Blanka Kirchner: Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným

BLANKA KIRCHNER Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným

2 3

Vฤ novรกno J. D Salingerovi

© © © ©

Blanka Kirchner Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem GASK – Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora

Publikace byla vydána na základě podpory studentského grantového projektu v rámci specifického vysokoškolského výzkumu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

ISBN 978-80-7414-606-0

O H 6 7

B S A

9

Vzpomínky visící na vlásku, Zdena Kolečková

11—61

Sbírka vět 2006—2013

62—163

Projekty 2008—2013 64

The Washington Post

70

Život je příliš zajímavý...

76

Propisky

80

Expedice Předlice

86

Deníky

90

Album: Songs of My Life

94

Nitky

100

Konec světa

104

Noviny

116

Lost&Found

122

Ankety

140

Osmihodinovka

156

Vlas je má časová osa

164—179

Hosté

180

Curriculum Vitae

182

Tiráž

VZPOMÍNKY VISÍCÍ NA VLÁSKU Zdena Kolečková

8 9

Kolik informací v sobě skrývá jeden jediný lidský vlas? Můžeme z něj analyzovat strukturu DNA, vyčíst jak pestrou stravu jíme, čemu holdujeme. Pozorováním pod mikroskopem rovněž snadno zjistíme, do jaké míry jsou naše vlasy oslabeny narušeným životním prostředím či prožívaným stresem a jakou péči jim věnujeme. Blanka Kirchner však používá vlastní vlas jako umělecký artefakt a zároveň jako časovou osu, na níž jeden centimetr představuje celý měsíc života. V reálném měřítku jeho růstu tak v instalaci Vlas je má časová osa (2012) prolnula proces umělecké tvorby se svým životem. I v dalších projektech nazvaných Album: The songs of my life (2012); Sbírka novin (2012) a Nitky (2012) stupňuje své několikaleté odhodlání vizualizovat vlastní deníkové záznamy, klást je do dílčích souvislostí a ty potom dále posouvat do překvapivých konstelací. Bez odstupu, citlivě, s osobitým humorem, ale především s vytříbeným smyslem pro časosběrný přístup vytváří mezi naznačenými liniemi viditelné či pouze pomyslné pojítko, kterým může být onen pouhopouhý vlas, sbírka dvaceti písní, novinových výtisků kupovaných v den výročí svatby či předivo vztahů. Jedno je jisté – Blanka Kirchner těmito vazbami konstruuje mosty mezi minulostí a současností i mezi soukromím a veřejným prostorem.

Autorčin neokonceptuální rukopis tak v mnoha ohledech odráží aktuální umělecké tendence, globálně srozumitelné náměty, ale v neposlední řadě i návaznost na tradice konceptuálního respektive akčního umění. Její instalace jsou založeny na transdisciplinaritě, zejména na v zásadě geometricky úsporném, přesto mnohonásobně vrstveném propojení fotografie či objektu (často v intencích found-footage či ready-made) s psaným textem reprezentujícím autorčiny myšlenky, představy a sny.

S

ÍR

2006—2013

V

A

B K ĚT

Old Greek proverb says: „Friendship is better than water“. …*průměrně sníš za život 9 pavouků!

Jedna holka si myslela, že to je žvejka, vyndala si jí z pusy – zažmoulala jí a odhodila na podlahu vedle postele a ráno viděla, že to byl pavouk!

Vzít si příklad z lidí, co se viděli (setkali se) po 40 letech! A nechtít všechno hned příští měsíc*…* Lásko*…*NESER MĚ!

Robie Williams má prý před vystoupením asi tak 20 rituálů, který musí udělat, aby vůbec mohl vylézt na jeviště, jako že je nervózní, ale kdo tomu má věřit, že jo?

Edu (Brazílie) i Pau (Španělsko) mají minimálně tři alarmy*… A stejně někdy nevstanou.

They think it could be forever, they belive in miracles, they can’t help falling in love, they just can’t help beliving, never can say goodbye, they should be dancing.

Tatabojs: Jakože kdyby se vlastně pořád zkracoval a zkracoval čas spánku, tak by pak bylo mrkání a koukání – spánek a bdělost.

Město, které má v noci na stavbách nazdobený jeřáby světýlky, prostě musíte milovat!

Včera jsem na tebe myslela*… Chtěla bych ti napsat, jak se máš*…*ale bojím se. Odjel jsi do _ _ _ _ _, aby sis pročistil hlavu, tak abych to zas zbytečně nerozvířila.

12 13

Angelina Jolie je levák.

Je možný, že se někdy budu těšit na dítě, jako se teď těším na kočku?

Nevím, co je za den: sobota × neděle?

Myslela jsem, že sobota, ale je neděle!

Miluju světýlka na zdi od disco koule a sluníčka. Čína – rok Vepře – vydaly se známky s příchutí (+vůní) vepřového!

A je 15 minut hodně, nebo málo? › › › ›

Hele, a můžeš mi něco říct?

Nooo.

A ty víš, jak funguje internet? …*jako jak se třeba napojí ty sms z internetu do mobilu*…

Z matematiky si pamatuju: imaginární číslo, to se mi děsně líbilo, ale už nevím, co to přesně znamená, a pak taky ta „logika“, řeší věty a výsledek jsou zase věty*…*jakože se operuje se slovy místo čísel.

V Americe, v jedné průmyslové oblasti, napadl oranžový sníh! Tak změna, bylo to v Rusku!

Kirchy: — Podezřívá někoho v Radiožurnálu, že miluje Susanne Vega a pouštěj jí, co to jde.

— Líbí se mu tvar tampónu.

— Doufá, že nebudeme mít nudný děti.

Umění a uklízení = terapie.

Smutek inspirovaný neúspěšnými restauracemi.

Jejich estetika montuje konzervu do vesmíru.

Zahodila snubní prstýnek v rezervaci pro veverky.

Nácvik úklidu sněhu v létě (ve vězení)*…

Prostě „jakože“ odhazovali sníh ze střechy a z chodníku.

Tak tohle jsem zrovna na mysli neměl.

Brečela v kuse čtyři hodiny.

Jedli jen biopotraviny a byli fajn.

I’m not ME! Chceš vděčnost?

Kup si křečka!

Can I have your DNA? Děti viděly, že vajíčka nejsou ze supermarketu, ale ze slepice a byly totálně znechucený a šokovaný a bylo jim špatně*…

You take helicopter to buy a helicopter.

I’m sorry I was kidnapped today.

Dřív jsme přemýšleli, jak by bylo skvělý přejíst se jídla z mekáče (bylo to drahý). Teď místo toho nastupuje SUSHI, miluju sushi.

14 15

Vždycky když se pohádáme, představuju si, že spolu nechodíme. › Jak to, že jsi zase přišla pozdě do školy? › Když já jsem nevěděla co si vzít na sebe*…

Ona je prostě taková povaha, že hrozně ráda odpouští*…

Stát se může cokoliv, je důležité být připraven.

Přestal by ses se mnou kamarádit, kdybych ti řekla, že poslouchám Britney Spears?

Kolikrát řekne zubař za den „Vypláchněte si“?

Musí se dávat ruka před pusu, když jedeš na kole a zíváš?

V dopise mě vždycky zajímají přeškrtaný věty (slova) a zkoumám, co je začmáraný.

Zaklesnutý tenisový míček.

Mám ráda pocit déjà vu, ale nikdy nevím, co si o tom mám vlastně myslet.

No co, vždycky můžeš říct, že jsi zapomněla mobil doma. „Chci být otcem tvých dětí“, to řekl Al Pacino ve filmu Scarface a také to vyprávěla Catherine Zeta Jones v jednom rozhovoru, že jí přesně tuto větu řekl Michael Douglas, když se s ní seznamoval!

A třásla jsi se napětím, nebo vztekem?

Prozřením.

Reality protects you against your dreams.

Jak to, že vlasy jsou tak pěkný a vlasy v umyvadle tak odporný?

Something new, something blue, something borrowed.

Prý na tebe minimálně jednou za život zaprší molekula tvojí moči.

Proč vždycky, když se dívám na film, tak přemýšlím, jak to točili, jak se ten herec připravoval, jak se cítili, kde sehnali rekvizity + fotky (jestli je fotili a upravovali, nebo vzali jejich starý rodinný).

Panebože, já už tu telepatii dokonce i přenáším!

Jdu po chodníku a vedle mě zavolá paní na psa: „Bianko!“ A zarazí se, co to řekla*…*a povídá: „Teda, co to plácám, Sáro, pojď sem.“ Pořád nad tím tak dumá, tak jí říkám: „Já jsem Blanka, tak je to možná kvůli tomu*…“ Too pretty to make art.

16 17

Vladimír Franz: U mě šlo o nějakou fascinaci. Stejně jako když jsem jako malý chlapeček poprvé uviděl na pláži tetovaného pána a šel za ním půl kilometru, protože mi to úplně vzalo dech.

Nikdo, NIKDO, tady nejezdí na kole.

Připadala jsem si jako blázen.

Byla tam spousta letušek jen v silonkách.

Rice in Russia. Zpráva o Condolisa Rice a ne o rýži v Rusku.

Mrtví vypadají nevinně jako děti.

Tears in my ears.

Má-li být láska nezapomenutelná, musí se k ní od první chvíle slétat náhody jako ptáci na ramena Františka z Assissi.

Po ránu je každej hubenej.

Miss your slow heartbeat.

Mám ráda zvířata — hlavně v TV, ale kočky víc ve skutečnosti.

Vyfasovala jsem desinfekční kapky, umělé slzy a prášky na spaní.

Pořádně si kýchnul a řekl: „I like that!“ A vypadal úplně jako křečík.

Navonět se parfémem, který nějaký čas nepoužíváš, to je jako obléct si spolu s vůní i minulost.

Když jsem byla malá, měla jsem někdy pocit, že je babička celá ušitá z fialového hedvábí.

Sarah Jessica Parker je taky levák.

Ty brečíš? Ne, nebrečím*… Já slintám očima.

Ona: Jsem těhotná.

On: To je vědeckofantastický!

Sushi a InTouch magazine.

Cola, chipsy a Sex ve městě.

Haribo a Tumblr blog.

Little bit strange but really funny.

I don’t want sex with you, I just want to smell your skin again.

Na které otázky nejde odpovědět „ano“?

Spíš?

Jsi mrtvej?

Proč mají děti tak rády coca colu?

Hmm*… Asi proto, že je tak hezky černá a dobře se po ní krká.

Závidíš někomu něco tak moc, až z toho máš knedlík v krku?

Otoč se a uvidíš, jak tě pozoruju.

Hřích: Vím!

Chci to, co je zakázáno!

Udělám!

18 19

Poučení: Rád vždy půjdu do kostela.

Budu se dívat jen na kněze a na oltář.

Dokud mám rodiče, budu je poslouchat.

Tobě se tak nádherně lesknou oči, když děláš nějakou neplechu. *_* Jedna květina bez prstu, druhá bez nohy a třetí bez listu to dělá rovné dva dny.

Správně Babulko, máš jedničku s hvězdičkou. Čím méně věcí, když jdeš na pláž v Brazílii, tím líp. Hodně věcí = totally not cool.

Grónsko bylo dřív plné zeleně a motýlů. (brouci, pavouci, motýli) Představ si někoho jako div přírody a techniky, kdo by chodil a vysílal internet.

Tohle léto je poznamenaný Andy Warholem.

Kirchy mi v noci ležel na vlasech a já se nemohla hnout!

Srnky nežerou maso.

Víš, že nejde brečet a čistit si u toho zuby zároveň?

Přehnaná platonika = nikdy se nesejít, jen si navzájem posílat nahatý fotky.

Když se najednou otřepeš, tak na tebe prý sáhnul duch. Taková zvláštní tajemná představa.

Dneska jsem zachraňovala malou šedivou myšku, vůbec se nebála, hladila jsem jí klacíkem, ale ona pak odběhla — než jsem přišla s krabičkou, ve které bych si ji odnesla. Objevila jsem ji na procházce s Jazzie a vypadala, že má nemocnou tlapičku*…*tak asi ne, doufám.

Co miluješ na Americe?

Ziplock pytlíčky*… …*a pak ještě taky známky na pohledy a dopisy – jsou to samolepky + ty puntikatý igelitky z Targetu.

Izolepa je tvůj přítel.

Sky diver.

David Černý, když byl malý, tak si prý děsně vymýšlel a nakecal kámošovi, že to žlutý na kalužích (pyl) je AGENT ORANGE (biologická zbraň, kterou vynalezli Američani), která se takhle rozprostře a je nebezpečná. Martin se kolem toho bál chodit.

Věci se mi dějou náhodně.

20 21

TWINS: …*twins are two children who have the same mother and were born on the same day. Some twins look alike.

SUN: …*very large, bright thing that you see in the sky in day time.

MOON: …*the big bright thing that youoften see in the sky at night.

BEAUTIFUL: …*very nice to look at, listen to, or smell.

PROMISE: …*say that you will really do something.

WISH: …*something you want to happen very much.

DREAM: …*a story that you see and hear while you are sleeping.

DIE: …*when someone or something die, they stop living.

AIR: …*what we all breathe.

To je zajímavé, tak malé zrníčko máku (kaviáru, sezamu) a tolik chuti.

Jenifer Anistone: Když se s ní rozešel Brad, tak strávila pár dní brečením (většinou na zemi) obklopena Häagen-Dazs zmrzlinou.

Myš, která prochází zdí.

Manicured palm trees.

Dneska tady pořád lítaj motýli a letadla.

Program na zapojení vězňů do pracovního procesu ve fabrikách: Ptali se organizátora, jestli nebyly nějaké problémy ve vztazích vězňů s ostatními pracovníky.

Nebyly, pravě naopak: všichni se tam hodně skamarádili a původní pracovníci pak byli smutní, když už tam vězni nepracovali, protože si na ně zvykli.

Tak kdo teda Warholovi poradil tu „polívku“?

Co je to splín? Dá se to aspoň sníst?

Ne, splín je deprese.

Nedávno se Vám narodila dcera Ema, inspirujete se jí nějak ve své tvorbě?

Ne, to bych pak maloval už jen samé růžové obrázky.

(K. Kintera) Vesmír zná způsob, jak korigovat běh věcí.

Co se zdá pejskům?

Už jsi někdy jedl pomeranč?

Uteč se mnou do Francie, moje babička to udělala a vrátila se k rodině za 15 let.

Hraní si s dušičkami z kapra.

22 23

Myslím na tebe vždycky, když napadne sníh.

V NY jeden den pršelo a všechny holky radostně vytáhly svoje nové, lesklé, barevné holinky*… Šťastné, že je konečně můžou ukázat.

Když se mi podívá zpříma do obličeje, pochopím, co má s očima. Obě jsou modré, ale jedno je modré jako voda a druhé spíš jako nebe.

Apple má nejdementnější „customer service“ co znám, už jsem u toho dvakrát usnul!

I just want to have time this summer to kiss you and do nothing.

A její nejstarší vzpomínka bylo to, jak jedli šťovík, když měli za války velký hlad.

A to byl takový pán a on si všecko pamatoval, všechno, úplně všechno! Každý strom, každý lísteček, každou vlnku.

PSČ do Valencie ve Španělsku je stejný jako do Liberce!

460 01!

Utrpěl zranění neslučitelná se životem.

Ségra byla včera na přednášce a sešlo se tam 5 holek leváků vedle sebe! Ona byla druhá zprava. Miluju leváky, takže tohle je pro mě úplně surrealistická představa. …*a já jsem byla opilá*… Jeli jsme domů autem a zaboha jsem si nemohla vzpomenout, kolik je 6×9 (!)

Když loupu mandarinku, tak mi to připomene Vánoce, a když loupu okurku, tak mi to připomene léto.

DNA: Lidi jí v podstatě VŠUDE (doma, na ulici, v moři) rozsévají v podobě odumřelých kožních buněk.

Krvavý skvrny na košili. Když se Warhol smál a skrz stehy po postřelení mu to prosakovalo.

Seš ready? Jo, jen nevím, co na sebe*… Takže nejseš!

Idoly celebrit (z mládí): Nicole Richie → Luke Perry Uma Thurman → James Bond Charlize Theron → MacGiver Město je tak ohromné, tak husté a tak chaotické a hluboké.

Londýn prosakuje do řeky. A řeka neviditelně prosakuje do něj*… Životnost tuhy do propisky se udává na kilometry!

Takže například s touto napíšete 5 kilometrů, ale s touto dokonce 7 km!

Elizabeth Hurley má děsně hluboký a nepříjemný hlas.

A on byl tak strašně hubený, neměl na sobě víc než jeden metr čtvereční masa. (napsala Aňa, 9 let) Tak kdyby ne, tak jo!

Ok! Sejdeme se za sto let, ale možná taky ne, jasný!

Ještě se ti ozvu.

24 25

A ona prostě zmutovala lidský geny a řasy měla dlouhý jako vlasy.

No a on měl kočku a ta se jmenovala Kate Moss.

Když byla se zmrzlinou konečně hotová, měla ulepený celý obličej a ruce ještě víc a na ulepených místech jí ulpíval pouliční prach a poletující pyl a někdy i komár. › › › › ›

Potkala jsem paní Rezkovou!

Fakt? Já myslela, že už umřela (!)

No právě, já taky!

Jak vypadala? Úplně stejně: ofinu, mikádo, obarvený vlasy, nalíčená, upravená, šla svižnou chůzí na tramvaj u plakátů u muzea, já šla po druhém chodníku, a úplně jsem tam zůstala stát a koukala na ní a měla radost, že jí vidím, že ještě žije, přitom jí vůbec neznám, jen to, že tě učila angličtinu a to, co jsi nám o ní vyprávěla.

Postavila jsem na čaj. Když se vracela, stála jsem u okna v kuchyni a mávala jsem jí z okna, Týna máchala nad hlavou šátečkama z pekárny.

Včera nám do pokoje na chvíli vletěl ptáček!

V Louvru už mě znají, už mě třikrát vyhodili, protože sahám na sochy.

Jak se udržuješ ve formě?

Dělená strava. Dělený sex.

Načeva: Vybavují se mi obrazy mnohohlavých stád. Ovce jsou výborný.

Třeba když tráví a vůbec se nehejbou. Díváte se na znehybnělý stádo v krajině a máte pocit, že všechno funguje. (o Bulharsku) Houstone, máme problém: Došly chipsy!

Opakuji: Došly chipsy!

Není nic směšnějšího, než nevydařená ležérnost.

Vůbec nefoukal vítr a trošičku sněžilo a ty vločky byly strašně lehký a skoro vůbec nepadaly na zem! Vznášely se ve vzduchu jako mouchy!

To je kámoš tvojí mamky?

Ne, to je můj biologický otec.

Chvilkové štěstí na fotografii bylo uvězněno v rámečku jako nějaký diamant.

Skoro ze všech oken přilehlých budov, která se dala otevřít, vlály americké vlajky. Čerstvě vyrobené konfety ze skartovaných dokumentů tvořily v povětří mnohobarevný vítr.

Kirchy dostal od tety z Ameriky auto na hraní. Asi po dvou letech zjistil podle televizní reklamy, že to, co má není jen auto, ale je to „transformer“, takže zároveň robot!

26 27

MY SISTER My sister is an interesting person. Everyone envies her shiny, bushy, and long blond hair, which you can normaly see only on the TV. We are all tall in my family, except her; she is much smaller than me. She doesn’t like to talk to foreign people, her weak voice isn’t much louder than the sound of wave of the butterfly wings.

Like many other photographers she also lives in her own world, in the world of imaginations. Czech art need more able and interesting young people like her.

Miluji tvoji jizvu, miluji na tobě všechno, co bolí.

Konečně se mi zase zdají sny — když ne, tak jsem z toho úplně tak trochu naštvaná, že jsem o něco ochuzená.

Jako by člověk neměl na výběr. Vždycky nastane okamžik, vždycky má člověk chvíli, kdy si může říct: Můžu se tomu poddat, nebo se tomu můžu bránit. Nevím, kdy ten okamžik nastal u tebe, ale vsadím se, že přišel*…

V USA prostě člověk automaticky jí nezdravě.

Podle některých ruských kosmonautů se na vesmírné stanici MIR dosti často holdovalo alkoholu. „Každý z kosmonautů měl s sebou zásobu vodky nebo koňaku. Když zásoba došla, posádka začala prohledávat stanici a sundávat ze stěn panely. Často narazila na pár lahví, které tam zbyly po předchozím osazenstvu stanice.“ A viděl jsi Ježíška?

No, neviděl, ale táta ho mohl zahlédnout. Šel to zkontrolovat a ty dárky už tam byly!

V amerických filmech vždycky někdo sleduje pohřeb z povzdálí.

S kočkama se komunikuje hlavně očima.

Vlaky jezdí v Tokiu na vteřinu a na centimetr přesně.

Přitiskni k sobě bolest, aby tě nepronásledovala až do smrti.

Dneska jsem si k snídani chtěla uvařit vajíčko, ale prasklo mi a babička si zase chtěla ohřát jitrnici a taky jí praskla!

Miluju pocit být „za školou“.

Když bylo to vlakové neštěstí ve Španělsku (teroristický útok).

Tak o tom záchranář mluvil a popisoval, jak bylo hrozné chodit mezi těly, hledal jestli někdo přežil a do toho všem obětem zvonily mobily. Jak jim volali blízcí, jestli jsou v pořádku.

28 29

Zaboha neumím stříhat rovně.

Sbírám náhody, návaznosti a posloupnosti a miluju ankety.

S dobrou pamětí není minulost nikdy minulostí.

Kirchy chodil po kuchyni a volal s Pavlem a Pavel určitě taky chodil po pokoji — to dělá vždycky, takže oba telefonovali a chodili sem tam.

Markéta Kinterová má super zkratku ze jména a příjmení — MAKI — což je druh SUSHI. Podavači míčků při tenise vypadají jako kočičky, jak tam leží a čekají na vyběhnutí pro míček.

Proč si s tebou nepíšu emaily?

Protože bych se do tebe zase zamilovala.

Stydím se za to, že se mi líbí fotky z dob komunismu. Líbí se mi proto, že je to všechno takový čistý, žádný reklamy, bilboardy, plakáty.

Vždycky se najde nějaká mladší.

Ze začátku jsem vůbec nechápala, proč v USA prodávají v krámech led! Jako že si ho přece může každý doma vyrobit, ne? Jenomže ono to je na ty zahradní párty a do chladících boxů na pikniky, takový množství by se doma ve formičkách nevyrobilo.

Jednoho dne nebude tenhle dům existovat*…

Není to zvláštní představa?

Ideální podmínky pro vytvoření fosilie: Zalít do betonu bez přístupu vzduchu, takže v daleké, předaleké budoucnosti budou paleontologové považovat „fosilii podnikatele-podvodníka“ za typický lidský vzorek naší populace. Chápeš?

Ty podvodníci budou ještě nakonec slavní!

Těším se na jet-lag. Až se zase v USA probudíme v šest ráno svěží (u nás poledne) a nebudeme už moct spát dál.

Nikdy bych nemohla chodit s klukem, který neumí skočit šipku.

Bolí to, jen když se směju.

Oblečení může být poznamenáno událostí.

Svatební šaty si člověk schovává, jiné věci zase po určité události nikdy nevezme na sebe.

Dragan volal z Ameriky svojí babičce do Srbska.

A já: Kolik tam je hodin?

A on: 12 (půlnoc.)

Já: Jako u nás, ale jak to, že voláš, vždyť je to strašně moc pozdě v noci!

On: Je, ale to je jedno, babi stejně pořád spí (už je stará), takže je jedno, jestli jí probudím ve dne, nebo v noci, ona pak stejně zase usne.

Setkala se svým milencem — už rok se nevídali. Ani tomu nemohla uvěřit — že tam NIC není! Pořád sama sebe testovala a koukala na něj, jestli jí tělem proběhne to samé zachvění jako předtím, a NIC! Bylo to úplně neskutečný*…*jakoby vlastně nic neproběhlo. A stalo se to vůbec? Všechna ta energie lásky, žalu a stesku. Jen jakoby SEN*…

Něco matného v paměti a předtím tak drásavě skutečného.

30 31

Mě je teprve deset let, ale narkomanii znám už od čtyř nebo pěti let. Už když jsem chodil do školky, říkala mi maminka, že si nemám od nikoho brát nafetovaný bonbóny, i kdyby ti je dávala učitelka nebo ředitel. Jednou mi ho ale paní učitelka dala a já zapomněl, že je nafetovaný, a snědl jsem ho, ale nic mi nebylo.

Největší radostí mého života bylo, když tatínek udělal terno v „Mattinu“ a byla tam fotka s celou rodinou a my všichni na té fotce v novinách. Když mám mluvit o strastech, to bylo, když šel bratr na vojnu. Měl strašně dlouhé vlasy a nechtěl si ty vlasy nechat ostříhat. Další strastí je, když skončí letní prázdniny a musí se zase do školy. Ale nejhorší bylo, když byla v televizi Madonna a zrovna v ten den se nám rozbila televize! Když si na to vzpomenu, můžu se zbláznit!

Voda v těchhle lahvích má vždycky chuť trochu jako barbína.

Dřív jsem si hrozně přála mít koně. Aby naši viděli, že se o něj umím postarat, pověsila jsem na balkóně přes zábradlí ručník a každé ráno jsem ho krmila, hřebelcovala a napájela.

Moje nejoblíbenější zvíře*… No tak jednoznačně kočka*… A pak hned surikaty a čipmánci.

Nedalo se s ním existovat v jedné místnosti, vždycky všechno přitahoval jen k sobě, pohledy přítomných lidí, zvukové vlny muziky, tituly knížek na regálech — všechno pojednávalo jen o něm, ale neproniklo k němu, i moje nenávist po něm stékala jako kapky vody po pláštěnce.

Platila jsem 222,– v drogérii, koukla jsem se na hodiny v 22:22 a tak abych to uzavřela, jsem přestala číst knížku na straně 222. (Den pro Šakala).

Pokud se objeví potíže, zastavte se, zamyslete se, uklidněte se — a teprve pak jednejte.

Stoupla si vedle mě, přibouchla neviditelné dveře auta, a potom jsme vedle sebe seběhli ze schodů. Cestou kousala do chlupaté slupky kiwi, na níž byla ještě přilepená oválná samolepka importéra jižního ovoce. Tu spolkla taky. Oloupat kiwi nepřipadalo v úvahu, protože jediný důvod proč kiwi jedla, byl ten, že když kousala do chlupaté slupky, připadalo jí, že kouše do myši. Z podobného důvodu akceptovala pomeranče, protože zjistila, že jí baví slupovat z dílků vnitřní bělavou kůžičku. …*ale co*… Lisa nebo Teresa – za sto let stejně všechno splyne.

Vymazala jsem jeho telefonní číslo; to mě aspoň trochu uklidnilo.

Dejte jí vzor a barvy. Dejte jí mapu vysoce vyvinuté mysli, mapu utkanou ze snů a vlasů. Dejte jí nejlepší pokus lidskosti, dejte jí krásu, jinými slovy: dejte jí umění.

Penelope Cruz strašně ráda spí, její rekord je 18 hodin. „Čím víc se snažíš pochopit, co je podstatné, tím víc ti to připomíná nesmysl.“ Když ho otec požádal, ať tu myšlenku trochu rozvede, rozpovídal se: „Když mluvíme o závažnejch věcech, politický situaci, globálním oteplovaní, světový chudobě, přijde mi to všechno opravdu strašný, nic se nezlepšuje, nemáš se na co těšit. Když ale přemejšlim o obyčejnejch věcech, na který si můžu šáhnout — víš, o nějaký holce, s kterou jsem se zrovna seznámil, nebo o písničce, kterou budeme s Chasem dělat, anebo o tom, jak budu příští měsíc jezdit na snowboardu, tak mi to připadá skvělý. Takže tohle bude moje motto: mysli na něco obyčejnýho.“ 32 33

A co je horší?

Zažít jeho smrt, nebo ho předejít s vědomím, jak moc tím bude trpět?

Třeba chytla nemoc z nicoty, chorobu devadesátých let a přelomu století, luxusní problém, nemoc, při níž se člověk z nedostatku aktuálních potíží začne hrabat ve vlastní minulosti, nemoc, když má člověk tolik majetku a peněz, že se k smrti nudí a musí si něco vymyslet, aby se cítil aspoň trošku naživu. …*chvilku měla pocit, že omdlí hrůzou, přepětím, štěstím a strachy. „Když je někdo nevěrný a neřekne to*… Člověk to stejně nějak vycítí, a to mi přijde od toho druhého sprostý.

Protože člověk něco cítí, ale neví, čím to je. Nakonec začne pochybovat o své vlastní intuici. To považuju za zločin.“ Občas zapomene, že existují i jiní lidé, než „nightpeople“.

Už týdny nebyla v normálním obchodě, na poště, v bance, neviděla děti s aktovkami, ani nadávající dědy. Najednou se jedinou realitou stávají divoké interiéry klubů a vzorky bůhvíjakých povlečení.

Konzumerismus, nábytek z IKEA, nespavost, diktát reklam, nihilismus, terapie, terorismus, kult celebrit, liposukce, Xanax.

Miluju tě, tvoje holka, co se hledá*…

The Internet was closed so I thought I’d come outside today.

Moje holka je tak skvělá. Jak jsem jí mohl podvádět?

Vždy jí připadalo smutné, že se v bazénech nedá koupat v noci, když jsou nasvícené a nejkrásnější.

Byla jsem za Míšou v Jeruzalémě a jednu noc se nám nastejno zdál podobný sen. Mně se zdálo, že mám dítě – holčičku, ale nerodila jsem já, na ten porod jsem koukala s napětím, jestli to bude holka, nebo kluk, ale bylo moje a kojila jsem jí (děsně jsem to prožívala*…*první kojení) z levého prsu. Bylo to skvělý, takovej malej piškůtek, jak koťátko. No a Míše se zdálo, že prostě měla bříško (nevěděla ale, že je v tom) a najednou viděla skrz to bříško napnutou ručičku (nebo nožičku) a volá Honzovi, že je těhotná!

Když jsme se ráno probudily, tak jsme obě dvě byly strašně smutný, že to byl jen sen, protože už jsme si zvykly na ten pocit.

(Já, že mám dítě a Míša, že je těhotná.)

Od ledna jsem vegetarián, nijak zvlášť mi to problém nedělá*…* Vzdát se kuřecího, hovězího, vepřového, šunky, salámů*…* Pohoda*… Jediný, co mě fakt ŠTVE, že už si nemůžu dát CHEESEBURGERA u Meka. Tomu se nic nevyrovná.

Rozhovor / autobusová zastávka s výhledem na Mrtvé moře: › Jé, právě jsem zahlídla delfína! › To asi těžko, to je Mrtvé moře, tam žádní živočichové ani rostliny nežijou. › Ne ne, já ho fakt viděla*…*jak skočil, viděla jsem tu jeho ploutvičku (a vůbec si to nenechala vymluvit).

Po pár skleničkách si šel lehnout a při tom plánoval rozchod, jako se promýšlí vražda.

Přijde o práci, když ho servisní technici obviní z toho, že zničil počítačové spoje vlhkem svých slz, které je rozežraly rzí jako slané povětří rovnodenních bouří.

34 35

Plan for a fire: Wake up little sister sleeping in the same room. If the fire has not reached the stairs yet, run up and wake up my mom and dad. If the fire has reached the stairs, stay in the room and keep the door closed. Take the hampster with you. If you can reach the fire ladder, escape down it. If you cannot reache the fire ladder, make a rope out of bed sheets, tie one end to bed and escape down that.

Plan for a burglar: Wake up little sister and tell her to be quiet. If the burglar is still downstairs, try to run upstairs and wake up mom and dad. If you hear that the burglar has already shot mom and dad, make your and little sister’s bed quickly and hide under the bed. The burglar will think the room is unoccupied and will go away.

Srolovala jsem se do peřiny jako mrtvola do koberce.

Dcera paní Mikynové se narodila ve stejný den, jako má narozeniny její nejlepší kamarádka a její druhá dcera se narodila na její vlastní narozeniny.

ARKTICKÝ VZDUCH bude do ČR proudit i během víkendu.

Sedí mravenec na tanku a říká: Sakra, vždycky když se vožeru, tak domů přitáhnu nějakou blbost!

Ráno jsme konečně dobalili věci, namazali chleby a po vykoupání křečka jsme vyrazili k Petrovi. Člověk se může v životě vzdát hodně věcí, ale nikdy ne koček a literatury.

Laptop at the bottom of the pool, windowless bathroom, black glass table, pot of coffee as defense, lion’s share of the whipping, crushed ice and paper cuts, criticism as promotion, possessive limitless panic, sympathizing with parent, dissolving stitches, everything chemical, everything cancer, everything condemned, inapropriate skirt, littering his body with scars, littering her body with semen, clarity through intoxication, airport to airport.

Vulnereable soldier, night club door opens to bright white daylight, tongue bit in two, sex with coworker, sacred, scared & scarred, tempted but tame, biography reveals nothing, director of unquestionable talent, years of dedication, amateur sado erotic drawing, office party turned girl, game called divorce, hotel on fire, historical portrait in brown, confrontational coctail, 18 hour work day, fear as motivation, fear as job requirement, last and least.

Exclusion results in serious blow to confidence, repeat offender, straggering to the finish, waking in the parking lot, should have been you, misread tone changed password, wrists pinned behind back, disconnected phone, gin & tonic pregnancy, sun sets on your relationship, condescending lover, whorish strategy, leaves with someone else, threw that ring in your face, unpinnable shame, not a love song, inclusion results in short lived inflated self worth.

Blood matted fur, japanise décor & dutch flower painting, public bathroom scene, killer whale documentary, birds of prey video, separate beds, photo album in garage, teenage millionaire, light from the television under door, a mannered insecurity, churning up the dread, mistaken depth via association, hitting 30 hard, stepped on drugs, sick fuck, kill fee, well fed fuck, fans of 36 37

filth, fans of fakes, licking your wounds, dystopian anhedonic behavior, extended sentence & stabbed pride, present gas.

V kolika letech si myslíš, že zemřeš?

Kosmonaut vzpomíná: 1. měl pocit, že byl vzhůru nohama, když se dostali na oběžnou dráhu 2. vnímání času – pouhých 17 minut z Moskvy do Washingtonu – čas plyne úplně jinak 3. země ve vesmíru = zrnko písku v oceánu, jsme NIC a přitom tolik problémů! Které byly zpět, když přistáli Tohle pyžamo nemůžeš nosit, patří tvojí mladší sestře. › „Je ti malý.“ › „Tak ale až budu malej, budu ho nosit pořád*… *Až budu malej.“ Dan Flavin byl taky z dvojčat.

Je to ten typ člověka, který říká krátkou věc na hodinu a musíš ho pořád sledovat, mě už z něho trochu bolela hlava, protože jsem se pořád musela koncentrovat na to, co říká v angličtině.

Kateřina Šedá je taková malá, drobná!

Já si jí vždycky představovala, že je vysoká*… › › › › › ›

Dnešek měl strašně moc hodin*…

Hmmm*…

Asi tak šest roků.

Tak hodin nebo roků?

Nóó, jakože tolik hodin, že to vydá na šest roků*…

Ty seš trdlo.

Travel mission Vánoce 07, Egypt – ČR: Loďkou na pláž, pěšky nazpátek, busem na letiště, letadlem do ČR, autem z letiště do Liberce, tramvají na vlak, vlakem do Ústí, trolejbusem od nádraží na privát!

Všechny možnosti hromadné přepravy v návaznosti za sebou!

Druhá báseň je o jednom mladém vdovci z vilové čtvrti, který si jednou večer sedne na svůj trávník, rozumí se, že v pyžamu a županu, a kouká na úplněk. Unuděná bílá kočka, nepochybně příslušnice jeho domácnosti, a takřka bezpečně bývalá hlava jeho domácnosti, přijde k němu a převalí se na záda a on, jak se na ten měsíc kouká, se od ní nechá kousat do levé ruky.

Sloni jedí banány neoloupané.

Situace: Manželský pár, oba kurátoři, jedno dítě – malý kluk, a když se řekne: Jde se na vernisáž, nebo na výstavu, a to dítě má amok, nesnáší vernisáže a výstavy! Rodiče se synem jeli na Documentu a tam byla videoprojekce, která se týkala fotbalu (Harun Farocki, Deep play, 2007).

Jejich kluk, který miluje fotbal, se tam posadil a nemohl se od toho odtrhnout. Rodiče si mezitím V KLIDU a BEZ SPĚCHU prošli expozici, to už dlouho nezažili a pak si ho tam šli prostě vyzvednout. On by tam klidně seděl ještě dál a koukal na ty všechny možné rozbory fotbalového zápasu, takže ho paradoxně nemohli z výstavy dostat pryč!

Co si chci koupit teď v létě USA? Takovou propisku, která píše i ve vesmíru! Nebo také pod vodou, vzhůru nohama. Nepotřebuje tření a gravitaci — nějaká americká patentovaná náplň.

A jak to vyřešili kosmonauti z Ruska?

Psali obyčejnou tužkou!

38 39

Aby mohl dopravní podnik upravovat a zpřesňovat jízdní doby uvedené na jízdním řádu, dává třikrát ročně tramvajákům svobodu a všechny kontrolní body vypne. Nekontrolovaní řidiči se pak řítí městem, jak jim doprava dovolí. Během tohoto dne začne ale v mnoha řidičích bušit závodnické srdce*… Při posledním dnu bez kontrol dorazil jeden z nich na smyčku Sídliště Ďáblice o více než šest minut dříve, než určoval jízdní řád. …*téměř určitě je však Michel Houllebecq jediným spisovatelem, který kdy usnul během televizního interview.

(Jak později uvedl, otázka, kterou mu kladli, byla příliš dlouhá).

Astronaut*… Vesmírná stanice, je tam asi na čtyři měsíce a zrovna během této doby se přihodila jeho matce autonehoda a zemřela. A on byl tam, ve vesmíru, tak daleko od všech blízkých osob, které by mu mohli být oporou, sám – úplně opuštěný, uvězněný! A ani nemohl jít na čerstvý vzduch se nadýchat. Jeho slzy se rozprašovaly a vznášely kolem něj.

Když šla Kateřina Šedá na přijímačky na AVU, tak ještě vůbec netušila, ke komu by se chtěla hlásit*… Doprovázela jí její maminka*… Četly si seznam profesorů a maminka říká: „Kokolja, to je takové hezké jméno, nechceš jít k němu?“ Šla, byla přijata a byla to nejlepší volba.

Další dětský omyl: Když je v citronu vitamín C, tak v jablku je vitamín J. Já jsem si vždycky myslela, že Rafani se jmenují podle těch Rafanů z Kačera Donalda. Prostě mě to tak nějak sedělo, že jsou takový v tmavém oblečení, takový jakože drsný*… Přesně jako ti sígři v kresleném seriálu.

Strašně ráda spím na naší posteli napříč, to se mi pak vždycky zdají dobrý sny.

Veronika: Celý vesmír je v pohybu, proč bychom my neměli být, že jo, na to myslím vždycky, když mám unavený tělo a potřebuju spát nebo jen tak ležet a čumet do blba a přemýšlím čím to je, že nemám tu energii, když celý vesmír ji má*… Ale třeba se prostě přeceňuju a chci využívat víc energie, než mi náleží*… A to čumění do blba je prý napojování se na vlastní duši*… Dělala jsem to od malička nějak automaticky a až před pár lety jsem si kvůli tomu začala připadat divná.

Ale asi je to úplně přirozený a to tělo/duše to potřebuje*…

Edit my dreams, cut and piece my memories*…

Období, kdy by na položenou otázku „Vezmeš si mě?“ řekla radostně ANO, se střídaly s obdobím, kdy by se po položené otázce rozbrečela, protože by nevěděla*…

David Shrigley je děsně vysokej! Dva metry!

Did you travel here to get to know the culture or to get a break from your own culture?

Did you travel here to get to know the people or to be where people don’t know you?

Salinger taky miloval detektivky.

Pěstování tulipánů v hotelovém pokoji při svíčkách.

To je neuvěřitelný, jak se dokáže člověk těšit na nakupování v Americe.

40 41

…*a já jsem byla v knihovně a tam byla knížka Buněčná biologie, mrkla jsem do toho, zjistila jsem, že si toho docela dost pamatuju (jen pojmy, ne jak to funguje) a najednou jsem měla chuť si o tom zase něco přečíst (pan prof. Franc by se divil, hodně divil) no a já si to teda četla a měla z toho takový zvláštní pocit, že se snad radši ani nebudu hýbat, koukat někam, číst, jíst, abych nějak nenarušila to obrovské množství reakcí, které ve mně právě probíhají!

Jsme z buněk, jsme z molekul, a každý máme pod obličejem lebku! Člověk si to moc nepřipouští.

Milena Dopitová, dělala projekt se svojí sestrou dvojčetem – nechaly se namaskovat maskérkou do pokročilého věku*… Projekt měl různé výstupy (video, fotografie)*… Ale proč to píšu*… Pro jejich rodiče to bylo strašný šok, strašně těžké, vidět je takhle zestárlé, protože toho se většinou rodiče nedožijou*…

Nevím co je smysl života, nevím, co je smysl života, nevím co je smysl života, nevím, co je smysl života, nevím co je smysl života, nevím, co je smysl života, nevím co je smysl života, nevím, co je smysl života.

Miluju, když prší a „musím“ být doma.

Jakmile je vedle mě někdo čerstvě ostříhaný na ježka, mám sto chutí mu přejet rukou po těch vlasech, i když je to někdo cizí.

Blížíme se k obchodu IKEA, odkud vycházejí rozhádané páry.

Vzpomínky vám zahřejí tělo zevnitř.

Ale současně vás taky nemilosrdně rozpoltí.

A ona jela se svým klukem do _ _ _ _ slavit jejich výročí a celou dobu tam myslela na toho kluka, co potkala předtím, než odjeli…

Zodpovědnost začíná ve snech. Štěstí je pořád stejné, ale druhů neštěstí je nepočítaně.

Jeden mrakodrap v LA = vězení!

Jsou vzpomínky, na které čas nemá vliv.

Když něco člověk opravdu ze všech sil hledá, obvykle to nenachází, čemu se snaží ze všech sil vyhnout, to si ho většinou najde samo.

Každý parazit žije výhradně sám pro sebe, izolovaný, netečný, sobecký, nepolepšitelný život. Čirá přítomnost je nezachytitelným postupem minulosti, pohlcujícím budoucnost.

Veškeré vnímání je vpravdě již pamětí samotnou.

Víkend ve znamení písničky „Falling slowly“.

Když jsem zamilovaná, tak nepotřebuju tolik jíst.

Křehká hranice, kde se minulost a přítomnost odkradou a člověk je právě teď, a to teď bývá ve chvílích radosti kouzelné, ale ve chvílích deprese nebo smutku nebo neštěstí se v něm bezmocně topíte a nedovedete si vzpomenout, kdy jste nebyli smutní, a nedovedete si představit, že byste kdy mohli být zase šťastní.

Naše velké city jsou někdy závislé na maličkostech.

42 43

Popis situace: VERSACE, nebo DOLCE & GABBANA obchod, zákazník platí, vybrané zboží se balí*…*a pak by prodavač řekl: „Omlouváme se, ale došly nám tašky.“ A dal by to do igelitky TESCO, nebo PLUS. Člověk v životě ustavičně něco počítá. Dny, hodiny, minuty. Roky, narozeniny, peníze. Vzdálenosti mezi různými místy. Kolik metrů se musí koupit na ty nové závěsy. Kalorie, kila, krevní tlak, tep.

Můj přítel Mexx říkal, že až nastane konec světa, je třeba jít do Bratislavy, protože tam dorazí všechno o dvacet let později.

Závrať je něco jiného než strach z pádu. Závrať znamená, že nás hloubka pod námi přitahuje, vábí, probouzí v nás touhu po pádu, které se pak vyděšeni bráníme.

Nálada dne se odvíjela podle toho, jestli odepsal na mail, nebo ne.

Tomáš Blbý, Tomáš Jedno, Tomáš Fuk. Bojím se odběru krve, miluju ibiškovej čaj a film Hříšnej tanec.

Dneska ráno záhada Blair Witch č. 2138 – s telefonem!

Nikde nebyl*… Museli jsme na něj posílat zprávy z netu a poslouchat, kde to pípá!

Když Štěpa zjistila, že je těhotná s Timčou, tak si koupila takový dlouhý space-stříbrný kabát s velkým límcem*… Teď ho má v ateliéru.

Když si dáš kafe, den uběhne rychleji.

Přestala jsem mít jakékoliv ambice.

Moje tvůrčí energie = 0. Těším se na sníh.

Talking about performance is like dancing about software.

Lidský mozek obsahuje několik miliard neuronů, počet kombinací, a tedy možných okruhů, je neuvěřitelný – dalece například přesahuje i počet molekul vesmíru.

Lidé se učí milovat své specifické identity, které soutěží s jinými identitami.

Někdy chytnu omylem telefon místo myši a chvíli s ním jezdím po podložce, než si uvědomím, proč se kurzor na monitoru nepohybuje. › A než se někým, kdo se ti líbí, poprvé líbáš*…

Kolikrát si to v duchu představíš? › Asi tak desettisíckrát*… A v plné intenzitě 44 45

Každého jedince vytváří jeho individuální historie.

Oni vlastně režiséři (když se to vezme tak nějak obecně) trochu ovlivňují svým hereckým obsazením, kdo s kým začne chodit a někdy pak následně rozvody*…

Protože ti, co spolu hrají, se do sebe někdy zamilují.

Uměleckej vtip: › Co to máš na čele, to je beďar? › Ne, to je site-specific!

Smrt je ta nejjistější věc na světě.

America has no culture, but we have weakness for American culture.

Instagram k snídani, Facebook k obědu, Tumblr k večeři.

Ani ty nejmenší maličkosti se ti nestanou náhodou.

Nesnáším, když mám namalovaný řasy a zapatlají se mi od toho sluneční brýle zevnitř. Óm Mani Padme Hum. Bodies lie in the bright grass and some are murdered and some are picnicing.

Po třicetiminutovém nátlaku na ICQ jsem to z něj dostala.

Množství bakterií na záchodovém prkénku na veřejných záchodcích je 500× menší než množství bakterií na veřejné klávesnici.

Mrak ve tvaru krychle.

Hra na Gwen Stefani: Jsi na mateřský, uděláš si drdol a namaluješ si pusu červenou rtěnkou.

Strašně ráda sahám tajně na lidi. Říká se, že když nemůžeš v noci spát, je to proto, že jsi vzhůru ve snu někoho jiného.

Po půlroce chození s jedním klukem ségra zjistila, že mají stejné heslo na mail! „popkorn“ Minulý týden se mi zdálo, že je Silva zase těhotná a že bude mít holčičku. Včera jsem jí po dlouhé době viděla a ona JE těhotná a BUDE mít holčičku (!).

Jednou přijde den, kdy se tě dítě zeptá, a jak jste se proboha doma zabavili, když jste třeba byli nemocný a neměli doma internet!

Celoživotní problém starších sourozenců – neustále se podvědomě starají o mladšího sourozence, aby se měl dobře, aby si vybral dobrou školu, aby se netrápil.

Celoživotní problém mladších sourozenců – neustále se podvědomě srovnávají se starším sourozencem.

Víš, že ve Španělsku píšou otazník i na začátku věty? ¿Není to roztomilý?

Wake me up when it’s time to sleep.

46 47

Sluneční soustava se prostírá do vzdálenosti 5 miliard kilometrů, což je zóna, odkud od Slunce vane všemi směry sluneční vítr.

Kašel, koně a lásku lze ukrýt jen velmi těžko.

Na gymplu jsme si s holkama před písemkou vyměňovaly prstýnky — pro štěstí.

Déšť byl tak silný, že to vypadalo, že prší z města na oblohu, a ne naopak.

Něčí FB profil jako jukebox.

Všechno, co milujeme, stejně jednou zemře.

Při pročítání starých deníků má někdy člověk pocit, že snad ani nemůže číst o své osobě. › Vstáváš? › Mmmm*… Ještě pár kapek spánku*…

Věřím v jednoho Boha, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.

Jako ve většině rodin je i v té naší složité vyznat se v tom, kdo s kým mluví, a kdo ne. …*bylo to za hranicemi splnitelnosti, někde mezi snem a rozbřeskem, v říši ufonů a víl a živých Beatles.

Je Google Bůh?

Je Bůh Google?

Musí to být zvláštní pocit, když je někdo dospělý a vidí poprvé padat sníh.

Vypadám jak promáčklý pingpongový míček a cítím se dost použitá, všude kolem mě nějací cvrčci na pionýrském táboře a řeší, kdo se víc potí! …*také zjistíte, že psi, kočky a děti se během toho budou snažit být u vás, milují mozkové vlny, které vznikají při meditaci. Šly jsme s Míšou do knihovny a zasekly jsme se na časopisech o účesech*… Do studovny umění jsme se vůbec nedostaly.

Dopis byl v jednom místě přerušen, protože bráška měl nějaké špatné sny a přišel uplakaný k tátovi do pracovny, takže táta musel nechat psaní a jít Mathewa uložit k sobě do postele a nechat rozsvíceno. To mi vyrazilo dech. Já se v noci neodvažovala ani zaklepat na dveře rodičovského pokoje – něco takového by mě ve snu nenapadlo. Vždycky žasnu nad tím, jak mohou sourozenci zažívat naprosto odlišné rodiny, jak odlišný se jim život v jedné rodině může jevit, a oba mají přitom pravdu.

Volala jsem Báře z Ameriky, bylo léto a ona během volání šla do garáže do mrazáku, vytáhla pixlu s cukrovím, sedla si do tureckého sedu pod strom a půlku pixly snědla.

Chtěla bych jednou vidět Polární záři*…

V trolejbusu jel pán v košili s krátkým rukávem a za hodinkami měl zastrčený cvaknutý lístek!

Keith Haring jel jednou čtyři patra výtahem oblečený celý v černém s černochem, který byl celý v bílém.

48 49

Vždycky když piju rajčatovou šťávu, tak si připadám jako v letadle, protože jsem nikdy v životě neviděla tolik pijáků rajčatové šťávy, jako při cestování ve vzduchu.

Včera jsme byli v ZOO, nejvíce se mi líbilo, jak jsem tam našel čtyři koruny.

Vždycky si myslím, že Labe teče na druhou stranu.

Snažit se na něco nezapomenout.

Snažit se na nic nezapomenout.

Byli jsme v továrně na zmrzlinu Ben&Jerry’s, vedle které byl malý hřbitov zmrzlinových příchutí, které si zákazníci neoblíbili, každá příchuť měla svůj malý kamenný náhrobek.

Srnek je tady tolik, že už je ani nefotíme. (Shenandoah National Park, Virginia) Vrstvy času na jednom místě, vrstvy událostí v jeden čas.

America has two major obsessions: celebrities and weight.

Cestovatelský paradox: Někde se ti líbí proto, že ti to připomíná něco jiného.

V Praze se mi líbí proto, že mi to tu místy připomíná Berlín.

Kempování pod Kokořínem se nám líbí proto, že nám to připomíná kempování v Americe.

Největší dobrovolá migrace lidí na světě - když se Číňani vrací k rodinám na oslavu Nového roku. Život není soutěž.

My hobby is collecting dust and dreams.

Arnošt Lustig: „Ve 4 letech jsem jel po příkré ulici na trojkolce. Přede mnou upadl majitel papírnictví pan Špíral a já jsem nezabrzdil a pana Špírala jsem přejel*… Takže paní Špíralová si k nám přišla stěžovat, že malej Lustig přejel jejího manžela.“ Knížky vybírám podle toho, jestli mě zaujme první věta.

Vzala si prášek na spaní, protože z té zamilovanosti nemohla usnout.

Nechápu, proč dělají Milku s uzavíratelným obalem, když ji stejně vždycky sním najednou.

Když jsme šly sídlištěm za babičkou na oběd, tak venku voněly různé nedělní sváteční obědy*… A pak nás odpoledne vyzvedla sestra a šly jsme společně za tátou na návštěvu a on znejistěl, jestli nezapomněl na něčí narozeniny nebo svátek*… Když jsme k němu dorazily tak pohromadě.

Fotky kulturních kritiků v novinách: když napíšou špatnou recenzi, tak by tam měli mít fotku, jak se mračí.

FB závislost.

Dexter závislost.

Ginger Candy závislost.

Hair Cut závislost.

Výlet bez smažáku, to je jako den bez písničky z YouTube.

Instantní nostalgie v prášku.

50 51

Island — Ztracená turistka: Pátrání po ženě v žluté bundě, 35 let*… A ta, která se ztratila, se během dne převlékla a pomáhala pátrat sama po sobě!

My tears are tired, my dreams are complete.

Na FB ve stanu.

Zapomněli jsme, že je Valentýn a divili jsme se, že je ve všech restauracích plno! V duchu jsme si říkali: To už lidi dneska doma nevaří, nebo co?!

Přímá linka.

Bramborové těsto v diamantovém prstýnku.

Vzpomínky v Zip-locku.

Ve vlaku jak v pokojíčku: Klub mladých chovatelů se vrací vlakem z výstavy drobného zvířectva. Děti tu chodí v ponožkách a ukazují si navzájem křečky a strašilky, které si koupili na výstavě.

Když někdo míjí uklízečku, která vytírá podlahu, tak se mění v baletku.

Sejma má dneska přeležený fousky a umřel polský prezident*…

Zdálo se mi, že jsem v Berlíně a prodávám na blešáku, když jsem se probudila, byl to úžasný pocit*… Jako bych tam opravdu byla na výletě! Takhle se cestuje zadarmo.

Mít dítě = sci-fi = zázrak.

Buildings you’ll enter one day which haven’t been built yet.

Buildings you’ll enter which have only been sketched at the moment.Buildings you don’t remember ever being in.

Zatahovat žaluzie kvůli měsíci, to je jak fénovat zpocený vlasy, nebo jíst zmrzlinu na hlad.

Závody v lajkování, závody v lelkování. › Where do you go for vacation? › On Google Earth.

Without the daily self-portraits, he feared he might disappear completely.

V knihách se zrcadlil její vkus, v gramodeskách její životní období.

Někdy vyletí při mytí nádobí z Jaru malé bublinky.

Kirchy: Ty jsi moje sekretářka, Sejma je moje venkovní kamera a já si připadám jako šéf.

Tak jde čas: 29. 11. 2011 První sníh v Ústí 30. 11. 2011 Yvet na cestě do Tokia / u mě běžný den – výroba fotomagnetů 01. 12. 2011 Mamka narozky David Svoboda (vyhrál pětiboj na olympiádě v Londýně) má dvojče a během závodů se lidi neustále ptali toho dvojčete, jak to, že nezávodí!

52 53

Oční chirurg Pavel Stodůlka: Jedné paní se po 15 letech, po úspěšné operaci, vrátil zrak, podívala se na svého manžela bez vlasů a říká: „Já tě vidím! Ty vypadáš! Já Ti to ani nemůžu říct, jak vypadáš! Vždyť ty vypadáš jak Fantomas!“ I don’t know Dresden too well*… I just drive through sometimes and it’s always sort of sad and always at night.

Lidé mají rádi úplněk a neví proč.

Já osobně si tedy nedovedu představit nějakého teroristu, jak doma chová křečka.

Převážela jsem mech v EC. She has never been in one city more than 10 days, she is always on the road and that is why she has only black clothes so it can match together easily.

Angel Hair Pasta – nejpoetičtější název potraviny.

Stefanie Zaner nechyběla ani jeden den ve škole za 13 let.

Někdy mě baví nejít spát. Čaj z ostropeřce vypadá jako voda z uvařených knedlíků.

Moment, kdy před sluncem přelétne ptáček a blikne to.

Růžové ponožky a chleba s uherákem na cestě do Las Vegas.

The internet is depressing.

Když je někdo nemocný, tak má dřív nebo později drobky v posteli.

Honza vysál kočky, protože byly celé pokryté pilinami.

A to byl takový pán a ten neměl jediný den dovolené za posledních 17 let. (automechanik) Motýl v odstínech šedi.

Být sexy rovná se umět zapálit si cigaretu a nespustit přitom z druhého oči.

If I were tiny I would sleep on a marsmellow.

Vrba, leknín a kapradí rozkvétají v noci.

I am glad I was poor durnig the 80’s because I think I would have been stupid enough to dress like a glam rocker.

Natáhne si tričko, co měl na sobě včera. Zbožňuju, když si bere špinavé oblečení. Jako na útěku před zákonem.

Byl to skvělý sen plný vitamínů.

Let na Mars trvá 210 dní, je vzrušující, že během našich životů začne kolonizace jiných planet*… Sci-fi is now*…*ale letět bez možnosti návratu bych nechtěla, chápeš, že už bys nikdy nemohla jít nakupovat do papírnictví?!

Jeden kluk viděl svého tatínka, jak dává pod stromeček dárky, takže si myslel, že jeho táta je Ježíšek! A pak byl ve škole naštvaný, že nadělil spolužákům lepší dárky než jemu.

54 55

Sejdou se dvě polární skupiny na Severním pólu a jedna skupina říká: „My jdeme snídat,“ a druhá skupina říká: „My jdeme večeřet“ a všichni mají pravdu, protože se sešli z různých časových pásem.

Novoroční předsevzetí: 1. Začít kouřit 2. Lhát 3. Přibrat Nejhorší je, že mně přijde zajímavé úplně všechno.

Jak běží čas, všechno pomalu tuhne jako cement v kbelíku. A pak už se s tím nedá nic dělat.

A pak na Zemi 2 000 let pršelo.

Dívám se na temný oceán a myslím na všechny druhy zvířat, které tam žijí.

Začala jsem jíst levou rukou, přestože jsem pravák, protože kluk, který se mi líbil, je levák.

Posádka Apollo 16 přemlouvala základnu v Houstonu, aby mohli zůstat na Měsíci o dvě hodiny déle.

You go somewhere, you meet somebody, you fall in love, than you go home and never see him again, just one hundred milion times per day on his Facebook’s photos.

Why did you fall in love with him?

Because he had beautifull eyes and birthday on the same day.

All right*… So when you turn into Ryan Gosling for me, I will turn into Lana Del Ray for you.

V jednom kole, v sedmém nebi.

Jeden pán přišel jednou ráno ke své jabloni na zahradě a zjistil, že má všechny jablka na stromě nakousnutá!

Pamatuješ si vůbec volání z budky?

I want to be someone else.

Když někdo vykrvácí, tak splaskne.

Létání za masařkou s kocourem v náručí.

Online dreaming.

Nezáleží na tom, co se stane, ale jakou tomu přikládáš důležitost.

Osud z dálky je požár tak krásný! Před týdnem jsem viděl jeden dokument o jaderných pokusech z šedesátých let.

Tenkrát jezdili turisti do Nevadské pouště obdivovat čmoudící atomové hřiby a žasli nad šedorůžovým popílkem, který jim ulpíval ve vlasech. Z dálky může získat půvab cokoliv.

Ten kamarád se doma strašně nudil, tak si vzal prášek na spaní a snažil se neusnout.

Výsledek: ráno se probudil úplně zmatený po těch lécích!

A ona pořád jenom uklízela, dívala se na filmy, nebo lámala klukům srdce.

56 57

Věřím v intuici a v telepatii. …*one of those feelings when it’s 4 o‘clock in the morning, you‘re lying on the living room carpet with your friends. You‘re watching the ceiling and listening to the sounds of ocean from YouTube.

I guess tomorrow only exists after a night of sleep that if we do not lay — the same day continues again, the same sun with the head a little heavier and much slower movements.

Hello, my name is Googlologist.

Internet vymyslel pan Internet.

I am working on the first book and first child.

Opravdu bych si přál, abych byl v programu ochrany svědků, ne protože jsem v nějakém problému, ale proto, že bych rád začal znova: nové jméno, nová práce, nový život.

Nádech, výdech.

Sešli jsme se na FB chatu z různých časových pásem: Já: Washington DC – půlnoc.

Jirka Mrázek: Praha – 6 ráno.

Libor Svoboda: Taipei – poledne.

Proklikaná přátelství. Žili jen ze slunečních paprsků a čokolády.

Vzpomínky na vzpomínky.

Zafoukal by vítr a ty lístky by spadly ze stromu všechny naráz!

Chleba s vesmírem.

Miluju poškrábaný ruce od kočky.

Dneska jsem měla strašně nudný sen, tak jsem se radši probudila.

Vytahujou se děti v Berlíně, kdo z jejich rodičů má víc tetování?

Potatoe picnic at 3 a.m. in the bed.

Teď, co spolu mluvíme, tak skrz nás jde internet a emaily sem a tam.

Yesterday evening – wasting of make-up.

Tolik práce: jméno pro dítě, název knihy, název výstavy, taky koupit máslo, umýt si vlasy a mrknout se do té nové indické restaurace, co tam vaří.

58 59

Mažu boty krémem na ruce.

Drbala jsem se fixkou na krku a ona byla otevřená.

Miluju, když někdo v parku projede na kole kolem mě a na chvilku tam pak voní jeho parfém.

Rybáři v Turecku dávají chycené rybičky hlavou do skleniček od marmelády a ocásky jim koukají ven, takže vypadají jako kytičky ve vázičce.

Někdy je chleba s máslem maximum, někdy je miliarda málo.

Výpadek elektřiny! A to znamená, že se MUSÍ sníst všechna zmrzlina!

Brad Pitt projednával s architektem v Berlíně plán na jejich nový barák v CafeBar MORDER, o ulici vedle nás! A Swantija tam byla a asi tak 15 minut než přišli a šla domů — do prvního patra nad bar! Určitě se tam jen tak flinkala a hladila kočky - zatímco pod ní sedel BRAD PITT! Neuveřitelné*…

Nechal 10€ dýško a číšníci si schovali jeho žvýkačku*…

V Ústí jsem bydlela 10 let a toto je seznam věcí, které jsem nestihla udělat: — Jít do ZOO. — Vyfotit město z věžáku na kopci.

— Jezdit celý den z konečné na konečnou – různé MHD linky.

— Udělat před domem společný piknik se sousedy.

— Natřít kuchyňskou linku a přimontovat poličku.

— Projet se lodí.

— Přespat s Kirchym v hotelu Bohemia, ještě než ho začali rekonstruovat.

Před hranicema jsme čekali strašně dlouho ve velké kolonii autobusů.

Vlas z jídla do čaje, to je jak z bláta do louže.

Tired from my life*… Přemýšlím o smyslu psaní deníků. (zabírá to místo, nemůžu to po sobě přečíst) Když děláš nábor na špióna, tak musíš prokázat, že ti nepraská v kloubech, protože to by tě mohlo prozradit při tajné výpravě.

5. 10. 1958 si kluci identická dvojčata vzali holky identická dvojčata – tak se jim asi narodily stejné děti, ne?

Vždycky mě překvapí jak klidně (někdy až znuděně) se tváří řidiči houkajících sanitek! Já je pozoruju se zděšením v očích a očekávám přímo závoďácký výraz! › Co je pro vás důležité? › Internet.

Peace of love.

Peace and love.

Piece of love.

Syndrom vyhoření u umělce Uděláš výstavu, přijde jen babička*…a řekne, že to je pěkný.

60 61

Meloun je něco mezi jídlem a pitím.

Tracy Emin má dvojče — bráchu.

Byl na letišti a měl ještě volné minuty, tak volal kamarádovi na mobil do schránky a četl mu články v novinách s vlastním komentářem.

Míša si přeje být těhotná přes léto, aby mohla ukazovat bříško v bikinách.

Ponožka v knížce místo záložky.

Nejsme kamarádky odjakživa, přesto nás s Margaretou spojují určité paralely, které nás fascinují*… Kočky nosíme za tričkem, máme podobný deník z New Yorku, milujeme Ryana, fotíme kočky s duhou, umíráme smíchy a naše dcery se budou jmenovat Zoe. Nemůžeme ovládnout to, co nás ovládá. „Strach že nebudu nejlepší? Právě naopak! Copak to nechápeš?

Co mě na tom děsí, je právě to, že se budu snažit bejt nejlepší – – z toho mám strach. Proto jsem přestala chodit na dramatický oddělení. To, že mám tak příšernou povahu, že tolik dám na mínění druhých lidí, to, že mám ráda potlesk, a že se mi líbí, když na mě lidi pějou ódy, není přece důvod k tomu, abych hrála divadlo. Za to se stydím. Z toho se mi dělá nanic. Z toho, že nemám odvahu zůstat naprostej nýmand.

Dělá se mi nanic z každýho, kdo chce nějak zazářit, včetně mě samotný.“ J. D. Salinger, Franny a Zooey

62 63

P R 2008—2013

K

JE

O Y

T

THE WASHINGTON POST

64 65

2008

Všichni na těch fotkách vypadají tak spokojeně a šťastně a vůbec to nejde dohromady s faktem, že jsou všichni mrtví.

ŽIVOT JE PŘÍLIŠ ZAJÍMAVÝ NA TO, ABY SE NA VŠECHNO POSTUPNĚ ZAPOMNĚLO. 2009

70 71

Během poloviny roku jsem každý den popsala jednu stránku A4 na psacím stroji, sbírala vzkazy a poznámky a následně jsem vytvořila instalaci, která odkazovala k vrstvám paměti. Spodní vrstva, stránky popsané na stroji, odkazovaly k běžnému dění v životě, neboli k tomu, co z větší části zapomeneme. Poznámky všeho druhu, nalezené vzkazy a nákupní lístky zpestřovaly instalaci, jako malé barevné poklady ze života.

PROPISKY 2011

76 77

Sbírka tří nejcennějších propisek mého života: 1. Propiska z Park Inn Hotel v Berlíně – kde jsme se zasnoubili (březen, 2010) 2. Propiska z Trump Hotel v Las Vegas, kde jsme se vzali (září, 2010) 3. Propiska ze schránky J. D. Salingera, Cornish, New Hampshire (září, 2011)

EXPEDICE PŘEDLICE 2011

80 81

Vytvořila jsem bojovou hru s cílem představit problematickou čtvrť Předlice zábavnou formou. Návštěvníci si v galerii vyzvedli tašku, kde byla mapa, svačina, fotoaparát na jedno použití, pohled, buzola a brožurka s úkoly. Účastníci měli za úkol fotografovat, odpovídat na otázky a nalézt zajímavý předmět, který byl následně vystaven v galerii. Na závěr proběhla výstava fotografií, které pořídili účastníci během expedice, vyhlášení výsledků, předání cen a trofejí.

82 82 83 83 83

84 85 85

84 85

DENÍKY 2012

86 87

V roce 2012 mi bylo třicet let.

Vzhledem k tomu, že si deníky píši od patnácti let, měla jsem v roce 2012 zaznamenanou polovinu dosavadního života.

Když jsem deníky vyskládala na sebe, sahaly mi přesně do poloviny mého těla

88 89

ALBUM: SONGS OF MY LIFE. 2012

90 91

Sestavila jsem album z mých oblíbených písniček. Jedna nejoblíbenější písnička za každý rok a to od roku 1992.

NITKY 2012

94 95

Neustále hledám drobné souvislosti, paralely a podobnosti mezi mnou a umělci, mezi životy umělců nebo mezi uměleckými díly.

Například: David Shrigley je o 33 cm vyšší než já.

25. 4. 2011 jsme měla na Facebooku 365 přátel, stejný počet měl Viktor Kopasz.

Tracey Emin je o rok mladší než moje mamka.

Valerie Solans, která postřelila Andyho Warhola, se narodila ve stejný den jako můj táta, 9. dubna.

Christo a Jeanne Claude se narodili ve stejný den. Marina Abramovič a Ulay také.

Potkali jsme v New Yorku Maurizia Cattelana a mám s ním fotku, bohužel mám na fotografii zavřené oči.

KONEC SVĚTA 2012

100 101

V den, kdy měl nastat konec světa, jsme narychlo z hlavy sepsali seznam věcí, které jsme v životě nestihli udělat.

NOVINY

104 105

2009—2013

V den naší svatby 14. 9. 2010 v Las Vegas jsme s Kirchym zahájili naší novinovou sbírku. Od té doby si každý rok, v den výročí svatby, kupujeme noviny ve státě, kde se zrovna nacházíme.

Jednou jsme doma při úklidu narazili na noviny The NY Times se stejným datem 14. září. Kirchy je koupil v roce 2009 v NY, kam cestoval sám a v tu dobu to s naším vztahem nevypadalo moc dobře… přes to všechno, nebo právě proto, jsem tyto noviny do sbírky také zahrnula.

THE NEW YORK TIMES, 2009

USA TODAY, 2010

LAS LASVEGAS VEGASREVIEW-JOURNAL REVIEW-JOURNAL2010 2010

USA TODAY, 2011 USA TODAY, 2011 USA TODAY, 2011

VALLEY NEWS, 2011

DNES, 2012

ÚSTECKÝ DENÍK, 2012

DNES, 2013

LIBERECKÝ DENÍK, 2013

LOST & FOUND

2003—2013

Sbírka nalezených vzkazů a nákupních lístků.

118 119

120 121

ANKETY

122 123

2008—2013

Sbírka anket 1. Dětské omyly 2. Hesla na počítač 3. Co komu vadí 4. 11. září 2001

1.

CO JSTE SI MYSLELI, KDYŽ JSTE BYLI MALÍ A PAK TO BYLO ÚPLNĚ JINAK?

124 125

Do školky se chodí celý život.

Po svatbě následuje automaticky dítě.

Až vyrostu, budu vypadat úplně jinak.

Andreas Papandreu je tropické ovoce dovážené z NDR. (81–89 předseda vlády v Řecku) Hlasatelé v TV jsou lidé bez noh.

AIDS je droga co se kouří jako cigareta.

Když vypnu TV a pak jí za nějaký čas zapnu, vysílání navazuje.

Svět byl dřív černobílej.

Když brečíš, tak pak méně čůráš.

Když někdo vykrvácí, tak splaskne.

Nikdy nebudu mít ochlupení.

Vyrostu v miss.

Výběžky na mapě Český republiky jsou Trosky.

Mateřská znaménka nám udělali mimozemšťani, aby si nás poznali.

Pihy jsou konce žil, při rozškrábnutí hrozí vykrvácení.

Kmín v zelí jsou malí broučci.

Krevní obraz = namalovat obrázek rozříznutým prstíkem.

Tramvajové dráty jsou ochrana před bombovým útokem.

Holky nekakaj.

Protinožci chodí špičkama dovnitř.

Světlo v ledničce svítí i když je zavřená.

Pod černou špičkou v banánu jsou nakladený vajíčka malých hadů. Škvoři lezou v noci do uší a propichujou ušní bubínky.

Když se vyčůráš do bazénu, bude za tebou modrá voda.

Zlaté pruty vypadají úplně stejně jako ty rybářské, akorát jsou ze zlata.

Cizí jazyk se dá naučit tak, že se nastuduje abeceda v cizí řeči a česká slova se tím vyhláskují.

Po vitamínu C vyrosteš.

V koprové omáčce jsou oholené vousy.

Výtah je řízen samoobsluhou. (ze sámošky v přízemí) „Vyletěj pojistky“ – letí místností, nutné se schovat pod stůl.

Kredit do mobilu se nabíjí nabíječkou.

126 127

Ježek a Ježíšek je to samé. Černý svědomí je něco, co se dá vyzvracet. Člověk, který hraje nějakou zápornou postavu ve filmu, je ve skutečnosti opravdu zlý.

V citronu je vitamín C, v jablku je vitamín J. Mraky jsou duchny, na kterých se dá skákat.

Když spíš ve stanu s otevřenou pusou, veverka ti ukradne rovnátka.

Když sníš semínko melounu, vyroste ti v břiše strom.

Bubliny v asfaltu jsou hlavy horníků, kteří se chtějí dostat ven. (Ostrava) Párky rostou na stromech.

Když někdo lže, tak mu vyrostou chlupy v podpaží.

Bazény jsou hluboký nebo tenký.

Maz v uších jsou myší hovínka.

Mraky vznikají z komínů.

Antény na panelácích jsou startovací plošiny pro vesmírné rakety, které tam jsou připravené ke startu.

2.

JAKÉ SLOVO POUŽÍVÁTE JAKO HESLO NA POČÍTAČI?

128 129

delalijsmetovlednu valas hesloo funtomas vizi u-lis pepca nuria vilem corgan popkorn portis cannabis frycak immigrant esprit paraline megaira kalamita monkey herrer loracoideus hovno kundapica 2897 zelva lipovka mama metes 321293 icthc33779 budfrajer tohan

heslo bublina brosj2af katerina tamakabunga delfin 848688 zeppelin get klokanka pinti ficko sexik romca evalg xxx uchylacek kozak renata lucynka pexeso slunicko lkjhg salina goratex arakula bublina23 angel medved sixbixdix sultan slunce iloveyou

3.

CO VÁM VADÍ?

130 131

-

-

Napít se po někom ze skleničky.

Slyšet jak vedle mě někdo dýchá.

Vzít si po někom teplý bačkory.

Dotknout se molitanu.

Mít upatlaný display mobilu od make-upu.

Vypláchnout si pusu po čištění zubů teplou vodou.

Přilepený vlasy k lesku na rtech.

Když si připravím jídlo k filmu a sním to během reklam ještě než to začne.

Pilovat si nehty pilníkem.

Okousaný tvrdý sýr. (nepravidelný tvar) Když se toaletní papír odmotává směrem do zdi a nevisí do prostoru.

Když někdo kašle naschvál jen tak naprázdno.

Když holka loupe pomeranč. (určitě pak má kůru za nehty) Slyšet chroupání jablka.

Skládat Rubikovu kostku.

Utírat si ruce do ručníku když mám jednu ruku suchou a druhou mokrou*…*tak pocit ručníku a suché ruky.

Když se mi přichytí vlas nebo prach na průhlednou izolepu a jak to pak nalepím na bílý papír, tak je ta mala nečistota vidět.

Když mi zatečou dvě kapky (každá po jednom předloktí) do rukávu - při mytí obličeje.

Když jdu po schodech a je tma a nevím, kde přesně ty schody končí.

Když někdo nechá v ledničce půlku citrónu jen tak – bez talířku.

Přeležený vlasy, když to bolí.

Když vedle mě někdo jí chrupavky z kuřete.

Když je houbička nevypláchnutá a je v ní jar.

Zvuky, které vydává sáček s pudinkem, když se mačká.

4.

CO KDO DĚLAL 11. 9. 2001?

132 133

MAREK o tom celý den v USA nevěděl. Pracoval v USA a při cestě do práce vždy poslouchali pořad v rádiu, kde si z lidí dělali moderátoři srandu (mrtvola před domem apod.). Takže si mysleli, že útok na WTC je vtip. Pracovali jako malíři pokojů v ústavu pro choromyslné, takže tam nikdo nebyl, kdo by jim řekl, že to je pravda. A zjistili to až večer po práci z televize!

MAJDA v Anglii žehlila, zavolala jí to Caroline, tak si zapnula televizi. Útok na druhou věž viděla v přímém přenosu. Je už vůči teroristickým činům otupělá, takže se spíš radovala z toho, že pojede druhý den domů a že měla nakoupené dárky.

LEOŠ jel z Liberce na motorce se Schwarzem – dozvěděl se to v nonstopu a mastil pak domů do Stráže na to koukat v televizi.

KIRCHY ležel na mamčiné půlce postele a četl si knížku Adamův deník. Přišel jeho táta a říká: „Jak to, že se nedíváš na TV?!“ Bylo hezky.

VERONIKA přišla z gymplu domů, mamka jí říkala co se děje.

Myslela si, že přehání. Chtěla to jenom zkontrolovat v televizi a vyrazit na domluvený rande. Když viděla co se děje, zůstala přikovaná u televize a nikam nešla. Pamatuje si, že brečela, i když v Americe nikdy nebyla, nikoho tam neznala, ale vypadalo to na záběrech v televizi tak šíleně, že to šlo samo. Další den jí její kluk povídá, že mu fuk, co se v Americe stalo a že si za to Američani můžou sami, protože se do všeho cpou. Tak si alespoň rychle uvědomila, že s někým takovým rozhodně nebude.

BABIČKA byla na dovolené v Itálii. Šli se projít do městečka a tam u jedné cukrárny byli shromáždění lidé a koukali na to v televizi.

BLANKA A BÁRA koukaly zkouřený na film Charlieho andílci a jedly dobroty, Bára volala domů, jestli může přijít o něco později, že se chtějí koukat na video. Její mamka říká: „Na jaký video! Pusťte si televizi, Ameriku napadli!“ Tak si to pustily a byly z toho poněkud vyděšený a říkaly si, že asi bude válka a div, že nevyhlížely na nebi nějaké rakety, že bude nálet*.

JIŘÍ D. byl Praze v ateliéru s Jaroslavem Krbůškem, kde chystali jeho výstavu do Špálovy galerie, a těsně předtím na tiskovce v Mánesu u příležitosti jeho vyhazovu při zmanipulovaných konkursech na AVU. TOMÁŠ V. byl na konferenci s Jiřím Davidem v Mánesu.

Novináři se vytrácejí, asi už dostali informace, on jde také domů. Přijde mu sms, ať si zapne televizi a on si myslí, že kvůli konferenci. Stále to hledal a přepínal a myslel si, že útok je nějaký trajler, nebo film a asi tak 15 min to přeskakoval! ŠTĚPA Š. byla také na konferenci s Jiřím Davidem v Mánesu.

Novináři se vytrácejí, asi už dostali informace, ona jde také domů. Přijde jí sms (myslí si, že právě od Tomaše V.), ať si zapne televizi, myslí, že kvůli konferenci. Stále to hledala a přepínala a myslela si, že útok je nějaký trailer, nebo film a asi tak 15 min to přeskakovala!

JITKA jela dodávkou z bramborového pole v severním Skotsku.

A Skot, který je vezl, poslouchal rádio a najednou říká, že bude asi válka. Pak to viděla všude v novinách a TV. PAN Š. byl v NY a natáčel si zajímavý místa, ruch ulice a všechno možné, byl tam na návštěvě za dcerou.

Slyšel rámus, tak se podíval nahoru i s kamerou a vidí letadlo, jak narazilo do mrakodrapu.

134 135

DARINA byla na brigádě v ČNFB (Česko-německý fond budoucnosti), nasáklá příběhy lidí z války, v tom někdo zavolal, ať se podíváme na televizi. Koukali s otevřenou pusou na hořící mrakodrapy. Takže tak*… Tématický den.

MATĚJ byl s Michalem v Chorvatsku. (předtím poprvé navštívil bienále v Benátkách). Šel si udělat kafíčko z nového presovače a v televizi hrůza, válka, Manhattan v dýmu. A oni v kraťasech, kafíčko v ruce, nechápačka.

STANDA S RADKOU M. byli v Chorvatsku na uměleckém veletrhu, fotili Mirrormana na pláži v polohách opalujících se lidí, a když přišli zpět na veletrh, do hlavní setkávací místnosti, tak to tam všude běželo na noteboocích.

MARGARETA si vůbec nevzpomíná co ten den dělala, možná ten den prospala.

MÍŠA byla ve škole, měli kresbu. Přišel učitel a řekl: „Teď jsem slyšel v rádiu, že v Americe narazili dvě letadla do mrakodrapů, to je úplně jak z nějakého filmu.“ Bylo vedro.

JANA si už vůbec nepamatuje, že jí to říkaly Blanka s Bárou a ví jen to, že pak navečer křičela na Jirku z půlky louky: „Ty si tady klidně sekáš dříví a koukáš na nebe a vůbec nevíš, co se stalo! Letadla narazily do těch mrakodrapů v USA!“ TÝNA byla zamilovaná do Martina S., jeho brácha byl zrovna v Americe a Martin o něj měl velký strach.

EVA byla s FRANTOU K. a Kolečkovými v Dubrovníku připravovat výstavu. Dozvěděli se to až druhý den z novin. A ona možná zrovna ten den otěhotněla.

KATEŘINA psala úkol z angličtiny a myslela na to, jak celý srpen 2001 strávila u příbuzných v Kanadě a cestováním po východním pobřeží USA. Zároveň měla puštěnou televizi CNN a myslela si, že to, co vidí, je nějaký nový film. Nevěřila svým očím.

LENKA měla zrovna jízdy v autoškole. První zprávy o nárazu letadel slyšela z rádia, za volantem. Venku bylo hezky a řízení jí nešlo, prý ostatně jako vždycky.

IVANA byla ve Španělsku na dovolené, pláž, pohoda a absolutně nechápali, co se děje. Letěla koupit noviny, měli jen bulvární The Sun v angličtině, dodnes si pamatuje ty pocity na obrovskými fotkami a bulvárními nadpisy*...*byl to pro ni zvláštní pocit.

MARTIN přišel domů z gymplu, měl asi hodinu, než musel odjet na zkoušku do hudebky, pustil televizi a zběžně přepínal programy. Na jednom hořel mrakodrap. Chvíli koukal a nemohl uvěřit tomu, co viděl.

Najednou druhý letadlo a rovnou do druhé věže*.

TOMÁŠ přišel ze školy a viděl první přenos na BBC, nejprve si myslel, že to je nový akční film nebo něco podobného, ale pak si uvědomil tvrdou realitu. Poslal sms bráchovi a on na to, ať si z něj nedělá srandu*.

GABRIELA byla s bývalou spolužačkou na týdenním čundru na Jižním Slovensku. Bylo to těsně před nástupem na VŠ do Hradce Králové. Celý týden se společně s jejím psem toulaly po vesničkách, krajině, lesích, polích (skoro jako na konci světa). Žádné známky o tom, že by někde spadly nějaké mrakodrapy.

Tudíž o celé věci se dozvěděly skoro po týdnu, když se vrátily do Liberce. Připadalo jim to k neuvěření*.

136 137

ŠÁRKA „Třetí den v nové práci. Nastoupila jsem tenkrát do Plavecké školy Delfín Zuzany Benediktové. Jeli jsme do Rumburku a Varnsdorfu, kde jsem se seznámila s dalšími kolegy a kolegyněmi. Šéfové jsme museli předvést, jak ovládáme či neovládáme plavecké styly. Voda uvolňuje imaginaci: myšlení a jednání plynou v oddělených vrstvách.

Měla jsem radost z pohybu a z vědomí přicházejících výzev.

Když jsem přijela domů, sestra sedící na gauči v obýváku mi řekla, co se stalo, ještě než jsem stačila překročit práh dveří a trochu se vzpamatovat z přehršle nových zážitků.

Přistihla jsem sama sebe přitom, jak neposlouchám. Šla jsem k televizi, registrovala jsem obrazovku, na níž se opakovaně objevoval tentýž záběr letadla prorážejícího skelet věže. Moc mi to nedocházelo. Bylo to příliš vzdálené, příliš mimo obraz. Dnes přemýšlím o tom, co přesně to má něco společného s estetickou kategorií vznešena.

Ta událost, zdá se, dokázala u lidí způsobit zbrždění a následné uvolnění životních sil. Podobně jako když vysoké pohoří či rozbouřený oceán zahltí lidské smysly a rozum přitom rezignuje na jakékoli protesty, zelektrizován příjemným mrazením. Ve zkratce řečeno: sublimace fyzična.

Já se ptám: tohle je estetický imperativ 21. století? Můžeme už jenom takto – přes plášť obrazovky – sublimovat svoje každodenní prožitky?“ ALENA přišla domů ze školy a zapnula televizi. Nikdo jiný ještě nebyl doma. Dávali nějaký blbý americký akční film se zapáleným mrakodrapem. Přepla na jiný program a tam taky, chvilku jí trvalo, než jí to došlo. Šla volat babičce.

MARTINA seděla v Dobrý čajovně ve Varech a kouřila vodní dýmku.

JAROMÍR S. „Byl jsem jako třídní učitel se svojí budoucí třídou na poznávacím soustředění v Jizerkách. Dopoledne tuším „nohy lámající výlet“, pak nějaké společenské poznávací hry, kluci pokukovali po holkách, já jako pedagogický dozor hlídal, jestli někdo nedonáší alkohol nebo cigarety, prostě středoškolská klasika. Přijde za mnou kolega (V. Ulvr) a povídá, že v USA došlo k teroristickému útoku a hoří nějaké domy. Podrobnosti nikdo nevěděl, televize na ubytovně nebyla, rozsah ani význam události nebyl jasný. Víc jsme se dozvěděli až večer, chvilku jsme zvažovali, jestli vzhledem k tragedii neskončit nebo neomezit seznamovák, ale nakonec jsme jen večer stručně studentům oznámili, co se přibližně stalo – podrobnosti o průběhu útoků, množství mrtvých a politických reakcích jsem pořád neznal. Pokud si pamatuju tak informaci všichni vyslechli rozpačitě, nějak nikdo nevěděl, co s tím a jak to souvisí se seznamovacím soustředěním.

Bezpečnostní, informační a pietní zmatek nás dohnal až další dny po návratu do Liberce a do školy. Nevlastnil jsem televizi a vůbec si nevzpomínám, kdy jsem vlastně poprvé viděl záběry z NY. V rádiu a v novinách událost nevyzněla zdaleka tak monstrózně. Vzpomínám, že se všem velmi ulevilo, když se od útoku věrohodně distancovali Rusové.“ YVETA přijela ze školy domů a zapnula televizi. Viděla ten milionkrát opakovaný snímek letadla letícího do Dvojčat a nejdřív vůbec nechápala, že je to skutečnost,která se opravdu stala. Nevěřícně na to koukala celé odpoledne a myslela na to, jaký to byl tenkrát pocit stát nahoře ve vyhlídkovém patře v jednom z Dvočat, když jí bylo asi 12 a trochu se závratí koukat dolů na lidi velké jako mravenci.

Celá tato vzpomínka je pro ní v dáli, jako ve snu, stejně tak jako to odpoledne s televizními novinami a touto smutnou zprávou.

138 139

DAVID F CHRISTOV was waiting to watch a Star Trek Episode, then the Towers came on... He thought that the Star Trek Episode had started. Took him quite a while to realise that it was for real…not Science-Fiction.

OSMIHODINOVKA

140 141

2013

Start

Dnes je 23. 7. 2013, je to vhodný den na psací maraton? Preferuji sudá čísla, ale nedá se nic dělat. Moje šichta začíná v 7:30 – ideální by bylo, kdybych začala v 6, jakože klasická směna 6–14 hod. Jenomže jsme šli včera docela dost pozdě spát, protože dávaly synchronní skoky do vody z 10 m z Barcelony (venkovní bazén, skoky a na pozadí město). V noci vedro, tak jsme ani nepotřebovali peřiny! V Čechách je teď vyhlášený stav, kdy je velké riziko požárů. Je to šílený, protože nedávno záplavy a teď vedro a sucho. Kirchy si myslí, že mám tak nateklé kotníky právě kvůli vedru, ale já si myslím, že to je prostě na konci těhotenství normální, že bych to měla i v zimě. Už to ani moc neřeším, občas si namažu nohy takovým chladícím gelem (levandule, mentol), je to příjemné, ale zázraky na počkání se nekonají. Říkám si, jak dlouho to pak zabere přečíst tento text celý – já na něm budu pracovat osm hodin, ale logicky ne úplně celou dobu v kuse (jídlo, toaleta, telefonát), tak uvidíme, kolik stránek to vůbec zabere. Spousta otázek a rozřešení odpoledne. Word mi rovnou opravuje chyby a překlepy, takže se snažím psát bez chyb, protože z korekce sesbíraných vět mi zabere tak minimálně tři osmihodinovky – navíc něco má být nespisovné, něco je z emailů (takže žádná diakritika), něco v angličtině*…*jsem na to sama zvědavá. Jedno je jisté: těším se na knížku, ale paradoxně se netěším tak hystericky, protože mě/nás čekají jiné velké životní změny, které jsou přednější.

Přibližně za 5 týdnů se nám narodí mimi a my budeme říkat: „Jé, tak je tak malinká“, oproti tomu teď, když je ještě u mě, tak po každé kontrole říkáme: „Jé, ta už je velká, už má dvě kila“*…*stejně je to celé zázrak.

Na začátku jsme jí říkali maková panenka, protože jsme si našli takovou přirovnávací ovocno-zeleninovou tabulku a tam psali: 4 týdny = velikost máku, pak následoval sezam, čočka, hrášek, borůvka*…*no a teď jsme u velikosti durianu, což vůbec nevím co je, píší tropické ovoce, které má slupku do takových drobných výběžků, jako ježek. Příští týden přirovnávají velikost miminka k cuketě, to už si člověk představí lépe. Je to sranda, sci-fi a zázrak v jednom. Zbývá nám pět týdnů života, podle současných

zvyků a návyků, pak se to otočí asi tak přibližně o dva miliony tři sta tisíc stupňů a nic nebude jako dřív. Každý říká, ještě se pořádně vyspi a odpočiň si, jenomže to přece nejde udělat do zásoby. Ano uznávám, jsem víc v klidu, víc spím, ale docením to až zpětně.

Půl hodina pracovní doby

Sejma je na okně, pozoruje venkovní dění. V kavárně naproti už rozevřeli mříže a budou venku připravovat stoly a židle. Kirchy ještě spí. Týna odešla do práce. Včera se vrátila z dovolené v Rakousku, celý týden jezdili na kole, tak je pěkně opálená a vysportovaná. Vážím teď víc než ona, takže chceme jít na dětskou houpačku a vyfotit se, jak jí převážím – já na houpačce dole, ona nahoře.

Sejma okusuje zelenec, bála jsem se, jestli to není pro kočky jedovatý, ale na internetu psali, že NE. V neděli jsem přesadila toho chudáka, on byl snad rok v akutním stavu na přesazení, jenomže jsem to pořád odkládala a odkládala. V květináči nebyla už skoro ani hlína, jen kořeny. Jsem zvědavá, za jak dlouho se vzpamatuje a začnou růst nové lístky, protože ta kytka se úplně zasekla – ani neuschla, ale ani nerostla – něco mezi.

Teď jsem si musela dát 7 min pauzu, lehla jsem si na gauč, nevím nevím, jsem sama ze sebe rozpačitá, takové velké plány: Budu osm hodin v kuse psát. A už si dávám pauzu.

Restartuju modem, nejde mi připojit se na internet*… Restartuju ho podruhé*… Sejma spí, venku rachotí auta.

Co se děje ve světě: V Londýně se narodil malý princ, zatím není zveřejněné jméno. Novináři kvůli tomu okupují místa před nemocnicí už asi 10 dní, asi aby natočili živé reportážní vstupy. Je to zvláštní, jak včera přes den ve zprávách bylo: Kate Middleton právě rodí v St. Mary Hospital. Ale jak to napsat jinak, že? Celá Británie slaví, na budovy se promítají slova „It’s a boy“ a noviny The Sun se dočasně přejmenovali na The Son. Vzpomněla jsem si na úryvek z textu o jejich svatbě, že novináři si najali profesionální odezírače slov ze rtů, aby se dozvěděli, co si mezi 142 143

sebou u oltáře špitnou. A také, že budou všichni kopírovat její šaty a že v některých zemích (asi Čína) už je pravděpodobně během svatby došívali k distribuci. Včera zemětřesení v*…*(nemám internet, nemůžu to upřesnit). Teroristický útok v*…*(nemám internet, nemůžu to upřesnit). Česká politická scéna – bez komentáře.

9:45

Dala jsem si další pauzu a omylem jsem na chvíli usnula, tak jsem si pak rovnou udělala snídani – rohlík se šunkou. Internet nefunguje, protože jsme ho nezaplatili, chachaaaa. Tak opíšu to z telefonu.

Facebook Diary Markéta Souhradová – fotka jak se houpe na laně nad vodou, přichycená k mostu Sonia Vigelanti – fotka malé Annalea, jak má cenu z plaveckého banketu – nápis: Most improved Honza Donát – fotky malé Rozárky, jak se válí a chechtá na písku Jára Moravec píše, že je šťastnej Jana Pospíšilová hledá někoho, kdo by jí naučil základy španělštiny… docela spěchá Markéta Maki Černá – nová úvodní fotka, je vyfocená se svým idolem z teenagerovských let, zpěvák z Anti-Flag Maxim Velčovský – Už chápe hysterii kolem jména královského potoka, že prý oni vlastně nemají příjmení, chudáci.

Barbora Hrušová – fotka šampáňa / Instagram Jirka Dvořák – Dvacatyhodruhyhodvacetdvadvacetdva Gabriela Bartoňová – 42 hours to go. Next big event is calling :-) Jan Harant – depka pomalu odeznívá, za chvíli se rozednívá Adam Gebrian s uživatelem Maxim Velčovský – foto – Dvojlůžko Elvis.

Maximova volba ve Scontu. Kdybyste nevěděli, jakou postel si vybrat.

Po slevě tuším 17.000,–.

Klára Hobza – fotky z pouště, Nevada Susan Trachtová – nová profilovka, jede v sedě na longboardu

Zubana – „Zvesela“ písnička Breakbot – Fantasy Veronika Jiroušková a Maxim sdílí písničku svého kamaráda (Jiří Trtík) – Dva bratři - soundtrack Kat Braman – fotka nebe, Tyldenův první Instagram Co teď řeším, co mě čeká: Dokončit přípravu materiálu na knížku (texty, fotky), nejdřív jsme mysleli, že to bude klasický katalog, chronologický přehled tvorby, ale nebyla jsem s tím moc spokojená a pořád jsem přemýšlela, jak to pojmout jinak. Došla jsem k závěru, že to bude spíš víc knížka na čtení (věty, texty) a do toho sem tam fotky a taky hosté, bude to vlastně taková koláž, což přesně odpovídá mému způsobu práce. Sesbírané věty budou hlavní část knihy. Zdá se to teď jako jediné správné řešení, ale člověk k tomu musí nějak dojít, takže hlavně, že se to stalo. Zítra mám schůzku s Františkem a Márou, kteří to budou zpracovávat, tak snad se shodneme a můj plán půjde uskutečnit. Volala jsem jim minulý týden s obavou, zda půjde celý koncept změnit, ale oni mě uklidnili, že já jsem šéf a že záleží na mě, abych s tím byla spokojená. Navíc měli jinou zakázku, tak ještě neměli tolik času dělat na mé knížce, což bylo vlastně dobře. V knížce bude uvnitř malý notýsek, instantní deník, který si každý bude moct doplnit podle sebe.

Vsuvka: další rohlík se šunkou

Dál pozvolna řešíme nákup dětského vybavení, takže jsme v pátek byli v obchodě s kočárky, měli jsme trochu záchvaty smíchu, jakože to fakt začíná být vážný. Zatím jsme se pro konkrétní značku nerozhodli. V IKEA jsme omrkli dětské postýlky a koupili: menší červený koberec do ložnice (krásný, tlustý, huňatý), dále závěs (bílý s potiskem), prostěradla (bílé a zelené) a pro mě polštář. Když jsme pak v neděli dopoledne montovali garnýž kvůli závěsu, tak jsme se do tří minut pohádali, klasika. Pidi oblečky máme od: mamky, babičky a tety (celkem asi 8 kousků) a k tomu roztomilé kožené mokasínky od tetičky Yvet z Kanady. Takže nám zbývá už jen koupit vaničku a dalších milion věcí.

144 145

Shrnula bych to asi takhle: “Working on the first book and first child.”

Poslouchám mojí oblíbenou stanici Radiožurnál. Kirchy je v práci.

Sejma je teď u mě na klíně – je skvělý ochránce, myslím, že bude na Zojku hodný, že ji bude doprovázet a hlídat. Kočičí starší brácha Seymour a mladší ségra Zoe. K tomu rodiče Blanche a Kirchy. To sakra nemůžeme mít nějaký normální jména?

Včera večer jsem třídila různé posbírané materiály (kartičky, piktografické návody, cedulky od oblečení, vystříhané obrázky z novin) vše převážně z USA a cca 2/3 jsem vyhodila. Což mě přivádí k otázce, proč jsem to vůbec sbírala a převážela domů, skladovala, stěhovala z místa na místo po bytě, pak z Ústí do Prahy, když pak většinu stejně vyhodím?

Co nepoužiju do knížky a do deníků z cest, které chci ještě dodělat, to také vyhodím. Mám teď vyklízecí náladu jako nikdy v životě. Jsem jako zvířátka, které si připravují hnízdo pro mláďátko a uklízí, co můžou. To samé s deníky – poslední dva roky používám jako deník velký diář, kde jsou dny po stránkách, tedy tlustý A5 blok, pokud bych takto měla pokračovat dál, tak to bude zabírat strašně moc místa! Už takhle mám deníků a diářů skoro dvě bedny. Takže teď hodně přehodnocuji a rozhoduji, jak dál postupovat. Jedno je jisté: budu dělat rodinný deník, který bude hlavně o naší malé Zojce. Uáááá, budeme máma a táta, chacha chichi. Šla jsem si udělat pití a rovnou jsem i přesadila kytičku (?), takový malý výhonek v jednom květináči, jiný druh, než ta větší kytka. Dala jsem ho do mini šálku s hlínou a snad poroste. Z nás se normálně na stará kolena stávají rostlináři!

10:30 To znamená, že jsem v půlce.

V domě naproti je chlápek v okně, asi v plavkách a od rána se opaluje.

Bydlí úplně nahoře. Blbý je, že jsem ho chtěla vyfotit a on mě asi viděl a teď sem pořád kouká, tak jsem zatáhla náš nový závěs a mám klid. →

11:30

ZPRÁVY

→Lodě mezi Budějovicemi a Hlubokou zastavila povodeň. Turistický tahák nevyšel →Kolik obviněných bylo celkem zbytečně, justice neví. Soudy počty neevidují →Student nahrál přednášky ČVUT a dal je na web. Teď dostal nabídku rozvíjet on-line výuku v USA →Je to kluk! Velká Británie slaví narození budoucího krále

BYZNYS

→Unipetrol snížil ztrátu. Jeho polský majitel PKN Orlen se do ní naopak propadl →Banka Goldman Sachs manipulovala s cenami plechovek. Vozila hliník po městě →Kellnerova PPF kupuje obchodní centrum a kanceláře v Holandsku za 3,6 miliardy →Neodcházíme, bude o nás víc slyšet, tvrdí noví šéfové řetězce Spar v Česku

LIFE

→Bez střechy za pár korun: 5 laciných aut na letní projížďky, za kterými se každý otočí →Irena Dousková, autorka knihy Hrdý Buďžes, napsala pro HN letní povídku →Špekáček balený ve vakuu může být měsíc starý. Z obalu to nevyčtete, ale na chuti je to znát →V půvabné dolině říčky Rače v Srbsku se pořád můžete setkat s pravými mistry vápeníky

ART

Ihned.cz

→Křížkovy malby v českém kontextu nemají srovnání. Obstojí i vedle Picassa →Mladý Mandela v traileru pozvedá kopí národa. Je ochotný zemřít za svobodu →Tržby: Příliš strašidelný horor se stal hitem, Hollywood má ale i nový propadák →Festival Colours of Ostrava byl rekordní. Dokázal, že lidé chtějí nové tváře

146 147

TECH

→Test Galaxy S4 Active: Odolný telefon přežije koupel, bungee jumping mu ale úplně nesvědčí →Zadní vrátka ve Windows a starosti o soukromí? Microsoft není nebezpečný, vaše lenost ano →Recenze Google Glass: Krásný kus inženýrské práce a vstupenka do budoucnosti →Mobil nebo kompakt: Nikon CoolPix S5200 fotí lépe než nejlepší fotomobil, stojí čtvrtinu

SPORT

→Hlaváčková věří, že titul v singlu přijde brzy. Jsem méně zraněná a víc vydržím, říká →Návrat šampiona. Stoner přichází testovat Hondu, fanoušci ho chtějí vidět závodit →Kuchaři, maséři a back-office. Vítězství na Tour de France získávají vyladěné týmy →Nejde o život, říká Horváth před odvetou v Sarajevu a věří ve zkušenosti týmu

DIALOG

→Jak hodnotíte usnesení Nejvyššího soudu? →Český pokus o demokracii →Nervózní Norsko dva roky po Breivikově atentátu →Ještě k Zemanomii Co mě zaujalo: →Je to kluk! Velká Británie slaví narození budoucího krále →Irena Dousková, autroka knihy Hrdý Buďžes, napsala pro HN letní povídku →Špekáček balený ve vakuu může být měsíc starý. Z obalu to nevyčtete, ale na chuti je to znát →Recenze Google Glass: Krásný kus inženýrské práce a vstupenka do budoucnosti →Kuchaři, maséři a back-office. Vítězství na Tour de France získávají vyladěné týmy

Od opisování zpět k psaní: Dneska večer budou Depeche Mode hrát již po osmé v Praze, když jsme jeli v sobotu do Kutné Hory kvůli mojí komentované prohlídce v GASKu, tak na Radiu1 dávali celé odpoledne speciál o Depeche Mode (13–20 hod). Když jsme jeli nazpátek, tak jsme ještě stihli konec!

Sejma usnul pod přehozem na postel, tak to vypadá jako ilustrace k Malému princi. Had, který snědl slona. Zoe se vrtí v břiše a v rádiu říkají, že je v Labi málo vody, tak někde nejezdí lodě*…

Teď zase k opisování: Opíšu první a poslední věty z mých knžek v horní poličce naší knihovny:

První a poslední Jestli to teda chcete vážně poslouchat, tak byste asi ze všeho nejdřív chtěli vědět, kde jsem se narodil a jaký jsem měl dětství a co dělali moje rodiče, než mě měli, a podobný kecy á la David Copperfield, ale jestli chcete co vědět, mě se do toho nechce.

Nikdy nikomu o nikom nevyprávějte, poněvadž vám pak začne scházet.

– Seděl na dřevěné lavičce pod žlutým listím samotářského parku, opíral se oběma rukama o stříbrný knoflík své hole, pozoroval zaprášené labutě a myslel na smrt.

Když vyšel z nemocnice, ani si nevšiml, že se z oblohy sype sníh, jehož nadýchané a svítící vločky beze stopy krve vypadají jako holubí peříčka, a v pařížských ulicích že je sváteční nálada, poněvadž to po deseti dnech byla první pořádná chumelenice.

– 148 149

Thomas Tracy měl tygra.

A tak končí příběh o Thomasu Tracym, Lauře Luthyové a tygrovi, jenž je láska.

– Je mi smutno-…-je mi smutno, protože jsem zas nějak mimo.

Pokaždé, když se na šikmou věž v Pise podíváte, musíte se smát.

– Květen v Ajamanamu je horký a skličující měsíc.

Zítra.

– Jednoho dne, kdysi dávno v těch zašlých dobrých časech, kdy mi bylo devět a svět oplýval veškerou pomyslitelnou nádherou a život byl ještě slastný tajemný sen, dostavil se k našemu domu ve čtyři hodiny ráno můj bratranec Mourad (ten, co ho všichni mimo mě měli za blázna) a probudil mě ťukáním na okno mého pokojíku.

Bylo mi totiž moc blaze z té jízdy do Monterey.

– Andrew Makepeace Ladd, the Third, Access with pleasure the kind invitation of Mr. And Mrs. Gilbert Channing Gardner for birthday party in honor of their daughter Melissa on April 19th, 1937, at half past free o'clock…

Thank you, Andy.

– Jednou večer asi před dvaceti roky, kdy naši přepočetnou rodinu obléhaly příušnice, přestěhovali mou mladší sestru Franny i s kolíbkou do mého údajně bezbacilového pokoje, který jsem sdílel se svým nejstarším bratrem Seymourem.

A teď do postele! Rychle! Rychle, ale beze spěchu.

–

Sobotní odpoledne bylo sice rozjásané a slunečné, ale přesto to bylo počasí na svrchník, a ne na baloňák – jako celý týden, během něhož každý doufal, že to vydrží přes celý ten slavný víkend, kdy se měl hrát zápas s Yaleovou univerzitou.

Několik minut jenom klidně ležela a usmívala se do stropu, pak upadla do hlubokého spánku beze snů.

– Máš-li čas na mluvení, čti knihy; máš-li čas na čtení, jdi do hor, pouští až k moři; máš-li čas na chození, tanči a zpívej; máš-li čas na tančení, tiše seď, ty Šťastlivý Blázne Je za pět minut věčnost; ahoj, jarní vánku, kdy se zase vrátíš?

– Probuzení, jako když se stiskne vypínač a místnost zalije světlo.

O týden později já stojím na palubě parníku a dívám se, jak se až k nekonečnu valí šedé vlny Atlantiku.

– Žena, se kterou jsem žil přes pětačtyřicet let, se včera odpoledne zastřelila.

Včera večer moc nefoukalo a svítil úplněk, vím docela určitě, že jsem to pravé místo našel.

– Dnes máme pátého srpna 2005, pátek.

Nebýt vás, asi bych nikdy nedoběhl až sem.

– Byl letní večer, seděli v saloně s okny otevřenými do zahrady a hovořili o žumpě.

A pak se zvedla opona, promluvili.

– 150 151

Do kuřáckého kupé nikdo nenastoupil, to se mi líbilo. „Jedničku s hvězdičkou pro instalatéra,“ řekne nakonec Forest, a my si přiťukneme.

– Začalo to jako obvykle, na dámských záchodcích hotelu Lassimo.

Ale byla to jiná dívka, mladá a ve městě nová, a pohrávala si s klíči.

– Nad Florencií leželo červené příšeří.

Povoz projel pod můstkem v ulici U Slepého osla a ztratil se na druhém břehu kanálu.

– Den co den Ronny viděl téhož muže, jak stojí a mává.

Dál už nic není, jen já.

– Hru – na kterou Briony navrhla plakáty, programy a vstupenky, se skládala z paravánu, převráceného na bok, vyrobila pokladnu a krabici na peníze, které vybere, obtočila červeným krepovým papírem – napsala sama během dvoudenní tvůrčí smršti, čímž propásla snídani a oběd.

Teď ale musím spát.

– Cestou na letiště Newark zazvonil Joyce telefon: jednání v Berkley nakonec zkrachovala.

Ten okamžik bude trvat navždy, nebo alespoň do té doby, dokud vše, co je v něm obsaženo, nebude s úplnou a konečnou platností zničeno.

– Předpokládám, že vy ještě spíte, andílkové moji.

V každém případě chtějí pro své děti jen to nejlepší.

–

Na kolik jen mi ty první okamžiky mé budoucí role tajtrlíčka utkvěly v paměti. Život byl skutečný.

– Dokonce i skrz dveře poznávám její hlas, ten napůl uražený tón, vždycky se jí zdá, jako by jí právě někdo odmítl toužebné přání.

Tak ležím a dívám se na vodní masy, jejichž padající pohyb při upřeném pohledu nemusí být vidět.

– „Bez problému,“ odpověděl Urs Blank přátelsky a zároveň si představil, jak vráží doktoru Flurimu facku, „kvůli tomu jsem ostatně tady.“ A po několika měsících se ztratil i měděný štítek.

– Nejdřív mi jako řekla, že má dvě zprávy: dobrou a špatnou.

Podle průzkumů vede jiná strana.

– Jedenáct členů vedení usedá ke stolu v zasedací místnosti. Ředitel končí poradu.

– Tady jsou, na vteřinu protne hrot špízu jejich hlavy, odrážející se v zapařeném skle stánku s kebabem.

Mířím do samošky nakoupit zásoby na cestu.

– „Takžes ty peníze nakonec sehnal?“ ptá se Kluk, co se mu říká Vrána.

Zakrátko opravdu usnu a pak, když se probudím, patřím už do nového světa.

– 152 153

Devět měsíců vegetoval Landsman v hotelu Zimenhof a za tu dobu se žádný z jeho spolunocležníků nenechal zamordovat. „Brennane,“ řekne Landsman. „Měl bych pro vás námět na článek.“

– Narodil jsem se čtvrtého ledna devatenáct set padesát jedna, v prvním týdnu prvního měsíce prvního roku druhé poloviny dvacátého století.

Myslel jsem na to moře tak dlouho, dokud nepřišel a nepoložil mi ruku na rameno.

– Pár hodin před rozedněním se neurochirurg Henry Perowne probouzí a zjišťuje, že už je v pohybu, sedá si, odhrnuje přikrývku a pak si stoupá.

A konečně se neznatelně propadá: dnešní den končí.

– Před očima nám leží město.

Do další tmy zbývá ještě spousta času.

– V Martiriu je vedro jak v pekle, ale noviny na verandě zprávami přímo mrazej. „Všichni už jsou pryč, paní Porterová, všechno je zas jako dřív-…“

– Osm hodin, za hodinu dvě opustím hotel.

Ano, šest hvězdiček Dobrému ránu.

– Dneska volal nějaký chlápek z Long Beach.

Každý den jejího života, každá minuta jejího života: jen kdyby si to dokázala zapamatovat.

–

O. K., noc, zase jednou tenhle zápas se smrtí, útržky spánku týraného strachem, můj dětský pokoj, jímž otřásají osudově mocné orchestry, a všechny tyhle hlasy lupičů ze zadního dvora, které nepřetržitě křičí moje jméno.

Proč se pořád ještě díváš na mě?

– Naše ospalé město znenadání zaplavily tisíce mladých mužů, povětšinou chudých chlapců pocházejících ze všech našich jižních států, které odervali od jejich farem, plantáží, ze skromných příbytků, zatímco jejich novopečení oficíři, čerstvě vylíhlí z vojenské školy, přišly ze severu, od Velkých jezer a z prérií.

Sbohem, Zeldo, bylo mi ctí.

– Koncem sedmdesátých let, když mi bylo patnáct, jsem utratil do posledního centu všechno co jsem tehdy měl v bance za letenku Boeingem 747 napříč kontinentem do manitou, do hlubin kanadské prérie, abych se zde stal svědkem úplného zatmění slunce.

Nemůžu si vzpomenout, jestli jsem řekl děkuju.

– Konec opisování. je 14:30

Svačina: 2× mistička corn flakes, jen tak bez mlíka či jogurtu. Zbývá mi hodina věnovaná psaní. Musím upřímně napsat, že jsem myslela, že budu víc produktivní, vždyť já tady chvílemi lelkovala a ležela na koberci se Sejmou. Jedu bez pauzy na oběd, až dopíšu, udělám si třeba rýži se zeleninou a tuňákem. Taky jsem chtěla jít poslat pohled mamce do Liberce, kde připíšu přání k Jirkovým narozeninám a Sejmovi pro čerstvou travičku a mě pro zmrzlinu. Dneska není takové vedro jako včera, což je po-ho-da! Byli jsme vedrem úplně na placičku.

154 155

Naše nová zdravá specialita: nabobtnalá chia semínka s džusem. Je to moc dobrý, a protože chia semínka jsou ultra zdravá, tak je to v podstatě zázračné pití! Také občas cvičím jógu podle YouTube, ale nemám tu správnou podložku, tak cvičím na koberci a tlačí mě kolena, asi jak teď vážím víc.

Poznámka, teď je 16:45 tedy 15 minut po plánovaném skončení „osmihodinovky“. Jen jsem dopsala předchozí text, na chvilku jsem si lehla k Sejmovi a usnula jsem, takže mám černý puntík za spaní v pracovní době. Loučím se s Vámi a zase někdy…

PS: Počasí a historie, to jsou obory, kde se pořád něco mění

VLAS JE MÁ ČASOVÁ OSA 2013

156 157

Jednou v rádiu říkali, že zkoumají ostatky Shakespeara (kosti, vlasy), aby zjistili, zda kouřil marihuanu. Dovedlo mě to k myšlence, že ve vlasech nejsou zaznamenané pouze informace o našem zdravotním stavu, ale jsou v něm pomyslně zaznamenané i naše vzpomínk a události z našeho života. Vlas pro mě představuje časovou osu, kdy jeden centimetr vlasu přibližně odpovídá jednomu měsíci života.

158 159

160 161

162 163

164 165

OS É

H T

DENISA SMETANOVÁ Turecké Menu, Berlín 2006

166 167

YVETA KROUPOVร Lรกksa 2013

168 169

TOMÁŠ VANĚK Particip č. 39 „Sbírám popisy v jedné větě, o kterých by se dalo říci, že je zažíváme – známe téměř všichni.“ 2003—2013

Občas mám strach z budoucnosti, občas toužím vrátit se zpět do minulosti. Občas, když slyším zpěv ptáků, myslím si, že mi zvoní mobil. Když doma ve tmě civím na puštěnou bednu, kterou náhle vypnu, že jdu spát, pluje mi před očima několik sekund její paobraz. Pokaždé, když používám lepící pásku, nemůžu najít naposledy ustřihnutý konec. Při jízdě na eskalátoru mi vždy madlo ujíždí s rukou rychleji. Do dveří, které se otevírají táhnutím často tlačím a tahám za ty, do kterých se má tlačit. Občas, když si svlékám svetr, zelektrizuje se mi celá hlava. Nerad dávám flašky do igelitové tašky. Někudy jsem šel poprvé. Po nějakém čase jsem tudy šel znovu a přistihl jsem se, že jsem ledabyle věnoval pohledy stejným místům jako poprvé. Záděra. Vždy, když překračuji hranice, celá situace se náhle změní - levá strana v pravou, dole v nahoře a naopak. Občas se mi v botě shrnuje ponožka pod patu. Když mi přijde poštou dopis v obálce jen s mojí adresou, jsem jemně rozrušený, kdo mi to asi píše. Čekám-li na zastávce na tramvaj, často kontroluji směr, jestli tramvaj už přijíždí. Občas, když čtu knihu, myslím úplně na něco jiného, ale mechanismus čtení běží dál bez mojí kontroly. Často si články přečtené v novinách přepovídávám do svého jazyka. Občas, když se probudím, jsem rozjitřen z reálnosti svého snu. Když krájím cibuli, vnímám, že ji se mnou právě nyní krájí nespočet lidí v celém vesmíru. Někdy, když mluvím před lidmi, vidím se z pozice „mimo“, jak mluvím. Pravidelně ve vzduchu cítím vůni rána, jara či prázdnin. Abych se zbavil nočního přemýšlení, vstanu jdu ke stolu a nekreslím si to či zapíšu. Při dívání se na televizi nepřemýšlím. Některé barvy nesnesu mít oblečené v horní části těla. Když vykonávám malou potřebu, paradoxně těžknu, vpíjím se do země. Přepínání televizních programů je samostatná disciplína. Když vytáhnu elektrickou šňůru ze zásuvky, mám pocit, že se malou chvíli táhne za šňůrou nějaké medové vlákno. Občas na někoho myslím a on mi záhy zavolá. Když sedím na židli a opřu se o opěradlo, mám pocit, že jsem se vypnul. Nevím si rady s pohledem na noční hvězdné nebe. Občas, když mi zazvoní telefon a zvednu ho, mám nutkání jen beze slova poslouchat a pak zavěsit. Když strávím nějaký čas nakupováním ve velkém supermarketu, odcházím v jakémsi somnambulickém stavu. Když se dotknu obrazovky zapnuté televize, zelektrizováním se mi ježí ruka.

Mé srdce je větší osobnost než já. Když je mi chladno a s výdechem se uvolním, zima jakoby ze mě steče. Když nejsem najedený, lépe mi to myslí.

Občas se cítím jako dcera své dcery a syn svého syna. Když mám něco zformulovat v jedné větě, zdá se mi, že je to neuskutečnitelné. Když chci vyprávět někomu o nějakém bohatém zážitku, skoro vždy mi na to stačí jen jedna věta. Často uhodnu několik sekund napřed, kdy mi zazvoní telefon. Často se bojím, že mi v kapse zazvoní mobil, který tam nemám. Když večer usínám, bojím se, že ve spánku zapomenu dýchat. Když jedu výtahem, častokrát se mi zdá, že nezastaví na označeném poschodí. Občas se mi zdá, že právě v průběhu mého života dojde ke konci světa. Někdy se mi zdá, že se probudím z tohoto života a ocitnu se v úplně jiné existenci.

Mám neodbytný pocit, že někde ve světě chodí člověk s mojí tváří. Když si začnu číst v tramvaji, tak se mi nechce vystoupit. Od té doby co bydlím v jedenáctém patře, ráno neslyším zpěv ptáků. Když mi lidé vyprávějí sny, co se jim zdály předchozí noc, točí se mi hlava a mám chuť být zlý. Když usínám, tak mám nejlepší nápady a pak vstanu a rozsvítím, že si je zapíšu a v tom se mi zdají banální. Jen někdy si uvědomím, že stále vidím svůj nos. Vždy, když vidím nastupovat důchodce do tramvaje, mám strach že upadne. Často, když cedím uvařený špagety, minimálně jedna mi sklouzne do dřezu. Někdy nemůžu vyhnat z hlavy nějakou blbou písničku a pořád mi tam hraje dokola. Někdy po probuzení než otevřu oči, vůbec nevím, kde jsem. Když mám někde nějaký stroupek, pořád ho musím seškrabovat.

Když si stoupnu kdekoli do nejkratší fronty, situace se pokaždé něčím zkomplikuje a vedle už bych dávno byla na řadě. V čekárně u zubaře mě automaticky zuby přestanou bolet. Občas mívám pocit, že jsem nevypnula žehličku, i když jsem vůbec nežehlila. Jsem přesvědčena, že můj pes ví, co si myslím. Denně jezdím stejné trasy a občas se mi stane, že dojedu do práce, i když jsem původně jela nakoupit. Když si chci prohlédnout lépe zboží za výlohou, stane se mi, že narazím hlavou do skla. Často si chci navyklým pohybem urovnat brýle na nose, i když mi ve skutečnosti zrovna v tom momente leží na nočním stolku. Vždycky, když ráno vstávám z postele, připadá mi, že je v pokoji strašná zima a mám sto chutí zalézt zpět pod peřinu. Každou cestu metrem mám toužebný nutkání, jaký by

to bylo skočit pod jedoucí metro, a každou cestu metrem se bojím, že mě tam náhodou někdo shodí. Kdykoliv mi uvízne zbytek jídla v zubu, musím ho dostat co nejrychleji ven. Podivám-li se na digitální hodinky ve chvíli, kdy nezbývá mnoho do tří stejných čísel, vždy si počkám, abych to viděl.

Když jsem něčím „nový“ (účesem, oblečením apod.), mám pocit, že se na mě na ulici všichni dívají. Nemám rád dobu, kdy mám hodně mastné vlasy. Stejně tak nemám rád vlasy úplně nemastné. Nad jakoukoliv propastí si představuji svůj pád. Na zádech mě nejvíc kouše to místo, na které si nedosáhnu. Když stojím na nástupišti a přijíždí vlak či metro, mám strach, že mě někdo strčí do kolejiště. V hloubce sebe stále cítím, že existuje někde moje spřízněná duše. Při snídani se častěji dívám na hodiny než do talíře. Právě oblíbená píseň, která akorát hraje, mi umí být v té chvíli nejbližším přítelem a dodat či ještě zvětšit chuť do čehokoli.

Když usínám, cítím, že v pokoji nejsem sama. Někdy nedokážu vyjádřit slovy, co přesně cítím. Když žehlím, mám strach, že tu věc každou chvíli propálím a zůstane v ní díra. Často ztrácím na určité období jednu ponožku z páru. Občas mám strach z budoucnosti, občas toužím vrátit se zpět do minulosti. Jednou za čas mě popadne touha si pokoj zařídit nanovo a jinak. Jsem vděčná, že se mám kam vrátit a hlavně za kým. Když zpívám, je mi fajn. Když tancuji, mám pocit, že dokážu létat. Při telefonování si kreslím obrázky. Když pospíchám, očima na hodinkách zpomaluji čas. Při cestě autobusem sousedovi čtu nadpisy článků v jeho novinách. Vždycky mám špatný pocit, když si v poloprázdný tramvaji stoupne někdo těsně ke mně“. Šlapu na kulaté kanály a vyhýbám se hranatým. Když dobíhám metro, něco mě nutí zkusit, jestli stihnu nastoupit až těmi dalšími dveřmi.

Horoskopům nevěřím, ale čtu je. Nesnáším, když po mně muž opakuje vysokým hlasem to, co jsem právě řekla. Když šlápnu na dlažbě na rýhu, mám pocit, že jsem udělala něco špatného. Někdy, když usínám, jakoby se vznáším a cítím kolem sebe neuvěřitelně velký prostor. Nesnesu pohled na pootevřenou skříň. Často si v duchu lidi přirovnávám ke zvířatům.

Když si líčím řasy, mívám otevřenou pusu. Když si umyji vlasy a zůstanu doma, je mi líto, že mne nikdo nevidí. Ráda vstávám a snídám první,ať mám začátek dne pro sebe.

JIŘÍ KOVANDA Přírodopis 2013

174 175

DAVID KRŇANSKÝ Kavkaz 2012

176 177

MARGARETA TURČÍNOVÁ Místo polštářů má kočky 2013

178 179

Blanka Kirchner

Narozena 1982 v Liberci. Žije a pracuje v Praze a Ústí nad Labem. www.blankakirchner.com Studium: Od 2010 Fakulta umění a designu Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Vizuální komunikace (Ph.D.) 2001 - 2008 Fakulta umění a designu, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem 2005 Hochschule für Technik und Wirtschaft Berlin, Německo Communications Design Výstavy: 2013 → David Shrigley je o 33 cm vyšší než já.

Projectroom GASK. Kutná Hora → ESSL Art Award, Galerie Futura, Praha → Minimální trvanlivost. Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem 2012 → Hello, my name is Googlologist. Galerie 307 VŠUP, Praha → V jednom kole, v sedmém nebi. Vratislavice 101010, Liberec 180 181

2012 → Zrcadlo. Designblok 2012 / Superstudio Clam-Gallasův palác, Praha → Passing Memories. Art Workshop Lazareti, Dubrovník, Chorvatsko → Capture A Moment, ISCP Studio, New York, USA → Gym Lessons. Česká národní budova, New York, USA 2011 → Analog In the City. Galerie/CZD, Praha → Paralelní historie. Severočeská galerie výtvarných umění, Litoměřice → Postcards From Europe. Wem Town Hall, Shropshire, Velká Británie → Art of Urban Intervention. Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem 2010 → EXIT. Projektraum 1 des Kunstraum Kreuzberg/Bethanien, Berlín, Německo → Městečko usíná. NoD, Praha → Tvoření světů. Galerie Emilla Filly, Ústí nad Labem 2009 → Formáty transformace 89—09.

Dům umění města Brna, Brno → Moving Artists. Motorenhalle, Drážďany, Německo → Selection 11.1. Galerie Václava Špály, Praha 2008 → Obraz, komunikace, funkce, styl. Sbírka moderního a současného umění, Národní galerie, Praha → Obrazy slov. Letohrádek Hvězda, Praha → Rozum v oku. Galerie Petrohrad, Plzeň

Blanka Kirchner Nikdo nikdy nepochopí, jaké to je, být někým jiným

Edice: Projekty Autor: Blanka Kirchner Autoři textů: Blanka Kirchner, Zdena Kolečková Fotografie: Blanka Kirchner, Radek Jandera Odpovědný redaktor: Zdena Kolečková Grafická úprava: Marek Fanta, František Kast Písmo: Executive (Optimo) Počet stran: 184 Vydáno v nákladu 200ks Tisk: INDIGOPRINT s.r.o.

Vydání první ISBN 978-80-7414-606-0

© Blanka Kirchner, 2013 © Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem © Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem © GASK – Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora Publikace byla vydána na základě podpory studentského grantového projektu v rámci specifického vysokoškolského výzkumu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

182 183