Festivalové noviny č. 4 | Smetanova Litomyšl 2019 by Smetanova Litomyšl

61. NÁRODNÍ FESTIVAL SMETANOVA LITOMYŠL • 26. ČERVNA 2019

Vzhůru do druhé půle festivalového dění Právě držíte předposlední číslo Festivalových novin, což znamená, že jsme zhruba v polovině festivalového programu. Ta první polovina se u vás, diváků, setkala s pozitivními ohlasy, a věříme, že i druhá půle vás nadchne a opět si zaslouží bouřlivý potlesk. A co je ještě před námi? Pro náš region i festival je významné jubileum Komorní ﬁlharmonie Pardubice, která byla založena právě před 50 lety. Pardubičtí se představí nejen v atraktivním koncertu se Sergejem Nakarjakovem, ale též doprovodí Pavlicovu Missu brevis a zapojí se do pokračování úspěšného projektu Sólo pro 100 smyčců II. 30. výročí Sametové revoluce připomeneme v Jazzové jízdě provedením melodramatu Emila Viklického na slova Václava Havla Tajemství člověka. Zážitek zcela ojedinělý slibuje pořad Hej Romale! Ve Smetanově domě to „rozbalí“ v představení Tango na cestách, které „nenechá chladným ani ﬁnského meteorologa“, Orquestrina Baborák. Zatan-

čit si budete moci v Klášterních zahradách s přední nu jazzovou kapelou Club des Belugas. Čekají nás také čtyři Večery na zámku v Nových Hradech s dobovou zábavou a operou Paris a Helena Christopha Willibalda Glucka, zásadní dílo operní literatury 20. století Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije D. Šostakoviče i Pucciniho Triptych. S nádhernou scénou i kostýmy přijede Janáčkova opera Národního divadla Brno, aby provedla velkolepou operu Bohuslava Martinů Hry o Marii. Nutno podotknout, že na některé pořady Smetanovy Litomyšle jsou stále k dispozici vstupenky.

Nesmíme opomenout doprovodnou scénu Smetanovy Litomyšle v Klášterních zahradách. Festivalové zahrady už potřetí běží po celou dobu festivalu. Například 29. června se můžete těšit na partnerský Den s Českým rozhlasem a před regionálním muzeem opět zaparkuje autobus Kavárny Potmě. Ve Festivalových zahradách nás také čekají Projekce na ledce, koncerty a soutěže. Vše si můžete vychutnat na sedacích vacích, lehátcích či dekách, třeba s piknikovým košem nebo deskovou hrou zapůjčenou v infostánku. Program Festivalových zahrad je přístupný zdarma, ale myslete na to, že je také závislý na počasí. Již se také „rozjely” hudební produkce Festivalových zahrádek. Přehled hudebních vystoupení na různých místech ve městě najdete na webu www.festivalovezahrady.cz.

Nedovedu si představit léto bez rozhlasové návštěvy Smetanovy Litomyšle Vážení milovníci Smetanovy Litomyšle, v letošním roce, kdy Národní festival Smetanova Litomyšl vstupuje do svého šedesátého prvního ročníku, si uvědomuji, jak je právě tento festival pro Český rozhlas důležitý. Dlouholetá spolupráce a speciﬁcký genius loci, který je neodmyslitelně spjat s tímto festivalem, dává našim přenosům jiný rozměr. Právě prostředí, ze kterého jsou jednotlivé koncerty přenášeny na vlnách Českého rozhlasu, poskytují našim posluchačkám a posluchačům velkou dávku autenticity

a možnost být součástí festivalu. Národní festival Smetanova Litomyšl se právem zařadil na špičku hudebního dění v České republice. Jsem hrdý na to, že i letos bylo součástí festivalu vystoupení Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Doufám také, že se společně potkáme na Dni s Českým rozhlasem ve Festivalových zahradách v sobotu 29. června. Nyní si již nedovedu představit léto bez rozhlasové návštěvy Smetanovy Litomyšle. René Zavoral, generální ředitel Českého rozhlasu

Čhavorenge dává romským dětem šanci na lepší život

spolupráci s naším prvním orchestrem – Českou ﬁlharmonií a na svém kontě již mají řadu společných vystoupení. „Před pár lety se objevil nápad na spolupráci s Idou Kelarovou a jejím romským dětským sborem Čhavorenge. A měl v sobě vše, na čem nám záleželo: hudební, sociální i edukační stránku v dokonalé harmonii. Soužití romské a neromské komunity je v naší zemi silným tématem, o němž nemá příliš smysl mluvit, ale raději něco udělat. Ida Kelarová dělá podle mého názoru to nejlepší, co může: dává dětem šanci na lepší život, přitom je přísná, profesionální a probouzí v nich nejen hudební talent, ale také hrdost a odpovědnost za sebe sama,“ uvádí ředitel České ﬁlharmonie David Mareček. Dosavadní bilance Čhavorenge? Desítky Foto © Petra Hajská

„Romským dětem chybí pocit, že jsou ve společnosti vítané. Jejich cesta ven ze začarovaného kruhu osad a ghett do světa, kde se od nich něco očekává, mohou si věřit a mohou něco dokázat, je jedna z nejtěžších cest. I když se energie, kterou do dětí vkládáme, nezúročí hned, věřím, že naděje na změnu tu je. Dětský pěvecký sbor ČHAVORENGE je prostředím, které děti motivuje, aby se nevzdávaly svých snů a cílů a aby šly za naplněním svého životního příběhu. Jsem šťastná, že Česká filharmonie s námi po trnité cestě vzdělávání kráčí, a přesto si uvědomuji, že tato cesta za porozuměním může trvat ještě několik generací, ba že nikdy neskončí.“ S tímto krédem Ida Kelarová již několik let spolupracuje s Českou filharmonií na projektu, který má romským dětem dát kýženou naději. Výsledky společného snažení pěveckého sboru a filharmoniků uslyší diváci Smetanovy Litomyšle 30. června v pořadu Hej Romale!

Pěvecký soubor romských zpěváčků Čhavorenge (v překladu z romštiny „Dětem”) zakládá Ida Kelarová z řad vybraných talentovaných romských dětí a mládeže i absolventů uměleckých táborů pořádaných o.s. MIRET. Sbor má

na programu původní romskou tvorbu. Pilířem repertoáru jsou písně z pera romského skladatele, kytaristy, zpěváka a pedagoga Desideria Duždy, který společně s profesionálními umělci doprovází sbor na koncertech. Sbor navíc navázal

koncertů v pražském Rudolfinu (ve spolupráci s Jiřím Bělohlávkem, Alicí Nellis, Marthou Issovou ad.) a na dalších místech České i Slovenské republiky, workshopy, ale především ovlivněné životní příběhy desítek romských dětí a mladých lidí. Po několika letních pobytech „Romano drom“ (Romská cesta) na východním Slovensku a v Čechách se Čhavorenge společně s Českou filharmonií a řadou hostů pustilo v Rudolfinu do natáčení svého debutového alba. Supraphon jej vydal vloni v dubnu a nese název Hej Romale, stejně jako pořad na Smetanově Litomyšli.

„Použít dva recitátory mi doporučil Václav Havel” Emil Viklický

Jazzová jízda v jízdárně a texty Václava Havla. Jak to jde všechno dohromady? Podobně jako před patnácti lety v New Yorku, kde měl premiéru melodram Emila Viklického pro jazzový soubor a dva recitátory na texty Václava Havla z jeho projevů a dopisů z vězení. Tehdy šlo o prestižní objednávku a velkou událost. Teď budou mít možnost tuto skladbu slyšet i diváci Smetanovy Litomyšle v pondělí 1. července. Hrát bude Emil Viklicky Trio ve složení EMIL VIKLICKÝ – klavír, Petr Dvorský – kontrabas, Tomáš Hobzek – bicí. K nim se přidají legendární trumpetista Marcus Printup a saxofonista Štěpán Markovič. Umělecký přednes obstarají Taťjana Medvecká a Jaromír Meduna. Jak jde dohromady jazz a texty Václava Havla? Dobře. A hlavně objednávka z Lincoln Center of Jazz v New Yorku a Wynton Marsalis Concert Bigband se neodmítá.

Je to velká pocta být zařazen mezi šest skladatelů na světě, kteří byli vybráni, aby napsali pětadvacetiminutové melodramy na texty světových státníků – Roosvelta, Kennedyho, Mandely, Lincolna a Havla.

Psala se vám hudba dobře? Nebo to byla přeci jen větší zodpovědnost, když jste měl v rukou texty takové osobnosti, jakou byl Václav Havel? Sešel jsem se s Václavem Havlem několikrát ještě v jeho pracovně, vše jsme prodiskutovali. Pan prezident mi doporučil použít dva recitátory – ženu, která by přednášela vážné myšlenky, a muže, kterému by zůstaly ty pokud možno nejbanálnější, třeba: „Citrony mi neposílej, jsou těžké, pošli mi raději tři sta dobrých cigaret“. Pod názvem „Citrony mi neposílej“ pak provedl můj melodram v Rotterdamu známý holandský operní režisér David Prins. Pokračování na straně 4

Marcus Printup

APLIKACE

Štěpán Markovič

• navigace • infoservis návštěvníkům • burza vstupenek • playlisty • fotoappka 3

„Použít dva recitátory mi doporučil Václav Havel” Pokračování ze strany 3 Texty jste tedy měl možnost konzultovat ještě přímo s Václavem Havlem, byla to společná práce? Jaké texty jste měli k dispozici a podle čeho jste vybírali? Texty jsem podle pokynu Václava Havla vybral sám a on mi je pak schválil. Tento melodram jste napsal na přelomu let 2003 a 2004, jak už jsme říkali, na požádání slavného Wyntona Marsalise… Vzpomenete si na jeho reakci, když se se skladbou seznámil? Zkoušeli jsme celý týden. První zkouška byla fascinující. Wynton mě postavil za dirigentský pult. Sám si stoupl vedle mne a četl oba party recitátorů dle mých dirigentských pokynů. A ohlasy premiéry na Broadwayi? Skvělé. Mám z nich radost. Třeba Gene Seymour z Newsday.com napsala, že:

bohužel nemocný a paní Vanessa už měla natáčecí smlouvu. Obsazení je v Litomyšli teď trochu jiné. Je o něco větší než vaše tradiční trio, to jste posílil o trubku a saxofon, proč právě tyto dva nástroje, nějak to souviselo ještě s Marsalisovou objednávkou? Původní partitura je pro Jazz at Lincoln Center Orchestra, tedy 17 nástrojů. Zkrácení na quintet je z úsporných důvodů. Délka melodramu ale zůstává stejná, tedy asi 25 minut. Své hlasy projevům a dopisům Václava Havla v Litomyšli propůjčí Taťjana Medvecká a Jaromír Meduna, jak ladíte svoje představy? Melodram je přeci jen velmi složitá hudební forma, která si vyžaduje velkou přesnost, aby vyzněla a zapůsobila, jak má… Mirek i Táňa už několikrát melodram The

Taťjana Medvecká

„Stejně bouřlivě, jak může někdy Václav Havel mluvit na veřejnosti, bylo celé představení působivé svou raﬁnovanou jemností a současně naléhavostí.“ Sledoval jste nějakou tématickou linku, poselství do současné doby? Moc se mi líbil ten nápad o kontrastu obou recitátorů. Byl totiž velmi podobný mé opeře Oráč a Smrt, ve které je podobný zásadní dramatický kontrast. Takže jsem sledoval tuto linii. Václav Havel navíc požádal své přátele Vanessu Redgrave a Paula Newmana aby v New Yorku tyto party recitovali. Paul už byl

Jaromír Meduna

Mystery of Man prováděli, jak s bigbandem tak s menším obsazením. Oba dva mají s melodramy velikou zkušenost. Konzultoval jste s někým, jak vlastně „dělat“ melodram, co chtít po recitátorech, jak je směrovat? Pár melodramů jsem už předtím napsal. Například na Sonet 66 Williama Shakespeara. A operní zkušenost také není k zahození. Jak se s tímto dílem těšíte do Litomyšle, vzhledem k národnímu charakteru a kouzlu tohoto festivalu by mohl vyznít velmi působivě, že?

FESTIVALOVÉ ZAHRÁDKY 4

Těším se velmi, zejména proto, že mi Wynton Marsalis uvolnil trumpetistu Marcuse Printupa, který hrál zásadní sólové party v druhé části melodramu – Dopisy Olze. Marsalisův Concert Bigband je jinak na zájezdu v Brazílii od 15. června a prodloužili jim koncerty až do 1. července. Wynton byl nesmírně laskav, že ze dvou posledních koncertů pouští Marcuse, který přiletí přímo ze Sao Paula, přes Madrid do Vídně, kde ho vyzvednou pořadatelé z Litomyšle. Pak budou následovat dva koncerty: 2. července Jazz Tibet Club v Olomouci a o den později Jazz Dock v Praze. Budeme hrát ve složení Emil Viklický trio a Marcus Printup – tedy velká šance slyšet tohoto fantastického trumpetistu v Praze. Melodram The Mystery of Man, česky „Tajemství člověka", napsal Emil Viklický na žádost producenta Todda Barkana (Jazz at Lincoln Center) pro Wynton Marsalis Concert Band. Melodram měl premiéru 28. října 2004 při slavnostním otevření jazzového domu v New Yorku – Frederick P. Rose Hall – na Broadwayi. Emil Viklický původně vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, ale zároveň od útlého věku hrál na klavír. A hudba převážila. V 70. letech hrál v orchestru SHQ Karla Velebného a v Super Quartet. V letech 1977–1978 studoval jazz na Berklee College v USA. V současnosti vystupuje hlavně se svým Emil Viklicky Trio. Veronika Paroulková

Celý rozhovor můžete číst na hudebním portálu KlasikaPlus.cz, který je mediálním partnerem operní řady festivalu Smetanova Litomyšl.

HUDBOU ŽIJE CELÁ LITOMYŠL! živé hudební produkce na různých místech ve městě více v appce Smetanova Litomyšl a na www.festivalovezahrady.cz

„Sergei Nakariakov musí být ryba, musí dýchat žábrami” Kritika ho označuje za „Paganiniho” či „Carusa trubky“. Narodil se v ruském městě Gorky a jeho hudební začátky jsou spojeny s hrou na klavír. Zářnou kariéru trumpetisty paradoxně odstartovalo vážné zranění zad v devíti letech. Klavír musel opustit a o jeho dalším hudebním směřování jednoduše rozhodl otec. Řeč je o SERGEJI NAKARIAKOVI. Tento fenomenální hudebník vystoupí 29. června na Smetanově Litomyšli v pořadu Nakariakov Rhapsody.

Říkají vám Paganini trubky. Jak velké úsilí za tímto titulem stojí? Co vše jste tomu musel věnovat či obětovat? Upřímně, nad tím vůbec nepřemýšlím. V určitém momentu se z toho stala značka. Někdy to ale cítím jako břemeno, protože je to samozřejmě velká zodpovědnost. K tomu patří určitá disciplína, aby člověk zůstal v kondici. Hádám ale, že tu potřebuje většina profesionálních hudebníků. Trubka ale nebyla vaše první volba. Začínal jste klavírem... Po pravdě to byla moje první volba. Co se týče klavíru, na který jsem se učil hrát jako malé dítě, pro ten jsem se sám nerozhodl. Rodiče mě prostě přivedli do hudební školy a bylo to. V určitém okamžiku jsem ale pochopil, že klavír pro mě není zábava. Lákala mě trubka. Autonehoda, kterou jsem měl, mě pak k trubce nasměrovala. Koncertujete raději s velkými orchestry nebo spíše v recitálech? Jsou to dvě úplně odlišné věci. Mám rád komorní hudbu a recitály pro jejich intimitu. I hraní s orchestrem může být krásné. Komorní hudbu si ale opravdu užívám. Co vy a jazz? Nejsem jazzový trumpetista, ale jazz opravdu miluji a získávám z něho hodně inspirace. Opravdu mě podnítilo několik projektů jazzových muzikantů jako je Till Brönner a Arkady Shilkloper. Jazz je velká zábava. Máte oblíbeného skladatele? Oblíbeného skladatele nemám. Když jsem byl ale dítě, vyrůstal jsem většinou při poslechu ruských skladatelů, jako Čajkovskij nebo Rachmaninov. A ti mají stále speciální místo v mé duši.

Jakou hudbu rád posloucháte? Je to klasika? Poslouchám různou hudbu, jazz, klasiku i další styly. Také mám rád pár popových písní a funk. Kdybych ale měl jmenovat dva styly, byla by to klasika a jazz. Miluji Dvořáka, Smetanu a mnoho většinou mainstreamových, slavných českých skladeb. Trubka je speciﬁcký nástroj. Upravujete si skladby, aby byly hratelné trubkou? Komponují současní skladatelé vám „na tělo“? Je pravda, že náš repertoár je velmi omezený. Hraji mnoho aranží, například všechny přepisy mého otce, které se staly jádrem mého repertoáru. V poslední době hledám sám nové náměty. Několik skladatelů, jako třeba Jörg Widmann, Uri Brenner a další, mi kompozice napsalo. Inspirujete se i jinými trumpetisty? Ano. Mojí hlavní inspirací je Timofei Dokshitser a další klasičtí trumpetisté jako Maurice Andre a Wynton Marsalis. Samozřejmě také mnozí jazzoví hráči na trubku jako Miles Davis. Co čeká hosty Smetanovy Litomyšle na vašem koncertu? Mohou očekávat, že ze sebe vydám to nejlepší. Rapsodie v modrém je skvělé dílo, aranžoval ho zmiňovaný Timofei Dokshitser. Spolupracoval jste i s Jiřím Bělohlávkem. Jak na to vzpomínáte? Měl jsem to štěstí spolupracovat s Jiřím Bělohlávkem dvakrát. V obou případech se jednalo o trubkový koncert „ad absurdum”, který pro mě napsal Jörg Widmann. Poprvé to bylo v Londýně s BBC Symphony Orchestra

a podruhé v Praze, což byl zahajovací koncert sezony s Českou filharmonií. Dělat hudbu s ním, bylo pro mě opravdové potěšení. SERGEI NAKARIAKOV debutoval v roce 1991 na Salcburském festivalu. O rok později mu byla na Mezinárodním hudebním festivalu Schleswig-Holstein udělena Cena Davidoff. Od té doby vystupoval v řadě hudebních metropolí a s řadou světových dirigentů. Ovládá techniku tzv. věčného dechu. Německý skladatel Jörg Widmann pro něj zkomponoval patnáctiminutové „perpetum mobile“ s názvem Koncert pro trubku „ad absurdum“, který využívá právě této schopnosti cirkulačního dýchání. „Sergei Nakariakov musí být ryba, musí dýchat žábrami. Odkud by jinak bral vzduch k nekonečnému kmitání trubky, které mu Jörg Widmann ušil na míru,“ napsal kritik deníku Münchner Merkur po premiéře díla v roce 2006 v Mnichově. Od té doby uvedl Sergei Nakariakov tento koncert mimo jiné s BBC Symphony Orchestra v Londýně, Maďarským národním orchestrem v Budapešti, orchestrem Mozarteum v Salcburku či Stuttgartským rozhlasovým symfonickým orchestrem. V roce 2016 nahrál tento „kousek“ pro vydavatelství Orfeo. Další jeho nahrávky najedeme především u vydavatelství TELDEC, EMI a Sony Classical. Zahrál si také ve ﬁlmu. V japonské produkci ztvárnil ruského trumpetistu ve snímku „Taiga-no itteki“, pro který natočil také soundtrack. Sergei Nakariakov hraje na nástroj vyrobený v Paříži v mistrovské dílně Antoina Courtoise.

Foto © Marek Olbrzymek

Zásadní dílo operní literatury 20. století, tragická satira zkažené společnosti vyvěrající z nezřízené moci sexuality. To je Lady Macbeth Mcenského újezdu – Opera Dmitrije Šostakoviče, která zpočátku dosáhla ohlušujícího úspěchu a sto osmdesáti repríz. Stalinský teror ji ale zakázal a dalšího uvedení se tak dočkala až v 60. letech. A teď tento výjimečný titul zavítá i na festival Smetanova Litomyšl. V pátek 28. června inscenaci přiveze Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy. O čtyři dny později pak nastane další operní svátek. Čtyři hry, čtyři podobenství o hříchu a odpuštění, tak se dá stručně popsat Velkolepá opera Bohuslava Martinů Hry o Marii. Toto operní mysterium v Litomyšli představí Národní divadlo Brno. Obě představení hudebně nastudoval dirigent JAKUB KLECKER.

„V Litomyšli mě čekají dvě vzácná operní díla” Jakube, hned dva litomyšlské večery strávíte na dirigentském stupínku a nabídnete dva výjimečné tituly, Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu a Martinů Hry o Marii. Oba jsou to tituly, které nepatří ke všeobecně známým, přesto se jedná o vynikající inscenace. Jak byste je „nabídl“ divákům, které se s nimi třeba ještě nesetkali? Jsem nesmírně rád, že mohu na letošním ročníku Smetanovy Litomyšle dirigovat tato dvě vzácná operní díla. Jistě stojí za povšimnutí, že obě opery vznikaly ve stejném období 30. let 20. století. Šostakovič začal Lady Macbeth komponovat ve svých 24 letech. V opeře poukazuje na temnou minulost Ruska, plnou policejních zásahů, zkorumpovaných úředníků

nebo trestných výprav na Sibiř. To vše je zabaleno do šklebící se grotesky výrazných hudebních kontrastů. Hudba má neustále velmi rychlý spád a posluchače nenechá ani na chvíli spočinout. S ostravským souborem jsme nastudovali původní, tedy 1. verzi opery Lady Macbeth, která byla po několika reprízách v tehdejším stalinovském Rusku zakázána. Už od samotné premiéry inscenace, která se uskutečnila 8. března 2018 v Ostravě, se opera těší velkému zájmu diváků a plynule navazuje na naši linii „Operní hity 20. století“. Také brněnská inscenace Her o Marii, která měla premiéru 27. března 2015, je velmi oblíbeným a navštěvovaným titulem. Bohuslav Martinů ji zkomponoval

v Paříži jako čtyřicátník. Svou inspiraci nachází v lidových zvycích, legendách, hrách nebo říkadlech. Skladby z tohoto období se nesou výhradně v českém duchu. V naší inscenaci bude divák okouzlen neobvyklým umístěním smíšeného sboru na obě protilehlé strany arkád. Velkou podívanou slibuje také téměř 200 účinkujících napříč celou scénou. Rád bych na naše litomyšlské představení pozval i diváky, kteří inscenaci viděli v Brně. Festivalové představení, které je na programu 2. července na zámeckém nádvoří, bude totiž připravené speciálně pro tento večer. Lady Macbeth Mcenského újezdu je určitě pro mnohé neznámým titulem, přitom je strhující a hudebně nádherná…

Hry o Marii

Kdybyste měl přesvědčit člověka, který ji ještě neviděl a neslyšel, co byste vyzdvihl? Šostakovičova hudba, která značně bezohledně komentuje osudy postav, zní velmi výsměšně a tvrdě, je zákeřná jako režim v tehdejším Sovětském svazu. Na druhou stranu je pro posluchače přístupná a instrumentačně barevná. Skladatel užívá velmi intenzivně vedlejších nástrojů v krajních polohách, například vysoký es klarinet v dialogu s basovou tubou. V partituře jsou znatelné úseky charakteristické drzosti ve zběsilých tempech, tanečně-parodické plochy „a la Richard Strauss“, drásající pasáže i jímavě krásná lyrická místa ve stylu Gustava Mahlera nebo velké romantické opery. Ani Hry o Marii nejsou všeobecně známé, ale platí o nich také jen to nejlepší. Proti Šostakovičovi jsou mystériem, ale přitom také místy velmi dramatickým… Hry o Marii jsou čtyři odlišné příběhy, které fungují velmi dobře jednotlivě, avšak jako celek tvoří nesmírně vzácný operní tvar. Rozsáhlé sborové plochy střídají symfonické pasáže samotného orchestru doplněný o balet. Pro mě osobně je každé uvedení tohoto operního mystéria vzácné, zažívám na dirigentském stupínku něco nepopsatelného, duchovního a povznášejícího. Jiří Nekvasil a Jiří Heřman patří mezi naše přední operní režiséry, když to vezmeme na příkladu dvou výše zmíněných oper, je práce s nimi hodně odlišná? Vždy se těším na spolupráci s oběma pány režiséry. Jejich osobitá tvůrčí práce zaujme operní soubor ke krásnému výslednému tvaru inscenace. Každý z nich má jasnou představu o studovaném titulu, kterou dovede velmi cenným způsobem vetknout všem účinkujícím. Dostává se vlastně dirigent k přímé práci s režisérem, ovlivňuje vaši práci? Nebo spíš z povzdálí sledujete, co se

na jevišti děje, a hudební linie si přitom žije vlastním životem? Společný dialog dirigenta a režiséra je nutný. Od samého počátku vzniku inscenace, přes dílčí konzultace nad případnými škrty až do výsledného tvaru na premiéře. Celý tvůrčí proces, kdy se inscenace rodí, je pro mě vždy nesmírně obohacující a inspirativní. Ne vždy vás vidíme jako dirigenta, působíte také jako sbormistr a vedete svůj sbor Kantiléna. Jak to chodí, když vaši svěřenci účinkují v opeře, kterou diriguje někdo jiný? Nesvrbí vás tak trochu ruce, jak se říká? Mám tu výhodu, že mohu na studované dílo nahlížet z obou stran, sbormistrovské i dirigentské. Abychom mohli bezezbytku naplnit interpretační představy hostujícího dirigenta, pracujeme v Kantiléně velmi detailně. Snažíme se vycházet z odkazu skladatele a respektovat notový zápis. Je důležité mít nachysta-

Limuzínou do Národního divadla Vyhrajte dva lístky do Národního divadla včetně odvozu na představení a zpět. Odpovězte na soutěžní otázky na www.festivalovezahrady.cz v záložce

Soutěž a postoupíte do slosování. To se uskuteční 5. července během programu Festivalových zahrad přímo na hlavním pódiu. Vylosováni budou tři výherci. O co se hraje? 1. místo: Odvoz vozem ŠKODA AUTO do Prahy a zpět na představení Národního divadla včetně vstupenek pro dvě osoby na „Labutí jezero“, dne 25. 9. 2019 od 19.00 hodin. 2. místo: Dárkový balíček v celkové hodnotě 5 000 Kč 3. místo: Dárkový balíček v celkové hodnotě 3 000 Kč. Výherce Škoda Auto kontaktuje do 30. července 2019.

ných několik variant v záloze, aby nebyli zpěváci na první zkoušce s orchestrem zaskočeni. Na hostujících dirigentech oceňuji, když navštíví některou z našich samostatných zkoušek Kantilény a už tam nastíní svoji vizi. S novou sezonou teď na podzim nastoupíte jako šéfdirigent Moravské filharmonie Olomouc, nebude vám chybět scéna, děj, divadlo? Byla to nabídka, nebo jste sám pocítil, že je čas na změnu? Nabídka od Moravské filharmonie přišla shodou okolností v době, kdy jsem se sám rozhodl v ostravské opeře ukončit svoje angažmá. S operními soubory pracuji kontinuálně od roku 2004 a po 15 letech jsem chtěl změnu. Už delší dobu se můj zájem ubírá do symfonické oblasti. Už máte rozmyšlené svoje působení u olomouckých filharmoniků, jakým směrem je povedete, co byste chtěl s tímto tělesem vytvořit? Moravská filharmonie patří k nejstarším orchestrům v České republice. Rád bych kontinuálně navázal na dlouholeté působení šéfdirigenta Petra Vronského. Každodenní kontakt s orchestrem nejen na svých šéfdirigentských zkouškách, ale také návštěvy zkoušek hostujících dirigentů, mohou orchestr posunout na vyšší hráčskou a interpretační úroveň. Jak často se ještě budete dostávat k opeře? Věřím, že tak často, aby mi nechyběla (směje se). Zůstávám jako kmenový dirigent souboru Janáčkovy opery v Brně. A budu vděčný za hostování na dalších českých scénách v Praze a Ostravě. Veronika Paroulková Celý rozhovor si můžete přečíst na hudebním portálu KlasikaPlus.cz, který je mediálním partnerem operní řady festivalu.

Foto © Martin Popelář

Obrovská energie, bolest, zhnusení, strach a ohromná dávka vtipu Frustrovaná a utlačovaná hospodyňka, která za sebou zanechává mrtvoly – to je charakteristika hlavní postavy Šostakovičovy opery Lady Macbeth Mcenského újezdu. V pátek 28. června ji na festival Smetanova Litomyšl přiveze soubor opery z Ostravy. Jde o zásadní dílo operní literatury 20. století, které je „tragédií-satirou“ zkažené společnosti vyvěrající z nezřízené moci sexuality. „Katěrina Izmajlova se hned stala jednou z mých nejoblíbenějších rolí!” Úvodem ráda připomínám, že jste za roli v Lady Macbeth Mcenského újezdu byla nominována na moravskoslezskou Cenu Jantar. Vzpomenete si ještě na první dojem, když jste nabídku dostala? Těšila jste se nebo spíš obávala takové role? V roli Katěriny Izmajlové jsem debutovala v roce 2014, v Divadle v Dessau,

Foto © Martin Popelář

Opera zpočátku dosáhla ohlušujícího úspěchu v bezmála 180 reprízách, v období stalinského teroru byl však skladatel zanedlouho souzen v pokřiveném článku Chaos místo hudby (1936) a dalšího uvedení se opera dočkala až v 60. letech. Inscenace Národního divadla moravskoslezského sklidila hned po premiéře v březnu loňského roku velký úspěch. A chválí si ji i soubor, jmenovitě představitelé Katěriny IORDANKA DERILOVA a Borise MARTIN BÁRTA.

a hned se stala jednou z mých nejoblíbenějších rolí! Takže když jsem dostala pozvání k účasti na inscenaci v Ostravě, byla jsem velmi ráda a bylo to pro mne opět velké potěšení. Vy jste původem z Bulharska, takže vám musí být ruská, tedy slovanská hudba a dotek s pravoslavnou církví blízký, že? Ano, samozřejmě, že je to tak. Bulharská hudba je velmi blízká té ruské a vůbec slavjanské hudební literatuře, která se mi taky moc líbí. Jaká pro vás je Šostakovičova hudba? Šostakovičova hudba je velmi excentrická. Je hodně zajímavá, náročná, je napsaná s velkou originalitou a moc se mi líbí, že má mnoho odstínů, je silně kontrastní, mocná, vlivná...

Jaká je Katěrina Lvovna Izmajlova? Sedla vám ta role? Přemýšlela jste o ní hodně? Samozřejmě. Jak jsem už řekla, je to jedna z mých nejoblíbenějších rolí v mém repertoáru a cítím se v ní naprosto na místě. Ale požadavky na ni jsou opravdu složité – jak vokálně, tak po hudební i psychologické stránce. Silná a vášnivá přirozenost, která se ale stává obětí moci, důstojnosti, a tak vše zůstává až do konce. Velké drama Katěriny je zrada, ponížení Sergeje, kterého miluje a za kterého se stává trojnásobným vrahem. To všechno je samozřejmě následkem jejího života, který se skládá pouze ze smutku, nudy a utrpení. Režisér Jiří Nekvasil vytvořil skutečně zahranou a dramatickou inscenaci, nejen odzpívanou. Jde vám herectví samo, jste talent od přírody? Inscenace Jiřího Nekvasila se mi moc líbí, je přesně taková, jaká by měla být... Všechny detaily a specifika tohoto díla, jeho obsahu a hudby jsou naprosto přesné. Ano, mé pocity, jak všechno přesně dělat, a má osobní interpretace přichází zevnitř, přímo ze mě a jsem šťastná, že mi Bůh dal tento talent. V čem vidíte přitažlivost této opery? Na prvním místě je hudba – nádherná, jedinečná a fascinující. Je to moderní opera, která má rafinovaný a originální styl a je velmi působivá. Vnímám ji jako silné a spalující dílo, také skandální, které odhaluje nejtemnější aspekty lidské duše. Smetanova Litomyšl je sice na konci sezony, kdy už bývají pěvci unaveni, ale pro mnohé má neodolatelné kouzlo, zpíváte tam ráda? Ano, je konec sezony a všichni čekají na letní dovolenou, ale ani nepomýšlím, jestli jsem unavena nebo ne. Když se blíží něco pěkného a vzrušujícího, tak si nemyslím, že si člověk dělá starost, jak moc pracoval a kolik síly a energie ho to stálo (směje se). Zpívala jsem v Litomyšli už před časem Cio Cio San z Pucciniho Madama Butterfly a byl to velmi příjemný zážitek. Takže jsem ráda, že se letos můžu znovu zúčastnit.

krati. Boris Izmajlov je ale hrubý vesnický člověk, který uvažuje jen přímočaře a podle toho také vypadá jeho chování na jevišti. Ta inscenace má spád, vyžaduje nejen pěvecké, ale i herecké nasazení, možná jedna z nejnáročnějších v Ostravě, že? Takto silně vyhraněná ﬁgura se ale ztvárňuje velmi dobře. Ovšem musíte používat trochu jiné výrazové i herecké nuance – chodíte více ze široka, hlasový projev může být naturalističtější. Ovšem nejnáročnější role to určitě není, takový Ruprecht v Ohnivém andělovi Sergeje Prokofjeva je role přibližně třikrát těžší a delší. I Jago je mnohem těžší. Navíc Boris je otráven v půlce opery, tak ta role není rozsahem tak náročná. Zpívám ji moc rád. Jak se vám zpívá Šostakovič? Je to hodně „jiná“ hudba? Šostakovič se kupodivu zpívá velmi dobře, protože na rozdíl od Hindemitha nebo Prokofjeva jde o hudbu více to-

„Jeden z nejskvělejších hudebně dramatických počinů 20. století”

nální. Ovšem je tam velký orchestr, mohutná expozice žesťových nástrojů, takže hlas se musí používat v plné šíři a v plném záběru. Nicméně co se týče učení a zapamatování, pracovalo se mi velice dobře. Ta opera je velmi neobvyklá, mezi lidmi asi ne tolik známá, v čem vy vidíte její přitažlivost? Opera je neobvyklá, co se týče běžné produkce, je syrová a expresivní, ale je velmi působivá a divácky zajímavá hlavně svou nefalšovanou pravdivostí. Děj je nesmírně silný, realistický a pro mě je to vedle vrcholných děl Leoše Janáčka nebo Richarda Strausse jeden z nejskvělejších hudebně dramatických počinů 20. století. Jak publikum přijímá tuto velkou ruskou operu, navíc sytě naturalistickou,

Martine, jaké pro vás bylo setkání s Šostakovičem a v opeře asi s neobvykle drsným tématem? S Šostakovičem jako operním skladatelem jsem se setkal poprvé a spíš než drsné operní téma byla pro mne nová hudební stránka díla. Boris Izmajlov je totiž vysoký bas a já jsem do té doby tyto role neinterpretoval. Během prvního dějství musím situovat hlas do trochu jiné roviny a role je i velmi dramatická. Až od druhého dějství je role více barytonální. Do té doby jsem takto drsné charaktery a chlapíky neztvárňoval. Samozřejmě Scarpia nebo Jago jsou také negativní ﬁgury, ale ne v tomto smyslu, přece jen jsou to aristo-

sarkastickou, místy až bezvýchodnou? V době svého vzniku měla přímo ohlušující úspěch, než ji Stalin zakázal. A teď, po bezmála devadesáti letech? Pokud je člověk vjemům otevřený, dopředu si něco přečte o souvislostech, proniká se mu do ní samozřejmě lépe. Všechno co se tam děje má svou logiku a tím, že Šostakovič chtěl toto téma ukázat v nejryzejší podobě, která koresponduje s hudebním realizmem a expresivismem, může místy i šokovat. Ostravská inscenace má úžasnou působivost, zpracování, nasvícení. Stalin původní verzi zakázal, protože mu přišla moc hrubá, Šostakovič svoji operu pak také přepracoval do verze, která se nazývá Katěrina Izmajlova. Jde o jemnější verzi jak dějově, tak co se týče hudebního zpracování. Myslím ale, že dnes je správná doba pro to, abychom prováděli dílo v původní drsnější podobě, jako je tomu v ostravské inscenaci. Podobné tituly to mají těžké, přeci jen pro mnohé diváky není tak snadné vybočit z rodiny „osvědčených“ operních titulů a autorů. A pak bývají mile překvapeni… Všechny opery 20. století to mají těžké, protože naše hudební vnímání je vlivem toho, co jsme se učili ve školách, rozvíjeno hlavně pro barokní, klasicistní a romantickou hudbu. Proto je pro nás svět hudby, která vznikala později, obtížnější pro rozklíčování. Lidé ale oceňují silný děj, kvalitu a citlivé zpracování a jsou často opravdu překvapivě nadšení. Projekt NDM Ostrava uvádět moderní opery je pozitivní v tom, že pomáhá toto vnímání dále rozvíjet, a já jsem rád, že jsem mohl být u třech zásadních děl této linie: byl to Cardillac Paula Hindemitha, Ohnivý anděl Sergeje Prokofjeva a nyní právě Šostakovičova Lady Macbeth Mcenského újezdu. Jezdíte rád do Litomyšle? Mnohé inscenace se sice musejí kvůli omezeným možnostem pódia upravovat, ale interpreti jsou většinou nadšeni kouzlem místa a atmosférou... Jak to máte vy? Litomyšl je úžasné místo a je moc dobře, že tam operní festival díky zanícení organizátorů funguje. Jezdím tam vždy rád, protože atmosféra je tam fantastická. Navíc je to můj rodný kraj, kam se vracím velmi rád. Představení tam bývají absolutně vyprodaná, vše se odehrává v krásných prostorách, auditorium je zastřešené, takže nejsme vydáni napospas rozmarům počasí. V Litomyšli si užíváme krásné letní dny spojené s mimořádně příjemnou prací. I letos se tam moc těším, i když budu mít náročnější program, protože zpívám dvě představení za sebou – po Lady Macbeth druhý den v sobotu 29. června v Pucciniho Triptychu, přesněji v opeře Plášť. Veronika Paroulková Celý rozhovor můžete číst na hudebním portálu KlasikaPlus.cz, který je mediálním partnerem operní řady festivalu Smetanova Litomyšl.

Pírko v logu „Evokuje v nás naději”

Věří v lásku. V neutuchající pocit štěstí a radosti, který dostávají při konání něčeho, co má smysl. Rozhodli se podporovat náhradní rodinnou péči, protože chtějí, aby děti žily s pocitem sounáležitosti. Ten patří v životě k nejdůležitějším. Založili proto nadační fond, který dává dětem možnost prožít opravdový život. To jsou manželé JANA a FRANTIŠEK POKORNÍ, kteří nově navázali spolupráci se Smetanovou Litomyšlí. Jak se zrodila myšlenka založit nadační fond? Když jsme poznali malého Mirečka žijícího v náhradní rodinné péči, začali jsme

poukazovat na náročné poslání pěstounů a chtěli jim kontinuálně pomáhat. Během sledování seriálu Peaky Blinders, ve kterém ústřední postavy založili vlastní na-

daci, jsme si řekli: Pojďme do toho taky, ale bez praní špinavých peněz a s opravdu čistým záměrem (smích). To byly první impulsy, díky kterým jsme fond založili. Koho nadační fond podporuje? Z počátku jsme chtěli pomáhat hlavně dětem u pěstounů. Po založení fondu nám ale přišlo tolik různorodých žádostí, že jsme se rozhodli naše působení rozšířit dál. Od té doby jsme podpořili fyzicky i mentálně znevýhodněné jedince, vzdělávání dětí a nezapomínáme ani na kulturní akce, jejichž program umí zahřát návštěvníky u srdce. Je podpora také jinou formou než jen ﬁnanční? Mimo peněžité dary šíříme osvětu o práci ostatních organizací, kterým se nedostává tolik pozornosti, kolik by zasluhovaly. Nedávno jsme takto podpořili spolek Achilleus. Ten pomáhá rodičům, kterým se má narodit nebo již přišlo na svět dítě s takzvanou sloní nohou. Šance na vyléčení se blíží 100 %, avšak mnoho gynekologů při odhalení této ortopedické vady v raném stadiu těhotenství doporučuje interrupci. Zvyšování povědomí o této organizaci může zachránit desítky životů ročně. Jsou lidé v dnešní době ochotni přispět? Potvrdilo se nám, že Češi mají tvrdou skořápku, pod kterou se skrývá veliké srdce. Navenek jsme chladní, ale uvnitř nosíme mnoho dobra. U každého příspěvku s apelem o pomoc se strhla ohromná vlna solidarity, do které se přidávají i regionální podnikatelé. Jsme z toho nadšení a s pokorou všem moc děkujeme! Pokud by někdo rád přispěl, co má udělat? Na sociálních sítích lidé mohou přispět přímo na projekty, které se jim líbí, nebo nám zaslat jakýkoli obnos na nadační účet 20001-5528781389/0800. Veškeré

peníze poté věnujeme těm, kteří je potřebují nejvíce. Navázali jste spolupráci se Smetanovou Litomyšlí. Hodláte ji v příštích letech nějak rozvíjet? Rádi bychom zorganizovali celý den ve Festivalových zahradách. Chystáme se pozvat pěstouny, zajistit milý program částečně vytvořen dětmi z náhradní rodinné péče a šířit osvětu o této nelehké práci. V logu má nadační fond pírko. Je v tom skrytý význam? Peříčko v nás evokuje naději. Ta také mihotavě poletuje ve vzduchu. Proto jsme ji chtěli mít stále na očích. Protože pokud ji jemně sevřeme a prokážeme trochu pokory, můžeme dělat svět okolo nás lepším. Pojí se s poskytnutou ﬁnanční podporou nějaký příběh, na který rádi vzpomínáte? Dojala nás spolupráce s Nadačním fondem pro dětský smích a Nadací Krása Pomoci Taťány Gregor Brzobohaté. Společně pomáháme malé Ellence, která trpí od narození oboustrannou ztrátou sluchu. Mohla by znovu slyšet díky kochleární implantaci, kterou sice pojišťovny hradí, ale jen do určitého věku. O této možnosti se však Ellenčiny rodiče dozvěděli pozdě. Kompletní zákrok by rodinu stál necelý milion korun. Díky spojení sil však existuje naděje, že Ellenka uslyší. Taková zkušenost nás dohnala k slzám. Jak vybíráte, koho podpoříte? Mohou se pěstouni hlásit? Žádostí nám chodí opravdu mnoho a teď již víme, že i při vší snaze nedokážeme pomoci každému, kdo se ozve. S velkou rozvahou vybíráme hlavně ty prosby, u kterých již alternativy na pomoc téměř neexistují. Pěstouni, a nejen oni, nás mohou kdykoli kontaktovat na sociálních sítích a webových stránkách nfpokornych.cz.

KDO JSOU MANŽELÉ POKORNÍ? Mladí lidé usilující o životní rovnováhu. Je pro ně přirozené, že své štěstí by měli sdílet s ostatními. Hlavně s těmi, kteří ho potřebují nejvíce. Vše začalo v květnu 2014. V Moravské Třebové zorganizovali charitativní bazárek oblečení pro Nelinku, která od narození trpí hypotonickým syndromem – pomalým motorickým vývojem. Celý výtěžek věnovali rodičům Nelinky na potřebné zdravotnické pomůcky a rehabilitace. Od té doby manželé Pokorní pravidelně

přispívají na dětský fond UNICEF, Nadační fond Světluška a nejsou jim lhostejné ani kulturní akce. Pomohli třeba Lize ve stolním fotbale, litomyšlskému Majálesu, Svatebnímu veletrhu Litomyšl a kulturnímu festivalu Studentská jízda. Protože pomoci od Pokorných každým rokem přibývá, založení vlastního spolku bylo logickým rozhodnutím. Teď již naplno rozvíjejí náhradní rodinnou péči v Pardubickém kraji. Nepomáhají jen ﬁnančně. Aktivně se podílejí na akcích pěstounských rodin a organizací.

FESTIVALOVÉ ZAHRADY 2019 STŘEDA 26. 6. 19.00 / pódium Klavírní recitál Dominika Veselého 20.30 / pódium Projekce na ledce: Jesus Christ Superstar – rocková opera provedená se scénickými prvky, z festivalového archivu 2006

ČTVRTEK 27. 6. 18.00 / pódium Klavírní recitál Dominika Veselého 19.30 / pódium Projekce na ledce: Bobby McFerrin & Česká ﬁlharmonie – světový vokální mág a náš první orchestr v koncertu na Staroměstském náměstí

PÁTEK 28. 6. 15.00 / pódium Projekce na ledce: Dějiny udatného českého národa – populárně naučný seriál o bájích a pověstech naší země 16.00 / pódium Projekce na ledce: Opera nás baví – naučný cyklus pro děti o opeře, nejznámějších dílech a skladatelích 17.00 / pódium Josephine and the Band – Joseﬁna Žampová se svým triem a repertoárem přesahujícím zaběhlé škatulky hudebních žánrů 19.00 / pódium Projekce na ledce: Jelen v Sono Centru – koncertní záznam vystoupení kapely Jelen a jejích hostů v brněnském Sono Centru

Dream Company 14.00 / infostánek Komentovaná prohlídka historickým jádrem města 15.30 / pódium Top Dream Company – živelné funky desetičlenného pražského ansámblu 17.30 / pódium Maranatha Gospel Choir – přední český gospelový sbor 19.00 / pódium Vytáhni Bedřicha a Hudební kvíz – vyhlášení soutěží 19.30 / pódium Projekce na ledce: Noc na Karlštejně – koncert pod širým nebem Karlštejna, účinkují: V. Dyk, M. Ruppert, O. Ruml, J. Prachař a další 20.30 / pódium Projekce na ledce: Radůza a Plzeňská ﬁlharmonie – česká písničkářka za doprovodu symfonického orchestru

NEDĚLE 30. 6. SOBOTA 29. 6. DEN S ČESKÝM ROZHLASEM 10.00–18.00 / prostranství před muzeem Kavárna POTMĚ NF ČRo Světluška – kavárna nevidomých kavárníků, kde si kávu vychutnáte v absolutní tmě 10.00 / pódium O Drakovi – Divadýlko z pytlíčku s hudební pohádkou o vdavekchtivém drakovi 11.00 / pódium Déčko na ledce 14.00 / pódium Živě ze Smetanovy Litomyšle – živé vysílání ČRo Pardubice, moderují Kateřina Prouzová a Miroslav Hruban, hraje Top

10.00–18.00 / prostranství před muzeem Kavárna POTMĚ NF ČRo Světluška – kavárna nevidomých kavárníků, kde si kávu vychutnáte v absolutní tmě 10.00 / pódium O princezně Mlsalce – pohádku o mlsavé princezně a vodníkovi hraje Divadýlko z pytlíčku 11.30 / pódium Déčko na ledce 14.00 / infostánek Komentovaná prohlídka historickým jádrem města 14.00 / pódium Projekce na ledce: Jiří Pavlica: Missa brevis – přímý přenos z chrámu Nalezení sv. Kříže

Kompletní a průběžně aktualizovaný program na www.festivalovezahrady.cz

15.30 / pódium Filharmoniště – koncert klarinetového kvarteta – vážná hudba i pro nejmenší 16.30 / trávník Filharmoniště – hudební dílnička v trávě – hudební dílna s vyprávěním 17.00 / trávník Na pytel se Světluškou – debata s kavárníky kavárny POTMĚ 17.30 / trávník Filharmoniště – hudební dílnička v trávě – pokračování hudební dílny s vyprávěním 18.00 / pódium Prodaná nevěsta – komickou zpěvohru hraje Spolek divadelních ochotníků Alois Jirásek, Úpice 19.00 / pódium Vytáhni Bedřicha a Hudební kvíz – vyhlášení soutěží 19.30 / pódium Projekce na ledce: Osudová léta – festivalový koncert věnovaný 100. výročí vzniku Československa a 50. výročí jeho okupace vojsky Varšavské smlouvy, z festivalového archivu 2018

PONDĚLÍ 1. 7. 18.30 / pódium Klavírní recitál Dominika Veselého 20.00 / pódium Projekce na ledce: Pretty Yende v Praze – světová operní pěvkyně na pódiu Smetanovy síně

ÚTERÝ 2. 7. 18.30 / pódium Klavírní recitál Dominika Veselého 20.00 / pódium Projekce na ledce: Český poutník – světová premiéra na objednávku Smetanovy Litomyšle ke 100. výročí vyhlášení republiky, z festivalového archivu 2018

STŘEDA 3. 7. 20.30 / pódium Club des Belugas – koncert Národního festivalu Smetanova Litomyšl přední světová nu jazzová kapela kreativně a v nejvyšší intenzitě kombinuje současné evropské styly electro, lounge & nu jazz s tropickými beats, swingem a černou duší Ameriky 50.–70. let vstupné 290 Kč, předprodej na www.smetanovalitomysl.cz

fIY{z>

Foto archív Janáčkovy opery Národního divadla Brno

„Příroda patří k největším zdrojům inspirace” Je jedním z nejmladších operních režisérů v česko-slovenském prostoru. Studoval na JAMU v Brně, má za sebou několik pěkných úkolů, včetně inscenace Prodané nevěsty v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Před sebou vidí další, ale hlavním úkolem je a bude právě vznikající Operní studio při Slovenském národním divadle v Bratislavě, které od podzimu povede. Teď je však začátek léta a MAREK MOKOŠ je v Nových Hradech. Pro Smetanovu Litomyšl tam na 26.–29. června společně s dirigentem Jakubem Kydlíčkem, pardubickým orchestrem Barocco sempre giovane, litomyšlským sborem KOS a s několika sólisty připravuje Gluckovu operu Paris a Helena. V přírodním divadélku v zámeckém parku se mají odehrát čtyři představení. I o nich – a tím pádem i o inspiraci přírodou a o počasí – je náš rozhovor. Už jste v kouzelném prostředí zámku v Nových Hradech na opeře pracoval a operu jste zde viděl a zažil? Ještě jsem tu příležitost neměl. Na Nových Hradech jde o můj debut. A bohužel se mi tedy ani nepodařilo vidět tu živě některou z předchozích inscenací. Jen na videu. A to mě zpětně hodně mrzí, protože od prvního setkání, od prvního okamžiku, kdy jsem se sem na zámek dostal, to pro mě byla láska na první pohled. Je venkovní zahradní divadélko hodně inspirativní? To je víc než samozřejmé! Je unikátní a má v sobě genia loci. Příroda sama o sobě patří k největším zdrojům umělcovy inspirace. Spojení divadla a přírody je harmonií umění a tvorby. Co ale mají Nové Hrady navíc? To, že za tou krásou je tvrdá dřina, těžká pravidelná práce. Velké srdce a vizionářství majitelů zámku. A je zahradní divadélko něčím omezující? Omezující je počasí. Protože jde o operu, kde je víc složek podléhajících určitým – i přírodním – podmínkám, musí se dopředu zvažovat, jestli se představení bude moci odehrát jako open air, nebo jestli bude potřeba přesměrovat zážitek do intimního a romantického divadélka uvnitř. Vystihuje to pan Kučera, majitel

zámku, když říká: „Neexistuje problém, který by se nedal nějak vyřešit.“ A tak není režírování v tomto prostoru komplikované, protože nacházíte množství možností, množství kreativních řešení, která jsou spíše obohacením než omezením. Jak vnímáte Gluckovu hudbu? Je svoje? Je novátorská? V porovnání k Mozartovi... Gluckův Paris a Helena je poslední reformní opera. Můžeme tu nejvíc vnímat, o co se Gluck snažil. Přesně, jak se ptáte: ano, tato opera předběhla dobu. Dala směřování a hluboký základ pro další růst a vývoj opery. Ovlivnila autory doby klasicismu. Mně osobně na opeře zajímá její příběh, vztahy a vnitřní svět postav. Přesně o to šlo Gluckovi: absolutní psychologizace postav, odhalování jejich vnitřního světa, silný příběh se vzkazem pro diváka. Nejde o ukazování pěvecké virtuozity, ale o vytvoření dialogu hudby a textu, kde výsledkem je emotivní příběh v co nejpřirozenější formě zpracování a v rovnocennosti všech složek opery. Odkazuje téma Paris a Helena primárně k dobové zábavě? Co nabídnete – příběh, nebo naopak roztančenou fantazii? Paris a Helena, epický příběh, nám staví jakýsi základ pro tragédii lásky. Vnímám

tuto epopej jako předobraz, jako velmi čistou, logickou a realistickou koncepci a strukturu vztahů, lásky a její náročnosti, problematiky osudových setkání, partnerství… Určitě nestavím na sentimentálnosti a povrchnosti lásky, ale snažil jsem se od tohoto příběhu dojít k hlubině vztahů a jejich konfrontaci s problémy, které nabízejí. Koncepce stojí na třech pilířích. Zaprvé – přechod z vnímání sebe sama v obrazu k obrazu pravdy a lásky, zadruhé – pokud je láska skutečná, tak je tragická, zatřetí – láska není harmonie, ale válka. Kdo je nejkrásnější? Otázka, na kterou musí Paris najít odpověď, aby rozsoudil spor mezi bohy. I my hledáme, co je nejkrásnější… Jako divadelní formu jsem zvolil pohybové performativní divadlo, proto příběh vyprávíme i pomocí pohybu a symbolu obrazu. Jde o hodně „komorní“ projekt? Samotný příběh je komorní, ani ne tolik po vnější stránce, ale obsahově. Jde o intimní vztah, o boj a konﬂikt mezi sebou samým a dialogem hlavních postav. Kde jinde teď (na konci sezony a na začátku nové) ještě režírujete? Na Slovensku, v Čechách? Po docela náročné sezoně jde o můj poslední projekt před létem. Po dlouhém čase budu mít konečně léto pro sebe, pro přátele a rodinu. Je důležité mít čas i na načerpání sil a nových inspirací. Věřím, že pokud se všechno podaří, mohl by se tento můj nejbližší cíl naplnit. A potom hned na začátku další divadelní sezony mě čekají dva velké komerční projekty. Budu pracovat na hudebně-činoherním divadle Duch růže. S tímto dílem mě čekají celý měsíc zájezdy. Pak budu ve Slovenském národním divadle režírovat operetní večer – ve spolupráci s Kyjevskou operou. Baví vás práce s mladými pěvci, vašimi vrstevníky? Otázka směřuje nejen teď do Nových Hradů, sem samozřejmě také, ale i k Opernímu studiu SND v Bratislavě, které na podzim začne pod vaším vedením vyvíjet činnost... Pokračování na straně 14

„Příroda patří k největším zdrojům inspirace” Pokračování ze strany 13 Práce s mladými lidmi, s mými vrstevníky, mě velmi láká a zajímá. Nesmírně mě baví, když vidím, jak mi pod rukama roste a rozvíjí se nová umělecká osobnost. Vím sám, jaké nároky požaduji od současného operního zpěváka a jaké jsou v moderní opeře trendy. Mnohokrát se potkáváme s realitou nedostatečné přípravy na uměleckých školách. Jako režiséři musíme dodatečně suplovat chybějící hodiny herectví, pohybu a improvizace. Ve Slovenském národním

divadle se od příští sezóny otvírá výjimečný projekt pro mladé začínající operní pěvce. Společně s ředitelem Opery Rastislavem Štúrem přinášíme Operní studio. Je to umělecko-vzdělávací dílna pro mladé umělce, pro jejich rozvoj a růst. Chceme mladým talentům poskytnout možnost prezentovat se a etablovat na slovenské první scéně. Kontinuální prací jim každý měsíc poskytneme čtyřdenní workshopy zaměřené na zpěv, tanec, pohyb, herectví, interpretaci, práci s režisérem… a tak dále.

Výsledkem jejich práce bude jednak galakoncert, jednak budou výsledkem konkrétní operní tituly. Zároveň dostanou členové Operního studia možnost účinkovat ve vybraných inscenacích Opery Slovenského národního divadla. A v dalších letech chceme nabídnout podobnou možnost i pro mladé operní režiséry a hudební skladatele. Věřím, že se nám podaří dospět ke kreativní a profesionální platformě, kde budeme pomáhat a nabízet možnosti, o které bude stále Petr Veber velký zájem…

Celý rozhovor můžete číst na hudebním portálu KlasikaPlus.cz, který je mediálním partnerem operní řady festivalu.

Soukromé litomyšlské galerie Město Litomyšl je poměrně unikátní počtem galerií, které na tak malém městě působí. Kdysi někdo dokonce spočítal, že v přepočtu na obyvatele jsme na tom lépe než Paříž. Je to tak trochu legendární příběh, kterým se Litomyšl ráda pyšní, nicméně výčet galerijních institucí a výstavních prostor je opravdu pestrý. Velkou měrou jsou zde zastoupeny soukromé galerie, kterých máme v Litomyšli celkem pět. Všechny jsou tradičně zapojeny také do Smetanovy výtvarné Litomyšle. V roce 1990 vznikla z iniciativy Pavly a Mirka Brýdlových Galerie de Lara, jako první soukromá galerie v Litomyšli. Její jméno odkazuje k litomyšlské historii – španělské šlechtičně Marii Manrique de Lara, manželce Vratislava z Pernštejna, majitele litomyšlského panství a stavitele chlouby Litomyšle – renesančního

Galerie Miroslava Kubíka

zámku. V roce 2000 se spolumajitelkou a následně majitelkou galerie stala Marie Zoubková. Hlavním zaměřením galerie je prodej graﬁky, obrazů a plastiky, ale také keramiky, skla, šperků a užitého umění. Pro Smetanovu výtvarnou Litomyšl galerie připravila výstavu Sergeje Iščuka v El lamíno café na zámeckém návrší a instalaci sochy Eva Bezová duše od Olbrama Zoubka v prostorách galerie. Již od roku 1997 působí v Litomyšli Galerie Zdeněk Sklenář. V komorních prostorách této „malé“ galerie jsme zvyklí během Smetanovy výtvarné Litomyšle vídat „velké“ věci. Pro letošní ročník si navíc galerie připravila výběr děl nejvýznamnějších osobností, které za celou svou historii vystavovala, takže jakési Best of Galerie Zdeněk Sklenář. Na jednom místě, zde tak najdete díla Václava Boštíka, Teodora Pištěka, Zdeňka Sýkory, Krištofa Kintery a mnoha dalších. V rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle se pravidelně od roku 2005 konají vý-

stavy také v prostorách 1. patra domu č.p. 71 na Smetanově náměstí. Dlouholetá výstavní činnost nakonec vyústila v září 2011 oficiálním otevřením Galerie Miroslava Kubíka, která svou výstavní činnost zaměřila zejména na soudobé vizuální umění. V době festivalu zde najdete obrazy, tapisérie a fotografie Zorky Ságlové. Představeny jsou především dva tematické okruhy: tvorba vycházející z autorčina textilního školení v ateliéru Antonína Kybala na VŠUP a tvorba inspirovaná prací s fotografiemi i vlastní fotografické práce, jejichž inspiraci můžeme mimo jiné jistě hledat také v celoživotním soužití s fotografem Janem Ságlem. V září roku 2007 založil galerista Miroslav Kroupa Galerii Kroupa, jejíž hlavní sídlo se nachází na Smetanově náměstí č.p. 60, v prostorách nově zrekonstruovaného měšťanského domu. Galerie je zaměřena především na kvalitní české a evropské umění 19. a 20. století. V rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle se zde pravidelně setkáváme zejména s díly českého impresionismu a expresionismu. Aktuálně zde najdete výstavu Expresionismus a jeho vlivy v české malbě 1. poloviny 20. století. Můžete tak obdivovat díla velikánů, jakými byli Filla, Kubišta, Slavíček, Špála a další. Nejnovějším soukromým galerijním počinem v Litomyšli je Galerie Pakosta, jejíž stavba dle návrhu městské architektky Zdeňky Vydrové byla dokončena v roce 2014 a díky citlivému zasazení soudobé architektury do historické zástavby byla nominována dokonce na Stavbu roku. Tato galerie je koncipována jako street gallery. Její prostory jsou tak návštěvníkům k nahlédnutí pouze z Mariánské ulice, zato v podstatě nepřetržitě. Aktuálně je zde ke zhlédnutí instalace Petra Nikla Organické stopy. Galerie Pakosta je tak pomyslně pro letošní ročník spjata také s objektem Augustovy tiskárny, kde Petr Nikl vystavuje také jako jeden z mentorů projektu MenART.

Firma v pozadí, bez které to nejde. To je FORTECH Společnost FORTECH založili tři přátelé po vojenské službě, aby mohli dělat práci v IT, která je bavila. Ze začátku klienty objížděli na kole, vlastnoručně montované počítače rozváželi na dvojkoláku. Postupně se ﬁrma rozrůstala a zkoušela novinky, třeba virtuální realitu. Nyní je FORTECH stabilní firmou, která se nově stala součástí rodiny LIBLI a podle slov majitele MICHALA FIALY má šanci na další rozvoj. Firma FORTECH se stala členem rodiny LIBLI. Co vás k tomu vedlo? FORTECH jako regionální společnost vyčerpal možnosti růstu. Spojením s LIBLI se nabídla možnost přístupu k technologiím, které jsou jinak pro regionální ﬁrmy nedostupné, zejména dnes hojně diskutované sítě 5G. Mění se tím něco pro zákazníky? Například mohou očekávat další služby? Pro zákazníky se aktuálně nic nemění, ale v horizontu měsíců se můžou těšit na rozšířenou nabídku. Zejména bezdrátový internet s rychlostí až 100 Mbps. FORTECH již s festivalem Smetanova Litomyšl spolupracoval. Co mohou hosté

letos od této spolupráce, již pod hlavičkou FORTECH – LIBLI, očekávat? Letos jsou novinkou sLIBLIžovací lavičky ve Festivalových zahradách. Zajděte do zahrad a vyzkoušejte si je sami. Zajišťujete přenosy ze zahrad či zámecké jízdárny do nádvoří. Je to technicky komplikované? Co to obnáší? Tady je naší velkou výhodou, že máme v rámci Litomyšle vybudovanou vlastní optickou síť. Její kapacita je dostatečná na přenos obrazu ve vysokém rozlišení v rámci jednotlivých částí festivalového areálu a v případě potřeby i jinam po internetu. Naši technici musí každoročně vyřešit napojení dočasných kabelových

sLIBLIžovací lavičky v Klášterních zahradách. Stačí si jen vybrat playlist podle nálady, usednout na lavičku a zaposlouchat se do hudby.

rozvodů tak, aby byly co nejméně ohroženy běžným festivalovým provozem. Kdyby se snad přihodila nějaká závada, jsou připraveni ji obratem opravit. Chápeme totiž, že festival Smetanova Litomyšl ve snaze zajistit maximální zážitek všem návštěvníkům je stále víc závislý na funkčnosti moderní techniky. Jaký je váš vztah k festivalu? Navštěvujete jej jako host? Moje manželka je nadšená návštěvnice festivalových představení, jako doprovod využívá širokou rodinu a kamarádky. Pro mě vybere obvykle dvě představení z každého ročníku. Musím ji pochválit, že jsem většinou velmi spokojen. Preferuji představení se zábavným příběhem, třeba klasické opery nebo pořady pro mládež, které jsme v minulých ročnících sponzorovali věcnými cenami pro publikum. Jaká představení jste si letos vybral? Letos jsem už navštívil galakoncert Olgy Peretyatko, kam mi zajistilo vstupenky LIBLI, a dále jsem byl s rodinou na představení 3 FREEMAN SHOW.

FORTECH v roce 1997 spustil pro klienty z telefonního obvodu Litomyšl a zanedlouho poté i v Moravské Třebové uzel pro připojení k internetu prostřednictvím pevné telefonní linky. Byla to doba rychlostí internetu, kdy se čekalo na načtení jednoho obrázku běžně víc než deset sekund, na video nebylo možné ani pomyslet. Klienti měli zájem o rychlejší a levnější službu, tak jim FORTECH nabídl bezdrátové připojení. Ačkoli byl pro společnost lukrativnější prodej specializovaného software do celého světa, rozhodla se soustředit na rozvoj své internetové sítě a všechny ostatní aktivity ukončila. V průběhu 20 let se rozšiřovala oblast pokrytí, přibývali klienti i zaměstnanci. Se Smetanovou Litomyšlí spolupracuje už několik let a díky ní mohou diváci například sledovat přímé přenosy do Klášterních zahrad.

Projděte se městem s průvodcem Informační centrum Litomyšl nabízí pro návštěvníky Národního festivalu Smetanova Litomyšle, ale i pro ostatní turisty komentované prohlídky historickým jádrem města. Prohlídky v termínech 29. 6., 30. 6., 5. 7., 6. 7. a 7. 7. začínají vždy ve 14.00 hod. ve Festivalových zahradách u infostánku. Během hodinové prohlídky se

dozvíte o historii i současnosti města, projdete s kvaliﬁkovaným průvodcem kolem všech významných pamětihodností a památek. Cena prohlídky je 90 Kč za osobu. Stačí jen v daný den a čas přijít do Klášterních zahrad a užít si malebnou Litomyšl v přítomnosti odborného doprovodu.

Splněný sen K desátým narozeninám jsem dostala mimo jiné vstupenku na koncert Ivana Ženatého v Centru Bohuslava Martinů. Za poslední dva roky to bylo jeho asi třetí vystoupení v Poličce. Už jenom to byl krásný dárek, ale rodiče pro mě měli připravené ještě mnohem větší překvapení. Po koncertě požádali pana Ženatého, jestli by si se mnou nezahrál, když zrovna slavím ty narozeniny. K mému úžasu pan profesor ochotně souhlasil a jako takový malý přídavek pro členy spolku Náš Martinů se mnou v dvojhlasé úpravě zahrál část Larga z Dvořákovy Novosvětské. Paní učitelka si potom dělala legraci, že to už

se mi asi znovu nepovede, aby mi hrál pan Ženatý na svoje guarnerky druhý hlas. :-) Zhruba o půl roku později jsem byla s rodiči na nádherném koncertě Smetanovy Litomyšle s názvem Tutti Vivaldi, kde Ivan Ženatý také hrál. Po koncertě jsem mu šla dát kytičku. Řekl: „Děkuji, Miriam“ a dal mi pusu na čelo. Byla jsem naprosto dojatá, můj houslový vzor si mě pamatuje! Večer se rodiče ptali přes festivalový Facebook, jestli se náhodou někomu nepovedlo pořídit snímek toho momentu a napsali i proč se na to ptají. Dozvěděli se sice, že takovou fotku bohužel nikdo nepořídil, ale že prý se na Smetanově Litomyšli určitě někdy objevím na pódiu. Zábavná myšlenka. Zasmála jsem se tomu a naši mi

říkali, že důležité chvíle kolikrát nejsou zachycené na žádných fotkách, ale o to víc si je člověk pamatuje. Letos v dubnu jsem hrála na přehlídce Mládí a Bohuslav Martinů. Aby těch zajímavostí nebylo málo, hrála jsem první větu Vivaldiho koncertu a moll. Právě ten byl i na programu loňského koncertu Tutti Vivaldi. V porotě byla třeba paní Svobodová Kramperová, první houslistka souboru Barocco sempre giovane, který hrál před rokem v Litomyšli s panem Ženatým. A jedním z porotců byl i pan profesor Štěpán Graffe z brněnské konzervatoře, který se mě po večerním vyhlášení výsledků zeptal, jestli bych si nechtěla zahrát v Klášterních zahradách s orchestrem Brněnských smyčcových kurzů Giovanni archi. Do Brna na kurzy jezdím už tři roky a mám to tam moc ráda. Ale zatím jsem hrála vždycky v mladším orchestru, protože do něj podle věku patřím. Na nabídku pana profesora jsem ale okamžitě kývla. Zahrát si na Smetanově Litomyšli, i když třeba „jen“ na Festivalových zahradách, to je přece sen! Brzy jsem dostala noty a začala se připravovat. V sobotu 15. června jsme měli na konzervatoři první zkoušku a už napoprvé nám to znělo docela dobře. A tak jsme zkoušeli, hráli, dolaďovali, dopisovali poznámky do partů… A já si říkala, že v Brně v orchestru je to pořád prima – i když hraju sekundy. :-) Další zkoušku jsme měli v pátek 21. června a v sobotu před vystoupením byla generálka ve škole kousek od Klášterních

Miriam (vpravo) se svým otcem a sestrou po koncertu ve Festivalových zahradách.

zahrad. Tam jsme se poprvé setkali s příkladnou péčí pořadatelů, která nás potom provázela celé odpoledne a podvečer, a za kterou jim patří naše velké poděkování. Opravdu se o nás postarali jako o vlastní. Pod taktovkou paní profesorky Bublové je to paráda. Aby také ne. Jsme orchestr, ve kterém si každý může dělat, co dirigent chce. :-) Takhle to aspoň paní profesorka říká. A my ji máme moc rádi. Myslím, že to bylo vidět i přímo na koncertě. Když nás pan profesor Graffe uváděl, byla jsem nervóznější, než jsem čekala. Ale nakonec to bylo moc fajn. Myslím, že Mozartova skladba, napsaná původně jen pro troje housle (tak se i jmenuje), se nám povedla nejlépe za dobu, co jsme ji hráli. A hlavou se mi honily tři věci: Že se cítím být platná, že jsem ohromně šťastná a že si přeju, aby ta skladba nikdy neskončila. Při přídavku – poslední větě z (pravděpodobně Haydnovy) Dětské symfonie – se tyhle pocity ještě znásobily. Cítila jsem, jako by mě prostupovala energie proudící z té hudby a v duchu jsem si říkala, že je to to nejúžasnější, co jsem kdy na pódiu zažila. Takže když jsme skončili, ze všeho nejvíc se mi chtělo zavolat na paní dirigentku, že si to dáme ještě jednou. Nakonec zvítězila únava, ale především dobrý pocit a velká radost z nádherného zážitku z toho nejlepšího festivalu, co znám. Ze zážitku, který mi sice už loni někdo předpovídal, ale tenkrát mi to přišlo jako bláznivý sen. Ale byl to sen, který se stal skutečností. Miriam Kašparová, 11 let Děkujeme Miriam za to, že se podělila o své dojmy. Přejeme mnoho úspěchů.

V příštím čísle Generální partner festivalu

61. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za ﬁnančního přispění Ministerstva kultury České republiky, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.

• Adam Plachetka zazáří v opeře i koncertu • Charlotte měla na vytvoření kvašů jen červenou, žlutou a modrou • Jedinou výjimkou mezi sto smyčci je harfa v Mahlerovi • Vojtěch Stříteský poodhaluje 62. ročník

Festivalové noviny • Noviny Národního festivalu Smetanova Litomyšl 2019 • V nákladu 6000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Smetanova Litomyšl • Foto: František Renza a archiv SL • Graﬁcká úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl