Běhej srdcem říjen/listopad 2013

Používej nohy, běhej.Zapoj Zapojmysl mysl a a poběžíš poběžíš rychleji. srdce a nic tě tě nezastaví!

Používej nohy, běhej. rychleji.Dej Dejdo dotoho toho srdce a nic nezastaví.

PLYOMETRIE PRO MIMOSEZÓNNÍ PŘÍPRAVU

PSYCHOSOMATIKA PODZIMNÍ JÍDELNÍČEK S AJURVÉDOU ROZHOVORY

JIŘÍ SEQUENT, PETR VITNER, PAVEL PALONCÝ

JAK JSEM BĚŽELA COMRADES

KVĚTA PECKOVÁ říjen/ listopad 2013

Čemu věnujeme svou pozornost, to roste a sílí. Čemu ji nevěnujeme, to chřadne a vadne.

2

Obsah Běhej srdcem Trasérství

6

14

Představujeme Květa Pecková Jiří Sequent Petr Vitner Pavel Paloncý

14 22 30 40

Květa Pecková

Trénink Plyometrie Jak a kde vybrat běžecké boty Běhání mezi kapkami deště Funkční materiály Ideální obutí do fitka

50 54 60 64 74

40

Pavel Paloncý

Zdraví, Prevence Emoce,nemoce MFK- reportáž

80 84

Mozkový jogging Marian Jelínek

90

22

Jiří Sequent

Výživa Podzimní jídelníček s ajurvédou

98 Emoce, nemoce

Báječné ženy v běhu Jak jsem běžela Comrades B7- Kristina Házová Eva Štěpánková

106 114 124

98

Podzimní jídelníček s ajurvédou

90

80

Marian Jelínek

Běhej srdcem říjen/listopad 2013 Design: Lucie Laňková Produkce: Iva Kubešová Obrazový materiál: není-li uveden jiný zdroj, pochází z archivu přispěvatelů, inzerentů, nebo z volně dostupných internetových zdrojů.

3

Milí běžci, běžkyně, běžčata i ostatní světoběžníci, pomalu nám končí letošní běžecká sezóna, pod nohama nám šustí spadané listí, na naše ranní i odpolední běhy čím dál častěji vyrážíme za tmy a občas i za vydatného deště.

Na podzim se příroda začíná pomalu ukládat k odpočinku. Stromy odevzdaly poslední plody letošní úrody, shazují listí a jejich život se jakoby schoulí dovnitř ke kořenům, aby se na jaře mohlo vše probudit v plné síle.

Stejně tak i my bychom měli zklidnit naše životní tempo, měli bychom si najít čas na regeneraci, zhodnotit to, jak se nám dařilo.

Ale nejen tělo si zaslouží odpočinek. Pozornost bychom měli věnovat i naší mysli.

Podzim je období, které bývá spojováno se špatnými náladami, depresemi a zvýšenou nemocností. Naše mysl i tělo nám vysílají signály, že něco není v pořádku. Volají po odpočinku, ale dnešní uspěchaná doba nás tlačí do neustálého stresujícího kolotoče, ze kterého se nám nedaří vyskočit. Zapomínáme, že věci, které jsou skryté, které nejsou vidět, bývají nejdůležitější.

Zůstávat ale jenom na povrchu je škoda.

Určitě už si plánujete, jak své tělo připravíte na příští rok. Zkuste ale stejnou péči věnovat i svým myšlenkám.

Bez pozitivních, zdravých myšlenek nemůže existovat zdravé, silné tělo. Říká se, že pokud se vejce rozbije silou zvenčí, život končí. Pokud se rozbije silou zevnitř, život začíná. Skvělé věci totiž začínají vždy zevnitř.

Přeji vám všem, aby se vám alespoň na chvilku podařilo uniknout z každodenního frmolu, abyste si našli čas jen pro sebe.

Možná k tomu přispěje i podzimní číslo Běhej srdcem, které vám přináší tipy, jak nejen svému tělu dopřát to, co si zaslouží. Doufám, že si odpočinete u čtení spousty zajímavých rozhovorů, dozvíte se něco o jídelníčku pro chladnější dny a najdete inspiraci pro vaši mimosezónní přípravu.

Iva Kubešová 4

Časopis Běhej srdcem pro Vás připravují:

Robo Štefko

Iva Kubešová

nutriční poradce a sportovní dietolog, fitness trenérka, instruktorka nordic walkingu a spinningu

vynikající závodník (např. 3 x účast na OH 1996, 2000, 2004 / Atlanta, Sydney, Atény, Maraton: 2:09:53 Londýn 1998), jako trenér se věnuje našim předním vytrvalcům jako je např. Jan Kreisinger (několikanásobný mistr České republiky na dráze, v krosu a silničním běhu) nebo Lucie Sekanová (několikanásobná mistryně České republiky).

Kromě trénování běžeckých špiček se Róbert věnuje i amatérským běžcům

Martin Frei

reprezentant ČR, trojnásobný Mistr ČR v extrémní tříčlenné štafetě, specializuje se na běh do vrchu, kros, silniční běhy a extrémní sporty

Lukáš Vrána

dietolog, lektor a pořadatel rekvalifikačních kurzů nutričního poradenství ve společnosti Fitsite

Fyzioterapeuté a lékaři ORP CENTRA

Blanka Jandlová

naše dopisovatelka/ redaktorka z Anglie

5

BĚHEJ SRDCEM

MOŽNÁ JSTE JIŽ NA NĚKTERÝCH ZÁVODECH POTKALI DVOJICI BĚŽCŮ, KTERÉ SPOJOVALO VÍC NEŽ JEN KOUZLO BĚHÁNÍ. PO BOKU NEVIDOMÉHO ZÁVODNÍKA BĚŽEL NĚKDO S NÁPISEM PRŮVODCE/GUIDE. RÁDI BYSTE SE STALI TRASÉREM, ALE VÁHÁTE, CO VŠECHNO TO OBNÁŠÍ A ZDA BYSTE TO ZVLÁDLI?

TRASÉRSTVÍ 6

7

BĚHEJ SRDCEM Pokud by si někdo chtěl vyzkoušet trasérství, co musí vědět nebo umět?

Moje kamarádka Lenka Malečková se již 5 let věnuje pomoci zrakově postiženým.

Občas si s nimi i zaběhá a letos si vyzkoušela dokonce trasérství během závodů.

Možná vás již také napadlo, že byste rádi vyzkoušeli roli traséra a možná jen váháte, zda byste to zvládli. Požádala jsem tedy Lenku, zda by se s námi mohla podělit o nějaké rady, jak se stát běhajícím průvodcem.

Leni, jak jsi se k práci s nevidomými dostala?

Před pěti lety jsem přemýšlela, že bych se ráda ve svých volných chvílích věnovala dobrovolnictví.

Ale chtěla jsem také trávit čas s lidmi mého věku. Náhodou jsem narazila na inzerát, kdy rodiče hledali někoho, kdo by jejich nevidomou dceru občas doprovodil, když oni jsou v práci. Petra byla vlastně jen o dva roky mladší než já a hned jsme se skamarádily.

Ze začátku jsem měla strach, abych něco nezkazila. Byla jsem třeba v rozpacích, že jsem Petře řekla „podívej“ nebo „koukni“, ale slepí lidé neberou nijak zle. Hodně lidí si myslí, že když někdo nevidí, že neumí být samostatný. Ale opak je pravdou. Všichni moji nevidomí kamarádi jsou v mnoha směrech schopnější než já :-). Máme tendenci je podceňovat, protože jejich zrak je oslabený nebo nevidí vůbec, ale oni využívají mnohem efektivněji ostatní smysly. Jsou to normální lidé, kteří se rádi baví a sportují.

8

Nic těžkého na tom není. Já měla výhodu, že už jsem byla na komunikaci s nevidomými zvyklá. Chvilku trvá, než si člověk přesně uvědomí, jaké informace jsou důležité, co hlásit a kdy. Nerovnosti na cestě, schody, obrubníky, zatáčky, zúžení cesty, větve, jiné běžce, atd. Není úplně snadné se hned vyjadřovat přesně, neříkat „tam“, „kousek před námi“, apod.

Zpočátku se na to každý musí soustředit, ale pak se to stane automatické. I to přesné časování.

Nejde jen nahlásit schody nebo obrubník, ale upřesnit i kdy přesně má kamarád zareagovat: „Obrubník nahoru. Teď!“ Chce to chvilku praxe, načasování bývá důležité a ještě víc srozumitelnost a přesnost pokynů.

Jak jsou běžci spojeni?

Běhá se většinou s kontaktní šnůrou nebo gumičkou. Ta musí být dostatečně volná, aby umožnila pohyb rukou při běhání. V případě, že je to potřeba (třeba v zatáčkách), tak se lanko zkrátí tím, že si ho člověk omotá kolem ruky. No a například při procházení davem se většinou nevidomý člověk raději přidrží přímo vaší ruky. Někteří nevidomí mohou chtít jen doprovod bez držení nebo provazu. Běhají se svou holí, jsou na to tak zvyklí, a pokud znají cestu, tak vlastně ani průvodce nepotřebují, spíš

http://www.graziadaily.co.uk

9 9

BĚHEJ SRDCEM

jen společnost. Jinak je dobré vyzkoušet si, zda vám bude vyhovovat běžet vlevo nebo vpravo, jak moc daleko od sebe atd. Všechno je to tak trochu individuální.

Měla bys nějaké užitečné tipy na začátek?

Je dobré, aby si soutěžní dvojice vyzkoušela běh před závodem. Má tak šanci si vychytat drobnosti, které by je následně mohly zdržovat. Také to zmírní případnou nervozitu. Každý zrakově postižený člověk upřednostňuje něco trochu jiného, ale nemusíte se bát, že byste to nezvládli.

10

Chce to trochu trpělivosti a váš nevidomý kamarád vám vše potřebné na začátku vysvětlí a poradí vám co a jak. Důležité je mít domluvené, jak rychle poběžíte, na nic nespěchat, hezky v klidu si vše připravit. Je samozřejmě lepší, pokud je trasér na tom alespoň o trochu lépe s fyzičkou než člověk, kterého bude doprovázet, protože pro něj bude závod náročnější už tím, že bude muset téměř neustále mluvit. A je jasné, že by měl mluvit zřetelně, což by se mu nedařilo, pokud by běžel s tepovkou na maximum :-).

Čím víc zkušeností budete mít, tím je to samozřejmě lepší. Postupně začnete vychytávat detaily, budete hlásit přesněji vzdálenosti, povrch, stoupání, naučíte se rychleji reagovat na nečekané věci jako je třeba pes, který náhle vběhne do cesty. Hlavně v nepředvídaných situacích je nutné znát správné a jasné povely – zrychli, zpomal, zastav. Když jen zakřičíte „pozor“, tak je to sice výstraha, ale váš slepý kamarád nebude vědět, odkud a jaké nebezpečí přichází.

Naučíte se předvídat nebezpečí jako je kluzký povrch, teď na podzim třeba mokré listí. Je lepší zpomalit, než riskovat pád a zranění.

Co je při trasérství nejdůležitější?

Respekt, trpělivost a upřímnost. Rozhodně se trasér nesmí honit za nějakým svým vysněným časem. Uvědomit si, že jsme doprovod, že si náš kamarád chce závod užít. Takže se nebát popisovat i okolí, povzbuzovat. Být upřímní, nebát se přiznat, že si nevíte rady nebo si nejste něčím jistí. Nebojte se například i říct, že je tempo moc vysoké. Jde především o to si závod užít.

TEXT: Iva Kubešová

Další užitečné informace najdete na stránkách Tyfloservisu zde: http://www.tyfloservis.cz/rady-pruvodcum-nevidomych.php Obecně prospěšná společnost Tyfloservis nabízí podporu, informace a nácvik dovedností lidem, kteří přes vážné zrakové potíže hledají cestu k co možná nejsamostatnějšímu životu. Působí též na společnost, aby dokázala k jejich samostatnosti přispívat a pomohla tam, kde je to třeba.

Photo: http://www.towntopics.com/wordpress http://hk-magazine.com/health/article/kenyan-runner-henry-wanyoike http://www.graziadaily.co.uk/ http://www.standard.co.uk/olympics/olympic-news/ V rámci běžecká série RunTour poskyxtovala zázemí zrakově postiženým běžcům Nadace Leontinka, která pomáhá i se zajištěním trasérů a to i např. na Jizerskou padesátku.

Tato nadace pomáhá dětem a studentům se zrakovým postižením. Jejím posláním je umožnit těmto dětem integraci do společnosti, vzdělání a společenských, sportovních i volnočasových aktivit.

Nadaci Leontinka založil pan Jindřich Lukavský, majitel společnosti EXX s.r.o.

Nadace, jejímž cílem je „přinášet světlo dětem do života“, je přirozeným vyústěním podnikatelských aktivit společnosti, která se zabývá projekcí a realizací osvětlení. http://www.nadaceleontinka.cz/ 11

BĚHEJ SRDCEM

něco málo z pravidel Sportovní institucí, jejíž činnost je zaměřena a specializována na sportovní aktivity zrakově postižené populace v ČR je Český svaz zrakově postižených sportovců (ČSZPS). Český Svaz Zrakově Postižených Sportovců (ČSZPS) je zájmové sdružení tělovýchovných jednot, sportovních klubů a oddílů, ve kterých provozují sport zrakově postižení lidé a to od rekreační až po vrcholovou úroveň. ČSZPS je zaregistrovaný v Českém svazu tělesné výchovy (ČSTV), je řádným členem Unie zdravotně postižených sportovců (UZPS), Českého paralympijského výboru (ČPV) a členem světových sportovních federací IBSA=

12

International Blind Sports Association ( světová sportovní federace nevidomých sportovců), IBCA ( mezinárodní šachová federace ZP ), IPC (mezinárodní paralympijský výbor).

Zařazení sportovců podle stupně zrakového postižení ( je jednotné pro sportovce celého světa a prověřuje se vždy při soutěžích kontinentálních, světových a paralympiádách) : •

B1= úplná slepota

•

B2= praktická slepota

Atletika – soutěží se dle pravidel IAAF a IBSA. Disciplíny : 60m, 100m, 200m, 400m, 800m,1500m,5000m,10000m, maratón,štafety 4x100m, 4x 400m, skok do dálky, výšky, trojskok, disk, oštěp, koule, kladivo, pětiboj = muži – skok do dálky, oštěp, 100m, disk, 1500m , ženy – skok do dálky, koule, 100m, disk, 800m – v určeném pořadí a v jeden den.

• B3= schopnost samostatné orientace a pohybu na speciálně upraveném a bezpečnostně zajištěném závodišti

Pravidla Atleti skupiny B1 jsou povinni nosit při všech technických disciplinách a při bězích brýle nebo jejich vhodnou náhradu.Pro třídu B2 je možné využít zvukových signálů a vizuálních úprav na stávajících zařízeních ( prášek, kužely, vlaječky) • Nevidomý běhá s trasérem, který mu pomáhá při orientaci zvukovými signály, slovním doprovodem nebo krátkou smyčkou, která spojuje jejich ruce.

• Závodník a trasér jsou považováni za tým (družstvo).

• Vodič odpovídá za správnou orientaci závodníka při startu, v průběhu celé závodní dráhy.

• Trasér nesmí protnout cílovou čáru dříve než závodník.

• Způsob navádění si vybírá sám běžec. Může si zvolit způsob lehkého vedení za loket, spojení šňůrou nebo prostý běh bez pomoci traséra. Trasér může dávat běžci slovní pokyny.

• Traséři nesmí používat kolo, nebo jiný mechanický způsob transportu.

• trasér nesmí v žádném případě závodníka táhnout, nebo postrkovat. Porušení tohoto pravidla má za následek diskvalifikaci.

• V případě použití kontaktní šňůry a nebo bez, nesmí být trasér vzdálen více než 0,50m po celou dobu závodu.

• .Běhy na středních a dlouhých tratích (nad 400m) jsou povoleni dva traséři. Každému závodníkovi je povoleno pouze jedno střídání trasérů. http://www.sport-nevidomych.cz/ 13 13

květa pecková Přestože je pro ni běhání jenom doplňkem k práci, je neskutečně rychlá a suverénně vyhrála bodování celého letošního seriálu Velké RunTour. Mimo to Je skromná, krásná, sympatická a tuto smrtící kombinaci ještě umocňuje její povolání.

Květa je totiž patoložka.

1414

15

Představujeme

16

Pokud se pohybujete v běžeckém prostředí, nemohla vám ujít přítomnost osmadvacetileté české vytrvalkyně Květy Peckové. Běhání je pro ni prý jenom doplňkem k práci a fakt, že je dcerou olympijské medailistky Květy Jeriové, nijak nedává najevo. Je skromná, krásná a sympatická.

vyběhala jsem se až časem. Dřív spíš poráželi všichni mě!

Jsi nejenom skvělá běžkyně, ale máš i neobvyklé povolání. Jak to jde dohromady?

Docela dobře. Samozřejmě běhání při zaměstnání je úplně něco jiného, než při škole. Taky jsem si myslela, že to nedovedu skloubit a že až začnu pracovat, budu si pobíhat jenom rekreačně. Ale nějak mi to nedalo, pořád mě to baví a k práci je to opravdu skvělý doplněk. Neumím si představit, že bych celý den jenom seděla.

Přemýšlelas někdy o tom, co bys dělala, kdybys neběhala?

Napadlo mě samozřejmě už hodně krát, že jsem si měla vybrat jiný sport, abych se podívala na nějakou akci. Abych nechodila daleko, tak třeba běžecké lyžování. Nemusí se tam plnit limity, stačí být u nás nejlepší. Ale pak si říkám, že to bych zase nemohla žít tak, jak žiji teď.

Jsem moc ráda, že jsem mohla normálně studovat, teď pracovat, u toho si pobíhat, občas někam cestovat a neřešit jenom běhání. Asi by mě to nebavilo tolik, kdybych se tím živila a věděla, že musím.

Navíc…vrcholový sport je sice hezká věc, ale je to hodně krátkozraké. Každý nemůže být trenér, až skončí.

Pamatuješ se na svůj úplně první běh… když sis řekla jo, tohle je ono to budu dělat?

Já jsem běhala odmalička s mamkou, ale byla to vždycky taková proběhnutí se na dvacet minut. Poprvé mě mamka přivedla do atletického oddílu ve třinácti.

A moc dobře si pamatuji, že jsme hned ten den šli dvoustovky. A mně, protože rychlá vlákna opravdu nemám, utíkali i všichni výškaři, vrhači, pomalu i trenér se stopkami, o běžcích nemluvě. A mně se chtělo brečet. Ještě jsem běžela hrozným stylem, prostě byla jsem na začátku velký tragéd. Ale během ani ne dvou let jsem se vypracovala do tehdejší republikové dorostenecké špičky a asi někdy v tu dobu jsem si řekla, že atletika možná není úplně krok vedle.

Nechtěli rodiče, aby ses stala profesionální atletkou?

Oba moji rodiče sice byli profesionální sportovci a olympijští medailisté, ale možná právě proto moc nechtěli, abych se i já ubírala stejnou cestou. Spíš se přikláněli k tomu, že budu mít sport jako koníček a důležitější bude škola. Ale zase nemůžu říct, že by mi vysloveně bránili být vrcholovou sportovkyní. Nechali mě jít svoji cestou a to všechno, co dělám, je opravdu jenom moje volba a rodiče jenom přihlížejí a podporují.

Jak člověk zjistí, že má k běhání vlohy?

Když začne porážet o hlavu ostatní?

Já ani nevím, jestli mám k běhání nějaké vlohy :-) Vytrvalostní sport je prostě o dřině a talent sám o sobě je k ničemu. Ani jsem jako mladší moc úspěšná nebyla,

Uvědomila sis, že běháním trávíš skoro celý volný čas?

To ano. Ale zase ne úplně všechen, dělám taky občas něco jiného, než jenom pracuji a běhám. To musím, jinak bych zblbla.

V běžeckém poli vypadáš jako antilopa Sharpeova mezi lvy. Dostáváš po závodě hodně pozvánek na „společný běžecký trénink“?

Tak takové přirovnání slyším poprvé :-).

No, nedostávám nijak přehršel nabídek na „běžecké tréninky“. A nevím, co na to mám říct :-D Letošní RunTour jsi zase suveréně vyhrála.

Máš tenhle seriál tolik ráda? Proč?

Tento seriál mám opravdu hodně ráda.

Prostě je mi celý ten koncept příjemný a šitý na míru. Za prvé mám momentálně nejraději silniční desítky, na které se RunTour zaměřuje. Potom se mi líbí cestování po českých městech, intervaly, v jakých se jednotlivé závody konají.

Jsou mi sympatičtí lidi, kteří tyto závody pořádají. A abych nevypadala tak nezištně, mám ráda i odměny za první místo :-). Prostě je toho dost, zatím zůstanu věrná.

Jakého letošního úspěchu si ceníš nejvíce? Na 6. mítinku extraligy Velká ceny Nového Města nad Metují jsi běžela krásný čas na 1500 - 4:31.69.

Můj osobák na 1500 m je 4:25, takže tenhle výkon je podle mě hrozný :-). Na tomto mítinku bylo zrovna skoro 40 stupňů ve stínu a mým cílem bylo jenom to nějak důstojně přežít. Nejvíce si asi cením výkonu 3000m na ME družstev v Dublinu, kde jsem si po dlouhé době vylepšila osobák 17

Představujeme

v dráhové disciplíně. Byly tam ještě úplně šílené povětrnostní podmínky, takže bych třeba za normálních okolností běžela ještě o něco rychleji.

Jediné, co mi trochu kalilo radost bylo to, že jsem se do Dublinu nominovala jenom na úkor zranění Kristiiny Maki, která byla letos výrazně lepší a zasloužila si jet víc než já.

Kolik toho týdně naběháš. Můžeš nám říct nějaký tvůj oblíbený trénink?

Už léta běhám 6x týdně, moc se mi osvědčilo jednodenní volno. V těchto šesti fázích naběhám v přípravě zhruba 90-100 km. Před závody je to samozřejmě o něco míň.

Můj oblíbený trénink? Všechny, které ostatní považují za neoblíbené :-). Mám hrozně ráda dlouhé klusy a tempové tréninky.

Jak se člověk naučí běhat desítku za 35.

Pro spoustu lidí je magická hranice, už 4min/km. Bolí to hodně?

Samotná desítka za 35 ani nebolí. Horší je ta příprava na to, některé tréninky jsou opravdu nepříjemné. Ale myslím, že pokud se někdo systematicky připravuje, není takový čas žádný problém. Já sama nepovažuji svoje výkony za nic výjimečného.

Plánuješ přejít do vyšší „kubatury“ a zkusit půlmaraton a maraton?

Půlmaraton mě láká už delší dobu, ale zatím jsem ho nějak nevměstnala do svého závodního kalendáře. A taky z něj mám velký respekt, přijde mi, že na něj pořád nemám dostatečně naběháno.

A na maraton vůbec nemyslím. Ale já se ještě před pár lety vehementně bránila i pětce na dráze a že budu někdy s oblibou běhat desítku, by mě vůbec nenapadlo.

Takže třeba za rok budu mluvit úplně jinak nebo za sebou nedejbože budu mít první půlmaraton.

Všímáš si toho, že se běhání stává dost masovým sportem? Máš z toho radost?

Je to super. Konečně už nejsem za exota a začíná se mi stávat, že na svých výbězích potkám víc běžců než chodců. Dřív se bez pokřiku „běž, budeš v televizi/v novinách/ pojedeš na olympiádu“ neobešel pomalu jediný trénink.

Poradila bys něco začínajícím běžcům?

Hlavně, aby v běhání viděli zábavu a ne povinnost. Je podle mě dobré, než si 18

člověk na pravidelné běhání úplně zvykne, mít nějakou spřízněnou duši, která ho donutí, když se mu nebude chtít.

A co těm, co už běhají dlouho?

Zase, hlavně se u toho nezačít nudit.

Neběhat každý den stejný okruh, ale střídat trasy. Taky neznamená, že když je někdo rekreační běžec, musí donekonečna pořád jenom chodit souvislé běhy. I hobíkům zpestří přípravu třeba kopce nebo rovinky.

Spousta lidí v poslední době řeší, zda minimalistickou, nebo tlumenou botu, jaký je tvůj názor na věc?

Mně hlavně přijde, že to lidi moc prožívají. Běhání přece není žádná věda a ať každý běží v tom, v čem se cítí pohodlně. Já se sice neřadím mezi velké nadšence do minimalistických bot, ale jak říkám, pokud to někomu vyhovuje, chápu to.

Co pro tebe znamená běhání?

Můj životní styl.

Kvalita nebo kvantita?

Protože jsem vytrvalec, bez kvantity to samozřejmě nejde. Ale mě objemové tréninky baví, podzimní část sezóny patří mezi moje nejoblíbenější. Ale nemůžu samozřejmě pořád jenom klusat, chodit tempové tréninky a kopce. Na jaře a v létě běhám i hodně na dráze, i když hlavně rychlostně vytrvalostní tréninky.

Kratší úseky než dvoustovky už nechodím, to v mém šnečím tempu nemá cenu :-).

Nejoblíbenější boty na silnici a do terénu?

Nerozlišuji to, běhám v jednom typu bot všechno. Mám tedy jedny krosové boty, ale ty používám jenom, když je v zimě taková ta klouzavá břečka. Pak mám samozřejmě jedny speciální boty na závody.

Jak daleko jsi kdy nejvíc běžela? A kde?

Hm, nejdál… asi na soustředění na Babyloně 35 km. Ale to už je hodně dávno, to jsem byla asi ještě juniorka. Jinak v tréninku běhám běžně dvacetikilometrové klusy a vůbec mi to nepřijde, ale tenhle dávný trénink jsem zatím ještě nepřekonala. Tak třeba někdy v tom maratonu :-).

19

Představujeme

„.. objemové tréninky mě baví, podzim ní část sezóny patří mezi moje nejoblíbenější.“

20

Oblíbená běžecká trasa?

Kdekoliv v přírodě, nejlépe v lese. A ideálně by to měl být okruh, nerada běhám tou samou cestou zpátky. Na každém místě, kam pravidelně jezdím, svoji oblíbenou trasu mám a chci si ji proběhnout pokaždé, když se tam vrátím.

přírodní typ :-).

Gel, hroznový cukr, nebo nic?.

Gel by do mě nikdo nedostal. Hroznový cukr jím jen, když mi ho náhodou někdo nabídne, a jenom proto, že mám ráda sladké a chutná mi. Takže nic. Jsem

Používáš někdy vizualizaci, nebo některé meditační techniky, aby ses uvolnila, nebo připravila na těžký závod?

Ne, proboha. Když se chci uvolnit na

Jak se vypořádat se strachem…z prohry, z přílišné motivace, že to dneska nedám?

Strachem ze závodů? To nemám.

Z čeho, že se mi poběží špatně a prohraju? No a. Jsou horší věci na světě.

é

m-

-

závod, jdu večer předtím na pivo (jedno).

Jaký je tvůj nejoblíbenější český a zahraniční běžec?

Oblíbených českých běžců a běžkyň mám spoustu! Mám mezi atlety spoustu kamarádů a i kvůli tomu mám tenhle sport tak ráda. Ale jestli myslíš nějaký běžecký vzor, tak ten nemám.

Jakého vítězství si ceníš úplně nejvíce a proč?

Na mé úrovni pro mě asi nejvíc znamenají republikové tituly. A nejvíc vzpomínám asi na ten první. V tom závodě jsem si vylepšila osobák na 3000m o půl minuty a ještě titul získala poté, co jsem na republice dospělých nikdy nedosáhla ani na medaili. Takže to bylo hezké. Cením si i mých reprezentačních startů. Ale samozřejmě vítězství na jakémkoliv závodě mě potěší.

Líbí se ti současný běžecký svět… dominance atletů černé pleti. V čem

vidíš problém? Nedostatek motivace?

Abych řekla pravdu, tak se mi to moc nelíbí. Samozřejmě to africkým běžcům přeji, ale přijde mi to trochu nespravedlivé, my proti nim nemáme vůbec žádnou šanci. Oni se s vytrvalostními předpoklady už narodí, jsou úplně jinak stavění. Podle mě se s nimi bílý běžec může jen těžko měřit, i když samozřejmě i takoví existují. Naštěstí, co se mě týče, jsem tuto otázku nikdy příliš neřešila. Já nestačím na davy běžců bílé pleti :-D Až budeš mít děti, budeš chtít, aby taky běhaly?

Určitě moje děti ke sportu povedu.

Asi by se mi nejvíc líbila cesta, jakou zvolili moji rodiče. Nechat dítě dělat rozmanité sporty, aby si vybralo, co ho nejvíc baví. A jestli se nebude chtít věnovat žádnému sportu, nutit ho nebudu. Ráda se řídím heslem mého táty: Žít a nechat žít.

TEXT: Martin Roman

21

22 22

JIŘÍ SEQUENT Trénuje naši běžeckou elitu, mezi jeho svěřence patří např. Lenka Masná, Jirka Homoláč, Milan Kocourek či Jakub Holuša. Neustále vtipkuje a při setkání na vás od prvního okamžiku působí až neuvěřitelně přátelsky a pohodářsky. Na své běžce z Athletic Runners Club Brno je ale patřičně tvrdý.

Co Vás přivedlo k práci trenéra a kolik let již vlastně trénujete naše běžce?

Ke sportu jsem se dostal ve svých 14-ti letech a do té doby mě sport nic neříkal. Po nástupu na učiliště jsme měli sportovního instruktora, který se s nikým nebavil a vedl ranní rozcvičky tak, jako bychom byli na vojně.

Nikomu nic neprominul a tak jsme museli absolvovat ranní běhy do 3 kilometrů.

V té době jsem začal vnímat sport, který mě začal postupně bavit, a v 16-ti letech jsem absolvoval školení trenérů 3. třídy a od svých 22 let do nynějška jsem se zabýval trenérskou činností.

Od svých 41 let jsem teprve zahájil profesionální trenérskou dráhu. Od začátku se v mé tréninkové skupině vystřídala spousta běžců (Kopecký, Kosmák, bři. Kolínkové, Nejezchleba, Ošmera, Florian, Oravec, Orálek, sestry Volné), ale ne všichni měli na běh předpoklady, at fyzické, či psychické, morální a v neposlední řadě i finanční.

Dá se nějak shrnout, co se za tu dobu ve Vaší praxi trenéra a i v běžeckém světě nejvíc změnilo? Využíváte například nějaké nové metody, nové postupy, jak je to z pohledu financí či zázemí, jsou dnešní mladí atleti v něčem jiní?

Změnilo se strašně moc, aniž by si to mladší trenéři uvědomovali.

Vylepšily se tréninkové metody, do přípravy zasáhly nové suplementy, dále látky zvyšující výkonnost (doping), krevní transfuze, kyslíkové stany, povrchy drah (umělé povrchy), několik druhů nových regenerací (dnes sprcha a vana nestačí), příprava několikrát ročně ve vysokohorském prostředí. Do tréninkového procesu zasahují ve větší míře od trenérů navíc, lékaři, biochemici a psychologové.

Pochopitelně ty základní prvky v tréninku jsou známé a podstatné a ty nevymřely. Nadále v různých modifikacích zůstává intervalový trénink, souvislý a tempový trénink, rychlostní trénink, silový trénink, fartlek atd. Navíc se objevil aqua trénink, kdy 23

Představujeme

několik tréninkových fází se dá odběhat v bazénu, kvůli šetření pohybového aparátu. Na všechno toto jsou potřeba nemalé finanční prostředky.

Dovedete si představit jen ten základ například regeneraci v městských lázní??

Za obyčejnou koupel dáte 200 -300Kč, masáž (nikoliv „hlazení“ 500Kč a atd. Pravda, doma vás regenerační vanová koupel s embrokcí eukalyptu, nebo reg. Solí (Rochova sůl, Solfatán, Radox s různou embrokcí) výjde zhruba jedna lázeň na 100 kč, ale zase ničíte

vanu, která chytne patinu.

To už nemluvím o uhličité lázni, která vás výjde na 400kč a tu si doma nedokážete udělat. K tomu je třeba připočítat vitamíny a suplementy a vysokohorské soustředění.

Počet dní na takovém campu je min. 14 dní (tj. doba, kdy se organizmus začne adaptovat na vysokohorské prostředí a vytváří přípravu pomocí enzymů v lidském těle. Kratší doba absolutně nemá smysl a jsou to vyhozené finance.

Takový normální 14-ti denní camp příjde mezi 13 – 14 tisíci. Ve své skupině se

snažím využívat tréninkové metody z evropských a světových trendů, ale dle finančních možností.

V možnostech přípravy a komplexního zajištění si stále ještě hrajeme na „trenéry“.

Dosáhne-li český běžec na finálové umístění na ME, či MS je to bomba, ke vší úctě ostatních atletických disciplín jsou běhy co do počtu startujících kdekoli na světě nejvíce obsazeny. Nedivme se, běh je nejjednodušší lokomoční pohyb po chůzi.

A ve světě běhají mraky lidí a uspět v takovéto konkurenci je neskonale těžké.

Z tohoto pohledu máme v ČR pouze 2 běžce. Aktuálně Lenku Masnou (8. na MS v Moskvě na 800m) a Jakuba Holušu (halový vícemistr světa na 800m v Istanbulu).

Neskromně nesmím zapomenout také na Milana Kocourka, jeho 12. místo na ME v roce 2012 v Budapešti v crossu je vysoce nedoceněno v obrovské konkurenci mílařů, steeplařů, vytrvalců a maratonců.

Mladí atleti v této době nepřistupují ke skutečnému tréninku, jak tomu bylo dříve. Mají příliš mnoho svodů, které je od tvrdého tréninku odrazují. Chtějí žít, užívat a jen tak mimochodem si jdou zaběhat.

Spoustu času jim bere škola a pak jejich „další život“.

Kolik běžců momentálně trénujete?

Ve skupině trénuji celkem 12 běžců, z toho 3 na světové či evropské úrovni, 2 na české úrovni, zbytek tzv. „bleibtfiťáky“, kteří si třeba přivezli medaili z M ČR. To ale nic neznamená. Hranice mezinárodní úrovně je na 800m po 1:46 u mužů,

24

pod 2:00 u žen, 1500m pod 3:35 resp. 4:03, 3000m pod 7:50 resp. 9:00, 5000m pod 13:20, 10 000m pod 28:00 a maraton pod 2:10 resp.

2:30, a to hovořím o „bílých běžcích“ Vyžadujete na trénincích přísnou kázeň nebo občas svým svěřencům malinko povolíte?

V tréninku vyžaduji kázeň a dodržování přísných pravidel. Kdo to nepochopí, pozná brzy můj přístup k jeho osobě. Nemám o takové běžce zájem a musíme se rozloučit. Mám zájem mít ve skupině atlety, kteří chtějí na sobě pracovat a něco dokázat. Spousta trenéru si myslí, že trénink se skládá jen z napsaného tréninkového plánu. To je omyl. Je potřeba běžce motivovat, dávat jim reálné příklady, popř. předvést prezentaci světových 2517

Představujeme

běžců, co museli pro svůj výkon obětovat. Sám vlastním obrovský archív knih, časopisů, materiálů a výstřižků, ze kterých pro moje běžce čerpám.

Motivace se považuje za důležitou součást sportovního výkonu.

Dá se říci, jak velkou část tréninku, kolik procent, věnujete přípravě běžců po fyzické stránce a kolik času přípravě psychiky?

Většina běžců není dostatečně fyzicky připravená. Všem chybí kondice. Na tom pracujeme v přípravném období v různých obměnách. (Jinak mým běžcům dávám na tréninku takovou „sadu“, že by měli být dobře psychicky vybavení.)

Když pracujete s jednotlivými běžci a jejich osobním cílem, musíte ty kluky a holky dobře znát. Připravujete tréninkové plány vždy na jednu sezónu (rok) nebo na delší časové období?

Tréninkové koncepty připravuji na evropské a světové akce vždy na sezónu toho, kterého roku. Předběžně mám udělaný dlouhodobý tréninkový plán na jednu olympiádu (olympiáda je období 4 let od 26

jedné k další).

Jak jste prožíval letošní závody Lenky Masné, konkrétně její závod ve finále v Moskvě?

Strašně, ještě nikdy jsem neměl běžce ve finále na MS, i když v tomto momentě jsem věděl, že běží už třetí běh (r, sf, f) na hranici svých sil, bylo to moc krásné. Za ty oběti, které tomu přináší si to plně zasloužila.

Jak jste spokojený s letošní sezónou a s úspěchy vašich svěřenců? Je něco, co si myslíte, že mohlo vyjít lépe? Co Vás naopak nejvíc potěšilo?

Maximálně, začalo to Kocourkem 12. místem na ME v crossu. Dále byl vybrán a reprezentoval Evropu v utkání Velká Británie - USA – Evropa v crossu a pak Lenka Masná 8. místo na MS a v osobním rekordu na 800m – 1:59,56 – a mimo to tituly z M ČR - Kocourek, Homoláč a Masná.

Jsem zklamán z Romana Rudoleckého, který po slibném druhém místě na M ČR v crossu nepředvedl to, na co měl v sezóně. Měl být v ČR dvojkou po Kocourkovi,

ale v důsledků své nedisciplinovanosti onemocněl, své sehrála strava a psychika.

Když někdo z vašich běžců dosáhne úspěchu, získá medaili nebo si vytvoří osobní rekord, oslavujete to společně?

Dosažení medaile, popř. OR běžcům poblahopřeji a zajdeme na dobrou večeři, vždy bez alkoholu. Pivo si dají mí svěřenci zcela výjimečně. V mé skupině alkohol neřeším, je tabu. Pochopitelně výsledek z ME, MS, OH oslavujeme vyšším „levelu“ (žádný alkohol). Oslavujeme

individuálně při více skvělých výsledcích společně.

Jak nejraději trávíte svůj volný čas? Chodíte si někdy zaběhat?

Svůj volný čas trávím četbou, jízdou na kole a plaváním. Zaběhat si nechodím, což mě velice trápí. Po artroskopii menisku nemám problém s chůzi, nic mě nebolí, ale jestliže si jdu zaběhat dva dny po sobě, pak mě začne koleno zlobit, proto chci být ok a nic mě nebolí, jinak chci být fit.

2727

Představujeme

Co se vám na vaší práci trenéra nejvíc líbí a jaký je váš trenérský sen?

Povolání trenéra je velice tvořivá práce a nedá se se škatulkovat do nějakého schématu. Trenér je ve skutečnosti učitel běhu, který se snaží své svěřence dotáhnout co nejdále, aby ti špičkoví udělali radost sobě, trenérovi i divákům, kteří si za tu podívanou zaplatili, tím jsou míněny akce ME, MS a OH. A trenérský sen? (Třeba nikdy neuskutečnitelný), aby můj svěřenec stál na stupních vítězů na ME, MS a OH a proto se tomu věnuji.

TEXT: Iva Kubešová

28

2929

30

PETR VITNER Petr Vitner, který na posledním mistrovství ČR v silničním běhu v Běchovicích porazil i ostřílené mazáky – Petra Pechka a Lukáše Kourka, není žádným nováčkem, který by se jen tak objevil v běžeckém světě. Je to specializací mílář a je zatraceně dobrý.

Jak jsi se k atletice vůbec dostal. Běhal někdo z tvojí rodiny?

Z mojí rodiny běhal jen táta a to pouze pro radost. Tak nebo tak jsem měl rozhodně k atletice dobrý vztah už od mala, jen u nás na vesnici nebyl žádný atletický oddíl. K atletice mě přivedl Petr Hubáček, který si mě v 17 všiml na středoškolských závodech.

Kdo tě v současné chvíli trénuje?

Dodnes mě trénuje Petr Hubáček z Nového města na Moravě. Máme tam výborné bežecké prostředí a výborné terény. Na soustředění se mi ani nechce jezdit jinam.

Na trénincích je pořád sranda a nikdo nic nebere vážně. Prostě se atletikou bavíme a tak by to podle mě mělo být.

Věnuješ se hlavně půlce a závodům na 1500. Co tě vede k tomu zkusit si síly i s ostřílenými mazáky?

Podle mého je potřeba u mladého běžce jako jsem já zprvu rozvíjet rychlost. Tak to plním a soustředím se hlavně na střední tratě, na kterých se stále zlepšuji, tudíž není nutné přecházet na tratě delší.

Letos jsem poprvé naběhal nějaký slušný objem, tak jsem původně jako zpestření sezóny chtěl pomoci Lukášovi na pětce

jako vodič. Lukáše však zastavila nemoc a zranění, tak jsem nakonec běžel sám.

Výsledný čas 14:18 nebyl nikterak špatný, tak trenéři rozhodli, že stojí za pokus na konci sezóny oběhnout i Běchovice. Říkal jsem si, že pokud vydržím tempo, tak bych se měl mezi prvními pěti objevit. Naštěstí se to podařilo.

Byla to na Běchovicích tvoje první desítka?

Letos ano. Z delších tratí jsem běžel loni 9,5 km v Pardubicích a před třemi roky Běchovice. Pak běháme nějaké přespolní běhy pro zpestření. Vždycky však po konci dráhové sezóny.

Nejsou tak trochu kluci naštvaní, když jim vypálí rybník mílař? Co říkal takový Jirka Homoláč…byl zaskočený?

Tak trochu asi ano, ale když vezmou v potaz můj čas na pětce, tak museli počítat s tím, že jsem schopen s nimi soupeřit.

Jirka? Nevím, jestli byl zaskočený, ale určitě mu bylo líto, že mi neutekl na trati. Pro něj by to byl také velký úspěch, ale jeho tratě jsou spíš půlmaraton a maraton a to je jiná.

Nemáš náhodou „úplně jiný druh tréninku“ na to, abys porážel specialisty na střední a dlouhé tratě?

3117

Představujeme

Trénuji zejména na 1500 metrů, čili mi chybí nějaký ten objem. To je také vidět na rozdílech mezi pětkou a desítkou. S pětkou pod 14:20 bych měl být schopen s vytrvaleckým tréninkem běžet alespoň 29:30, ale na dlouhé tratě mám stále ještě dost času. Musíme si ale uvědomit, že nám chybí vytrvalci. Časy okolo 30 minut jsou ve světě naprosto běžné, u nás to jsou schopni zaběhnout tak maximálně 3 běžci. Je třeba si uvědomit, že limit na mistrovství Evropy na 10km je pod 29 minut.

V půlce září jsi běžel na Velká ceně Nového Města nad Metují neskutečných 3:42:66 na trati 1500m. Trenér z tebe musel mít určitě radost?

Rozhodně byl rád, že jsem prodal to, na co jsem trénoval. Byl to závod ve velice teplém počasí a posledních 400 metrů jsem musel běžet sám. Doufám, že pokud se příští rok dostanu do nějakého kvalitně obsazeného závodu, tak budu schopen útočit na hranici 3:40.

Můžeš nám říct, kolik týdně naběháš a z čeho je tvůj trénink složený?

32

To záleží, v kterém období. V objemové přípravě je to mezi 100 – 140 km týdně složených z dlouhých běhů a úseků až do 2 km, v závodním období to je klidně i jen 60 – 80 km, ale ve vyšších tempech na dráze – maximálně 400 metrů. Dost se soustředím na techniku běhu, dělám hodně abeced, fartleků a vlastně se snažím běhat co nejuvolněněji. Málokdy se stává, že bych něco vyloženě zarval. To přichází až v závodech.

Měl bys pro naše čtenáře nějaký hezký trénink, který ty osobně máš nejraději?

Mám rád snad všechny tréninky. Užívám si v létě úseky na dráze, stejně tak i kopce někde v lese. Taky mám rád, když jdu dlouhý běh a běžím objevovat místa, kde jsem nikdy před tím nebyl. Hlavně když jsem někde v přírodě, po silnici neběhám téměř vůbec, tedy když není sníh.

Když jsi tak dobrý na desítce. Neopustíš běžecké ovály a nepůjdeš běhat dlouhé tratě?

Jak už jsem říkal. Na to, abych běhal desítky jsem ještě moc mladý, nemám na to hlavu. Na to přijde čas až kolem

Petr Vitner

28. roku. Pak bych rád už útočil na časy, které by mě přibližovaly účasti na významných akcích jako je mistrovství Evropy atp.

Datum narození: 27.1.1990 Stát: Česká republika Pohlaví: muž Oddíl: TJ Nové Město na Moravě

Do atletiky se bohužel nedává moc peněz. Myslíš, že je cesta tohle nějak změnit?

Trať

Výkon

Rok

100 m

11,69

2010

200 m

23,38

2012

400 m

50,36

2010

800 m

1:48,82

2013

1000 m

2:26,30

2013

1500 m

3:42,66

2013

3000 m

8:14,64

2013

5000 m

14:18,26

2013

Závod

Trať Výkon

2012 - MČR do 22 let 1500 m 3:56,88

2012 - MČR Vyškov 800 m 1:53,19

2012 - MČR Vyškov 1500 m 4:17,76

2011 - MČR Brno 800 m 1:55,25

2011 - MČR Brno 1500 m 4:09,71

2010 - MČR do 22 let 800 m 1:56,33

2010 - MČR do 22 let 1500 m 4:02,63

2010 - MČR Třinec 1500 m 3:53,29

2009 - MČR juniorů 1500 m 3:57,56

2009 - MČR juniorů 800 m 1:54,38

2009 - MČR do 22 let 1500 m 4:00,27

2009 - MČR Praha 1500 m 3:58,87

2008 - MČR juniorů 1500 m 4:01,80

2008 - MČR juniorů 5000 m 15:50,38

2008 - MČR do 22 let 1500 m 3:53,21

2008 - MČR Tábor 1500 m 4:05,14

Zatím tomu tak je. Podle mého se to postupně zlepšuje, ale změna přichází pomalu. Zatím je atletika prostě jen koníček a koníček vás musí bavit. Já mám to štěstí, že studuji a moc peněz nepotřebuji a k tomu si užívám každý trénink. Cesta je jasná, k atletice je potřeba přitáhnout zájem lidí a ukázat jim jak krásný je to sport. Je smutné, když na mistrovství republiky dorazí jen pár fanoušků, vždyť česká špička je schopna nabídnout nádherné souboje, které jsou mnohdy velice napínavé. Aspoň máme dva větší meetingy se zahraničními hvězdami, které lidi přitáhnou. Do teď se chodilo jen na Bolta, teď se chodí i na Masláka a Hejnovou, třeba jednou bude zájem i o jiné.

1.

Co tě teď čeká, na co se připravuješ?

5.

No teď mám vlastně volno a konec sezóny. Rád bych běžel slušnou trojku a patnáctku v hale, ale prioritou zůstává letní dráhová sezóna.

15.

4.

13.

Běžecké plány a cíle do budoucna?

5.

Rozhodně nějaká velká akce, jako je mistrovství Evropy, Světa nebo olympiáda, ale to je ještě daleko. Teď budu rád když se udržím zdravý, to je základ.

3.

Pata, nebo špička?

2.

To je vtip? Špička. Přirozený je běh přes špičku, když dopadáte na patu, tak si jen ničíte pohybový aparát a k tomu běžíte pomalu a neefektivně.

3.

2.

1.

10.

3.

3.

3.

8.

Tlumené, neutrální, nebo minimalistické boty?

Mám rád minimalistické, ale rychlejší tréninky chodím v závodních botách.

V minimalistické obuvi by to jen bylo riskování nějakého zranění, ale na takový pomalý klus, který je podle mě základem tréninku jsou ideální.

Co dělá Petr Vitner, když neběhá?

http://www.atletika-behy.cz 33

Představujeme

34

www.decathlon.cz

Jsem v pátém ročníku na fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií na VUT v Brně, školu dělám dálkově, i tak strávím dost času přípravou a učením.

Také pracuji na částečný úvazek jako IT specialista v jedné menší firmě. Je to taková výpomoc, tak si mohu dohodnout pracovní dobu. A samozřejmě si rád zajdu někam sednout s kamarády a pokecat, když zbyde čas. .

Líbí se ti běžecký styl nějakého atleta. Říkal jsi, že si dáváš na stylu dost záležet.

Můžeš poradit jak jí zlepšit?

Dnes je spousta atletů, kteří běhají výborně. Co se týče stylu moc rád se koukám na Kiranyho Jamese na 400 metrů. Z vytrvalců bych ale těžko vybíral, technika špičky je v důležitých bodech naprosto shodná a liší se jen v maličkostech, ale samozřejmě pro bělochy je takovým dobrým příkladem američan Rupp. Jak jí zlepšit? To je spíš otázka pro trenéra.

Samozřejmě si dát záležet na atletických abecedách, při běhu se snažit udržovat správný náklon těla, ale zároveň nevystrkovat zadek, no a být krátkou dobu na zemi. Důležitý je také rytmus. Je toho hodně a vždycky je co zlepšovat.

Kdy sis mohl s kýmkoliv na světě zazávodit…kdo by to byl a proč?

Nejraději z libovolnými mílaři s patnáctkou okolo 3:40 a k tomu nějaký slušný vodič. Z jasného důvodu, v takovém závodě by se dalo běžet na osobák. Ze špičky nevím koho bych si vybral, ale nechtěl bych s nimi běžet pokud bych neměl na to s nimi závodit, nemělo by to

smysl.

Jaký je tvůj nejoblíbenější běžec a běžecká knížka?

Tady bych se asi obrátil do minulosti ke jménům jako je Emil Zátopek, nebo Josef Odložil. Jejich úspěchy byly vydřené a běhali, protože je to bavilo, ne pro peníze. Z dnešní špičky nemám vyloženého oblíbence, rád se koukám na závody a nechávám se inspirovat. Knížku o běhání jsem přečetl pouze jednu a to Běhání s keňany, moc se mi nelíbila, popis návyků a denního rytmu běžců je sice zajímavý, ale nějak mi nesedly autorovy názory a závěry které vyvozuje z pozorování.

Na jaké boty nedáš dopustit? Na silnici a do terénu.

Tady je to jednoduché, jak na silnici, tak do terénu Nike Free. Sedly mi od první chvíle, kdy jsem je obul, a teď v nich odběhám velkou část tréninku.

Máš nějakou oblíbenou běžeckou trasu, když jdeš delší trénink?

Lesy, louky, pole někde v okolí Horní Cerekve, nebo Nového města na Moravě. Rád poznávám nové. Hlavně se snažím vyhýbat silnici, té se snažím v tréninku vyhýbat.

Máš nějaké doplňkové sporty, nebo pomůcky, které ti pomáhají k lepšímu výkonu?

Jiné sporty moc nestíhám. Rád si zahraju fotbal a v zimě zalyžuju, ale to se dá s tréninkem skloubit málokdy. V zimní přípravě občas přidáváme gymnastiku, to není od věci, ale v malém množství.

35

Představujeme

VLASTÍK Kniha je vlastně souborem přibližně 500 otázek, které se týkají Vlastíkova dětství, tréninku, závodů i života po ukončení kariéry.

Kniha bude mimo jiné obsahovat také kompletní Vlastíkovy tréninky (dvě kompletní sezóny - 1975 /Běchovice za 28:35/ a sezónu před Limerickem 1979 (6.místo na MS v krosu) a samozřejmě i mnoho fotografií.

Milí běžečtí přátelé, knih o běžeckých legendách není na českém trhu mnoho. Za posledních 60 let u nás vyšly knížky jen o třech českých špičkových běžcích na střední a dlouhé tratě (o E.Zátopkovi, J.Odložilovi a J.Kratochvílové).

Dobrou zprávou je, že již koncem listopadu se zrodí nová životopisná kniha o dalším našem vynikajícím legendárním běžci jménem VLASTÍK ZWIEFELHOFER.

36

S Vlastíkem se vydáme na cestu jeho krásným dětstvím, představí nám osudy svých rodičů a sourozenců, provede nás prvními školními závody.

Také se budeme věnovat jeho běžeckým začátkům v klubu, trenérům a jeho domažlickým vzorům. Dále bude Vlastík odpovídat na spoustu dalších věcí ohledně tréninků a závodění a podíváme se i na jeho oblíbené trasy po okolí Tajanova i na to, kde trénoval na Hrádek nebo Hrdlořezák a kde se připravoval na zimní krosy a na maraton.

A nebudou chybět ani otázky týkající se období po ukončení jeho běžecké vrcholové kariéry (od r.1983).

Vlastíkova kariéra byla protkána skvělými úspěchy, ale také vážnou nemocí či zraněními. Párkrát se něj na velkých závodech usmálo štěstí (kterému šel ale velmi tvrdým tréninkem naproti) a zažil si i velký kopec smůly. Dodnes nedá dopustit na dvě nejdůležitější osoby své kariéry – pana trenéra Suchého a pana faráře (pátera) Ferdu, jenž mu často přírodními metodami pomáhal ze zdravotních problémů. Pokud však šlo o akutní problémy

ZWIEFELHOFER (úrazy, prasklé slepé střevo), vyhledal lékaře. Vlastíkův trénink byl velmi náročný, ale v přípravě nikdy nezávodil. To si nechával především na své milované krosy.

Text: Jirka Šoptenko

Kniha nebude k dostání v knihkupectvích.

Knihu lze objednat přímo u autora do 17. listopadu. Její cena činí 195 Kč (+poštovné 21 Kč) a bude mít zhruba 200 stran.

Objednávky zasílejte na emailovou adresu:

soptenko.jiri@centrum.cz.

Vlastík Zwiefelhofer (* 20. listopadu 1952 v Tajanově u Klatov) je český sportovec, vytrvalostní běžec, jenž závodil na dlouhých tratích a v přespolním běhu respektive v krosu.

Legenda V.Zwiefelhofera se zrodila zejména na dvou nejpopulárnějších českých závodech – Běchovicích (4x 1.místo, 2.nejlepší čas všech dob 28:35 (1.Chege Keňa 28:33) a Velké Kunratické (9 vítězství a traťový rekord 10:58.9) a samozřejmě také na MS v krosu v Limericku (6.místo 1979).

Na dráze dosáhl V.Zwiefelhofer těchto osobních rekordů 800 m - 1:52.2 (1974) 1500 m – 3:45.0 (1972) 5 000 m – 13:43.4 (1975) 10 000 m – 28:27.2 (1979) 3 000 m překážek – 8:38.6 (1975) maraton – 2:14:19 (1980 - československý rekord).

Celkem v 6 sezónách dokázal zaběhnout 5 km pod 14 minut a 10 km pod 29 minut.

37

Představujeme

Malá ochutnávka z chystané knihy Vlastík Zwiefelhofer O bratrovi S bráchou Otou jsme si často prošli každý úsek většiny většiny závodů, abych věděl, kam šlápnout, kde se odrazit, aby mi vyšla noha. Brácha mi poradil, kde mám zrychlit, odpočinout si, běžet setrvačností, přidržet se stromu a nebo ze které strany mám oběhnout pařez.Měli jsme závody vždycky promyšlené, abych je neběhal naslepo.

O trenérovi - panu Suchém Měl takový hezký zvyk, vždycky, když jsme se potkali, tak podával ruku a ptal se s úsměvem „Tak jak se máš?“ Vzpomínám na něj moc rád. Nikdy na mě nekřičel, vždycky se choval slušně. Měl jsem vždycky pocit, jakoby patřil do rodiny.

Brácha Ota i maminka s tatínkem ho měli také rádi. Byl to člověk, který nikde nevyčuhoval, nevyhledával konflikt. Pokud měl svůj názor a viděl, že by se to někde střetlo, tak to neřekl. Byl to takový mírumilovný člověk, s každým byl kamarád a nedělal drby. Všichni mu tykali, ale já jsem mu vykal. On mi tykání nabídl, ale já jsem si nikdy netroufl. Byl ohromně milý, ale co řekl, tak to platilo. Když mi řekl: Poběžíš ještě jeden úsek, tak nebylo, že bych ho neběžel. Ale někdy se na mě na tréninku podíval a řekl: „Dneska to zkrátíme nebo poběžíš o dvoustovku míň, protože v tom sedíš a nejede ti to.“ O nejkrásnějším diváckém zážitku: Nejvíce prožívám, když někdo z žáků, které učím (nebo jsem učil na fakultě) běží jakýkoliv závod a opravdu se snaží bojovat na hranici svých možností. Je to jedno jestli běží na akademickém mistrovství nebo na krajském kole v přespolním běhu, kam občas naše škola postoupí. A když se mu náhodou zadaří, jsem tak „naměkko“, že nemohu ani fandit.

O kilometráži Nejvíce jsem naběhal za měsíc 1000 km (1x v životě), ale zjistili jsme, že je to zbytečné. Většinou nám stačilo na maraton naběhat 700 – 800 km měsíčně. Ale když jsem u pana Suchého začínal, tak to bylo 38

kolem 250 – 300 km měsíčně. Trénink byl zvyšovaný postupné a docházelo tak k dobré adaptaci svalů, vazů, šlach a oběhového systému. Myslím si, že i proto jsem vydržel běhat docela dlouho. Také jsem měl štěstí, že jsem se dostal k panu faráři Ferdovi, který dokázal dostat celý můj organismus do rovnováhy.

O měření úseků Běhal jsem s ručičkovými hodinkami „vteřinovkami“. Jedny z nich jsem vyhrál na závodech ve Švýcarsku, byly dobré, klepalo se s nimi a ony se automaticky natahovaly. Později jsem je dal tatínkovi.

A také jsem měl primky. Většinou jsem úseky začínal běhat, když byla ručička na dvanáctce, na čtvrtce atd., aby se to lépe pamatovalo.

O způsobu závodění v krosech V kopcích jsem nikdy moc dobrý nebyl.

Někteří soupeři byli lepší, ale když byl v závodech kopec, tak tam byl většinou i seběh. Z kopce jsem to odbrzdil a došlapoval přes špičku. Během přes patu se celé chodidlo šprajcuje a sráží.

Kdežto když se sbíhá v tretrách a chodidlo dopadá na malíkovou hranu špičky a na hřebíky, tak máte větší jistotu, že nesklouznete a jede vám to. Když vidím na závodech některé běžce, tak mám pocit, že z kopce neběží, ale spíše brzdí.

O Hrádku při Velké Kunratické …. a po přeběhnutí potoka začalo hrabání do Hrádku, byl to boj. Za nás tam lana nebývala, možná až později, ale nikdy jsem po laně neručkoval. Vzpomínám si, že jsem Hrádek často vybíhal „po stromech“, chytal se jich a odrážel se od nich rukama. Bývaly to menší stromy, jejich kmínky mohly mít v průměru 10 centimetrů. A pokud na některém místě stromy nebyly, tak jsem se opíral o stehna a jenom chvátal, protože běžet nešlo. Nevzpomínám si, že by někdy bylo na Hrádku bláto, spíše ujížděly nebo se drolily pod nohama kameny. Nahoře mě vždycky musely bolet nohy i ruce.

To narovnání bylo vždycky strašné.

Každý kdo Hrádek někdy běžel, tak ví, že se to nahoře nedá hned rozběhnout.

Poprvé jsem to zkusil, ale nohy jsem měl tak namožené, že to nešlo. Místo toho, abych běžel dopředu, tak jsem začal skákat do výšky. Příště už jsem věděl, že je lepší jít kousek pěšky a nebylo to koordinačně tak hrozné. Po pár krocích jsem se už snažil rozběhnout co nejrychleji, kolik mi nohy dovolily.

O cestování na Běchovice: Na Běchovice mě vozil autem většinou bratr nebo jsme jeli společně s bratry Procházkovými a v řízení se prostřídali.

A dvakrát jsem také vstal ve čtyři ráno, jel vlakem z Klatov do Prahy a tam přestoupil na „Pardubice“. V Praze přistoupili také fandové, kteří jeli na Velkou Pardubickou. Byli podobně „šáhlí“ jako my atleti, ale do koní - cítil jsem se mezi nimi dobře.

O tatínkovi Byl do sportu takový fanda a vedl k tomu i nás tři bratry. Dokonce mi založil knihu výstřižků, kterou nazval: „Co je psáno v novinách o Vlastíkovi“ a v článcích zaškrtával mé jméno. Když tu už tatínek nebyl, tak jsem do knihy výstřižky jenom zakládal nebo házel. Tatínek moc rád jezdíval na mé závody, to vždycky pookřál, protože mohl vzpomínat na mladá léta, kdy sám sportoval. Rád jezdil do Horšovského Týna na Drůbežářský běh, který se běhal na 1.máje v parku pod zámkem. Sjeli se

tam i Domažličáci, s jejichž rodiči si tatínek popovídal. Před závody jsme šli do města, podívali se v parku na závody rybářů, dali si párek, hrála tam kapela a tatínek byl spokojený. A já jsem nemusel na manifestaci v Plzni, kde jsem studoval, protože jsem řekl, že jedu na manifestaci do Horšovského Týna.

O 1.neoficiálním závodě Vzpomínám si, že jsem byl v páté třídě na Národce na Husáku, když jsme jednou s kluky čekali na odpolední vyučování. Před školou jsou dodnes dvě lípy a kolem těch lip trávník. Hecovali jsme se, kdo to okolo (105 m) uběhne dřív. Běželi jsme 3 kola, pak 10 kol a pak někdo řekl, že to oběhneme 100x. Byla ještě chvilka do odpoledky, když jsme vystartovali.

Kamarády to brzy přestalo bavit, ale já jsem běhal dál, protože se řeklo 100x.

Tak jsem tam kroužil, uběhl to a přišel pak pozdě na vyučování.

39

Představujeme

PAVEL PALONCÝ

„Nevím, kde leží hranice lidských možností, ale zkouším zjistit, kde neleží.“ 40 40

h

41 41

Představujeme

KDYŽ BĚHAT , TAK ZA DOBRODRUŽSTVÍM

42 42

Pavel pracuje jako překladatel, fotograf a příležitostný reportér na volné noze. V minulosti se věnoval především orientačnímu běhu, dnes hlavně horským běhům, horskému kolu, kajaku nebo nejlépe všemu dohromady – závodům adventure race. Již od od příštího čísla budete mít příležitost dozvědět se od Pavla více o závodech plných dobrodružství. Budeme vám přinášet reportáže, příběhy i nádherné fotky.

Pavel Paloncý (*1984) Narodil se v Kroměříži Vystudoval MFF UK v Praze, obor Fyzika povrchů a ionizovaných prostředí Nejlepší výsledky: 24. místo mistrovství světa v adventure race 2012 (Francie) 1. místo v závodě 100 Mil Krajem Malých Karpat 2012 1. místo místo adventure race Slovinsko 2012 1. místo mini adventure race ČR 2012 4. místo světový pohár adventure race Polsko 2010 3x 1. místo mistrovství Německa v Adventure racingu (Bavorsko) 2008-2010 4x akademický mistr ČR v survivalu na 24 hodin 2. místo evropský pohár adventure race ČR 2006 5. místo světový pohár adventure race Polsko 2006 Mezi další jeho projekty patří Camino de Santiago Trail Running 2009, kde vytvořil světový s parťákem Zdeňkem Štěpánkem rekord na poutní cestě do Santiaga de Compostela (840 km za 10 dní).

4343

Představujeme

Jaké sporty jsi vyzkoušel během svého dětství a kdo nebo co tě nakonec přivedlo k orientačnímu běhu?

Jako děcko jsem vyzkoušel různé sporty – baseball, judo, plavání, ale v podstatě jen o orientačním běhu mohu říci, že jsem se mu opravdu věnoval. Ve druhé třídě mi to navrhli rodiče, přihlásili mě do oddílu, chytlo mě to a už nebylo co řešit.

Ještě jsem hrával volejbal. Strašně mě to bavilo, bylo období, kdy jsem to hrával skoro denně, dodnes mě to baví, ale nikdy jsem nehrál žádnou soutěž a dnes se k tomu dostanu jen málo.

44

Kdy sis vyzkoušel první náročnější závod a kolik hodin to bylo?

Náročnější.. některé orienťácký závody byly taky dost náročný :-). Ale první delší závod jsem absolvoval v roce 2003. Byl to závod Jesenický Tvrďák (závod jednotlivců), kdy jsem se do cíle protrápil asi za 14 hodin. Několik dní potom jsem chodil jak tučňák, ale strašně mě to nakoplo.

A tvůj první adventure race se vším všudy?

První adventure race přišel v únoru roku 2006 a to byl adventure race (AR) jak z praku. Na trati

jsme strávili celých pět dní. Na Polské straně Krkonoš, v zimě, sněhu, mrazu. Tenhle závod pro mě dlouho nic nepřekonalo.

Co tě nejvíc láká na těchto extrémních závodech?

Dojezd do cíle :-). Teď vážně - celej závod je úžasnej zážitek. Jednak se dostaneme do nádherných míst, kam bych jinak neměl šanci se dostat. Pak to prostě člověk vidí z trochu jiné perspektivy, když je už třetí den nepřetržitě v zápřahu. Ale i přesto, že jsem už v tu dobu unavenej, tak si dokážu užít tu krajinu. A ze všeho asi nejvíc to, že to je společný zážitek, týmová zkušenost. Když trpím, všechno mě bolí, ale kouknu na parťáky a vidím, že jsou na tom podobně, tak mě to strašně nabíjí.

Jak se na závody připravuješ? Kolik toho obvykle naběháš, naposiluješ? Upravuješ tréninky vždy podle závodů, na které se chystáš?

Základní příprava je trénink samostatných disciplín – běhání až trekking, horský kolo, pádlování, v zimě běžky, okrajově jiný disciplíny (in-line, plavání, lezení). Je toho hodně, všechno se stihnout nedá, každý závod je jiný…

Dřív jsem jenom běhal (dělal jsem orientační běh), teď se snažím to co nejvíc prokládat,

45

Představujeme

abych to neměl jednostranný, zařazovat i různý balanční věcí, donutit se protahovat i když se k tomu moc nedonutím. Do posilovny zajdu tak jednou týdně, snažím se chodit plavat. A hodně se snažím dohnat deficit v pádlování, který prostě jako země bez moře máme.

Protože toho je hodně, tak se snažím co nejvíc toho nedělat sám – buď s kolegama s týmu nebo se připojit na OB k orienťákům, pádlovat s vodákama a tak. No asi nejvíc platí to, že nejlepší přípravou je samotný závod, takže to prokládám různými kratšími závody.

Kilometry nesčítám, nemá to pro mě smysl. Km po rovině a km sjezdovkou nahoru jsou úplně jiné a oboje mají v tréninku svoje místo. A taky je rozdíl jít naběhat za týden 120km postupně nebo nic nedělat a o víkendu běžet horskou stovku, přitom to v součtu vypadá stejně.

Trénink upravuju kvůli klíčovým závodům tak, že podle terénu nějakou disciplínu upřednostním. Loni např. před závody ve Finsku, kde bylo hodně mořských disciplín, jsem pádloval skoro každý den.

Na adventure race musíte s sebou nosit spoustu věcí? Máš už svůj optimalizovaný seznam? Je něco, bez čeho nikdy neběžíš?

Musíme mít spoustu věcí, ale všechno, co s sebou máme, tak si neseme sami. Takže spíš razím heslo „co nemáš, to nepotřebuješ“ a snažím se jít cestou minimalismu. Vždycky mám s sebou bivakovací folii, buzolu a čelovku. Ale to 46

je stejně skoro vždy součástí povinné výbavy, takže to mají všichni. Ale tyto věci jsem si přenesl ze závodů do normálního života a tyhle tři drobnosti mám tendenci s sebou brát pořád.

Ale skoro nic víc… Co má smysl brát si na závod, kde zvažuju každou drobnost, má smysl si brát i na výlet, kde se můžu daleko víc „rozšoupnout“.

Optimalizace seznamu pro mě znamená jeho redukci.

A co jídlo, co si na závod obvykle bereš?

Jídlo je nejvíc individuální věc ze všeho – jako všichni používám v omezené míře energetické tyčinky, ale prokládám to dost ovocem, čerstvým i sušeným. Také s sebou mívám i něco, co vydrží déle – rohlík se sýrem a šunkou, kus masa. Postupně, jak je člověk přeslazený, tak přichází ke slovu slaný věci – sýr, arašídy, olivy, tuňák, pivo…

Jak si vybíráš boty? Máš svou oblíbenou značku?

Všechno, co si beru s sebou, musí být vyzkoušené. Mám vyzkoušené některé konkrétní typy bot. Dá se říci, že u většiny značek je možné si vybrat konkrétní typy. Zkouším je v tréninku, na závod beru jen prověřenou výbavu. U některých značek je jich víc, jinde méně. V poslední době to byly hlavně Mizuno Wave Ascend a Adidas AdiZero xt4.

Jak se od sebe liší Survival a Adventure racing?

Adventure racing je závod 4členných týmů (hlídek) s minimálně jednou holkou, který se skládá minimálně ze tří disciplín – běhu/trekkingu, jízdy na horském kole a pádlování. Většinou jich je však více, pořadatelé přidávají nejrůznější kombinace jako třeba coasteering, packrafting.

Závody trvají 2 až 10 dní non-stop a závodníci si prakticky vše řeší sami – navigaci, jídlo, případné opravy materiálu. Všechno ostatní, jako různé jednodenní závody, vícedenní etapáky, ať už jednotlivců, dvojic, či jiných týmů, by se dalo označit za survival, i když daleko více se používá v zahraničí pojem multisport. Někdy se ale prostě i pro tohle použije termín adventure race, je v tom trochu nepořádek.

Máš svůj stálý tým, se kterým závodíš, nebo se složení týmu mění?

Mám stálý tým a jeho složení se může měnit mezi závody :-) Teď závodím s týmem Adidas Outdoor. Tým v závodě má 4 lidi, ale není možné odjet celou sezonu ve stejném složení, alespoň ne tolik závodů, kolik bych si představoval.

Každý máme svou práci, školu, atd., někdo se může zranit, nesedí mu tolik složení disciplín nebo si prostě jen chce odpočinout. Takže se složení může mírně měnit. Krom toho se občas ozve úplně cizí tým, jestli bych je nedoplnil. To většinou bývá také zajímavá zkušenost.

Co je tvojí silnou stránkou a která disciplína ti naopak činí největší potíže?

Silná stránka – navigace a běh, hlavně v terénu – prostě v sobě orienťáka nezapřu :-).

Slabá stránka – jednoznačně pádlování, v ČR není moře.

47

Představujeme

Jaký byl zatím nejtěžší závod, který jsi absolvoval?

Loňské mistrovství světa ve Francii – šli jsme ho týden, prakticky pořád ve výšce nad 2000 m n.m, jak trekově, tak na kole, celkové převýšení přes 20 km. To vše v těžkým technickým terénu a „na těžko“ – se spoustou povinného vybavení.

Byla někdy chvíle, kdy jsi uvažoval, že už se nikdy do podobného dobrodružství nepustíš?

Kdy jsi to chtěl vzdát? Že bych se do toho nikdy nechtěl pustit dál to ne. Nikdy jsem si neřekl „tohle je můj poslední závod a už nikdy víc“. Ale chvíle, kdy bych se na to v danou chvíli nejradši vybodl na každého občas přijdou. A pak je potřeba s tím nějak bojovat, buď sám, nebo v rámci týmu. Každého povzbudí a motivuje něco jiného.

Stalo se ti někdy, že jsi závod nedokončil?

Bohužel ano. Když jdeme takhle na hraně, tak 48 48

se někdy stane, že to tělo nezvládne – přijde zranění, přetížení, zánět nebo mohou přijít technické problémy (s kolem), žaludeční problémy, … Závodíme v nejrůznějších podmínkách – v zimě i horku, chodíme často do hor, závodí se v tropických zemích nebo naopak v zimě. Někdy se přes den v nížině pečeme, v noci vylezeme o 2000 m výše a tam je a tam skoro mrzne. S tím se prostě musíme nějak vyrovnat. Některé problémy se dají řešit – vůli, odpočinkem, jiné naopak znamenají konec v závodě. K dokončení závodu musí dokončit celý tým, takže problém jednoho je problémem celého týmu a v podstatě po celou dobu si vzájemně pomáháme.

Také je běžné, že závod dokončí jen velmi malá část startujících týmů. Ale nedokončit závod z jakéhokoliv důvodu je hodně smutné. To pak mám pocit, že mi prostě něco chybí.

Na který závod vzpomínáš nejraději?

Asi EcomotionPro v Brazílii. Přestože nám počasí vůbec nepřálo – přes den pražilo slunce a v noci pršelo, takže na jílovitých cestách se na

kole vůbec nedalo jet. Závod probíhal v provincii Bahía – v místech, kam Evropani poprvé přistáli, a závod se touto událostí nechal inspirovat.

Takže jsme začínali na oceánu, připlouvali k pobřeží, pak se na pár dní ponořili do džungle, a po řece opět připluli na pobřeží Atlantiku, kde byl cíl. Cestou jsme jeli i na koni, šplhali na stolovou horu, závod měl báječnou atmosféru, všude spousta místních. K tomu jsem jej absolvoval s domácím, brazilským týmem, takže to ten zážitek ještě umocnilo.

Jak je to s financemi? Daří se ti vždy sehnat sponzory nebo jdou veškeré výdaje za tebou?

Mám domluvená některá dlouhodobá partnerství se sponzory. Ta podpora je většinou materiální, sehnat finance je celkově problém. Něco se mi podařilo a tak závody v ČR a každý rok několik závodů v okolních zemích, určitou kostru sezóny, tu mám pokrytou – částečně od sponzorů, částečně z vlastního.

Podporuje mě firma Adidas, brněnská prodejna sportovního vybavení Sanasport, český výrobce outdoorového vybavení Warmpeace a také Česká asociace extrémních sportů a město Šumperk. S dalšími partnery postupně jednám.

Díky tomu mohu plánovat sezónu a zhruba vím, jak bude vypadat.

Když jde ale o nějakou velkou akci, závod v exotickém prostředí, jako je třeba mistrovství světa (letos v Kostarice) nebo závod světového poháru, tak ty jsou výrazně nákladnější, nejde to táhnout z vlastního a tam se snažíme domluvit partnera na konkrétní akci. Přitom právě tyhle závody nás nejvíc posouvají dál, Takové podmínky doma nejde natrénovat a získáváme tak neocenitelné zkušenosti.

Takže to je vždycky takové žonglování s časem, kdy to dělím mezi tréninkem, prací a sháněním sponzorů.

Jaké jsou tvé nejbližší plány?

Letošní sezóna prakticky skončila, velký otazník je jen nad MS v Kostarice (v prosinci), tu příští právě nějak plánuji – ať už závody v rámci týmu nebo samostatně. Teď v podstatě je období, kdy budu drtit co nejvíce přípravu, protože na to je čas a další sezóna začne brzo. Možná už v lednu (ještě není jisté a nechci se v tom zatím vrtat), ale únor bude našlapaný – AR v Polsku, Zimní výzva, uvažuju o Transgrancanarii…

Máš nějaký velký sen, vysněné dobrodružství, na které by ses rád vydal?

Vážím si toho, že můžu neustále někam vyrážet, a užívat si okolní krajinu, zvířata, počasí… ať už při závodech nebo prostě jen tak. Takže si je vlastně plním neustále a nějaký jeden velký sen, ke kterému bych se upínal, nemám.

Moc rád bych jel příští rok na MS do Ekvádoru, ale věřím, že to nebude sen, ale změní se to v plán. A pak taky skutečnost…

TEXT: Iva Kubešová

Fotografuješ, překládáš, jsi reportér….ale slovo, které tě asi nejvíc vystihuje, je dobrodruh.

Nechystáš třeba svou vlastní knížku nebo nějaké besedy o tvých výpravách?

Já bych se za dobrodruha neoznačil. Dělám sport, který mě baví, a uzpůsobil jsem tomu svůj život. Taky rád poznávám nová místa a koukám kolem sebe a nezajímá mě přitom, že někdo tvrdí, že to nejde. Jestli tohle dělá dobrodruh, tak jsem asi dobrodruh:-).

Besedy a různá promítání mívám, jsou to spíš menší, místní záležitosti. Tomu bych se chtěl věnovat víc, materiálu mám hodně. Že bych chystal knihu se říci nedá. Samozřejmě mě to občas napadlo (při běhu mívám různé myšlenky), ale vždycky to zůstalo u příliš abstraktní myšlenky na její realizaci.

49 49

Trénink

Běhej rychleji a skákej výš díky plyometrii Plyometrická metoda (z řeckého plyos = více, metros = rozměr, délka) je jedna z tréninkových metod na rozvoj silových schopností. Je jednou z nejčastěji užívaných tréninkových postupů velké většiny atletických disciplín.

Prostřednictvím plyometrické metody můžeme pozitivně působit na schopnost využití elastické energie protahovacího reflexu a nejúčinněji stimulovat nervové faktory, které podmiňují rychlost vyvinutí síly. Úkolem plyometrie je zlepšení nervosvalové aktivity a rozvoj rychlých svalových vláken (vlákna, která hrají největší roli ve vyvolání výbušné síly).

Typické příklady plyometrických cviků jsou poskoky snožmo, poskoky na jedné noze, střídavé poskoky, odpichy, přeskoky překážek, výskoky na bednu , atd.

Existuje několik studií, které dokazují účinky plyometrického tréninku na zlepšení běžeckého výkonu. V roce 2006 byla publikována studie RMIT Univerzity v Austrálii, která byla zaměřená na efekt plyometrického tréninku na běžce. Po devět týdnů se 15 dobře trénovaných běžců třikrát týdně věnovalo tréninku zaměřeném na plyometrii. Průzkum prokázal u těchto běžců zlepšení v ekonomice běhu a zlepšení času v běhu na 3 km o 4.1%.

50

A jak to vlastně funguje?

Svaly a šlachy se mohou chovat velmi podobně jako pružina - uchovat energii, která může být později využita k vyvolání pohybu. Představme si, co se stane s pružinou nebo s gumičkou, jsouli nataženy. Určitá část energie, kterou vyprodukujeme pro natažení pružiny, se uloží jako potenciální energie v pružině.

Energie, která se uloží v pružině při jejím natažení, se nazývá elastická energie.

Když uvolníte jeden konec pružiny, vrátí se zpět do svého původního stavu před napnutím. Ve správných podmínkách se svaly a šlachy chovají stejně jako ta pružina.

Když se například při běhu pokaždé noha dotkne podložky, dojde k protažení

51

Trénink

Potom to zkuste jinak. Ve stoji vzpřímeném vzpažte, proveďte rychlý dřep a bez přerušení pohybu v dřepu vyskočte co nejvýše.

Který skok byl vyšší? Ten druhý. A proč tomu tak vlastně je?

Při výskoku z dřepu využíváte pouze koncentrickou kontrakci extenzorů kolenních, kyčelních a hlezenních kloubů. Při výskoku po protipohybu protáhnete v dřepu excentricky šlachy kolenního kloubu a extenzory kyčle a pak využijete tuto uskladněnou energii, spolu s energií vyvinutou koncentrickou kontrakcí svalů. Je ale nutné aby se sval aktivně zkrátil ve velmi krátkém čase po strečinkové fázi.

Pokud chcete plyometrii zařadit do svého tréninkového plánu, je dobré dodržet několik zásad:

Achilovy šlachy, uloží se v ní určité množství energie, která je následně uvolněna, aby poskytla hnací sílu, když se noha odrazí od podložky.

Je třeba si však uvědomit, že protáhne-li se sval, neznamená to, že takto uložená energie je využitelná i později.

Je jasné, že protáhnete-li jakýkoli sval v těle, nevrátí se automaticky do stavu před protažením. Šlacha musí být natažena aktivně, aby se uskladnila energie. Sval musí podstoupit izometrickou nebo excentrickou kontrakci, při které se vlákna šlachy protáhnou. V obou případech je šlacha aktuálně protažena. Uvolněný sval nebude ukládat energii, pokud nebude dostatečně protažen. Aby došlo k uskladnění elastické energie, musí být protažen nejen sval, ale i šlacha.

Zkuste si pro názornost vyskočit dvěma různými způsoby: Nejprve si zkuste vyskočit ze dřepu: udělejte dřep, vzpažte, aby se vyloučil pohyb paží a z této polohy se odrazte oběma nohama a vyskočte co nejvýše.

52

• začněte se základními technicky dobře provedenými cviky obounož • zařazujte cviky běžecké abecedy a jednoduché skoky • postupně přidávejte pohyby se střídáním směru • začínejte se skoky ze stoje, později můžete navazovat na doskok a poté zařadit skoky po seskoku • Je lepší necvičit na tvrdém povrchu • Mezi tréninkovými jednotkami s plyometrií dodržujte pauzu 48 hodin • Intervaly mezi sériemi by měly umožnit úplné zotavení • Pozor u seskoků, které mohou být pro lidi s vyšší hmotností příliš zatěžující.

• Netrénujte příliš mnoho a příliš rychle • Zařazujte skoky jen pokud nemáte nějaké zranění, jste odpočatí a dobře rozcvičení • Pro určení počtu opakování, vzdálenosti, hmotnosti zátěže, výšky podložky atd. je základním kritériem neklesající intenzita cviku.

Plyometrická cvičení pro běžce Je samozřejmě mnoho způsobů a druhů cviků, které je možno provádět v rámci plyometrického tréninku.

Jedním z nejklasičtějších náčiní, které se používají jsou plyometrické bedýnky, žebříky, švihadla, atd.

Je jasné, že můžete stejně dobře využít stabilní lavičku, či nějaké schody.

Mnoho videí s příklady plyometrických tréninků najdete na internetu: http://www.youtube.com/watch?v=QsXIxsRxFVY Jedny z nejlepších videí s plyometrickými cviky má David Warren http://www.youtube.com/watch?v=yxkQfPhwZt0 http://www.youtube.com/watch?v=O1HRhc23-Zw další inspirace http://www.youtube.com/watch?v=qr-MOqac-bY ZDROJ: http://www.sportingedgeaustralia.com.au/ speed-agility/plyometric-training.html http://www.jssm.org/ http://www.kinetic-revolution.com/plyometric-training-for-distance-runners/ Text: Petr Nový, fitness trenér

53

Jak si vylovit z moře běžeckých bot ty pravé….

Nad tím přemýšlí každý běžec a ti méně zkušení jen bezmocně prohlížejí nabídky jednotlivých značek a nakonec se nesměle pokusí zeptat buď zkušenějších kamarádů, případně někoho, kdo se prodejem bot zabývá. V tom druhém případě ale bohužel často

54

narazí na odpovědi typu: „No, tak právě máme zlevněné tyto, jakou barvu byste preferoval?“. I naprostý začátečník v ten moment tuší, že výběr bot podle barvy nebo kvůli pocitu „nekup to za tu cenu“, není úplně nejvhodnější.

Jak a především kde kupovat boty?

Určitě nechoďte do hypermarketů, kde narazíte nejen na značně omezený výběr a nekvalitnější modely, ale s největší pravděpodobností tam nenajdete ani nikoho, kdo by vám poradil. Lepší jsou specializované sportovní nebo značkové prodejny. Tam už byste měli mít větší šanci, že narazíte na kvalifikovaného prodavače, který výběru běžeckých bot rozumí. Bohužel i tady někdy narazíte na „odborníka“, který ani netuší, že existují pojmy jako pronace či supinace. Nejlíp vám poradí někde, kde boty prodávají lidi, kteří běhání sami propadli, kde mají široký výběr a kde si na každého zákazníka udělají čas a pomohou s výběrem.

Jedním z takových obchodů je například BEHSHOP.CZ, který pro vás připravil následující základní záchytné body, které vám k té správné běžecké botě nasměrují.

Než do obchodu vyrazíte, je dobré znát odpovědi na základní otázky.

Tou první je, kde vlastně budete běhat, na jakém povrchu. Budete běhat na silnici? V terénu? Na dráze?

Silniční boty jsou určené pro silnici a do lehčího terénu, jsou uzpůsobené tvrdšímu povrchu. Bývají více prodyšné, na jejich svršku je použito více síťoviny Krosové (terénní ) boty jsou těžší a robustnější . Bývají vyrobené z pevnějšího materiálu a jejich podrážka je přizpůsobená tomu, aby neklouzala a umožňovala snadný odraz. Důležitá je i jejich odolnost proti vlhkosti a dešti.

Tretry - to jsou ty boty, které mají v podrážce hřebíky, které umožnují dobře se odrazit. Běžec hobík je asi využije jen stěží, jsou určené především pro závodníky na dráhu….

Jaké potřebuji tlumení?

Jedním z rozhodujících faktorů při výběru bude i vaše hmotnost. Při nadváze byste rozhodně měli dát přednost odtlumeným botám, které jsou sice většinou těžší, ale zmírní tvrdé dopady a tím i negativní vliv na klouby. Oproti tomu lehčí modely zase poskytují výhodu rychlejšího běhání,

protože nepohltí při dopadu tolik energie. Méně tlumené boty jsou vhodné například pro tempové tréninky.

Silniční boty můžeme dělit na: Objemové, které slouží pro každodenní běhání a objemové tréninky a poskytují maximální tlumení Lehké tréninkové jsou určeny pro tempové tréninky a rychlejší běhy. Váha těchto bot je přibližně o 50-100 g nižší než u bot objemovým a tlumení je také nižší.

Závodní - které nejsou určené pro každodenní trénink. Jsou určené opravdu pro závody, případně pro tréninky rychlosti a speciálního tempa. Vyznačují se nízkou váhou a minimálním tlumením.

Z hlediska pronace lze silniční boty dále dělit na: Tlumivé, které jsou určeny běžcům s nedostatečnou pronací (supinací) Stabilní, které jsou nejvhodnější pro běžce s mírnou až zvýšenou pronací S kontolou pronace – tento druh je určen pro extrémní pronátory, běžce s nadváhou a plochými chodidly.

Individuální tvar nohy a technikaběhu Velice důležité je při výběru bot zohlednit tvar nohy a případné disfunkce (plochá noha, supinace, pronace).

Pronace je rotace chodidla a kotníku směrem dovnitř po dopadu na podložku.

V určité míře je to přirozený pohyb, který umožnuje tlumení nárazu. Pokud se však 55

INTERNETOVÝ A KAMENNÝ OBCHOD

S BĚŽECKÝMI POTŘEBAMI Specializujeme se na prodej běžecké obuvi a textilu, atletických treter, výživy, sporttesterů a dalšího příslušenství.

Kromě internetového obchodu www.behshop.cz máme 2 kamenné prodejny v Praze a v Českém Těšíně.

Kromě poradenství poskytujeme v naší pražské prodejně i diagnostiku došlapu.

www.behshop.cz PRODEJNY: LUŽICKÁ 24, PRAHA 2

ŠTEFÁNIKOVA 36, ČESKÝ TĚŠÍN 56

noha vtáčí moc nebo naopak příliš málo (tomu se říká supinace), začne docházet k porušení stability a pokud se nadměrná pronace nebo supinace ještě umocní špatným výběrem boty, může snadno dojít ke zranění.

Jakou pronací trpíte?

Jak zjistíme, jakým druhem pronace „trpíme“? Nejlepším způsobem by bylo navštívit odborné lékařské pracoviště a nechat si udělat tenzometrické a kineziologické vyšetření nebo zajít do specializovaného obchodu s běžeckými potřebami, kde mají odborníky, kteří by nám mohli poradit.

Ale přiznejme si, kolik takových míst u nás existuje? Minimum. Proto si většinou musíme vystačit sami.

Docela spolehlivým způsobem, kterým lze určit, zda pronujeme málo, dostatečně nebo nadměrně, je zjistit jaký máme typ chodidla. V zásadě existují tři typy chodidel lišící se pouze výškou klenby. K jejich určení nám poslouží tzv. mokrý test.

Namočte si chodidlo jedné nohy ve vodě a pak došlápněte na arch nejlépe balicího papíru, který jste si položili na zem tak, aby mokré chodidlo zanechalo na papíru zřetelný otisk.

delší dobu používaných, nejlépe již vyřazených běžeckých bot.

Budeme hledat, ve které části paty jsou podrážky bot nejvíce obnošeny. Pokud je to na vnější straně, pak máme pravděpodobně nedostatečnou pronaci. Pokud je obnošení nejvýraznější na vnitřní straně, pak budeme asi pronovat nadměrně a konečně v případě, že je nejvíce podrážka ošoupaná ve středu paty, pak zřejmě pronujeme normálně.

Jako poslední a nejjednodušší test si můžeme vyzkoušet pohled do zrcadla na svoje nohy ve stoji spatném.

Pokud máme nohy do O, svědčí to o nedostatečné pronaci. Když budou do X, zřejmě budeme pronovat nadměrně a pouze v případě, že naše nohy netrpí žádnou tvarovou „deformací“ bude naše pronace normální.

Co si má tedy vybrat běžec s nadměrnou pronací či supinací?

Pro ty, kdo trpí mírnou až silnou pronací, lze rozhodně doporučit boty, které poskytnou maximální kontrolu v zadní části boty a zvýšenou podporu ve střední části. Běžci se supinací, jejich chodidlo špatně tlumí nárazy, zase ocení maximální tlumení v mezipodešvi a minimální podporu v oblasti středu klenby chodidla.

Chodidlo s normální klenbou Pokud vidíte zhruba polovinu svého chodidla, máte nejrozšířenější typ chodidla a normální pronací.

Chodidlo s nízkou klenbou (plochá noha) Pokud vidíte skoro celý obtisk chodidla, máte chodidla s nízkou klenbou nebo tzv. ploché nohy a pravděpodobně budete trpět nadměrnou pronací.

Chodidlo s vysokou klenbou Pokud obtisk zobrazuje pouze přední část chodidla odděleně od zadní části (ty mohou být spojeny na vnějším okraji tenkou čárou), pak mají vaše chodidla vysokou klenbu, což je nejméně častý případ, a budou se vyznačovat pravděpodobně nedostatečnou pronací (supinací).

Dalším způsobem, který nám umožní určit míru pronace, je kontrola 57

Pár tipů na závěr: • Základní požadavek na botu: NESMÍ NIKDE TLAČIT!!!!

• Boty je vhodné zkoušet spíše odpoledne nebo v podvečer, kdy už jsou nohy po celodenním chození mírně nateklé a „rozšlápnuté“ do šířky i délky. Je dobré odzkoušet si je zrovna s ponožkami, které budete na běhání nosit.

• Asi nejdůležitější pravidlo: přední část bot vám musí poskytovat dostatek prostoru (0,5 až 1 cm) tak, aby se prsty mohly ohýbat. Stejně tak střední část v oblasti nártu a pod klenbou musí vyhovovat a pata se nesmí prokluzovat.

• Není asi potřeba zdůrazňovat, že se musí vyzkoušet obě boty (málokdo má úplně stejnou pravou i levou nohu) a určitě se zkuste v botách proběhnout.

• Životnost vašich běžeckých bot neposuzujte podle toho, jak zachovale bota vypadá, ale především podle opotřebení podrážky. Boty mohou vypadat stále na první pohled zachovale, ale tlumící a stabilizační funkce už mohou být ty tam. Životnost různých běžeckých bot se liší (udává se rozmezí mezi 800 až 1200km), ale pokud už ty vaše mají naběháno 58

cca 1000 km, určitě už je čas poohlížet se po nových. Samozřejmě je životnost bot ovlivněna i povrchem, na kterém se běhá i hmotností běžce.

• Když už si pořídíte nové miláčky na běhání, věnujte jim dostatečnou péči. Uvědomte si, že na funkčnost bot má vliv i teplota – V zimě budou boty tlumit méně než v létě. Nechat je tedy mrznout na balkóně by bylo víc než nevhodné. Stejně tak nechávat boty na topení nebo přímém slunci, kdy se zase bude teplem měnit mezipodešev, celkově změkne a tím se sníží stabilita boty.

• Určitě dbejte celoročně na správné vysoušení bot. Déšť i pot dá botám pořádně zabrat, a pokud boty nebudete správně vysoušet, snížíte výrazně jejich životnost. Co to znamená správně vysoušet? Především nepoužívejte vysoké teploty (již zmíněné topení nebo snad fén). Boty vysoušejte pozvolna, je vhodné mít minimálně dva páry běžeckých bot, které budete střídat a dáte jim vždy dostatek času na „regeneraci“. Pokud jsou boty úplně promočené, vycpěte je novinovým papírem a pomalu sušte při pokojové teplotě. Novinový papír měňte tak, aby nezůstával dlouhou dobu vlhký uvnitř obuvi.

Pokud při výběru té správné běžecké boty stále ještě máte jakékoli pochybnosti, neváhejte navštívit některou z prodejen BEHSHOPU. Naším cílem je poskytnout všem příznivcům běhu možnost vybrat si ten nejvhodnější produkt z co nejširší nabídky běžeckých potřeb a to vždy za přijatelnou cenu.

Naše kamenné prodejny najdete v Praze a v Českém Těšíně. Kromě poradenství a pomoci s výběrem správného typu běžeckých bot, poskytujeme v naší pražské prodejně i diagnostiku došlapu, a to zcela zdarma.

prodejna behshop.cz Lužická 24 120 00 Praha 2 tel: 222 361 902 rene.bruk@behshop.cz Otevírací doba: po-pá: 10:00-18:00 Vzorková prodejna behshop.cz: Štefánikova 36 737 01 Český Těšín mobil: 777 196 877 tel: 595 172 307 david.bruk@behshop.cz Otevírací doba: po-pá: 10:00-17:00 v sobotu po domluv

59

Trénink

TAJEMSTVÍ KMENE KALENJI Každý výkonnostní běžec, který se chce zlepšovat, by měl střídat intenzitu tréninku, kterému by měl samozřejmě přizpůsobit i vhodný typ maratónek.

Správný výběr Vám pomůže zvládnout trénink s lepším pocitem a menším úsilím. Např. pokud zvolíte na rychlostní trénink maratónku s velkým tlumením (tréninkovou), musíte vynaložit více energie do odrazu, abyste udrželi potřebnou rychlost než v maratónce speciální.

60

PODZIMNÍ BĚHÁNÍ MEZI KAPKAMI DEŠTĚ

61 61

DESATERO DO NEPOHODY Barevné listí, pouštění draka, houbaření, dlabání dýní, skořicová vůně štrůdlu... ano, podzim má své kouzlo. Bohužel s tím příjemným musíme počítat i se sychravým počasím, studeným štípajícím větrem, blátem, plískanicemi a tmou, která nekompromisně vyhání slunce z oblohy den ode dne dřív.

Ono se sice říká, že nemáme čekat,až bouře přejde a naučit se tančit mezi kampkami deště, ale také se říká, že štěstí přeje připraveným. Zkrátka a dobře, je lepší dodržovat několik jednoduchých zásad, než následně trčet týdny v posteli nastydlí nebo se zlomenou nohou.

62 62

• Naučte se správně vrstvit oblečení a používejte funkční materiály.

Oblékejte se co nejméně a do více vrstev, abyste byli schopni podle intenzity zatížení snadněji a citlivěji regulovat zateplení těla svlékáním či oblékáním jednotlivých vrstev. Zvláště, předpokládáteli déletrvající trénink, je dobré vyrážet za pocitu mírného chladu.

Důležité je, aby všechny vrstvy vašeho oblečení byly z funkčních materiálů a schopny co nejlépe převádět vlhkost z jedné vrstvy do druhé.

• Vždy přizpůsobte trénink situaci, počasí a povrchu. Uklouznutí po vlhkém listí, zledovatělý chodník apod. mohou znamenat úraz a týdny bez běhání.

• Tréninkový plán si flexibilně přizpůsobujete, za extrémně nepříznivých podmínek dejte přednost běžeckému trenažéru, využívejte posilovnu, bazén, zkuste spinning atd.

• Na začátku tréninku se věnujte pečlivě zahřátí a po návratu domů nikde nepostávejte, rychle se osprchujte a převlečte do suchého oblečení a důkladně se protáhněte.

• Pokud možno, vybírejte pro své běhání chráněná místa, kde tolik nefouká.

• Kvůli zhoršené viditelnosti nezapomínejte na reflexní prvky na oblečení, případně čelovku.

• Předcházejte odřeninám a puchýřům. Mokré oblečení může nepříjemně podráždit kůži, takže nezapomínejte před vyběhnutím promazat lékařskou vazelínou choulostivý místa, kde dochází k většímu tření (podpaží, třísla, chodidla, prsty na nohách, vnitřní část stehen, prsa, krk…)

• Noste s sebou mobil – nejlépe ve voděodolném pouzdru, kdyby začalo pršet.

• Pro větší bezpečí i lepší motivaci běhejte s kamarádem.

• Nezapomínejte na pitný režim, přestože v chladnu nemáte pocit žízně.

63

Trénink

Vyznáte se

64 16

ve funkční mater

ích riálech?

Technický vývoj v posledních desetiletích kopíruje myšlenku, že „Neexistuje špatné počasí, pouze špatné oblečení“ a nabízí nám stále nové možnosti ve využívání přírodních i umělých materiálů, které nám umožňují dosáhnout tepelný komfort, lepší výsledky a celkově nám zpříjemňují pobyt venku.

Funkční materiály musí tělo ochránit před větrem a deštěm a zároveň musí odvádět pot. Také je velice důležitá i váha oblečení při navlhnutí. Dále musí funkční materiály mít výbornou prodyšnost a tím pokožku zbavovat přebytečného tepla, v zimě naopak musí funkční prádlo hřát. Slovíčko „funkční“ zde hraje klíčovou roli.

Funkční materiály jsou vyrobeny z vláken, jejichž parametry, jako je tvar na průřezu či struktura, umožňují právě již zmíněné vlastnosti.

17 65

Trénink

Na co se ptát při nákupu funkčního oblečení?

Když už se rozhodneme investovat do kvalitního oblečení , je dobré se při výběru zaměřit na několik faktorů.

Vždy bude záležet na jaké aktivity a do jakých podmínek si oblečení pořizujeme.

VÁHA - jedním z kritérií při výběru funkčního oblečení kromě střihu, designu, švů a materiálu je hmotnost.

Funkční materiály se vyznačují poměrně nízkou hmotností, což každý z nás určitě ocení.

VODĚODOLNOST(nepromokavost) – vyjadřuje se výškou vodního sloupce, který je schopný materiál udržet. Za nepromokavý materiál se považuje takový, který udrží více než 2000 mm vodního sloupce. Při outdoorových činnostech je ale toto číslo nedostačující, protože oděv je vystaven často zátěžím, které vodu zatlačují do materiálu vyššími hodnotami.

Pro většinu případů mají smysl hodnoty nad 15 000 mm vodního sloupce.

Voděodolnosti se dosahuje dvěma způsoby.

Prvním způsobem je nanášení porézní hmoty na vlastní textilii. Tím vznikají tzv. zátěrované materiály, které však nemají tak vysoké parametry jako u následujícího způsobu, ale bývají levnější. Podstatně lepších výsledků se dosahuje tzv. laminací, kdy se nosná textilie spojí s membránou. V případě některých membrán se dnes dosahuje hodnot, které byly ještě nedávno těžko představitelné a to i za předpokladu, že si zachovávají vysoké parametry prodyšnosti.

66

Také nesmíme zapomínat na jednu důležitou věc. Oblečení z toho nejodolnějšího materiálu vůči promoknutí nám nebude sloužit, pokud jeho švy nebudou řádně vodotěsně zataveny!!!

PRODYŠNOST – důležitá pro termoregulaci organismu – materiál je prodyšný, když se dokáže postarat o odvod vypařujícího se potu. Vlastnost materiálu převádět výpary do vnějšího prostředí (dýchat) se udává se v g/ m2/24 hod, tedy kolik vlhkosti v g propustí 1m2 za den. Čím vyšší hodnota, tím materiál lépe „dýchá“.

Můžeme se setkat i s údajem RET, který vyjadřuje schopnost „dýchat“ a udává odolnost materiálu proti permanentnímu odpařování vlhkosti.

Zde platí opačně, že čím menší hodnota RET (menší odpor) tím materiál lépe dýchá.

RET < 6 velmi dobrá nad 16 000 g/ m2 za 24 hod.

RET 6 - 13 dobrá 6 000 - 15 000 g/m2 za 24 hod.

RET 13 - 20 uspokojivá 4 000 - 5 000 g/ m2 za 24 hod.

RET > 20 neuspokojivá pod 4 000 g/ m2 za 24 hod.

Ty nejlepší membránové materiály dnes i při hodnotách 20 000 mm vodního sloupce dosahují hodnot 20 000 g/m2/24hod i více, tedy mají RET menší než 6. Opět to ale neznamená, že materiál vždy dokáže převést veškerou vlhkost do vnějšího prostředí. Zda materiál, ze kterého je

oblečení vyroben odbourá všechnu vlhkost nebo nějaká vlhkost ve vrstvách oblečení zbude, záleží především na počasí, intenzitě zátěže a způsobu oblékání.

Přibližné hodnoty produkce tělesných výparů podle intenzity zátěže: chůze (dle podmínek a fyziologie) 5 000-10 000 g/m2 za 24 hod. běh 20 000-28 000 g/m2 za 24 hod. extrémní fyzická aktivita nad 35 000 g/m2 za 24 hod.

VĚTRUVZDORNOST – dociluje se jí použitím membrány mezi dvěma vrstvami (vnitřní a vnější) materiálu.

Převážně se využívá membrána GORETEX, popřípadě Sympatex a jiné, které brání pronikání větru přes materiál. Platí ale, že čím větší je větruvzdornost, tím se snižuje

prodyšnost materiálu.

TEPELNÁ ODOLNOST – je to vlastnost materiálu, kdy je teplo vytvořené vlastním tělem izolováno a nepropouští se ven. Tepelná odolnost se měří v jednotkách K.m2/W. Čím je hodnota nižší, tím materiál lépe izoluje.

Zvážit můžete i nadstandardní funkce funkčního oblečení. Speciální typy funkčního prádla mohou obsahovat například částice stříbra, které prádlu dodávají lepší antibakteriální vlastnosti. Lze koupit i prádlo z MERINO vlny, které disponuje schopností neutralizovat zápach potu. Bezešvé funkční prádlo patří mezi velice komfortní, termoprádlo DUO zase umožňuje nosit funkční prádlo rubem i lícem, každá strana má totiž jiné termoizolační vlastnosti.

TEXT: Iva Kubešová

67

NOVÁ KOLEKCE NIKE RUNNING PRO PODZIM A ZIMU 2013 Nepřestávejte běhat a chraňte se před nepřízní počasí v nové běžecké výbavě Reflexní, voděvzdorné, teplé a přitom prodyšné – takové je oblečení a obuv z nové kolekce Nike Running pro letošní zimu. Díky novým technologiím budou běžci vidět i při nižší intenzitě světla a budou chráněni před zimou.

Zimní měsíce přináší vzrušující – a někdy i mrazivé – běžecké dobrodružství. Třebaže chladné dny, dlouhé noci a přírodní živly přemlouvají běžce zůstávat v teple domova, mohou být takové podmínky součástí zábavy.

Proto Nike přichází s novou zimní běžeckou výbavou s cílem ochránit běžce před nepříznivým počasím.

Běžci budou mít k dispozici prodyšné, lehké, ale zároveň teplé věci, jež jsou také voděvzdorné a reflexní.

68

peřím.

Nike Aeroloft Jedním z nelehkých úkolů při zimním běhání je najít a udržet správnou míru tepla v proměnlivých klimatických podmínkách. Vesta Nike Aeroloft 800 Vest inspirovaná designem Nature Amplified tento problém řeší prostřednictvím ultralehké perforované izolační vrstvy tvořené prachovým

Tato lehká vesta, kterou elitní běžci testovali v drsných podmínkách, obsahuje prachové peří o plnivosti 800 a kopíruje tvar těla, čímž zvyšuje pohyblivost a udržuje teplo tam, kde je nejvíce třeba. Pohybem běžce se aktivuje ventilace, díky níž může přes laserem vyřezávané otvory mezi komorami s prachovým peřím unikat z těla teplo. Boční a ramenní díly DriFIT s knotovým efektem dále zvyšují prodyšnost a vnější vrstva z ripstop nylonu zajišťuje trvanlivost a ochranu před větrem.

Pokud se při běhu oteplí, lze vestu Nike Aeroloft 800 složit, takže se snadno vejde do kapsy.

17 69

Nike Dri-FIT Wool Je známo, že oblíbená technologie Nike Dri-FIT pomáhá sportovcům zůstat v suchu a udržet si pohodlí tím, že odvádí pot z kůže do vnější vrstvy oděvu, odkud se může odpařovat.

Nike Dri-FIT Wool do chladnějších podmínek se skládá z jehněčí vlny a polyesteru, tedy materiálů, které zajišťují teplo, prodyšnost a pohyblivost.

Na rozdíl od čisté vlny obsahuje tato směs materiál Nike Dri-FIT pro odvádění potu od těla a rychlé schnutí. Konstrukce plochých švů omezuje možné podráždění v důsledku tření a oděv díky ní dokonale přiléhá k tělu.

Nike Dri-FIT Wool je k dispozici ve verzích s dlouhým rukávem, krátkým zipem a kulatým výstřihem pro muže a s výstřihem do V, dlouhými rukávy a krátkým zipem pro ženy. Výborně se hodí pro nošení ve vrstvách nebo samostatně.

70

Nike Flash Jacket Běžecká bunda Nike Flash Jacket představuje spojení voděvzdorných a reflexních vlastností a přináší nevšední design. Materiál, který je po celém obvodu bundy (360°) reflexní, napomáhá tomu, aby běžci byli za nízké intenzity světla dobře viditelní.

Součástí horního dílu a rukávů je materiál Storm-FIT 10, který zajišťuje prodyšnost, ochranu proti větru a voděvzdornost. Odpuzuje vodu a umožňuje odpařování potu. Jemné dírkování v dolní části zad zlepšuje prodyšnost.

Design bundy se vyznačuje speciálními detaily šitými na míru běžcům. Ruce lze chránit teplými návleky, které se vytahují z rukávů, a speciální kapuce pro běžce, která nepadá, udržuje za chladného počasí uši v teple.

71

Trénink

Správné vrstvení

SPRÁVNÉ VRSTVENÍ

Tato vrstva musí být co nejméně nasákavá. Používají se pro ni tedy Důležité jsou nejen materiály, ze syntetické materiály – polypropylen kterých je naše oblečení vyrobeno, ale nebo polyester. Polypropylen má i přístup k vrstvení oblečení. Správné nejmenší nasákavost, ale může u vrstvení oblečení nám v podzimních citlivější kůže vyvolat reakci. a zimních dnech pomáhá při efektivní První vrstvu funkčního prádla termoregulaci. Čím větší jsou teplotní (termoprádla) tvoří funkční trička, výkyvy, tím víc práce nám dá udržet funkční podprsenky, kalhotky, spodky optimální teplotu – nepřehřát se a ani a legíny. nepodchladit.

Proč se o vrstvení funkčního prádla (termoprádla) zajímat? Každá vrstva má jiný účel.

PRVNÍ KOMFORTNÍ VRSTVA (SACÍ) Je v přímém kontaktu s pokožkou těla. Má za úkol odvádět přebytečnou vlhkost od těla a stabilizovat tělesnou teplotu. Dodává pokožce základní pocitový komfort tím, že ji udržuje v suchu. Chrání před přehřátím i chladem – je to tedy termoregulační vrstva. Termoprádlo by mělo být rychleschnoucí a příjemné na tělo.

72

DRUHÁ TERMOIZOLAČNÍ VRSTVA Tato vrstva tepelně izoluje a zabraňuje pocitu chladu a prochladnutí. Zároveň odvede tělesnou vlhkost do vnějšího prostředí případně do další vrstvy. Sem patří větruodolné, voděodolné ale zároveň i prodyšné oblečení. Tloušťka mteriálu bývá větší, ale opět musí nenasákavá. Typickým materiálem je fleece Střední vrstva funkčního prádla zahrnuje roláky, mikiny, tepláky a lehké bundy.

TŘETÍ OCHRANNÁ VRSTVA Tato vrstva chrání před nepříznivými vnějšími vlivy, je zároveň paroprodyšná, aby nedocházelo k hromadění vodní páry mezi druhou a třetí vrstvou funkčního prádla. Patří sem vysoce funkční, technické, membránové oblečení, schopné odolávat dešti a být propustné pro tělesné výpary. Příkladem materiálu, který se používá pro tuto ochrannou vrstvu, je GORE-TEX nebo NO WIND (větruvzdorný fleece) Do svrchní vrstvy funkčního prádla (termoprádla) se zařazují vesty, bundy a kalhoty.

Ponožky, kukly, čepice nebo rukavice jsou potom označovány jako doplňkové termoprádlo.

TEXT: Blanka Jandlová

73

IDEÁLNÍ OBUTÍ D

74

DO FITKA

75

Trénink

Minulý rok se mi splnilo narozeninové přání. Místo ponožek či bačkor a jiných nezbytností jsem si vyprosila pětiprsty od Vibram FiveFingers® .

Chtěla jsem si prostě vyzkoušet pocit bosého běhání. „Snad v tom proboha nechceš jít ven mezi lidi!!!!!“, vykřikla moje maminka, když uviděla poprvé moje nové obutí- BIKILA LS.

vyzkoušela jsem své miláčky ve fitku. Je fakt, že v tom libereckém na mě koukali hodně zvědavě, ale v Praze ve fitness centrech již přednosti a kouzlo prstových bot objevilo poměrně hodně lidí.

O výhodách běhu na boso jsme již psali, včetně toho, jak s bosým během začít.

Stále přibývá více a více běžců, kteří oceňují to, že díky FiveFingers došlapují „A jak do toho chceš vlézt s ponožkou?“ přímo pod těžiště, na přední část nohy.

Maminčino pohoršení trvalo přesně do Díky tomu dosahují optimální rovnováhy té doby, než si pětiprsty nazula a zažila a vyšší stability, zároveň se tím omezí ten příjemný pocit svobody. Volný, zatížení nohy při nárazu. přirozený pohyb prstů, pohodlí, bez toho, aby byly prsty stlačené k sobě Při běhání ve FiveFingers vnímáte lépe ponožkou nebo dokonce úzkou botou. povrch a získáváte smyslovou zpětnou Než jsem vyrazila na svůj první běh, vazbu, která vám pomůže zlepšit hbitost 76

umožní získat stabilitu a bezvadnou rovnováhu.

Velikánskou výhodou je to, že podrážky přilnou skvěle k jakémukoli povrchu a nehrozí tak, že by se vám nebezpečně podklouzla noha. Také vám to pomůže při prudkých pohybech, kdy mnohem lehčeji dosáhnete potřebného točivého momentu.

Celkově získáte pocit, že své tělo jste schopni mnohem lépe ovládat.

Troufám si říct, že je v nich každý člověk obratnější. V leckterých fitness botách totiž máte pocit jakéhosi kopyta, což způsobuje sem tam uklouznutí nebo nepříjemné podvrtnutí.

Nemusím asi příliš zdůrazňovat, že jako bonus se ve FiveFingers zlepšuje držení těla a zároveň dochází ke zvýšené stimulaci svalů chodidla, kotníků a lýtek.

Pokud se podíváte na nabídku FiveFingers u nás, možná budete tápat, který model zvolit. Ideální je zajít přímo do prodejny Rejoice shop v Jindřišské ulici na Praze 1, kde vám s výběrem poradí.

a rovnováhu a umožní pohotovější reakce. Můžete tak dosáhnout vyšší rychlosti i delší vzdálenosti s méně zraněními.

Pětiprsty ale oceníte i při návštěvě fitka.

Pokud totiž chcete ze svého cvičení vytěžit maximum (ať už jde o posilování s činkami , CrossFit, jógu, pilates nebo třeba zumbu), váš pohyb by měl vždy vycházet z pružného, ale zároveň stabilního postoje nohou a chodidel.

Pětiprsty umožňují nohám pohybovat se bez omezení , chodidlo i prsty se mohou libovolně ohýbat.

Právě pět samostatných „futrálků“ , které oddělují jednotlivé prsty , vám 77

TrĂŠnink

78

Do fitka lze použít většinu modelů

Podrážku se zesílením na

– žádná podrážka nebarví

dopadových místech má dámský

parkety. Vhodné nejsou pouze

model JAYA.

zimní, kožené a neoprenové

Na silové případně náročnější

modely.

fitness je určen model KMD a jeho

Fitness modely se dělí na skupinu

tkaničková varianta KMD LS. To

Max-Feel – boty s velmi tenkou

jsou všechno modely které jsou

protiskluzovou podrážkou, která

prioritně určeny na fitness. Skvěle

dokonale kopíruje pohyby nohy a

lze použít i běžecké modely

prstů sem patří modely: ENTRÁDA,

BIKILA LS, SEEYA, SEEYA LS,

ALITZA, CLASIC FRESCA a pánský

SPYRIDON LS.

EL-X. Příští rok bude ještě nový

TEXT: http://www.prstove-boty.cz/

model KSO EVO.

IVA KUBEŠOVÁ

79

Zdraví, Prevence

EMOCE A NEMOCE

80 80

Představte si své tělo jako auto. Jsme složeni ze spousty dílů, které dohromady vytvářejí fungující celek. Jedna součástka bez druhé nebude fungovat. Je jasné, že pokud chceme, aby nám auto jezdilo dlouho a spolehlivě, musíme se o něj dobře starat, dodávat motoru kvalitní palivo. Přílišným zatížením nebo nesprávnou technikou jízdy se může stát, že nejslabší článek systému nevydrží a my pak máme problém.

Aby se auto ale vůbec rozjelo a plnilo svůj účel, je potřeba řidič, který auto bude řídit a který se bude muset na cestě vypořádat s nečekanými překážkami, náročným terénem, počasím, bude určovat tempo, styl jízdy, nutné zastávky, doplňování paliva i případnou údržbu a opravy. Dobrý řidič bude také vnímat to, zda on sám je schopen jízdy, zda není ve stresu, ospalý nebo vzteklý. Je jasné, že myšlenky i pocity řidiče ovlivní nejen jízdu, ale také stav auta.

Hodně lidí už si v současné době uvědomuje, jak je důležité se o své tělo starat.

Hlídáme si jídelníček, snažíme se cvičit, dbáme na regeneraci. Ale stejně velkou pozornost bychom měli věnovat i naší mysli a tomu, jaké jsou naše pocity.

Naše myšlenky a emoce totiž přímo souvisí s tím jak fungujeme po fyzické stránce.

Jsou prokázány jasné souvislosti mezi tím, jak myslíme, jak se cítíme a jak naše tělo na každou naši myšlenku či emoci reaguje. Jakmile se ocitneme ve stresu, naše orgány se začínají stahovat, tuhnou svaly okolo nervů v určitých oblastech a my se cítíme špatně nejen psychicky, ale i fyzicky.

faktorem podporujícím nebo tlumícím rozvoj našich určitých vlastností a schopností našeho organismu.

Vědecky je také prokázáno, že přítomnost stresových hormonů zabraňuje samo-uzdravujícím schopnostem našeho těla.

Naše obranyschopnost tak nemůže správně fungovat a nás lehce porazí kdejaký virus, se kterým by si naše imunita jinak lehce poradila.

Naše tělo dokonale promítne každou naši myšlenku. Mysl a tělo jsou propojené. Už Sokrates říkal:“ Tělo je jen obalem duše.

Jakmile onemocní duše, jakmile není zdravá naše mysl, onemocní i tělo. Všechny z tisíce diagnóz, které známe, vznikají, když se poškodí lidská duše …“ Souvislostmi mezi stavy těla (soma)a duše (psyché) se zabývá psychosomatická medicína, jejíž léčení je založeno na faktu, že základem nemocí jsou dlouhodobé negativní emoce, a to i ty, které si neuvědomujeme. Krásně o tom hovoří známý lékař Jan Hnízdil ve své knize Mým marodům nebo na přednášce Jak se nestát pacientem: http://www.youtube.com/watch?v=0Gy4frLKdwc Všechny negativní emoce - zlost, emoce smutku viny, nadměrné ctižádosti, emoce strachu, atd. , ať už vědomé či neuvědomované, blokují tělesnou energii. Pokud máme uvnitř sebe nějaký emocionální konflikt (nevyřešené, nezpracované trau-

Každý již asi zažil situaci, kdy ho např. rozbolela hlava, když ho čekala náročná zkouška nebo nevítaná návštěva protivné tchýně. Nezřídka dochází například u dětí k vyvolání nemoci čistě pro upoutání pozornosti rodičů či jako snaha o únik od problémů ve škole. Co je rovněž známé a mnohými studiemi prokázané, tak to je reakce našeho mozku na slovní agresi, kdy mozek a následně celé tělo reaguje a spouští stejné neurochemické procesy jako při skutečném fyzickém napadení.

Dokonce byly učiněny zajímavé objevy v oblasti systému emocí a DNA, které potvrzují přímý vliv emocí na změny naší DNA. To, jak člověk dokáže zpracovat své emoce, je tedy faktorem ovlivňujícím vznik dědičných poruch, případně zvyšuje pravděpodobnost genetických poruch a je 81

Zdraví, Prevence

ma), tak nám toto vnitřní napětí odebírá životní energii, sžírá naši mysl a následně i tělo.

Bohužel jsme se v dnešním uspěchaném světě naučili dívat na nemoc jako na něco, co přichází z vnějšího světa, z našeho okolí. Někdy své zdravotní problémy svedeme na genetiku či jakousi chybu přírody. Je totiž mnohem jednodušší myslet si, že my za nemoc neneseme žádnou odpovědnost.

Proč je pro nás těžké podívat se dovnitř a hledat příčinu nemocí uvnitř nás?

Velmi často to není jen nedostatek času, ale i určitý strach ze sebepoznání - pomyslné zrcadlo ( sebereflexe ), kterého se každý jaksi instinktivně obává. Bojíme se podívat na tu část z nás, kterou nechceme vidět a často ji schováme nejen před okolím, ale i před sebou, protože ji nedokážeme přijmout.

Krásně o tom hovoří M. Schneider: “Nemoc vzniká tam, kde je přeslechnuta duše, protože duše k nám promlouvá skrze tělo.

Je to výzva k zastavení se na své cestě, naslouchání svému nitru, výzva k pozor-

82

nosti k sobě a pochopení sebe sama skrze zklidnění, uvědomění a prociťování při cestě do nitra a opětovnému nabírání sil.

Nutí nás k zamyšlení nad svým dosavadním životem, chce po nás, abychom se podívali, odkud a kam kráčíme, a nalezli své místo v životě. Nemoc mi umožňuje uvědomit si skutečnost, že se mi něčeho nedostává, skutečnost, že neprožívám to, čím jsem ve své podstatě. A tak právě nemoc mě může do hloubky upamatovat na mé bytí a uvědomit si sebe sama. Čím méně sám sebe vnímám, tím více se zaplétám a uchyluji do světa hmoty.“ Souvislostmi mezi našimi emocemi a nemocemi se zabývá i Louise Hay ve své knize Uzdrav své tělo: „Všechny tzv. NEMOCI si v těle vytváříme sami. Tělo, stejně jako všechno ostatní, zrcadlí naše myšlenky a přesvědčení.

Neustále k nám promlouvá, musíme si však udělat čas a naslouchat mu. Každá buňka v těle reaguje na každou myšlenku, která nám proběhne hlavou, a na každé slovo, které vyslovíme.“ V knížce jsou nejen přehledně sepsány konkrétní zdravotní problémy fyzického těla a jejich možné duševní příčiny, ale jsou zde navržena i nová myšlenková schémata a postup, jak s nimi pracovat.

Beze změn myšlení a hlavně praxe nových postojů by nám totiž pouhé akceptování

teorie bylo samozřejmě k ničemu.

Jak už jsme si řekli, pokud energie určitých negativních emocí prožíváme delší dobu, vede to k ovlivnění funkce jednotlivých orgánů a celého organismu.

Na fyzické úrovni se to může projevit oslabením nebo onemocněním daného orgánu, ale i ústrojí s ním spojeného.

Někdy není úplně snadné vyznat se ve vlastních emocích. Naštěstí ale existují postupy, které nám s tím mohou pomoci.

Jednou z metod, která umožňuje diagnostikovat nejen potíže na úrovni fyzického těla, ale i emoční problémy, je

metoda MFK. Ta umožňuje fyzioterapeutovi na základě provedené anamnézy a vyšetření diagnostikovat nejen svalové disbalance, ale právě i na základě vztahů mezi pohybovým aparátem, vnitřními orgány a psychikou dokáže naznačit, jaké emoční konflikty vše vyvolaly.

Následně MFK systém navrhne vhodnou terapii . Diagnostikovaný člověk tak dostane komplexní vyhodnocení o stavu pohybového systému, o případných problémech nejen svalové soustavy a kloubní soustavy, ale i nervové soustavy, vnitřních orgánů i o funkčním řetězení hybných stereotypů.

Tento systém vytváří prostor pro skutečné léčení místo potlačování či přehlížení problémových témat a emocí. Výhodou MFK je to, že nám dá okamžitou zpětnou vazbu, pomáhá s odstraňováním zlozvyků v polohách těla při různých činnostech a velice efektivně a nenásilně uvolňuje blokované energie a emoce.

Metodu MFK si můžete vyzkoušet v ORP centru na Praze 6. Více na www.orp.cz TEXT: Iva Kubešová ve spolupráci s fyzioterapeuty ORP CENTRA

83

Zdraví, Prevence

MFK: přes svaly k ukrytým emocím

Mám sklony se poslední dobou hodně pozorovat. Tuhle mě píchne, támhle zabolí ... hned z toho dělám vědu. Největším nepřítelem člověk je hlava - dává důvody, výmluvy, zcela racionální zdůvodnění proč neběhat v dešti, proč necvičit, když bolí koleno, a proč si dát k obědu smažák a ne cuketu. Její důvody jsou rozumné a slabá vůle jako hlavní oponent nestačí. Na všechno mám výmluvu. Dokud ...

Díky časopisu Běhej srdcem jsem letos o prázdninách dostala šanci navštívit ORP centrum, konkrétně jsem si mohla na vlastní kůži vyzkoušet MFK, neboli Manuální Fyzioterapeutickou Korekci. Neznalá věci jsem hledala, cože ta záhadná slova znamenají. Aha. Cosi pro sportovce - vyšetření svalů, vyhodnocení slabých míst, porada co s tím ... znělo to krásně, ale trochu jsem se bránila. Nejsem ten správný člověk.

Nesportuji, mám nadváhu (mírně řečeno), budu mít spoustu chyb, proč nevybrat někoho jiného? Nakonec jsem nabídku přijala s tím, že asi mám být ten odstrašující příklad pro reportáž ,a trpělivě jsem čekala na den D. Těsně před vyšetřením jsem také zjistila, proč jsem poslední půl rok byla pořád na antibiotikách a proč mě doktoři nemohli zbavit problémů s ledvinami. Mám v nich skalku velikosti mé pravé ledviny a čeká mě operace. No, tak jsem zvědavá, zda jak se ta informace na testu projeví.

ORP centrum sídlí uprostřed vojenských komplexů na Podbabě. Připadám si tam nepatřičně. Anebo vlastně ne - jsem malý zavalitý tank mezi stíhačkami. :-) 84

Paní doktorka je moc milá. Vysvětluje a vysvětluje - svalový test. Na počítači vidím svou předlohu, jak mám dát ruku (nohu, prsty na nohou, ...) a kam ona zatlačí.

Mám být jako zeď. Nesmím jít proti, ale nesmím ustoupit. Vše zanáší do počítače.

MFK systém netestuje jen svaly, umí ze symetrie a asymetrie oslabené části vydedukovat i to, který z těch problémů je způsoben psychicky, umí nám říct, zda je mé tělo vyvážené a které jeho části jsou nejvíce ohrožené. Po svalovém testu se s údivem dozvídám, že prý mám těch chyb málo, špatně se na mě testování pro reportáž ukazuje, protože je vše v rovnováze a funguje, jak má. Tetelím se a snažím se nevypadat jako štěně, co právě dostalo pamlsek.

Po svalovém testu mi vysvětluje další kroky - rovnováha těla, na obrázku lidského těla je vidět, kde a jakou stranu mám oslabenou, a jak si s tím tělo poradilo a dorovnalo to jinde. Ukazuje se, že moje bolístky - hrudní páteř a kostrč - jsou skutečné a způsobené svalovou disbalancí. Nic hrozného - cvičit, cvičit a cvičit (Ale konkrétní cviky jsem nedostala, ačkoliv záložka „Cvičení“ v programu byla. Měla jsem se zeptat, ale neoplývám pohotovou výřečností. Bohužel).

A pak se dostáváme k psychoanalýze.

Ptá se, jestli může ... ano, proč ne. Za svoje chyby jsem se už dávno naučila nést odpovědnost. Tři chyby mého těla jsou způsobeny psychicky a objevují se tři klíčová slova - hněv, strach z opuštění, frustrace. Nic nového, znám se skrz naskrz,

ale těmi obrovskými písmeny na monitoru to přeci jen trochu zabolí.

Paní doktorka vysvětluje, že mít tyto pocity není nic špatného, patří k nám, stejně jako noc ke dni. Každý máme svoje stinné stránky, jen s nimi musíme umět pracovat. Musíme vědět, kdy můžeme cítit hněv, kdy nás frustrace postrčí někam dál. Samozřejmě má pravdu.

Opouštíme toto téma, na závěr jako bonus mi prohlédne nohy mám je ploché s propadlou klenbou. (Ortopedické vložky jsem přestala nosit s myšlenkou, že když jim nedám oporu, problém se nějak vyřeší. Mýlila jsem se.)

Odcházím pozitivně naladěná a zamyšlená. Z testu jsem vyšla lépe, než jsem čekala. Vlastně lépe, než mě kdy napadlo. Čekala jsem průšvih a zatím jsem víc než v pohodě i se svou nadváhou.

Můžu chodit běhat v dešti a můžu cvičit, když mě pobolívá koleno. A místo smažáku bych si vážně měla dát cuketu. Moje tělo je na to víc než připraveno.

Test MFK mi sebral ty nejzásadnější z mých výmluv a už proto jsem ráda, že jsem ho vyzkoušela.

TEXT: Eva Žůčková

4985

Propojení emocí a nemocí z pohledu

tradiční čínské medicíny.

86

Čínská medicína přiřazuje k orgánům určité emoce, např. srdce – radost, slezina – přemítání, plíce – smutek, ledviny – strach, játra – hněv. Pokud je negativní emoce větší a trvalejší, může vést k rozhození příslušného orgánu a následně i k souvisejícím dalším částem našeho těla a obráceně, je-li orgán rozhozen z vnitřních příčin, vyvolává příslušnou emoci ve větší míře.

K jednotlivým orgánům a jejich funkčnosti se vztahuje princip pěti elementů.

Cyklus pěti elementů se prolíná celým vesmírem.

Všechny duševní, emocionální, energetické a materiální jevy lze této teorii podřídit. Všechny jevy probíhají v cyklech a na základě těchto cyklů jsme schopni rozpoznat změny, předvídat je a porozumět jim. Jednotlivé ementy jdou za sebou v pevném sledu: dřevo, oheň, země, kov, voda.

49 87

Zdraví, Prevence

Dřevo/Jaro

Element dřeva symbolizuje začátek, zrod a dětství Orgány: játra a žlučník zelená barva bioklimatický faktor vítr a kyselá chuť Pozitivní projevy jsou trpělivost, vytrvalost, systematičnost, citlivost.

Naopak negativními projevy jsou předpojatost, podrážděnost a hněv.

Oheň/Léto

Oheň znamená duševní vývoj, inspiraci, intuici, zvědavost, zájem a učení. orgány srdce a tenké střevo barva červená bioklimatický faktor horko a hořká chuť Pozitivní projevy: radost a otevřenost.

Negativními projevy nepřátelskost, uzavřenost a zmatek.

Země/Pozdní léto

Země symbolizuje střední věk, zralost, stabilitu a potřebu Orgány: slezina, slinivka a žaludek žlutá barva a přirozeně sladká chuť Pozitivní projevy: porozumění, soucit,

88 88

moudrost, sympatie.

Negativními projevy jsou trápení se, sentimentalita a mučivé myšlenky.

Kov/Podzim

Fáze kovu představuje vrchol lidského života.

Orgány: plíce a tlusté střevo šedá či bílá barva bioklimatický faktor suchost a chuť ostrá, přirozeně pikantní Pozitivní projevy: schopnost prosadit se, spojená s upřímností, bystrý úsudek, spojený s empatií Negativní projevy oslabených orgánů jsou přílišný smutek a neschopnost uvolnění.

Voda/Zima

všechen pohyb směřuje dovnitř. Čchi a šťávy se stahují dovnitř, aby se v zemi koncentrovaly do semen a kořenů. orgány: ledviny a močový měchýř barvy od modré až po černou Bioklimatický faktor je chlad a chuť slaná Pozitivní projevy: odvaha, rozhodnost, pevná vůle Negativní projevy jsou strach, nedostatek stimulů a přetaženost

Zajímavost: Základním pravidlem, které blíže specifikuje oblast myšlenek a pocitů, ve které má člověk hledat příčinu své nemoci, je to, zda nemoc propukla na levé či pravé straně těla.

Když člověk onemocní na levé polovině těla, tak psychickou příčinu této nemoci by měl hledat v citové oblasti svého života (v mezilidských vztazích. Můžete si to zapamatovat tak, že srdíčko máte vlevo, tedy citové záležitosti (srdeční) se vždy projevují na levé straně těla.

Nemoc na pravé polovině těla signalizuje negativní myšlenky či pocity v rozumové oblasti života. (zaměstnání, domácnost, finance, atd.)

Jde o viditelné, hmatatelné věci , které můžeme změřit, spočítat, zvážit. Dokážeme je jasně vyjádřit slovy, popsat.

TEXT: Iva Kubešová 89 89

MozkovĂ˝ jogging

ma

90

Před několika měsíci jsem si v knihovně půjčila knížku Skrytá cesta vítězů. Přiznám se, že jsem ji doma vlastně otevřela až v momentě, kdy jsem ji měla jít vrátit.

Přemýšlela jsem, proč jsem si ji vlastně vybrala. Že by fotka Jardy Jágra?:)))) Nějak mi to nedalo, otevřela jsem ji na náhodné stránce a přečetla jsem si několik vět.

Po pár odstavcích už jsem věděla, že jsem konečně našla knížku, kterou jsem dlouho hledala – knížku, která mi dává odpovědi na otázky, které se týkají posouvání hranic lidských možností, ohledně našeho energetického potenciálu, ohledně sil, které se skrývají uvnitř každého sportovce.

arian jelínek Dnes již nikdo nepochybuje, že samotný trénink síly a rychlosti k vrcholovým výkonům nestačí. I na základě vědeckých studií je dokázáno, že naši fyzickou stránku ovlivňují i naše myšlenky a představy.

Sportovní psychologie se za posledních několik desítek let výrazně posunula a všichni, kdo se jen trochu o tento obor zajímají, už znají pojmy jako vizualizace, progresivní relaxace, atd.

nevysvětlitelného zdroje vnitřní energie.

Bezpočtukrát se potvrdilo, že člověk ve vypjatých mezních situacích dokáže mobilizovat jakési vnitřní rezervy, zdroje energie, které mu umožní podat extrémní nevysvětlitelný výkon.

V knížkách Mariana Jelínka však najdete mnohem víc. Zabývá se otázkou motivace, sílou víry, popisuje skutečné příběhy těch nejlepších sportovců, odkrývá tajemství skrytého a vědecky

Pokud si tyto otázky kladete, pak spoustu odpovědí, ale i další inspirace, naleznete právě v knížkách Mariana Jelínka

Jaký je ale spouštěč těchto sil? Dá se tento skrytý energetický potenciál trénovat? Jde tento stav cíleně vyvolat?

91

Mozkový jogging

Marian Jelínek Marian Jelínek je hokejový trenér, kouč, manažer a spisovatel.

Trénoval v zahraničí i Extralize. V letech 2003–2005 působil jako asistent trenéra u české hokejové reprezentace, se kterou získal v roce 2005 titul mistra světa.

Marian Jelínek byl dlouho dobu osobním koučem Jaromíra Jágra a současně šéftrenérem letní školy Jágrteam.

Je expert na kondiční přípravu, diplomovaný trenér, vystudoval Fakulty tělesné výchovy a sportu UK a v roce 2004 získal titul doktora filosofie z oboru kilantropologie (věda o pohybu člověka) a nyní dodělává další doktorát.

Je autorem několika odborných knih z oblasti motivace a osobního rozvoje.

V současné době je trenérem BK Mladá Boleslav Kromě toho učí a přednáší. Jeho přednášky zdaleka nejsou zaměřené jen na sport a otázky spojené s trenérstvím. České i zahraniční firmy si ho zvou na přednášky pro manažery.

92 92

Když si vás zvou na přednášky do firem, o čem nejčastěji přednášíte? Co mají sport a business společného?

Jedním z hlavních témat přednášek je otázka výkonu a motivace. Pravidla úspěšné hry i úspěšného podnikání jsou si velmi podobná.

Manažeři si stejně jako koučové stanovují cíle a musí určit cestu, jak se k cíli dostat.

Já se jim snažím pomoci ty správné cesty najít.

Stejně jako trenéři si musí manažeři vybudovat svůj tým a každému jednotlivci musí určit jeho prostor, každý musí znát svůj úkol. Každý člen týmu je důležitý.

Cokoli se děje, musí být vyladěné jak pro jednotlivce, tak pro celý tým. Je to jako puzzle. Vše do sebe musí zapadnout.

Dále manažeři potřebují samozřejmě zvládat krizové situace, které, pokud je umí zvládnout, představují obrovský potenciál energie. Vážná rozhodnutí, ať už to je v rámci posledních minut zápasu nebo rozhodnutí ohledně zakázky ve firmě, vás mohou posunout k úspěchu, nebo vás srazí k zemi.

Další témata mých přednášek jsou třeba syndrom vyhoření nebo ztráta motivace.

Co tedy považujete za klíčové, bez čeho se cesta k úspěchu neobejde?

Maximálně důležitý je postoj člověka ke konkrétnímu úkolu či k situaci. Znalosti a dovednosti jsou sice důležité, ale pro mě nejsou primární. Když má někdo pozitivní postoj, tak má úplně přirozeně zájem se dál rozvíjet a vzdělávat. Začátek úspěchu vidím vždy ve vytvoření si správného postoje k dané roli, respektive k dané činnosti. Hovořím o takzvané emoční vazbě ke hře jako takové, pokud mluvíme například o hokeji.

Co považujete za nejdůležitější faktor sportovního výkonu?

Jsou vlastně 3 skupiny faktorů – tělo, mysl, duše…

Sportovní výkony již dosahují k maximální hranici fyzické výkonnosti člověka – o moc více již kvantifikovat trénink nelze.

Fyziologické parametry organizmu pak už můžete zlepšit prakticky jen dodáváním určitých látek z vnějšku. Cesta ke zlepšení výkonů, dle mého názoru, tedy vede jinudy než skrze fyzickou stránku.

Naším úkolem by mělo být rozvíjení vnitřních sil, ukrytých v nás či kolem nás ve formě různých druhů nefyziologických energií a energií naší mysli.

Osobně si myslím, že tento faktor se doposud přehlížel a podceňoval.

Platilo, že čím více trénuješ, tím lepší výkon podáš. To samozřejmě platí dál, ale jen do určitého bodu. Pak už nelze trénovat víc a po fyzické stránce jsou špičkoví sportovci připraveni na té nejvyšší úrovni téměř stejně, ale pak se ukáže, že to nestačí.

Ti úspěšní se od těch neúspěšných dnes neliší v kvantitě tréninku, ani nezáleží na naměřených hodnotách v rámci testování fyziologických parametrů.

Náskok vítězů před soupeři lze najít ve stavu mysli.

Když jsem začal v Americe pozorovat všechny úspěšné hráče, tak jsem zjistil, že oni milují krizové situace, vyhledávají riziko a vše vidí jako výzvu. Oni už nehrají kvůli penězům. Naprosto milují svůj sport, jsou na něm až závislí.

Co by tedy mělo být hlavním cílem psychologické přípravy sportovce?

Měl by to být stav, kdy dosáhneme harmonie těla, mysli i již zmíněných nefyziologických energií. Takzvané Flow či Zóna, chcete li.

Dá se říct, kolik procent z tréninku strávíte právě přípravou hráčů po psychické stránce, k jejich motivaci, ke zvládání emocí atd.? Jaké prostředky k tomu využíváte?

Trénink těla i mysli musí být přizpůsobený konkrétním situacím. Vždy je nutné vzít v potaz, co hráče čeká, zda je to důležitý zápas, zda je nutné řešit nějaké konflikty v týmu, případně zda nastala nějaká krizová situace. Je nutné zohlednit každého jednotlivce a jeho potřeby i potřeby týmu. Takže jednoznačně říct, kolik procent tréninku věnujeme dané činnosti, nelze.

Když mluvíme o prostředcích, jaké lze v přípravě využít, tak je to například vizualizace. Chci, aby si hráči vizualizovali, co se v jejich těle děje, aby pochopili, jak to ovlivní jejich výkon. Snažím se, aby pochopili, že cesta k ideálnímu výkonu vede pouze přes přítomnost, nikoli přes minulost či budoucnost. Na nějaké přísliby z budoucnosti, tak na ty se nehraje.

Již dávní mistři meditačního umění si byli nejspíš vědomi moci přítomnosti a nezastupitelné role dýchání. Pro spoustu lidí je skoro nemožné navodit stav bez myšlenek. Pokud se však například soustředí na dýchání, dokáží zůstat v přítomnosti. Je nezbytné, aby byl hráč na 93

Mozkový jogging

tréninku neustále myslí přítomen.

K posílení vnitřní motivace využívám také například citáty vyvěšené v kabině.

Máte nějaký seznam knížek, které by si hráči měli přečíst?

Ano, samozřejmě, že hráčům doporučuji i různé knížky, ale není to tak, že by to měli nějak povinné. Většinou za mnou přijdou sami. Nejsou to jen knížky týkající se sportovní psychologie. Možná to někoho překvapí, ale s hráči si třeba povídáme o historii. A pokud jim dávám určité knihy, tak bývají i podtrhané, protože jsem si vědom, že někdy celou knihu nechtějí číst ale prolistovat si jí, a přečíst jen něco, to ano. A pak se rozhodne sám, zdali jí chce číst celou nebo ne.

Zmínil jste stav bez myšlenek. To je to, čemu se říká „flow“?

Ano, je to stav, kdy je hráč plně ponořen do hry, splyne s ní. Jde opravdu o bezmyšlenkovitý stav, hráč nepřemýšlí, co má dělat, ani nevytváří žádné 94

negativní ani pozitivní hypotézy. Změní se časoprostorové vnímání, posouvá se práh bolesti a únavy, veškeré pohyby jsou samovolné, dojde ke změně vědomí. Je to úžasný stav!

Jaký je tedy recept na úspěch, na vítězství? Jak dosáhnout těch nejlepších výkonů?

Je jasné, že optimální výkon nezajistím, pokud nebudu připravovat tělo po fyzické stránce. To zahrnuje vlastní tréninkový plán včetně posilování, protahování, výživy, dýchání….Velkou roli pak hraje disciplína, emoce a motivace.

Ale to nejdůležitější pro úspěch, ať už je to v oblasti sportu nebo i v oblasti businessu, je to, že musíte tu činnost milovat. To je ta největší hnací síla, pak už není nutná žádná jiná motivace. Je to samomotivující!

Nejsou ale pro spoustu profesionálních sportovců hlavní motivační silou peníze?

Mnoho lidí žije v novodobém mýtu, že

největší životní motivací jsou peníze. Jsou přesvědčeni, že za ně lze koupit prakticky cokoli. Žijí v přesvědčení, že čím se dá lidem více peněz, tím lépe pracují.

Motivace může být vnější a vnitřní. Ta vnější - pobídka, to jsou právě ty peníze, kariéra, medaile, drahá auta, obdiv kamarádů a fanoušků. Vnitřní motivace – pohnutka, to je touha vítězit, hrát s vášní, milovat tu činnost. Pokud člověk nemá vnitřní motivaci, nedosáhne nikdy tak vysoko.

Jde o to přejít z pocitu MUSÍM do CHCI. Kolik hráčů v týmech, ve kterých jste působil, bylo takto motivováno?

Asi tak třetina. Patří mezi ně například ti, kteří měli už dost vyděláno, přesto hráli dál, protože hru milovali. Vnější motivace pro tyhle hráče už není to hlavní. Říkám o nich, že v sobě nosí pocit vítěze, nechtějí prohrávat, milují výzvy. To se týká například i Jaromíra Jágra. U něj už to určitě není otázka peněz. Pokud jich totiž už máte dost, tak vás vedou úplně jiné motivy než ty vnější. Často se bohužel stává, že vnější motivace postupně hráče ničí. Stanou se z nich celebrity, jdou jen za odměnou, cílem se stávají peníze a vlastní cesta sportu – činnosti, už pro ně není důležitá.

Máte také spoustu zkušeností s trénováním dětí. Jak se snažíte motivovat malé sportovce?

Co je při vedení dětí ke sportu nejdůležitější?

Určitě pomáhá, když dítě vidí, že i rodiče sportují a že sport je součástí života.

Pro děti je sportovní aktivitou jakákoli hra. Děti by měly mít příležitost poznat co nejvíc aktivit, mít si z čeho vybírat. Je určitý rozdíl, jestli děti hrají v týmu, nebo zda si zvolí individuální sport, kde se učí více samostatnosti a zodpovědnosti. V kolektivním sportu se zase učí týmové spolupráci, naučí se i to, že síla týmu se rovná síle nejslabšího hráče. Ve sportu se tak dítě naučí pracovat s emocemi, naučí se vycházet s ostatními, zvládat krize, atd. Sport je pro mne „jakýsi život nanečisto“ .

Jakou chybu dělají nejčastěji rodiče, když se snaží své dítě přivést ke sportu?

Hodně rodičů tlačí moc na výsledky nebo nesmyslně dítě odměňuje za každou maličkost. Víte, nikomu nechci radit ale jsem přesvědčený o tom, že nejdůležitější je vypěstovat v dítěti velkou emoční vazbu ke sportu, to je primární.

Nevychovávat fotbalisty ale děti milující fotbal! Rozumíte?

A není dobré dítě motivovat nějakou odměnou?

Ne neustále. Pokud dítěti po každém

Děti si musí především hrát. Děti rády zapojují fantazii, umí snít. Toho se dá využít k tomu, aby ten svůj sen přetransformovaly ve vizi a tím daly snu energii záměru.

Snění o cíli je důležité, protože náš mozek nerozlišuje mezi impulzem reálným a impulzem imaginárním. Pokud zavřu oči a budu snít o poháru mistra světa, je to tak živý zážitek, že má vliv i na mou fyziologii. Představy mi pomáhají vytvářet podhoubí k realizaci, zhmotnění toho cíle.

Abych nezůstal pouze ve fázi snění, musí následovat záměr, víra a touha sen splnit.

Mimochodem, snít jak zvedám pohár nestačí, musím snít hlavně o tom, jak k němu dojdu.

Nejsou dnešní rodiče příliš ambiciózní?

Někdy se to bohužel stává. Rodiče jsou ti, kteří mají na děti největší vliv, a je velmi důležité, aby dětství bylo období plné her a radosti. Děti by měly sportovat pro radost a zábavu, ne pro výsledky a medaile.

95

MozkovĂ˝ jogging

96

výkonu dáte odměnu, nenaučí se tu činnosti milovat. Bude ji vykonávat čistě za účelem získání odměny.

Tím se nemůže rozvíjet jeho vnitřní motivace. Děti se potom nenaučí hrát pro ten úžasný pocit, který jim může hra přinést, nenaučí se radovat se z vydařeného zápasu, nenajdou ve hře smysl. Na odměny je čas v pozdějším věku, kdy vzrůstá důležitost výsledku. Rácio dítěte je již na to připraveno.

Co byste poradil někomu, kdo před důležitým závodem zažívá pocity strachu, nevěří si, začne pochybovat.

Emoce je úžasný pomocník, ale proradný pán. Nepatřím k lidem, kteří se snaží emoce zklidnit či ztlumit.

Snažím se učit lidi využít emoce, přesměrovávat je a spíš zvyšovat.

Tím se podle mého názoru dá zvýšit i výkon.

Rozlišuji dva strachy, jeden je intuitivní, tedy ten, který se aktivován ve chvíli, kdy je např. ohrožen náš život. Mě ale zajímá strach racionální, který spojuje úspěšné lidi. S tímto strachem je potřeba se skamarádit, dokáže nás totiž nabít. Není třeba se strachem bojovat, ale změnit polaritu strachu,

transformovat ho. Brát strach jako možnost růstu. Je to náš kamarád, který říká, že konečně o něco jde.

Snažím se naučit své svěřence to, aby se na jakoukoli situaci dívali z pozice výzvy a ne hrozby, z pozice toho, co mohou získat, nikoli ztratit.

Je důležité vytvořit si pozitivní představy, co to pro mne bude znamenat, když vyhraji.

Když změním hrozby ve výzvy, tak se postupně naučím vyhledávat krizové situace.

Nejde tedy jen o to, zda se strachem bojuji, nebo se s ním skamarádím, ale o cílenou ochotu jít mu naproti, chtít se bát, vítat ho jako pomocníka!

Na čem si myslíte, že ztroskotávají nejčastěji sny lidí?

Všichni jsme velkými snílky, ale chybí dotažení, samotná akce. Pouze jen chceme. Ve snu totiž nemusíte nic obětovat. Pokud něco opravdu chcete, musíte se vzdát své konformní zóny, je třeba něco skutečně udělat.

Je to o akci a ne pouze o chtění a snění!

TEXT: Iva Kubešová

97

Výživa

Zažeňte podzimní splín pomocí ajurvédy a rad čínské medicíny Podzim a zima jsou zatěžkávací období pro celý náš organismus, především pak pro naši nervovou soustavu. Přechod z teplého radostného období plného energie do chladnějšího a poklidnějšího podzimu je pro lidské tělo i psychiku velmi náročným obdobím. Podzim je časem, kdy v přírodě vadnou a usychají rostliny, dny se krátí, vše se připravuje na zimní odpočinek, letní dny plné sluníčka nahrazují nevlídné plískanice.

V člověku to přirozeně vyvolává pocity smutku, melancholie a neodvratnosti zániku. Nastává čas k bilancování a hodnocení toho, co jsme během roku zaseli a sklidili, čas k rozjímání a přemýšlení a přehodnocování. I z pohledu běžeckého tréninkového plánu je podzim obdobím posledních závodů a konce sezóny, kdy bychom našemu tělu měli dopřát dostatek času na regeneraci.

V dnešní uspěchané době si často lidé spojí podzim s větším rizikem nachlazení, a aby se neřeklo, že pro své zdraví nic nedělají, koupí si nějaký ten multivitamín v tabletách. Bohužel tím ale veškerá prevence skončí.

Dnešní hektická doba na nás klade po všech stránkách čím dál větší nároky a my se potřebujeme naučit pracovat méně a efektivněji. Základním předpokladem k tomu ale je, abychom se dokázali soustředit, usměrnit myšlenky, zklidnit se. Moudré tisíce let staré praktiky jógy, ajurvéda i čínská medicína nám v našem snažení dokáží značně pomoci. Pokud se naučíte využívat tyto systémy a budete se řídit radami našich předků, kteří dokázali 98

žít v souladu s přírodou, budete si užívat větší vitality, radosti, zdraví i rovnováhy těla a mysli. Ájurvéda je považována za matku medicíny. Samotný název vyjadřuje, že jde o vědu o životě a dlouhověkosti. Ajurvéda je 5000 let starý komplexní medicínský systém a ajurvédské texty podrobně pojednávají o životním stylu a výživě v souvislosti s pohybem živlů. Ájurvéda se snaží vytvořit soulad jedince s okolním prostředím, roční a denní dobou a přírodními zákony. Každý

člověk je jiný, a co je vhodné pro jednoho, nemusí být vhodné pro jiného.

Základní myšlenkou ájurvédy je, že vesmír je celek tvořený pěti životními prvky země, voda, oheň, vzduch a prostor (éther). Z těchto pěti prvků jsou tvořeny tři dóšy: váta (prostor a vzduch), pitta (oheň a voda), kapha (voda a země). Konstituce každého jedince pak určuje, jaké má poměrové zastoupení které dóšy.

Správnou výživou lze ovlivnit podle Ájurvédy až 70% nemocí.

Podle konstituce lze navrhnout jídelníček, který nejlépe vyhovuje vaší konstituci

99

Výživa a pomůže vrátit organismus do rovnováhy. Ájurvéda násilně nezakazuje žádné potraviny, ale v každé skupině (ovoce, zelenina, maso, obiloviny, mléčné výrobky atd.) doporučuje potraviny vhodnější či nevhodné. Potraviny svými vlastnostmi pak působí léčivě, ovlivňují konkrétní orgány. Hlavní zásadou ajurvédského stravování je umírněnost, a to ve všech směrech. Měli bychom být umírnění v množství jídla, které sníme, ale také v dodržování zásad. Nejde o nějaké striktní příkazy, tudíž ajurvédské rady může využít opravdu každý.

Převládajícími chutěmi by měly být sladká, slaná a kyselá. Strava by měla být výživná, tekutá, kašovitá, mastná a horká, je tedy vhodné dopřát si polévky, smetanové omáčky, těstoviny, rýži, ořechy a semena, šťavnaté ovoce, jako např. hrozny a švestky.

S chladnými dny je dobré si do jídla přidávat zahřívající koření, např. zázvor, pepř, kmín, kardamon, chilli, tymián, muškát, hřebíček či skořici.

Pro všechny konstituce platí určitá doporučení, co se týká ročních období.

Každé roční období je ovládáno jiným živlem , který má tendenci přirozeně se navýšit jak ve vnějším světě, tak také v mikrokosmu člověka. Lidé, kteří ignorují změny přírodních cyklů, pak velmi lehce onemocní. Přitom onemocněním, která plynou z nerovnováhy mezi životním stylem, stravou a ročním obdobím, lze předcházet velice snadno.

Pokud si základní znalosti osvojíme v každodenním životě, dokážeme se díky snadné úpravě stravy vyhnout každoroční chřipce nebo rýmě.

Co nám tedy starobylý a velmi komplexní indický systém léčení radí pro podzimní nevlídné období?

Atmosféra podzimu nám napovídá, že je zapotřebí energii shromažďovat a ne ji vydávat. V první řadě tedy nepřepínat se, nežít ve chvatu, napětí a stresu. Pomáhají odpočinkové jogínské ásany či dechová cvičení, které pomáhají vrátit energii do těla. Dobré je zkusit pravidelně zařadit relaxaci či meditaci. Jako součást relaxace jsou dobré masáže (lymfatické, relaxační), baňkování, či masáž lávovými kameny.

Podzimní období je období větru. A platí, že „Jak venku, tak uvnitř.“ Zvyšující se živel vzduchu venku zvyšuje to samé uvnitř lidského těla. Vítr je rychlý, pohyblivý, ochlazující, proměnlivý, vysušující a lehký. Proto by naše jídlo mělo být výživné, teplé a uzemňující.

100

Jednou z příčin podzimního splínu je celková únava. Často se cítíme vyčerpaní už ráno. Chybí nám dostatek energie, která by měla proudit v našem těle. Často se přidá pocit zimomřivosti a celková nechuť cokoli dělat. Velmi důležité je, abychom se udržovali v teple a neprochladli a neztráceli tak ještě více energie. Pomáhá popíjení horkého čaje, teplá strava, polévky a vynechání ochlazujících potravin (citrusy, syrová zelenina, studený jogurt z ledničky, ledové nápoje….)

Výborná je rýže, pšenice a sladká zelenina (např. dýně, mrkev), hrozny, sladká jablka, hrušky atd. Na podzim tělo snese i více tuků. Vhodné je také teplé mléko s kořením, mandle, oříšky nebo bylinné čaje s medem. Z čajů můžete popíjet směsi našich bylinek – černý bez, jitrocel, fenykl, lípa, apod.

Můžete ale vyzkoušet i méně známé byliny, například indická bazalka, které se říká tulsi, je vynikajícím prostředkem pro posílení plic a imunitního systému.

Vřele doporučuji vyzkoušet i čajovou směs triphala, která je univerzálním pomocníkem. Jde o kombinaci tří bylin s léčivými účinky: Amalaki(jeden z nejsilnějších antioxidantů, který posiluje imunitní systém), Haritaki (tibetská královna bylin, posiluje srdce, mozek a má celkově vitalizující účinek), Bibhitaki (posiluje játra a snižuje riziko srdečních nemocí) Triphala, která byla sestavená ájurvédskými lékaři před 5000 lety, se považuje za skvělý detoxikační bylinný přípravek, a to i pro očistu nervového systému, tedy nejen fyzického těla, což se nám pro podzimní období hodí.

Reguluje trávení, zvyšuje vstřebávání živin a brání nadýmání. Odstraňuje toxiny nejen z tlustého střeva z nestrávené potravy, ale také z tkání. Vyživuje svaly, krev a mozek. V kombinaci s kořením (zázvor, černý pepř, kurkuma), které posiluje trávící oheň(tzv. agni), dochází k pročištění a regeneraci žaludku i tlustého střeva.

Jak tedy ve stručnosti upravit náš jídelníček?

Začít den je dobré teplým nápojem, ať již čistící teplou vodou s citrónem a případně medem či zázrovorým čajem nebo jiným zahřívacím čajem (masala).

Snídaně by měla být teplá lehce stravitelná (teplá obilná kaše s oříšky či sušeným ovocem nebo třeba dušené jablko se skořicí a vanilkou). Oběd by měl být vydatný, vařený a teplý. Ideální je dostatek pomalých sacharidů (kořenová zelenina s rýží), večer, pokud nemáme větší hlad, je vhodná výživnější krémovitá polévka.

Na rozpohybování energie a podpoření krevního oběhu jsou velmi dobré horké koupele nohou, případně denní masírování celého těla těžkým sezamovým olejem

Na podzimní období se můžeme podívat i z pohledu čínské medicíny.

Ta říká, že momentálně vládne element kovu (střevo suchost a ostrá chuť), který ovlivňuje plíce a tlusté střevo.

Těm nejvíce škodí sucho způsobené stresem , větrem, vysušeným vzduchem, cigaretami, nesvědčí nám ani káva a černý čaj.

Příznaky nerovnováhy plic na úrovni psychické pak bývají smutek, noční úzkosti provázené pocity nedostatku dechu, neschopnost vyjádřit emoce, které se hromadí uvnitř, apatie, melancholie, pesimistické nálady až deprese.

Na úrovni fyzické se pak nerovnováha plic projeví dýchacími obtížemi, kašlem, lupénkou, vysychající kůží, zahleněním či ekzémy. To vše je způsobeno tím, že plíce kontrolují funkci kůže, otevírání pórů, vylučování potu a pružnost kůže. Za mnohé kožní onemocnění můžou nejenom špatné stravovací návyky a znečištěné prostředí, ale také komunikační problémy a emoce.

Hodně kožních problémů je způsobeno přítomnosti vlhka a horka, které často vzniká z nesprávné výživy, především konzumací hodně mléčných výrobku 101 55

Výživa

102

a cukru. Číňané říkají: „Co nevyloučí střevo, musí vyloučit kůže.“ Často s ekzémy a jinými kožními problémy pomáhá celozrnná rýže, která odvádí jedy z tlustého střeva.

Podzim je obdobím, kdy nás vítr někdy vysouší (navzdory deštivému počasí).

Proto je pro regeneraci plic a tlustého střeva potřebné zvlhčování. Vhodným prostředkem může být celozrnná rýže, která doplňuje energii a chrání před vysoušením. Dále to jsou všechny jemné bílé druhy zeleniny - celer, květák a také bílá ředkev, pórek, cibule či křen. Tyto potraviny posilují plíce a zvyšují imunitu.

Stejně jako ajurvéda, i čínská medicína doporučuje konzumaci silných masových a zeleninových vývarů, luštěninových polévek, či polévek s cibulí, česnekem a kořením. Ostrá chuť zamezuje množení bakterií, rozptyluje chlad a uvolňuje zablokovanou energii. To je ideální zvláště v případě nachlazení. Jedním z nejlepších prostředků napomáhajících k pocení a vypuzení chladu je pití zázvorového čaje .

Příčinou podzimního splínu může být v některých případech i nadměrná vlhkost v těle. To se pak člověk cítí unavený a má pocit těžkosti, někdy nečekaně přibývá i na váze a tloustnutí je to poslední, co by nám přidalo na náladě.

Celková těžkost se promítá i do naší mysli. Důležité je vyhýbat se v tomto případě sladkostem. Sladká chuť totiž obecně zvlhčuje.

Vypustit bychom měli i mléčné výrobky, bílou mouku a syrové a ochlazující potraviny. Opět je ideální zázvorový čaj, který navíc vysušuje. Velikým pomocníkem jsou fazole, které jsou nejúčinnějším bojovníkem s vlhkostí a navíc nás celkově posilují.

Je-li vlhkosti příliš, energie ubývá a začíná stagnovat, vytváří se horko. To se následně projevuje nejenom depresí, ale také nevraživostí, popudlivým jednáním a vztekem.

V takovém případě je třeba energii uvolnit, aby mohla volně proudit. Toho se docílí přidáním potravin s kyselou chutí ale v omezené míře. Na pročištění horka, uvolnění energie a zbavení se vlhkosti jsou skvělé zelené fazolky mungo, které můžete použít třeba do polévky.

Další ideální potravinou pro podzimní dny jsou fazole adzuki. Jsou to fazolky tmavě červené až hnědé barvy, které se v Japonsku považují za královnu fazolí. Mají sladkou chuť a obsahují vysoké množství rostlinných bílkovin, fosfor a vápník. Z pohledu tradiční čínské medicíny posilují ledviny a vyživují krev.

Fazole adzuki jsou lépe stravitelné než ostatní luštěniny. Trápí-li vás nadýmání je dobré je vařit s mořskou řasou , s kouskem zázvoru či kmínem. Adzuki jsou vhodné na přípravu polévek, pomazánek, kaší, nákypů a salátů.

Používají se také v podobě mouky do těst, polévek, koláčů a rýžových pokrmů.

TEXT: Lukáš Vrána 103

Adzuki se zeleninou Ingredience: 1 mrkev, menší pórek,1 cibule, 1 cuketa, dle chuti kousek nasekaného zázvoru, sůl, 1 šálek adzuki fazolí, směs koření dle chuti (kari, pepř, tymián, kmín, majoránka, apod.)

Adzuki necháme přes noc ve vodě a ve stejné vodě pak přiklopené vaříme až 2 dvě hodiny se směsí vybraného koření, dokud fazolky nezměknou. Vodu průběžně přiléváme podle potřeby, ke konci by se většina vody měla vyvařit. Zeleninu si nakrájíme, na oleji orestujeme nejprve cibuli (cca 2 minuty)a poté přidáme zbylou zeleninovou směs a asi 5 minut vše restujeme a mícháme.Pak přimícháme najemno nasekaný zázvor, sůl a koření, přiklopíme a dusíme dalších cca 10 minut pěkně do měkka.

Na závěr již jen vmícháme zeleninovou směs do fazolí a můžeme si popřát dobrou chuť.

104

Rizoto s fazolemi adzuki hrnek rýže , ideálně kulatozrnná hrnek adzuki 1 cibule 1 větší mrkev paprika 5 žampiónů špetka sladké papriky sojová omáčka olej neloupaný opražený sezam Uvaříme fazole (viz recept výše) a klasicky uvaříme rýži( na hrnek ráže, dva hrnky vody, sůl).Cibuli a mrkev osmahneme do zlatova, posypeme mletou paprikou, přidáme sojovou omáčku, papriku a žampiony, podlijeme a krátce dusíme (5 až 10 minut).

Následně smícháme fazole, rýži, zeleninu, přidáme trochu sezamu a můžeme ozdobit jarní cibulkou.

Sladké adzuki s rýží Sladká rýže (2hrnky vařené rýže, 1 hrnek mléka, 1 vanilkový cukr, 3 lžíce krupicového cukru K uvařené rýži přilijeme mléko, přidáme vanilkový i krupicový cukr a přivedeme k varu. Vaříme, dokud nám nevznikne kaše) 2 hrnky fazolí adzuki 1 hrnek rozinek Sůl 3 středně velká jablka nakrájená na kostičky Sladkou rýži vaříme ve vodě dle základního receptu do měkka(Předem namočené adzuki vaříme asi 20 minut, přidáme rozinky a dalších 5 minut povaříme. Nakonec přidáme jablka, povaříme opět do měkka. Do vymazané zapékací mísy vložíme vrstvu uvařené sladké rýže a vrstvu směsi adzuki. Pečeme při 190°C asi 10 minut. Podáváme teplé či studené.

105 105

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

Jak

106

k jsem běžela Comrades

107

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

Maraton Comrades je běžecký svátek. A kdo v Jižní Africe neběžel Comrades není běžec. To vám tu řekne každý.

Comrades je vlastně ultramaraton. Koná se každý rok na začátku června. Vždycky je to neděle, kterou téměř celý národ stráví před obazovkou jeho sledováním v přímém přenosu. Je dlouhý přibližně 89km (56mílí). Jeden rok se běží z Durbanu do Pietermaritzburgu (takzvaný up run – do kopce) a další rok z Pietermaritzburgu do Durbanu (down run – z kopce). A tak se to pravidelně střídá. Je to jeden z největších a nejstarších ultramaratonů na světě. Běhá se od roku 1921 a na start se letos dostavilo 14336 běžců.

Pro silniční běžce v Jižní Africe je Comrades událostí běžecké sezóny. S tréninkem se začíná hned po vánocích. O závodě samotném bylo napsáno několik knih a tréninkových programů existují spousty.

Pro kažého, úplným začátečníkem počínaje, ostříleným běžcem konče. Jestli si ale myslíte, že se stačí jednoho rána probudit a rozhodnout se, že příští týden poběžíte, tak to ne. Přihlásit se můžete, ale aby vaši přihlášku akceptovali, musí vám být minimálně 20 let a musíte absolvovat jeden z kvalifikačních maratonů 108

v časovém limitu pod 5 hodin.Takže jistá běžecká zdatnost se předpokládá hned od začátku. No a uběhnout maraton a uběhnout ultramaraton, to je jako srovnávat hrušky s jabkama. Bez pořádné přípravy to nejde.

Já jsem každý rok Comrades sledovala v televizi a tiše si myslela cosi o bláznech.

Pár maratonů a 56km závodů jsem v kapse sice měla, ale před téměř 90km jsem měla obrovský respekt. Vždycky jsem říkala, že Comrades není pro mě. Ale v listopadu jsem celkem slušně zaběhla jeden místní maraton, který shodou okolností byl kvalifikační, nechala jsem se kamarády vyhecovat a přihlásila se. To bylo v listopadu 2012 a tím pádem jsem měla spousty času se hlavně mentálně připravit na 5 měsíců perného tréninku.

Naštěstí Comrades je cílem většiny silničních běžců v Jižní Africe, takže ty hodiny na silnici jsem strávila ve společnosti lidí podobně založených. Což je důležité, protože čím víc se závod blížil, tím míň jsem byla schopna myslet na něco jiného a mí tréninkoví partneři se stali mojí druhou rodinou. Vznikla přátelství na celý život, odnesla jsem si spousty krásných zážitků, zážitků, kdy jsem si sáhla na úplné dno, zážitků, kdy mě endorfiny dostaly na úplný vrchol. A dalším plusem je, že trénink začíná po vánocích, kdy je na jižní polokouli léto. Maličké minus to ale má – poslední týdny tréninků probíhají na podzim, tedy v době, kdy se ráno pozdě rozednívá a večer brzy stmívá a dost často prší, ale těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

Letos se běželo z přístavního města Durban do Pietermarizburgu, takže do kopce. Je to náročnější varianta oproti běhu v opačném směru, protože první polovina závodu je v podstatě pořád do kopce. A ta druhá polovina je vlnitá, ale rozhodně ne z kopce. Nejvyšší bod leží

870m nad mořem (cíl) a celkové stoupání je 1500m.

2. června 2013 jsem se postavila na start společně s dalšími 14335 běžci i já. Plná nervozity (nikdy jsem neuběhla víc jak 58km), nadšení (den, na který se připravujete tak dlouho, je konečně tady) a očekávání toho, co se v příštích 12 hodinách stane.

Organizace na startu (a po celou dobu závodu včetně finiše) byla úžasná, nikde žádné fronty, milí a ochotní pořadatelé a spousta běžců, kteří jsou na tom úplně stejně jako vy. Zařadila jsem se do svého seeding pen a čekala na start, který má tradiční průběh – nejdřív zahráli jihoafrickou hymnu a národní píseň Shosholoza, při kterých mi běhal mráz po zádech, protože zpívali úplně všichni, pak na řadu přišli Vangelisovy Chariots of Fire, zakokrhání kohouta (ano, čtete správně) a konečně startovní výstřel. Se sdcem v 109

krku jsem se já a tisíce dalšich dala do běhu. Konečně.

Protože jsem běžela Comrades poprvé, můj plán byl běžet první polovinu hodně pomalu. Všichni mí znamí, kteří Comrades už beželi, mi říkali: Nezapomeň, že běžíš 89km, tak hlavně začni pomalu. Je to těžké, ale moje pokora k 89km byla větší než moje ego a začala jsem opravdu pomalu. První hodinu jsem běžela za tmy, pomalu, s lahví Powerade v ruce (další rada mých známých byla – u prvních občerstvovacích stanic bude nával, neztrácej tam čas). Občas jem narazila na někoho známého, tak jsme prohodili pár vět a pomalu odpočítávali, kolik nám ještě zbývá kilometrů. Nálada byla skvělá, běžci nejen z Jižní Afriky, ale z celého světa. Jediné, co nás tak trošku zarazilo, bylo neuvěřitelné teplo a vlhko. Ale všichni jsme věřili, že tak hrozné to určitě nebude.

Celá trasa je kopcovitá a 4 z 5 opravdu velkých kopců jsou hned v první polovině. Běží se obydlenou krajinou a podél tratě jsou ticíce (ano, tisíce) diváků, kteří vytvoří neskutečnou atmosféru. Přijdou hned ráno, rozloží si židle, stoly, začnou grilovat a celý den fandí. Velká většina má i připravené cokoliv, co běžec na trati může potřebovat, a´t už je to sůl, pití, 110

banány, vazelína nebo toaletní papír.

Po rozednění se začalo dost rychle oteplovat, ale bylo pořád na co koukat a cesta mi docela rychle ubíhala a občerstvovací stanice byly snad každé 2km.

Snažila jsem se nemyslet na to, kolik mi ještě zbývá do cíle, a taky se nekoukat na hodinky, protože jsem věděla, že běžím pomalu a kdybych věděla, jak pomalu, tak bych určitě zrychlila.

První polovinu závodu jsem dala za 4h04min, což bylo pomalejší, než jsem plánovala. Musím přiznat, že při pohledu na hodinky mnou poběhla vlna zklamání, ale byla jsem v pohodě a to bylo důležité. Ke stoupající teplotě se přidal silný a hlavně horký protivítr, který už foukat nepřestal. Bylo to jako běžet s fénem v puse. V momentě, kdy jsem se napila, jsem zase měla žízeń. Jak já nerada běhám, když fouká. Myslím, že ten vítr zaskočil všechny.

Startovní pole už značně prořídlo, ti rychlíci byli daleko přede mnou a spousta běžců začala mít problémy s teplem (nevolnost, křeče, úpal).

V hlavě jsem měla zafixované, že když budu v pohodě na 60km, tak budu v pohodě až do cíle. Jenže jsem začala mít křeče, které jsem nikdy před tím neměla.

A nebyla jsem sama. Spousta lidí byla na tom mnohem hůř než já. Kamarádka mě donutila si před závodem koupit pár tablet s elektrolyty a jak se hodily. Křeče sice nepovolily, ale myslím, že bez těch tablet by to bylo hodně špatné. Bylo mi jasné, že jestli se zastavím, tak je konec.

Takže i když jsem neběžela, ale šla, tak to byla chůze rychlá. V pohodě jsem sice moc nebyla, ale hlava spolupracovala na 100%, a to je u mě strašně důležité.

Takže jsem si ani na minutu nepřipustila, že bych závod nedokončila.

Posledních 30km není nic moc, běží se neobydlenou krajinou, závodní pole se dost roztáhlo a všichni jsme toho měli plné zuby, každý jsme si tiše běželi sám se sebou, já se neustále snažila hlavu zaměstnat pozitivními myšlenkami, jako že už je to jenom 23km do cíle, jaké to bude v cíli, jak jsou na tom mí ostatní kamarádi, co asi právě dělá moje rodina doma.

Na vrcholu posledního velkého kopce (Polly Shorts) je to jenom 7-8km do cíle v Pietemaritzburgu. To už jsem věděla, že i kdybych šla po zpátku, tak to do cíle v cut off čase (12 hodin) stihnu a věděla jsem, že zaběhnu pod 9hodin, což znamená, že dostanu Bill Rowanovu medaili.

Už jsem se těšila na cíl, věděla jsem, že je to “jenom” 8km, tak další rozptýlení – dokážu ten závod zaběhnout pod 8h40?

To bylo, na co jsem hlavně myslela ten poslední úsek. Před Pietermaritzburgem zase řady diváků značně zhoustly a to myslím mentálně muselo pomoci všem.

Poslední 3km si připadáte jako sportovní hvězda. Obě strany silnice jsou přeplněné diváky, kteří neskutečně povzbuzují až ke stadionu, kde je cíl. Je to kriketový stadion, takže o něco menší než atletický a lidí byl zaplněný diváky k prasknutí. A všíchni křičí, tleskají, vás zabírají kamery, hlasatel hlásí vaše jméno... Musím říct, že posledních 300m, kdy vás povzbuzuje celý stadion, je neskutečný zážitek. Nádhera.

8 hodin 39 minut a 22 vteřin. 48 žena v cíli, 17. Ve své kategorii. Stálo to všechno za to? Určitě.

V cíli jsem dostala medaili (je to ta nejmenší medaile, co jsem kdy dostala), růži, vyfotili mě a myslím, že mi pořád nedocházelo, že jsem TO dokázala.

Přesunula jsem se do prostoru s občerstvením (nápoje a polévka), sedla si na zem a dalších 50 minut si nebyla schopná kvůli křečim stoupnout. Za mnou doběhli kamarád a kamarádka ze stejného běžeckého klubu, tak jsme tam tak seděli

a endorfiny se konečně dostavily.

Když jsem se konečně dokázala postavit, došla jsem si pro svoji tašku, kterou jsem odevzdala před startem a šla se osprchovat. Kupodivu chůze byla v pohodě. Sprcha byla sice ledová, ale zbavit se té vší soli a obléct se do čistého, to byla krása.

A pak už jen zdolat asi 20 schodů a dojít do našeho klubového stanu, kam začali pomalu docházet všichni z klubu, kdo doběhli, ale i ti, co z různých důvodů vzdali.

Cut off je 12 hodin, opět začnou hrát Chariots of Fire a musím říct, že při sledovaní těch, kteří doběhli těsně před limitem a těch, co to nestihli jen o pár metrů, mi tekly slzy. A nebyla jsem sama.

Udělala jsem nějaké chyby? Trénink byl v pořádku, unavená jsem v cíli byla, ale ne vyčerpaná, mohla jsem běžet první půlku rychleji, mohla, ale kdo ví, jak bych zvládla v tom vedru tu druhou polovinu. Na přístí rok si určitě promyslím nějaký časový plán, podle kterého se budu snažit běžet.

Pitný režim – hodně vody, bála jsem se, že až moc, ale v tom vedru to jinak nešo.

A občas Powerade. Gel každých 10km počínaje 14.km. Občas kousek banánu

111

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

112

nebo pomeranče u občerstvovací stanice a 4 tablety s elektrolyty mezi 20 a 60km (těch by se hodilo víc).

Poběžím příští rok. Poběžím.

A ještě trochu statistiky: Rok 2013 je zaznamenán jako jeden z nejtěžších ročníků historie Comrades díky neobvykle vysokým teplotám a silnému protivětru.

• Jihoafričan Claud Moshiywa vyhrál Comrades 2013 v čase 05:32:09. Cílovou pásku přetnul 9 minut před druhým v pořadí Jonasem Buudem ze Švédska.

• Elena Nurgalieva z Ruska již po osmé vyhrála v čase 06:27:09.

• Alan Robb běžel svůj 40tý konsekutivní Comrades Marathon.

Inspirace pro nás všechny.

• 14 336 z 19 907 přihlášených se postavilo na start. Do cíle doběhlo jen 10 188.

• Přibližně 7000 běžců proběhlo cílem 90 minut před cut off limitem.

TEXT: Jana Trojanová

113

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

B7

Beskydská sedmička je extrémní závod. Trasa závodu v plném a nezkráceném stavu je dlouhá 94 km s převýšením 5 430 metrů. Závodníci ji musí absolvovat v limitu 30 hodin.

V roce 2013 se do závodu registrovalo 3 090 závodníků. K akreditaci a následně na start se dostavilo 3 035.

Z toho bylo 809 sporťáků a 2 226 hobíků. Závod nedošlo 458 týmů z celkem 1 468.

Každý třetí tým nedošel do cíle. A mnoho jich do cíle

došlo. Už nikdy na tento závod nezapomenou … mezi nimi byly i ženy. A tady jsou jejich postřehy, příběhy a možná motivace pro ty, které o B7 zatím touží. Tak co, dáte se do toho příští rok?

Házová Kristina a Fidlerová Jana, Beskydská sedmička (ŽENY SOBĚ 1) – do třetice všeho dobrého či zlého?

114

115

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

Jana: nejlepší zážitek: svítání na Lysé hoře nejhorší zážitek: sestup z posledního kopce( pomalu bezvědomí) největší chyba: nejsem si vědoma , že bychom udělali nějakou zásadní chybu. Já jsme podcenila trénink do vrchu :-) největší vychytávka: cyklistické rukávy mají velké plus, oblepené nohy, a mít určené místo v batohu- vědět kam pro co šáhnout .

3 rady pro potencionální účastníky: vybrat správného parťáka , nepodcenit výbavu, nezapomenout na dostatečný trénink motto na konec: i když to bolí tak s úsměve jde všechno líp

Kristina: nejlepší zážitek: svítání na Lysé hoře nejhorší zážitek: dvě krize během noci největší chyba: málo jsem se najedla před startem největší vychytávka: olepené nohy a boty o 1,5 velikosti větší , cyklorukávy, camel back 3 rady pro potencionální účastníky: vybrat správného parťáka, nenechávat trénink na léto, vyzkoušet jednodušší akce předem motto na konec: Nestůj a pojď..čím kratší dobu to trvá, tím míň to bolí

116

Pátek 30.8.2013, v kalendáři otáčím list na další týden…a moji pozornost upoutá poznámka u 6.září 2013 „B7“. Jen jedno písmenko a jedno číslo, význam pro nás ale mají velký. To už je rok zase pryč ??

Jo jo, letí to a nás (Kristina a Jana) čeká v pořadí již TŘETÍ Beskydská sedmička-extrémní horský maraton či přechod Beskyd . Závod, při kterém si sáhnete až na dno svých sil, závod,při kterém objevujete sebe sama,po jehož dokončení zažíváte neuvěřitelný, jen těžko popsatelný pocit euforie a blaženosti… aspoň nás to zatím potkalo v tomhle duchu, uvidíme tentokrát. Už od středy si několikrát denně voláme a píšeme přičemž témata jsou pořád stejná:..“ mám střevní potíže“,“ je mi blbě“,“ jsem nervózní“, „to bude peklo“.

Momentální rozpoložení trochu vylepšuje snad jen předpověď počasí, která má být dobrá. Pochopitelně, o nic nejde, ale i tak máme obě stažené žaludky. Páteční přesun do Frenštátu pod Radhoštěm probíhá hladce, cestu si krátíme uzavřením sázky s Jardou (manželem Jany,který nás veze). Pokud to nedáme do 20hodin, musí jet Jana k její velké radosti s Jardou na týden na ryby.

Sázku následně ještě telefonicky vylepšuje moje drahá polovička a „sráží“ dosažený čas o dalších 10 minut dolů na úroveň pod 19:47, což byl výsledný čas 80.družstva v celé hobby kategorii v v loňském ročníku. V případě, že ho nesplníme, pojedu tahat kapry z rybníka taky! Náš loňský

čas byl 20:36 a znamenal 1. místo v kategorii hobby ženy 40-50 let. Cíl je tedy jasný.

Musíme jít rychleji a pokud to zase dá na bednu, bude to super. Hlavně,abychom nemuseli jet na ty ryby…

Po příjezdu vyzvedáváme ve škole čipy a bavíme se u focení předstartovního portrétu, fotomodelky z nás asi určitě nebudou, neboť sladit vsunutí ruky do snímače, upřít pohled do kamery a zároveň se u toho netvářit jako blbec je fakt umění. Přejíždíme do kempu Liščí mlýn.

Jsou 4 hodiny - čas jídla. Výběr v místním restauraci není velký, a tak vítězí domácí srnčí guláš…. půjdeme přece většinu času lesem.

V 5 hodin nastává známý rituál balení věcí : banán, hroznový víno, oříšky, čokoláda, sušenka, minerály, gely atd., vodu do vaku, náplasti, čelovku, baterky, mobil,hlavně na nic nezapomenout, namazat svačinu a taky nohy, ty je ještě nutné zalepit textilní náplastí. Objevuje se první problém, ztratila jsem gumovou krytku od hadičky vaku na vodu, zavřít to půjde, jen musím nadoraz, jinak mi voda vyteče.

Další zádrhel, Jana nemá snímač ke sportestr. No co, tak nebudeme měřit trasu.

Aspoň nebudeme mít depresi z těch ryb… Po 6 hodině vyrážíme na vlakové nádraží ve Frenštátu, do odjezdu vlaku na start do Třince zbývá asi hodina, pojídáme ovoce. Lidičky se pomalu trousí, ale přidali vagony, takže máme dost místa, sedíme pohodlně u okna. Přejeme si „dobjou“ a obě usínáme.

V Třinci na nás čeká příjemné překvapení, vystupujeme až na nově zbudované zastávce ve městě, Náměstí Svobody,kde je start je odsud jen kousek..uf každý ušetřený metr chůze se hodí.

Předstartovní program už probíhá, poděkování sponzorům, žádost sympatického mladíka o ruku milované slečny, promítání videí, požehnání faráře…vnímáme 117

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU to jen okrajově a sledujeme čas do startu.

Zbývá 20 vteřin a začíná odpočítávání. Zapínám sporttestr. Stojíme hodně blízko startovního oblouku a tak nás ihned , po výstřelu sevře obrovská masa lidí. Hůlky se nám tlakem té pohybující se masy zarývají do těla. Naštěstí to netrvá dlouho a dav se brzy rozestupuje. Ještě letmý pohled na krásný ohňostroj a se slovy: “Už není cesty zpět“ Plácnutím si pravačkou vyrážíme na trať. Pod „Javorový“(první vrchol z celkového počtu sedmi) se jde po rovině, takže občas zkoušíme běžet a v dálce před námi sledujeme bílá světýlka sporťáků, kteří už jsou tou dobou nahoře na kopci. Jak to jen dělají, copak jsou…ufoni?

Cesta utíká, diváci okolo trasy jsou úžasní, fandí a podporují, kdybyste věděli jak moc to ještě bude potřeba. Do prvního kopce šlapu trochu rychleji, tak se domlouváme, že budu čekat pokaždé na levé straně a budu svítit do nebe. Čekám asi 2x ale jen krátce, tempo je hodně rychlé, nahoře jsme úplně propocený, ale nezastavujeme a pokračujeme dál příjemným terénem na Velký Javorový a Ropici, odkud začí-

náme klesat. Běžíme, terén je mokrý, ale kupodivu to nesmeká. Ve 00:15 přichází poprvé ten strašný pocit, nééé, mám mžitky před očima a občas se zamotám. To je moje typická spací krize, tentokrát ale přišla hodně brzo. Říkám Janě: “Tak já jsem asi jasná.“ Zkouším běžet ještě asi 5 minut, ale když v další zatáčce vidím 1,5 m velkýho šneka, sahám do batohu a beru si šlehu s nadějí, že brzo zabere. Uběhnu pár metrů, houby šnek…byl to pařez, takže šleha zabrala, snad mám dnes vybráno.

Jana je v pohodě,obě se shodneme na tom , že jsme se asi málo najedly, srnčí guláš ve 4 , hrst borůvek v 6 , k tomu půl Margotky ve vlaku, bylo asi na tak dlouhý závod málo. Dáváme si víno. Po 1 hodině v noci se začínáme blížit k Morávce. Na první kontrole dávám meloun a ionťák, Jana vodu a jablko a pokračujeme na Travný. Opět sjezdovka a terén se prudce zvedá, i tak jsme ale překvapivě rychle nahoře. Zjišťuji, že ionťák nebyl dobrý nápad, je mi po něm pěkně těžko. Zkouším si vybavit kamarádčinu radu o břišním dýchání musím sice zastavit, ale funguje to a hned se jde líp. Stále nás předbíhají další sporťáci- ufoni. Traverz místo vstupu na vrchol Travného je fajn, brzy začínáme klesat dolu do Krásné, mezi řečí sníme sušenku.

Scénář sestupu je stejný, běžet, běžet a zase běžet.. ještě v rychlosti odbíháme na záchod za auta u cesty, sakra ta hadička, zapomněla jsem ji zavřít a mám totálně mokrý kalhotky i elastáky. Doufám, že to brzo uschne, musí… V Krásné dávám vodu a banán, Jana jablko, prý jí minule udělalo dobře. Na řadě je Lysá hora. Stále se jde v balíku a já se držím velkou část cesty za úžasnými bílo červenými botaskami Salomon. Jejich majitel má pečlivě oholené nohy, asi to bude cyklista a „světe drž se“ voní! Taky ufon, jen jiný druh.

Vylézáme z lesa a přímo před námi ji vidíme, atypickou známou budovu vysílače na vrcholu Lysé hory. To je pohled!

Vysílač je červeně osvětlen a k němu se jako had táhne stříbřitý pás čelovek a k tomu všemu se v dáli se rodí svítání. Říkám Janě:“ Jak to je v tý vesničce? Karle Alpy jsou krásný ale tohle tě dojme…!“ do očí se mi hrnou slzy. Jestli jsme dosud, cestou sem, řešily co a proč tu zase děláme, odteďˇuž máme definitivně jasno. Kdo nezažil, nepochopí. Nahoře posíláme sms přátelům a tušíme, že jsme tu minimálně o hodinu rychleji, než loni.

118

Z Lysé dolů se běží parádně, pocit, že noc je skoro za námi je povznášející. Ale néé… zase cítím, že se motám. Néé, další spací krize. To je strašně brzo na další šlehu. Kameny se mi mihají před očima jak rybičky v akváriu, sundávám cyklorukávy a doufám, že zima a rychlý běh z kopce mě trochu probere. Preventivně kousnu třikrát do housky se salámem. Blahoslavený kamaráde Jardo (mazal nám svačiny), díky, díky, tvá krmě mě zachránila.

nám dodává energii. A pak, hrozí tady ty RYBY..

Obě si uvědomujeme, že jdeme skoro pořád s mužskýma, občas nějaká mix dvojice, ženskou dvojici míjíme jen jednu jedinou, těsně před vrcholem Smrku. Probouzí to v nás závodního ducha, kontrolní sms od manžela nás ale uklidní, že holky jsou z kategorie do 40 let. Z vrcholu Smrku je nejlepší klesání, příjemný terén, slunce, teplo. Střídáme chůzi s během a hýříme optimismem.

Sláva, krize zažehnána a do Ostravice už dobíhám svěží. Jen plán vzít si na sebe šortkosukni a tričko (i na trati je třeba vypadat sexy) se odkládá až za další kopec, protože fouká vítr a je zima. Good bye čelovko, spi sladce na dně batohu, doufám,že už Tě nebudu potřebovat. Pijeme rychle nabídnutou polívku, je jako balzám, zdržíme se asi 15 minut a vyrážíme.

Chce se mi napsat slovy klasika VSTŘÍC NOVÝM ZÁŽITKŮM. Ale nového nic není, zase kopec, nejdelší, čeká nás Smrk. Je nekonečný, ale musíme jít, jít a jít. Jde to dobře, pocit, že ukrajujeme už z druhé poloviny závodu

V Čeladne čeká Jarda s dětmi. Smějí se, víme, že je to dobrý, 1:35h náskok proti loňsku. Navlíkáme sukně (konečně budeme sexy), slupneme banán a pokračujeme na Čertův mlýn. Pocity máme stejný, všechno už nás bolí, ale uvnitř to hřeje, musíme máknout. Cesta nahoru je nekonečná. V polovině si dáváme opravdu odporný gel s mátovou a citronovu příchutí...kupodivu ten chemický amaroun ale téměř okamžitě zabírá, probíráme se a přidáváme. Všímáme si, že se opakuje stejný scénář, kdy z kopce hodně lidí předběhneme, krátkou zastávkou na kontrole ušetříme čas, do kopce nás ti lidi 119

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

zase předhoní a tak se to opakuje, od jisté doby se potkáváme se stále stejnými závodníky. Nejprudší stoupání jsou téměř za námi, teď už zbývá jen dojít do cíle. Čas od času na sebe pokřikujeme“ RYBY RYBY“ a vzápětí na to zrychlíme.

Z Čertova mlýna na Tanečnici a pak na Pustevny. Ukazatele kilometrů směle hlásají vzdálenosti, ale nám se zdá, že lžou, to není možný, už jsme těch 5,5 km museli ujít.

Hurá Pustevny, napít, polívku vynecháme, Jana doplní vodu a běžíme do Raztoky.

Terén je šílený, volné kameny, kořeny, prudký kopec, hlína ujíždí pod nohama, několikrát mám na mále. 100% soustředění je tedˇ opravdu na místě, jeden chybný krok a koleno či kotník je v háji. Naštěstí ten úsek je relativně krátký, přichází asfaltka a dole opět čeká věrný druh Jarda a kluci, pořád se držíme dobře, tak hurá na Radhošť.

Asfaltka se vleče a vleče, míjíme oficiálně povolenou zkratku pro prvních 50 závodníků – ufonů. Asfalt mně opravdu vadí. Jana mi vzápětí sděluje to samé, a já se po několikáté utvrzuju v tom, že naše souhra je opravdu vynikající. Levá, pravá, levá pravá, v duchu hrajeme obě stejnou hru, čučíme do země, počítáme kroky do 100 a dřív se nesmíme se podívat před sebe.

Nebo odhadujeme kolik kroků to je k paře120

zu, ke stromu, k zatáčce. „RYBY, RYBY!“ pokřikuju na Janu, směje se. Už si nemusíme nic říkat, víme, že to nejtěžší probíhá právě teď, tělo stávkuje, už musí táhnout hlava. Uf, vylézáme z lesa na kamenitý pás nahoře, Radhošt je pokořen. Míjejí nás dva sporťáci, asi Ráztoku vynechali, prý bolavé koleno. Přicházíme ke Kapli, je tu bohoslužba, prosím, pár slov i za nás říkám si v duchu a zatáčíme do leva. Z kopce to už opravdu bolí, Černá hora kontrola, ptám se kolik je to na Pinduli, a sympaťák říká: „ 2,5 kilometru holky, jste dobrý!“ Odpovídám:“Super!!“ a on:“ Teda vy jste úžasný, SUPER nám tu ještě nikdo neřekl.“ Střídavě sbíháme a sházíme, už to moc rychle nejde. Z ničeho nic. Vidím známé šedo modré tričko, Jarda se překonává, čeká i tady, už moc nemluvíme, pohledy a náš výraz asi stačí.

Zachraňuje mě suchý chleba a salám, Jana bere jablko (už asi páté) a pokračujme.

Cesta se zvedá, jde s námi sympatický opálený sporťák, parťák se mu zranil, tak už JEN docházejí pro radost, (chtěla bych se někdy dožít stavu, kdy půjdu konec závodu pro radost)…chvíli se držíme a povídáme si, ale i na ně je naše tempo pomalé. Další z ufonů. Zase ten proklatý asfalt, až skončí, přijde poslední prudké stupání, hlína, kořeny, vyšlapané stupně,

ještě že je sucho, voda by z trati udělala bahnitou klouzačku. Nahoře chvilku čekám a jakoby v mdlobách se ptám kolemjdoucích souputníků:„Nevíte náhodu někdo proč se do tohohle opakovaně dobrovolně pouštím a ještě za to platím???“ a v zápětí si vzpomínám na ranní pohled na Lysou a představuju si pocit v cíli. Snad za hodinu se toho dočkáme.

Byla to řečnická otázka, já přeci vím, proč tu jsem. Už jen jdeme, šetříme síly na závěrečný běh. Chceme přece ukázat, že jsme i závodnice.

Na Javorníku jsme v 5 hodin, slečny na kontrole nás vítají s potleskem: „Holky jste dobrý, už jen kousek.“ Hm, kousek, vím, to říká každý, koho potkáme, ale teď to je úplně nejtěžší, nejenže tělo stávkuje, ale už i hlava začíná. Je teplo, lepíme od hlavy k patě a okolo nás obou je hejno much, nevím, jestli je nějaký místo, který mě nebolí. Představuju si horkou vanu a čistou postel. „RYBY, RYBY!“ slyším od Jany, máme na to necelou hodinu, tak jdeme.

Už je mi jedno, kudy jdu, jen být ostražitá, běžím deset kroků a deset jdu a pořád dokola, Jana za mnou trošku ztrácí, tak čekám. Časově to stále ještě vychází, tak jen aby se tedˇ něco nestalo. Cože?!

Zase kopeček, už nechci. Konečně se blížíme k parkovišti nad parkem, starší pán s vnoučaty tleská a volá:“ Dámy už jste

skoro tam, asi 1,5 km, jste úžasný, já bych to nedal! “Doufám, že si nedělá srandu jako ti všichni před ním. Střídavě sbíháme a sházíme poslední úsek, je 17:30. To musíme dát! Přebíháme přes most, poslední kopeček a louka u sídliště. Jéé…koho to vidí mé bystré oko. Věčný kameraman Saša, už je na odchodu, ale viděl nás, tak postaví stativ a točí. Ještě že kamera nemá čich, mam pocit, že hejno much okolo nás je vetší a větší. Už vidíme alej.

Proběhnout ji celou a ještě běžet do cíle už nepůjde, tak rychle jdeme ke křižovatce, tam čekají Janiny děti.

Závěrečná taktika je jasná, do cíle poběžíme od značky, ne to je moc, tak od konce parkoviště. Plácneme si a z obou z nás najednou vypadne: „..tak běžíme!!!

Zase ta souhra… 100 metrů je nekonečných, ale zároveň nejhezčích. Lidi tleskají a fandí, Jarda volá: „makněte!“. Ještě pár kroku a je to! Přichází obrovská úleva a velká vlna radosti. Pomalu vystupujeme na symbolickou horu v cíli. Na tabuli svítí náš čas 19:42:53. Objímáme se, děkujeme si navzájem a opětovným pohledem na tabuli s časem se ještě jednou ujišťujeme že RYBY necháme na příště. Promiň Jardo ! Naše B7 byla jednoznačně do třetice všeho dobrého!

TEXT: Kristina Házová

121

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

Eva Štěpánková Evu Štěpánkovou jsem poprvé zaregistrovala na Baroko Maratonu, když se náhodou na stupních vítězů objevilo tričko Báječných žen a nikdo z nás přítomných netušil, kdo že je ta modrá hvězda. Až z výsledků jsem se dozvěděla její jméno. A tak jsem začala trochu pátrat...hm, celková vítězka Českého poháru v letním biatlonu... To asi nebude úplná náhoda...

Velmi mě lákalo zjistit, co je vlastně tahle Bájenka zač. Nebylo nic jednoduššího, než ji požádat o schůzku a o rozhovor. A ona k mé velké radosti souhlasila.

Sraz jsme měly na Andělu, Eva je z Dobřichovic, tak aby se snadno dostala domů.

Nikdy jsme se neviděly a nějak jsme si zapomněly vyměnit telefonní čísla.

Koukala jsem v davu po menší drobné žínce, jakou jsem znala z fotografií, ale Evča překvapila a byla zcela jasně identifikovatelná. Vzala si na sebe naše modré triko, prý co kdyby náhodou :) Pak jsme si sedly do restaurace, daly si čaj a začaly si povídat.

122

Jaký jsi měla den?

Celkem dobrý, pracovní.

A co děláš?

Kancelářskou myš v jedné firmě připravuji papíry a smlouvy a tak.

A co jsi vystudovala?

Cukrářku.

Fakt? A dělala jsi to někdy?

Jo, dělala, asi 10 let. Jenže pak mě to přestalo bavit. A taky začali strašit se státníma maturitami a já jsem si řekla, že si udělám nástavbu a zkusím studovat.

Tak jsem šla na dva roky denního studia, maturitu udělala a šla dál na rok na vysokou.

Tak to jsi dobrá. A na jakou?

Studovala jsem a teď hrozný název Matematické a počítačové modelování ve fyzice Tak to je ale celkem posun od cukrařiny.

No mě bavila čísla. Já mám trochu problém s dyslexií a tohle mi nedělalo problémy.

No dobře...a po práci legraci. Co děláš když nepracuješ...a tedy nesportuješ – k tomu se dostaneme později?

No, to je právě to. Mám teď zdravotní problémy. Zánět očního nervu. Nesmím běhat, vlastně ani rychle chodit a vůbec se namáhat. A mám normálně absťák.

Ajaj, to je mi opravdu líto! A jak se s tím dá vypořádat?

No těžko. Je to vážně závislost. Musela jsem schovat všechny sportovní věci, oblečení, sporttester, boty, abych to neviděla a nelákalo mě to. Připadám si jako kuřák, co přestává a nesmí vidět krabičku cigaret.

Nevadí ti tedy, že se budeme o sportu a o běhání bavit?

Ne, ráda přijdu na jiné myšlenky.

Dobře, díky. Tak tedy, jak dlouho vlastně běháš? Přivedli tě k tomu rodiče, nebo někdo z okolí?

Vůbec ne. Běhám asi od čtrnácti let. A začala jsem sama. Já v té osmé třídě nějak přestala rozumět svým vrstevníkům.

Oni začali chodit po diskotékách, do hospod a mě to nebavilo. Já jsem seděla doma, četla si Verneovky a tloustla.

Vypracovala jsem se k celkem slušné nadváze. A rodiče mě stále vyháněli ven.

Tak, abych od nich měla pokoj, začala jsem chodit na procházky do lesa. Jednou jsem tam potkala skupinku mých spolužáků (popíjejících potají alkohol) a zaslechla jsem od nich „Ta je nějaká divná, ona už byla dřív, ale teď se tady jen tak sama prochází po lese, to je fakt divný!“ A tak jsem začala běhat, to bylo už trochu míň divný.

Vzpomínám si na ty začátky, v bavlněným tričku, teplákách a plátěnkách, a kily na víc, po pěti stech metrech na pokraji kolapsu. Ale nevzdala jsem to. Kila šla dolů, fyzička nahoru a pak jsem se asi po 4 měsících přihlásila na jeden místní běh.

Byla to katastrofa, doplatila jsem na nezkušenost a školácké chyby (puchýře na celých nohou od shrnuté ponožky a tak...), ale potkala jsem tady stejně „postižený“ lidi a zjistila, že nejsem až tak divná. V té době běhalo poměrně málo žen, takže se mi dostalo i celkem velké podpory. Pak jsem nastoupila na učňák a na internát. A tady byla možnost navštěvovat kromě jiných i sportovní kroužky. Tady jsem poprvé přičichla k malorážce a bylo jasno :) Začala jsem jezdit na různé menší závody, kde se mě víceméně ujala parta běžců a posunuli mě zase o kousek dál.

A co na to všechno rodiče? Chodí ti občas fandit?

Ti byli rádi, že konečně nesedím celé dny doma a že co dělám, mě opravdu baví.

Na nějakém bližším závodě byli a fandili.

A jasně, že pak byli hrdí a měli i radost.

Ale párkrát se mě máma ptala, jestli tam nejsou nějací úchylové. Musela jsem ji vysvětlit, že sportovci jsou takoví jiní, že jim nevadí a ani nepohoršuje převlékání se na veřejnosti, protože to někdy jinak nejde a oni si zvykli. Že je to takové bezpohlavní.

K tomu mám historku. Když jsem byla poprvé asi ve 20 letech na Běchovicích, vůbec jsem to tam neznala. Šla jsem se po závodě vysprchovat a bylo to tam takové divné...dlouhá chodba, několik pánských šaten a já tehdy nevěděla, že dámské jsou až na konci.

No myslela jsem, že je to prostě dohromady. Vlezla jsem tedy do jedné z těch pánských, svlékla se a šla se osprchovat. Přes páru nebylo moc vidět a já jak neměla brýle, viděla jsem ještě míň.

Někdo tam byl, nějaký chlap, tak jsem pozdravila a on říká „No ahoj...tak tebe jsem tu tedy ještě neviděl.“ Zavládlo 123

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

ticho a tak jsem se rychle umyla a odešla.

Jaký byl tvůj nejhorší závod a jak se pereš s tím, když to opravdu nejde?

Teď to byly dva závody v poháru. Při tom prvním bylo všechno špatně už od začátku. Přechodila jsem před ním nějakou malou virózu a už ráno jsem se probudila s tím, že je všechno špatně. A bylo. Ten závod byl jako když máš ozubená kolečka, kterými točíš, normálně se točí hladce a rychle, ale tentokrát to bylo, jako když je někdo brzdí a čím víc dřeš, tím víc to nejde. Tak tenhle závod jsem vzdala...to opravdu nešlo. To bylo to nejhorší.

Tak to muselo být opravdu zle. A jak z toho ven, dá se z toho vyspat? Nebo jak?

No to jsem si taky myslela, jenže bohužel ten další závod nebyl o mnoho lepší.

Dokončila jsem ho, ale bylo to vysloveně na morál. Cestou jsem si nadávala a vztekala se, abych to vůbec dokončila.

Ale bylo to trápení.

A jak tedy získat motivaci?

U mě je důležitá motivace dopředu.

Taková ta příprava před závodem. Najít si informace, vzít si mapku a projít si trať, když to tam znám, jakoby si ji v duchu 124

proběhnout, uvědomit si, jak rozvrhnout sílu. Zase se vrátím k těm svým prvním Běchovicím. Poprvé jsem moc nevěděla do čeho jdu. Lidi okolo mě varovali před tím velikým kopcem na konci. Tak já jsem pořád šetřila síly, aby mě to nesložilo. A pak na té rovince z Jarova do cíle jsem si říkala „Kurník, to bylo jako ono? A co já teď s těma silami?“ Ta táhlá rovinka byla horší než ten kopec sám. Tak to byla ta nepříprava.

Třeba před biatlonem si dělám vysloveně 3-4 dny předem takový psychotrénink. Člověk už toho fyzicky stejně moc nenažene, a srovnat hlavu je mnohem důležitější. Já si se zavřenýma očima probíhám celou trať, myslím na takové ty technické věci, jak zklidnit dech před střelbou a tak... Ono to pak při závodě hodně pomáhá, to tělo si na to jakoby vzpomene a dělá to částečně automaticky.

Máš nějakého trenéra, někoho kdo tě vede?

Na všechno jsem si vlastně postupem času přišla sama, spoustu toho načetla a vyzkoušela. Jídelníček se upravil vlastně taky sám, ono si tělo řekne, co potřebuje a co ne. Ale taková návštěva cukrárny kde mají zákusky s pravou šlehačkou to je ta správná odměna po závodech.

Trenéra jsem měla teď asi tři roky. Sestavoval mi tréninkový plán, pomáhal mi s jeho dodržováním a podobně. Myslím, že mě to dost posunulo.

K tomu taky příběh – jak na zrychlení: S jedním kamarádem jsme běželi nějaký menší běh u nás a před námi běžel nějaký chlap a neměl úplně ideálně vyprané tričko. Takové to, jako když zmuchláš mokrý hadr a hodíš ho do kouta a vzpomeneš si za pár dní.

Dobrý, to je něco jako paní s rolničkou na botě, to taky hodně zrychlíš, než to poslouchat deset kilometrů.

To jo, to už jsem taky zažila a bylo to strašný, možná by to byla dobrá tréninková metoda, takový ten zvonec od krávy a zvonit a zvonit. :D

„Odorant Mokrý pes“ myslíš? :D Přesně! Jednoduše strašně smrděl. Tak jsme ho předběhli a zrychlili tempo, že mu utečeme. Ale on se nás jako na potvoru celou dobu držel, ať jsme zrychlili sebevíc. Vydržel až do cíle. A my měli díky němu zdaleka nejlepší čas, jaký se nám kdy povedl. Chlápek si nás pak v cíli našel a gratuloval, jak jsme běželi dobře, že tedy měl co dělat, aby se nás udržel a jak to, že nám to tak šlo. No nemohli jsme mu říct, že jsme celou dobu utíkali před tím jeho smradem.

Ne, vůbec ne. Na hladkých bězích vlastně nikdy nevím, jak bych na tom mohla být. Jasně, tak nějak znám ty nejlepší, ale vždycky se může objevit někdo cizí, nebo někdo, kdo má prostě svůj skvělý den.

Já svůj výsledek porovnávám jen podle sebe. Podle svého pocitu, jestli jsem tomu dala všechno a jsem sama se sebou spokojená. A když jsem, je jedno, že ve výsledku jsem třeba šestá nebo desátá.

Srovnání jako takové si dělám spíš meziroční, vidím, jak jsem na tom byla vloni a jak teď.

Jaké míváš na startu pocity? Uvědomuješ si, nebo připouštíš, že jsi prostě dobrá a že máš šance na bednu?

125

JARO/LÉTO 2014

126

TESTOVÁNO TAM, KDE NA TOM ZÁLEŽÍ

už jsem na to ani nepomyslela. Nakonec to vyšlo v celkovém součtu skutečně o pár vteřin. A vlastně i výsledek na Baroko Maratonu byl pro mě hodně překvapením. Běhám dlouhé tratě jen asi dvakrát ročně. Letní Biatlon se běhá zhruba na pět kilometrů. Takže na těchhle tratích opravdu nemám naběháno. Jo ale bylo to příjemné.

Co bys označila za svůj největší úspěch?

Jak to myslíš? Za úspěch třeba považuji to, že jsem konečně dostavěla dům.

Anebo to, že jsem k běhání přivedla i svého přítele, že ho to baví, běháme někdy spolu a se psem a už bez toho taky nemůže být. To je moc fajn pocit, někoho takhle rozhýbat.

Ze závodů to teď byl ten pohár. A to byl pro mě hodně překvapivý výsledek.

Vůbec jsem vítězství nečekala. Jak jsem říkala, dva závody jsem úplně zkazila a

Jaký máš roční režim?

Běhám obvykle od jara do nějakého října a pak mám pauzu a převážně relaxuju.

Vloni jsem měla dva měsíce v kuse dovolenou a cestovali jsme autem po Turecku a Írán, .

Tak to je krásné.

Díky, Evi, za rozhovor. Jsi opravdu moc fajn ženská a doufám, že se mi povede alespoň malinko přiblížit ostatním, jaké máš příjemné charisma. Přeji ti brzké uzdravení a co nejdřívější návrat k běhu.

A jsem moc ráda, že jsi taky naše Báječná žena v běhu.

TEXT: Lenka Střelbová

127

NIKE LUNARELEMENT

128

NIKE PŘEDSTAVUJE NOVÉ BOTY PRO TRÉNINK S VYSOKOU INTENZITOU –

NIKE LUNARELEMENT Obuv pro trénink nejen v hale, ale také pro trénink v přírodě, to je nová dámská obuv Nike navržená pro sportovní aktivity s vysokou intenzitou.

Obuv Nike LunarElement se dokáže vypořádat se všemi podmínkami, v jakých se sportovkyně ocitnou.

Technologie Outlast® ve svrchním materiálu patní výstelky slouží k regulaci teploty v botě, čímž v závislosti na situaci napomáhá k zahřívání či naopak k ochlazování nohou. Lehká a odolná síťovina Monomesh chrání při sprintech ve vytrvalém mrholení či při vzporech na rukou v blátivých parcích, ovšem také umožňuje odpařování potu, čímž udržuje nohy v suchu a pohodlí.

Kromě toho, že tento model má nízký, pouze třímilimetrový sklon podrážky (tedy výškový rozdíl mezi patní částí a špičkou), má také v přední časti výstupky ve tvaru diamantu, jež zvyšují flexibilitu a zlepšují odpružení špičky, ze které při intenzivním tréninku vychází většina pohybů a cviků. Technologie Nike Lunarlon zajišťuje další odpružení a přitom zachovává nízkou hmotnost a reaktivnost boty.

Výrazný vzorek podrážky se skvělou přilnavostí zajišťuje potřebnou stabilitu na celé řadě povrchů. Reflexní logo Nike Swoosh je výborně viditelné i ve zhoršených světelných podmínkách, jaké v zimě panují.

Model Nike LunarElement je k dostání v obchodech za 2 490 Kč nebo na webu nike.com.

129

Používej nohy, běhej. Zapoj mysl a poběžíš rychleji. Dej do toho srdce a nic tě nezastaví!

behejsrdcem@gmail.com|www.issuu.com/behejsrdcem|FCB - Běhej srdcem