Balthus: malíř, který uměl udělat jaro Život, dílo a pozdní Vzpomínky F M „Na spěchu současných malířů je odporné to, že odmítají řemeslnost, ke které je odsouzen každý, kdo se malování cele oddá. Bez tohoto pomalého pokorného pohybu ducha se neděje nic, nic, k čemu nutně patří pokora a prostota,“ vyznává své umělecké krédo malíř Balthasar Klossowski de Rola, známý pod jménem Balthus, v knize Vzpomínek vydaných na sklonku jeho dlouhého života.1 „Dnes se zapomíná na několik tisíciletí staré ctnosti, na ticho, na práci, na tichý a hluboký dialog s neviditelným, kterému také říkám božské… Místo toho pozoruji jen exhibici vlastního ega, kravál, spontánní a impulzivní inspiraci, která všechny utvrzuje v tom, že malovat může úplně každý, demokratizaci umění a z ní narůstající banalizaci, ignoranci umělce, který má tu drzost, že se považuje za stvořitele, to jest za Boha samého, jestli tomu dobře rozumím…“2 Balthus patřil k nejkonzervativnějším umělcům své doby, byl okázalým aristokratem, horlivým katolíkem a také uzavřeným samotářem. „Moje samota trvá celý život a moje malba je zcela klasická,“ tvrdil.3 Přesto se při vyslovení jeho jména milovníkům umění paradoxně vybaví především podmanivé obrazy spoře oděných dívek, z nichž nejznámější, érèse z roku 1938 (bar. I.), se ocitl i na obálce kapesního vydání skandálního Nabokovova románu Lolita v nakladatelství Penguin. Později se objevil jiný Balthusův obraz dívky na vydání Lolity v Oxford University Press stejně jako na obálce českého překladu románu v nakladatelství Odeon.4 Není proto divu, že Balthus v očích nezasvěceného publika získal nehezkou pověst jakéhosi malířského Huberta Huberta, jak Nabokov ironicky nazval svého pedo�lního hrdinu. Jeho obrazy nahých či spoře oděPortrét
Obr. 1: Autoportrét, 1940, olej na plátně, 44x32 cm, soukromá sbírka. Repro: Clair, Jean (ed.): Balthus, s. 277.
ných mladých dívek byly popisovány jako vyzývavě erotické, což malíř vždy rozhořčeně odmítal a tvrdil, že maluje anděly. Redukování Balthuse pouze na �gurativního malíře erotických obrazů adolescentních dívek je nesmysl už proto, že je autorem mnoha jiných vynikajících děl nejrůznějších žánrů: záhadných městských scén, skvělých a originálních portrétů, podmanivých krajin a zátiší prozářených světlem. Problém s porozuměním Balthusovu životu a dílu spočívá v tom, že si vždy úzkostně střežil své soukromí, odmítal dávat interview, vystupovat v televizi a dokonce se nechat fotografovat. Když ho před jeho retrospektivou v londýnské Tate Gallery v roce 1965 požádal kurátor John Russell o biogra�cké informace, poslal mu malíř krátký telegram: „Žádné životopisné detaily. Začněte: Balthus je malíř, o němž se nic neví. Nyní se podívejme na jeho obrazy. S pozdravem. B.“5 Tímto často citovaným výrokem jako by malíř naznačoval, že se lidé mýlí ve všem, co si myslí, že o něm nebo o jeho díle vědí. Dokonce i ke konci života, kdy se stal sdílnějším, zpřístupňoval informace o svém životě velmi selektivně, neboť byl přesvědčen, že malíř by měl malovat, nikoli se zbytečně snažit
37