Běhej srdcem 1/2014

Používejnohy, nohy, běhej.Zapoj Zapojmysl mysl a a poběžíš rychleji.

Používej běhej. rychleji.Dej Dejdo dotoho tohosrdce srdceaanic nictětěnezastaví! nezastaví.

BĚHÁNÍ V MRAZECH NEJLEPŠÍ PŘÍRODNÍ SPALOVAČE TUKU ROZHOVORY

DIANA MEZULIÁNÍKOVÁ OLAF ČIHÁK TOMÁŠ ZDECHOVSKÝ MOZKOVÝ TRÉNINK V NEUROLABORATOŘI

PAVEL PALONCÝ leden 2014

SPINE RACE 2014

„Žádný člověk není šťastný, pokud nemá nějaký cíl.

A žádný člověk nemůže být šťastný bez víry ve svou schopnost tohoto cíle dosáhnout.“ Lafayette Ronald Hubbard

2

Obsah Běhej srdcem Superděti

6

Představujeme Diana Mezuliáníková

8

Olaf Čihák

16

Jakub Holuša

24

Kristiina Mäki

28

Roman Tužil

30

Reportáže, trénink The Spine race

34

Běhání v mrazech

50

Praní funkčního prádla 56 Běhání po horách

66

Zdraví, prevence Hallus valgus

70

Běžecká zranění

80

Mozkový jogging Tomáš Zdechovský

84

Výživa L-karnitin

92

Přírodní hubnutí

98

Báječné ženy v běhu 102 Výběr sportovní podprsenky

110

Běhej srdcem leden 2014 Design: Lucie Laňková Produkce: Běhej srdcem Obrazový materiál: není-li uveden jiný zdroj, pochází z fotobanky Shutterstock, případně z +archivu přispěvatelů, inzerentů, nebo z volně dostupných internetových zdrojů.

3

Milí běžci, běžkyně, běžčata i ostatní světoběžníci, na konci ledna začíná podle čínského kalendáře rok dřevěného koně. Ten prý symbolizuje sílu, rychlost a průbojnost. Má to být rok rychlý, plný změn, zvratů, překvapení a výzev. Za naši redakci již teď mohu prozradit, že Běhej srdcem chystá letos spoustu překvapení, novinek a soutěží.

Rok 2014 má být obdobím budování a udržování již vybudovaného. Pokud to tak opravdu bude, pak máme šanci být všichni ve skvělé kondici.

Letos, víc než kdy jindy, budou prý důležité čest, disciplína, týmová spolupráce, tvrdá práce i kreativita. Horoskopy nás však varují před přeceňováním sil a nedostatkem relaxace. Tak myslím, že podobné rady by vám dal asi i každý dobrý kouč.

Jeden z nejuznávanějších trenérů na světě, Colm O´Connell, by možná dodal, že pokud chcete být rychlí, musíte se umět soustředit, srovnat tělo, získat stabilitu a mít správné načasování.

F – focus (ability to concentrate your mind) A – alignment (your body focus) S – stability (control of the core and the hips) T – timing (the quick and well-placed footstrikes) A já vám k té rychlosti popřeji i dostatek vytrvalosti a síly.

Iva Kubešová

4

Časopis Běhej srdcem pro Vás připravují:

Iva Kubešová nutriční poradce a sportovní dietolog, fitness trenérka, instruktorka nordic walkingu a spinningu

Jakub Holuša Jeho osobní rekord v běhu na 800 metrů je 1:45,12.

Má talent i zkušenosti z mezinárodních závodů.

Pavel Paloncý

překladatel, fotograf a příležitostný reportér na volné noze.

Věnuje především orientačnímu běhu a horským běhům, horskému kolu, kajaku nebo nejlépe všemu dohromady – závodům adventure race.

Lukáš Vrána dietolog, lektor a pořadatel rekvalifikačních kurzů nutričního poradenství ve společnosti Fitsite

Kristiina MÄKI je krásná, mladá, baví ji design a navíc je neskutečně rychlá a láme jeden rekord za druhým.

Sam Straka

běžec a manažer české asociace skyrunningu

DÁLE PRO VÁS PRAVIDELNĚ PÍŠÍ: Mgr. Eva Prokůpková z centra FyzioterapiePro

Petr Nový Martin Roman Hanka Sirová a další

Fyzioterapeuté a lékaři ORP CENTRA 5

BĚHEJ SRDCEM

superděti DĚTI, KTERÉ SE STALY DOSPĚLÝMI PŘÍLIŠ BRZY

Letos si naše srdce získaly superděti. Děti, o kterých se moc nemluví, které často nesou břímě, které by srazilo na kolena mnohé dospělánky.

6

Běhej srdcem není jen časopis. Od začátku je to projekt, který má také pomáhat. V loňském roce jsme podpořili Cestu za snem nebo jsme společně s Báječnými ženami pomáhali po povodních.

Letošní rok jsme se rozhodli podporovat neziskovou organizaci Superděti. Hledali jsme totiž projekt, kde se můžeme zapojit do pomoci i jinak než jen finančně. Chceme pomoct budovat a vytvářet něco, co tady zatím chybí. Hledali jsme projekt, kde budeme přesně vědět, komu pomáháme. Přiznám se, že jsme toto partnerství uzavřeli velice rychle. Vlastně hned na prvním setkání s Radkou Vepřkovou, která je zakladatelkou Superdětí. Její odhodlání prošlapávat cestu tam, kde ještě nikdo nešel, je prostě nakažlivé.

Radko, komu přesně tvá nezisková organizace pomáhá?

Pomáháme dětem, které se většinu svého času starají o nemohoucího rodiče, ať již postiženého či vážně nemocného. Psychologové těmto dětem říkají „superděti“. Jsou to děti, o kterých se moc neví, o kterých se nemluví a které vlastně náš sociální systém nemá kam zařadit. Zdravotní problémy často znamenají pro rodinu finanční problémy, ale také to, že povinnosti rodičů musí najednou převzít dítě, které začne být pod enormním tlakem. Často musí zvládat kromě zajištění chodu domácnosti i třeba boj s byrokratickou džunglí.

7

BĚHEJ SRDCEM Dítě, jemuž vážně onemocní či se vážně zraní rodič, musí v podstatě ze dne na den dospět, svět se mu převrátí vzhůru nohama. Maminka už není ta, která se stará, ale ta, o niž musí být pečováno. Vše, co doposud bylo samozřejmé, se změní v nejistotu.

Kdy jsi se o problematiku superdětí začala zajímat?

Pracovala jsem ve sdružení Cerebrum, které se stará o klienty po poranění mozku. Často jsem se setkávala s jejich rodinami a viděla, jakým způsobem se s takovou těžkou životní situací snaží vyrovnávat.

Pro dospělé existuje v těchto případech řada možností, ale přišlo mi, že se nikdo moc nezajímá o děti. O děti, které musely předčasně dospět, aby se mohly postarat o své chronicky nemocné nebo postižené rodiče. V pozdějším věku jim tato zkušenost mnohdy přináší vysokou míru empatie a sociálního cítění, na druhou stranu jsou ale svázáni i úzkostí či depresemi. Jako jednu z příčin vidím zejména fakt, že si jednoduše neměli čas hrát.

Proto jsem rozjela projekt, který se snaží situaci řešit a dávat těmto dětem prostor občas dětmi zase být.

V čem tedy projekt ”Superděti” pomáhá?

Radka Vepřková se snaží informovat širokou veřejnost o preblematice superdětí, kterých je v České republice podle odhadů sociologů okolo 27 000.

8

Superdětské centrum nabízí těmto dětem pomocnou ruku v podobě psychologického, sociálního a právního poradenství. Boj s úřady bývá vysilující pro celou rodinu. No, ale nebyli bychom správné centrum pro děti, kdybychom nenabízely i možnost nejoblíbenější, mít si kde hrát nebo prostě jen relaxovat s ostatními dětmi, které mají podobný osud.

V jaké fázi je teď celý projekt a jak těžké bylo vůbec podobnou problematiku otevřít?

O superdětech se v naší republice zatím moc nemluví. Na úřadech sice přiznávají, že o problémech takto postižených rodin vědí, ale systém je ochotný podpořit rodinu maximálně nějakou směšnou sociální dávkou. Nebylo lehké začít, ale již máme zařízené prostory v Praze na Smíchově.

Zatím jsme pomáhali individuálně, konzultacemi či radami. Museli jsme se zaměřit na informování veřejnosti, aby se o nás vůbec superděti měly šanci dovědět.

V tom budeme ještě samozřejmě dál pokračovat, ale nyní již budeme spouštět první kroužky. Abychom na maximum využili prostory, které máme, budeme kroužky nabízet i ostatním zájemcům, pro které budou kroužky zpoplatněné jako například v domech dětí a mládeže..

Více o superdětech: www.poranenimozku.cz/zajimavostivyzkum/odborne-clanky/a-co-superdeti-maji-si-kde-hrat.html Web: http://www.superdeti.cz/ Facebook:http://www.facebook. com/superdeti Mail: mamesikdehrat@gmail.com Adresa: Štefánikova 43a, 150 00, Praha 5

To nám zajistí možnost rozšířit nabídku aktivit zdarma pro superděti - od volnočasových aktivit sportovního charakteru, stolních her, tematických kroužků, různých exkurzí, až po výlety do přírody či za kulturou.

Co když dítě nemá vámi nabízené aktivity a kroužky čas, protože se musí odpoledne starat o nemocného rodiče, máte možnost pomoci i v této oblasti?

Naše centrum funguje teprve krátce. Služby, které poskytujeme, jsou realizovány díky dobrovolníkům. I vybavení centra jsme získali od soukromých dárců. Tak jako v každé neziskovce, také my řešíme i finanční stránku chodu organizace.

Pro zajištění péče o rodiče, tedy něco na způsob odlehčovací péče prozatím nemáme dostatek prostředků, ale dokážeme rodiny nasměrovat na organizace, které jim s tímto mohou do značné míry pomoci. Jakmile ale budeme mít více možností a financí, počítáme i s poskytováním pomoci s péčí o rodiče.

Ano, jejich příběhy jsou někdy hodně smutné, někteří z nich se nyní v dospělosti stále ještě potýkají s psychickými problémy.

Ale říká se, že všechno zlé je pro něco dobré.

Superděti jsou neskutečně empatickými osobami. Často se realizují v tzv. pomáhajících profesích, tedy mají potřebu pomáhat společnosti.

Jsou také neuvěřitelně samostatnými a zdatnými jedinci. Jednoduše proto, že si musely často pomoci samy. Umí výborně vařit. Umí to s financemi. Jsou to prostě superhrdinové.

Znám jedno bývalé superdítě, které dokázalo založit občanské sdružení na pomoc lidem po úrazu. Tahle dnes již dospělá dáma ho doslova vypiplala a dnes jde o respektovanou neziskovku.

TEXT: Iva Kubešová

Na vašich stránkách jsou i příběhy již dospělých superdětí.

9

Představujeme

10

Diana Mezuliáníková *10.4.1992

Diana Mezuliáníková je mladá nadaná běžkyně, která má běh v krvi. Její taťka Zdeněk Mezulianik byl jeden z nejlepších českých a 10KM zvládl i za 29min. Jak se zdá, jeho dcera jde v jeho šlépějích. V minulém roce se dostala na Mistrovství Evropy do 22 let v Tampere, kde si zaběhla osobní rekord na 1500m (4:18,24). http://www.atletika-behy.cz/bezec.php?id=343

Tvůj taťka byl jeden z nejlepších českých běžců. To on tě přivedl k běhání?

(POZN: REDAKCE Zdeněk Mezulianik – profil: Narozen: 1965 Klub: Olympia Bruntál, Marat Bardějov Osobní rekordy: 5000 metrů: 13:55,43 (1988) 10000 metrů: 29:04,57 (1987) Půlmaraton: 1:02:43 (1993 – pátý nejlepší český půlmaratonský výkon všech dob) V běžeckém prostředí jsem se ocitla už jako dítě, když jsme s tátou jezdili po závodech, a vždy jsem tátu (jako každé dítě) moc obdivovala. Oba moji rodiče ale byli vrcholoví sportovci a věděli, co atletika obnáší, takže mě do ničeho nenutili. K

11

Představujeme běhání jsme se dostala díky bratrovi, který s běháním začal. A já se jako správný mladší sourozenec „opičila“.

Tak to vlastně běháte skoro celá rodina?! Mamka byla také běžkyně?

Ano. Mamka (za svobodna Monika Srnková) se specializovala spíše na střední a kratší tratě.

Mluví ti do tréninku, je rád, že jdeš v jeho stopách?

Rozhodně je rád, že se běhání věnuji a velmi mě v něm podporuje. Do tréninku jako takového mi ale nemluví. Spíše poradí, když to po něm sama chci.

A kdo tě teď trénuje? Připravujete se teď společně na nějaký klíčový závod?

Trénuje mě Pavel Tunka. V současné době se na žádný konkrétní závod nepřipravuji.

Spousta lidí řeší potravinové doplňky. Používáš nějaké? Můžeš čtenářům poradit?

V zimních měsících zařazuji přípravky na posílení imunity. Na soustředěních pak používám doplňky stravy na lepší regeneraci.

A co nějaké pomůcky na fyzio – balanční úseče, ježky?

Do tréninku se snažíme zařadit některé cviky, zejména posilování vlastní vahou. Pomůcky na fyzio nepoužívám.. ale nejspíš brzy začnu.

Myslíš si, že je důležité zajít si na zátěžové testy, než člověk začne běhat? Stejně tak jako mít hodinky na běhání?

Záleží na tom, na jaké úrovni se běhání chce člověk věnovat. Pokud jde o kondici, zátěžové testy jsou podle mého zbytečné. Když to ale člověk myslí s běháním vážně, je to dobrý ukazatel fyzické kondice a funkčních předpokladů.

Jak vypadá taková typická skladba tvého týdenního plánu?

Studuji Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, takže jako většina atletů v mém věku pendluji mezi školou a stadionem. Řešíš stravu? Máš nějaký speciální jídelníček?

Stravu jako takovou moc neřeším, snažím se mít pestrou stravu. Nejlepší jídlo je samozřejmě od maminky.

12

Co pro tebe znamená běh?

Je to nedílná součást mého života, bez běhání si svůj život už ani nedokáži představit. Kdo zažil dřinu spojenou s běžeckými tréninky ví, že běhání člověk musí milovat, aby u něj zůstal. A já jsem zamilovaná až po uši!

Víš, jaký sport bys dělala, kdybys neběhala?

Nad žádným jiným sportem jsem nepřemýšlela, asi taky proto, že mi nic jiného nejde. Už ale jako malá jsem chtěla být princezna, takže bez běhání bych šla spíš tímto směrem :-D Jakého letošního úspěchu si ceníš nejvíce?

Vzhledem k ne úplně ideální přípravě pro mě bylo obrovským úspěchem nominace na Mistrovství Evropy do 22 let v Tampere a osobní rekord na 1500m (4:18,24), který jsem si zde zaběhla.

Kolik toho týdně naběháš. Můžeš nám říct nějaký tvůj oblíbený trénink?

V objemové přípravě kolem 80km týdně, v závodní sezóně kolem 50km. Vyloženě oblíbený trénink nemám, občas je den kdy se chci jen pomalu proběhnout, občas bych naopak pořádně makala, ale můj trénink závisí od toho, na jaký závod se zrovna připravuji, takže ne vždy trénuji to, na co mám zrovna chuť.

Souhlasíš s tvrzením, že člověk se má nejdříve naučit běhat pořádně pětku, desítku a až pak jít na delší vzdálenosti?

Nevím, sama takto dlouhé distance neběhám.

Láká tě zkusit si jednou HM, M? Maraton a půl maraton mě nikdy příliš nelákaly, ale hrozně obdivuji všechny, kteří je absolvují, a svým způsobem jim závidím, protože sama bych na to neměla odvahu.

Kdybys mohla změnit jednu věc na českém běžeckém prostředí, co by to bylo a proč?

Líbilo by se mi vytvoření silných běžeckých skupin, aby spolu běžci mohli trénovat a v tréninku si 13

Představujeme

„Kdo zažil dřinu spojenou s běžecký tréninky ví, že běhá člověk musí milova aby u něj zůstal. A j jsem zamilovaná až po uši!“

třeba vypomoci. Přestože je běhání individuální sport, tréninkové dávky se snáší mnohem lépe, když někdo „trpí“ s vámi. České běžecké špičky obvykle trénují sami, ale myslím, že je to škoda, protože správně vedená běžecká skupina může být ku prospěchu všech.

Proč by lidé měli začít běhat?

Hlavně kvůli sobě. Motivací často bývá touha po štíhlejší postavě, ale myslím, že jediná věc, kvůli které lidé u běhání zůstávají, je radost z tréninků a z dosažení nějakých svých běžeckých 14

cílů. Slyšela jsem, že běhání je opak opíjení se.

Při pití alkoholu vám je ze začátku skvěle, ale s vystřízlivěním přichází negativní pocity. Naopak při běhu, kdy člověk vynakládá větší fyzickou sílu, to nemusí být úplně příjemné. Po doběhu pak má ale příjemný pocit, často až euforický. Aby taky ne, když běhání je pro člověka nejpřirozenější pohyb.

Co ti běhání dává a co ti bere?

Běhání mi bere můj volný čas. To se ale vůbec nevyrovná jeho kladům. Díky atletice jsem poz-

ými ání at, já ž

nala spoustu skvělých lidí a přátel, které bych jinak neměla šanci potkat. Podívala jsem se do některých míst Evropy a světa, které bych jinak nenavštívila. Trénink jako takový vás navíc naučí jistému drilu, který pak využijete i v běžném životě. Zejména mi ale dává radost z pohybu a z dosažených výsledků.

Spousta lidí v poslední době řeší, zda minimalistickou, nebo tlumenou botu, jaký je tvůj názor na věc?

S minimalistickou botou nemám žádnou osobní zkušenost. Běhám s tlumícími botami, ale myslím, že používání minimalistické obuvi nemusí být ke škodě věci. Obzvlášť když člověk s běháním začíná, protože přechod z tlumené boty na minimalistickou by měl být postupný. Ze zkušeností mého táty vím, že když on běhával v 80. letech, všichni běžci běhali obrovské tréninkové dávky v obuvi, která neměla žádné tlumení a zraněních pohybového aparátu nebylo tolik. Můj názor je, že každá období se vyznačuje určitými promyšlenými marketingovými tahy firem,

vyrábějících sportovní vybavení. Proto by si spíš každý měl vyzkoušet, co mu sedí více a v čem se mu běhá dobře.

Kdyby sis mohla vybrat kohokoli na světě, aby tě trénoval, kdo by to byl a proč?

Nad změnou trenéra jsem nepřemýšlela.

A kdybys mohla vyhrát jakýkoliv závod na světě. Který by to byl a proč zrovna ten?

Jsem trochu pověrčivá a právě proto se o svém vysněném závodě nechci zmiňovat.

Dobře, a prozradíš nám tedy alespoň tvůj běžecký vzor?

Můj táta.

Oblíbená běžecká trasa a kniha?

Kdekoli v přírodě, nejlépe při krásném počasí.

Knihy o běhání nečtu.

TEXT: Martin Roman FOTO: Jaromír Chalabala

S Kristiinou MÄKI 15

Ze zákulisí a historie Pražské stovky

16 16

Jak vlastně vznikla Pražské stovka a bude letos ještě náročnější než ta poslední jubilejní?

Pražská stovka je dálkový pochod, pro některé terénní ultramaratonský běh.

Každoročně se trasa mění, délka i náročnost. Přestože se závod odehrává u Prahy a nevede přes vysoké hory, tak patří k nejextrémnějším akcím v Čechách. V roce 2013 se konal již 20. ročník a jubilejní trasa měřila 145 km / 5200 m+ . Na start se postavilo 278 vytrvalců, do cíle nakonec dorazilo 130, z nichž dva nejrychlejší borci, Jan Zemaník a Lukáš Masák, zvládli trasu za 18 hodin a 40 minut.

Rok od roku se Pražská stovka stává populárnější a to především zásluhou hlavního organizátora Olafa Čiháka. Už po pár minutách rozhovoru je mi jasné, proč. Olaf je člověk, který propadl toulání přírodou, který miluje objevování nových míst a zákoutí a který Pražské stovce věnuje většinu svého volného času.

Olafe, jak ses vlastně k dálkovým pochodům a ultrazávodům?

K turistice mě přivedli rodiče. Také jsem jako dítě chodil do atletického oddílu, ale tam mě moc nechtěli kvůli zdravotním problémům, takže mě nechtěli pouštět na závody. Nejvíc mě bavilo běhání, ale díky problémům s páteří a srdcem jsem se vlastně dal na ty pochody. Ty se postupně prodlužovaly a vlastně velmi brzo jsem se dostal až k těm extrémním vzdálenostem.

Jedním z lidí, kteří mě k 100km pochodům přivedli, byl i Honza Simet, kterému jsem věnoval 20. ročník. Byl to výborný kamarád, který se zúčastnil všech 19 ročníků Pražské stovky (16x

jako účastník a 3x jako pořadatel, kdy mu už nemoc neumožňovala chodit takové extrémní trasy).

Honza zvládl nachodit a naběhat přes 150 000 km a je zapsán v Guinessově knize rekordů za absolvování 1000 běhů a pochodů na 100 km. V roce 1997 byl celkově sedmý na mistrovství světa v běhu na 48 hodin, druhý v kategorii výkonem 297,3 km.

A jak ses dostal k vlastnímu organizování?

V podstatě už jako dítě. Chtěl jsem si prostě uspořádat něco svého a tak jsem vlastně uspořádal své první akce, s pomocí rodičů samozřejmě. První

olaf čihák 17

Představujeme stokilometrovou akci jsem pořádal, když mi bylo dvanáct a půl. No, a když mi bylo šestnáct, tak vlastně začala Pražská stovka.

A to jsi organizoval sám?

Pomáhala mi maminka, která to zaštítila, aby tam byl někdo dospělý, ale jinak jsem to zorganizoval celé sám. Máma a mladší setry pomáhaly na kontrolách.

A jak se vlastně na začátku lidé o tvých akcích dozvěděli?

Chodil jsem na různé dálkové

pochody, tenkrát nebyl ani internet nebo mobily, takže jsme vydávali papírové propozice, které jsem rozdal kamarádům.

Samozřejmě to nebylo tak veliké, jako je to dnes. Prvního ročníku se v roce 1994 zúčastnilo 14 lidí.

Na začátku to prostě byly vlastně akce, kdy se sešlo tak patnáct až dvacet lidí.

A teď máš Pražskou stovku nějak omezenou na počet účastníků?

Zatím žádné omezení zatím nemáme. Pořád se to ještě nedostalo do takového extrému,

abychom to museli nějak omezovat. Je tedy fakt, že předloni se mi přihlásilo 600 lidí a to už jsem o tom začal trochu přemýšlet.

Nakonec to ale za nás vyřešila poměrně drsná předpověď počasí a hodně lidí nedorazilo.

A teď na posledním jubilejním ročníku jsme trasu hodně prodloužili a ztížili, takže se účast snížila díky tomu.

A příští rok bude ještě těžší?

Slyšela jsem, že se vžil termín „Olafův kilometr“. Prodlouží se Olafův kilometr ještě o něco víc v letošním roce?:-) Přemýšlím, že by se to opět vrátilo do té původní délky někde kolem 120 km. Přeci jen ten 20. ročník měl být a byl prostě jiný, náročnější.

Nicméně si každý může vždy vybrat i méně náročné trasy.

K dispozici byly například loni doprovodné dálkové pochody v délce 80km, 65km a 50km nebo turistické pochody na 25 km a 17 km.

Jak se Pražská stovka vyvíjela?

Byli na trati vždy nějací borci, kteří to běhali?

Dá se říci, že ultraběžci byli na Pražské stovce hned od začátku, jen jich bylo míň. A samozřejmě se celá organizace přesunula z náčrtků na papíře na internet a celkově se muselo změnit a přizpůsobit i zázemí.

Na prvním ročníku bylo na občerstvovačkách především prostě pivo v plechovce :-) A co organizační tým? Kolik lidí se vlastně podílí na organizaci?

Letos už nás bylo 25. Plánování většinou dělám sám, ale někdo

18

20. Pražská stovka, FOTO: Gripmastertrails.com

Olaf, Adam Lisý, Miroslav Hollmann a Jan Zemaník v 20. Pražské stovce musí být na trati, pomáhat ze značením, musí tam být kontroly, zajišťuje se čaj, polévky, zázemí, atd. Jádro týmu tvoří bezva parta, která oraganizuje asi pět velkých ackí ročně.

Proč se vlastně Pražská stovka pořádá začátkem prosince? To jsi to od začátku chtěl mít prostě co nejnáročnější?

Pražská stovka vznikla v době, kdy 100km pochodů bylo strašně moc a volný termín byl právě až na přelomu listopadu a prosince.

A tak to prostě zůstalo dodnes.

A jak vymýšlíš trasu, která je každý rok jiná?

Okolí Prahy znám hodně dobře.

Sice mě sem tam pořád ještě něco překvapí, ale většinu trasy už mohu v pohodě vymýšlet podle mapy, protože terén znám.

Olaf v době prvních ročníků Pražské stovky 1917

Představujeme

Je ale fakt, že nakonec při přípravě nachodím stejně spoustu kilometrů.

Občas se ozvou hlasy, že bys měl trasu ustálit.

Přemýšlel jsi o tom?

Občas mi někdo řekne, že by trasa měla být třeba stejná nebo míň náročná, ale naopak hodně lidem se právě to, že se trasa každý rok mění, líbí.

Pražská stovka ale není jenom o závodění, jde o poznávání krásné přírody, setkávání s přáteli, lidé si mohou po cestě sem tam posedět v hospůdkách a prostě si závod užít.

Co se týká obtížnosti, tak takový je současný trend. Lidé vyhledávají výzvy. Každý ví, že Pražská stovka je extrémní, náročný závod a je jasné, že účast tudíž není bez rizika, ale toho by si všichni, kteří se přihlásí, měli být vědomí.

Nemáme zajištěnou záchrannou službu v pohotovosti na každém rohu, to prostě není v našich možnostech. Každý závodník má u sebe mobil a na cestě je pár záchytných bodů (vesnice a občerstvovačky). Prostě je to ultra závod a na rozdíl od městských komerčních závodů se ho 20

účastní vesměs běžci, kteří jsou zkušení a trénovaní, kteří si dokáží spočítat, kolik toho musí zvládnout. Kdo se necítí a závod vzdá, tak se dopraví do cíle jinak, případně nám alespoň pošle SMS, že odstupuje.

Kolik lidí obvykle závod nedokončí?

Bývá to kolem 50%.

Proč se přesná trasa zveřejňuje až týden před závodem?

Nelíbí se mi trend, který je na B7, kdy si borci trať i několikrát dopředu prochází. Dřív se nic podobného nedělo. Myslím, že krása Pražské stovky je i v tom poznávání nových míst. Sice se ozývají hlasy proti tomu, aby se zveřejnily podrobnosti až na poslední chvíli, ale hodně lidem se to naopak líbí a proto na Pražskou stovku také jezdí opakovaně.

Všem se zavděčit prostě nedá.

Hodně se ti také zvyšuje zahraniční účast.

Ano, teď na poslední Pražské stovce byla téměř

stovka lidí ze zahraničí.Nejvzdálenější byl až z Venezuely. Tradičně jezdí větší množství lidí ze Slovenska, Maďarska, Polska, ale také z Ruska či Ukrajiny.

Co si s sebou musí účastníci brát s sebou na trať?

Především je nutné nepodcenit oblečení, sledovat pořádně předpověď.

Doporučená je GPS, mapa a pak to rozhodně nejde bez čelovky.

A co jídlo? Je na trati zajištěné?

Na trati jsou občerstvovací stanice a restaurace v rozmezí cca 15 – 25 km. Většina účastníků si nosí ale svou zásobu pití i jídla.

Pod kým Pražskou stovku pořádáš a co kromě Pražské stovky ještě organizuješ?

Pražská stovka je pořádaná pod Klubem českých turistů.

Mimo Pražské stovky organizuji ještě méně známé letní Týnišťské šlápoty.

Ty jsou ještě starší než Pražská stovka. Je to v Týništi na Orlicí, kde žila moje babička a kam jsem jezdil jako malý na prázdniny.

No a ještě pomáhám kamarádům na dalších akcích, jako jsou Brtnické ledopády, Jarním Šluknovskem, Loučení s turistickým rokem a pár dalších akcích.

Jak je závod zabezpečen finančně, daří se ti shánět sponzory?

Sice podobné závody začínají být mezi lidmi čím dál víc populární, ale bohužel se sponzoři do podpory příliš neženou. Většinou vypomůžou materiálně, což samozřejmě moc oceňujeme, ale není to tak, že bychom dostali od někoho finanční podporu.

A jak se ti daří skloubit organizaci závodů se zaměstnáním?

To je teď dost problém. Mám v práci volný víkend

21

22

jen jednou za šest týdnů a jsem z toho dost smutný. Takže na organizaci vždy padne celá moje dovolená. Také mě mrzí, že nemám tolik času na jiné akce.

A nepřemýšlel jsi, že by se ze závodů stala tvoje práce, která by tě živila?

Jasně, že jsem takové myšlenky měl, ale pokud bychom chtěli, aby nás to živilo, tak bychom to museli dělat úplně jinak a možná by nás to potom ani tolik nebavilo. V tuto chvíli to rozhodně na uživení není ani náhodou.

Celé roky to bylo spíš v mínusu, teprve teď díky extrémnímu nárůstu účastníků už tam nějaký minimální zisk je, ale to se zase investuje do vybavení na příští rok – termosky na čaj, zkvalitnění

zázemí a organizace.

Na to si to asi vydělá.

Kolika stovkových pochodů ses už celkem zúčastnil?

To už se snad ani nedá spočítat :-) Přes 450 určitě. Už od puberty mě bavilo chodit a běhat v přírodě a doufám, že těch pochodů bude ještě hodně.

Olafe, díky moc za rozhovor a budeme se těšit, co přichystáš pro závodníky letos.

Webové stránky Pražské stovky – reportáže, videa, síň slávy….http://dalkovepochody.cz/ps.htm TEXT: Iva Kubešová

23

MŮJ ŽIVOT JE BĚH

Svátky nesvátky, bude se běhat!!!

ANEB

NECHTE PŘÍŠTĚ KAPRA PLAVAT 24

Přestože jsou svátky dávno za námi, nedá mi to a dovolím si malé ohlédnutí. Zkusím popsat, jak vypadají takové tradiční běžecké Vánoce.

Vánoce jsou v České republice velice významné svátky spojené s různými tradicemi. Jak jsou spojeny s běháním? Pro mě samotného to znamená návrat na pár dní z Prahy do mého rodného kraje. Večeře s rodinnou, posezení u vánočního stromečku a rozdání si dárků. Tím tradice končí, aspoň ty neběžecké.

Pro mě samotného se přes svátky moc nemění. Dvoufázový trénink je rutina a tradiční pokrmy krom kapra a bramborového salátu zcela vynechávám a držím se svého jídla, na které jsem zvyklý. A to je především rýže, těstoviny, ryby a zelenina.

Jestli je okolo Vánoc hodně tradic, tak u mě převládají spíš ty běžecké.

Už bych ani nespočítal, po kolikáté vstávám na Štědrý den v sedm hodin ráno a vyrážím na autobusovou zastávku. Zde se sejdou všichni, kdo v Opavě mají rádi běh, a vyrazí se na společný 25km výběh. Jde o příjemné setkání s přáteli a čas na popovídání. Tempo nikdo neřeší, ale najde se i každoroční vrchařská prémie.

Hned na Štěpána se každoročně zúčastňuji příjemného závodu na 10km v nedaleké vesnici Litultovice. Na start se postaví taťka,

sestra i pes :-) a zbytek rodiny fandí u trati.

Tohle jsou mé tradiční dvě změny tréninkového plánu o Vánocích, ale jinak je vše pro mě stejné jako každý jiný měsíc. Je to i tím, že halová sezóna se velice rychle blíži a první závody na sebe nenechají dlouho čekat a já musím zpátky do tréninku.

To, že jsou Vánoce svátky klidu, neznamená, že byste měli zůstat bez pohybu. Je to totiž doba, kdy máte možnost kvalitně trénovat.

Hlavně mladší běžci a neprofíci. Třeba letos se nemuselo do školy snad 16dní a to už je doba, za kterou se dá stihnout dost natrénovat. Jde jen o to odpustit si pár vánočních návštěv, nepřejídat se a volný čas mezi tréninky využít k regeneraci, na kterou třeba normálně čas nemáte. Aspoň takhle jsem to já za dob studia na střední škole aplikoval a myslím, že to nebylo vůbec špatně.

Svátky i loňský rok jsou už dávno minulostí.

Někdo makal a někdo nedělal nic. Důležité je se soustředit na to, co je teď. A právě TEĎ je ideální doba urovnat myšlenky a doladit plány. Leden je skvělý čas pro změnu.

Nastartujete si tréninkový režim, motivaci a jasný cíl, že to vydržíte až do Silvestra.

Během roku budou další svátky a dny volna a je na vás, zda je využijete pro kvalitní trénink. Držím palce, ať se vám daří v tréninku i na závodech :-).

TEXT: Jakub Holuša 25 25

MŮJ ŽIVOT JE BĚH

26

Střípky z Istanbulu Celé dva roky už uplynuly od halového mistrovství světa v Istanbulu, kde jsem získal stříbrnou medaili v běhu na 800m. Myslíte, že jsem před odletem myslel na jeden z cenných kovů?? Zdaleka ne. Chtěl jsem udělat co nejlepší výsledek, ale na medaili jsem nemyslel. I když jsem věděl, že jsem na tom dobře. Před závody jsem ani nebyl tak nervózní. Cítil jsem vnitřní klid a sílu, věřil jsem si a věděl, co chci udělat. Dobře se mi spalo. Vše bylo ideální. Atmosféra v týmu byla jako vždy skvělá, doprovázená různými hecy a sázkami :-) První dvě kola jsem zvládl skvěle. Myslím, že jsem i šetřil síly, což je v tříkolové soutěži ve třech dnech nesmírně důležité. V rozběhu jsem si troufnul jít do posledního kola z prvního místa s vědomím naprosté jistoty postupu. V semifinále jsem dokonce podával v cílové rovince Adamovi Kszczotovi ruku. Takový jsme měli náskok. Ani nevím, jak mě to napadlo. Spontánní myšlenka ve smyslu: Ano, ano, pojď, kamaráde, máme hotovo a zítra finále!! Až později jsem byl upozorněn, že to mohlo být bráno jako zesměšňování soupeřů.

Protest naštěstí nikdo nepodal. Odjel jsem na hotel a regeneroval na finále.

V hlavě mi začaly probíhat první myšlenky na

medaili. A já je chtěl přijmout. Nechtěl jsem se spokojit s euforií snadného postupu do závěrečných bojů a s myšlenkou toho, že jsem nejhůř šestý na světě. Ano zní to pěkně, ale je to chyba, kterou jsem nyní nechtěl udělat.

Samozřejmě to souvisí i s přirozeným vývojem závodníka. Na světě je špetka jedinců, kteří dokázali přijet na svou první velkou soutěž a hned získat medaili. Je to o zkušenostech a ty já měl.

Proto jsem začal chystat svou hlavu i tělo na to, že jdeme bojovat o medaili. Zakázal jsem si přijmout pocity únavy. Unaveni jsou přece všichni.

Takhle nastaven jsem šel spát. Samozřejmě jsem nemohl usnout, protože to vše má mysl šrotovala a snažila se to nějak skousnout.

V autobuse jsme si probrali poslední pokyny.

Adam zjistil, že zapomněl akreditaci, bez které se nikam nedostane. Takže musel zpět na hotel. Já říkal trenérovi: koukej, to je znamení. Ale stejně mě nenapadlo, že bych ho mohl porazit. Vždyť běžel nedávno 1:44,57!! Neskutečný čas. Jen dva lidé na světě v celé historii běželi rychleji. Rozcvičil jsem se jako vždy. Před startem jsem si ještě jednou nechal projít hlavou, co chci udělat, a šel na to. Výsledek už všichni znáte.

Co se dalo udělat líp? Myslím, že moc ne. Byl to hodně povedený závod. Jediné, co mi pořád vrtá v hlavě, je otázka, jak bych běžel, kdybych si řekl, že chci vyhrát a naprosto se soustředil na první místo a ne ,,jen‘‘ na medaili :-) Nevím. Možná příště. Vím jen, že se mi na šampionátu v Istanbulu sešlo úplně všechno. A to se může stát párkrát, možná jen jednou za život.

Uvidíme. Proto běhej srdcem! Úspěch je hlavně o srdci. O velkém srdci!!!

FOTO: Reuters

TEXT: Jakub Holuša 27

BĚH JE MŮJ ŽIVOT

ŠKOLA NEBO SPORT? TEXT: KRISTIINA MÄKI

A

ť člověk chce sebevíc, nemůže být na dvou místech najednou, porozumět všemu vědění, zvládat vše na 100%.

Může však svůj kruh zájmu rozšiřovat, natahovat a zkoušet, kolik vydrží. Důležité slovo je CHTÍT. Proto jdou spojit i takové zájmy jako škola a sport. Základem je správné načasování a rozvrhnutí dne. Zejména na vysoké škole, kde je možnost si rozvrh utvořit tak, že se dají zvládnout i dvě fáze za den.

Dalším plusem je individuální studijní plán, který mi umožňuje odjet na třeba tři týdny na soustředění. Také učitelé mi vychází vstříc, ale samozřejmě se najde i pár jedinců, kterým se mé sportovní záměry nelíbí, a že bych si měla vybrat, co doopravdy chci. Jasně, nemůžu dělat sport i školu na sto procent. Ale, jak už jsem psala výše, zkouším, aby můj „kruh“ zahrnul vše, co mám ráda.

Příklad mého zkouškovozávodního dne: šestý leden tohoto roku.

Ráno jsem vstala v pět třicet, abych si ještě něco spočítala. Nasnídala a nachystala jsem se 28

do školy. Od devíti do půl jedenácté jsem psala zkoušku z matematiky. Jelikož vyhlášení výsledků bylo až večer, vzala jsem pár svých spolužáků na Strahov, kde se konalo Akademické mistrovství.

Závodit mě viděli poprvé. Ptali se mě, jak jsem po zkoušce ještě schopná závodit.

A to je ono. Ze zkoušky jsme byli všichni psychicky vyčerpáni, takže nezbyla žádná psychická energie. Za to ta fyzická přebývala. Závody se povedly, zkouška vyšla a já po vyplavení kortizolu, laktátu a následného endorfinu padla do postele.

Běh mě učí k tomu se nevzdávat, ve škole, tak v životě a škola mi nedává šanci přemýšlet nad intenzitou tréninku. Vzájemně se doplňují.

Hlavně, když člověk onemocní nebo se zraní, má najednou čas, který potřebuje nějak uplatnit.

Takže nějaká zadní vrátka je dobré mít.

Psychika může zkazit vše, náladu i celý závod.

Proč ji tedy nenechat někde jinde. A škola je vhodný podnět, kde nechat nervy.

Občas se to sejde, že ani škola ani sport se nedaří, den, kdy sinusoida dosáhne svého minima a vše je špatně. Je těžké to přejít, protože někdy jen CHTÍT nestačí.

Není lehké takový den ustát. Je to chvíle, kdy dáváte vše, co máte, ale ono to nestačí. Co s tím?

Zelený čaj ve zkouškovém mě nenechá spát

Akademické mistrovství

S müsli a kávou startuji každý den

Ateliér- místo na soustředění

CHTÍT zkusit to znovu. Nepolevit, protože naše současné maximum ještě zdaleka není naše absolutní maximum. Proto budu dál trénovat obojí - hlavu i tělo a proto budu dál bojovat ve škole i na dráze. Věřím totiž, že si nemusíme vybrat jen jednu oblast, ve které bychom byli úspěšní. Záleží totiž jen na nás a na síle odhodlání v našem srdci, v kolika životních disciplínách jednou skutečně zvítězíme.

29 29

VÍTĚZ SOUTĚŽE

30 30

ROMAN TUŽIL Roman Tužil – narozen 23.09.1994 Oddíl: SC Marathon Plzeň Roman se stal vítězem naší vánoční soutěže o boty Nike. A zdá se, že úžasné Nike Pegasus nebudou zahálet. Roman totiž tvrdě trénuje a na svém kontě má již několik úspěchů, kdy si stoupnul na bednu a vychutnával pocit vítěze.

Jak ses vůbec dostal k běhání? Podporují tě rodiče?

Můj převrat ve sportovním životě nastal v roce 2011, kdy jsem musel na operaci se zády a skoro rok jsem nic nedělal. Bylo to pro mě hrozné, jelikož jsem hrával od malička fotbal. Po operaci jsem začal opět nabírat fyzičku, zkusil jsem jako zpestření tréninku, právě běžecké závody a to byl zlom. Běhání pro mě začalo být přednější než fotbal a tím začala moje běžecká kariéra :) Rodiče se o mě trochu bojí, abych si nezničil klouby a tak podobně, ale na druhou stranu jsou rádi.

Rodina mě velice podporuje, jak finančně, tak i psychicky a já doufám, že jim to jednou vrátím nějakým skvělým výsledkem a budou na mě pyšní :) Pamatuješ si na svůj úplně první závod?

Moje první závody byly samozřejmě na základní škole, kdy jsme jezdili na atletické závody. Měli jsme skvělého ředitele, který s námi jezdil snad všude. První větší závody jsem běžel v roce 2011 a to We Run Prague 10km a Metro běh 10km.

Na těchto závodech byla skvělá atmosféra a zde jsem si řekl: ,,Jo, to je to, co mě bude bavit, vytrvalostní běh“ :) Co pro tebe znamená běhání?

Můj životní styl, ale hlavně chci něco dokázat.

Kdo tě v současné době trénuje?

Běhám za běžecký klub SC Marathon Plzeň.

Trénujeme mě Vlastimil Šroubek, který se mi

31

V životě se řídím mottem: ,,Věř, běž a dokážeš“.

Při závodech se ale řídím mottem: ,,WIN or DIE“ 32

hodně věnuje, a já jsem mu za to velice vděčný.

Je to skvělý trenér.

Kolik toho týdně naběháš? Můžeš nám říct nějaký tvůj oblíbený trénink?

To záleží na trenérovi. Ale obvykle běhám 5x až 6x týdně, v těchto fázích naběhám zhruba 80km.

Před závody je to samozřejmě o něco míň. Můj oblíbený trénink? Mám rád snad všechny tréninky, ale nejradši mám delší běhy v přírodě :) Máš nějakou oblíbenou běžeckou trasu, když jdeš delší trénink?

Bydlím v Hořovicích, takže rád běhám v Brdech, kde jsou kopce, ale hlavně krásná příroda.

Máš nějaké doplňkové sporty, které ti pomáhají k lepšímu výkonu?

Běhat samozřejmě nestačí, takže chodím 2x týdně do posilovny a plavat. Když je hodně špatné počasí, jezdím doma na cyklotrenažeru.

Plánuješ někdy zkusit půlmaraton a maraton?

Moc mě tyto závody lákají, ale není zatím kam spěchat. Dokud se budu zrychlovat, zůstanu u závodů od 3km do 10km.

Běžecké plány a cíle do budoucna?

Být mezi nejlepšími běžci v České republice.

Preferuji funkčnost, ale samozřejmě vzhled je také důležitý. Běžecké oblečení a obuv mám jen od značky Nike. Mám 3 páry bot a běhá se mi v nich dobře, takže zatím budu věrný značce Nike.

Jak to máš se školou? Stíháš učení? Už víš, co bys chtěl dělat po maturitě?

Chodím na Gymnázium Václava Hraběte v Hořovicích. Za školu běháme Juniorský maraton, což je skvělé. Učení zatím zvládám, profesoři jsou zde milí :) Tenhle rok budu skládat maturitní zkoušku, takže doufám, že to zvládnu. Chtěl bych se dostat na Právnickou fakultu, nejspíš do Plzně, abych mohl spojit školu s tréninky v Plzni. Samozřejmě budu muset i pracovat, abych si vydělal nějaké peníze a nebyl závislý jen na rodičích. Můj otec má autoservis, kde je stále práce dost, takže si nemusím hledat brigády.

Co tě čeká teď přes zimu? Co plánuješ na příští rok?

Budu běhat objemy a kopce v Brdech, pojedu také na běžky. Přecházím do kategorie mužů, takže bude zase o něco těžší umístit se na stupních vítězů. Začnu Kbelskou desítkou a dále se uvidí, určitě poběžím Mistrovství ČR a některé větší závody. Nejspíš zkusím i zahraniční podniky.

Text: Iva Kubešová

Jaký je tvůj nejoblíbenější český běžec? Máš nějaký běžecký vzor?

Fandím Jirkovi Homoláčovi, jelikož je mladý a běhá skvěle. Jinak vzor je samozřejmě Emil Zátopek :) Máš nějaký svůj běžecký sen nebo motto?

Chtěl bych v budoucnu zaběhnout kvalitní čas na 10km a zkusit maraton, ale můj běžecký sen je dostat se na olympijské hry. V životě se řídím mottem: ,,Věř, běž a dokážeš“. Při závodech se ale řídím mottem: ,,WIN or DIE“ – ,,Vítězství nebo Smrt“ :) Máš nějaký běžecký zážitek?

Běžecký zážitek mám z každého závodu, ale největší zážitek pro mě byl, když jsem si mohl zatrénovat s Patrickem Makau.

Jak si vybíráš své běžecké vybavení? Koukáš hodně na design, nebo především na funkčnost? Co boty?

33

34 34

The Spine Race 430 km. Ve Velké Británii, v zimě, po svých a sólo.

35 35

Představujeme

Pavel Paloncý (*1984) Narodil se v Kroměříži, pracuje jako překladatel, fotograf a příležitostný reportér na volné noze. Věnuje se především orientačnímu běhu a horským běhům, horskému kolu, kajaku nebo nejlépe všemu dohromady – závodům adventure race.

Jako 18tiletý dokončil v roce 2003 M ČR v survivalu – Jesenického Tvrďáka, postupně přidal horský orientační běh, rogaining a v roce 2006 i adventure racing. Tyto závody nabízí množství disciplín, trvají i několik dní. Průlomový byl rok 2011, kdy závodil v různých mezinárodních týmech ve vzdálených a odlehlých končinách (Chile, Brazílie, Čína). Tyto závody prokládá vlastními výpravami a akcemi.

Se zážitky z jeho cest, s reportážemi ze vzdálených zemí a z náročných závodů se můžete nyní pravidelně seznamovat v našem časopise.

Více o Pavlovi, jeho tréninku, závodech a aktuálních plánech najdete na jeho webových stránkách http://ar2.palonc.org/

36 36

The Spine Race 430 km. Ve Velké Británii, v zimě, po svých a sólo. Jaký vlastně je tento závod? Není ani nejdelší, co jsem šel, ani nejtěžší, ani nejchladnější… V popisu závodu stojí, že se jedná o „nejbrutálnější závod v Británii“ a to je asi nejpřesnější popis. Je brutální. Délkou, tím, že je to pěší závod, počasím, zimou, tím vším je brutální. Přesto všechno vzpomínky, které na něj mám, jsou v mnoha ohledech speciální a daleko pozitivnější než „brutální“.

Fotky: Co má logo, fotili pánové od loga, co nemá logo, to jsem cvakl v závodě mobilem sám.

Před startem Na jedné straně to bylo něco nového – ultradlouhý pěší závod v UK. A ještě k tomu sólo a v zimě.

A to mě na tom lákalo. Cítil jsem se připraven

dobře, cítil jsem, že mám zkušenosti s podobnými závody, a tak bych jich mohl využít. Také ale panovalo jisté napětí z neznámého a trochu obava z toho, jak si se závodem poradím, hlavně s tím, že se jedná o sólo závod. Limit byl týden – vydrží moje hlava sama se sebou?

Na trati mě čekalo 5 kontrol (CP) a tak jsem měl jedno z mála taktických pravidel, že do první kontroly nebudu dělat žádné vylomeniny a budu koukat kolem sebe a snažit se co nejvíc pochytit a naučit se. A že bylo na co koukat.

Závod vede po trase Pennine Way, což je 430 km dlouhá turistická trasa, která má statut National Trail, a to znamená, že vás po ní musí nechat majitelé pozemků projít. Někteří sice vlastní takový arsenál jako smečku psů a brokovnici, ale musí vás nechat projít. Na trati bylo 5 CP, na každém z nich jsme měli k dispozici svoji tašku s věcmi (org. ji převážel), teplé jídlo od organizátorů a dalo se tam vyspat. Také tam byli zdravotníci (i zdravotnice) a zvědavě okukovali chodidla všech závodníků.

3737

To mi ještě bylo hej.

První lekce Chtěl jsem se učit, jak řekl, tak udělal.. První etapu jsem se nikam nehnal a bedlivě koukal kolem sebe, abych zjistil co možná nejvíce informací, především o mapě. Hned na úvod se Británie předvedla v celé parádě. Start za silného deště (předpověď hlásila hezké počasí), během úvodních pár km jsme prošli několika brankami a vraty, přelezli spoustu zídek (na místech tomu uzpůsobených), proběhli přes několik statků, během půl hodiny nahulákalo 10 cm tajícího 38

sněhu a na prvním kamenitém kopci se pěšina ztratila.

Pak jsme ji našli a Anglie začala ukazovat své další stránky – například trail. V podstatě prvních 150 km vedlo v trailu s občasnými kluzkými úseky po trávě nebo louce. Ale jinak to byl trail jak vyšitej, rozeklaný a rozbitý cesty plný kamenů. Krom toho jsem se občas sklouznul po louce nebo po trávě.

Vodní hospodářství Voda tu byla všude a ve všech podobách. Tři týdny

Takhle vypadal profil etapy k prvnímu depu, asi 65 km.

před závodem v Anglii soustavně pršelo, na mnoha místech byly záplavy. Ve vřesovištích mají Angláni vydlážděné krásné chodníky a úplně krásně by se po nich běželo… kdyby nebyly pod vodou a někde namrzlé. A tak skoro všechna vřesoviště byla podmáčená, chodníky byly často namrzlé, močály mokřejší než Rejvíz a všudypřítomné bahno. Až na závěr se objevil les. Bylo to zvláštní, v lese jsem se objevil poprvé asi po 350 km.

Voda tu byla nejen všude, ale hlavně často dost

nečekaně a divně. Byly tu bažiny i v prudkých svazích, vypadalo to, že čím víc jdu do kopce, tím je v bažině víc vody. Jakoby ten kopec byl přerostlá fontána.

A do toho všeho přicházela mlha. A to jak ve dne, tak hlavně v noci. Někdy jsem dohlédl i 15 metrů, často však daleko méně, většinou tak 4, prostě na pár kroků. A jednou přišla i taková mlha, že jsem byl rád, že jsem si viděl na vlastní boty. Inu, jiný kraj, jiná mlha.

39

No a jak to všechno probíhalo? Nemá cenu popisovat každou část každé etapy, všech 430 km.

Stejně většinu času byla tma. Tak se zaměřím na to nejdůležitější a nejzajímavější. Zbytek… je prostě tma Po tom, co jsme se v první etapě všichni ztratili na sněhu, se začínalo znovu, pole se začalo roztahovat a já utvořil vedoucí skupinu na celé trase se dvěma Katalánci (loňský vítěz Eugenio Rosello Solé a jeho kamarád Casademont). Přestože jsem se snažil si jít hlavně svoje tempo a v principu se šetřit, doběhli jsme na CP1 jako první a tam se Katalánci trochu zasekli.

Druhou etapu (skoro 100 km) jsem šel podle sebe a vždy jsem dotáhl nějakého challengera (závodníka na „kratší“, 100mílové trase, která končila na CP2), chvíli jsme běželi pohromadě, pak panáček odpadl a běžel jsem sám. Jen s jedním challengerem jsme se hodně potkávali.

Na CP2 jsem přiběhl jako první, tam jsem se ještě ve dveřích potkal s Eugeniem a vydal se ven na zteč s druhou nocí. To bylo naposled, co jsem potkal nějakého závodníka. Trochu jsem si na chvíli vyčítal, že jsem běžel příliš rozvážně a prokaučoval tak náskok, ale raději jsem se vrátil k tomu, abych běžel soustředěně dál.

40

Zaúřadovalo anglické počasí a druhou noc závodu proměnilo spíše o boj o přežití v závodě. Zima, vítr, mlha a vydatný déšť celou noc bušil do všech závodníků a většinu z nich zastihl v závěru 100 km etapy, kde už se síly nedostávaly a mnoho z nich tak musel pořadatel stahovat podchlazené do bezpečí. Dá se proto celkem snadno pochopit, že když jsem se v tomto počasí objevil v cíli třetí etapy, tedy asi v půlce závodu, a toho času ještě bez zastávky na spánek, tak CP3 ještě nestála.

Ale dobrovolníci na kontrolách byli všude velmi milí a snažili se pomoci, tak i tady jsme se domluvili – podělili jsme se o vločky s banánem, ze své DEPOtašky jsem vyhrabal instantní polévky a místo teplého jídla šel na hodinu spát.

Nakonec, kdo spí, jakoby jedl. A během této noci, včetně trochu punkového pobytu ve skoro neexistujícím depu jsem nejspíš získal největší část svého náskoku. Kdo se vydal za mnou mě stíhat, skončil. Kdo naopak přišel do CP2 v noci, vůbec se mu nechtělo se za mnou vydávat. Také jsem na chvíli zauvažoval nad tím zastavit se v půli 3. etapy v hospůdce a průchozím bodu Tan Hill, ale nakonec jsem našel dost morálu pokračovat až na CP3. Od té doby nikdo nevěděl, jaký mám vlastně náskok, jen všichni věděli, že je obrovský.

A pak už jsem šel z překvapení do překvapení, např. když jsem vyrazil z CP3. Postup kolem řeky, tedy po rovině, vypadal velmi běhatelně, ale opak byl pravdou. Cesta necesta, celá rozbitá a kamenitá. Snažil jsem se po ní skákat jako kamzík, spíš jsem tam poskakoval jak nadmuzá koza. Odměnou mi ale byla asi nejhezčí etapa z celého závodu.

Nejprve jsem si mohl užít peřeje Low Force a High Force, časem jsem se dostal do naprosto odlehlé divočiny, kterou bych v Anglii sotva čekal, až jsem vyšel kolem nádherné přehrady k brutálnímu ledovcovému údolí High Cup Nick, kde zrovna cvičila nějaká miniaturní stíhačka. Úžasný.

Naopak druhá část etapy vedla přes nejvyšší vrcholky celého závodu a cestou dolů padla taková mlha, že stačilo pár větších kaluží v cestě, a najednou nebylo vůbec poznat odkud kam cesta vede.

Když si zkusím postupně vybavit trasu, vybaví se

mi obrovské množství obrazů, aby taky ne, byla to opravdu dlouhá trasa. Vybaví se úvodní hodina, kdy nejprve lilo a pak nahulákalo 10 cm sněhu, vybaví se mi krásné dlážděné, zatopené a místy zákeřné chodníky ve vřesovištích, to když občas namrzaly. Vybaví se mi ohromné množství luk a farem, přes které cesta vedla. Také se mi ale vybaví, jak na těch farmách nikdo nebyl (Jak sestra poznamenala, na obdělávání půdy mají v Anglii traktory a Poláky). Vybaví se mi hodně trialová druhá etapa, boj s počasím ve třetí etapě, nádherná čtvrtá etapa, bahno, Hadriánův val a zase bahno v páté etapě, a les a větrné kopce v té poslední.

Také se mi vybaví všudypřítomné bahno, mlha, že by se dala krájet, kdyby mi vítr neodfoukl nůž, a „bog and moorland“. „Bog and moorland“ by se dalo přeložit jako „močály a vřesoviště“. Přesnější by ale bylo „pruda a potíže“. Vřesovišť s průběhem tratě přibývalo a s nimi také přibývalo potíží. Jak s

Takové klasické vřesoviště…

41

J

noční navigací, protože v nich často nebyla žádná pěšinka, i když toto jsem víceméně ustál, tak také s nohama, protože stačilo pár kroků močálem a měl jsem mražené nohy, jak se mi do bot neustále vsakovala nová a nová ledová voda.

A na závěr se mi také vybaví…

Zánět To obávané slovo, kdy ucítíte bolest v nějakém místě, která při pokračování postupně sílí a sílí.

Neustále zabírá čím dál tím více vaší pozornosti.

Nedokážete ji odfiltrovat a nemyslet na ni, protože tohle není nepodstatná bolest, která nic neznamená, jako když se vám dřou stehna o sebe a máte vlka. Protože tato bolest značí, že je nějaký sval přetížený, a při pokračování jej jen dále trápíte a přetěžujete. A přesně tohle se mi stalo asi 90 km před cílem, když jsem ucítil známou bolest v předních holenních svalech (tibialis anterior).

Chvíli jsem se zamyslel co s tím a velice rychle jsem na to přišel. Nic. Ibalgin. Dva. (Normálně se práškům při závodě vyhýbám, ale o tomto svalu vím, co dokáže jeho zánět.)Budu muset zpoma42 42

lit, to jo, ale 90 km není tolik, abych to nedošel, a také to není tolik, aby se za tu dobu ten sval tolik zhoršil. Ráno po doběhu jsem sice prakticky nemohl chodit (jako vůbec), ale odhadovaná doba zotavení (týden až dva), zdá se, byla odhadnutá dobře. Je deset dní po závodě a jdu se poprvé proběhnout…

Nakonec i těchto posledních 90 km uběhlo a seběhl jsem do vesničky Kirk Yetholm, kde byl konec. A spousta pořadatelů a jídlo a pivo a odpočinek a spánek a teplo.

A taky cíl! Po 110 hodinách a 45 minutách jsem v cíli v novém rekordu tratě. To se pěkně poslouchá.

To ale moc dlouho nevydrží, v cíli na mě všechno spadne, tělo přestává fungovat a dostavují se takové ty cílové pocity jako je zima, hlad, únava, fyzická bolest a najednou mi dojde, že se mi chce spát.

Dva závody Tento závod byl sólo a to byla moje největší obava.

Jedna pažovka být musí – 4. den. Někde mezi močály.

43

Sám, pět dní někde v močálech v Anglii, co tam budu dělat? Jak tam se sebou vydržím? Zvládne to moje hlava? Jenže já vlastně v tomto závodě nikdy nebyl sám. Před startem jsem na facebooku požádal o podporu své kamarády. A se mnou závodilo spousta lidí na mnoha místech. Byl jsem tam někde venku, ve dne v noci, běžel svůj závod. Ale díky výbornému GPS trackingu jej se mnou mohl virtuálně běžet každý. A skrz mobilní telefon jsem cítil, že to sleduje čím dál více lidí. Od druhé etapy mi chodily zprávy s podporou a povzbuzením. Někdy mi lidé psali, jaký mám náskok, jindy mi prostě fandili. A s postupujícím závodem jsem cítil, jak to sílí. Podpora může být svazující, tady byla hlavně ohromně povzbudivá a to mě neustále hnalo dál a dál.

Díky vám všem. Tahle ohromná a neustále sílící podpora přebila všechny močály, spánkovou deprivaci, únavu i zánět a do značné míry i následné odpadnutí v cíli, když se všechno uvolní.

Zlé technologie Často slýchávám nářky (se kterými nesouhlasím), že moderní technologie člověka odcizují. Jak SMSkami, faceboo44 44

Po ránu toho moc vidět nešlo.

45 45

46 46

kem a internetem obecně nahrazujeme osobní komunikaci. Děti sedí doma, místo aby šly ven.

Místo toho, abychom se potkali s přáteli, tak si píšeme na facebooku, pošleme SMSku nebo ve statusu sdílíme naprosté blbosti. V tomhle případě moderní technologie umožnily vůbec nějakou komunikaci.

Ve filmu Into the wild zazněla myšlenka, že radost má smysl, jen když ji člověk sdílí. Nenapadlo by mě to spojovat s SMS zprávami a podobně, ale tohle byl ten případ a závěr byl pro mě hodně emotivní, i když jsem si to šinul sám dolů potmě strání.

Technologie jsou prostě podle mě jen nástroje a jde o to, jak se použijí. Takže facebook a telefon v závodě paráda, umožnily mi spojení, teď ale raději zajdu na pivo v reálu než na facebooku:) Co dál? Často dostávám otázky, čemu se teď budu věnovat dál. Jestli se pustím do ultradlouhých sólo závodů typu Yukon Arctic Ultra a podobně.

Mno, nevím. Že se mi tady dařilo, je super a moc si toho vážím. Jenže posledních 90 km jsem bojoval se zánětem předních holenních svalů, ráno po závodě jsem nemohl chodit (ne obrazně, vůbec), až týden po závodě jsem se zase začal hýbat a pořád to nebylo ono a až zítra (tj. 10 dní po závodě) se poprvé odvážím vyběhnout.

A pokud bych měl takhle dopadnout po každém závodě, tak to dělat nebudu.

Prostě 400 km už je hodně a zkrátka buď najdu nějaký způsob, jak některé krizové partie dostatečně posílit, nebo najdu nějaký postup, abych se těmto zánětům vyhnul. Mám pocit, že mi v různých fázích závodu různé části těla naznačovaly, že už je to na ně moc. Většině z nich se mi podařilo nějak domluvit, některým ne.

Věřím ale, že to nakonec nějak půjde:) Že se mi podaří najít způsob. Protože z Anglie si odvážím strašně pozitvní zážitek. Nejde jen o vítězství, tak to jak nás v Angli přijali, ať už organizátoři před závodem nebo dobrovolníci během něj, všechno strašně pozitivní zkušenosti.

Teď ale vyrazím na zimní adventure race do Polska, kam pojedeme s týmem, a já se pořád cítím daleko více jako týmový hráč, tak uvidíme, kam se nakonec budu ubírat.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, co mě podpořili, protože to bylo něco úžasného.

Speciální dík patří firmě Sanasport, která mě dlouhodobě materiálně podporuje v těchto extrémních závodech

47 47

Nike Flyknit Lunar2

48

Nike Flyknit Lunar2 neskutečně lehká, neuvěřitelně pevná běžecká bota

Nová běžecká bota Nike Flyknit Lunar2 přináší dvě nejlepší inovace od Nike – technologii Flyknit a Lunarlon.

Technologie Nike Flyknit má podobné vlastnosti jako pavučina. Je silnější než ocel, ale přitom neuvěřitelné tenká a lehká. Díky této technologii má běžecká bota nízkou hmotnost, ale přitom poskytuje potřebnou podporu díky pevným vláknům.

Tuto sezónu je Nike Flyknit Lunar 2 také k dispozici na Nike.com, kde si ji běžci prostřednictvím NIKEiD mohou navrhnout podle svých představ.

Kouzlo běžecké boty Flyknit Lunar2 spočívá v kombinaci ultralehkého svršku Flyknit a se super měkkým tlumením Lunarlon. Výsledkem je obuv, která dokonale tlumí nárazy při běhu a svršek boty pevně drží chodidlo.

Technologie Flyknit je nejen pevná, ale také flexibilní a prodyšná. Umožňuje snížit hmotnost boty a omezit počet švů a také odpad, který při výrobě bot vzniká. Nový model má oproti původnímu pružnější svršek, aby bota lépe padla a jazyk boty zůstával na svém místě.

Na základě výzkumu otisků chodidla byl vyvinut nový vzor podešve, který respektuje přirozený pohyb chodidla.

Návrháři využili zjištěných poznatků a upravili pěnu Lunarlon v podešvi, která poskytuje lepší tlumení a flexibilitu.

Výsledkem je přirozenější a plynulejší pohyb díky nové lehké botě, která je určena elitním běžcům i začátečníkům.

Nike Flyknit Lunar2 bude k dostání na Nike.com a od poloviny února v kamenných obchodech.

49

50

běhání v mrazech „Zmrznou ti plíce a umřeš!!!“ 51 51

Trénink

Běhání v mrazech Jak je to s běháním, pokud venkovní teploty klesnou hluboko pod nulu?

Je to vůbec zdravé? Podobné otázky si klade mnoho běžců. Neběžecké okolí má jasno: „Zmrznou ti plíce a umřeš!!!“.

Trochu mě zrovna tato konkrétní myšlenka zaujala a já začal pátrat po tom, zda plíce mohou v extrémním mrazu zmrznout. A jak jsem zjistil na internetu, nebyl jsem zdaleka první, kdo si tuto otázku položil a hledal na ní seriózní odpověď.

Amby Burfoot, běžec a redaktor (mimochodem vyhrál Bostonský maraton v roce 1968) si dal tu práci a začal zjišťovat u těch nejpovolanějších, jak to vlastně je.

Obrátil se na Richarda Donovana, irského dobrodruha, který jako první dokončil několikrát maratony na jižním i severním pólu. Tenhle borec má tedy spoustu zkušeností s běhy okolo -30°C. Přestože přiznává, že běh v mrazu a větru byl náročný, tak s dýcháním problémy prý nikdy neměl.

Maraton na severním pólu si s Donovanem zaběhl i horolezec Sean Burch. Byl to jeho první maraton a hned ho vyhrál v čase 3:43:17. Po maratonu prohlásil, že běhání na severním pólu není nic oproti pobytu na Everestu. „Ve smrtící zóně, v 8000m, nemůžete pořádně ani dýchat, ani mluvit.

Krk i plíce vás pálí, jako byste vypili vařící kávu. Ale že by mi omrzly plíce a já měl následky, to rozhodně ne.“ Problematikou běhání v mrazu se samozřejmě zabývaly i nesčetné vědecké studie. Z nich vyplývá, že většina běžců může při extrémně nízkých teplotách trpět přechodným kašlem během tréninku 52

nebo po něm. To je způsobeno zúžením dýchacích cest. Nejde o to, že by naše tělo nedokázalo vzduch ohřát, spíš trpíme tím, že vzduch je extrémně suchý. Tomuto problému se dá předcházet částečně tím, že běháme s šátkem nebo nákrčníkem přes nos a ústa. Tím, jak vydechujeme , se na šátku zachycuje vodní pára a při nádechu se vzduch může zpětně zvlhčit.

Lékař Owen Hanley, plicní specialista z Pennsylvanie k tomu dodává: „Dokud běžíte, tak vaše plíce nikdy nezmrznou.

Muselo by dojít k tomu, že se z nedostatku energie zastavíte, postupně se zpomalí váš metabolismus, prostě umrznete.

Teprve v momentě, kdy umřete, pak vám plíce opravdu zmrznou, stejně jako zbytek těla.“ No vida, tak a máme odpověď na otázku, zda plíce mohou zmrznout. Ano, mohou, ale nikdy se tak nestane při běhání, nebo dokud jste naživu :-) Ale teď trochu vážněji. Je jasné, že běhání v extrémních mrazech je spojené s určitými riziky. Na co si dát tedy pozor?

Nejvýstižnější odpověď na tuto otázku dává, dle mého názoru, legendární Jack Daniels. Ten k tomu říká: „Toho, že vám zmrznou plíce, se opravdu bát nemusíte, ale může se stát, že vzhledem k nedostatku vlhkosti budete cítit podráždění v krku a pálení v oblasti hrudníku. Pokud by došlo k extrémnímu vysušení sliznice, mohlo by dojít i k lokálnímu popraskání a slabému krvácení. Ale to už je extrém, který při dodržení základních zásad naprosté většině lidí při mrazech kolem -20 stupňů nehrozí. Mnohem větší nebezpečí představuje možnost uklouznutí a následného zranění.“

53

Trénink

Doporučení Jacka Danielse k prevenci pádů na zledovatělém povrchu • Zvolte vhodnou obuv, nejlépe trekovou s hrubší podrážkou. Když to bude opravdu klouzat, navlékněte nesmeky.

• Zpomalte. Budete tak mít vše víc pod kontrolou. Lépe si prohlédnete terén (případné zledovatělé úseky) a budete mít víc času na reakci na nečekané uklouznutí nohy. Pokud měníte směr běhu, dělejte táhlé velké oblouky, nezabočujte ostře, ještě více zpomalte.

• Zvyšte kadenci. Ne vaši rychlost, ale počet vašich kroků za minutu. Optimalizujete tak nejen délku kroku (budete dělat drobnější kroky), ale také zabráníte dopadu nohy na patu. Při správném došlapu bude váš běh stabilnější a minimalizujete riziko podklouznutí. Při větší kadenci (cca 175 až 180 kroků za minutu) bude váš krok lehčí a vaše tělo bude lépe reagovat na případné vyrovnání nerovnosti povrchu.

• Používejte zdravý rozum. Pokud je venku extrémní náledí, běžte raději běhat do posilovny na pás.

Další doporučení pro běhání v mrazech: Zahřátí Hodně běžců si myslí, že nejlepší je zahřát svaly ještě hezky v teple domova. Bohužel se většinou zpotí a po vyběhnutí pot 54

zmrzne. Je lepší vyběhnout, a zahřát a rozpohybovat svaly poklusáváním v mírném tempu. Poté můžete rychlost zvýšit tak, jak jste zvyklí. Dejte svalům dostatek času na zahřátí, protože v mrazech hrozí větší riziko natažení nebo natržení.

Pamatujte si, že ze všeho nejdůležitější je zůstat suchý.

S tím souvisí i oblečení – dejte přednost funkčnímu oblečení, které pot odvede pryč. Oblékejte se ve vrstvách, noste větruodolné rukavice, čepici z funkčního materiálu a šátek, nákrčník nebo kuklu přes nos a ústa.

Dostatek energie Pamatujte, že na naši toleranci na chlad má výrazný vliv i koncentrace glukózy v krvi. Pokud je hladina nízká, dochází ke snižování naší tělesné teploty. Není tedy dobré vybíhat úplně na lačno. Naše tělo si těžko zahřeje, pokud nemá z čeho energii brát. K poklesu glukózy i tak samozřejmě při běhu po nějaké době dojde, k tomu se může přidat i nedostatečné prokrvení a chladnutí nohou a rukou a může docházet ke ztrátě koordinace pohybu.

Najednou nám nejde zrychlit, pohyby se zdají zpomalené a nepřesné. To už je známka toho, že je potřeba rychle doběhnout do tepla a trénink ukončit.

Sledujte směr větru Je vždy lepší vyběhnout proti větru a vracet se s větrem v zádech. Pokud totiž běžíte proti větru, tak vás vítr nejen brzdí a vy musíte víc makat, ale také víc promrzáte. A když si nejprve poběžíte po směru větru, riskujete, že se zpotíte a následně proti větru budete bojovat s mrznoucím potem.

Jak to vypadá, když se k mrazům přidá vítr.

55

TRAIL RUNNER II Silva čelovka Trail Runner 2 je vylepšená silnější verze populární čelovky Trail Runner. Světelný výkon je nyní 140 Lumenů. Trail Runner II je lehká čelovka pro běh a umožňuje vám běhání kdekoliv a kdykoliv. Ergonomická čelenka je mimořádně široká.

Světelný tok Dosvit Dioda + 1x semi-high power LED Baterie Doba svitu Zaostřování / tlumení jasu Hmotnost s bateriemi

56

140 lm 55 m 1x High Power LED 3 x alkalické AAA 100 h NE / ANO 120 g

www http://www.vavrys-prodejny.cz/ VAVRYS prodejna Praha Lidická 32 150 00 Praha 5

Koukejte mazat Před během si pořádně promažte kůži vhodným krémem a nezapomeňte i na rty. Můžete tak zabránit omrzlinám a popraskání rtů.

První pomoc při mírných omrzlinách Když už dojde k omrzlinám prvního stupně na prstech, nosu, bradě či uších (poznáme to podle bílé necitlivé studené kůže) , tak potom musíme postiženou část těla postupně zahřát třením a teplými koupelemi (začneme od vlažné vody, nikdy ne horké, a následně teplotu můžeme zvyšovat). Na popraskané rty fungují buď tyčinky se včelími vosky nebo s bambuckým máslem nebo je stačí potřít na 10 minut medem.

Nezapomínejte dostatečně pít I když nemáte pocit žízně, nepodceňujte příjem tekutin. Mrazy vysušují nejen vaši sliznici, ale celkově celý organismus.

Když na člověka něco leze Hodně se diskutuje o běhání, když je člověk nachlazený. Běžně rozšířená rada zní: pokud

je problém od krku níž (kašel, plíce), tak trénink vynechat, pokud jde o ucpaný nos, dá se to rozběhat.

Když k tomu přidáte radu, že v mrazech by se člověk měl snažit vdechovat nosem a vydechovat ústy, pak nám musí být jasné, že nachlazení a běhání v extrémních mrazech dohromady nejde. Zkuste se nadechovat pouze nosem, který je při rýmě ucpaný a venku ještě zmrzne.

Rada na závěr Pamatujte si, že mnohem horší než velký mráz bývá teplota kolem nuly, déšť a vítr.

Není totiž nic horšího, než v být při nízkých teplotách ve vlhku –v mokrém oblečení a promáčených botách. Dbejte na to, abyste i po doběhu hned svlékli mokré svršky a dali si teplou sprchu (ta prospěje i vaší vysušené sliznici). Důležité je dostat do žaludku něco teplého (polévku, čaj….)

Vždy poslouchejte své tělo a noste s sebou mobil!!!

Text: Petr Nový

57

JAK VYPRAT FUNKČNÍ PRÁDLO Se začátkem roku spousta lidí vyběhne v novém běžeckém vybavení. Běžíšek obvykle nadělil nové botky nebo nějaký ten kousek funkčního prádla. Jak se o svou výbavu postarat, aby vydržela skutečně funkční co nejdéle?

Můj kamarád se vyžívá v běhání v terénu. Domů se pak obvykle vrací obalen pořádnou vrstvou bahna. Na dotaz „V čem pereš?“ odpovídá, že cenťák špíny mu nevadí, dva ho zahřejí a tři centimetry už odpadají samy. S příchodem zimy se pak proběhne ve sněhu a je vypráno.

No, tenhle přístup není pro každého a rozhodně se nedá praktikovat celoročně.

V čem tedy prát a jak?

První pravidlo zní: řiďte se symboly na cedulkách. U syntetických materiálů se nemusíte bát prát prádlo častěji. Naopak, pokud byste nechali dlouhodobě působit agresivní pot, oblečení by brzy ztratilo nejen funkčnost, ale 58

také svou barevnost. U nekvalitních kousků se vám dokonce může stát, že ani po vyprání následně nezmizí nepříjemný zápach. Většina těchto funkčních materiálů snese praní v pračce na 30 až 40°C, ideálně vyberte některý z kratších programů.

Důležité je zapnout pečlivě všechny zipy ( i ty suché). Je dobré obrátit prádlo naruby. V případě, že budete prát oblečení s háčky (např. zapínání u podprsenek) vložte prádlo do speciálních tkaninových sáčků.

Můžete použít některý ze speciálních pracích prostředků pracích gelů, ale většinou vám vystačí běžný prací gel bez aviváže. Aviváž nepoužívejte NIKDY!!!! Ucpali byste průchody, kterými termoprádlo odvádí pot od těla. Z vašeho drahého

59

60

funkčního prádla by se tak stalo prádlo zcela nefunkční.

Některé funkční prádlo lze sušit v sušičce při nízké teplotě (pokud to symbol na cedulce dovolí), ale jinak normálně prádlo pověste na šňůru, uschne velmi brzy. Žehlení si u funkčních materiálů odpusťte – stejně se nemačká.

Praní vlny Hodně lidí si oblíbilo termoprádlo z merino vlny. Ta má naprosto jedinečné vlastnosti.

Dokáže absorbovat a ukládat výpary až do 3035% vlastní hmotnosti a dokážou tak ovlivňovat mikro-klima obklopující lidské tělo. Prádlo tak zůstává suché na dotek a pomáhá tělu s jeho vlastním chladícím mechanismem.

Merino je aktivní a reaguje na změny teploty těla. Dokáže zahřát i odvést přebytečné teplo pryč. V horku tak zůstanete svěží a v suchu. V zimě budete v suchu a v teple. Vlna merino je účinná i při pohlcování potu, který odpařuje do vzduchu, a zabraňuje tak vzniku zápachu. Má i antibakteriální vlastnosti. K tomu je krásně pružná a vlákna se natáhnou podle potřeby a pak se vrátí do svého přirozeného tvaru, takže se tento oděv nevytahuje a neztrácí svůj tvar.

Co se ale praní týká, je vlna hodně choulostivá.

Prádlo obraťte před praním naruby.Ze všeho nejvíc jsou citlivá na teplotu vody. Nejde jen o to nedat je do horké vody, ale vlna si neporadí

ani s teplotními šoky. Ideálně perte vše raději v ruce ve vlažné vodě okolo 30 °C a pečlivě kontrolujte, aby voda na praní i pro máchání měla stejnou teplotu. Některé kousky můžete svěřit pračce, ale jen při nastavení speciálního programu na vlnu. Jsou to většinou ty, které obsahují nějaké syntetické příměsi. Vždy sledujte symboly na cedulkách.

Vlněná vlákna obsahují lanolin, který je nezbytný pro jejich funkční vlastnosti. Proto je vhodné použít prací prostředek s obsahem lanolínu (dostupné běžně v prodeji nebo speciální, ekologické). Oblečení pak zůstane déle příjemné na dotek a zvýší se jeho přirozená ochranná bariéra.

Nikdy nepoužívejte aviváž! Použití aviváže znehodnocuje funkční vlastnosti prádla. Vlákno z ovčí vlny je strukturované a duté a aviváž strukturu ucpe a zničí tak termoizolační vlastnosti vlny, stejně jako její schopnost odvádět vlhkost.

Vlněné oblečení nikdy neždímejte - ani v ruce, ani v pračce. Zkuste vodu opatrně vymačkat do froté ručníku a pak oblečení sušte ve vodorovné poloze. Nedávejte ho nikdy do sušičky ani na topení.

Merino vlna má samočistící schopnost a prádlo tak nemusíme prát tak často. Mnohdy stačí jen vyvětrat, třeba jen pověsit přes noc na balkoně.

61

Jak na membránové oblečení Hodně lidí se bojí prát své membránové oblečení, aby nezničili jeho funkčnost. Ale tím spíše funkčnosti škodí. Vlastní membrána se vždy nachází mezi vnitřní a vnější ochrannou vrstvou látky. A právě péče o svrchní krycí vrstvu je nesmírně důležitá

který nezanechává na tkanině zbytky, které by ucpaly póry svrchní vrstvy. Špatný prací prostředek působí na membránu jako špína. Vyvarujte se proto veškerých agresivních prášků s obsahem enzymů, bělidel a změkčovadel. Také u membrán platí absolutní zákaz pro aviváž!

Membrána je velmi choulostivá na jakékoli mechanické poškození, proto je důležité zapnout zipy, (včetně suchých zipů) a je dobré obrátit oděv naruby. Prádlo můžete prát v pračce (zvolte některý z kratších programů na praní jemného prádla. Většina materiálů snese 40°C, někde budete mít uvedeno na cedulce jen 30°C. Důležité je důkladné vymáchání. Klidně prádlu dopřejte jedno máchání navíc.

Vodní pára pronikající skrz membránu se totiž musí dostat také skrz tuto vnější vrstvu.

Tomu může zabraňovat špína nebo nasáknutí vnější vrstvy vodou. Membrána se poté zdá nefunkční.

Chyba ve skutečnosti ale bývá právě ve špinavé vnější vrstvě. Tu tedy stačí vyprat a membrána opět bude plnit svou funkci.

Je důležité použít speciální prací prostředek, 62

Membrány nikdy neždímejte, protože by mohlo dojít k jejich poškození. Nepoužívejte ani sušičku. Oblečení jen pověste a nechte vodu vykapat.

Membránu je nutné impregnovat Vnější vrstva kryjící membránu musí být nejen čistá, ale také nesmí nasáknout vodou zvenčí. Nasáklá vrstva totiž opět znemožňuje funkčnost membrány. Proto je třeba svrchní vrstvu opatřit vodoodpudivou úpravou, aby dopadající voda na povrchu oblečení tvořila kapky, které sklouznou pryč.

Kvalitní membránové oblečení má tuto úpravu již z výroby a při správné péči by neměla ztrácet svou funkci. Ta může být narušena opět nečistotami nebo zbytky po vyprání v běžném pracím prášku, ale když pak použijete správný prací prostředek, impregnace by se měla obnovit.

Pokud impregnace dlouhodobým používáním přestane fungovat, lze ji obnovit nanesením vhodného prostředku (např. Toko ECO Textile Proof), který obnovuje funkčnost membrán.

TEXT: Šárka Sedláčková

63

INOV-8 získává 3 ocenění ISPO AWARD včetně prvního místa za RACE ULTRA VEST! Zakladatel firmy Inov-8 Wayne Edy k tomu dodává: „Jsme značka, která na trhu působí jako inovátor a tyto tři ocenění to dokazují. Je to fantastický výsledek a odměna za tvrdou práci, kterou jsme do těchto produktů vložili. Nechceme však usnout na vavřínech a budeme i nadále pokračovat v inovacích a nabízet špičkové produkty pro běžce na celém světě.“

INOV-8 – značka s neúnavnou snahou o inovaci získala na prestižním mezinárodním sportovním veletrhu ISPO ocenění pro 3 nové produkty.

RACE ULTRA VEST byl zvolen jako nejlepší v kategorii výkonnostní vybavení a jmenován o dbornou porotou jako VÍTĚZ ISPO 2014/2015.

Inov-8 běžecká obuv RACE ULTRA 290 a bunda RACE ELITE 315 Softshell Pro, obojí novinky kolekce podzim/zima 2014/15 tohoto roku, získaly ocenění ISPO AWARDS 2014/15 v kategorii výkonnostní obuv a výkonnostní oblečení (vnější vrstva).

64

Race Ultra Vest, novinka nadcházející sezóny jaro/ léto 2014, je to nejlepší, co bylo na trh kdy uvedeno.

Je vyroben výhradně z elastické síťoviny, plně prodyšný (3D Airmesh), super lehký a dokonale padnoucí.

Váží pouhých 195 gramů a pojme až 4 litry vody.

Má 7 kapes a při běhu se ani nehne. Spíš máte pocit druhé kůže, nikoliv batohu.

Umístění 2 kapes je mnohem nižší v porovnání s podobnými produkty. Tak je zajištěna stabilnější pozice dvou 500 ml lahví při současném snadném přístupu k lahvím za minimálního pohybu tekutin.

Wayne Edy k tomuto produktu dodává: „Běžci ultra maratonů požadují nejlehčí, nejpohodlnější a jednoduché ovládání, a to přesně splňuje RACE ULTRA VEST.“ Dokonale sedí díky nastavení šesti nezávislých popruhů a přizpůsobí se tak tvaru těla a jeho velikosti.

Je plně prodyšný. Použití síťovaných

K batohu je možné aplikovat odjímatelné izolační pouzdro, kam lze v případě potřeby umístit až 2 litry tekutin pro případ, že chce běžec nést více tekutiny, případně splnit požadavky na povinné vybavení.“

elastických kapes umožňuje lepší způsob ovládání než složitými zipy, což může být časově náročné i únavné při 20 hodinovém závodu během ultra maratonů.“ „Díky úzké spolupráci s předními běžci mezinárodních ultra maratonů, zajistili designéři Inov-8 požadavky na univerzálnost batohu pro použití na různé délky běžeckých závodů.

Ben Abdelnoor, běžec podporovaný Inov-8 testoval prototyp Race Ultra batohu v závodě Ultra Tour Lake District 50 miles, kde zaběhl traťový rekord v nejvyšším profilu závodu 2013.

Ben dodává: „Je neuvěřitelně lehký a skvěle padne. Přístup a ovládání lahví je skutečně jednoduché a více kapes mi umožní umístit více výživových gelů a tyčinek.“ Odkaz na video: http://www.youtube.com/watch?v=5vi8AAuh8Ng

65

Běhání po horách, co k tomu potřebujete?

Každým rokem přibývá běžců, kteří touží vyzkoušet si nějakou náročnější trasu.

Pryč z měst, silnic a městských závodů. Tisíce nováčků míří do hor a zvažují, jak dlouhou trať zkusit. Pro ty, kteří se letos chystají na podobnou výzvu poprvé, přinášíme pár rad od Anky Strakové.

Možná se někdo z vás ptá sám sebe, co by z něj udělalo skyběžce anebo ultraběžce. To co teď napíši, jsou jenom mé možná trochu neuspořádané myšlenky, moje názory a vy se s nimi nemusíte ztotožnit. Každý jsme jiný a tak to má být. Vezměte si ode mě jenom rady, s kterými se ztotožňujete resp. se vám líbí. Pokusím se udělat náhled na to, jak to vidím a cítím já…

Co je vlastně potřeba k tomu, aby se z vás stali sky anebo ultraběžci?

Nejdůležitější je láska k horám, přírodě celkově a k pohybu v nich. Z ní pak vychází vnitřní pocit velkého respektu k nim.

Odhodlání a chuť zdolávat překážky a vlastní pohodlnost, za to je odměna, která vám navždy zůstane v srdci. Je to hluboký zážitek umocněný velkým úsilím vaší maličkosti a nádhernou majestátností hor.

66

Pravidelný trénink obecné vytrvalosti, nejlépe samotný pohyb během a chůzí, někdy i na kole, v přírodě, horách.Vytrvalost jak fyzická, tak psychická jsou nesmírně důležité. Můj tip, alespoň jednou týdně dlouhý běh v kopcích, horách a když je nemáme, tak alespoň v přírodě v různorodém terénu. Anebo si na hory zajedeme :-).

Běhání v terénu a trochu tempa neuškodí. Alespoň párkrát v týdnu je dobré běhat v náročnějším terénu, po kamenech, v bahně, v hlubokém sněhu, prudkých travnatých svazích…no a když máte chuť pokuste se běh vystupňovat anebo udělat z něho fartlek.

Chůze v těžkých kopcích … umět rychle chodit do kopců určitě oceníte! Opřete si ruce o stehna, více nahoře a opřete se o ně.

Hole, jsou skoro tak důležité jako vaše jídlo, pití, či boty. V těžkých stoupáních uleví nohám a zapojí i vršek těla, v sebězích dodají jistotu a pomohou ušetřit kolena a stehna. Čelovka – na Ultra budete skoro jistě potřebovat kvalitní a spolehlivou čelovku. Rozhodně nedo-

poručuji to podceňovat, když budete jednu nebo i třeba část další noci na cestě v horách, je třeba mít jistotu, že vždy slušně uvidíte. Na některých ultra jsou dokonce povinné dvě čelovky ve výbavě.

Silná vůle, můžeme to nazvat i „tvrdá hlava“. To se trénuje hůř než obecná vytrvalost, ale i to jde. Třeba právě pravidelným tréninkem za každých okolností, samozřejmě ne, když jsme zranění, ale třeba v mrazu, dešti, s menším množstvím jídla…

Nejdůležitější je láska k horám, přírodě celkově a k pohybu v nich.

67

68

A pak dobrou prověrkou pevné vůle je samotný závod v horách.

Dobrý žaludek :-), ano, nesmějte se! Hlavně u dlouhých závodů je váš žaludek zrovna tak důležitý, ne li důležitější než vaše nohy.

Co a kdy jíst při závodě nebo tréninku si musí odzkoušet každý z vás, tady opravdu platí, každý je jiný.

Plánování závodu je hlavně u ultra nesmírně důležité. Musíte naplánovat vše, jídlo, pití, jak to ponesete, oblečení, obuv a strategii závodu. Já bych si to vše napsala, udělala seznam. (Někdy příště se tomu lze věnovat samostatně.)

Nebát se na první pohled neskutečně náročných závodů – sebedůvěra. Věřte si, že to dokážete. Podívejte se kolik mužů i žen před vámi to zvládlo. Dobrý trénink máte v nohách, odhodlání vám nechybí, tak se nebojte vyrazit i do vysokých hor. Pokud to nezkusíte, nezjistíte, jestli to dokážete anebo ne!

Volný začátek. Když běžíte ultra anebo těžký sky-závod, začněte vždy opravdu volně! Pokud začnete rychle, ono se vám to

vrátí i s úroky. Na zrychlení máte dost času ve druhé polovině a v ultra i později.

Nezávoďte proti soupeřům, je to váš závod se sebou samým, co dokážete. Já jsem říkávala, že neběžím proti soupeřům, ale chci zdolat tu horu co nejrychleji, jak to jen dokážu a když ze sebe vydám všechno, budu spokojena a možná i zvítězím.

Buďte kamarádští a jednejte fair play ! V horách je to nesmírně důležité, vaše zdraví i ostatních běžců je na prvním místě, umístnění až na druhém.

Zatím mě napadly tyhle věci, určitě je jich ale mnohem více!

Pokud vás něco napadne, co je důležité pro běžce v horách, napište to do komentářů. Určitě to bude poučné pro další.

A na závěr: nazujte boty a užijte si přírody, či hor. Otevřete svá srdce i oči a někdy koukejte i pod nohy. „Happy trails“ !!! (tak by řekli v Coloradu)

Pokud to nezkusíte, nezjistíte, jestli to dokážete anebo ne!

TEXT: Anna Straková http://skyrunning.cz

Buďte kamarádští a jednejte fair play !

V horách je to nesmírně důležité, vaše zdraví i ostatních běžců je na prvním místě.

69

Děsivá diagnóza HALLUX VALGUS

70

a S

Už samotný název diagnózy zní hrozivě, ale mnohem děsivější je touto deformací trpět.

A o co vlastně jde? Jde o vbočený palec (palec je zahnutý směrem k ostatním prstům) Uprostřed zimy vbočený palec nikdo moc neřeší. Nohy jsou schované v zimních botách a hřejivých ponožkách, a tak v současné době málokoho myslí na prevenci nebo léčbu.

Možná jen ti, kteří již neřeší jen estetickou stránku věci, ale trpí zánětem a bolavými otlaky.

Panikařit a něco dělat začne většina lidí až na jaře, kdy bohužel zjistí, že náprava trvá několik měsíců (pokud vůbec lze ještě palec srovnat cvičením a dalšími prostředky a není nutná už operace).

Pokud se váš palec již vbočuje a vy přemýšlíte, co s tím, dozvíte se od nás pár tipů, jak své nohy do jara srovnat nebo alespoň problém ještě víc nevyhrotit.

obuvi – vysoké podpatky, úzká špička a celkově nedostatek prostoru pro palec. Z popisu bot nám vyplývá to, proč vbočený palec trápí častěji ženy než muže. Bohužel v současné době trpí touto deformací už i malé děti (díky špatně vybraným botám či těsně stahujícím ponožkám) Poznámka: Vbočení palců je často provázeno zdravotními problémy se štítnou žlázou i s krční páteří (a následkem toho i bolestmi hlavy). Souvisí to s reflexními zónami, ale to zde podrobněji rozebírat nebudeme.

Vznik a příznaky Nejčastěji problém začíná tím, že klesne příčná klenba, chodidlo se následně opírá o zem jen ve dvou bodech (normálně by to mělo být ve třech bodech) a váha těla spočívá pouze na III.metatarzální kosti a na patě. Chodidlo se jakoby rozplácne a metatarzální kosti se od sebe oddálí a palec začne být vtáčen dovnitř díky silné šlaše, která ho táhne. Celkově se postoj stává vratký, svaly se předčasně unaví, bolí holeně i stehna a navíc se v místě, kde se palec ohýbá, začne tvořit hrbol. Tenhle výrůstek postupně tře o obuv, je otlačený a postupně dochází k zánětům, které mohou přejít i do okolí na okostici. To je stav, který je už velice bolestivý (a to i v klidu).

Sice se v odborné literatuře dočtete, že vbočený palec má co dělat s dědičnou dispozicí, ale hlavní příčinou je nošení špatné

Korekce je zdlouhavá a ne vždy bezbolestná V počátečních stádiích lze využít ortopedické vložky do bot či korektory postavení palce.

Korektory se většinou nosí na noc a pokud je problém již větší, může být toto rovnání i mírně bolestivé. Na trhu jsou i biomechanické vložky do bot, které aktivizují svaly chodidla a pomáhají celkové vrátit nohu do rovnováhy.

71

Trénink

Cvičení je nejdůležitější.

Je potřeba cvičit alespoň 10 minut denně..

72

Nejdůležitější ze všeho je ale prevence – přestat nosit nevhodné boty a těsné ponožky, chodit co nejvíc bosky a cvičit. Jde o to hodně uvolňovat kloub palce (různě vytahovat, viklat a kroužit – minimálně 10 minut denně). Ke cvičení můžete použít i gumičky, které navléknete na palce a nohy od sebe odtahujete – palce jsou tak taženy do správné polohy. Výsledky pravidelného cvičení můžete vidět přibližně po třech měsících. Někdy i dříve, pokud cvičíte opravdu intenzivně.

Můžete také vyzkoušet Dornovu metodu, což je manuální terapie, která dokáže klouby a také obratle vrátit do jejich původní přirozené polohy.

Pokud jde o vstřebání tuhé chrupavčité tkáně, může vám pomoci homeopatická mast HS 5, která obsahuje celík zlatobýl a jodisol - ta se nanáší v opravdu malinkatém množství dvakrát až třikrát denně na postižené místo, přesně podle návodu.

Těžké deformity (kdy už například palec překryje ukazovák) již lze korigovat pouze chirurgickým zákrokem.

Rozhodně to není nic příjemného. Při operaci dojde k přerušení kosti a korekci postavení buď s fixací šroubky či kovovými dlahami, nebo i bez nich. Poté se provádí plastika kloubního pouzdra a odstranění nevzhledného hrbolu.

Kromě bolestivé operace pak musí pacient ještě smířit se sádrou na cca dva měsíce.

Zkrátka nic, čím by si kdokoli chtěl projít, natož pak někdo, kdo je závislý na běhání.

Takže šup na cvičení chodidel, i když možná máte své palce rovné. A kdo si chce prospět svým nožkám a zároveň si udělat radost, může si koupit úžasné pětiprsty. Z letošní nabídky Vibram FiveFingers si určitě vybere každý.

TEXT: Šárka Sedláčková

73

Zdraví, Prevence

Nejčastější běžecká zranění a obtíže II 74 74

V dnešním díle seriálu se budeme věnovat zraněním a obtížím v oblasti kolene a bérce. Postupně se podíváme na tibiální syndrom, skokanské koleno a úrazy.

Tibiální syndrom Jedná se o bolest ve střední nebo dolní třetině přední strany bérce. Vyskytuje se nejčastěji po přetížení, při častém běhu na tvrdém povrchu, nevhodně zvolené obuvi, plochých nohách nebo svalové dysbalanci. Přesná příčina obtíží není známá, tento syndrom zahrnuje mnoho obtíží: zánět, otok, útlakový syndrom (tlak měkkých částí nohy na nervy, který se projevuje se mravenčením, pálením, svěděním,...). Bolest v této oblasti může také ukazovat na únavovou zlomeninu bérce.

Co s tím?

Snižte tréninkovou zátěž na úroveň, která vám nepůsobí bolest, poté každý týden zvyšujte zátěž max. o 10%, ale jen pokud vám zvýšení zátěže znovu neprovokuje bolest. Zvažte změnu běžecké obuvi a pokud máte plochou nohu, požádejte o pomoc fyzioterapeuta. Ten vás naučí cviky, které vám pomohou. Pokud i přes tato opatření bolest přetrvává, vyhledejte lékaře – může se jednat o únavovou zlomeninu, která potřebuje lékařské vyšetření a ošetření. Lékaře vyhledejte také v případě, že se bolesti dostavují i při normální chůzi.

I to může značit únavovou zlomeninu.

Skokanské koleno - femoropatelární syndrom Femoropatelární syndrom, nazývaný také skokanské nebo běžecké koleno, je způsoben podrážděním chrupavky na spodní straně čéšky (na straně, která se dotýká stehenní kosti a kosti holenní). Přesná příčina vzniku je neznámá, známe však faktory, které se na vzniku běžeckého kolene podílejí.

Jedná se jednak o vrozené vady (poruchy funkce chrupavky, vadný tvar čéšky, nevhodné postavení dolní končetiny – nohy do X apod.) a dále o úrazy dolní končetiny a svalové dysbalance.

Jak femoropatelární syndrom poznat?

Bolest se objevuje v přední části kolenního kloubu, při běhu z kopce, při chůzi ze schodů a při dřepu.

Může vás také bolet delší sed s pokrčenými koleny, pokud kolena natáhnete, přijde úleva.

Co s tím?

Pokud jsou bolesti mírné, můžete dále běhat. Je však potřeba zajistit dostatečnou regeneraci (tj. pauzu 24-48 hodin mezi tréninky) a pokud možno neběhat z kopce, běh do kopce nevadí. Pokud je bolest větší, je vhodné navštívit fyzioterapeuta a o dalším tréninku se s ním poradit. Vhodné doplňkové aktivity jsou plavání (zvláště kraul a znak) a jízda na (stacionárním) kole.

Prevence Prevencí je postupné zvyšování tréninkových dávek, zvláště po delší pauze (např. po nemoci) nebo pokud jste ještě nikdy neběhali a také vhodně vybraná obuv. Nechte si poradit ve specializované prodejně, jaká obuv je pro vás vhodná. Dále je důležitá správná běžecká technika, odstranění svalových dysbalancí a obtíží s kotníkem a nohou (zvláště ploché nohy a pronace, tj. stav kdy noha „padá na vnitřní hranu“).

75

Zdraví, Prevence Prevence Jako prevenci, kromě rozehřátí před tréninkem a důkladného protažení po tréninku, je důležité také vyřešit případné svalové dysbalance (s tím vám pomůže fyzioterapeut). Rovněž pomůže upravit běžeckou techniku: zkrátit krok a dopadat na mírně pokrčené koleno.

Úrazy

K poraněním tohoto typu nejčastěji dochází při pádu nebo při vyrovnaném pádu (začnete padat, ale situaci zvládnete a nespadnete). Rizikové je v tomto případě hlavně prostředí: nerovný a kluzký terén.

Pokud jste si vědomi možného úrazového mechanismu a objevují se u vás bolesti, nepokračujte v běhu a vyhledejte lékaře.

Může dojít k poranění menisků, vnitřních (zkřížených) nebo postranních vazů, případně ke zlomeninám. Obvykle se projeví jako náhlá prudká bolest, místo poranění bývá citlivé na dotyk, může se objevit otok nebo modřiny.

Léčba je závislá na stanovené diagnóze, rozhodně však, pokud vám byl doporučen, dodržujte klidový režim. Před návratem k běhání navštivte fyzioterapeuta, pokud jste k němu nechodili již v procesu

76

léčby, a poraďte se s ním o vhodném doplňkovém cvičení.

Prevencí je především opatrnost, správná běžecká technika a dobré vybavení (např. vhodná čelovka pro běh za tmy).

TEXT: Mgr. Eva Prokůpková

Nabízíme fyzioterapii (rehabilitaci), manuální lymfodrenáž a masáže na Praze 3.

Jsme nestátní zdravotnické zařízení v oboru fyzioterapie (rehabilitace). Zabýváme se diagnostikou a léčbou obtíží pohybového aparátu (páteře, svalů a kloubů), poruch pánevního dna, léčbou po úrazech a po operacích, také terapií některých neurologických onemocnění (roztroušená skleróza, cévní mozková příhoda, Parkinsonova nemoc, různé druhy obrn).

Pro sportovce nabízíme fyzioterapeutické a rehabilitační programy zaměřené na prevenci zranění a zlepšení sportovní výkonnosti. e-mail: fyzioterapiepro@fyzioterapiepro.cz mobil: +420 776 131 664 telefon: +420 223 010 032 adresa: Baranova 38, Praha 3 130 00

77

Mozkový jogging

TOMÁŠ ZDECHOVSKÝ MUŽ, KTERÝ DOKÁŽE ROZHÝBAT VĚCI MOZKEM Kolik procent z výkonu dělá hlava? Přesné číslo se asi stanovit nelze, ale již mnoho vrcholových sportovců přiznalo, že to je víc než 50%. Od určité úrovně se nedá navyšovat trénink těla a musí se hledat rezervy jinde. V oblasti koncentrace, prostorové orientace, logice, paměti či zvládání stresových situací a emocí, tam je prostor pro zlepšování výkonu nepředstavitelný.

Když chcete posilovat svaly, zajdete do fitness centra, ale co dělat, když chcete posilovat mozek?

Můžete třeba vyrazit do neurolaboratoře. V České republice existují nyní tři centra: v Hradci Králové, v Třebíči a Praze.

Nově vzniká nové centrum ve Zlíně. Další tři neurolaboratoře jsou na Slovensku a jedna v Číně. Tento rok se plánují i další neurolaboratoře do Maďarska, Rakouska nebo Albánie.

78

„Většina špičkových sportovců přiznává, že jejich největší rezervy při výkonu nejsou ve fyzické přípravě, ale ve schopnosti se kvalitně soustředit. Při potlesku tisíců diváků nebo třeba jen pohledu své rodiny musí být každý sportovec nejen mistrem sportu, ale hlavně koncentrace.“ Tomáš Zdechovský

Kdo je Tomáš Zdechovský?

Narodil se 2. listopadu 1979 v Havlíčkově Brodě. Jako první Čech a nejmladší vědec v historii byl Tomáš Zdechovský loni ve svých třiatřiceti letech navržen na prestižní mezinárodní cenu za výzkum mozku WIFI Trainer Award.

Vystudoval pedagogiku volného času, politickou komunikaci a žurnalistiku. Je básník, píše knihy, přednáší na univerzitách krizovou komunikaci a management. Má za sebou spoustu úspěšných projektů, od marketingové akce zaměřené na dárcovství krve až po změny v českém kalendáři, kam díky jeho úsilí přibylo několik krásných jmen (např. Tobiáš, Nikolas, Dominika). Pracuje také jako krizový poradce a manažer pro vládní instituce a nadnárodní firmy. Podílel se například na řešení desítek krizových situací a kauz (heparinové vraždy, gripeny, záměna značek SAAB, kauza Čunka a další). Tomáš Zdechovský je aktivní i v novinářských kruzích, kde je uznávaným expertem na krizovou a politickou komunikaci a politické kampaně.

V roce 2004 založil Komunikační a PR agenturu Commservis.com a v roce 2009 v Hradci Králové vznikla neurolaboratoř Commservis.com, kde od roku 2010 spolupracuje s Ivanem Pilným, bývalým šéfem společnosti Microsoft. V neurobaloratoři trénují sportovci, manažeři, členové bezpečnostních služeb ale také učitelé, zdravotníci a děti.

79 79

Výčet činností, kterým se věnujete, je neuvěřitelně dlouhý a neobyčejně pestrý. Psaní básniček, výzkum mozku, politika, přednášky…. Dá se říci, která z těch aktivit je pro Vás ta hlavní? Která je nejvíc časově náročná nebo která je Vaše nejoblíbenější?

Má hlavní aktivita je práce krizového manažera.

Ta je také nejvíce psychicky i časově náročná.

Krizový manažer nikdy neví dne ani hodiny, protože neustále vás mohou někam zavolat. Pokud se tak stane, sednete do auta a jedete, v jakoukoliv hodinu. Navíc se musíte okamžitě rozhodovat a hlavně nesete hlavní díl zodpovědnosti. Neexistuje nikdo jiný, kdo by z vás případně tu zodpovědnost sebral.

Kdy jste se začal zabývat výzkumem mozku a co vás k tomu vlastně přivedlo?

Výzkum aplikace neurotechnologií mě začal zajímat již před mnoha lety, když jsem studoval v Římě žurnalistiku. Tehdy se mluvilo o neuromarketingu a jeho využití především v reklamě. Četl jsem tehdy o tom spousty článků dostupných zejména v angličtině nebo italštině. K neurotechnologiím mě především přivedl případ z rodiny, kdy můj starší bratr se neprobudil z narkózy a měl poškozenou část mozku. A takových případů jsem kolem sebe viděl desítky.

Jak můžete ve své neurolaboratoři pomoci sportovcům? S jakým problémem nejčastěji přicházejí a co chtějí zlepšit?

Sportovci nejčastěji přicházejí s problémem koncentrace, motivace nebo smyslu života. Základem práce se sportovci je digitální koučink, tedy trénink

80

s pomocí speciálních přístrojů. Přístroje zařazujeme do jednotlivých lekcí tak, aby co nejlépe simulovaly podmínky v daných sportovních disciplínách a sportovci tak měli možnost zlepšit svou aktivitu a reakce ve všech jednotlivých detailech své disciplíny. Dále doplňujeme lekce tréninkem dalších kognitivních funkcí mozku a snažíme se dovést sportovce až k podstatě jednotlivých činností. Při mentálním tréninku týmů spolupracujeme s trenéry, sportovními kouči a psychology.

Můžete prozradit, koho jste trénoval či kdo ze sportovců služby neurolaboratoře využívá a s jakými výsledky?

Trénuji například pardubické basketbalisty, kteří byli někde na osmé příčce v tabulce. Po několika trénincích už byli třetí a poté se z nich stali vicemistři v poháru. Dále trénuji juniorskou reprezentaci v moderním pětiboji, tým hradeckých stolních tenistů, hokejisty a golfisty. U všech, kteří podstoupili mentální trénink, jsou prokazatelné výsledky.

Jaké metody či pomůcky se k tréninku mozku používají a které jsou ty nejoblíbenější?

Mentální trénink převádí fyzický trénink do úrovně psychologické. Jeho cílem je zlepšení výkonu skrze trénink psychických dovedností a schopností. Mentální trénink ovlivňuje emoce, motivaci, aktuální psychické stavy a sebedůvěru.

Při mentálním tréninku se pracuje s představou dokonalého výkonu, který je postupně umístěn do podvědomí sportovce. Ten pak dokáže rozebrat jednotlivé kroky své aktivity při sportovním výkonu do nejmenšího detailu a v reálné situaci je jeho tělo

WIFI AWARD 81

schopno aktivitu provést ve stoprocentní kvalitě. Sport není jen o fyzické přípravě. Ten, kdo na vítězství nemá připravenou hlavu, nevyhraje!

Pomůcky jsou u jednotlivých sportovců různé.

Tréninky jsou opravdu individuální záležitostí, ale využíváme zejména Mindball, Mozkostřelbu, Mindflex a zpožďovací zrcadla (poznámka redakce: podrobné informace o přístrojích najdete na http://www.mindball.cz/).

Mohou přístroje používat i děti?

Rozhodně ano. Moje děti se všemi přístroji neustále cvičí a posilují.

Na jakém principu vlastně přístroje fungují, a existuje firma, která je vyrábí? Jaká je vlastně cena těchto přístrojů?

Princip je známý téměř od devadesátých let, jedná se v podstatě o EEG. Na hlavě máte sondy, ty snímají napětí, napětí je transformováno do počítače, který to převádí do grafu. My jsme tuto technologii posunuli dál. Zaměřili jsme se spíše na manažerskou a sportovní oblast. Víme, že pokud je člověk v bdělé koncentraci, třeba basketbalista, střílí na koš. Rozdíl mezi koncentrovaným basketbalistou a nekoncentrovaným je šedesát procent. Podobné studie vznikly i na golfistech. Hráč, když se koncentroval, tak mu zařízení, které měl připevněné na hlavě jako čelenku, píplo. A on v tu chvíli začal patovat. Skupina, které to pípalo, měla daleko lepší výsledky než ta, které to nepípalo. A co se týče cen těchto přístrojů? Je srovnatelná s cenou nového vozu Škoda Octavia.

Co vás přivedlo na nápad vymyslet a vyrobit helikoptéru ovládanou mozkem a jak dlouho jste ji vymýšlel?

Za helikoptérou ovládanou mozkem jsou tři roky práce a osm rozbitých strojů za desetitisíce. Odměnou je pro mě nejen úspěch, ale zlepšování vlastních schopností. Obrovsky se mi třeba zpřesnila paměť na jména i letopočty.

Dokáži se mnohem lépe soustředit a tím zvládat v krátké době spoustu věcí. Chtěli jsme, aby byl tento přístroj co možná nejjednodušší. Otevřelo nám to cestu k dalším technologiím.

82

Kromě sportovců mají o trénink mozku zájem i firmy. S jakým požadavkem nejčastěji přicházejí? Co chtějí zlepšovat a jak vlastně postupujete při práci s jednotlivými klienty?

Trénink mozku pomocí moderních přístrojů a

technologií je rozhodně velkým krokem dopředu nejen ve sportu, ale i pro manažery a úředníky, kteří mentální trénink často využívají. V práci i osobním životě se manažer potřebuje neustále naplno soustředit a být schopen pojmout velké množství textu a informací. Nejčastěji chtějí zlepšovat koncentraci, logiku, paměť, rétoriku a prostorovou představivost. Trénink je vždy individuální, aby byl mentální trénink co nejúčinnější.

Má některá z metod neurolaboratoře využití i v medicíně? Třeba pro lidi po mozkové příhodě, po úrazu mozku nebo mohou vaše metody využívat ochrnutí lidé?

Ano, všechny naše metody se dají využít v medicíně, nebo se už i využívaly. V současné době spolupracujeme se střední školou v Pardubicích.

Cílem této spolupráce je vynalézt takové přístroje, které budou pomáhat při rehabilitaci dětí a lidí, kteří utrpěli nějaké poranění hlavy nebo jsou po autonehodě. Zjistili jsme, že impulsem z mozku dokážeme čímkoliv hýbat, což ukazujeme pomocí robotiky. Věřím, že lidé s poruchami páteře tak brzy budou moci kolem sebe rozhýbat svět.

Loni jste byl nominován na cenu za výzkum mozku. Z dvanácti tisíc uchazečů ze střední Evropy jste se dostal mezi pět nejlepších. Byl jste dokonce nejmladším nominovaným ve skoro 70leté historii soutěže. Co ještě považujete za svůj největší úspěch?

Jsem rád, že jsem pořád nohama na zemi. I kdyby člověk dostal sebevíce cen a ocenění, měl by se umět radovat z obyčejných věcí. Například ze svých dětí a z toho jak rostou.

Jaké jsou vaše další plány? Kam chcete výzkum mozku dál směřovat?

Jak jsem už řekl, chci se maximálně věnovat dětem a lidem po autonehodách a úrazech. Myslím, že v této oblasti je pole hodně neorané. Zvláště, pokud lidé leží v nemocnici, neměli by být pasivní.

Trénujete vy sám v laboratoři? Jak moc času věnujete tréninku mozku?

Určitě ano. V neurolaboratoři jsem strávil tisíce hodin. Je to neustále o zkoušení a zkoušení nových přístrojů a technologií. Pokrok v neurovědách jde neustále dopředu, a proto je stále na čem pracovat.

A co trénink těla? Zbývá vám při Vašem pracovním vytížení i nějaký čas na sport?

V poslední době to bylo slabší (smích). Ale začal jsem chodit běhat z důvodu, že jsem sám se sebou nemohl vydržet. Občas si zahraji hokej, fotbal a byl jsem už lyžovat.

Prozradíte nám, kolik stojí hodinová návštěva neurolaboratoře a kolik návštěv musí obvykle 83

Setkání s olympijským výborem

84

člověk absolvovat, aby bylo patrné třeba zlepšení koncentrace?

Určitě ano. Pro člověka, který si chce jen neuropřístroje zkusit, tak zaplatí 790 Kč za 45 minut.

Pokud chce však člověk dlouhodobě cvičit a zlepšovat se, tak řešíme cenu individuálně.

Máte dvě centra, v Hradci Králové a v Třebíči. Je možnost vyzkoušet si některé přístroje i jinde?

Další centrum vzniklo v Praze na Václavském náměstí a nyní se připravuje nové centrum ve Zlíně. Také už jsou tři nové pobočky na Slovensku.

Další neurolaboratoře s českým know-how se v letošním roce chystají v USA, kde jsem na téma tréninku mozku přednášel, dále v Albánii, Maďarsku, Rakousku nebo Rusku.

Můžete nám na závěr dát nějaká obecná doporučení pro lidi, kteří by rádi zvyšovali výkon svého mozku, ale nemají možnost trénovat u vás

v laboratoři?

Za prvé je třeba hodně větrat. V momentě, kdy mozek dostatečně okysličujeme, lépe funguje. Za druhé musí umět měnit činnosti, snažit se koncentrovat na to, co právě dělají, a udělat si v tom systém. Určitě by měli hodně pít, spát minimálně 8 hodin a pak mít zdravé životní návyky. Když k tomu začnou hrát šachy, číst knihy a luštit rébusy, tak lze dosáhnout velmi dobrých výsledků.

VÍCE INFORMACÍ O TÉRNINKU MOZKU A NEUROLABORATOŘÍCH NAJDETE NA NÁSLEDUJÍCÍCH ODKAZECH http://www.mindball.cz http://www.brain2win.cz/ TEXT: Iva Kubešová

85

Výživa

L-KARNITIN

JAK VLASTNĚ FUNGUJE TENTO NEJVYHLEDÁVANĚJŠÍ SPALOVAČ TUKU A JAK SI VYBRAT TEN SPRÁVNÝ DOPLŇEK? Hodně lidí si stále myslí, že si stačí koupit zázračný produkt s názvem SPALOVAČ TUKU, který je zbaví nadbytečných kilogramů pouze tím, že ho budou užívat. Tyto představy jsou samozřejmě mylné. Tím rozhodně nechci říct, že spalovače nefungují. Fungují, ale pouze jako jeden z dílků skládanky. Bez pohybu a změny jídelníčku kila navíc dolů nepůjdou.

Nejoblíbenějším, nejpoužívanějším a celosvětově nejprodávanějším spalovačem je asi L-karnitin, který vám v tomto článku představíme.

L-karnitin je látka, kterou si naše tělo dokáže vyrobit. Tento proces probíhá v játrech, kde se L-karnitin získává z esenciálních aminokyselin methioninu a lysinu (je k tomu důležitý i vitamínu C, B3 a B6 a železo).

L-karnitin je určen nejen pro lidi, kteří chtějí zhubnout, ale i pro sportovce, kteří se věnují vytrvalostním aktivitám. Karnitin totiž dokáže zvyšovat přísun kyslíku a spalování tuků. Díky karnitinu dochází k lepšímu metabolismu tuků (ty jsou přednostně využívány jako zdroj energie pro svaly). Zvýšené spalování tuků během dlouhodobé zátěže pak vede k šetření omezených zásob sacharidů, což může zlepšit celkovou vytrvalostní kapacitu.

Karnitin také urychluje přísun kyslíku do krve, což každý sportovec rozhodně ocení. Karnitin působí i jako mozkový stimulátor při zvýšeném fyzickém či psychickém zatížení a zpomaluje a oddaluje pocit únavy. Dokonce má blahodárný vliv na ochranu srdečního svalu. Také má pozitivní vliv na regeneraci po sportovním výkonu, snižuje tvorbu kyse86

liny mléčné ve svalech, zlepšuje činnost jater a dokonce zvyšuje plodnost mužů.

K deficitu karnitinu u většiny lidí nedochází, protože se nachází v červeném mase a v mléčných výrobcích, nicméně při sportu, nebo u lidí, kteří se červenému masu vyhýbají, či u vytrvalostních sportovců je vhodné ho doplnit, obzvlášť pokud chceme podpořit spalování tuků.

L-Karnitin je velmi hygroskopický prášek, který na vzduchu okamžitě vlhne.

Koupit ho můžeme buď tekutý(báze) nebo v krystalické formě, v kapslích či tabletách.

L-karnitin báze je stabilní ve formě tekutých koncentrátů (nápoje, jednotlivé dávky v ampulích). Hlavním rysem je rychlá využitelnost a 100% čistota. Je dobré si pamatovat, že formě tablet či kapslí jsou pouze soli L-karnitinu (L-karnitin L-tartrát , L-karnitin HCl, L-karnitin fumarát, L-karnitin magnézium citrát) které obsahují 4080% účinné látky. Vstřebatelnost u krystalických forem bývá také pomalejší.

87 87

88

Důležitým faktorem při užívání karnitinu je dostatečný přísun kyslíku!!! To znamená, že ideální jsou aktivity jako běh, kolo, plavání a hlídání intenzity – zkrátka sportovní činnost vytrvalostního charakteru, při které se tepovka pohybuje mezi 60 až 70% maxima.

Pokud tedy budete užívat karnitin před aerobním tréninkem, dokáže vaše tělo efektivněji podávat výkony díky tomu, že si bude pro energii „sahat“ do zásob tuku. Účinné množství karnitinu se pohybuje až okolo 1000mg (a samozřejmě bude záležet i na čistotě karnitinu a jeho vstřebatelnosti- báze nebo krystalická forma) Nižší množství jsou často přidávána čistě z reklamních důvodů, ale efekt žádný nemají. Pro nejlepší efekt si ho berte buď ráno na lačno před snídaní, nebo 30 minut před sportovním výkonem.

TEXT: Iva Kubešová

89 89

Možná chceš víc...

Možná si říkáš, že je čas na změnu..

Možná chceš se sebou něco začít dělat...

Možná by se ti hodilo pár kamarádů, kteří jsou na tom stejně..

Možná nechceš za 3 měsíce litovat, že jsi do toho nešel.... „MOŽNÁ“ ALE NENÍ TO, CO OD TEBE CHCEME SLYŠET

Začínáme již v únoru SLEDUJ NÁŠ FACEBOOK BĚHEJ SRDCEM A DOZVÍŠ SE VÍC 90

91

Výživa

s hubnutím dokáže pomoct i příroda Příroda nám poskytuje mnoho léčivých bylin a fototerapie nám může pomoci i s hubnutím.

Vybrané rostliny poskytují nejen vitamíny a minerály, bílkoviny a vlákninu, ale také kofein nebo jiné látky, které zrychlují metabolismus, snižují chuť k jídlu a podporují spalování tuků. Mnohé z těchto bylin mají i detoxikační účinky.

Na trh se v současné době dostává mnoho exotických rostlin z Asie, Afriky či jižní Ameriky, ale výborné pomocníky na hubnutí najdeme i mezi osvědčenými bylinkami, které používaly už naše prababičky.

92

1.

Kopřiva

Na začátku hubnutí se například doporučuje 2 až 3 týdenní očistná kúr, kdy budete ráno a večer popíjet čaj z kopřivy. Pro zvýšení účinku můžete ke kopřivě přidat i listy břízy. Kopřiva podporuje trávení, činnost střev, má žlučopudné i močopudné účinky. Kromě toho nám pomůže stabilizovat krevní cukr, působí antirevmaticky a celkově je považována za skvělého pomocníka při detoxikaci organismu.

2.

Kotvičník zemní

minerálů. Fenykl má výraznou chuť a můžete jím zpestřit leckteré

méně o to víc vás možná překvapí, jaké má

pročišťující šťávu, která blahodárně působí na játra a celkově na

Jde o poměrně nenápadnou rostlinu, nicúčinky. Říká se jí také zelená viagra - kot-

jídlo. Můžete ho jíst syrový nebo uvařený. Také si z něj lze připravit trávicí soustavu. Stimuluje metabolismus a pomáhá rozkládat tuky.

vičník zemní totiž obsahuje látky, které u mužů zvyšují hladinu testosteronů (až o 30%) a u žen se při užívání zase výrazně zvedne hladinu estrogenu. Tudíž se v souvislosti kotvičníkem zdůrazňuje, že zvyšuje pánskou potenci a zlepšuje u mužů sexuální výkon a pozitivně ovlivňuje sexuální prožitky a citlivost většiny žen. Ale o tom jsme zde mluvit nechtěli :-).

Jak vám kotvičník pomůže s hubnutím? Kotvičník obsahuje vysokou hladinu rostlinných „anabolických steroidů“ (souhrnně jsou označovány jako fytosteroly). Jejich nejvyšší koncentrace se nachází v plodech a kořenech rostliny. Ty podporují růst svalové hmoty a následně dochází k redukci tukových zásob. Užívání výtažku z rostliny zvyšuje i sílu a vytrvalost a celkovou obranyschopnost organismu.

Kromě pomoci s hubnutím toho ale umí kotvičník ještě mnohem více- snižuje hladinu cholesterolu, upravuje krevní tlak, zlepšuje krevní oběh, snižuje vnitřní napětí, rozšiřuje cévy a celkově zlepšuje vitalitu a u žen zmírní negativní klimakterické příznaky, potlačuje nespavost, napětí, depresi, náladovost a podrážděnost. Působí také jako močopudný prostředek využívaný při chorobách ledvin a močových cest, rozpouští močové kamínky a brání v zadržování

4.

Černý bez

Při hubnutí mohou pomoci i plody (bezinky) a květ bezu černého, který se přidává do močopudných čajů a má mírně laxativní účinek.

tekutin v těle a snižuje hladinu sodíku.

Kotvičník můžeme užívat čerstvý i sušený. Čaj můžeme užívat třikrát denně, případně jsou k dispozici i tinktury.

3.

Fenykl

Fenykl je další oblíbenou rostlinou při hub-

5.

Čaje

Pokud nejste příznivcem bylinek z našich luk a strání, můžete vyzkoušet například čaj z čajovníku čínského, kvalitní zelený

nutí. Obsahuje především vitamíny B3,

čaj, oolong nebo třeba pu-erh. Tyto čaje

B5, B6, C, E, K, kyselinu listovou , biotin,

obsahují řadu léčivých látek včetně kofeinu, povzbuzují, podporují

vlákninu a fytoestrogeny a celé spektrum

trávení, zrychlují metabolismus a spalování tuků a pomáhají zahnat pocit hladu.

93

Pokud chcete vyzkoušet opravdový životabudič, doporučuji sáh-

než při pití kávy a stimulující účinky tak přetrvávají až šest hodin po

nout po YERBA MATÉ. Je to jeden z nejoblíbenějších jihoamerický

požití. Guarana omezuje pocit hladu, zlepšuje krevní oběh, snižuje

nápojů a připravuje se z rozemletých lístků cesmíny paraguayské.

hladinu cholesterolu a urychluje proces regenerace organismu po

Cesmína paraguayská má velmi vysoký obsah kofeinu v listech, více

namáhavém fyzickém výkonu.

než v kávě nebo čaji. Kromě kofeinu maté obsahuje i celou řadu dalších účinných látek: kyselinu fenolovou, saponiny, flavonoidy, silice, minerální látky (magnézium, železo, sodík, fluor a další) a vitamíny A, B a C.

7.

Hořký pomeranč

Hořký pomeranč je již tisíce let používán v tradiční čínské medicíně. Díky obsahu synefrinu může pomoci ke zvýšení metabolismu a k usnadnění hubnutí. Synefrin je přírodní

alternativou efedrinu, ale nemá negativní centrální účinky jako efedrin. Synerfin se především používá k odbourávání tuku, snížení hmotnosti a zvýšení hladiny ”dostupné” energie. Zvyšuje metabolický obrat, aniž by měl negativní vliv na srdeční činnost či krevní tlak. Zrychluje metabolismus, což souvisí se zvýšeným spalováním kalorií. Funguje vlastně ve třech rovinách - odbourává tuky, zvyšuje energetický výdej a zbavuje nás nadbytečné vody v organizmu. To vše je způsobeno tím, že specificky stimuluje beta-3 receptory, čímž dochází ke stimulaci metabolismu tuků.

Maté se využívá nejen jako prostředek při hubnutí, ale také při potížích s ledvinami a při lehčích depresích či jako pomocník při detoxikaci. Příznivci maté si nápoj připravují ve speciální nádobě zvané kalabassa. Popíjí se brčkem zvaným bombilla, které může být z bambusu nebo kovu. Důležité je nejprve lístky zalít trochou vlažné vody a chvilku počkat, až se voda vsákne a poté teprve zalít horkou vodou (ideálně 70ºC až 80ºC, nikdy nepoužíváme vroucí vodu).

8.

Garcinie

Novým oblíbeným a prokazatelné účinným pomocníkem při hubnutí je extrakt plodů Garcinia combogia. Plody tyto subtropické rostliny připomínají malou dýní. Garcinie

se používá po staletí v jižní Asii jako ovoce a koření. Extrakt ze slupek garcinie obsahuje velké množství kyseliny hydroxycitronové (HCA), která příznivě ovlivňuje metabolismus tuků a cukrů v těle a navozuje pocit sytosti již po malé porci jídla. Celkově má pozitivní vliv na

6.

94

Guarana

Guarana je jihoamerická rostlina přirozeně obsahující kofein a několik dalších účinných látek. Kofein obsažený v guaraně se kvůli své vazbě na třísloviny uvolňuje pomaleji

přeměnu sacharidů ze stravy na zásobní glykogen a glukózu. Uvádí se, že brání ukládání tuků do tukových buněk a snižuje ukládání tuků v játrech.

GUARANA

Tím seznam užitečných rostlin rozhodně nekončí. Při boji s

GARCINIE

nadbytečnými kilogramy můžete využít spousty dalších bylinek či přírodních doplňků- ženšen, schizandru čínskou, mladý ječmen, chlorelu, spirulinu, aloe vera či vlákninu Psyllium (jitrocel indický).

Nikdy však nezapomínejte, že na zlaté pravidlo „nic se nemá přehánět“, protože i nevhodná kombinace přírodních látek může mít na vaše tělo nepříznivý vliv (obzvlášť pokud již s nějakými zdravotními komplikacemi trpíte). Nástup účinku bylin je pomalejší než u některých uměle vyrobených preparátů , ale přesto dodržujte doporučené dávkování..

Nezapomínejte také, že u mnoha bylin platí, že po třech týdnech užívání je dobré udělat například čtrnáct dní přestávku. A pokud si nejste jisti užíváním, neváhejte a obraťte se na odborníky.

TEXT: Ivana Täubelová Zdravá výživa Čtyřlístek Bělohorská 64, Praha 6

95

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU LETEM SVĚTEM ANEB ROK 2013:

CO SE SEBĚHLO A UBĚHLO A ZAPSALO DO HISTORIE

S

kupina vznikla, aby pomohla začínajícím běžkyním, poradila, pochválila, abychom se měly kde pochlubit se svými úspěchy, ale i neúspěchy, abychom měly kde najít podporu, zkušenosti a vše toto předávaly zase dál.

Chceme přivést k běhání další ženy a rozběhat svět.

Proč? Protože když běžíš, tak krásníš - z venku i zevnitř.

96

Protože nás to baví a dává nám to smysl.

Tak takhle to máme napsané na webových stránkách. Ale kdy přesně vznikla a v jaké sledu se vše odehrálo?

Vznik této skupiny se datuje 19.4.2013 v počtu členů 40 V měsíci dubnu se v anketách rozhodovalo o názvu skupiny a z desítek variant a kombinací nakonec byl vybrán název nejvýstižnější – Báječné ženy v běhu.

V květnu se vylouplo logo a 4.5. dostala svoji podobu báječná trička. Úžasné modré dresy s pestrobarevným logem se od té doby začínají hromadně objevovat na závodech po celé naší republice. Přitahují pozornost, vzbuzují zvědavé dotazy „Kdo jsou, ty věčně se smějící ženy?“ Díky nim víme, že patříme k sobě, je to naše nepřehléd-

nutelné poznávací znamení pro společné vybíhání.

A v neposlední řadě (co si budeme nalhávat) nám i tyto barvy setsakramentsky sluší.

Cokoli z kolekce si může kdokoli objednat a zakoupit přes internet na stránkách firmy Eleven. Veškeré informace najde na internetových stránkách.

Ano báječné ženy samozřejmě mají i své webové stránky (www.bajecnezenyvbehu.

cz), kde jsou kontakty, informace o aktuálních událostech, info, jak se stát členem BŽB, naše příběhy, zajímavé články a reportáže a také spousta fotografií.

Dne 11.6. je na FB skupiny zaregistrován pětistý báječný člověk.

Báječné ženy v běhu: skupina, sdružení, sekta, báječná banda skvělých žen- je jedno, jak je pojmenujete.

Je to především místo, kde najdete pochopení, podporu i povzbuzení.

97

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

Postupem času se báječné ženy společně s pár báječnými muži (kteří rozhodně nemají vstup do skupiny nijak omezen) začali čím dál častěji přihlašovat na společné závody, pořádat společné výběhy, setkávat se i jen na přátelské popovídání si. Z virtuálních přátelství se stala přátelství reálná.

Dnes již báječné ženy běhají i v Anglii, Francii a dokonce i na jihu Afriky

98 98

První oficiálně organizovanou akcí byl Běh proti vodě – 14.6. se tak běhalo a pomáhalo lidem postiženým povodní.

Na mapce, kde běháme, začaly přibývat desítky puntíků.

(Odkaz na mapku najdete na www.bajecnezenyvbehu.cz

Nádherné tyrkysovo-duhové náramky byly vyrobeny 8.7.

V tuto chvíli jsou všechny rozebrány a čeká se na další zásilku.

Navrhování a výroba triček

9999

01 BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

A protože aktivit začalo přibývat a bylo třeba mít oficiální podobu – štempl od úředního šimlíka, bylo registrováno občanské sdružení Báječné ženy v běhu.

Prokousaly jsme se i úřednickou džunglí

100 100

26.7. (na sportovní akci Neseď za pecí) byly podepsány stanovy sdružení a pak už se začala svolávat valná hromada a dne 31.8. byla ustanovující schůze.

Se vším všudy (volbou výboru, dobrým jídlem i spoustou legrace)

6.11. – jedna z celorepublikových akcí Lampionové běhy.

K 31.12. mělo sdružení 76 aktivních členů a 1 068 registrovaných na FB.

Zván a vítán je každý, kdo chce společně s námi běhat cestou necestou, usmívat se, trénovat, závodit a vítězit.

Báječných běžkyň i běžců určitě bude přibývat i v roce 2014. Někteří budou chtít být jen součástí skupiny, jiní zatouží být členy sdružení, zapojit se do organizování akcí, mít svou průkazku :-) a využívat výhod členství, jako jsou slevy na běžecké vybavení nebo třeba zvýhodněné startovné na závody.

Dne 26.11. přibyl tisící člen na FB BŽB.

Jak se k nám přidat se dozvíte na www.bajecnezenyvbehu.cz TEXT: Hanka Sirová a Iva Kubešová 101 101

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

BŽB - co to vlastně je?

Byl jsem požádán, abych napsal něco málo o Báječných ženách v běhu. Asi proto, že jsem se mihnul okolo několika jejich akcí a nabídnul jim i jiné aktivity než jen běhání. Protože nejen během živa je “Bájenka”. A o tom tento článek vlastně je.

Hlavním dojmem však je, že se stále musí vysvětlovat, co znamená BŽB. Kde se Báječné ženy objevily, tam se řeší “Co to vlastně je?”.

Proto spojím obě témata a nabídnu hned několik vysvětlení: BŽB - Báječné ženy v běhu Tato neformální společnost stovek žen vznikla na základě zájmu o běhání. Nabaluje na sebe další a další zájemkyně o aktivní životní styl, o společnost stejně “postižených”. Právě probíhá průzkum, kolik báječných kilometrů se loni podařilo všem dohromady naběhat. Odhadem se toto číslo může blížit 100 000 km.

102 102

BŽB - Báječné ženy na běžkách Zprvu skromně nabídnutá možnost zúčastnit se oblíbené Jizerské padesátky se rozvinula do dvou strhujících víkendů v Jizerských horách, na dálku sdílených lyžařských zážitků a odhodlání v těchto akcích i nadále pokračovat. Něco málo jsme natrénovali na začátku zimy a pak už nám počasí nepřálo. I přes zrušení oficiálního závodu Jizerské padesátky nikdo nezaváhal, ubytování na horách nezrušil a strávili jsme veselý a sportovní víkend,

fyzicky možná ještě náročnější než na sněhu s lyžemi. A víme, že to není konec. Zima snad ještě přijde a my se znovu sejdeme ve stopě. Nikdo nepochybuje, že to tak bude i v příštím roce zvládneme všechno!

BŽB - Běžný život? Brnkačka!

Každou chvilku někdo odbíhá zkontrolovat telefonem děti. Na Facebooku si můžeme přečíst, jak báječné ženy zvládají sportování vedle normálních povinností nutných k přežití. Slovo “brnkačka” je nadsázkou, protože úkolů se na všechny ženy valí spousty a je třeba smeknout před těmi, které si při tom všem ještě udrží dobrou náladu a chuť na chvilku uniknout.

S tím souvisí i další vysvětlení: BŽB - Báječné ženy bez mužů? Blbost!

Mohlo by se zdát, že si Bájenky vystačí samy.

Ovšem během jejich sportování jsou jejich ratolesti mnohdy se svými stejně aktivními tatínky a myslím, že si toho jsou všichni vědomi. A tak nějak to dobře funguje. A co funguje, v tom se nešťouráme, že ano?

BŽB - Běžíme životem bláznivě Smích prodlužuje život a v tom případě je o budoucnost Báječných žen postaráno. Nedají se spočítat všechny potrhlé nápady, které se okamžitě realizují a okolí jen zírá. Objednávka stolu v restauraci slovy “Přijde nás osm báječných žen” zbořila úplně všechny okolo a nejlepší na tom je, že všechno byla pravda a každý je rád viděl.

BŽB - Běží žena bažinou Nepodaří se vždycky všechno. Zrušili nám závod, na který jsme se půl roku těšili a prodělali na tom dost peněz. Byli jsme utahaní z předchozích aktivit a čekaly nás ještě další kilometry k jídlu a

vyhřáté chalupě. Přesto jsem nezaslechnul ani slovo stížnosti nebo stesku. Místo toho padlo heslo, které to všechno vyjadřuje. Když něco není úplně ideální, aspoň si z toho můžeme udělat nové vysvětlení naší zkratky...

BŽB - Báječně žádoucí budoucnost Už se nedá vyklouznout. Před koncem víkendu začaly padat návrhy na další akce všeho druhu. Na lyžích, v běhu, na kolech. Na ukrutně těžkých závodech nebo naopak s dětmi, které pochopitelně jsou pokračovateli a mladou krví Báječných žen.

Takže: Báječné ženské bodují!!!

TEXT: Mirek Kronika AUTOŘI FOTEK: Miroslav Kronikaa Lucie Bartoňová

103

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU Dalo by se říci, že jsou to naše nejlepší kamarádky pro běh - nejblíž našemu srdci a vždy nás podpoří :-).Pro většinu žen je podprsenka nejdůležitějším kusem sportovní výbavy, který si pořizují. Dobrá sportovní podprsenka by měla být tak pohodlná, že zapomenete, že ji máte na sobě. Prsa by měla pevně držet, ale podprsenka by vás neměla omezovat v pohybu a měla by umožňovat pohodlné hluboké dýchání.

Podprsenka musí prsa pevně podepřít a rozložit jejich hmotnost mezi ramena a záda, čímž zabrání nežádoucímu pohybu, bolestivým pocitům, potrhání vaziva a následnému poklesu poprsí a samozřejmě i negativním pocitům kvůli roztančenému, poskakujícímu poprsí.

JAK VYBRAT TU SPRÁVNOU SPORTOVNÍ PODPRSENKU

Jak si ale takovou podprsenku vybrat a na co se při nákupu zaměřit?

I když třeba máte svou oblíbenou značku, zkuste se poohlédnout i po modelech ostatních výrobců. A je opravdu z čeho vybírat: Nike, Adidas, Asics, Craft, Senzor, Triumph, Lindex, Reebock, Freya, Panache, Shock Absorber, Moving Comfort, Champion, Berlei, Odlo…. ... jen například na webu http://www.lessbounce.com/ najdete 40 výrobců.

Vybírejte podle zátěže Je jasné, že jinou podprsenku budeme potřebovat na jógu nebo pilates a jinou na aerobik či běhání. Sportovní podprsenky můžeme rozdělit do čtyř kategorií podle míry zátěže. Na běhání bychom si měly pořizovat ty, které jsou určené pro extrémní zátěž, obzvlášť pokud nás příroda obdařila velkým poprsím. Pokud nechcete ztrácet čas v obchodě pročítáním cedulek, udělejte si malý seznam podprsenek vhodných na běhání pomocí internetu.

Zkoušení Když už se rozhodnete strávit nemalou chvilku výběrem, berte si do kabinky vždy 3 velikosti od každé podprsenky (vaši běžnou velikost + jednu větší a menší). A rovnou si vyzkoušejte více

104

střihů. I ty, které se vám na první pohled nezdají.

Někdy mile překvapí.

V kabince si před zrcadlem zkontrolujte vizuálně vše potřebné, ale rozhodně tam jen tak nestůjte.

Vyzkoušejte si skákání, předklony, úklony, pohyby paží, kroužení rameny. Vyzkoušejte pokud možno jakýkoli pohyb, který budete při vašem sportování vykonávat. Při pohybu byste měly cítit oporu a podprsenka by se neměla kroutit ani odstávat.

Zvýšenou pozornost věnujte potom oblasti podpaží (tam bývají odřeniny nejčastěji). Kůže by se vám nikde neměla hrnout, vylézající faldíky by se brzy staly místem bolavého odírání.

Materiál V současné době je již velikánský výběr podprsenek v široké barevné nabídce. Nás by ale především měl zajímat funkční materiál, který odvede pot od těla, který takzvaně dýchá (Coolmax apod.). Výjimkou nejsou ani podprsenky s příměsí stříbra či jiného antibakteriálního materiálu, který zamezuje tvorbě nežádoucího pachu či plísním. Moderní materiály jsou příjemné, ale také dostatečně pevné, protože podprsenka nesmí na rozdíl od bavlněného prádla pružit.

Velkou pozornost věnujte švům. Některé podprsenky se vyrábějí zcela bezešvé, jiné mají švy šité na vnější části.

Spodní lem musí být pohodlný a držet po celé ploše. Po celém obvodu si vyzkoušejte, že pod lem

můžete vsunout prst, nesmí být příliš upnutý, ale ani volný (pozor na odchlipující se lem v oblasti zad, pokud nepomůžu nastavení ramínek, zvolte jiný střih). Některé modely mají na vnitřní straně po obvodu silikonový proužek, který brání posouvání podprsenky a sjíždění spodního lemu.

U většiny sportovních podprsenek by neměl být problém s bezpečným a spolehlivým zapínáním, ale opět je nutné zkontrolovat, zda je zapínání kryté a nedře.

Na velikosti záleží Naprostá většina žen, údajně až 70%, nosí podprsenku špatné velikosti. Každá firma má jiné číslování a bez vyzkoušení se v naprosté většině případů neobejdete. Orientačně si můžete určit velikost košíčků tak, že si změříte obvod hrudníku těsně pod poprsím a následně si změříte obvod přes prsa (tam, kde je největší). Obě čísla od sebe odečtete a z následující tabulky můžete určit svou velikost košíčků.

10-12 cm AA 12-14 cm A 14-16 cm B 16-18 cm C 18-20 cm D 20-22 cm E (DD) 22-24 cm F(DDD) 24-26 cm G 26-28 cm H

105

106

kombinují obojí.

Některé podprsenky se zapínají vepředu, navlékají se jako vestička. Podprsenky, které jsou kompresní (tisknou prsa k tělu) se obvykle vyrábějí bez zapínání a přetahují se přes hlavu, což díky jejich pružnosti není problém. Existují i podprsenky, které jsou převlékané přes hlavu, ale mají i zapínání, čímž stáhnete gumu pod prsy. Vyhněte se kosticím, do sportovního prádla nejsou vhodné, protože podprsenky musí být měkká a poddajná při všech pohybech. Pohlídejte si, aby nikde stlačená kůže nevylézala z prádla, zvláště pod pažemi. Tento hrbolek bude při běhu vystaven odírání Někdo dává přednost podprsenkám, které mají i větracími průduchy pod pažemi nebo mezi prsy.

Ramínka Ramínka by měla být širší, ideálně podložená a skvělé je, když si koupíte podprsenku s ramínky, která mají možnost nastavení.

Některé podprsenky (většinou ty kompresní) mají jen označení S,M,L…….

U obvodu podprsenky si hlídejte hlavně to, aby vás lem pod prsy příliš nestahoval. Přeci jen při většině sportů potřebujete dostatek kyslíku a podprsenka vám musí umožnit dostatečné roztažení žeber a hluboký nádech.

Střih Čím víc střihů vyzkoušíte, tím lépe. Každý model má své výhody či nevýhody.

Sportovní podprsenky poskytují podporu buď tak, že prsa přitisknou pevně k tělu, nebo mají vyztužené košíčky. Najdete i podprsenky, které

Ramínka nesmí odstávat nebo sklouzávat, ale samozřejmě nesmí ani nikde dřít, natož se někde zarývat. Ideální stav je, pokud se můžete bezproblémově pod ramínka strčit dva prsty. Pak by neměla být ani příliš upnutá, ani povolená.

Kdy je čas na novou? Životnost vaší podprsenky značně ovlivní to, jak šetrně ji budete prát. I když dodržíte doporučovaný postup, nemůžete ale stejně očekávat, že podprsenka vám vydrží roky.

Můžete se třeba řídit doporučením z webu lessbounce.com, že žádná sportovní podprsenka by neměla oslavit ani své první narozeniny :-) 107

BÁJEČNÉ ŽENY V BĚHU

108

Jinde vám poradí, že po přibližně stovce praní funkčnost materiálu je ta tam a je čas na výměnu.

Vše samozřejmě záleží na tom, jak často budete v podprsence sportovat. Řiďte se prostě tím, že v momentě, kdy již podprsenka nedrží tvar a r oztahuje se, případně v momentě, kdy se změnila vaše velikost (ať už směrem nahoru či dolu), je čas jít si udělat radost novým kouskem.

http://www.freyalingerie.com/ http://www.panache-lingerie.com/en/ http://www.oakley.com/ http://championsportsbras.com/bra-finder http://www.boobydoo.co.uk/fitting-room TEXT: Romana Malá

109

behejsrdcem@gmail.com|www.issuu.com/behejsrdcem|FCB - Běhej srdcem