Festivalové noviny č. 3 | Smetanova Litomyšl 2019 by Smetanova Litomyšl

61. NÁRODNÍ FESTIVAL SMETANOVA LITOMYŠL • 19. ČERVNA 2019

Téměř čtvrtina festivalových pořadů jsou opery Po pár festivalových dnech máme za sebou slavnostní zahájení, nádherné výkony pěvců při Dvořákově Svaté Ludmile, rozzářené dětské tváře během opery Jiřího Temla Kocour v botách i fenomenální výkony sopranistky Olgy Peretyatko a mezzosopranistky Magdaleny Kožené. Čajkovského orchestr Moskva zvedal diváky ze sedadel, stejně jako Symfonické harašení trojice Brousek-Brzobohatý-Kučera. Krásné dámy z Ambroš Ladies Orchestra okouzlily během svátečního matiné. Zkrátka, Smetanova Litomyšl se hned na úvod rozjela na sto procent, ale před námi je ještě řada představení a především velkých operních kusů. Dosud v žádném ročníku Smetanovy Litomyšle nebylo uvedeno deset operních titulů, letos je v tomto směru nabídka opravdu štědrá. „Když jsme jich v jednom ročníku shromáždili pět, mluvili jsme o ročníku dobrém. Když jich bylo šest, bylo to pro nás výjimečné. Vloni jich bylo osm a říkali jsme si, že to už se nedá překonat,“ říká umělecký ředitel festivalu Vojtěch Stříteský a dodává: „Tři jednoaktové opery Giacoma Pucciniho sdružené v Triptychu počítám jako jeden celek, stejně tak čtyřdílné Hry o Marii Bohuslava Martinů.“ Českou klasiku

zastupují kromě Dalibora též Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky a zmiňované Hry o Marii Bohuslava Martinů; prvně na festivalu bude uveden Pucciniho Triptych a Šostakovičovo zásadní dílo Lady Macbeth Mcenského újezdu. Italské bel canto reprezentativně zastupuje Donizettiho Nápoj lásky, operu soudobou Charlotte – Tříbarevná hra se zpěvy autorské trojice Aleš Březina, Alon Nashmann, Pamela Howard v podání kanadského souboru. V kouzelném prostředí novohradského zámku budeme moci, díky laskavosti manželů Kučero-

vých, prožívat ve čtyřech večerech a v české premiéře scénické provedení díla operního reformátora Christopha Willibalda Glucka Paris a Helena. Před 50 lety vyšla poprvé na LP deskách rocková opera Tima Rice a Andrewa Lloyda Webbera Jesus Christ Superstar, kterou uvádíme v nastudování ostravského souboru. Mimochodem, abychom dosáhli maximální zvukové vyváženosti a kvality, umístíme rockový orchestr do zámecké jízdárny, odkud bude zvuk pomocí moderní techniky přenášen do zámeckého nádvoří. Dvě provedení dětské opery Kocour v botách měly už malí diváci možnost zhlédnout. Vedle toho v programu zazní úryvky minimálně z dalších deseti operních titulů, ať už árie, dueta, předehry, sbory či ansámbly. Na některé z oper jsou stále k dispozici vstupenky. Například na Faustovo prokletí Hectora Berlioze, Večer v Nových Hradech a další. Navštivte www.smetanovalitomysl.cz, odkaz Vstupenky.

Smetanova Litomyšl je fenomén Vážení návštěvníci, dovolte mi pozdravit všechny místní milovníky klasické hudby a našeho festivalu, ale obzvláště bych rád přivítal všechny „přespolní“ v Pardubickém kraji. Právě Litomyšl tvoří totiž jeho pomyslné srdce, které bije mezi Kladruby nad Labem s jejich historickými bělouši na západě a Králickým Sněžníkem s jeho rozmanitou přírodou na východě. Jsme krajem s mnoha kulturními tradicemi a mezi ty nejvýznamnější se řadí právě Národní festival Smetanova Litomyšl. Je to fenomén, který asi nemá

s výjimkou Prahy u nás obdoby. Poměrně malé desetitisícové město se na měsíc mění v kulturní metropoli nejen v oblasti hudby, ale také výtvarného umění. Pro Pardubický kraj je to krásná vizitka a příležitost pozvat návštěvníky a milovníky kultury i do dalších zajímavých míst v celém regionu. Jen v nejbližším okolí to je třeba Muzeum karosářství ve Vysokém Mýtě, rokokový zámek Nové Hrady, středověké opevnění Poličky, hrad Svojanov, renesanční zámek v Moravské Třebové nebo Komenského labyrint v Brandýse nad Orlicí.

Mladí v programu festivalu i výtvarné Litomyšle Smetanova Litomyšl se soustavně věnuje malým a mladým návštěvníkům a vychovává si tak příští diváckou základnu. Zmiňme třeba dětské opery nebo Festivalové zahrady. Projekt MenART, ke kterému se festival velmi rád přihlásil, však umožňuje aktivně se podílet také na přípravě možných budoucích hvězd Smetanovy Litomyšle. Na festivalu vyvrcholí první ročník tohoto stipendijního programu a souhrnně se zde představí.

Klára Gibišová a Ivo Kahánek

KLASICKÁ HUDBA V sobotu 22. června se třemi koncerty představí sekce hudební. První koncert s podtitulem „Milujeme klasiku“ uvede mladé interprety, které vedli Tomáš Netopil, Kateřina Kněžíková a Ivo Kahánek. Zazní několik skladeb pro smyčcové kvarteto, kompozice pro sólový klavír a řada písní i árií. Na druhém koncertu s podtitulem „Vzrušující tvorba“ vystoupí studenti Terezie Kovalové, Beaty Hlavenkové a Lenky Nové. Zazní skladby jazzové, klavírní opusy i samplované písně se saxofonem a též originální úpravy lidových písní. „Těšit se můžeme nejméně na dvě premiéry děl, která jsou mimo jiné inspirována společně prožívaným

časem,“ upřesňuje ředitel Smetanovy Litomyšle Jan Pikna. Navečer se zámecká jízdárna stane dějištěm galakoncertu současných hvězd, mentorů a pedagogů projektu. I tento koncert má svoje motto: „Za každým úspěšným umělcem stojí minimálně jeden osvícený pedagog.“ Po úvodním projevu jednoho z garantů projektu, generálního ředitele České ﬁlharmonie Davida Marečka, vystoupí Kateřina Kněžíková, Ivo Kahánek, ale samozřejmě také Beata Hlavenková a též Radka Fišarová, která již přislíbila účast na dalším ročníku projektu MenART. „Pilotní ročník ukázal, že setkávání s profesionály a jejich pohled na výuku a způsob interpretace či tvorby je pro

Přeji vám mnoho radosti z hudby, umění i výletů za krásami kraje. Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje

studenty i pedagogy nesmírně obohacující a přináší všem zúčastněným cenné impulsy,“ shrnuje Dana Syrová, zakladatelka programu. VÝTVARNÉ UMĚNÍ Příhodně má hudební Smetanova Litomyšl svoji mladší sestru – Smetanovu výtvarnou Litomyšl, a tak výtvarná sekce stipendijního programu do 7. července vystavuje svá díla v historickém objektu bývalé Augustovy tiskárny. Ta sehrála velmi významnou roli v našem národním obrození, dlouho byla uzavřena a touto výstavou bude po letech zpřístupněna veřejnosti. Brownﬁeldový prostor je jistě inspirativní pro instalaci nejen prací stipendistů, ale i jejich mentorů. Někteří z nich se ovšem prezentují dalšími samostatnými výstavami XV. Smetanovy výtvarné Litomyšle. Uznávaní umělci Milan Cais, Maxim Velčovský a Petr Nikl v roli mentorů vedli své svěřence cestou k poznání kreativity, umění dívat se a vidět, k pochopení, že proces je někdy více než výsledek. DEN S MENART A ZUŠ OPEN VE FESTIVALOVÝCH ZAHRADÁCH Smetanova Litomyšl však již několik let nabízí prostor začínajícím umělcům v souběžně probíhajících Festivalových zahradách. Spojení s projekty MenART a ZUŠ Open tak přímo nabízí, aby se 22. června staly součástí i jejich programu. „Představí se především „lidušky“ z regionu. Hudební pohádku O Červené karkulce uvede pěvecké oddělení ZUŠ Vysoké Mýto, pohádku Budulínek DPS Kvítek ZUŠ B. Smetany Litomyšl. Zahraje Big Band ZUŠ Litomyšl a z této umělecké školy také zatančí lidový soubor Heblata,“ vyjmenovává manažer eventů Smetanovy Litomyšle Karel Telecký. Diváci však nebudou jenom poslouchat. Aktivně se zapojit mohou ve výtvarné a ﬂétnové dílně ZUŠ Vysoké Mýto a v bubenické dílně ZUŠ Litomyšl. Koncertem pořádaným ve spolupráci s brněnskou konzervatoří a Brněnskými smyčcovými kurzy se uvede Moravský komorní orchestr & orchestr Giovanni Archi.

Ivan Klánský: Smetanovu hudbu je třeba správně „rozluštit“

Foto © Petra Hajská

Z domoviny – to je podtitul jednoho z očekávaných komorních koncertů na Národním festivalu Smetanova Litomyšl. Ryze smetanovský program přijedou ve čtvrtek 20. června zahrát houslista Leoš Čepický, violoncellista Michal Kaňka a klavírista IVAN KLÁNSKÝ, který před časem nahrál kompletní Smetanovo klavírní dílo a netají se tím, že hudbu litomyšlského rodáka hraje rád.

APLIKACE

sólových klavírních skladeb zbývá už jen duo pro housle a klavír Z domoviny a pak jeden Smetanův „hřích mládí“, Fantasie na téma písně Sil jsem proso pro housle a klavír. Ta za Smetanova života vydaná Foto © Česká televize

Pane profesore, letos přijíždíte na Smetanovu Litomyšl s ryze smetanovským programem. Například Jakub Hrůša se mi vyznal ze svého už několikátého období zamilovanosti ke Smetanovi… Jak prožíváte a vnímáte jeho hudbu vy? Smetanovy klavírní skladby jsem rád hrával už jako student konzervatoře, ale opravdu celou hloubku a genialitu jsem si uvědomil až při nahrávání Smetanova kompletního klavírního díla v devadesátých letech minulého století. Měl jsem možnost poznat i skladby, které se téměř nehrají a je to velká škoda. Smetanova klavírní sazba je někdy velmi komplikovaná, ale pokud se správně „rozluští“, je to hudba srovnatelná se všemi velikány evropského romantismu. Na koncertě vystoupíte společně s houslistou Leošem Čepickým a violoncellistou Michalem Kaňkou. Jak vlastně vznikla volba skladeb? Dostali jste zadání: Zahrajte něco od Smetany, a vybírali jste sami? Nebo byl dramaturg Vojtěch Stříteský konkrétnější a řekl si přímo o některé tituly? Ve složení housle, violoncello a klavír jsme bohužel u Smetany limitováni repertoárově. Kromě překrásného tria g moll, které hrajeme ve druhé půli koncertu, nám mimo

nebyla, ale jako zajímavost určitě posluchače pobaví. Hrajete v této sestavě častěji a pravidelně, nebo vás spíš svedou dohromady tu a tam příležitosti? Jako dlouholetí přátelé a kolegové z HAMU si rádi spolu občas zahrajeme, ale samozřejmě každý z nás působí nejvíce ve svém „domovském“ komorním souboru – Wihanovu kvartetu, Pražákovu kvartetu či Guarneri triu. Pokračování na straně 4

• navigace • infoservis návštěvníkům • burza vstupenek • playlisty • fotoappka 3

Ivan Klánský: Smetanovu hudbu je třeba správně „rozluštit“ Pokračování ze strany 3 Smetanova Litomyšl nabízí hlavně velká tělesa a operní inscenace nebo jejich koncertní provedení, ale přitom nezapomíná na komorní hru. Skoro odvážný počin, to je třeba ocenit, že? Myslím, že komorní hudba je nedílnou součástí všech velkých festivalů a pro některé posluchače je právě komorní hudba tím největším hudebním zážitkem. Stal jste se děkanem hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze, vzalo Vám to hodně času na hraní, nebo si hájíte stále zhruba stejný počet koncertů a chvil, které klavíru věnujete? Bohužel administrativa všeobecně bobtná a funkce děkana HAMU toho není uše-

třena, ale přesto se snažím, abych mohl dělat to, co mám nejraději, to znamená hrát komorní hudbu či recitály. Máte za sebou bohatou kariéru, je ještě něco, co byste si přál prožít – ať už zahrát si nějakou konkrétní skladbu, s někým konkrétním, na nějakém místě… Měl jsem v životě štěstí, že jsem mohl dělat profesi, která mě těší, mohl jsem spolupracovat s vynikajícími hudebníky a milými lidmi, takže pomalu předávám štafetu mladším, nicméně si rád ještě zahraji krásnou hudbu – například Smetanu…. Když se vysloví vaše příjmení, tak mnohým naskočí sousloví hudební klan Klánských. Jste rád, že se tolik členů vaší rodiny dalo na hudbu?

V minulosti bývalo zvykem, že se řemeslo dědilo po generace. Jako otec jsem samozřejmě šťastný, že moje potomstvo pokračuje v mé profesi a navíc ještě velmi úspěšně, což je dvojnásobná radost. Rýsuje se už další generace, jak to vypadá v řadách těch nejmladších? Talentovaných dětí neubývá, pouze současné společenské poměry bohužel úplně profesi hudebníka nesvědčí, takže mnoho těchto talentů se nakonec rozhodne pro jinou profesi. Ale je to bohužel celoevropský problém. Budete přes léto odpočívat, nebo máte před sebou další koncerty, popřípadě kurzy? Dva týdny odpočinku jsem ve svém kalendáři našel, ale jinak mě čeká řada koncertů doma i v cizině a samozřejmě úkoly na děkanátu HAMU, kde se pracuje i když studenti mají prázdniny. Veronika Paroulková

Celý rozhovor můžete číst na hudebním portálu KlasikaPlus.cz, který je mediálním partnerem operní řady festivalu Smetanova Litomyšl.

Jaroslav Sůra – Hudba z plakátu. I toho Smetankovského Jaroslav Sůra v letech 1964 a 1965 vytvořil pro Smetanovu Litomyšl celý vizuál, včetně programů a plakátů. Právě tyto plakáty si můžete zajet prohlédnout až do 28. srpna do Benešova, kde jsou součástí výstavy Hudba z plakátu. „Do roku 1963 se na festivalový plakát používal stále stejný motiv krojované dívky s věncem, který vytvořil Karel Svolinský. V letech 1964 a 1965 výraznou grafiku připravil jeho žák Jaroslav Sůra, potom však festival až do roku 1974 nepokračoval, takže tím také skončila spolupráce s ním. Pro smetanovské slavnosti a obnovený festival v roce 1974 vytvořila grafiku Zdena Olivová, nadále se pak ale používal motiv Svolinského (až do roku 1992). K Sůrovi se nikdy nevrátil,“ vysvětluje ředitel Smetanovy Litomyšle a dodává: „Před pár lety jsme však začali používat monogram B. S. ze Sůrovy grafiky roku 1965. Od loňska zdobí i portál jeviště.“ Výstava v Muzeu umění a design Benešov se věnuje hudebním plakátům, které Sůra tvořil také pro Českou filharmonii, Talichův Beroun, Národní divadlo nebo Chopinův festival. Myšlenky v nich vyjadřoval výrazovou zkratkou a oproštěnými

tvary k umocnění toho, co chtějí sdělit. Malíř, graﬁk a typograf Jaroslav Sůra (1929–2011) prožil své dětství v podblanických obcích, které se mu staly celoži-

FESTIVALOVÉ ZAHRÁDKY 4

votní inspirací. Jeho tvorba zahrnuje velké množství graﬁckých návrhů knih a plakátů, také se zabýval volnou tvorbou, především graﬁkou.

HUDBOU ŽIJE CELÁ LITOMYŠL! živé hudební produkce na různých místech ve městě více v appce Smetanova Litomyšl a na www.festivalovezahrady.cz

„Ano, Berlioz byl hudební revolucionář“ Šéfdirigent Filharmonie Brno DENNIS RUSSELL DAVIES má za sebou první sezonu v jihomoravské metropoli. Přinesl tam už řadu děl ze světa, dotkl se Janáčkova odkazu, má ale připraveny další podněty, které do Brna a jeho kulturního dění přinesou nové souvislosti a zážitky. Příští brněnské sezony budou ovlivněny jeho představami čím dál víc. V Litomyšli diriguje 23. června Berliozovu dramatickou legendu Faustovo prokletí a do Smetanova rodiště míří úplně poprvé. Hodně mu na koncertě záleží. Přiváží monumentální dílo, které slýcháme zřídkakdy.

Letos v březnu uplynulo 150 let od úmrtí francouzského skladatele Hectora Berlioze, jehož Fantastická symfonie s podtitulem Epizoda ze života umělcova bezprecedentním novátorským způsobem – v roce 1830, jen pár let po Beethovenovi – předkládá posluchačům hudbou vyjádřené exaltované romantické city, pocity, sny a vize. Bývají jubilea vhodnou příležitostí, jak si připomenout a připomínat něčí tvůrčí odkaz? Výročí jsou vždy dobrou věcí – dávají nám možnost prozkoumat, prožít a posoudit skladatelovo dílo do větší hloubky a s větší historickou perspektivou – tedy lépe než v běžném režimu. A obzvláště užitečné je to pro naše publikum. Vnímáte skladatele Hectora Berlioze jako novátora? Berlioz a Wagner byli hudební revolucionáři, kteří rozvíjeli hudební řeč pro budoucnost. A to tím, že porozuměli Beethovenově Deváté symfonii jako mostu k budoucnosti hudebního jazyka. Je pro vás Goethův Faust výraznou postavou německé kultury? Faustovskou legendu najdeme v řadě kultur, v mnoha národních jazycích. Myslím, že mohu říct, že evropská klasická hudba je po staletí předchůdcem a průkopníkem ideálů Evropské unie. Haydn byl hrdinou v Paříži a v Londýně, Mozart se stal idolem v Londýně, v Brně a v Praze… Johann Sebastian Bach hrál a kopíroval a upravoval mistrovská díla Antonia Vivaldiho, Wagner propagoval po Evropě také italské a francouzské opery…. Každá z národních kultur, hudba jedné každé země, se stala a je jednou částí našeho společného evropského dědictví.

Berlioz je výrazně spojen s francouzskou kulturou. Je vám jako Američanovi usazenému v německém jazykovém prostředí blízká? Už snad čtyřicet let pracuji pravidelně ve Francii – s mnoha orchestry, v Pařížské opeře… a také jsem byl pět let hudebním ředitelem Francouzského orchestru mladých. Odpověď je proto, myslím, jasná… Faustovo prokletí je „dramatická legenda“, předpokládá především uvádění na koncertech, ale nevylučuje ani scénické nastudování. Nechybí vám při koncertě potenciální divadelní rozměr té skladby? Jako koncertní dílo shledávám Faustovo prokletí naprosto uspokojivým. S Českým ﬁlharmonickým sborem Brno a Filharmonií Brno vystoupí především francouzští pěvci Isabelle Cals, tenorista Jean-Noel Briend a barytonista Pierre-Yves Pruvot. Hledal jste je sám? Pěvce mi nabídla naše brněnská dramaturgie ve spolupráci a shodě s litomyšlskou festivalovou kanceláří. Má hudba Hectora Berlioze ve Spojených státech v obecném povědomí a v repertoáru podobnou pozici jako v Evropě? Víte, jak je to teď ve Spojených státech, se vlastně neodvažuji moc odhadovat a komentovat. Uvědomte si, že už žiju přes čtyřicet let v Evropě. Když se Berliozovi dostal do ruky Goethův Faust, prý se od něj dlouhé týdny nemohl odtrhnout, doslova. Dle svých memoárů jej četl při jídle, v divadle i při chůzi na ulici. Příběh ho fascinoval. Berlioz pak zkomponoval dílo, které se jen těžko zařazuje do nějakého žánru.

Nejčastěji se považuje za volnou formu opery či oratoria. Dílo je ale natolik náročné na množství účinkujících, že se jako opera uvádí Faustovo prokletí jen vzácně a známe ho spíše v koncertním provedení tak, jak bude uvedeno i na Smetanově Litomyšli. DENNIS RUSSELL DAVIES letos oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Od roku 1980 žije trvale v Evropě. Bývá označován za odvážného interpreta klasického repertoáru a současně za dirigenta, který projevuje poučený a soustavný zájem o novou i nejnovější tvorbu. S mnoha významnými soudobými tvůrci má trvalou spoluprací a osobní vztahy. Na našem kontinentě byl už šéfem ve Stuttgartské státní opeře a u Stuttgartského komorního orchestru, u Orchestru Beethovenhalle a v Opeře v Bonnu, u Symfonického orchestru v Basileji a u Vídeňského rozhlasového orchestru ORF a především víc než patnáct let u Brucknerova orchestru a v Zemském divadle v Linci. Hostuje po celém světě, a to i jako klavírista. Jeho diskograﬁe čítá na osm desítek položek, včetně kompletů symfonií Antona Brucknera, Josepha Haydna, Arthura Honeggera a Philipa Glasse. V Brně s ﬁlharmonií vystoupil poprvé na jaře 2018 na závěr Velikonočního festivalu duchovní hudby, zakončeného Glagolskou mší Leoše Janáčka. Předtím se sešli v roce 2017 na festivalu Pražské jaro. Petr Veber Celý rozhovor můžete číst na hudebním portálu KlasikaPlus.cz, který je mediálním partnerem operní řady festivalu Smetanova Litomyšl.

Faust. Téma, za kterým se skrývá nepřeberné množství jeho úprav, od divadelních, přes literární až po hudební, popřípadě kombinované. A právě jedno takové připravil na letošní rok národní festival Smetanova Litomyšl. V pondělí 24. června zazní v Kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže stejnojmenný varhanní cyklus s přednesem úryvků z Goethova veršovaného dramatu od Petra Ebena. Souboj dobra a zla, který se odehrává v nitru hlavní postavy, vyjadřuje zvukové bohatství varhan a doplňuje ho lidský hlas. Za královský nástroj usedne Irena Chřibková, recitovat budou Hana Benešová a MIROSLAV TÁBORSKÝ, který si udělal čas na zodpovězení několika otázek.

„Faustovské téma je nevyčerpatelné“ Na Smetanově Litomyšli letos účinkujete ve skladbě Faust Petra Ebena, která je proložena citáty s Goethova románu – už jste někdy recitoval s varhanami? Líbí se vám kombinace tohoto nástroje s lidským hlasem? Už jsem to asi dvakrát zkusil. Kombinace je to zajímavá, ale trochu závisí na situaci a atmosféře v kostele. Obtížné je to, že ten kdo hraje na varhany, bývá na druhé straně prostoru a trochu ukrytý. Jde o propojení starého příběhu a dramatické hudby 20. století – co to pro vás znamená? Jak přemýšlíte o přednesu, když si takové vystoupení chystáte? Jak taková příprava probíhá? Faustovské téma je nesmrtelné a nevyčerpatelné. Je přirozené, že se k němu chtějí vyjádřit umělci v každé době. Moc se na to těším. Už jsem dokonce Fausta hrál. Nebyl sice Goethův, byl Garbbeho, ale byl to Faust se vším všudy, tedy i v blankversu. To je forma, kterou mám rád. Pokud jde o přípravu, jde především o to, pokusit se porozumět, proč pan Eben zvolil ty které úryvky a jakou hudbu k nim vytvořil. Je to klíč k tomu, jaké téma a jaké motivy v jinak bezedném Faustovi chce akcentovat. Zkoušíte s Irenou Chřibkovou, nebo stačí se domluvit a pak sehrát až před koncertem? Mám nahrávku koncertu paní Chřibkové. A protože slovo se neprolíná s hudbou, jen se střídají, je to jednodušší. Takže se musíme domluvit hlavně na komunikaci, která bude mezi námi probíhat, zdá se, přes celý kostel. Pokud nebudu vedle ní, což se obvykle nedělá. Je to vaše první pracovní setkání s hudbou Petra Ebena?

Ano. I když jednou jsem uváděl koncertní večer, na kterém jedna jeho skladba zazněla. Chodíte na varhanní koncerty? Tak to už se do mého časového harmonogramu nevejde. Vzpomínám si na nedávné provedení Křížové cesty Lukáše Hurníka, kde jste také účinkoval. Pro herce s výrazným a pěkným hlasem musí být forma melodramatu docela lákavá, pokud má rád hudbu, že? Je to vždycky lákavá výzva. Zároveň je těžká. V melodramatických textech se kombinuje slovo i hudba dohromady, takže se herec musí podřídit pravidlům skladby. U Fausta je zachována větší svoboda interpretace. Máte nějaké další podobné nabídky do budoucna?

Za varhany usedne Irena Chřibková, která se skladbám Petra Ebena věnuje více než pětadvacet let.

Tento koncert by se měl opakovat v srpnu v Chebu. Další nabídky spíše odmítám. Přednost má divadlo a toho mám v posledních letech opravdu hodně. Jak se vám líbí v Litomyšli, jezdíte na festival i jako divák? Litomyšl je nádherná. Už jsem o ní točil dokument do cyklu Národní klenoty. Ale festival je v divadelní sezoně, takže většinou nemohu. Jakou hudbu si rád poslechnete mimo práci, ve svém volném čase? Rád si poslechnu každou dobrou hudbu. S mou prací se hodně prolíná. Před námi jsou prázdniny... Muzikanti sice obvykle mívají volno ze stálých angažmá, ale většinou je čekají koncerty nebo mistrovské kurzy. Jak to mají herci a vy, čeká vás odpočinek? Ano, divadelní prázdniny máme. Já sice nejsem v angažmá, ale jak jsem řekl, těch představení v sezoně mám hodně, takže v létě je nevyhledávám. Obvykle se o prázdninách hodně točí, protože herci mají volno, je dlouho světlo. A něco mě čeká… Veronika Paroulková

Portman, Portman a zase Portman Část letošního programu je věnována vztahu dvou výrazných osobností – Josefa Váchala a Josefa Portmana, který se v Litomyšli přímo zhmotnil v Portmoneu – Museu Josefa Váchala. Dvě hlavní litomyšlské výstavní instituce Městská galerie Litomyšl a Regionální muzeum Litomyšl letos připravily projekty připomínající obě osobnosti v trochu novém světle. Zatímco v Portmoneu představují pro širokou veřejnost poměrně neznámou „cestovatelskou“ tvář Josefa Váchala, v městské galerii je ke zhlédnutí velkoryse pojatý výstavní projekt o Josefu Portmanovi, který jej představí v nevídané šíři životního, profesního i uměleckého záběru jeho osobnosti.

Mánie Josefa Portmana. „Vy jste unikum milý Portmane!“ Soukromý nakladatel, biblioﬁl a litomyšlský rodák Josef Portman (1893–1968) je jistě mnohým znám. Ať již je to díky jeho tiskům vydávaným často jako unikáty s originální výzdobou od dnes významných českých výtvarných umělců nebo rodnému domu (dnešní Portmoneum) vymalovanému Josefem Váchalem. Živelný vývoj jejich vztahu Portmana postavil do stínu jako démonického uzurpátora Váchalových děl a i jeho problematický osobní charakter se znaky psychických obtíží zastínil Portmanovy podstatné aktivity. Vytvořil rozsáhlou a rozmanitou sbírku výtvarných děl. Vedle Váchalových prací v ní nalezneme díla Jana Konůpka, Zdenky Braunerové nebo Karla Svolinského. I když nejbližší mu byly projevy symbolismu a dekadence, pečlivě uchovával i takovou tvorbu, která svým přístupem přesahovala jeho možnosti vnímání, např. díla Václava Špály, Vlastislava Hofmana nebo Josefa Lieslera. Regionální sběratelství Portman překonal svým zájmem o umělce ze zahraničí, Němce, Francouze, Belgičany. Jeho výběr autorů nebyl nijak skromný – George Grosz, Albert Schamoni, Otto Coester, Thomas Theodor Heine, Georges Rouault, Odilon Redon, Gustave Moreau, Henri Matisse, Armand

Rassenfosse a Félicien Rops. Jejich tvorbu obdivoval, vyhledával o ní dostupnou literaturu a snažil se ji různými způsoby získávat do své sbírky, a to ať už se jednalo o originály, nebo reprodukce. Ne vždy bylo totiž možné spolupráce dosáhnout osobně a ne vždy bylo navázání komunikace zakončeno úspěchem. Návštěvníci Litomyšle budou mít přesto možnost vidět vzácné Rouaultovy a Schamoniho malby nebo Groszovy kresby. Zcela nový pohled na Josefa Portmana, jeho život, dílo i sbírku představí výstava koncipovaná zejména ze sbírky Památníku národního písemnictví připravená od 16. června do 8. září 2019 v Městské galerii Litomyšl. Vydejte se s Josefem Váchalem, Annou Mackovou a Josefem Portmanem na Vysočinu Možnosti máte hned tři – prostřednictvím výstavy Cestopisák Josefa Váchala, při čtení stejnojmenné knihy nebo se můžete dokonce sami vydat na Putování v jejich stopách. Portmoneum – Museum Josefa Váchala letos představuje skicák, který známý graﬁk, spisovatel, mystik a turista Josef Váchal (1884–1969) zhotovil na památku společného výletu svému litomyšlskému příteli Josefu Portmanovi (1893–1968). Sedmdesátpět kresebných ilustrací lze

Josef Váchal a Josef Portman

považovat za nejstarší český komiks. Váchal v něm líčí strasti a radosti cesty a kolorované obrázky doplňuje vtipnými texty. Originální dílko s názvem Cestopisák, aneb Vandrovní knížka dvou poutníků a jedné poutnice nakreslil Josef Váchal přímo v Portmanově domě v Litomyšli, v srpnu 1921, když se vrátili z výletu. Na pouť dlouhou téměř 140 kilometrů se vydali přes Poličku, Jimramov a Nové Město na Moravě, kde navštívili Váchalova přítele ze studií grafika Karla Němce. Cesta je dále zavedla do Žďáru nad Sázavou, Škrdlovic, Krucemburku, Hlinska až na hrad Rychmburk. Odkud se poslední den vydali na zříceninu Košumberk, do Luže a do Vysokého Mýta. Do Litomyšle dojeli za deště vlakem. A za jak dlouho se dá takový výlet podniknout? Věřte nebo ne, za čtyři dny! Co všechno sedmadvacetiletý litomyšlský sběratel umění, bibliofil a profesí městský důchodní Josef Portman s Josefem Váchalem a jeho tehdy ještě tajnou láskou grafičkou Annou Mackovou zažili, se přijďte přesvědčit do Váchalova musea. Vystavené jsou nejen originální Váchalovy kresby a dopisy, vztahující se k cestě, ale i reprodukce všech kreseb, protože bez nich bychom příběh nemohli vyprávět celý. Cestopisák je vystaven v autentickém prostředí, hned vedle místností, které sem Josef Váchal jezdil v letech 1920–1924 Josefu Portmanovi malovat. Součástí interiéru se stal také Váchalem vyřezávaný a malovaný nábytek. Jeho část – stůl a židle, se však aktuálně nacházejí v Městské galerii v domě U Rytířů, kde probíhá velkorysá výstava Mánie Josefa Portmana, věnovaná Portmanovým sbírkám umění, knih a jeho vlastním bibliofilským tiskům, jinak uloženým v Památníku národního písemnictví v Praze.

KlasikaPlus partnerem operní řady festivalu

KlasikaPlus je kulturní portál, který přináší informace o aktuálním dění ve světě klasické hudby doma i v zahraničí. Ačkoli není ve virtuálním světě internetu dlouho, už se díky svým kvalitám stačila stát partnerem operní řady letošní Smetanovy Litomyšle. Čtenáři Festivalových novin tak mohou číst jejich recenze nebo rozhovory. VERONIKU PAROULKOVOU a PETRA VEBERA, zakladatele KlasikyPlus, jsme ale postavili také do role zpovídaných a přinášíme rozhovor s nimi. KlasikaPlus… V čem je ono plus? Veronika Paroulková (VP): Doba je taková, že všichni na jedné straně očekávají a na druhé straně se snaží vytvářet něco, čím by byli o krůček napřed a lepší. Portál – nebo internetový časopis o klasické hudbě, chcete-li – má obecně za úkol mapovat, jaké zajímavé koncerty nebo inscenace se chystají, reportovat, jaká byla premiéra nebo jak se avízovaný koncert povedl a tak dál… My jsme ale od začátku chtěli také něco navíc. A to vyjadřuje právě ono „plus“, které bylo v době našeho vzniku volné a které žádný jiný existující časopis nepoužíval. Plusem je třeba rubrika Nahrávka, kde postupně mapujeme legendární záznamy slavných skladeb a oper. Rádi bychom vytvořili jakýsi katalog výjimečných nahrávek, něco jako 1000+1 nahrávka, které byste měli slyšet, než umřete (smějí se). A Plusem je také rubrika Mladí, ve které se cíleně soustřeďujeme na nadějné interprety, ale také v ní dáváme prostor mladým autorům, aby také samotné psaní o hudbě získávalo novou krev a svěžest pro nastupující generace čtenářů. Musí to jít ruku v ruce. I publikum musí průběžně „mládnout“, aby ten nádherný svět klasické hudby měl zajištěnou budoucnost! KlasikaPlus mapuje aktuální dění na poli české i zahraniční klasické hudby. Jak vidíte klasickou scénu? Skomírá, nebo se naopak rozšiřuje a kvete? Petr Veber (PV): Obecný zájem a pozor-

nost, obecná prestiž jakoby skomírají. Skutečné umění není takzvaně zajímavé, všechno se raději balí do co nejpřístupnějších aranžmá a kontextů, média jdou po známých tvářích a ty jsou z devadesáti procent z jiných oborů než z klasiky… V menších městech jen těžko nadšenci shánějí podporu pro běžné koncerty a i ve velkých by prý na některé autory, včetně Smetany, lidé moc nechodili, a tak se příliš nehrají… A tak dále. Ale pak vezmete v úvahu skvělé koncerty pánů Lukse, Hrůši nebo Netopila, vzácné okamžiky s novější hudbou, podařené brněnské a ostravské operní inscenace, okamžiky z plných sálů u nás i v cizině… Dáte na misky vah jak informace o tom, co se kde všude děje, tak třeba své hluboké zážitky ze znějící podoby děl Leoše Janáčka i obdiv k novým úspěchům mladých umělců, a zapudíte pesimismus, skepsi

a realismus a idealisticky si řeknete, že přece jen klasická scéna kvete! VP: Ano, a není na to (bohužel) jednoznačná odpověď! Je mi smutno, když vidím, jakým konzumem dost lidí žije, s čím se v hudbě spokojí, s lacinými popěvky a monotónní rytmikou. Je to možná lenost, dílem povrchnost, odraz spotřební doby. A hlavně je to jejich velká škoda. Pak mám ale obrovskou radost, když vidím, jak šikovní a poctiví mladí umělci stále přibývají, jak mnozí mladší i úplně mladí lidé pozorně poslouchají při koncertech nebo v divadle (a nehrají si s mobily, to zas patří do té druhé poloviny mé odpovědi). No, klasická hudba nebude nikdy mainstreamem. Doby, kdy se hrávala pouze soudobá hudba a zahrnovala z dnešního pohledu hudbu klasickou a zbytek byl folklor, ty už jsou dávno pryč. Chceme poslouchat staré mistry a mnozí chtějí lehčí hudbu. Ale stačí se podívat třeba jen teď při Smetanově Litomyšli na plná hlediště spokojených lidí, do Festivalových zahrad, kde klasickou hudbou žijí a baví se mladé rodiny, že si tu dáte pivo Bedřich, že lidé hojně chodí na Ouvertury před koncerty… Že Jakub Hrůša ve svém věku dosáhl po roce druhého pozvání k Berlínským ﬁlharmonikům, snad nejlepšímu orchestru světa, že Adam Plachetka jezdí po ose Metropolitní opera – Wiener Staatsoper, že naši houslisté a klavíristé vyhrávají nejtěžší mezinárodní soutěže… To je radost a naděje! O čem všem si mohou čtenáři KlasikyPlus přečíst? PV: Dennodenně, doufáme, o tom, co je zajímavé a relevantní, co má dosah a přesah, co se neztratí. O koncertech a operách, které se podařily. O muzikantech, kteří věří ideálům, nejsou cyničtí, slouží hudbě, objevují ji a užívají si ji, dostávají se do povědomí. Spíše o tom, co je dobré

a co stojí za to. Nebo jinak – proč loni vznikla KlasikaPlus? Když se uvolnilo místo na mediálním trhu, tak jako platforma pro podporu potřebných hodnot a dobrých zpráv, jako prostor pro vzdělávání a ukazování směru, pro podávání svědectví, že hudba, kterou sami potřebujeme a máme rádi, stojí za důkladnou pozornost a stojí za prožitek. Stali jste se partnerem operní řady Národního festivalu Smetanova Litomyšl. Jak hodnotíte výběr titulů a jejich množství během jednoho festivalu? PV: Smetanovu Litomyšl vnímám jako festival zaměřený na vokální umění a na operu. Desítka letošních operních představení je správný počet. A je to správný výběr. Líbí se mi, že dramaturgie nezůstává jen u titulů, které by se spolehlivě vyprodaly během hodiny, ale že riskuje a nabízí i tituly další. S důrazem na slovo nabízí – s veškerou vahou svého velkého kreditu festival říká: doporučujeme vám i něco jiného než Bohému a Traviatu. Pojďte to zkusit. Víme, co nabízíme! Snad si publikum dostatečně uvědomuje, že může svému festivalu věřit. A že tituly, které nezná, nakonec zkusí.

Na kterou z oper se vy osobně těšíte? VP: Těžké to říct. Většinu z nich už jsem viděla v kamenných divadlech, takže jsem zvědavá, jaké úpravy byly potřeba, jak to ovlivní celkový dojem… Ale dva tituly řeknu určitě a hned: Heřmanovy Hry o Marii (geniální, silné, nádherné, tak jako ostatně režie Jiřího Heřmana vyrovnaně a dlouhodobě jsou) a Lady Macbeth Mcenského újezdu. Je to výjimečná záležitost. Šostakovič možná mnohé může odradit, jasně, není to Verdi nebo Mozart, ale ta opera je překrásná, dramatická, je to skvělá hudba a příběh, na který by se do kina, kdyby to byl ﬁlm, hrnuly zástupy lidí. A Jiří Nekvasil soubor rozpohyboval, scény jsou často až naturalistické, ze života, rozhodně nejde o statickou operu. Po všech stránkách zajímavá inscenace! A vlastně, právě ta nás inspirovala k tomu, že jsme projevili zájem stát se mediálními partnery právě operní řady. PV: I já se těším na hymnické, prosté i magické Hry o Marii od Martinů, jehož hudbu obecně mám rád ještě o něco víc než mnohou jinou. I já se těším na hudebně i dějově strhujícího, v závěru mrazivého a celkově opravdu hodně, hodně ruského Šostakoviče. Moc se těším taky

na neodolatelně groteskní výjevy spojené se šejdířem Giannim Schicchim v Pucciniho Triptychu. A samozřejmě na emocemi naplněnou hudbu Smetanova Dalibora – tam i se zvědavostí, jak a v čem se bude litomyšlská verze zbrusu nové inscenace lišit od té pražské. Jak hodnotíte Smetanovu Litomyšl jako celek? Schází vám na ni něco? Respektive bez čeho byste se případně obešli? VP: Smetanova Litomyšl zraje jako dobré víno! A stejně jako to nabývá na své komplexnosti, kulatosti, potěší čím dál náročnějšího konzumenta… A stejně jako je víno věcí individuální chuti, tak i program, a naprosto právem, je sestavený z věcí, ke kterým máte nejblíž i nejdál. Další věc je limit prostředí, některé tituly prostě v Litomyšli uvést nejdou. Ale když odhlédnu od technikálií a subjektivních priorit, Smetanova Litomyšl se stala právem světovým festivalem. Neustrnula, rok od roku je něčím lepší a bohatší. Otázka tedy není, jestli mi něco schází nebo přebývá. Protože si můžu vždy vybrat a to, co by mi třeba mohlo chybět, už je v plánu nebo v záměru pro další léta. Na festival jezdíte opakovaně. Co osobně vás na něj táhne, pomineme-li pracovní povinnosti? PV: Práce v Litomyšli je radostí, ne jen povinností. Já jsem tu od začátku devadesátých let každý rok několikrát a vždycky jsem říkal, že bych nejraději zůstal nepřetržitě… Proč? Město něco vyzařuje, říká se tomu genius loci. Festival má jedinečnou atmosféru. Pozdní hudební večery v auditoriu na nádvoří, když je teplo a není zatažena střecha, se zapisují do paměti hluboko. A organizátoři evidentně dávají svému festivalu v zákulisí a asi i navenek trvale něco tak osobního, že se nelze nevracet. VP: Smetanovu Litomyšl předně beru jako událost s výjimečnou celkovou atmosférou a s milými lidmi. Těším se sem jako na oblíbený výlet. Konec konců jsem sem jezdila napřed nepracovně jako divák. Mám moc ráda třeba rána a dopoledne, kdy chodíte po ulicích a potkáváte naše přední pěvce nebo hudebníky, jak třeba sedí na kávě někde v prosluněné zahrádce. Zastavíte se, „poklábosíte“ o hudbě, o životě… Celé město je jakoby zahalené do slavnostní energie, někde uvnitř to všechno silně rezonuje. Jak jste se vlastně dostali ke klasické hudbě? Máte ji rádi od malička nebo to přišlo postupným vývojem? VP: Já jsem se narodila do umělecké rodiny, tatínek byl koncertní kytarista, pak dostudoval skladbu a také celý život učil. Maminka je kunsthistorička, dědeček byl výtvarník… To snad ani nešlo věnovat se něčemu jinému než umění. I když jsem vystudovaná právnička (směje se). Ale to bylo spíš takové nedopatření. Od malička jsem hrála na klavír a v těch nejexponovanějších letech jsem si přehrála několikrát ruce. A v patnácti letech je to docela rána, když celý dosavadní život vnímáte vlastně hlavně hudbu. Místo konzervatoře

jsem šla tedy na gymnázium a přemýšlela, co mám vlastně dělat. Tehdy jsem se dostala ke knížkám E. S. Gardnera, byly to vynikající chytré případy, které slavný Perry Mason vždy vyřešil v soudní síni, a mě oslovilo trestní právo. Na to jsem se také zaměřila a chtěla dělat státního zástupce. Pak mě ale stále víc odrazovala úředničina této práce. K tomu zajímavému, právnicky a kriminalisticky právnickému se člověk v podstatě dostane za odměnu, jinak tráví život s hlavou ve spisech. A stýskalo se mi po muzice! Tak jsem při fakultě studovala ještě zpěv na Konzervatoři J. Ježka a začala hrát na klarinet, zpívat ve sboru... Vzápětí přišla práce moderátorky v Rádiu Classic, pak v ČRo Vltava a D-dur, začala jsem psát o hudbě, a nakonec je z toho KlasikaPlus! Zkrátka, hudbě neutečete, je to droga (směje se). PV: Jsem s klasickou hudbou v kontaktu odmalička, trvale. Odnepaměti u rádia, v metropoli se na středních vlnách pohodlně poslouchala Vídeň se všemi přenosy, záznamy a pořady. Hudebka, klavír. Koncerty FOK, ve třinácti s rodiči na Valkýře. Hraní v kostele na harmonium a na varhany. Na stání všechny opery ve Smetanově divadle. V sedmnácti na LP deskách nedočkavě kupované symfonie Bohuslava Martinů, jak je Václav Neumann točil a vydával… Studium hudební vědy, práce novináře a do předloňska pak rozhlasového redaktora, paralelně činnost hudebního kritika… Tisíce večerů strávených ne doma u televize, ale ve společnosti živě provozované hudby… Mám pokračovat? Odmalička, trvale a snad na doživotí.

„Toužím psát hudbu, která zažehává“ Ve své tvorbě rád zkoumá prostorové aspekty hudby a vrací se jako ke zdrojům a k výchozímu materiálu k chorálu, k etnické hudbě a dokonce k prvkům odvozeným z analýzy zvuku. Nekomponuje nicméně nijak abstraktní nebo odtažitou hudbu, i když by předchozí slova mohla k podobné představě vést. SLAVOMÍR HOŘÍNKA, skladatel a pedagog na katedře skladby Akademie múzických umění, je naopak rozhodnut psát hudbu, která nenechá lidi lhostejnými. A souvisí s tím i jeho přesvědčení, že hudba má schopnost zasáhnout člověka hluboko do jeho nitra a že vlastně každá vnitřně opravdová a upřímná hudba je tak trochu hudbou duchovní. Jste řazen téměř výhradně k autorům duchovní hudby. Je to správný pohled? Občas slýchávám takové zařazení, ale přiznám se, že si s ním nevím moc rady. Připomíná mi to situaci, když se děti v hudební nauce učí, co je to „hudební zvuk”. Přece každý zvuk může být za určitých okolností součástí hudby. Mně není moc vlastní takové oddělování a rozdělování. Vždycky se spíše snažím hledat průniky a spojnice. Je tedy pro vás „duchovní hudba“ hodně širokým pojmem? No právě. Která hudba není duchovní? Řekl bych, že každá umělecky autonomní, vnitřně opravdová a upřímná hudba musí být duchovní. Hudba buď je, nebo není. A co je hudba, to si určuje každý sám. Já třeba slyším hudbu skoro ve všem okolo mne. Víte, hudba je nejabstraktnější ze všech umění, ale zároveň má schopnost člověka zasáhnout snad nejniterněji, jak je to jen možné. Kdybych měl popsat, co je pro mě „duchovní hudba”, tak je to taková, která dokáže být jakýmsi katalyzátorem proměny našeho vnímání, pohledu na svět a sebe sama. V křesťanské ortodoxní tradici na to mají krásný pojem – metanoia. Takže nemusí mít text… Samozřejmě, že nemusí. A je pro vás primárně spojena s některou církví a její liturgií? Podívejte, já jsem křesťan, katolík, a tak se přirozeně zabývám tématy, která

s tím souvisejí. Liturgie mě inspiruje, ale musím přiznat, že hudba k liturgii vůbec nemusí být „duchovní” v tom smyslu, jak jsme se o tom před chvíli bavili. Liturgická hudba je speciﬁcký žánr, kterým se také zabývám, ale je to pro mě v něčem podobné, jako psát hudbu k divadlu. Jsou zde zkrátka speciﬁcké požadavky,

které jsou nad mojí vlastní libovůlí. Nemyslím primárně z hlediska stylu, ale spíše praktického rázu. Ohledně toho, co vnímám jako sakrální hudbu, vám řeknu jednu příhodu. Před lety jsem s Orchestrem Berg připravoval prostorové Magniﬁcat pro kostel Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Koncipoval jsem to tak, že se hudebníci budou pohybovat po celém prostoru kostela, jeho ochozech a dokonce i v kupoli. Když jsem skladbu vymýšlel, tak jsem na dlouhé hodiny chodil do Salvátora, procházel si trasy, poslouchal akustiku, zkoumal prostor. Samozřejmě jsem se účastnil i liturgie. No a tenhle kostel je na velmi rušném místě. Spousta turistů, tramvaje, auta, motorky…

Skladba Ave Maria Slavomíra Hořínka bude mít premiéru v piaristickém chrámu v Litomyšli 23. června v rámci pořadu Zpěvy ke slávě boží.

Přiznal jste tedy ve své skladbě okolní ruch? Ano, došlo mi, že všechny ty vnější zvuky nelze vyloučit, tvářit se, že nejsou, ale musí se stát součástí připravované skladby stejně, jako jsou součástí liturgie v tomto konkrétním kostele. A když jsem pak byl v Jeruzalémě, uvědomil jsem si, že akustické podmínky na starém městě uvnitř hradeb jsou v něčem velmi podobné. To místo je totiž neskutečně rušné. Do Jeruzaléma jsem se pak vrátil dalšího roku o Velikonocích a nahrával uvnitř kostelů, hlavně v noci. Mám třeba nahrávku večerní modlitby muslimů celého Jeruzaléma pořízenou před oltářem v křižáckém kostele sv. Anny. Je až neuvěřitelné, jak dokáží zdi a akustika vnější zvuky proměnit. Venku to znělo jako změť muezzinů, uvnitř jako nebeská harmonie. Vnímám to jako paralelu ke schopnosti křesťanství vtáhnout dovnitř cokoli mimo jeho pomyslné hranice a přetvořit to, proměnit. Ta nahrávka je součástí akusmatické kompozice Prayer Inside a mně osobně zní jako dokonalá sakrální hudba. Často je prvním interpretem vaší hudby Orchestr Berg. Náhoda? Já jsem v Orchestru Berg hrál na housle téměř od jeho počátků, mám k němu silný vztah a fandím mu. Myslím, že největší deviza Bergu, kromě odvahy jít hrát do různých netradičních prostorů, je především neobvyklá míra svobody a důvěry, které jsou ochotní autorům poskytnout. S Bergem je radost spolupracovat, protože chtějí věci dělat jinak, zkoušet nové přístupy. Musím říct, že je to oboustranné. Občas mě oni sami přivedou k něčemu novému, co by mě samotného nenapadlo. Například možnosti interaktivních multimédií, které jsme použili s Vladimírem Burianem ve skladbě Aevum. Kudy vedly vaše myšlenky, když jste psal skladbu Ave Maria, která bude mít premiéru 23. června na Smetanově Litomyšli v rámci pořadu Zpěv ke slávě boží? Již dříve jsem spolupracoval s Kühnovým dětským sborem, a tak jsem si mohl ověřit schopnosti a možnosti tohoto výtečného tělesa. V Ave Maria jsem se snažil především o prostotu, čistotu. Podobně jako v předchozích kompozicích pro Kühnův dětský sbor, i tady v určitém směru vycházím z gregoriánského chorálu, který se snažím dávat do nových souvislostí. V tomto případě jsou to místy až folklórní intonace. Jak byste pomyslně rozdělil poměry v případě váhy, kterou při komponování přikládáte ohledu na posluchače, ohledu na hudební zákonitosti a ohledu na svobodnou a volnou invenci? Když píšu, tak uvažuji o působení skladby a zákonitostech v obecné rovině lidského vnímání. Moje inspirace v poslední době velmi často pochází z nějakého konkrétního prostorově-poslechového zážitku. Zpravidla mi jde o určitý zásadní moment, ke kterému se snažím dospět, do-

vést posluchače. Jestli se to nakonec někomu bude líbit, nebo ne, už je zcela na něm. Já sám toužím psát hudbu, která nenechá lidi lhostejnými, hudbu, která zažehává. Nikdy se ale nezavděčíte všem. Je duchovní hudba v už tak menšinové umělecké hudbě ještě něčím menšinovějším, spíše výlučným, nebo okrajovým? Myslím, že ve světle toho, o čem jsme mluvili, určitě ne. Opravdu mám pocit, že dnes vzniká spousta hudby, která může být vynikající duchovní „potravou”. Takže jste optimista, pokud se týká budoucnosti té hudby, kterou se zabýváte?

O budoucnosti hudby moc nepřemýšlím. Snažím se žít tady a teď pro věčnost. Mladý skladatel vystudoval housle na Konzervatoři Pardubice a následně skladbu na pražské HAMU ve třídě prof. Ivana Kurze. Ve své tvorbě se od roku 2005 věnuje téměř výlučně duchovní hudbě komorní, vokální i orchestrální. Jeho skladby uvedly např. Česká ﬁlharmonie, Komorní ﬁlharmonie Pardubice, Barocco sempre giovane, Komorní orchestr Berg a další. Petr Veber Plnou verzi rozhovoru si můžete přečíst na hudebním portálu KlasikaPlus.cz, který je partnerem operní řady festivalu.

INTERNET T,, KTERÝ LADÍ

FORTECH PAT Í DO RODINY

FESTIVALOVÉ ZAHRADY 2019 STŘEDA 19. 6. 18.30 / pódium Klavírní recitál Dominika Veselého

ČTVRTEK 20. 6. 18.00 / pódium Klavírní recitál Dominika Veselého 19.30 / pódium Projekce na ledce: B. Smetana: Tajemství – záznam premiéry komické opery na libreto Elišky Krásnohorské, z festivalového archivu 2006

PÁTEK 21. 6. 15.00 / pódium Projekce na ledce: Dějiny udatného českého národa – populárně naučný seriál o bájích a pověstech naší země 16.00 / pódium Projekce na ledce: Opera nás baví – naučný cyklus pro děti o opeře, nejznámějších dílech a skladatelích 17.00 / pódium Gabriela Vermelho & GaRe – Zpěvačka, kterou Litomyšl zná např. z loňského Velkého ﬁnále, zpívá šansony s příchutí moravského folkloru. 19.00 / pódium Projekce na ledce: Ondřej Brzobohatý & Symphonicum Tour – jeden z nejpopulárnějších českých zpěváků za doprovodu Epoque Symphonic Orchestra 20.00 / pódium Projekce na ledce: Zpěváčci kraje mého – koncert více než dvou set zpěváčků z nejlepších dětských sborů Pardubického kraje a hostů z Prahy a Brna, z festivalového archivu 2018

SOBOTA 22. ČERVNA DEN S MENART A ZUŠ OPEN 10.00–18.00 / areál Lidušky na zkoušku Výtvarná dílna – ZUŠ Vysoké Mýto Flétnová dílna – ZUŠ Vysoké Mýto Bubenická dílna – ZUŠ Litomyšl

10.00 / pódium O Červené karkulce – hudební pohádka, pěvecké oddělení ZUŠ Vysoké Mýto 10.30 / pódium Budulínek – hudební pohádka, DPS Kvítek ZUŠ B. Smetany Litomyšl 11.00 / pódium Projekce na ledce: O MenART a ZUŠ Open 14.00 / trávník Heblata – lidový soubor ZUŠ B. Smetany Litomyšl 14.00 / infostánek Komentovaná prohlídka historickým jádrem města 14.30 / pódium Big Band ZUŠ B. Smetany Litomyšl 15.30 / trávník Heblata – lidový soubor ZUŠ B. Smetany Litomyšl 16.30 / pódium Vytáhni Bedřicha a Hudební kvíz – vyhlášení soutěží 17.30 / pódium Moravský komorní orchestr & orchestr Giovanni Archi – koncert ve spolupráci s brněnskou konzervatoří a Brněnskými smyčcovými kurzy 19.30 / pódium Vesna & Terezie Kovalová – Nominace na Cenu Anděl, vyprodaný Obecní dům a spolupráce s lídry české hudební scény předznamenává dívčí kapele Vesna velmi slibnou budoucnost. Symfonické písně s využitím elektroniky a s inspirací slovanskými kořeny v čele se zpěvačkou Patricií Fuksovou.

NEDĚLE 23. 6. DEN S ČESKOU TELEVIZÍ 10.00–18.00 / areál Fotokoutek Výtvarné dílny Maskoti ČT 10.00 / pódium Tarbíci – písničky Toma a Týny ze známého seriálu na ČT:D, hrají Dundun 11.00 / pódium Projekce na ledce: Čertí brko – projekce ﬁlmové pohádky 13.00 / pódium StarDance – škola tance pro malé i velké

Kompletní a průběžně aktualizovaný program na www.festivalovezahrady.cz

s hvězdou StarDance Markem Dědíkem 14.00 / infostánek Komentovaná prohlídka historickým jádrem města 14.30 / trávník AZ kvíz junior – populární vědomostní kvíz Honzy Adámka 16.00 / pódium Bubenický workshop s Tokhim – Zábavná bubenická show. Přijďte chytit rytmus! 16.45 / pódium StarDance – škola tance pro malé i velké s hvězdou StarDance Markem Dědíkem 18.15 / pódium Televizní melodie – Známé televizní písně a znělky v aranži studentů a absolventů HAMU. Poznáte je všechny? 19.15 / pódium Vytáhni Bedřicha a Hudební kvíz – vyhlášení soutěží 19.30 / pódium Projekce na ledce: Sinatrology – Jan Smigmátor a Bigband Felixe Slováčka v koncertu ke stému výročí narození swingového krále

PONDĚLÍ 24. 6. 18.30 / pódium Klavírní recitál Dominika Veselého

ÚTERÝ 25. 6. 19.00 / pódium Klavírní recitál Dominika Veselého 20.30 / pódium Projekce na ledce: Ve spárech dvou dirigentů – Marek Eben, Jiří Bělohlávek, Jiří Rožeň a Česká ﬁlharmonie v zábavně poučném cyklu pro všechny, kteří chtějí o klasické hudbě a jejích skladatelích vědět víc

STŘEDA 26. 6. 19.00 / pódium Klavírní recitál Dominika Veselého 20.30 / pódium Projekce na ledce: Jesus Christ Superstar – rocková opera provedená se scénickými prvky, z festivalového archivu 2006

fIY{z>

Na prázdniny se těší, ale jak postupně vyplývalo z našeho rozhovoru, bude i přes ně mít pěkně napilno! IVO KAHÁNEK patří v současné době mezi nejžádanější české klavíristy a zároveň jeho jméno zaznívá stále častěji i v souvislosti s pedagogickou činností. Učí na HAMU i soukromě, vede několikery mistrovské kurzy a také se stal jedním z mentorů projektu MenART. A právě v rámci něj se s ním můžete setkat v sobotu 22. června na festivalu Smetanova Litomyšl.

„Festival ukazuje sympatickou tvář“ V jaké životní fázi se teď nacházíte? Vnímáte jinak konec sezony? Je to slavnostní chvíle před prázdninami, nebo tím, že léto je plné kurzů a koncertů, je to pro vás běžná součást roku jako každá jiná? Blížící se léto je radostná vidina, přestože mám před sebou nějaké koncerty, prázdninové festivaly a mistrovské kurzy. Letos učím dokonce na třech, a to jsou vlastně tři týdny plné práce. Na začátku prázdnin jsou to mistrovské kurzy na Pražské konzervatoři a naopak ke konci prázdnin pak mistrovské kurzy v Mikulově. A hned pak v září následuje další událost, a to mistrovské kurzy v Litni, které jsou součástí festivalu Jarmily Novotné. Tam to bude speciálně zaměřené na výuku písní a písňového doprovodu. Zúčastní se vynikající zpěvačka Martina Janková a Gerard Wyss, skvělý švýcarský pianista, který se specializuje na komorní hudbu a zejména na spolupráci s pěvci. Léto vnímám už od školy jako prázdniny, i když reálně je to často velká honička. Letos jsem si ale trošku volna naplánoval. Člověk nemůže neustále vařit z vody bez odpočinku, protože se mu to začne vracet, a já se ocitám v životní fázi, kdy musím dbát o to, aby se to jednou nestalo. Říká se, že na dlouhý aktivní život se nezadělává ve dvaceti, ale ve čtyřiceti, takže mám na čase (směje se). Ale letos se každopádně cítím dobře. Není to tak, že bych stříhal metr, kdy už ty prázdniny budou. Červen je měsíc dětí, máte před sebou

mnohé akce v rámci ZUŠ open a projektu MenART. Jak vnímáte mladé muzikanty a svoje žáky? Učíte skoro hotové muzikanty na HAMU a vedle toho hudební potěr. Je to pro vás lákavé, když se s dětmi často ještě nedá hudba pořádně tvořit? Ale ono se s nejtalentovanějšími dětmi tvořit dá. Tím, že jsou malé, toho sice tolik ještě nepohrají, ale zase mají proti nám některé bonusy. Jsou spontánnější a ne tolik ﬁxované na úlohu, kterou v životě hrají. A třebaže jejich dovednosti ještě nejsou na nejvyšší úrovni, ta jejich chuť objevovat je neunavená „životní prózou“, což je odzbrojující. Někteří z nich umí překvapivě reagovat i na poměrně složité hudební věci. Pro mě to tedy vlastně zas až tak propastný rozdíl od vyšších typů škol není. Na Smetanově Litomyšli se také účastníte akce věnované dětem, koná se právě v rámci projektu MenART, hodnotíte takové akce dobře? Třeba i z hlediska toho, abychom si vychovali nejen budoucí muzikanty, ale také diváky a posluchače? Přesně tak. Způsobů, jak si publikum vychovávat, je víc, ale podpora talentovaných dětí má prakticky jen pozitiva. Tyto projekty jsou většinou velmi atraktivní, roli hraje i všeobecná sympatie k dětem a díky tomu je skvělá i návštěvnost koncertů, v neposlední řadě proto, že i jejich rodinní příslušníci to chtějí slyšet. Podobné projekty tedy mají všech pět „P“. A když se udělají hezky a všechny roviny

jsou v rovnováze, nemá to chybu. Mně se projekt MenART líbí právě tak, jak je prezentován v Litomyšli nebo na Pražském jaru. Nabízí víc disciplín, nejen hudebních, je tam i výtvarný ateliér, Beata Hlavenková a Lenka Nová pracují s dětmi na improvizaci a na tvorbě nové hudby… To je krásný doplněk. Na Smetanově Litomyšli je pak skvělé i to, že vedle našeho koncertu mentorů v zámecké jízdárně může divák vyjít ven třeba do Festivalových zahrad a může navázat na tamní bohatý program. Když se tyto krásné prostory propojí se vším tím životem, který tam pulzuje, tak si myslím, že to je přesně ten příklad akcí, které fungují všestranně pozitivně. Navíc spousta dětských výkonů je velmi umělecky hodnotných a pro ně samotné je to zážitek na celý život. Je hezké, že festival nehledí jen na svůj okamžitý prospěch a návštěvnost, na tržby, ale že myslí i na hudební budoucnost. Ukazuje tím svou sympatickou tvář. Jezdíte do Litomyšle rád? Moc rád! Je to jedno z mých nejbližších míst. Samozřejmě díky sympatiím k festivalu a jeho pořadatelům, ale Litomyšl nejen jako rodiště Smetanovo, ale i jako město je nesmírně inspirativní a řekl bych „živoucí“. Bavil jsem se o tom s panem architektem Pleskotem a on mi říkal, že Litomyšl je vlastně dneska jakousi nepsanou jedničkou mezi českými městy díky kvalitní a zároveň využívané moderní architektuře. Pro mě reprezentuje příklad města, které není velké ani položené v ekonomicky bůhví jak atraktivní lokalitě, ale přesto vzkvétá a lidem se tam žije dobře. Veronika Paroulková Plnou verzi rozhovoru si můžete přečíst na hudebním portálu KlasikaPlus.cz, který je partnerem operní řady festivalu.

Návraty Jiřího Heřmana k Bohuslavu Martinů Na zámeckém nádvoří hostuje 2. července brněnský operní soubor se svou inscenací Her o Marii od Bohuslava Martinů. Čtyři podobenství o hříchu a odpuštění jsou podpořena nádhernou hudbou – a režií JIŘÍHO HEŘMANA. Na výsledné podobě představení jsou v evidentní shodě podepsáni také choreograf Jan Kodet, scénograf Pavel Svoboda, výtvarnice kostýmů Alexandra Grusková a autor světelného designu Daniel Tesař. Diváky čeká mimořádně působivý zážitek, čtyři jednoaktové opery s mnoha pěvci a tanečníky, se sboristy na scéně i na zámeckých arkádách… A s hercem Danielem Bambasem, střídmě, ale účelně a mimořádně ústrojně uplatněným vypravěčem, průvodcem dějem.

Jsou Hry o Marii mystérium? Lidové divadlo? Moderní divadlo? Co z toho je přítomno nejvíc? Mystérium. A není to v každém ze čtyř dílů opery – V Pannách moudrých a pošetilých, v Mariken z Nimégue, v Narození Páně a v Sestře Paskalině – třeba trochu jinak? Není. Jaký je v celku inscenace poměr mezi režií, scénograﬁí, kostýmy a světelným designem? Usilujete o celostné provázané působení všech zmíněných složek? Je to vyvážené, tak jak v „gesamtkunstwerku“ má být. Alespoň se o to snažím. Oslovuje vás na Hrách o Marii něco speciálně „našeho", tedy důvěrně známého, snad se dá říci i „českého", nebo jde o stejně univerzální uměleckou sílu, jako třeba v případě oper Benjamina Brittena, když už jste zmínil Řeku Sumidu? Hudba je univerzální řečí, i když ji škatulkujeme, bude vždy v různém kontextu jiná. Foto © Marek Olbrzymek

Jiří Heřman pojal Hry o Marii výrazně choreograﬁcky, propojil všechny části různorodého čtyřdílného cyklu obdobnou poetikou do logického celku a obdařil je mysteriózní vznešeností. K jeho rukopisu patří pomalé posouvání děje, hluboká symbolika neukazující k ničemu příliš konkrétnímu, ale o to působivější, patří k němu také andělské bytosti pohybující se po jevišti – ale, když je potřeba, tak i dynamické rozpoutání klíčových okamžiků do víru rychlé akčnosti. Vždy s nevšední obrazivostí, s velkou fantazií, s přesahem. Kdy jste si řekl, že Hry o Marii „musíte" inscenovat? Bylo to v době, kdy jsem realizoval opery v alternativním prostoru, například Brittenovu Řeku Sumidu nebo Nejtkovy Lamenti, tedy před více než čtrnácti lety. Bylo už tehdy mým snem – a stále je – provést některé z částí z Her o Marii ve Vladislavském sále na Pražském hradě. Vzpomenete si na některé dílo od Bohuslava Martinů, které vás zasáhlo nejvíc, dokonce jako první? Otvírání studánek a první violoncellový koncert. Pak následovaly písně, opera Ariadna a Řecké pašije. Kam si tedy sám tohoto skladatele v české hudbě nyní řadíte? Vedle Leoše Janáčka je Bohuslav Martinů můj nejoblíbenější autor. S jeho hudbou se vždy vracím k myšlence domova, vynalézavosti a úžasnému pohledu na nás lidi a svět kolem z výše poličské věže. Podněcuje ve vás inspiraci divadelní stránka, nebo snad ještě víc hudební stránka Her o Marii? Vše, co jsem v Mariích viděl a přenesl na jeviště, vycházelo z hudby.

Ze scénické podoby, jak se hraje v Brně a jak ji přenesete do Litomyšle, je zřejmé, že vám u Her o Marii nejde jen – a nebo dokonce vůbec – o náboženství, že? Jde o lidskou duši, kterou nemusíme vůbec spojovat s náboženstvím. Cesta lidské duše je mým životním motem. Proto dělám operu a divadlo. A chystáte se na některou další operu od Bohuslava Martinů? Budou to Řecké pašije v Janáčkově divadle v Brně na velikonoční svátky v dubnu 2020, které nastudujeme společně s dirigentem Tomášem Netopilem. Těším se na spolupráci se třemi úžasnými sbory, účinkující i v naší inscenaci Her o Marii, která slaví v Litomyšli desáté narozeniny od někdejší premiéry v pražském Národním divadle. JIŘÍ HEŘMAN je od ledna 2015 uměleckým šéfem opery Národního divadla Brno. Vystudoval zpěv na konzervatoři v Plzni a operní režii na pražské AMU. V letech 2007–2012 byl šéfem Opery Národního divadla v Praze. Renomé si získal jak komorními projekty v netradičních prostorech, tak inscenacemi na velkých operních jevištích, v minulém roce dokonce na obrovské ploše jednoho z pavilonů na brněnském Výstavišti. Své krédo vyjádřil jednou těmito slovy: „Neuvažuji nikdy o klasickém přístupu ke klasické opeře. Hudbě i slovu se snažím naslouchat vždy, jako bych ji nikdy předtím neslyšel, otevírají se tak nekonečné možnosti, jak operu nově interpretovat.“ Petr Veber Celý rozhovor najdete na hudebním portálu KlasikaPlus.cz, který je partnerem operní řady Smetanovy Litomyšle.

Odskočte si ze Smetanovy Litomyšle objevovat krásy města Nejslavnějšího litomyšlského rodáka Bedřicha Smetanu připomíná každé léto druhý nejstarší hudební festival v Česku. Hlavní programovou náplní jsou operní inscenace, galakoncerty, kantáty a písňové večery, v pestré programové nabídce nachází místo i balet, či promenádní koncerty. Letošní ročník se koná od 13. června do 7. července. Jedná se o 61. ročník festivalu a portál Kudyznudy.cz vám přináší tipy na místa, při jejichž návštěvě si můžete odpočinout, a také na aktivity a akce, kterými si můžete festivalové dny ozvláštnit.

Zámecký areál

Navštivte zámek s unikátní sgraﬁtovou výzdobou Zámek Litomyšl je zapsán na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jako příklad středoevropské šlechtické rezidence z období renesance. Jedná se o jednu z nejkrásnějších renesančních staveb střední Evropy. Po po-

Klášterní zahrady

žáru v roce 1775 bylo mimo jiné v letech 1796–1797 vybudováno zámecké divadlo, jehož jedinečný soubor jevištních dekorací provedl vídeňský dvorní malíř divadelních kulis Josef Platzer. Při návštěvě je možné vybírat z několika prohlídkových tras, v červnu je zámek dostupný od 10.00 do 16.00 hod., v čer-

venci dokonce o hodinu déle. Za zhlédnutí stojí zejména sgraﬁtová výzdoba, která je právě na tomto zámku skutečně jedinečná. Odpočiňte si v Klášterních zahradách a obdivujte jejich krásu Klášterní zahrady leží u bývalého piaristického kláštera, mezi dvěma litomyšlskými chrámy, nedaleko zámku. Zdobí je altán s výhledem na město, květinové záhony a uprostřed bazén se sousoším od Olbrama Zoubka, který jej městu věnoval. Zahrady se rozkládají na více než 11 000 m2 na vyvýšenině nad městem. Trávníky mohou návštěvníci využít k odpočinku a relaxační atmosféru podporuje tiše znějící klasická hudba a osvětlení prostoru, které se mění ve dne a v noci. Nebo si mohou vybrat z bohatého programu Festivalových zahrad, které jsou doprovodnou scénou Smetanovy Litomyšle, a odehrávají se po celou dobu jejího konání. Klášterní zahrady jsou přístupné celoročně – od dubna do října od 8.00 do 22.00 hod., od listopadu do března od 8.00 do 19.00 hod. Návštěvníci a hosté zahrad mohou využít občerstvení v Klášterním sklípku. Dopřejte si duchovní odpočinek v chrámu Nalezení sv. Kříže Chrám Nalezení sv. Kříže zve k návštěvě nejen barokního interiéru. Volně přístupná interaktivní rodinná expozice Vzhůru k andělům nebo vyhlídková terasa mezi věžemi kostela dá zažít Litomyšl nezapomenutelným způsobem. Pokračování na straně 16

Piaristický chrám

Odskočte si ze Smetanovy Litomyšle objevovat krásy města Pokračování ze strany 15 Ve výšce, na emporách chrámu, naleznete expozici sakrálního umění Andělé na návrší. Prostor chrámu je navíc doplněn o současnou výtvarnou instalaci Sloup s odraznou plochou z dílny autorské dvojice Václav Cigler, Michal Motyčka. Chrám je v otvírací době přístupný zdarma. V červenci a srpnu je vždy v pátek a v sobotu prodloužena otevírací

Portmoneum – Museum Josefa Váchala

doba až do 22.00 hod. Po setmění tak mohou návštěvníci v prostoru chrámu obdivovat světelné sakrální instalace výše zmíněných autorů – Mensu a laserový Světelný Kříž. Nahlédněte do originálního interiéru domu Josefa Portmana Pitoreskní interiér domu Josefa Portmana vyzdobil ve 20. letech grafik, spisovatel, mystik a knihtiskař Josef Váchal. K vidění jsou unikátní nástěnné malby, vyřezávaný malovaný nábytek a bytové doplňky, expozici doplňují dobové fotograﬁe, ukázky korespondence a drobná graﬁka. Plánovaná letošní rekonstrukce Portmonea - Musea Josefa Váchala se odkládá, a tak je pro veřejnost přístupné až do září v čase 9.00–12.00 hod. a 13.00– 17.00 hod., pouze však ve dnech od úterý do neděle. Festival si můžete ozvláštnit cykloturistikou Díky spolupráci měst Litomyšl, Polička, Svitavy, Moravská Třebová, Vysoké Mýto a destinační společnosti Českomoravské pomezí s podporou Pardubického kraje se i letos můžete dostat blíž k atraktivitám Českomoravského pomezí a na řadu dalších míst pomocí cyklobusů. Turistické autobusy pro pěší i cyklisty, které každé léto brázdí území regionu na pomezí Čech a Moravy, oslaví letos již

čtrnáctý rok provozu. Letos budou v provozu od 1. června do 29. září, což u některých linek znamená prodloužení provozní doby na téměř dvojnásobek! Na výlet se můžete vydat pěti autobusy a navštívit ještě více zajímavých míst než v předchozích letech. Po fascinujícím hudebním zážitku přijde jistě trocha aktivního odpočinku vhod. Nabídka aktivit a zajímavých míst v okolí Litomyšle je skutečně bohatá a vydáteli se do tohoto města za hudebním festivalem, byla by škoda nepoznat také jeho další krásy. Více tipů na výlety po okolí a aktivity najdete na webovém portálu www.kudyznudy.cz.

Máte rádi Smetanovu Litomyšl? Podpořte ji, aniž by vás to stálo korunu Nakupování v internetových obchodech se stalo naprostou samozřejmostí, a vy při svém příštím nákupu můžete věnovat několik procent ze své platby oblíbenému festivalu. Je to jednoduché: dřív, než začnete objednávat například

na booking.com nebo mall.cz, přihlásíte se na stránku givt.cz. Zde zvolíte, že svým nákupem chcete podpořit Smetanovu Litomyšl, o.p.s. a přihlásíte se do vybraného e-shopu. To je vše! Obchod pošle ze své tržby několik korun festivalu.

Když vás bude hodně a nebudete zapomínat přistupovat k oblíbeným e-shopům přes stránku GIVT, nastřádá se třeba na nějaké nové vybavení, které zpříjemní návštěvníkům pobyt v hledišti.

V příštím čísle Generální partner festivalu

61. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za ﬁnančního přispění Ministerstva kultury České republiky, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.

• Sergei Nakariakov – Paganiny trubky • Hej Romale! • Triptych: tři opery v jednom večeru • Lady Macbeth Mcenského újezdu • Slibližte se s Libli – Fortechem • Nadační fond manželů Pokorných se spojil s festivalem

Festivalové noviny • Noviny Národního festivalu Smetanova Litomyšl 2019 • V nákladu 5000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Smetanova Litomyšl • Foto: František Renza a archiv SL • Graﬁcká úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl