Talent a samota, síla výrazové askeze a limity zjednodušování Život a dílo �nské malířky Helene Schjerfbeckové (1862–1946) F M Čestným hostem letošního (šedesátého šestého) ročníku Frankfurtského knižního veletrhu (8.–12. 10.) bylo poprvé v historii Finsko, uhrančivá a tajemná severská země prezentující svůj výstavní program pod módním názvem „Finnland. Cool.“1. Odpovídal tomu i modernisticky chladný design hlavního pavilonu z dílny tří mladých umělců z progresivní Aalto University v Helsinkách. Z četných doprovodných literárních a výtvarných akcí nejvíce zaujala výstava �nské malířky Helene Schjerfbeckové (1862–1946) ve frankfurtské Schirn Kunsthalle.2 Vzhledem k tomu, že je umělkyní mimo skandinávské země málou známou, bylo její dílo překvapením i pro mnohé znalce evropské moderny. Škoda jen, že se tvůrci výstavy snažili – zřejmě v souladu s koncepcí �nské prezentace – aby vytavené malířčino dílo rovněž vyznělo co nejvíce „cool“, čímž její celkový obraz poněkud zploštili. „Rád byste vyjádřil, co nosíte uvnitř, vášně přeměněné do obrazu. Pak se ale stydíte a nemůžete to udělat, a proto zůstáváte ženou.“ H S v dopise z roku 19213
I když je Helene Schjerfbecková ve své zemi legendou a její umělecká dráha byla v mnohém výjimečná, mimo Skandinávii začala být objevována teprve nedávno a zájem o její dílo rostl jen pozvolna. Dnes je pokládána za hlavní představitelku �nské moderny a začíná být ceněna i mezinárodně. „Představte si život Fridy Kahlo, spojte ho s temným pohledem Edvarda Muncha, a začnete chápat rozměr tohoto díla,“ napsal o ní list e London Independent v roce 2003.4 Když se ucelený soubor malířčiných prací po dlouhých desetiletích objevil v roce 2007 mimo Skandinávii, na retrospektivní výstavě v Haagu, Hamburku a Paříži, šlo o malé zjevení a expozici zhlédlo kolem 350 000 návštěvníků.5 I přes chatrné zdraví vytvořila rozsáhlé a působivé dílo čítající tisíc položek, od Texty
olejomaleb a akvarelů přes kresby, litogra�e až k textilním návrhům.6 Dílo Helene Schjerfbeckové je zajímavé zejména tím, že vznikalo v době, kdy evropská moderna teprve dostávala své kontury, a téměř v naprosté izolaci. Malířka se narodila o rok dříve než její slavný severský současník Edvard Munch (1863–1944), kterého přežila o dva roky. Kresbu začala studovat ve velmi útlém věku a již v mládí si osvojila obdivuhodné technické dovednosti. Studovala malbu ve Finsku i v Paříži, od roku 1902 však žila osamoceně v neznámém �nském městě Hyvinkää a evropský umělecký vývoj sledovala pouze prostřednictvím černobílých reprodukcí v časopisech a knihách. Přesto (či možná právě proto) mohla rozvinout svůj vlastní osobitý styl, který někdy předbíhal svou dobu. Její dílo se vyznačuje vysokou technickou zručností a souběžně, vlastně téměř od samého počátku, systematickou snahou o zjednodušování a výrazovou askezí, v níž se snažila zajít až na samé hranice.
23