České republice. EFFE – Europe for Festivals, Festivals for Europe je evropská značka kvality pro festivaly iniciovaná Evropskou festivalovou asociací. Jedná se o mezinárodní komunitu propojující umělecky zaměřené festivaly po celé Evropě, mj. prostřednictvím festivalového kalendáře na www.effe.eu, kde lze dohledat festivaly všech žánrů.

ŘEDITEL SMETANOVY LITOMYŠLE

Fenomén Smetanova Litomyšl „V tuto chvíli ještě několik dní do konce zbývá a není tedy možno předjímat, jak závěr dopadne. Může se stát ledacos, třeba ještě vše může pokazit špatné počasí. Ale zatím velký úspěch, jak umělecky, tak organizačně,” reaguje na náš dotaz ohledně úspěšnosti festivalu jeho ředitel JAN PIKNA. Co prazrazuje dále, přinášejí následující řádky: Letošní 59. ročník se chýlí ke svému konci. Jak jej hodnotíte? Myslím, že jsme letos zaznamenali opravdu mimořádné umělecké výkony, které publikum bohatě odměňovalo aplausem. Strhující atmosféry si natolik považovali umělci, že spontánně nabízejí další vystoupení v Litomyšli. Všichni, včetně zahraničních hvězd, které jsme sem jen těžko dostávali! Jaká je návštěvnost, bylo všechno vyprodáno? Prakticky ano, i pořady, na které zbývaly vstupenky ještě těsně před začátkem festivalu se postupně téměř doprodaly. Zcela vyprodané nebyly některé komorní koncerty v piaristickém chrámu a v zámecké jízdárně, ale tam nabízíme k prodeji plnou kapacitu, i když víme, že menší počet návštěvníků je pro atmosféru takového typu pořadu lepší. Takže se ani nesnažíme podporovat doprodej nějakou zvýšenou propagací, nebo dokonce slevami. Čím si vysvětlujete takový zájem. Přeci jen klasická hudba patří k menšinovým žánrům a obvykle se na ni tolik nechodí? Smetanova Litomyšl se stala zvláštním fenoménem, který se běžným zvyklostem vymyká. Jistě k tomu přispívá konání pořadů v kouzelném prostředí zámku, celková atmosféra Litomyšle, podstatnou roli však hraje dramaturgie Vojtěcha Stříteského. Ten dokáže sestavit mix pořadů ve velmi širokém žánrovém spektru, které není nahodilé, ale je důmyslně provázáno a tvoří jeden dramaturgický celek. Například cikánský orchestr z Budapešti představil autentické podání romské hudby a v dalším pořadu pak Dagmar Pecková předvede, jak inspiraci cikánskou hudbou použil Antonín Dvořák, Maurice Ravel, Johannes Brahms nebo Pablo de Sarasante. Podobně se v programu festivalu setkáme s tradiční jazzovou hudbou, ale také s jazzovými inspiracemi ve skladbách Bohuslava Martinů, Dmitrije Šostakoviče a Georga Gershwina. Smetanova Litomyšl „unese“ představení i operety, je-li provedeno v nejvyšší umělecké kvalitě špičkovými interprety, a je-li prezentováno v kontextu s operami. Důležité je udržení hranice mezi atraktivností a podbízivostí. Na Smetanově Litomyšli jsou pořady pro nejnáročnější publikum, které ale uchvátí i posluchačského začátečníka, jsou zde však také pořady očekávaně populární, které ani náročného diváka neurazí. K tomu se přidává celá řada pořadů komponovaných, autorských, premiér, za kterými zkrátka musejí zájemci do Litomyšle přijet z celé republiky.

Přináší takový zájem publika i nějaká negativa? Nebudu mluvit o tom, že první dny předprodeje jsou pro mne velkým traumatem, kdy mě neuspokojení zájemci bombardují a stěžují si na nefunkčnost, netransparentnost, nespravedlivost systému prodeje. Kapacita hledišť je omezená a opravdu se snažíme nastavit pro všechny zájemce stejné možnosti. Vstupenky se začínají prodávat v jeden okamžik a při množství přístupů se často jedná tak trochu o loterii: Lístky získá ten, kdo má větší štěstí. Ale ano, to, že na festivalové pořady přicházejí lidé, kteří se běžně podobných kulturních událostí neúčastní, má svá negativa. Obzvláště tradiční návštěvníci pořadů klasické hudby těžce nesou nepoučenost takového publika, tleskajícího mezi větami symfonií, obligátně povstávajícího po úplně každém výkonu. Pochopitelně vadí focení a natáčení mobilními telefony a často i nevhodné oblečení. Já nejsem fundamentalista, asi bych tyto jevy spíše toleroval v zájmu toho, že se nám podařilo získat a nadchnout posluchače, kteří se dříve klasické hudby báli. Uznávám ale, že je naší povinností je dále vychovávat. Tedy začít znovu upozorňovat, že mezi větami se netleská a focení ruší okolo sedící. Věřím, že člověk, který přijde na koncert v krátkých kalhotách, se sám mezi ostatními večerně oblečenými nebude cítit dobře a příště se oblékne vhodněji. Co letošní novinka, Festivalové zahrady? Z těch mám velikou radost, fungují téměř tak, jak jsem si to vysnil. Podle očekávání je jejich Achillovou patou počasí, ale když

je krásně, zaplní se trávník dobře naladěnými návštěvníky, kterým můžeme „servírovat“ prakticky cokoli. Smetanova Litomyšl se už dávno snaží klasickou hudbu prezentovat i jako „veselou“, mladou, přitažlivou všem generacím. Hluboce si uvědomujeme, jak důležitá je tato hudba pro kulturnost národa, pro jeho duchovní úroveň a proto se snažíme ji nabídnout i mimo festivalová hlediště. Program ve Festivalových zahradách je otevřený bezplatně všem návštěvníkům, ale také všem hudebním žánrům, nejrůznějším uměleckým formám a vysoký důraz je kladený na mládežnické a amatérské muzicírování. Spíše než bavit či umělecky naplňovat má především budovat vztah k hudbě, návštěvníky zapojovat do procesu tvorby, ukázat, že hrát na hudební nástroj je veliká radost. Naše zahrady mají i učit tolik potřebné toleranci. Divák, který není vázaný zaplaceným vstupným, si sám vybere, zda se nabízeného programu zúčastní či ne. Ačkoli přišel na jeden druh pořadu, možná se zdrží i na další a může zjistit, že žánr, jenž z principu odmítal, tak špatný není. Nebo alespoň zjistí, že jeho náhled je jen jeho náhledem a ostatní jej sdílet nemusí. On odchází, ale ostatní zůstávají a jsou spokojeni. To je přeci demokracie. Máte nějaký vzkaz na závěr? Velké díky. Umělcům, návštěvníkům, celému pořadatelskému týmu. Našim podporovatelům z řad veřejných institucí, sponzorům, reklamním partnerům, obrovský dík mecenášům. Věřím, že vy všichni nám zachováte svoji přízeň i pro další, jubilejní 60. ročník a již nyní se těším na další setkávání s vámi!

VELKÉ FINÁLE

Rekordman Smetanovy Lito RICHARD NOVÁK disponuje nádherně znělým basem širokého rozsahu, dokonalou pěveckou technikou, muzikálností, intonační čistotou, která je dána jeho absolutním sluchem, má promyšlený přístup ke studiu rolí a výrazný herecký projev. Na Smetanově Litomyšli vystupoval sedmatřicetkrát. Je tak rekordmanem festivalu mezi pěvci.

Richard Novák se věnuje také písňové tvorbě a je vyhledávaným pěvcem v kantátách a oratoriích. Mistra písně, jak je také nazýván, mohli hosté Smetanovy Litomyšle slyšet 24. června v pořadu Kdo v zlaté struny zahrát zná. Ovšem jeho mistrovství budeme mít šanci obdivovat také 6. července, kdy se blýskne ve Velkém finále. Poprvé jste v Litomyšli vystupoval před více než padesáti lety. Jaký je váš vztah k tomuto městu a k festivalu Smetanova Litomyšl vůbec? Jaké vlastně bylo Vaše první účinkování na festivalu? Podíval jsem se do svých záznamů a poprvé jsem v Litomyšli účinkoval v roce 1964. Protože tento rok končil čtyřkou, tak byl rokem české hudby, a česká hudba, to byl především Smetana. A v Litomyšli jenom Smetana. V tomto roce měl Smetana v brněnské opeře celý cyklus. Všechny Smetanovy opery se hrály jedním souborem vlastními členy. V Litomyšli jsem tedy byl Kecal v Prodance a v Čertově stěně Rarach. A vztah k Litomyšli a festivalu? Lepší než pozitivní. Vždy jsem sem jezdil rád, je to tady sympatické. Vy jste vystupoval také v zámeckém amfiteátru. Jaký je váš pohled umělce na to, když musí účinkovat pod širým nebem a ještě ke všemu třeba ve večerních hodinách, kdy je chladno? Jinde než v amfiteátru se nevystupovalo. Ono to ale nebylo špatné. Je to vše otázka zvyku. První tóny třeba nemáte dobrý pocit, ale když něco odzpíváte, tak to jde. Navíc některé věci tam měly úžasnou atmosféru, například Rusalka. Také Liška byla skvělá. Keře kolem když se nasvítily… Tak krásného lesa se v divadle nedá docílit. Já si na amfiteátr nemůžu naříkat.

Vybavíte si nějaký zážitek? Je zajímavé, že tehdy byly podmínky mnohem skromnější. Oblékali jsme se ve školce. To nebylo moc dobré, když se pak muselo v kostýmech dolů. Byla to ale taková pěkná změna. Byli jsme v Litomyšli. Musím říct, že mi to přirostlo k srdci. Po převratu, když jsem viděl, jak lidé z festivalu chytili nový vítr, investovali jak materiálně, tak personálně do slavných lidí a přitáhli tím spoustu diváků, tak jsem poznal, že na to šli velice dobře. A takových městeček tehdy bylo velice málo. Šli do toho s odvahou a poučením, protože zde už byla zkušenost dramaturgická a schopnost manažerská. Obdivuji to. Je to dnes velký podnik a přitom nevládne tím co Salzburg nebo Bayreuth.

Jaké máte pocity, když čtete, že jste legenda? To bych řekl, že není moc šťastné. Legenda znamená, že jde o historii nějaké osoby, která je částečně pravdivá a částečně přibarvená. Proto je to legenda. Dnes to dostalo přenesený výraz, že to je něco, o čem se říká, že to bylo výborné. Vztahuje se to na dobu, co byla, takže člověk by měl sedět pěkně v křesle a moc se nehýbat a pokorně čekat na smrt. A já se s tím střetávám, protože stále tu a tam zpívám. Říkám si, že je to lepší než sedět v tom křesle a čekat na smrt, že na ni čekám trochu aktivně. V polovině šedesátých let se váš hlas začal vyčerpávat. Nyní jste oceňován pro jeho kvalitu. Co pro to děláte?

Kdo v zlaté struny zahrát zná, SL 2017

myšle Trochu narušuji zvyklosti. Já nechci žít z toho, že jsem tady dlouho zpíval, že to někdy nebylo špatné. Když někdy „vylezu“, obvykle to nebývá moje iniciativa, a tak se musím snažit. Mladí by oprávněně řekli, co ten děda sem leze, když už mu to nejde. A v tom je ta nesnáz. Musím se snažit ne dvojnásobně, ale dvacetinásobně, a to možná přispívá k takovému tomu udržení se. Už teď moc nezpívám, ale když mám něco před sebou, co bude za tři měsíce, tak už se tím trochu zabývám a většinou denně zpívám. Ne moc, to jsem líný. Snažím se zpívat, aby to bylo dobré. A ta kvalita, o kterou usiluji, může nahradit do jisté míry kvantitu. Nedělám něco zvláštního. Mám ale poznatky, že když něco nejde, a přemýšlím o tom proč, tak přijdu na to, že jsem zapomněl na dobré vychování. Že jsem opomněl něco, co je jedním ze základů, které by měl člověk ctít, když chce zpívat. A že to nejsou žádné velké věci, prostě jenom něco napínám, něco dělám, čeho bych se měl vyvarovat, pustit k vodě. Řekl bych, že se musím snažit udělat tónům místo, ne je někam strkat. Kdo to takto nemá od přírody jako já, tak je sváděn, aby tomu napomáhal. Většinou to vede do slepé uličky. Při potížích za tím bývají jednoduché poučky, které by si měl člověk uvědomit jako začátečník. Je nějaká píseň, kterou milujete a s láskou zpíváte? Nebo snad role? Já od mládí zpívám Biblické písně, které jsou podle mě skvělé, skvěle Dvořákem vybrané, udělané. Stále se tím nějak zabývám. Mám ale rád také Brahmse. Je to vokální, písňový autor. Co říkáte na repertoár, který letos zpíváte na Smetanově Litomyšli? Tento repertoár jsem už v Litomyšli zpíval. Nevím kdy, ale vím, že i s panem dirigentem Lenárdem a s naším excelentním brněnským sborem. Večerní písně jsem ale celkem opomíjel. Když pán bůh dá, tak na podzim bych měl vystupovat v Novém Městě nad Metují, tak jsem si říkal, že tam předvedu český repertoár a budu zpívat Smetanu. Když jsem byl prvně na Litomyšli, tak to jel Smetanův kult. Ono nám to lezlo krkem a strašně jsme toužili se dostat k Verdimu. Potom se to otočilo, Smetana, chudák, teď pomalu zmizel. Já když teď slyším Smetanu, tak si říkám, že je to krásné. Třeba Tajemství je excelentní opera, Dalibor také.

Kdo v zlaté struny zahrát zná, SL 2017

Co mám rád, jsou Dvě vdovy. Teď na stará kolena přicházím Smetanovi na chuť, ale to je tím, že byl dlouhý půst. Vyhovuje vám spíše role v opeře nebo podobný pořad jako Kdo v zlaté zahrát zná? Je to jedno. Já jsem těch písní – velkých cyklů – odzpíval hodně. Když se to má udělat dobře, je to náročné. Opera se studuje šest týdnů, já cyklus musím studovat šest měsíců a mít na to třicet zkoušek. Musím říct, že mám rád oratorní věci, možná proto, že Dvořák napsal čtyři velké kusy, které jsem tolikrát zpíval a mám tolik rád. Tam je dirigent blízko, souhra je jasná. Žádné hudební problémy, jestli na scéně něco vadí. Je to takový čistý hudební produkt. Přitom máte pěkný úkol a ještě si odpočinete. Je to shrnutí všeho. Neruší vás operní nešvary nebo nedokonalosti kolegů. To mám rád, ale musí to být pěkné. RICHARD NOVÁK měl štěstí na učitele, je houževnatý a celý život na sobě pracoval. Nebál se přerušit kariéru v jejím zdánlivém vrcholu, když měl pocit, že jeho hlas ztrácí vnitřní oporu, a začít zase od začátku. V roce 1961 získal 2. cenu v Toulouse (soutěž vyhrál José van Dame), 1962 titul laureáta v holandském Hertogenbosch. Dvořák, Verdi a Janáček – to jsou tři pilíře jeho repertoáru, současně tři velké hudební lásky. Hostoval v Teatro Colón, na Salcburském

festivalu pod taktovkou C. Abbada, v Paříži, Madridu či Benátkách. V oratorních dílech zpíval pod K. Ančerlem a V. Neumannem, Glagolskou mši nahrál s Ch. Mackerrasem i R. Chaillym. A nelze opominout jeho milovaný písňový repertoár – Schubert, Schumann, Wolf, Křička – především však Dvořákovy Biblické písně. V roce 2001 obdržel Cenu Thalie za celoživotní mistrovské dílo v oboru opera.

Lahůdky u pošty rozšiřují otvírací dobu Chtěli byste si i o víkendu či ve svátek zajít na něco k snědku? Nechcete čekat v restauracích, protože se blíží představení, na které máte vstupenky, nebo si ještě chcete projít město či zažít program v Klášterních zahradách? Občerstvení – lahůdky u pošty (Mr. Grico, Jiráskova 140) rozšiřuje po dobu festivalu Smetanova Litomyšl svoji otvírací dobu. O sobotách, nedělích a červencových svátečních dnech si můžete zajít na chlebíčky, bagety, sendviče a další dobroty od 8.00 do 17.00 hod. Samozřejmostí jsou také káva, čaj a další sortiment nápojů. Lahůdky nabízejí také možnost snídaní.

HOMMAGE À JAZZ / JAM SESSION

Arturo Sandoval se vyjadřuje Nebýt posedlosti malého ARTURA SANDOVALA trubkou, nikdy bychom nemohli obdivovat jeho temperamentní, avšak s lehkostí a grácií hrané skladby. Dnes se před jeho uměním všichni sklání a jeho koncerty jsou žádanější a žádanější. Málem to ale nevyšlo. Když bylo Arturovi devět či deset let, vyzkoušel několik hudebních nástrojů. Po očku ale stále pokukoval po trubce. Ovšem najít učitele, který by ho hře na tento nástroj naučil, byl téměř nadlidský výkon.

Ani rodina nebyla příliš nadšená, že by z mladého Artura byl hudebník. Otec si přál, aby šel v jeho šlépějích a stal se mechanikem. Neskonalým úsilím a pílí však dosáhl bravurního mistrovství, i když zpočátku hrál pouze písně své rodné Kuby. Po pár letech naštěstí objevil kouzlo jazzu, což je pro diváky jen dobře. O trubce prohlašuje, že je to velmi zvláštní nástroj, který jako jeden z mála umožňuje lidem vyjádřit vše, co chtějí hudbou vyjádřit. S humorem říká, že v bitvě na koni těžko někdo uslyší housle, dokonce ani kůň, ale trubku ano. Je to nástroj, který hraje, když lidé umírají, ale přináší také radost. „Když trubka mluví, lidé poslouchají,“ míní Arturo Sandoval. Hvězdný hudebník vystoupí také na Smetanově Litomyšli, a to hned dvakrát. Těšit se můžeme v neděli 2. července na zámeckém nádvoří a v zámecké jízdárně na Hommage à Jazz a Jam Session. Arturo, kdy jste začal žít hudbou? Do hudby jsem se zamiloval v útlém věku možná pěti nebo šesti let. Samozřejmě že na začátku to byla kubánská hudba. Začal jsem hrát na bicí a vůbec cokoli, co jsem kde našel. Když mi bylo tak šest sedm, dělával jsem takový cirkusový kousek. Natáhl jsem provázek z jednoho konce židle na druhý a na oba okraje dal žrádlo pro kočku. Ta pak běhala z jednoho konce na druhý, zatímco já jsem hrál na konga. Za každé zhlédnutí tohoto velkolepého vystoupení jsem vybíral od svých přátel po jednom centu. Toť začátek mé koncertní kariéry (smích). Hudba jako taková ale do mého života vstoupila, když mi bylo deset. Začátek nebyl z nejlehčích. Na Kubě bylo prakticky nemožné si sehnat nástroj. Teta mi ale

tehdy přinesla malý roh a od té doby až dodnes jsem se nepřestal snažit se stále zlepšovat. Hrál jste na mnoho různých nástrojů, ale do trubky jste se skutečně zamiloval. Byla to láska na první pohled? Láska na první pohled? Ne! (Smích) Byla to velká výzva. První učitel hry na trubku mě požádal, abych mu zahrál, a protože jsem předtím ještě nikde nehrál, okamžitě usoudil, že ten roh mám radši vyhodit a vzdát to. Tehdy jsem celou cestu domů proplakal. A tak jsem se rozhodl, že se jím nenechám zastrašit a vydal jsem se na cestu trumpetisty. Trubka je samozřejmě z mých nejmilejších, ale klavír na tom vrcholu stojí určitě taky. Jméno Arturo Sandoval nemůže být zmíněno bez Dizzyho Gillespieho. Vztah s ním změnil váš život. Prosím, vysvětlete nám, jakým způsobem. Ano, setkání s Dizzym změnilo můj život zrovna tak jako hudba. S jeho pomocí jsem mohl dostat politický azyl a s celou svou rodinou se přestěhovat do USA. On mi poskytl nejen největší svobodu, ale i profesní a osobní příležitosti. Bylo jich více, než jsem si kdy mohl přát. Měl jsem velké štěstí, že jsem Dizzyho potkal a pak s ním hrál na turné. Je to opravdu zázrak, setkat se se svým hrdinou a navázat s ním pouto. Byl mi rádcem, přítelem, učitelem a je pro mě zdrojem inspirací každý den. Jste v pohybu, jste všude, jste na roztrhání. To vás to neustálé pobíhání ještě neunavuje? Mám štěstí, že můžu cestovat po světě a dělat, co miluji. Je to tak nádherné, mít

možnost přinášet hudbu publiku po celém světě. Ano, je to únavné, však už stárnu! (Smích) Ale bez ohledu na to, jak zestárnu, nechám se nabít energií lidí, pro které hraji. A to mi dodá sílu a elán na další show. Je o vás známo, že jste kuřák. Neovlivňuje to vaše trubkové koncerty? Kouřím cigára už přes padesát let a bohudíky to moji hru na trubku nijak neovlivnilo. Já vím, že to zní šíleně, ale je to tak. Popište nám svůj běžný den hudebníka... Ať už jsem na turné nebo ne, pořád jsem vytížený. Když jsem na cestách, strávím čas v letadle. Letím do města, ve kterém mám hrát, hned po příjezdu mám zvukovou zkoušku a potom rovnou koncert. Obvykle se turné skládá z několika takových dní, pořád se to opakuje. Když mám pár dní volna, jsem stále ve svém studiu a nahrávám. Cvičím, učím, skládám atd. Váš život se scénáristům zdál natolik zajímavý, že o něm byl natočený film Pro lásku či pro vlast: Příběh Artura Sandovala s Andym Garcíou v hlavní roli. Kritikou byl vychvalován. Myslíte si, že je film vaším odkazem? Na tenhle film jsem vážně pyšný. S vděkem jsem přijal nabídku HBO k jeho vytvoření. Navíc byli ochotni vyprávět pravdivý příběh o tom, čím jsem si prošel a čím prošli a procházejí mnozí další lidé, kteří stále žijí na Kubě. S radostí jsem pro film psal i hudbu, za kterou jsem vyhrál Emmy za nejlepšího skladatele. Ale mým opravdovým dědictvím je to, co za sebou zanechávám. Před čtyřmi lety jsem založil Institut Artura Sandovala. Je to stoprocentně

hudbou nezisková organizace poskytující nástroje, mistrovské kurzy, hudební vzdělání a ještě mnoho dalšího znevýhodněným studentům po celé zemi. Chci se podílet na tom, aby naše děti a vnuci měli ve svém životě zajištěnou hudbu, když nám školy hudební výchovu omezují. Zaujali vás nějací noví umělci? Víte, mám vždy oči a uši otevřené všem novým a nadcházejícím umělcům. Nikdy nevíte, kým se můžete inspirovat a od koho se můžete něco nového naučit. Jste renomovaný klasický i jazzový trumpetista, skvělý pianista, skladatelská a aranžérská hvězda, skvělý a osobitý vokalista, vedoucí hudební skupiny a ještě působíte jako univerzitní profesor hudby. Jak to všechno zvládáte? Je tu nějaké tajemství, o které se s námi můžete podělit? Víte, já se zkrátka nikdy nepřestávám zlepšovat. To je to tajemství. Jsem vpravdě milovník hudby, tak se zkouším vyjádřit jakýmkoli možným způsobem. Někdy se mi jen chce hrát na trubku, jindy sedět u piána a skládat píseň nebo textovat, někdy zase učit. Dokud máte inspiraci, je to jen o cvičení, pevné vůli a rozhodnutí jít za svou vášní.

Bylo to nádherné! On je velmi tvůrčí člověk. Užili jsme si na jevišti spoustu zábavy! Pořád poslouchám všechny mladé a nové umělce. Jste všestranný hudebník. To budeme mít možnost zažít na festivalu Smetanova Litomyšl. Tane nám na mysli otázka: Pro který hudební styl máte ve svém srdci nejvíce místa? Mám rád hudbu, tečka. Jakýkoli styl, jakékoli období. Rád poslouchám a učím se všemi dobrými skladbami. S oblibou poslouchám mnoho stylů, ale musím říct, že jsem velkým fanouškem be-bopu. Obdržel jste od prezidenta medaili svobody. Mohl byste nám popsat své první pocity, když jste se o ocenění dozvěděl? Byla to pro mne velká čest. Když jsem se o tom doslechl, byl jsem z toho v šoku. Takový zážitek můžu mít já i moje rodina jen jednou za život. Znáte Českou republiku? Koncertoval jste tu někdy dříve? Líbilo se vám tu? Hrál jsem v České republice za ta léta už několikrát. Publikum ve vaší zemi mám rád, umí hudbu ocenit i respektovat. Bude pro mne velkým potěšením u vás znovu zahrát.

Co si myslíte o českých hudebnících? Spolupracuje se vám s nimi dobře? Co Jan Kučera, se kterým budete v Litomyšli jammovat? Jsem si vědom výjimečné úrovně českých hudebníků a hrát s maestrem Kučerou byl pro mne neobyčejný zážitek. Jan je hudebníkem skrz naskrz. Těším se, že s ním opět budu tvořit nádhernou hudbu. K čemu se schyluje? K čemu se Arturo Sandoval chystá? Jsem tak vděčný, že mohu cestovat kolem světa a koncertovat. Pracuji také na svém novém albu – prvním, které obsahuje duety. Už mi potvrdilo účast pár skutečně fenomenálních umělců: Stevie Wonder, Pharrell Williams, Josh Groban, Placido Domingo, Alejandro Sanz, Juan Luis Guerra, Frida Lyngstad (Abba), Al Jarreau a další. Arturo Sandoval se s lehkostí pohybuje minimálně ve čtyřech hudebních žánrech: dokáže dokonale zahrát afro-kubánskou melodii, be-bop, koncert klasické hudby či nádhernou baladu. Ročně odehraje na 370 koncertů, byl oceněn mimo jiné deseti cenami Grammy a cenou Emmy. V současné době žije v USA společně se svojí rodinou.

Mnoho lidí zabývajících se jazzem neví, že jste stejně ctěn v oblasti vážné hudby. Jak dlouho se jí věnujete? Začal jsem hrát vážnou hudbu, když mi bylo čtrnáct. Studoval jsem ji v mládí. Později jsem se uchýlil k jazzu, ale pořád vystupuji po světě se symfonickými orchestry. Jsem za to vděčný, zažívám krásné chvíle při hře klasických koncertů. Právě jsem dokončil svůj druhý klasický koncert pro trubku a orchestr a už se nemůžu dočkat, až ho přednesu živě. Kolik představení za rok absolvujete? Ó, těch je! Jsem doma tuším tak jeden týden v měsíci. Je to hodně cestování, ale jsem vděčný za tu příležitost. Jak jste se zamiloval do jazzu? Když jsem slyšel poprvé jazz, to už jsem byl dospělý. Nemohl jsem vůbec uvěřit tomu, co slyším. Připadal mi tak průkopnický, bylo v něm tolik svobody. Zamiloval jsem se okamžitě. Máte svoji vlastní deﬁnici jazzové hudby? Myslím si, že každý z nás jazzových hudebníků máme svou vlastní deﬁnici a ta se utváří tím, jak se jazzovou hudbou vyjadřujeme. Jste také skladatel. Jaký nástroj používáte při skládání? Klavír, miluji klavír! Na vyhlašování Grammy 2004 jste vystupoval s Justinem Timberlakem. Jak se vám s ním spolupracovalo?

DAGMAR PECKOVÁ GYPSY

Mladá česká houslová naděje Je držitelkou řady cen – tou nejčerstvější je vítězství v mezinárodní hudební soutěži Pražského jara 2017. OLGA ŠROUBKOVÁ je energická, optimistická a cílevědomá, a patří mezi nejvýraznější houslové talenty u nás.

Foto: Mona Martinů

OLGA ŠROUBKOVÁ (1993) se věnuje hře na housle od 4 let, kdy ji začala vyučovat její matka Rimma Kotmelová. Od osmi let pokračovala ve studiu již na Hudební škole hlavního města Prahy ve třídě prof. Jiřího Fišera, u něhož absolvovala Gymnázium Jana Nerudy s hudebním zaměřením a následně i Pražskou konzervatoř. Tato nadějná mladá houslistka se na Smetanově Litomyšli představí 3. července v zámecké jízdárně v pořadu Dagmar Pecková Gypsy. Přečtěte si, co na sebe prozradila: Prošla jste neskutečným množstvím soutěží, odkud jste si odvážela vítězné vavříny. Máte čas na koncertování? Naštěstí mám, ačkoli se zatím má sólová vystoupení omezují na Českou republiku. Nicméně koncertuji moc ráda, zejména za doprovodu mých skvělých klavírních partnerů. Většinou je jím Miroslav Sekera, někdy i Václav Mácha či Slávka VernerováPěchočová. Každý koncert si opravdu užívám! Co pro vás znamená vítězství v soutěži Pražského jara? Spolu s vítězstvím na soutěži Rodolfo Lipizer Prize (září 2016) největší úspěch mé dosavadní kariéry a splněný sen. Je nějaká soutěž, kterou byste velmi ráda vyhrála? No, všichni bychom asi rádi vyhráli Queen Elizabeth v Bruselu. To je jasné... Doufám zatím, že se mi jednou podaří být alespoň účastníkem, a samozřejmě bych se pak pokusila dostat se co nejdál. Pokud se připravujete na soutěže, cvičíte pouze pár skladeb. Nemáte pak ome-

zený repertoár, který jste schopná zahrát? Kterého skladatele hrajete nejraději a proč? To se opravdu nedá jednoduše a jednoslovně zodpovědět. Hraji velmi ráda, namátkou: Mozarta, Prokofjeva, Čajkovského… Přitom každého z nich s naprosto diametrálně odlišnými pocity. Ale opravdu bude nespočet konkrétních skladeb, jež zbožňuji Leningradská symfonie – D. Šostakovič, 2. Klavírní koncert – S. Rachmaninov, 1. sonáta pro sólové housle – E. Ysaye, 3. sonáta pro housle a klavír a 6. symfonie – B. Martinů, 3. „Skotská" a 4. „Italská" symfonie – F. Mendelssohn-Bartholdy. A mohla bych pokračovat velmi, velmi dlouho. Kdy jste začala s hrou na housle? Táhlo vás to k tomuto nástroji nebo vás do houslí museli nutit? Někdy okolo čtyř až pěti let, což si samozřejmě nepamatuji. A nikoli, má první a dosavadní učitelka, maminka – prof. Rimma Kotmelová – mě rozhodně nikdy nenutila! Housle jsem jí prý při koncertech brala a tahala nadšeně po prázdných strunách, zpívajíce si při tom věčného Vivaldiho Čtvero ročních dob (smích). Vy máte velmi dobrou fotograﬁckou paměť. Jste tedy schopná se naučit hrát cokoli? Asi bych potřebovala odlišit dvě různé věci, a sice naučit se „cokoli" nazpaměť a naučit se toto „cokoli" zahrát na housle. Opravdu bych řekla, že nazpaměť se za dost krátkou dobu – rozmezí dnů – naučím cokoli. Dokonce stále nosím v hlavě některé kompletní orchestrální party – třeba bych dala z hlavy kompletní prim Novosvětské a myslím, že i Anglické… -, a to už vážně asi není

moc obvyklé. Já se to ale samozřejmě nenutím hrát a znát nazpaměť, svou paměť bych označila spíše jako „harmonickou", existuje-li něco takového, protože si vybavuji, „co je dál", nikoli v notách, vizuálních, nýbrž v tónech a akordech. No a druhá část mého rozdělení, tedy zdali se zvládnu naučit hrát na housle cokoli, to bych ani neřekla. Už jsem viděla a slyšela dost technicky šílených skladeb, které si asi nehodlám, nebude-li nutno, ani tisknout, protože to přenechám povolanějším (smích).

Těšíte se na Litomyšl a koncert s Dagmar Peckovou? Na koncert se těším moc. Litomyšl je krásné město a posledně jsem neměla moc času si ji prohlédnout. Doufám tedy, že tentokrát se to podaří (smích). K jejím dosavadním úspěchům patří 2. cena ze soutěže Prague Junior Note z roku 2001, 3. cena a dvě 2. ceny z Kocianovy houslové soutěže. V roce 2006 účinkovala na koncertu ke 110. výročí vzniku České ﬁlharmonie společně s jejími členy a v roce 2008 účinkovala na koncertu se členy Českého komorního orchestru. V Rudolﬁnu také vystupovala třikrát s Mistrem Josefem Sukem (Vivaldiho koncerty pro čtyři, respektive dvoje housle) a třikrát i sólově. Na Soutěžní přehrávce konzervatoří a hudebních tříd gymnázií 2011 získala 1. cenu a titul absolutního vítěze a v roce 2013 získala 1. cenu na mezinárodní soutěži

Foto: Mona Martinů

Máte nějaký vzor mezi houslisty? Momentálně mohu říct, že je mým vzorem můj pan profesor Adam Kostecki. A to proto, že ve své kariéře dokázal být koncertním mistrem, zároveň vystupovat sólově a ještě být součástí komorního souboru. A to je něco, o čem opravdu sní snad každý houslista!

BRAVO! v Namuru v Belgii. V témže roce získala také 2. cenu a speciální cenu EMCY na mezinárodní soutěži Kloster Schöntal v Německu. V listopadu 2013 zvítězila v soutěži Nadace Bohuslava Martinů a získala rovněž cenu za nejlepší interpretaci skladby B. Martinů. V roce 2014 ukončila svá studia na Pražské konzervatoři absolventským koncertem s orchestrem, na kterém zahrála koncert P. I. Čajkovského. V letech 2014 a 2015 se zúčastnila konkurzu o místo koncertního mistra České ﬁlharmonie a na základě postupu do druhého, resp. třetího kola měla možnost několikrát působit jako hostující koncertní mistr ČF.

Od října 2014 studuje na Hochschule für Musik, Theater und Medien Hannover pod vedením prof. Adama Kosteckého. V září 2015 se stala laureátkou dvou mezinárodních soutěží v Číně – Zhuhai International Competition for Young Musicians (4. cena) a Chengdu International Violin Competition (1. cena) a v září 2016 získala 1. cenu a 4 zvláštní ocenění na prestižní mezinárodní soutěži „Rodolfo Lipizer Prize“. V květnu 2017 zvítězila v mezinárodní hudební soutěži Pražského jara a získala rovněž Cenu Nadace Bohuslava Martinů a Cenu Nadace Český hudební fond.

Osmdesát šikovných rukou

Pro letošní ročník Smetanovy Litomyšle bylo ve výběrovém řízení vybráno čtyřicet uvaděček a uvaděčů, kteří návštěvníkům ochotně poradili, půjčili deky, prodali programy... Zkrátka byli vždy tam, kde jich bylo třeba pro komfort festivalových hostů.

ROZHOVOR S PREZIDENTEM FESTIVALU

Pavel Kysilka prezidentem festivalu V letech 2011 až 2015 řídil úspěšně Českou spořitelnu PAVEL KYSILKA, bývalý viceguvernér a pověřený guvernér České národní banky, osvícený finančník s láskou k hudbě. Tato láska ho dovedla ke Smetanově Litomyšli tak blízko, že se vloni stal prezidentem festivalu.

Je sympatické, že po skončení své mise v České spořitelně zůstala hudba v pestrém vějíři jeho aktivit. Od roku 2016 celkem logicky věnuje svoje síly a znalosti Smetanově Litomyšli v čestné roli prezidenta festivalu. Jelikož mě zajímají názory lidí ze světa klasické hudby, kteří nejsou mediálně známí, ale mají nemalý vliv, požádal jsem jej, aby odpověděl na několik otázek. Prezidentů máme v České republice požehnaně. Jak se cítíte v roli prezidenta festivalu Smetanova Litomyšl? S tou inﬂací prezidentů máte pravdu, nakonec sám jsem si v minulých letech už dvě takové role odpracoval. Ta současná při Smetanově Litomyšli vychází z mé dlouhodobé angažovanosti pro tento úžasný festival, ať v roli člena správní rady, nebo zástupce generálního partnera. Od svého prezidenta festival očekává všestrannou vnější podporu a to je přesně, co cítím jako svoje poslání. Co je náplní vašeho poslání v Litomyšli a jak konkrétně festivalu pomáháte? Festival si vybudoval vysoké povědomí u uměnímilovné veřejnosti i umělecké obce. Prezident na všem tom dosaženém může stavět a pomáhat vedení rozvíjet vše k dalším metám. Pro mé funkční období jsme si vytyčili přirozené priority: vztahy se sponzory, veřejností a médii, upevňování a rozšiřování jejich okruhu. Dále oslovení mladé generace cestou propojování špičkového uměleckého obsahu s možnostmi nových technologií, sociálních médií a různých forem angažovanosti od vzdělávání, přes soutěže po její aktivní zapojení. A konečně plné využití potenciálu partnerství

mezi festivalem a Smetanovou výtvarnou Litomyšlí. Zde je naší vizí nastolovaní společného nosného tématu při každém ročníku hudební a výtvarné Litomyšle, ke kterému budou obě události hledat adekvátní dramaturgickou náplň. Zde rád využiji i svého členství ve správní radě Bohemian Heritage Fund. Právě jeho zásluhou má Výtvarná Smetanova Litomyšl každý rok špičkovou profilující výstavu v prestižních „Pleskotových“ prostorách bývalého pivovaru a prezident BHF Pavel Smutný je zároveň velmi platným členem naší festivalové správní rady. Festival znáte už z doby, kdy jste vedl Českou spořitelnu, která byla a je jeho hlavním mecenášem, a nyní jej znáte detailně jakoby zevnitř. Co si o něm myslíte a jak jej vnímáte v kontextu domácích hudebních festivalů? Každý festival usiluje o nějakou unikátní charakteristiku. Smetanova Litomyšl jich má hned několik, které v českém i středoevropském kontextu hned tak nenajdete, a už vůbec ne v jejich spojení. Vždy se profiluje na tom, co je specificky české, a přitom se stalo světovým. Mám na mysli jak tvorbu, tak umělce a tělesa, v čele s Českou filharmonií, která je stálým festivalovým partnerem. Vždy zde posluchač také najde Smetanovy a další naše opery v kontextu nebo chcete-li v konfrontaci se světovou operní tvorbou. Dalším a neuvěřitelně cenným prvkem jsou původní pořady a díla, která by jinak nevznikla, a která posléze mohou žít svým vlastním životem. A konečně je to právě symbióza festivalu s dvouciferným počtem výstav výtvarné větve Smetanovy Litomyšle. A to vše v prostředí města, které je spojeno s rodákem

Bedřichem Smetanou a neuvěřitelnou plejádou dalších osobností české historie a je dnes právem na mezinárodním poli považováno za fenomenální v tom, jak díky emeritnímu starostovi Miroslavu Brýdlovi a jeho osvíceným nástupcům na radnici dokázalo skloubit starobylou architekturu s modernou v podání českých architektonických špiček v čele s Josefem Pleskotem, Zdeňkem Fránkem a dalšími. Nevím, jak dlouhé bude vaše angažmá v Litomyšli, ale jaká je vaše vize? Jakou stopu v historii festivalu byste chtěl zanechat? Chtěl bych, aby Litomyšl měla pevné místo v každoročním kalendáři všech vnímavých a aktivních lidí nejen v Česku, ale více a více ve střední Evropě. Aby byla místem, kde ideálně celé rodiny tráví více dnů a dýchají oběma plícemi – hudební i výtvarně architektonickou. A konečně, aby Smetanka byla ve festivalovém kalendáři mladých lidí. A nikdo se tomu nedivil. Festival patří do kolonky festivalů univerzálního typu. Samozřejmě se snaží oslovit co nejpestřejší množinu lidí. Není ale oné žánrové pestrosti příliš, například Koncert na přání nebo cikánský večer? Páteř festivalu není univerzální, je poměrně jasně zaměřená a čitelná. A můžete se vždy spolehnout, že kolem ní se bude odvíjet konkrétní dramaturgie. To, co zmiňujete, je důležitým doplněním oné hlavní linie. A obě mají společné to, že nikdy nesleví z nároků na špičkovou uměleckou kvalitu. A do budoucna usilujeme i o to, aby obě podpořily i ono zmíněné nosné festivalové téma.

Smetanova Litomyšl již rok Když jsme spolu před několika lety hovořili, zmínil jste svou lásku k hudbě a hru na housle. Určitě máte ke klasické hudbě silnější empatii nežli leckterý jiný ekonom či ﬁnančník. Přehráváte si ještě Beethoveny, Dvořáky, Brahmse…? Hudbou jsem byl obklopen od narození od rána do večera, jak z rádia po drátě, gramofonu, tak tou živou. Táta totiž doma poctivě cvičil, byl sbormistrem boskovického Janáčka a vedle toho i vedoucím basů Pěveckého sdružení moravských učitelů, se kterým od roku 1935 až 1985, tedy po neuvěřitelné půl století, zcestoval svět, prožil Šoupalovu, Tučapského a Mátlovu éru a podílel se na nespočetných rozhlasových a gramofonových nahrávkách. Já jsem pár let hrál jen v místním symfoňáčku, ale i na to rád vzpomínám. A hudba mne obklopuje dodnes, nejen doma či v koncertních sálech. Cestuji za ní po světě a snažím se v ní stále vzdělávat. Zajímá mne v neposlední řadě i v rámci mé profese, tedy jako společenský a ekonomický fenomén. To je v českém prostředí pochopitelné. Hudba a muzikanti patří vedle skla, piva, průmyslu a staré Prahy k dlouhodobě nejúspěšnějším vývozním artiklům země a ve světě spoluvytváří její značku, brand. To, že zde za posledních 100 let vyrostlo všechno možné i nemožné, jen ne koncertní hala, by vydalo na celkem objemnou sebezpytnou společenskovědní studii. Letošní program obsahuje několik mimořádně zajímavých projektů... Co zaujalo nejvíce vás? Do Litomyšle se po mnoho let na tři týdny téměř nastěhuji a přizpůsobuji jí svůj pracovní program. To vám dá výhodu vnímat festival jako vnitřně pestrý celek, kde se po

velké opeře těšíte na komorní koncert, po dvacátém století na baroko v Nových Hradech, po klasice na umělecký jazz, po hudbě na výstavu. Takže abych odpověděl: vždy – i letos – mne nejvíce zaujme onen celek v unikátním prostředí Litomyšle a jejího zámeckého návrší. V souvislosti s Litomyšlí se zmiňuje genius loci. To je jistě něco, co není v Praze zas až tak existenciální. Lze propojení festivalu a města ještě nějak rozvíjet? Genius loci Litomyšle mne praštil do nosu v okamžiku, kdy jsem do ní kdysi zamlada poprvé přijel. Ale upřímně, festival to neodlišuje od například toho krumlovského, obou velkých pražských, Salcburku, Grafeneggu, z jiných žánrů třeba ostravských Vítkovic nebo boskovického židovského města. Onu unikátní směs, která vytváří jedinečnost festivalu, jsme už zmínili. A „staroslavná krasavice, město L“, jak píše s mírně ironickým úsměvem Váchal, je v ní jen jednou z ingrediencí. V propojení města a festivalu mimochodem vidíme stále nevyužitý potenciál. Přemýšlíme, jak spolu s radnicí a soukromým sektorem zajistit větší ubytovací kapacitu, dopravní propojení, možnost posezení po koncertech atd. Na to v Česku na rozdíl od Rakouska či Bavorska nemáme přirozený talent. Příklady České ﬁlharmonie, Pražského jara a Dvořákovy Prahy jsou dokladem, jak zásadní roli hrají v určitých aspektech peníze. Sice neplatí vždy úměra čím více peněz, tím více kvality, ale umožňují větší dramaturgický a umělecký rozlet, více svobody. Jak vidíte coby zkušený ﬁnančník ekonomiku festivalu a možnosti navyšování rozpočtu?

Festival nestrádá, ale všichni víme, že se na tom podílí nejen jeho dlouhodobá kvalita, obliba, návštěvnost a skvělý přípravný, řídící a realizační tým, ale také příznivé ekonomické prostředí. A jak si všichni dobře pamatujeme z krize let 2008–2012, to si rádo vybírá přestávky. Proto je správné využít dobrých časů nejen k dramaturgickému rozletu, ale také k investicím do budoucnosti festivalu, třeba do jeho digitální tváře, která může žít v podobě videí, reportáží, vzdělávacího obsahu a soutěží dvanáct měsíců v roce. A zaujmout mladé, kteří jsou budoucností festivalu. Určitě hodně víte o ekonomickém „záhudbí”. Myslíte, že se bude zvyšovat zájem velkých ﬁrem a mecenášů o podporu klasické hudby v tomto státě, nebo bude stále více růst význam drobných mecenášů? Zapojení velkých ﬁremních sponzorů narazilo v Česku už před několika lety na svůj strop. Jeho výše je navíc citlivá na ekonomický cyklus: marketingové rozpočty jdou v krizích zpravidla na řadu jako první. To naštěstí neplatí pro partnery typu České spořitelny či Škody auto, kteří svoji dlouhodobou angažovanost v kultuře považují za součást svého poslání. Zároveň se v Česku vynořil a začíná rozkvétat fenomén drobnějších mecenášů. Lidí, kteří jsou nejen milovníky umění, ale také osvícenými a angažovanými občany a chápou společenskou roli umění i mecenášství samotného. Jsme velmi rádi, že právě Bohemian Heritage Fund, který jako jeden z prvních v Česku začal v tomto směru ukazovat cestu a kultivovat tím naše společenské prostředí, je nejen velkorysým, ale také velmi aktivním partnerem hudební i výtvarné větve festivalu. Smetanova Litomyšl má dnes již kolem devadesáti mecenášů, kteří v tomto roce zatím poskytli 1 500 000 korun, tedy 4 % celého rozpočtu. Nesmírně si každého z nich osobně ceníme. Není náhoda, že jejich jména najdete na stránkách festivalu. Poslední otázka se týká jubilejního 60. ročníku Smetanovy Litomyšle v roce 2018. Jak jej oslavíte? Festival má před sebou dva obrovské milníky. První z nich jste zmínil a je přirozené, že ten bude ve znamení oné osmnáctky spojené se stoletým výročím vzniku republiky a s dalšími historicky osudovými osmičkami. A druhým milníkem, který už nějakou dobu zaměstnává vedení festivalu, je rok 2024, ve kterém hudební svět vzpomene a Česko bude žít dvoustým výročím narození Bedřicha Smetany. A to jsou i ony kontury, na které se ptáte. Konkrétnější detaily necháme ještě chvíli pod pokličkou. Luboš Stehlík (Redakčně zkráceno, v plném rozsahu otištěno v časopisu Harmonie č. 6/2017)

BEZ VSTUPENEK

Festivalové zahrady: Velké finále

PROJEKCE NA LEDce: PONDĚLÍ 3. ČERVENCE 19.30 Píseň o zemi – závěrečný koncert s Dagmar Peckovou (z festivalového archivu, záznam České televize, 2005) – v roce 2005 Smetanovu Litomyšl zakončilo Dvořákovo Nokturno H dur, Pražské nokturno Petra Ebena a Mahlerova Píseň o zemi, v níž se představila Dagmar Pecková a Herbert Lippert. Hrála Pražská komorní filharmonie pod taktovkou Jiřího Bělohlávka.

Velké finále 4.–6. ČERVENCE Smetanova Litomyšl končí každoročně ve velkém stylu, ani letos tomu nebude jinak! Začneme v úterý na LEDce baletním představením Mezi horami. Středeční program pod taktovkou SAINT-GOBAIN, nabídne lekce zážitkového bubnování, koncerty či jedno z nejlepších představení nového cirkusu. Program pak vyvrcholí koncertem kapely Perutě v čele s talentovaným muzikantem a hercem Milanem Peroutkou. Poslední festivalový den zakončí Dopoledne s Českým rozhlasem a Odpoledne se SAINT-GOBAIN ADFORS CZ, kde vystoupí Jiří Pavlica a Hradišťan, Vlasta Redl s kapelou Vandrovali hudci. 59. ročník Smetanovy Litomyšle završí přímý přenos Velkého finále z druhého nádvoří státního zámku. ÚTERÝ 4. ČERVENCE 20.00 Projekce na LEDce Mezi horami (z festivalového archivu, záznam baletního představení, P. Horák, 2003) – Balet Národního divadla tanečně ztvárnil písně z úspěšného alba skupiny Čechomor a pořad běžně uváděl na reprodukovanou hudbu. Při představení v Litomyšli však hrála tato kapela naživo!

Víkendové Festivalové zahrady – doprovodný program Smetanovy Litomyšle – máme již za sebou, před námi jsou ještě sváteční dny. Zatímco zámecké nádvoří žije největším open air festivalem klasické hudby v České republice, Klášterní zahrady jsou otevřené dobré hudbě bez omezení žánrů. V zahradách však nezní jenom hudba. Pro nejmenší jsou připraveny dopolední pohádky a herní programy, pro dospělé třeba projekce. K tomu jsou nachystána lehátka, sedací vaky i zásoba piknikových košů. Trávníky Klášterních zahrad totiž k posezení s přáteli či rodinou opravdu vybízejí.

STŘEDA 5. ČERVENCE DEN POD TAKTOVKOU SAINT-GOBAIN po celý den: soutěže, hry, zábavný program pro děti ve stanu Saint-Gobain, pikniky v trávě, probíhající soutěže: Galerie smetánky, Hudební kvíz ● 10.00 Černoušek Bum-ti Divadlo S. Riedlové, příběh černouška, který hledá vodu a bubínek. V představení jsou velké loutky a krásné písničky. ● 11.00 Piknik se smyčcovým souborem Quiche soubor s „potravinovým” názvem zpříjemní polední piknik ● 14.00 Drum circle: skupinové bubnování zažijte bubnování jako hráč padesátičlenného bubenického tělesa ● 15.00 Pianobar koncert pardubického skladatele šansonů Patrika Ulricha ● 16.00 Drum circle: skupinové bubnování druhá lekce skupinového bubnování ● 17.00 Bratři v tricku: Plovárna pohybová humoreska s cirkusovými disciplínami – žonglováním, provazochodectvím a párovou akrobacií ● 19.00 Perutě Milan Peroutka s kapelou ● 20.30 Vyhlášení vítězů soutěží Hudební kvíz a Galerie smetánky ● 21.00 Projekce na LEDce Koncert plný překvapení (z festivalového archivu, záznam České televize, 2013) – ke svému třicetiletí u festivalu pozval dramaturg Vojtěch Stříteský své přátele – slavné hudebníky, a sestavil pořad plný hvězd a hvězdných čísel. Nejen diváci, ale ani pořadatelé netušili, kdo všechno se na jevišti objeví.

ČTVRTEK 6. ČERVENCE po celý den: pikniky v trávě probíhající soutěže: Galerie smetánky, Hudební kvíz DOPOLEDNE S ČESKÝM ROZHLASEM ● 10.00 Nevěsta prodaná, co ji složil Smetana hudební pohádka divadelního souboru Jedeme k vám ● 12.00 Umění slyšet – Sisa Fehérová koncert mimořádné osobnosti slovenské hudební scény; koncert bude také živě přenášen Českým rozhlasem Vltava ● 13.15 Jana Věnečková houslistka s novým projektem elektronické hudby ODPOLEDNE SE SAINT-GOBAIN ADFORS CZ po celé odpoledne: Fotonaut – vesmírný fotokoutek ● 16.30 Jiří Pavlica s Hradišťanem a Vlasta Redl s kapelou Vandrovali hudci společný koncert dvou legend folkloru a folku ● 18.30 Vyhlášení vítězů soutěží Hudební kvíz a Galerie smetánky ● 19.30 Velké finále – Va, Pensiero… Přímý přenos závěrečného koncertu 59. ročníku Smetanovy Litomyšle. Nejslavnější sborové scény a ansámbly z oper Nabucco, Aida, Othello, Macbeth, Sedlák kavalír, Síla osudu, Madam Butterfly, Faust a dalších přednesou sólisté a hosté Janáčkovy opery Národního divadla Brno, sbor ND Brno a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity Brno, hrát bude Symfonický orchestr Českého rozhlasu řízený Ondrejem Lenárdem.

UMĚLECKÝ ŘEDITEL SMETANOVY LITOMYŠLE

O dramaturgii s Vojtěchem Stříteským vzácnější, jsou u nás letos jako doma a to je dobře.

Program letošního 59. ročníku Národního festivalu Smetanova Litomyšl čítá více než tři desítky představení a koncertů. Máme za sebou skvělé výkony, které se dočkaly bouřlivých ovací. Za dramaturgií nestojí nikdo jiný než umělecký ředitel festivalu VOJTĚCH STŘÍTESKÝ, který program tvoří celistvě a koncepčně, ale zároveň vhodně navazuje na dlouhodobé cykly minulých ročníků a částečně také předjímá programy příští. Náš rozhovor vzniká kvůli uzávěrce v době, kdy festival teprve vstoupil do druhé poloviny. Lze jej alespoň předběžně hodnotit z hlediska programové úspěšnosti? Říká se „Nechval dne před večerem“, ale nelze nevidět, že letošní úroveň festivalu je prostě zcela mimořádná. Jsme občas svědky výkonů fantastických, která snesou nejpřísnější – i světová kritéria, výkonů vynikajících nebo alespoň nadstandardně dobrých. A zatím úplně absentují „hluché“ koncerty, výkony bez emocí, šťávy – či dokonce nezvládnuté. Řeklo by se – to přeci, na festivalu vašeho jména, musí být samozřejmostí! Ale nesmíme zapomínat, že stále mluvíme o živém kumštu, někdy o premiérách. To se může opravdu přihodit leccos. A ještě zmíním jeden moment: až na dvě výjimky nám přálo počasí a zatím nikdo z interpretů neonemocněl, neomluvil se… To je také nebývalé. A můžete být konkrétnější? Které výkony byste vyzdvihl vy osobně nejvíc? Asi neřeknu žádné novum – nedělní koncert Juliana Steckela, Radka Baboráka a České Sinfonietty se úrovní naprosto vymykal koncertnímu standardu v Čechách, to je prostě fakt. Než déšť poněkud ovlivnil přijetí a vyznění Brahmsova houslového koncertu, mohu stejně mluvit o České ﬁlharmonii a Semjonu Byčkovovi či Mahlerově Titanu. První půle koncertu Poznaňské ﬁlharmonie a například jejich interpretace Kiłara – nebo Szymanowského Stabat mater… Bravo! Škoda, že pan šéfdirigent nenaznačil tleskačům mezi větami vlídným, ale rozhodným gestem „teď ještě ne, přátelé“.

Letos se právě hodně mluví o divácích, i v celostátním tisku bylo tleskání mezi větami zmíněno. Co na to říkáte? Především není možné zevšeobecňovat. Mezi větami tleská nemnoho návštěvníků, ale jsou i ti, kteří si nejsou jistí – a váhavě se přidávají a rozpačitý dojem je na světě. Přirozeně jsem se zamýšlel, proč tomu tak je. Těch důvodů je jistě více, ale shrnu zásadní: chodí k nám, chválabohu, opravdu vynikající návštěvy. Ovšem bylo by bláhové se domnívat, že všichni mají z koncertů klasické hudby stejnou zkušenost. Vím s jistotou, že právě u nás jsou leckteří diváci prvně na festivalu – a dokonce prvně i na klasice! A když si pak ještě nezakoupí program – kde jedině se mohou na místě dozvědět, jaký je počet a pořadí vět kantáty, symfonie či koncertu, nelze se jisté dezorientaci v posluchačské etiketě u Brahmse či v Szymanowském divit. Ale teď z druhé strany: jsem na naše návštěvníky především neskutečně pyšný: hovořili jsme se členy Houston Symphony Chorus – ještě nikde a nikdy se jim nestalo, že by je stojící publikum vyprovázelo potleskem až do odchodu posledního sboristy z pódia. Po koncertu České Sinfonietty nezbyl na scéně už vůbec nikdo a lidé si přesto, dobře si vědomi, že byli účastníky mimořádného výkonu, vynutili opětovný návrat Radka Baboráka ze šatny na jeviště! A letošní festival, který při tom začínal v tichém smutku, má ještě jeden rys, který je dobře patrný – na řadě koncertů zní smích, neschází humor a zábava. Anglické listy, Vojta Dyk, Lazebník, cikánský orchestr… Optimismus a pohoda, se zdravím a láskou dary nej-

S čím jste se při tvorbě letošního programu nejvíce potýkal? Nějaký čas mi trvalo, než jsem našel klíč k dramaturgickému řešení koncertu Ingenium Ensemble. Představte si, že by soubor prostě zazpíval za sebou nějakých pětadvacet tříminutových skladeb. Jistě, bylo by to možné – ale přesvědčil jsem se, že s vloženými uvozujícími texty v civilním, ale velmi oduševnělém přednesu Josefa Pejchala, jsem ten správný klíč nalezl. Anglické listy, abych „trefil“ duratu a souznění slova s hudbou, mi daly dost práce, ale určitě jsem se s nimi nepotýkal ve smyslu negativním. Trápilo mne množství kvalitních textů, které jsem nemohl využít. Obecně je pro mne samotná produkce jednotlivých projektů o dost náročnější než dramaturgie, s níž si mohu, navíc v předstihu, vyhrát do detailu. Při produkci jsme občas – a bez varování – postaveni před nutnost okamžité improvizace. Třeba soubor z Budapešti přijel s více než tříhodinovým zpožděním a všechny harmonogramy, plány a domluvy vzaly za své a měnilo se prostě vše – večeře, ubytování, zkouška… Ale jak říká pan doktor Bóďa Vítek: „Jedině důležitý je výsledek“ – a ten byl? Docela nezapomenutelná tří a půl hodinová show na zámeckém nádvoří! Jak dlouho dopředu se program tvoří a plánuje? Jeden plán je dlouhodobý – a to je projekt Smetana 2024. O něm mluvíme již rok a začíná nabývat stále konkrétnějších obrysů. V tuto chvíli mám již „plných“ několik termínových okének roku 2020, naopak pro rok 2019 už jen pár posledních volných okének zbývá. A program jubilejního 60. ročníku je v podstatě, až na pár detailů, připraven k realizaci. Ideální by byl ještě o rok větší „náskok“, což ale má i svá proti – já v programu musím dokázat také pružně reagovat na nové podněty, inscenace, umělce. Udělat si předem konzervu, zavřít ji a za 3 roky otevřít v očekávání, že bude čerstvá – to prostě nejde. A můžete, dle dobrého zvyku, prozradit, na co se naši návštěvníci mohou v jubilejním ročníku těšit? Celý program čítá na čtyři desítky pořadů a násobně by přesáhl tiskový prostor tohoto rozhovoru, tak opravdu jen malé degustační menu, ano? Ze Smetany například premiéra Libuše, Česká píseň a Z mého života v podání světově úspěšného Haasova kvarteta. Janáčkova Glagolská, Jenůfa i Sinfonietta. V podání České filharmonie Novosvětská i premiéra kantáty Český poutník k 100. výročí republiky, Bachova Velká mše h moll, Chopinův klavírní koncert s Ivem Kahánkem a Tonkünstler Orchester. Unikátní Den s Haydnem a Radkem Baborákem. Velké finále bude tentokrát „plné překvapení“ a co prozradím na závěr? Ohňostrojné představení Vivat 60. Smetanova Litomyšl!

AMILCARE PONCHIELLI: LA GIOCONDA

Velká opera se spoustou úskalí a nebezpečí

Jméno Amilcare Ponchielli (1834–1886) není v Čechách sice příliš známé, ale ve své době oslavovaný skladatel, současník Verdiho a učitel Pucciniho, by určitě neměl upadnout v zapomnění. A. Ponchielli je autorem 10 oper, z nichž právě La Gioconda je dodnes uváděna. Na Smetanově Litomyšli bude provedena v úterý 4. července v podání sólistů, sboru a orchestru Janáčkovy opery Národního divadla Brno.

vodí zmar, který zde nepřekoná ani láska. Naše inscenace bude připomínat psychedelickou plavbu benátskými kanály ve snové gondole. Trvale se proměňující scéna před diváky rozevře tajemná zákoutí města a naddimenzované, expresivní kostýmy nás přenesou do dob manýristické Itálie. Místo baletu zde budou účinkovat akrobati a věřím, že společně s velkolepými sborovými scénami dostojíme žánru ,Grand Opera’.”

LA GIOCONDA může svádět k dojmu, že jde především o velká hudební čísla, ale drama rozehrané mezi hlavními postavami je mnohovrstevnatým příběhem s překvapivou psychologií postav – záleží jen na úhlu pohledu. Ponchielli napsal pro postavy své opery skutečné hity, ať je to Enzova árie Cielo e mar, modlitba Laury či árie Giocondy Suicidio, to všechno jsou hudební momenty prezentující to nejlepší z tradice italské opery. Zdroj: www.ndbrno.cz

Foto: Marek Olbrzymek

Režisér TOMÁŠ PILAŘ k uchopení tohoto díla říká: „Řekl bych, že kouzlo této opery je v první řadě v italském temperamentu, který prostupuje hudbou a jednotlivými situacem příběhu. Je v ní obrovské množství neskutečně efektivních míst – potápějící se koráb, dav lynčující slepou matku hrdinky, sbor přicházející z kostela. Situace, které samy o sobě mají silný emoční náboj, a spojí-li se do velkého operního celku, mají obrovský potenciál zaujmout. Ocitáme se ve snu o Benátkách. V Benátkách v době přezrálé pozdní renesance, v době úpadku a dekadence, v době, kdy v Praze vládl císař Rudolf a Evropu sytila těžká vůně renesančních ornamentů. Končí zima, nadchází doba karnevalu a na ulicích se prolíná minulost s budoucností, realita se snem, nebeské s pozemským, pozemské s pekelným, mytologické s historickým a historické s archetypálním. La Gioconda je pouliční zpěvačka, jejíž jméno znamená ,veselá’. Pod touto rozesmátou maskou ale skrývá hluboký smutek z obětí, které přináší na oltář své tragické lásky. A stejně tak i dalších pět postav, jejichž osudy se v této opeře setkávají, skrývá své pravé tváře za maskami. Příběhu plnému intrik, lží, náhlých zvratů a tragédií tak vé-

KOUZELNÁ LITOMYŠL VÁCLAVA ŽMOLÍKA

Nový kostel plný světla Návrh Zdeňka Fránka Jednou z nejnovějších pamětihodností Litomyšle je Nový kostel, tedy modlitebna Sboru Církve bratrské, kterou nemůže přehlédnout nikdo, kdo jede po silnici číslo 35 směrem na Svitavy a Moravskou Třebovou. Moderní betonová, bohatě prosklená stavba se střídavě skloněnou střechou připomíná kolemjedoucím harmoniku, pedály harmonia, ale i schody do nebe. Vstupuji dovnitř a jako mávnutím kouzelného proutku se z venkovního hluku ocitám v oáze klidu, v místě zasvěceném rozjímání. „Tak to má být,“ říká kazatel Daniel Kvasnička a vysvětluje, jak došlo k výstavbě výrazné moderní stavby: „Hledali jsme náhradu za sto let starou modlitebnu a město Litomyšl nám nabídlo tento pozemek s tím, že nám ho věnuje, když budeme mít odvahu jít do moderní architektury, které odpovídá stylu současné Litomyšle. Bratři tehdy souhlasili, vyhlásila se architektonická soutěž a v ní zvítězil projekt známého architekta Zdeňka Fránka, který zpracovala jeho architektonická kancelář Fránek Architecs.” Modlitebna zahloubená do svažitého terénu se stavěla v letech 2008 až 2010, kdy byla v prosinci slavnostně otevřena. Uznání se dočkala nejen mezi věřícími, ale i u odborníků. Ti ji v roce 2012 společně s dalšími osmi stavbami nominovali do prestižní soutěže Mies van der Rohe Award v Barceloně.

stupný z druhé strany.“ Levou část kostela zabírá samotná modlitebna s prostou výzdobou. „V průčelí můžete vidět dva kruhy, dílo sochaře a malíře Karla Malicha, které jsme získali díky galeristovi Zdeňkovi Sklenářovi,“ dozvídám se. „Černý kruh je uzavřeným popisem lidské bídy a bílý kruh ucelené nabídky naděje dané vzkříšením. Jedná se o netypický křesťanský symbol, který vlastně přinesli husité, když začali na místo ostatků uctívat hostii. Bílý terč ověnčený slunečními paprsky. Pod tímto symbolem je stůl rovněž z dílny Karla Malicha. Jeho noha je masivní válec, který se rozpadá do mnoha segmentů, které naznačují naši zranitelnost. Na tuto stěnu navíc promítáme.“ Interiér je bíle vymalovaný v kombinaci se světlým dřevem. Co se týká

stavebních materiálů, je použit tradiční pohledový železobeton, zděné konstrukce a dřevěný či kamenný obklad. Všude je spousta světla, protože celé stěny kostela jsou prosklené. „Dnes kostel slouží koncertům a přednáškám a jednou třeba bude i místem pro výstavy,“ dodává kazatel. „Zatím se otevírá víc a víc všedním službám pro občany. Sídlí tu i občanská poradna poskytující dluhové poradenství a také azyl pro všelijak nevyrované ob-

Prostota a světlo S Danielem Kvasničkou stojíme ve vestibulu, který budovu dělí na dvě půle. „Vpravo se v přízemí nacházejí dvě učebny,“ ukazuje mi kazatel, „když ovšem odstraníme posuvnou stěnu, máte tu kavárnu, kterou můžeme využít po bohoslužbách. A nad tím se nachází byt kazatele, který je pří-

čany. Bývají tu zcela civilní rozloučení se zesnulými. A děti tu mají své kluby.“ Večer v Novém kostele Pak mi Daniel Kvasnička ukazuje, co o Novém kostele napsala světoznámá architektka Eva Jiřičná: „Kostel pana architekta Fránka je příkladem, jak moderní architektura může vytvořit prostředí vhodné pro církevní účely. Je to stavba spojena s přírodou, pokorná a vyrovnaná.“ A na konec říká: „Někdy se na náš kostel přijďte podívat večer. Nejhezčí pohled je na něj přes pětatřicítku, když jsou rozsvícená všechny světla uvnitř. To se krásně črtají jednotlivé linie stavby, které si vzaly jako své heslo verš ze žalmu 57:11 ,Bože, tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost’.“

MISSA SOLEMNIS

Jan Václav Stamic

Mons. Tomáš Halík

Chrám Nalezení sv. Kříže

Odkaz Jana Václava Stamice (19. června 1717 – 27. března 1757), jedné z významných osobností evropské hudební historie, se dotýká přechodného období mezi barokem a hudebním klasicismem. V rámci tradiční děkovné Mše svaté celebrované Mons. Tomášem Halíkem zazní na Smetanově Litomyšli k 300. výročí narození havlíčkobrodského rodáka jeho zásadní dílo Missa Solemnis. Ještě před vídeňskými klasiky Haydnem a Mozartem výrazně přispěl k základům toho, co dnes s odstupem chápeme jako

silný evropský hudební sloh. Stamic se podílel na krystalizaci cyklické sonátové hudební formy, na zásadách výstavby čtyřvěté symfonie a na rozšíření nástrojového obsazení orchestru. Jeho hudba byla barvitá, svěží a odvážná. Narodil se v Havlíčkově Brodě, který se tehdy jmenoval Německý Brod. Jeho předkové pocházeli ze Slovinska. Studoval na jezuitském gymnáziu v Jihlavě a na univerzitě v Praze, ale brzy odešel do ciziny. Mannheim, město na západě Německa na soutoku řek Rýn a Neckar, byl v polovině 18. století v době kurﬁřta Carla Theodora, významného mecenáše a podporovatele umění, vedle Vídně jedním z nejvýznamnějších hudebních a kulturních center Evropy. Dodnes tu stojí druhý největší barokní zámek v Evropě. Umělecké aktivity hudebníků kurﬁřtské kapely udávaly pro tehdejší vývoj hudebního umění rozhodující impulsy.

Hudbu mannheimských autorů charakterizuje plnost tónu a zpěvnost propojená s francouzskou technikou hry na smyčcové nástroje. Nová je v jejich podání stavba hudební věty, do které v dynamice vstupují náhlá střídání piana a forte i častá crescenda a decrescenda. Celková forma se díky takovému střídání dynamických a výrazových odstínů dramatizovala. Ve stylové linii takzvané mannheimské školy jsou právě v těchto prvcích ukotveny základy hudebního klasicismu. Jan Václav Stamic, houslista a skladatel, působil u orchestru v Mannheimu od roku 1741, brzy se stal jeho hudebním ředitelem. Přechodně také tvořil v Paříži. Dokázal do té doby již existující, ale různorodé prvky stmelit a dát jim pevný řád. Dosáhl také nového zabarvení hudby zavedením lesních rohů a klarinetů a položil základy k moderní orchestrální disciplíně. Mannheimský orchestr dosáhl v dané době takového věhlasu, že domovské město bylo označováno za „muzikantské Athény“. Stamicova životní pouť není ohraničena roky končícími na čtyřku. Jeho jméno se tedy neobjevuje automaticky, když jednou za deset let slavíme Rok české hudby. Působil navíc v Německu – psal se Johann Wenzel Anton Stamitz. Jeho synové Carl a Anton patřili už plně Německu a Francii. Ale do historie české hudby rodák z Vysočiny určitě patří. Petr Veber

Fotografie z 59. ročníku Smetanovy Litomyšle a jejího doprovodného programu naleznete nově na: http://foto.smetanovalitomysl.cz/photo/

Generální partner festivalu Pod záštitou prezidenta České republiky Miloše Zemana, ministra kultury Daniela Hermana, ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové a hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického 59. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispění Ministerstva kultury, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.

Těšte se na příště Příští číslo vyjde v červnu 2018. Tímto si vás, milí čtenáři Festivalových novin, dovolujeme pozvat na jubilejní 60. ročník Smetanovy Litomyšle.

Festivalové noviny • Noviny Národního festivalu Smetanova Litomyšl 2017 • V nákladu 4500 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Smetanova Litomyšl • Foto: František Renza a archiv SL • Graﬁcká úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl