Únor February 2019
14 Revue for the presentation of Czech and Slovak architecture
14
Revue pro prezentaci eské a slovenské architektury
Únor / February 2019
Cena: 185 K / Price: 7 EUR
EDITORIAL
POMÁHAT
A CHRÁNIT Dokážete vyjmenovat 10 staveb za posledních 10 let, které by si za půl století zasloužily památkovou ochranu?
V aktuálním ísle se nám sešlo hned několik zajímavých rekonstrukcí. Každá z nich má „za sebou jiný p íběh, odráží jiný p ístup k původnímu dílu. Ano, i autodílna v Máslovicích proměněná v obecní hospodu se spole enským
sálem byla svébytným dílem, nicméně steskem po její původní podobě slza ukápne jen pamětníkům s chronickým zánětem spojivek.
V našem výběru nenajdete žádný z p íkladů „pietní o isty . Není to proto,
že bychom si nevážili práce tvůrců, kte í p istupují k obnově starších budov ‒ v tomto p ípadě se nebojím íci památek ‒ v p ísně renova ním duchu. U mnoha historicky cenných staveb totiž autor asto ani jinou možnost nemá. Nebo má ‒ ale pouze za cenu mimo ádného úsilí. Které ale na oplátku vede k mimo ádným výkonům
P esto jsme se soust edili na t i
p íklady staveb, každé v jiném duchu, jiného stá í i funkce, které se spíše než renovace do kaly vysokého stupně adaptace na nové prost edí. Což, pokud se povede, nakonec vytvá í jeden ze základních p edpokladů jejich dalšího p ežití.
Konzervace a ustrnulost totiž architektu e nesvěd í ‒ což u kulatého stolu
uznal i uznávaný historik umění Richard Biegel, jehož Klub za starou Prahu
rozhodně nelze obvi ovat z p ehnané náklonnosti k demolicím v památkové zóně. Nicméně, jak se mění města samotná, tak se mění i způsob vnímání
toho, co považujeme za hodné ochrany. Typickým p íkladem je architektura 19. století, s jejímiž relikty se potkává každé eské i moravské město ‒ a ne každé se s nimi dokáže náležitě vypo ádat. V sou asnosti se navíc
romanticky oprašuje dědictví architektury druhé poloviny století dvacátého, bohužel asto bez znalosti kontextu a pouze na základě formální podoby ‒ jak íká Josef Pleskot v rozhovoru na str. 12.
Spole ným jmenovatelem všech povedených rekonstrukcí, větších
i menších zda ilých zásahů do tvá e naší kulturní krajiny, je hluboké
porozumění. To, které stojí peníze a as navíc, kterýchžto se nám obojího
nedostává. P esto se nám zdá, že chápat poslání architekta jakožto tvůrce kulturního dědictví by mělo být pro jeho práci klí ové. Aby bylo za půl století vůbec co chránit. P íjemné tení Matej Šišolák
1
Revue pro prezentaci eské a slovenské architektury
CEO:
Zuzana Melicharová
zuzana.melicharova@premiummediagroup.cz ŠÉFREDAKTOR: Matej Šišolák
matej.sisolak@premiummediagroup.cz +420 608 215 740
14
LAYOUT, GRAFICKÁ ÚPRAVA, ZLOM: Lenka Holubová
KRESBA NA OBÁLCE: Matěj Hájek REDAKCE:
Adam Štěch REDAK NÍ RADA:
Martin Barry, Maroš Fe ík, Igor Kova evi , Petr Lešek, Jan Šépka, David Tichý, Jaroslav Wertig
JAZYKOVÁ REDAKTORKA: Adéla Rus áková HEAD OF SALES: Iveta Šlemrová
iveta.slemrova@premiummediagroup.cz +420 724 432 165
008
Erika Drbohlavová
erika.drbohlavova@premiumediagroup.cz +420 734 892 315 Tanja Kovac
tanja.kovac@premiummediagroup.cz +420 773 577 761 PRODUKCE:
Milan Novák
milan.novak@premiummediagroup.cz TISK:
Triangl, a. s. DISTRIBUCE:
eská pošta, Adiservis, Mediaservis
RO NÍ P EDPLATNÉ:
Cena 900 K , studenti 600 K Objednávky:
www.architect-plus.cz
E-mailem: postabo.prstc@cpost.cz Telefonicky: 800 300 302
OBSAH
SALES MANAGERS:
001
Editorial
002
Obsah
AKTUALITY 004
Leopold Banchini Architects: Casa CCFF
006
Bower Studios: Gray Matter ‘s Showroom
007
Fandament architects: Hostinec Fara
008
ORA: Vesnický dům
Cena: 185 K / 7 € Registra ní íslo MK: E 22707
030
TÉMA: REKONSTRUKCE A OBNOVA 010
Kulatý stůl: Minulost na talí i
asopis ARCHITECT+ vydává
Architect plus, s. r. o. I O: 049 51 573
ADRESA REDAKCE:
Na Florenci 1332/23 Nové Město, 110 00, Praha 1
íslo 14 (01/2019)
Vychází 6x ro ně
Vyšlo: 25. února 2019 www.architect-plus.cz
REALIZACE 014
Fiala ‒ Němec: Jarray
Go ár
a Fiala
026
Petr Volf: Několik poznámek k rekonstrukci paláce Špork
030
Atelier Krátký: Genius Machinae
036
Petr Pištěk: „Beto ák po rehabilitaci
038
Bod architekti: Vesnická hospoda pro 21. století
OBSAH
086
014
048
050
Matej Šišolák: Selský industriál
SOUTĚŽ 102
050
Cakov and partners: Výlet za zrcadlo
060
Imro Vaško: Sklo v architektu e
Multifunk ní hala u ZŠ s venkovním sportovištěm v Praze-Suchdole
SERVIS
064
LANDSCAPE
106
Akce, p ednášky, debaty
Molo architekti: Zážitek z lesa
108
Výstavy
109
Architektonické soutěže
110
Další sezona v Kruhu
112
Superstudio
114
Marketplace
DESIGN 078
Matej Šišolák: Hongkong: Designová brána do jihovýchodní Asie
082
Adam Štěch: Design podle moderny
086
Archibook: IMM v Kolíně nad Rýnem
MEDIA 116
Adam Štěch: Spencer Bailey: Od Surface k Phaidon
118
Nové knihy
HISTORIE 090
Adam Štěch: Luigi Moretti
NEZNÁMÁ STAVBA 096
Adam Štěch: Fuchsovy organické vily
3
4
AKTUALITY
CASA CCFF Místo: Lancy, Švýcarsko Autor: Leopold Banchini Architects Investor: privátní Hlavní dodavatel: INGENI Projekt: srpen 2018 Realizace: prosinec 2018 Foto: Dylan Perrenoud
„Casa CCFF je obytnou továrnou plovou-
Spole ně s Danielem Zamarbidem tvo il
st ešním prosklením ve tvaru klasických
a Lisabonu. Se svými projekty komentova-
cí nad nedot enou zahradou. Rozsáhlým
zubatých továrních st ech je velký otev e-
ný objem domu lehce naplněn dostatkem slune ního světla. Pohledy do exteriéru
jsou pe livě zarámované, vytvá í intimitu uprost ed industriálního městského pro-
st edí. V prvním pat e rozdělují dvě vnit ní zahrady volné obytné prostory a p inášejí p írodu do srdce domu. P ekrytí prů-
hlednými fóliemi rozost uje hranice mezi interiérem a exteriérem. Pod zavěšeným objemem prvního patra se uvol uje kry-
tý prostor pro venkovní pobyt i parkování automobilu. Každý architektonický prvek, který jsme zde použili, vznikl s vědomím
navrhnout co nejefektivnější a nejlevněj-
ší dům, popisuje svou nejnovější realizaci architekt Leopold Banchini.
Ještě donedávna se ale Banchini nemohl
pochlubit podobnou realizací, a to i p es-
to, že v architektu e už působí mnoho let.
kreativní duo Bureau A, sídlící v Ženevě
li, provokovali a relativizovali význam ar-
chitektury pro naši spole nost. Pro institut švýcarských architektů navrhli nafukova-
cí klub, pro umělecký festival zase sou asnou podobu Stonehenge z p epravních
kontejnerů. Jejich tvorba na pomezí architektury, umění a scénografie jako by zá-
měrně narušovala tradi ní pohled na tuto disciplínu. Banchini se Zamarbidem úmyslně popírali stati nost a stálost architektury ve prospěch proměnlivých struktur plných p ekvapení.
Nedávno se ale autorské duo rozešlo
a každý se vydal svým vlastním směrem.
Banchini se ve své nejnovější realizaci dostal k tradi nějšímu pojetí architektu-
ry a navrhl první obytný dům. Záměrně se ale opět vymezuje švýcarským kli-
šé. Nepoužívá těžký kámen ani beton
a navrhuje stavbu otev enou do krajiny
a naprosto odleh enou svým proskleným p ízemím. Nachází se nedaleko industriální krajiny ženevského hlavního nádraží, kterou ve své odleh ené architektu e také výrazně evokuje, p edevším velkým kruhovým oknem a zmíněnou st echou se sérií prosklených světlíků. Architekt úmyslně použil nejlevnější dostupné materiály, aby redukoval náklady na minimum. Zárove ale dbal na efektivní izolaci a co největší p ístup slunce do interiéru. erné d evěné opláštění exteriéru dopluje světlý interiér. Dům byl postaven týmem lokálních emeslníků za pouhých pár dní. P edstavuje efektivní a levnou architekturu s mimo ádným prostorovým uspo ádáním. Zárove se v její ikonografii zrcadlí okolní krajina a konceptuálněkritické myšlení autora. Dům je alternativou ke klasickým švýcarským domům, které většinou spo ívají na těžkých betonových základech. www.leopoldbanchini.com
AKTUALITY
5
6
AKTUALITY
GRAY MATTERS‘ SHOWROOM BY BOWER STUDIOS Místo: Greenpoint, Brooklyn, New York, USA Autor: Bower Studios Investor: N/A Hlavní dodavatel: Bower Studios Hlavní subdodavatelé: N/A Projekt: srpen 2018 Realizace: prosinec 2018 Foto: Charlie Schuck
Prostor nového newyorského butiku zna ky na výrobu dámské obuvi Gray Matters se rozprostírá na ploše 186 m2. I p esto se zdá jeho prostor mnohem větší, a to díky monumentálnímu zrcadlu, kterému autoi interiéru p isoudili jednu z hlavních rolí celkové koncepce. Designé i ze studia Bower navrhli pro Gray Matters komer ní prostor, jehož sou ástí je i studio a kancelá e zna ky, kterou založila teprve v roce 2015 mladá designérka Silvia Avanzi. Dnes produkuje vlastní linie obuvi ve spolupráci se zkušenými italskými emeslníky z Benátek. Její nový butik není klasickým obchodem. Ve svém showroomu vítá zákazníky pouze po objednání. I proto mohli auto i vytvoit více neformální a prostorově rozehraný interiér. Nejvýraznějším prvkem prostoru je kombinace pastelových barev, modré a oranžové, a to na pozadí istě bílých stěn, stropu i podlahy. Oranžový koberec
meandruje jako eka skrze bílý prostor
Matters inspirovala také další interiérové
zujícího jakousi bránu do jiného světa.
nují základní tvary s bohatými texturami
a kon í u rozměrného zrcadla symboliSe svým zaobleným tvarem a nazna e-
ným erným stínem p ipomíná totiž portál a vytvá í iluzi nekone ného prostoru za stěnou.
„V kombinaci s plynulou linií koberce navozuje zrcadlo dramatickou iluzi oteví-
rání do rozsáhlého sousedního prostoru
showroomu, který ale ve skute nosti neexistuje, hovo í o interiéru auto i z Bower
Studios. Unikátní zrcadlo vychází z kolekce Arcade Mirrors, které auto i p edstavi-
prvky butiku, ve kterých designé i kombia detaily. Malé konferen ní stolky nesou
oranžové travertinové desky. V kontrastu
k tvrdému kamenu navrhli auto i válcovité sametové stoli ky v modré barvě. Některé z nich jsou p ímo zabudované do válco-
vých nik ve stěně. „Design showroomu je
inspirován p íjemnými kompozicemi, tvary, materiály a barvami, které se nacházejí v samých botách, které jsou na displeji,
což má za následek soudržnou kombinaci módy a funkce,
íká Bower Studios.
li již na ja e tohoto roku během New York
Několik dalších interiérových elementů
dému a temperamentnímu estetickému
p edevším o na míru vyrobený kancelá -
Design Weeku. „Zrcadla p ispívají k mla-
pocitu z prostoru a zárove zůstávají ele-
gantní a rafinovaná, stejně jako charakter celé zna ky Gray Matters, dodávají. Elementární geometrie obuvi Gray
navrhlo studio v kancelá ích. Jedná se
ský stůl, který podpírá velké vejce vychá-
zející z tvaru podpatku ikonického modelu zna ky, bot Mildred.
www.bower-studios.com
AKTUALITY
HOSTINEC FARA Místo: Lou ná nad Desnou Autor: Fandament Architects Investor: soukromá osoba Projekt: 2016 Realizace: 2018 Foto: Petr Soukup
Architektonický ateliér Fandament stojí za citlivou rekonstrukcí v Jeseníkách. Revitalizace historického objektu původní fary z p elomu 19. a 20. století v Lou né nad Desnou dala vzniknout zda ilému p íkladu sou asné gastronomie a krátkodobého ubytování. Brněnský ateliér má ve svém portfoliu již celou adu menších i větších realizací a projektů. Hostinec Fara je ale odlišný. Jedná se o rekonstrukci, která lehce vybouje z jejich standardní tvorby reziden ních i komer ních staveb. „Nápadem, od kterého se odvíjel návrh projektu, bylo zachování vnější sko ápky domu. Nové vnit nosti vnikají do domu bo ními fasádami, které jsou obložené mod ínovými latěmi pod úhlem 45° . Otvory jsou lemované bílými šambránami. Historizující vzhled podpo ený istotou bílé fasády zůstává. Nevýrazné erné logo z elní uli ní fasády napovídá, k emu dům dnes slouží, uvádí svůj projekt architekti.
Průnik starého s novým za íná od jádra v interiéru. Nosné stěny jsou podep ené masivními ocelovými nosníky, které jsou v interiéru záměrně p iznané. Prostor v hlavní ásti nad barem je otev ený až do krovu. P iznané konstruk ní prvky se odkrývají ve své kráse. Kolem nově probouraných okenních ploch v bo ních fasádách jsou vytvo ené sedací boxy. Boxy jsou dostate ně široké na to, aby si v nich mohl lověk i lehnout, odpo inout. Volný průhled domem v podélném směru otevírá celý prostor hostince. Původní vstupní dve e byly zrenovovány a použity jako dve e na toalety. Nově umístěný krb v centrální ásti dispozice respektuje původní osovou souměrnost domu. Vy ezávané prvky respektují, jak krov opravdu d íve vypadal. Celý interiér dola ují detaily v podobě použitých prvků nebo materiálů. Drátěné lustry s industriálním charakterem, tmavě modrá barva indigo na vlnitém štuku, bar obložený
místní žulou, paroží nad krbem jako šperk. Provedené zásahy se snaží reflektovat místo i dobu svého vzniku. Jednoduchost architektury se zde setkává s jemným dekoratérským citem sou asného st ihu. „Ve zbývajícím druhém podlaží vznikly t i apartmány s možností ubytování nejen pro hosty restaurace. Každý apartmán má své vlastní hygienické zázemí a kuchy skou linku. Zvolený obklad v koupelnách odkazuje na porcelán zdobený tradi ním cibulovým vzorem. Stejný obklad, jen jinak aplikovaný, je také za kuchy skou linkou, hovo í o projektu architekti. Sou ástí návrhu bylo i pojetí venkovních úprav kolem domu a zast ešení venkovní terasy. Ocelová konstrukce jako istě nový prvek je p isazená k původní hmotě domu. D evěné žebrování z mod ínových fošen po levé straně od hlavního vstupu odclo uje od aut zásobování a parkování. www.fandament.eu
7
Hledání návodu na použití minulosti a její propojení se současností ve vztahu k rostlé městské struktuře – i tak by se dala shrnout diskuse u kulatého stolu v aktuálním vydání Architect+. Pozvání přijali Richard Biegel, historik umění a pedagog (mj. Klub Za starou Prahu a ředitel Ústavu pro dějiny umění FFUK v Praze), architekt Josef Pleskot (AP atelier) a architekt a pedagog Jan Šépka (Šépka architekti, VŠUP v Praze).
Z pohledu vztahu k minulosti prožíváme, zdá se, velmi romantické období. Velmi sílí názor: Co je staré, to je krásné, to je dobré a správné Jak to vnímáte vy? Richard Biegel: Nacházíme se v období, kdy prožíváme velmi silné vnímání historicity. Celá civilizace se nostalgicky obrací dozadu, a proto jsme na vrstvy minulosti citlivější. Navíc jsou pro nás dob e itelné, i laici poznají t eba stá í každé z nich. My zažíváme stylové vrstvy historicity, což nás uvádí do zvláštní situace: Bu je nostalgická, nějakým způsobem se s ní identifikujeme, nebo ji odmítáme. Te p evládá naše historizující vědomí, které je otázkou okamžiku ‒ za 10 roků to může být jinak. V 60. letech se minulost vnímala úplně jinak. Nerozuměli bychom si s nimi a oni by nerozuměli nám. 50. léta byla zase jiná V našem chápání minulosti je obsažen i strach z toho, že mizí něco, co už nedokážeme zachytit. Architekt má obrovskou odpovědnost. Rozhoduje jako doktor p i zákroku ‒ něco u íznu, něco nechám. My ale nevíme, eho si budoucnost všimne a co shledá pozoruhodným. P ed 40 lety se klasicistní architektura nebrala moc vážně a dnes ji ctíme. Ta odpovědnost má své hranice, již tvo í to, co právě te cítíme a vidíme. A tím se jí nez íkejme, jenom si jí bu me vědomi. Josef Pleskot: Osobně si vší historické substance velmi vážím, zejména pokud cítím, že je „stavebním materiálem pro budoucnost. Pokud ve stavební materii cítím potenciál, že může být do budoucna rozvíjena, pak stojí za to se jí s nejvyšší citlivostí zabývat. Důvodů je mnoho ‒ t eba udržení paměti, identity, kultury, jisté krásy a tradice, duše. Zásadně však jde o to, jak
s historickou substancí zacházet. Jestli v duchu vlastnímu Josefu Mockerovi, nebo způsobem, jakým k věci p istupoval Jaroslav Fragner. Mně je blízký ten druhý p ístup, na němž je víceméně postavená „ eská škola architektonického p ístupu k rekonstrukcím ‒ ili Fragnerova škola, kterou realizoval ve slavném Karolinu. Mezi těmito póly se však nachází ještě hodně dalších poloh.
RB: Já v Karolinu žiju svůj profesní život, s komplexem jsem srostlý p es 20 let. Fragner de facto navázal na p edchozí zásahy ze 30. let a potom za války, kdy byla vybetonovaná aula, protože zde měla vzniknout hlavní budova německé univerzity. Zmi uji to proto, protože ta pokorná architektura Fragnera, která je v p ípadě Karolina silně interpretující a do íkávající, vyrůstala z rozporuplných ko enů, z areálu, který byl v době, kdy do něj autor vstoupil, již otev en. Fragner byl v momentech, kde byl konfrontován s tou silnou minulostí, velmi silný a výsledek je silný též. V domech, kdy minulost nechtěl vnímat, je výsledek strašlivý. Výsledkem jsou dvě stránky rekonstrukce. Jedna je umoc ovací ‒ Karolinum, a pak je tady druhá ást, reprezentovaná domy do Celetné ‒ a tam toho zmizelo strašně moc. Tam zmizely vrstvy od 17. století výš a nahradila je ne moc kvalitní dobová konfekce, která nebyla moc dobrá. Je dobré, že jsme diskusi otev eli právě Fragnerem, protože v jeho stěžejním díle je patrná jak síla, kdy si je architekt minulosti vědom a p ijme tu odpovědnost, tak i lhostejnost, která vymazala pamě a na jejím místě nic nevzniklo. Jan Šépka: Hranici uvědomění si hodnoty minulosti pro mne tvo í objevování p íběhu. P íběh stavby, která může být pro někoho i bezcenná, je pro mne vlastně daleko důležitější než jenom za ít oprašovat historický oblouk. Jak se vám da í p íběh identifikovat? JŠ: Nehledám atribut vlastní ur itému stylu. Klidně to
E
R
A T L Í A ŘI N T
KONSTRUKCE A OBNOVA
TÉMA: REKONSTRUKCE A OBNOVA
MINULO S
10
KULATÝ STŮL
Nikdy není dobré podléhat » tendenci dobového módního
může být i nový prvek, který má opodstatnění a stává se nedílnou sou ástí stavby. Nechci být p íliš konkrétní, protože u každé stavby je to něco jiného. Může se nap íklad jednat i o osobní p íběh rodiny a nakonec nemusí to být z hlediska architektury a designu vůbec hezké. Nap íklad ur itá anomálie, která sice narušuje istotu historické stavby u mne také může sehrát podstatnou roli. U rekonstrukce by měl být architekt v pozoru s tím, že by neměl rozlišovat, co je pěkné a co naopak není. Naopak by měl umět posoudit, co je podstatné. Stejný význam tedy dávám jak samotné historické materii, tak i těm osobním p íběhům, které jsou ve stavbách zaznamenány. Jakým způsobem se p íběh Jana Šépky potkává s tezí Josefa Pleskota o hledání substance, která má platnost pro budoucnost? JP: V mé terminologii můžeme nahradit slovo duše slovem p íběh. Významy obou pojmů se mohou v architektu e dost shodovat. Duše je ve zdech nějakým způsobem otisknutá, za ní je p íběh, který na nás působí (oslovuje nás), na něj je možno navazovat (rozvíjet jej). A provazovat s novými podněty a okolnostmi. A tak materii stále udržovat svěží a posílat ji v dobré kondici do budoucnosti.
VRSTVENÍ MĚSTA P íběh i duše je tedy něco, co ve stavbě p etrvává, zatímco pohled na historický styl a jeho hodnotu se mění? JŠ: Vzpomenu na 90. léta, kdy ada lidí vnímala brutalistní architekturu velmi odmítavě. Dnes ji celá ada nejen mladých architektů objevuje a hájí. JP: My jsme se ve škole o 19. století u ili jako o období, které v architektu e není hodno velké pozornosti. To byl duch doby a platil po celém světě. Pat ím do skupiny lidí, která už tehdy za ala s tímto názorem polemizovat. 19. století p ece taky p ineslo své pozitivní p íběhy. Kup íkladu zrcadlilo industriální éru a rozvinulo města o jeden nep ehlédnutelný prstenec. Pokud jde o bytovou výstavbu, 19. století se pohybovalo v jistých regulích, po kterých se dnes silně a nostalgicky volá, aby se podle nich zase města stavěla. Jsem ale k těmto dogmatům velmi ostražitý 19. století také napáchalo mnoho chyb, má na svědomí mnoho špatných vstupů ‒ zejména do historických měst. Stavěly se velké budovy, nap íklad pošty ‒ což způsobilo urbanistické ot esy právě v historických centrech. Stejně tak muzea i divadla atd Šlo o dost pragmatickou epochu, která městům hodně dala, ale také hodně vzala. Existuje tedy nějaký univerzální p ístup k naší stavební minulosti? JP: Receptem je podle mne pot eba neustále vážit, vyhodnocovat a kriticky myslet ‒ stejně kriticky se dívat i na romantismus, který dnes ovládá spole nost ‒ nap íklad i p i pohledu na brutalistní architekturu. Mám ji již dávno rád, p ed t iceti lety jsem se ve ejně zastal nap íklad budovy bývalého Federálního shromáždění i žižkovského vysíla e Nikdy není dobré podléhat tendenci dobového módního vidění světa. RB: Právě brutalismus nebo i láska k povále né architektu e je nádherný p íklad skute nosti, jak jsme dobově podmínění. Navíc jak je genera ní záležitostí. Pro generaci mých studentů je to naprosto samoz ejmé, někdy až nereflektované a nekritické zbož ování. Oni se s ním identifikují, cítí, že je v ohrožení. Každá generace si najde takovýto svůj ko en ‒ to neznamená, že ji nemáme brát vážně, ale kritický odstup je naprosto namístě.
vidění světa. JOSEF PLESKOT
Je tedy něco, co si můžeme vzít jako pozitivní ze zmíněného 19. století? RB: Když se v 50. letech komponoval princip rezervací a chráněných celků, definovalo se jasně: Historická města kon í hradbami. 19. století je spíše struktura, které si moc nevážíme, a nový svět už vzniká jako protipól toho starého. Během dalších 60 roků jsme za ali doce ovat 19. století t eba z pohledu pražských p edměstí ‒ jako jsou Vinohrady i Letná ‒ a objevili jsme neuvě itelnou kvalitu: v městském prostoru, ve způsobu, jakým jej obýváme. Tato p edměstí mají dneska v lec ems silnější identitu než centrum, které se vyprázdnilo. Navíc, mají vnit ní kontinuitu ‒ protože bydlení v inžovních domech, a už jste nájemce nebo vlastník, je jedním z nejstabilnějších prvků města. Jiné prvky tak stabilní nejsou: Paláce i měš anské domy již změnily svou funkci. Stabilitu dnes p edstavují paradoxně stavby 19. století. Pocit, že něco má hodnotu a stojí za to ho zachovávat, se rozší il na mnohem větší základnu. Navzdory těm zásahům, které p edminulé století městům provedlo? RB: Jako bychom je dneska už omilostnili. P i emž jsou neuvě itelně tvrdé: Kromě pošt se stavěly taky spoitelny ‒ typickým p íkladem je krumlovská spo itelna, o níž se už někdy kolem roku 1910 mluvilo, že by se měla zbo it My jsme s vědomím historicity a potenciálního respektu a nutnosti se na minulost poád reflektovaně dívat konfrontováni mnohem astěji než byli ti, kte í se rozhodli chránit jenom centra měst. Ale my nemůžeme íct, že žádnou hodnotu nemají. Navíc většina lidí už vůbec nerozezná 18. a 19. století. Každopádně, co bylo pro jednu generaci století soudobých nepovedených h motných novostaveb, dneska už nikdo tímto způsobem nevnímá, protože mezitím proběhla celá jedna etapa sídliš , která jsou úplně jiná: velikostí, mě ítkem, vším My dnes město p íliš komponovat neumíme, nebo aspo se o to nesnažíme a najednou nám stabilita světa, který kon í někde kolem roku 1910, p ipadá jako obdivuhodná. Možná že asem budeme rozlišovat ještě více, ale nám se povědomí historie kolem radikálně rozší ilo a s ním i potenciální po et konfliktů. JŠ: Není ale skute nost, že se nám dob e žije ve tvrtích z 19. století, zásluhou p edevším kvality jejich urbanismu? Když se podíváme na architekturu samotnou, kromě zajímavých dominant na architektue 19. století mnoho pozoruhodného nenacházím. Souhlasím s tím, že kvalita bydlení v domech z této doby existuje, ale podle mne je to p edevším díky dobrému urbanismu. Osobně tedy vnímám za p íjemné pohyb v těchto městských tvrtích. RB: Myslím, že i konfekce 19. století je z hlediska architektury vlastně pozoruhodná. Minimálně 70 % staveb je i architektonicky zajímavých Ale my tyto tvrtě
používáme i trošku jinak, než jak byly myšleny, původně byly budovány jako velkoměsto, ulice měly být plné ruchu, ale dneska p edstavují prostor klidného reziden ního bydlení. Já ale nevím, zda se můžeme do této doby urbanisticky vrátit. Vě ím, že urbanismus ulic a náměstí je nosný a v mnohém osvobozující, a architekt, jenž dodrží parcelaci, tak nemůže moc pokazit, spíše vylepšit. Byl ale také dobově velmi podmíněn, t eba v tom, že základní stavební jednotkou města byl dům, dneska už není Do té doby se jen tak snadno romanticky vrátit nelze. JP: Pat ím v tomto ohledu také ke skeptikům. Do pouze kosmeticky vylepšeného urbanistického klišé 19. století se vrátit nelze. Univerzální šablony nefungují. Mimo jiné i proto, že stavební jednotkou dnes opravdu není dům, ale blok, a ne-li ještě víc I to je důvod, pro pat ím ke kritikům zmíněných romantických pohledů. I doprava pro tyto nové super struktury se musí chápat jinak. Nevě ím, že urbanismus 19. století p edstavuje univerzální model, který lze jednoduše aplikovat. Struktura 19. století za ala být zdravě dopl ovaná architekturou, která svobodně a kontinuálně vznikala mezi lety 1900 až 1940, kdy do ní vstupoval funkcionalismus, ale také později i modernistické pojetí urbanismu. Ustupovalo se od uli ních ar, rozši ovaly se ulice Tyto tendence jsou dnes kritizovány. Dost to nechápu. Více než kdy jindy stojíme p ed problémem harmonizace a propojování městských struktur. P esně jsme kdysi lokalizovali historická jádra. Víme, kde jsou jejich hranice, víme, kde za íná urbanismus 19. století, jenž dokážeme taky docela p esně ohrani it, a pak zaíná urbanismus sídliš . Ale mezi těmito strukturami jsou zóny, které je pot eba nějakým způsobem vypl ovat a dělat z nich spojovníky jednotlivých městských ástí. Nacházíme se v situaci, kdy bychom měli zkoušet penetrovat ‒ z vnějšku dovnit ‒ sídliště do 19. století, 19. století do historických center. Obrazně e eno, p ivádět kyslík do historických center. Ale platí to i obráceně: z vázané struktury ryze kamenných center p es 19. století až do sídlištního urbanismu, s p esahem do p írody ‒ vyvažovat. V tom si myslím, že by naše doba mohla být famózně skvělá a jedine ná. Jde o velké úkoly, které pot ebují nové porozumění městu jako celku. JŠ: My město užíváme úplně jinak než v 19. století. Způsob, jak žil bulvár a jak se scházeli lidi v kavárnách Musíme si uvědomit, že ada mladých lidí dnes žije p edevším na sociálních sítích. Kvůli tomu se promě uje i vnímání města i způsob, jakým do něj budeme architektonicky a urbanisticky zasahovat. Je také zajímavé, že až do 19. století uměli s městem zacházet celkem bez obalu. Nebáli se tolik nových vstupů, pro se my tolik bojíme? RB: Do 19. století je stabilita urbanismu vlastně až
11
14
TÉMA
01
AUTOR: STANISLAV FIALA / FIALA+NEMEC, S. R. O.
MÍSTO: PRAHA 1
REALIZACE
JARRAY.… GOČÁR… A FIALA
01 Ve ejně p ístupná „uli ka sv. Huberta s plastikami ok ídlených jelenů od M. Gabriela 02 Hlavní prů elí v Hybernské ulici. Barokní fasáda (J. I. N. Palliardi) s avantgardní dostavbou s plasticky kanelovaným štítem (J. Go ár)
02
Nepříliš známý komplex, až donedávna uzavřený ze všech stran, pomalu dodýchával… V krátkodobé paměti města měl kvůli svému využití ve druhé polovině 20. století místo spíše mezi nočními můrami než mezi radostnými vzpomínkami. Loni se otevřel po náročně rekonstrukci, jež měla za cíl propojit dvě budovy a tisíce jejich osudů se současným očekáváním.
15
18
TÉMA
06
AUTOR: STANISLAV FIALA / FIALA+NEMEC, S. R. O.
MÍSTO: PRAHA 1
REALIZACE
PALÁC ŠPORK Místo: Praha 1 Investor: Palác Špork, a. s. Architekt: Stanislav Fiala / Fiala+Nemec, s. r. o. Spolupráce: Ji í Václavů, Petr Jehlík, Zuzana Bohá ová, Tomáš Oth, Ond ej Schubert, Vít Formánek, Adam Glas, Dušan Doubrava Výtvarná spolupráce: Patrik Hábl, Michal Gabriel Restaurátorství: Martin Pavala, Daniel Domanja, Daniel Ebel Statika: David Hamerský / Němec Polák, s. r. o., Petr Skála / HSD statika, s. r. o. Generální dodavatel: Hinton, a. s. Manažer stavby: Ond ej Bielak Hrubá zastavěná plocha: 1 770 m2 Hrubý obestavěný prostor: 52 380 m3 Realizace: 2017 Foto: Petr Jehlík
07
06 Jarrayova ást - nástavba, 7.NP - vstupní prostory do kancelá í s lomenicovým betonovým stropem. V pozadí výstup na vrchní st ešní zahradu 07 Poslední podlaží nástavby je volnou parafrází mansardové st echy s p evahou ploch z prejzové krytiny rozkro ené nad velkoplošnými „okny s výstupy na průběžný balkon.
08
08 Nástavba, 7.NP - vnit ní atrium s pobytovou st ešní zahradou
19
26
TÉMA
17 18
AUTOR: STANISLAV FIALA / FIALA+NEMEC, S. R. O.
MÍSTO: PRAHA 1
NĚKOLIK POZNÁMEK
K REKONSTRUKCI PALÁCE ŠPORK
RECENZE
TEXT: PETR VOLF
19
17 Jarrayova ást, 7.NP lomenou betonovou desku nesou charakteristické sloupy bedněné z nerezového VZT potrubí. 18 Go árova ást, 5.NP zázemí kancelá í s kuchy kou a barovým ostrůvkem. Nově vložené konstrukce se vydělují formou i barevností. 19 St ešní zahrada nástavby a její svažité ásti jsou vybavené odpo ivnými zakoutími s d evěnými lavicemi.
S palácem Špork v Hybernské ulici . 3 jsem se mohl poměrně důkladně seznámit ještě p ed jeho rekonstrukcí. Jedná se o původně jednopatrovou budovu od architekta Jana Nepomuka Palliardiho, v roce 1790 p ipojenou v klasicistním duchu k paláci Sweerts-Sporcků, který d íve, na konci sedmnáctého století, navrhl architekt Jean Baptiste Mathey. Ve dvacátých letech minulého století palác radikálně p estavěl Josef Go ár pro pot eby Anglo- eskoslovenské banky. Na podzim roku 2012 se v něm konala p ehlídka Designblok, jejíž organizáto i si pokaždé vybírají nějakou zajímavou, poh íchu bizarní budovu. Tehdy jsem měl z paláce, mírně e eno, rozpa itý dojem. Popravdě, byl jsem v depresi. Jako bych se ocitl v potemnělém labyrintu, ve vhodných kulisách pro natá ení Kafkova Procesu, kde se lověk ztrácí a postupně p ichází o důstojnost. Někdejší šlechtické a finan nické sídlo bylo zanedbané, neudržované a esteticky degradované, vy erpané, na konci sil. O ividně trpělo syndromem ztráty identity. Z eho je tedy utkané DNA šporkovského paláce? Vedle prvotní šlechty jeho charakter ovlivnili různí majitelé a nájemníci, mezi nimiž byli ve dvacátém století p edevším banké i, ale také bohužel gestapáci (během protektorátu), po válce na chvíli opět banké i, nicméně po p evratu v roce 1948 budovu pro změnu obsadili
komunisti tí pohlavá i, posléze je vyst ídali ú edníci ze St ediska pro rozvoj silnic a dálnic a nakonec se v ní usadili pracovníci eských drah. Pro rozvoj paláce byla zásadní p ítomnost banké ů, kte í jej ve dvacátých letech nechali rozší it až do ulice V Celnici (architekt Karl Jaray), ímž vznikl objekt dosahující stometrové délky. Ur ující architektonickou roli však sehrál Josef Go ár, jeden z největších eských architektů, který nad krásným klasicistním štítem zvednul betonovou oponu s pěticí nik a vytvo il působivý kontrast. Za odvážnou ‒ až scénografickou kompozicí ‒ navrhl moderní dům s důstojnými jednacími místnostmi, a p edevším impozantní, mramorem obloženou bankovní halou, pod níž byly ve dvou podzemních podlažích situovány trezory. V této jižní ásti ještě mohl náhodný návštěvník zažívat palácovou atmosféru, jakkoliv byla maskována spoustou ledabylých zásahů, typických pro socialistické „zabydlování veškerých původně honosných městských budov. Za více než šest let, které uběhly od změny majitele paláce (v dražbě jej za 190 milionů korun získala spole nost Sebre, a. s.), prošel palác Špork málo vídanou metamorfózou. Jsme svědky oživení v pravém slova smyslu. Výsledek bere návštěvníkovi dech. Je natolik p esvěd ivý, že se může dávat za p íklad, jak soudobou architekturu hladce a p itom originálně zapojit do složitého organismu památkově
27
28
TÉMA
21 20 Jarrayova ást, 7.NP - prosvětlený vstup do dámských toalet s grafikou z klasicistní rytiny lesní zvě e, laně 21 Typický pilí v Go árově ásti - otryskaný beton s nabarvenou ástí odhalené výztuže a povrchově vedenými novými instalacemi 22 Go árova ást, 3.NP - noblesní kancelá , jednací kout s pohodlným sezením a stolem vytvo eným ze zachráněné restaurované barokní kádě.
20
chráněného objektu. Architektu Stanislavu Fialovi se poda ilo nep ehlednou prostorovou skladbu, která byla v důsledku asto chaotických úprav nelogická, p erušovaná, uvolnit. Nechal do ní vstoupit jasné komunika ní vztahy, takže lověk ví, kde se právě nachází, dokáže se p irozeně orientovat. Z několika objektů vytvoil jediný dům. P ed rekonstrukcí nebylo kup íkladu vůbec patrné, že vstup z ulice V Celnici je do stejné budovy, která má hlavní prů elí smě ované do Hybernské. Nyní jsme zbavení pochybností, jedná se o tělo téhož celku, k emuž zásadním způsobem p ispělo srovnání všech objektů do jediné výškové hladiny prost ednictvím dvoupatrové nástavby nad dvěma severními trakty. Betonová nástavba je opatena pláštěm prejzových tašek, který je p erušován lichoběžníkovými okenními otvory, a můžeme ji považovat za jakousi futuristickou poctu kubistickému p edchůdci. Pobytová plochá st echa je povýšena do podoby kvetoucí krajiny, z níž se lze těšit unikátním pohledem na pražské panoráma: Kolem její plochy obíhá balkon tvo ící ímsu p idaného objektu, což je patrné p i pohledu zdola a z dálky. K formální soudržnosti celku pak p ispělo důležité rozhodnutí architektonickourbanistického významu. Dosud soukromý dvůr, p iléhající k paláci ze západní strany, byl proměněn ve ve ejně p ístupnou uli ku, odkud se dá vstoupit do nové cukrárny nebo do restaurace. Uvolnila se tak staletí zadržovaná energie a vznikl p íjemný ve ejný prostor, který sice kon í zdí sousedního majitele, nicméně vě ím, že v budoucnosti i tato bariéra zanikne. Skoro sto let bezvýznamné „slepé štíty
(Josef Go ár mylně p edpokládal, že na ně bude p ipojena další budova, aby mohl vzniknout blok) smě ující do dvora architekt oživil tím, že je opat il velkými horizontálními okny zapuštěnými do hladké bílé omítky. Nyní palác dostal další vizuální dimenzi, může s městem komunikovat také z dosud opomíjené strany. Samostatnou kapitolou je citlivost, s jakou architekt p istupoval p i obnově interiéru k jednotlivým stavebním vrstvám. Ukazuje kdysi skryté betonové konstrukce, nechává je vyznít v jejich syrovosti, v etně nedostatků. Odstraněním nevhodných p epažení otevírá dispozice kancelá ských sálů, plné zdi jsou nahrazeny skleněnými plochami, do nichž jsou upevněny opravené dve ní zárubně. Spolu s restaurátory odhaluje zašlé výmalby, vrací půvab d evěným obkladům bývalých banké ských pracoven. Z klenby nad bankovní halou, kde bude restaurace, jsou strženy asfaltové pásy, aby do ní mohlo vstoupit p ímé světlo. Starý sklobeton st ídá kalené sklo, p es nějž je vidět ok ídlený ervený jelen, jedna ze t í plastik socha e Michala Gabriela, vznášející se venku nad uli kou svatého Huberta, což jsou p ipomínky loveckého ádu úzce spojeného s osvíceným hrabětem Františkem Antonínem Šporkem, prvním budovatelem paláce. Na niky Go árovy betonové opony jsou ve er promítány mlhavé siluety soch, které do nich architekt chtěl usadit, ale nikdy na to nedošlo. Za leněním volného umění do architektury, která je už sama o sobě uměleckým dílem, se kruh nalézání ztracené identity uzavírá. Autor je publicista
22
KOMERČNÍ PREZENTACE
REKONSTRUKCE ŠPORKOVSKÉHO PALÁCE z pohledu dodavatele betonových konstrukcí TEXT A FOTO: KRISTÝNA VINKLEROVÁ
Palác Špork tvoří komplex tří budov. V rámci rekonstrukce došlo k jejich propojení, sjednocení a vznikla navíc dvě nová železobetonová podlaží 6.NP a 7.NP. Pro nová podlaží se dodávaly z velké většiny běžné betony o pevnostech C25/30 (konstrukce stropů, stěn) a C30/37 (sloupy). Povrchy betonových stropů, stěn a sloupů v horních patrech zůstaly nezakryté. Požadavkem architekta bylo zajistit, aby povrch nového železobetonového skeletu v Jarrayově ásti vypadal „sta e , stejně jako povrch sloupů, trámů a pilí ů, které byly v nižších patrech a st ední ásti paláce o ištěny od nánosů omítek až na surový beton. Místy je ve starém betonu patrná obnažená výztuž, kterou architekt nechal zvýraznit zlatým i erveným nátěrem a o ištěný beton impregnovat, aby došlo k zamezení jeho sprašnosti. Pro zajištění „starého vzhledu nových betonů bylo zvažováno pískování nebo použití OSB desek, avšak nakonec byly použity staré oby ejné p ekližkové oštípané desky. Některé pohledové stěny byly betonovány do ztraceného bednění z lehkého tahokovu, tzv. B-systému, někde s p idáním armovacích ty í. Vznikl tak zajímavý reliéf stěn. A koliv se dop edu uvažovalo s pohledovostí stěn, byl použit zcela oby ejný beton, aniž by výrobce betonu vůbec tušil, že tento beton bude použit pro pohledové konstrukce. Výsledkem jsou krásné, hladké a zajímavé povrchy.
BAREVNÉ BETONY Zajímavá jsou schodiště, kde byl použit barevný beton COLORCRETE® ( erný a bílý). erná schodiště jsou většinou v nižších a podzemních podlažích plus jedno krásné tenké to ité v horním podlaží (viz foto). Schodiště v horních podlažích jsou z bílého betonu, na jehož výrobu byl použit bílý cement. Povrch všech schodiš z barevného betonu je broušený, proto je ve struktu e betonu z etelné kamenivo, což trochu opticky bílý beton ztmavuje a erný zesvětluje.
ČERNÁ SCHODIŠTĚ Pro erná schodiště byl základem běžný šedý beton o pevnostní t ídě C30/37, do něhož se na betonárně p idaly 4 % erného pigmentu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o rekonstrukci, byla ukládka barevných betonů náro nější. asto byl totiž beton pomocí badie uložen do kole ka a v daném pat e p evezen k realizovanému schodišti, kde byl složen lopatou do bednění. Obecně se pro dodávku betonů k realizaci schodiště o ekává, že zákazník si p eje hustší beton, nicméně v tomto p ípadě p ekládání betonu do badie a kole ka bylo t eba beton udělat „tak akorát , aby šel vyndat z badie a aby držel v bednění ‒ tedy lehce hustší S4. Dokonce v jednom p ípadě byl beton ukládán p es t i koryta autodomícháva e do okna v suterénní stěně, kde z vnit ní strany bylo betonované schodiště.
BÍLÁ SCHODIŠTĚ Pro realizaci bílých schodiš byl použit beton z bílého cementu. Bílý cement je jemněji mletý než klasický portlandský, jedná se totiž o CEM I 52,5R. Specifikem tohoto cementu je, že má rychlejší poátek tuhnutí, rychlejší náběhy pevností a vyšší vývin hydrata ního tepla. V R se bílé cementy nevyrábí, je nutné jej dopravovat ze zahrani í, v tomto p ípadě ze Slovenska. Bílé cementy se vyrábí z horniny s velmi nízkým obsahem oxidů železa a manganu, které u běžných cementů způsobují jeho klasickou šedou barvu. Bílá betonová schodiště byla realizována v zimním období, kdy se pro výrobu betonu na betonárnách používá teplá voda.
U tohoto jemněji mletého cementu teplá voda způsobuje ještě rychlejší ztrátu konzistence a d ívější po átek tuhnutí. Je tedy na zkušenosti technologa, aby pomocí plastifikátoru a vody zajistil optimální konzistenci p i dodání na stavbu. Naštěstí jsou s tímto betonem na betonárnách TBG METROSTAV bohaté zkušenosti, takže to i v tomto p ípadě dopadlo dob e.
Autorka pracuje ve spole nosti TBG Metrostav ( len skupiny eskomoravský beton)
29
30
TÉMA
GENIUS MACHINAE V pražských Jinonicích vyrostla na místě bývalé továrny Walter, založené Josefem Walterem v roce 1911, nová čtvrt s příznačným názvem „Waltrovka“. Po důkladné rekonstrukci o více než sto let později se do budovy vrací život: V poslední zachované tovární budově našlo sídlo soukromé medicentrum.
AUTOR: VLADIMÍR KRÁTKÝ, LUIS MARQUES / ATELIER KRÁTKÝ
MÍSTO: PRAHA 5, JINONICE
REALIZACE
PROJEKT WALTROVKA Areál Waltrovka se nachází
v místech bývalé továrny Walter
Motors, založené Josefem Walterem v roce 1911. V průběhu roku
1913 byla v továrně úspěšně
spuštěna automobilová výroba, která zahrnovala postupně
několik velice úspěšných generací automobilů a motorů zna ky
Walter. Největší rozmach pak zažívala továrna mezi první
a druhou světovou válkou, kdy zde byly vyráběny i různé typy
leteckých motorů. Po druhé světové válce byla továrna znárodněna
a p ejmenována na Motorlet, s. p. Do roku 1989 Motorlet vyráběl adu licen ních sovětských
motorů, ale také motory vlastního vývoje. Továrna v těchto dobách zaměstnávala p es 1500 zaměst-
nanců. V roce 1995 se spole nost vrátila k původnímu názvu
Walter, a. s. Neznamenalo to ovšem i návrat k rozkvětu a původní slávě. Továrna bohužel nedokázala být po výrobní stránce soběsta ná.
V roce 2005 koupila areál Waltrovky developerská firma RedGroup
s plánem výstavby kancelá ského
komplexu a reziden ní tvrti. V roce 2008 byla výrobní ást spole nosti Walter Engines odkoupena
americkou firmou General Electric. V areálu došlo k demolici několika budov a rekonstrukci historické budovy M3 pro kancelá ské
ú ely. K uskute nění dalších
developerských plánu však již
nedošlo a v zá í 2012 celý areál bývalé Waltrovky odkoupila
spole nost Penta Investments
s cílem revitalizovat toto rozlehlé
území a vytvo it novou městskou
tvr v této dynamicky se rozvíjející ásti Prahy.
31
32
TÉMA
02
01
01 Západní fasáda p ed rekonstrukcí 02 Nové, venkovní bezpe nostní schodiště 03 Sou ástí zakázky byla i lávka propojující Waltrovku se stanicí metra.
SITUACE
PŮDORYS 3. NP
M1a
M1b
M1c
M1d
M1e
M11
M11
M12
M12
M13
M13
M14
M14
A5
M1a
M1b
M1c
EZ
M1d
M1e
AUTOR: VLADIMÍR KRÁTKÝ, LUIS MARQUES / ATELIER KRÁTKÝ
MÍSTO: PRAHA 5, JINONICE
33
REALIZACE
03
WALTROVKA: BUDOVA WALTER Místo: Praha 5, Jinonice Investor: Penta Investments Architekt: Vladimír Krátký, Luis Marques / Atelier Krátký Stavební ešení: Obermeyer Helika, a. s. Dodavatel: Penta, K4 a. s. Projekt: 2016 Stavba: 2017 Foto: Vladimír Krátký a archiv Penta Investments
Autorská zpráva Kancelá ské budovy Mechanica a Walter jsou na místě legendární továrny Walter v Praze-Jinonicích. Mezi budovami 01 a 02 zůstala nejen z důvodu ochrany památek zachovaná původní výrobní hala ozna ovaná Walter, kde nově našla místo zdravotnická za ízení. Základní kompozi ní schéma projektu tvo í k íž hlavních os: sever ‒ jih propojující p ímo pěší lávkou stanici metra Jinonice s jádrem Waltrovky a stávající hlavní osa areálu východ ‒ západ propojující budovu 02 na západní straně areálu s objektem Aviatica.
Plně respektované zůstaly i severní a jižní fasáda. Na východě
a západě p iléhaly ještě nedávno sousední budovy a tady byla doplněna okna ‒ na západě podle původního stavu p ed p ístavbou, na východě analogicky tvarovaná podle funk ní pot eby. Jejich provedení vychází vst íc sou asným tepelně technickým poža-
davkům, zárove úspěšně kopírují původní lenění. Plné plochy
fasády jsou p iizolovány minerální vatou, finální vrstva je provedena z jemnozrnné omítkoviny.
Medicínský provoz si vyžádal p idat venkovní únikové schodiště
Ve fázi stavebního povolení jsme pro Walter p edpokládali pronajímatelné kancelá e, dále v průběhu projektu došlo ke změně funkce na Medicentrum. To si vyžádalo dispozi ní úpravy, lokální zesílení konstrukcí a úpravy v požární ochraně.
umístěné s mírným odsazením k západní fasádě.
Nosná železobetonová konstrukce objektu Walter zůstala zachována a funk ní. Jedná se o skelet s osmibokými sloupy, nádherně tvarovanými h ibovými hlavicemi a deskou, v některých partiích doplněný železobetonovým trámovým stropem. Pro zvýšení nosnosti byly vodorovné konstrukce lokálně zesíleny.
ží a tím vytvá í její p est ešení. Parter areálu s velkorysým náměs-
Architektonicky akcentovaný objekt Walter prostorově vymezuje hlavní náměstí areálu, kam ústí i pěší lávka od stanice metra.
Tato lávka sleduje půdorysnou stopu rampy do podzemních garátím zdůraz uje podélnou osu prost ednictvím dlážděné plochy
a stromo adí. Do této plochy jsou pak orientovány ve ejné funkce v p ízemí kancelá ských budov ‒ obchody, restaurace, kantýna a další služby.
38
TÉMA
VESNICKÁ HOSPODA PRO 21. STOLETÍ
AUTOR: ATELIER BOD ARCHITEKTI / SOSNA, STRAKA, SVOBODA
MÍSTO: MÁSLOVICE
REALIZACE
Kvalita života na vesnici je do značné míry daná její infrastrukturou. Hospoda s víceúčelovým sálem byla tradičním centrem kulturního života obce, a to mnohem dříve než začala éra neblaze proslulých „kulturáků“. Ve středočeských Máslovicích se jeden takovýto kamínek do mozaiky funkční vesnice vrátil na své místo: díky odvážně vypsané architektonické soutěži.
39
44
TÉMA
Autorská zpráva V roce 2014 se malá obec nedaleko Prahy Máslovice rozhodla vypsat architektonickou soutěž na rekonstrukci chátrající vyho elé stavby na návsi, kde naposledy sídlil autoservis, ale kdysi zde bývala hospoda. P estože v Máslovicích již jedna hospoda byla, nebylo kde po ádat kulturní a sportovní akce pro místní obyvatele. Objekt, ve kterém se nyní hospoda s víceú elovým sálem nachází, se zdál být optimální. Budova stojí na návsi v centru obce. Tato poloha je pro dům takového spole enského významu správná. Objekt vytvá í spole ně se sousedním domem sou asné hospody jeden související celek, který je obklopen návsí. Posílení propojení hospody a návsi je klí ové, zejména zvážíme-li děje konané v hospodě a v sále a jejich význam pro spole enský život obce. Původní podoba objektu byla výsledkem mnohaletého p istavování a p estavování objektu, které nakonec vedlo k prostorové srostlici a dispozi nímu bludišti. Toto nep ehledné ešení měníme ve snadno pochopitelné dispozi ní schéma k íže. Objekt je
05 Průhled chodbou k hlavnímu vstupu, provozy jsou oddělené dve e jsou v základní pozici. 06 Lokál s krbem 07 Průhled z hospody do sálu p i propojení provozů - dve e jsou v kolmé poloze.
05
roz leněn na dva trakty. Trakt obslužný, který je situován ke dvorku, a trakt obsluhovaný bezprost edně navazující na náves v celé délce východní fasády. Hlavní vstup do domu je z návsi a vedlejší podružný vstup ze dvorku. Na hlavní vstup navazuje chodba ‒ osa, na kterou se pojí všechny provozy a vertikální komunikace. Vpravo se nachází lokál, vlevo sál, ty jsou odděleny od chodby velkými dvouk ídlími d evěnými dve mi, které se v p ípadě konání větší akce dají otev ít do kolmé polohy, protilehlá k ídla do sebe zapadají a dve e tak slouží pro oddělení zádve í a zbytku chodby a vzniká jeden velký propojený prostor sálu a hospody. Samotný sál je možné otev ít směrem do vydlážděné návsi t emi velkými francouzskými okny. Získáváme tak další plochu využitelnou pro dění uvnit a život uvnit se tak organicky propojuje i s venkovními prostory p ed hospodou.
AUTOR: ATELIER BOD ARCHITEKTI / SOSNA, STRAKA, SVOBODA
06
07
MÍSTO: MÁSLOVICE
REALIZACE
45
50
REALIZACE
01
AUTOR: KALIN CAKOV, JÁN OBUŠEK, METODIY MONEV
MÍSTO: BRATISLAVA I
REALIZACE
VÝLET ZA ZRCADLO
02
Jak chránit soukromí obyvatel rodinného domu v těsné blízkosti bytovky? Jak nezradit vlastní tvůrčí principy, splnit zadání klienta, ale přitom nevyprodukovat nabubřelé architektonické gesto bez stopy „městskosti“? Odpovědi našlo studio Cakov and partners – a vůbec ne překvapivě – za zrcadlem…
01 Hlavní nástup 02 Pohled od bytového domu
51
56
REALIZACE
05
AUTOR: KALIN CAKOV, JÁN OBUŠEK, METODIY MONEV
MÍSTO: BRATISLAVA I
REALIZACE
06
05 elní pohled na vnější schodiště 06 Pohled na samostatně stojící garáž
Autorská zpráva Jedná se o jednopodlažní objekt osazený v mírně svažitém terénu na sloupech, navržený jako jeden trakt. Dispozi ně p ekrývá a respektuje stávající stavbu bazénu. Obytné podlaží má půdorysný tvar lichoběžníku a má jednoduchou dispozici. Ta se skládá ze vstupní ásti s hygienickým vybavením a hlavní obytné ásti s vymezeným místem pro ložnicovou ást.
Obvodová fasáda je reflexní, provětrávaná, v ástech s okny
Nosný systém tvo í ocelová prostorová rámová konstrukce v kombinaci se stropní „plechodeskou . Objekt je zast ešen plochou st echou s atikou. St ešní konstrukce je lehká, ocelová.
ložnice a obývací pokoj s kuchyní.
Nástupní schodiště je jednoramenné, z ocelové konstrukce.
ně svažitém terénu. Nosný systém objektu je stěnový, stěny jsou
Zakládání je vyhotoveno na plošných základech, jejichž rozměry jsou odstup ovány podle intenzity namáhání. Pod trojicí sloupů je navržena trojice základových patek. Pod dvojicemi sloupů, které p eklenují stávající objekt, jsou základové pásy.
transparentní.
V prvním existujícím podlaží se nachází bazén, WC, technická místnost.
2. NP tvo í nástupní exteriérové schodiště, vstupní hala, koupelna, Objekt dvougaráže je konstruován jako samostatně stojící jed-
nopodlažní stavba ve tvaru obdélníku. Stavba je navržena v mírz monolitického pohledového železobetonu.
St ešní konstrukci tvo í železobetonová deska s atikami. Zakládání je na betonových pásech z prostého/vyztuženého betonu.
57
LANDSCAPE
Z Á ŽITEK Z LESA
64
Herní krajina Pecka slučuje v jeden celek hned několik disciplín, tedy dětské hřiště, sochařský park a naučnou stezku. To vše v monumentálním měřítku v prostředí okouzlující krajiny Krkonošského národního parku.
AUTOR: MOLOARCHITEKTI S. R. O. / MGA. MATĚJ HÁJEK A MGA.TEREZA KUČEROVÁ
MÍSTO: VELKÁ ÚPA
LANDSCAPE
01 Průlez zmijí
65
70
LANDSCAPE
Autorská zpráva
06
06 Pohled na padlého jelena 07 Nory 08 Souboj mravenců 09 Larvy mravenců
07
Herní krajina Pecka je unikátní soubor herních prvků a instalací na pomezí socha ství a folly architektury umístěných ve výšce 1062 nad mo em. Hlavním popudem ur ujícím vznik herní krajiny bylo motivovat rodi e i děti pro pobyt v lese na vysokohorském vzduchu v kontaktu s p írodními materiály (d evo, voda, kámen). P i návrhu jsme se snažili co nejvíce zachovat krajinu v původní podobě a herní prvky do lesa jen ohleduplně vložit. Námětem pro herní krajinu je zví ena Krkonoš. Tematicky je rozdělena na svět v korunách stromů s procházkou po lávkách natažených mezi hnízdy ápa erného. Krajina p echází do světa v lese, kde je možné prolézt ob í v etenovkou, zmijí, norami, být sou ástí souboje mravenců a pustit d evěnou pecku labyrintem mraveniště. Na kraji lesa íhá rys, jehož ch tánem je možné prolézt až do jeho útrob. Na louce leží padlý jelen, jehož paroží a kostra slouží jako vyhlídka a proléza ka s tobogánem. Dole na prameni sedí mlok. Po h betě mloka se koulí d evěné pecky, které spadnou mlokovi do tlapek. Po formální stránce jsou zde typy prvků popisného charakteru (rys, zmije) dány do souvislosti s prvky abstraktními (jelen, v etenovka ). Každý z jednotlivých prvků je pak doprovázen informa ním panelem formou ilustrovaných scén s populárně nau ným obsahem. Rozmanitá paleta vyobrazení jednotlivých námětů se odráží též v náro nosti funkcí herních prvků. Herní krajina je jako celek promyšlenou kombinací certifikovaných herních prvků a socha ských instalací, které dotvá ejí charakter zdejšího zví ecího světa. Auto i tímto vyzývají rodi e k ú asti na h e se svými ratolestmi. Konstrukce jednotlivých prvků jsou navrženy s ohledem k prost edí, do kterého jsou umístěny. Dominantním materiálem je d evo ze sibi ského mod ínu na ocelových nebo d evěných konstruk ních prvcích. Každá jednotlivá stavba je svého druhu prototypovým modelem. Realizace herních prvků Pecky vyžadovala úzkou spolupráci architektů s realizátorem a výraznou flexibilitu p i provádění projektu. Objekty zví at jsou socha ským dílem a mají proto enormní náro nost na detaily ur ující výslednou formu. Neustálá konfrontace technického ešení s uměleckým záměrem byla, v pozitivním smyslu, pro realizátora nejsilnější zkušeností z projektu. Některé konstruk ní detaily se upravovaly za pochodu.
Realizace se tak p iblížila procesu tesání sochy, hledání formy skrze technologii konstrukce.
TYPY KONSTRUKCÍ Socha ská díla a herní prvky, vše je dělané na míru. Konstrukce z mod ínových kulatin a hranolů různých profilů bez povrchové úpravy tvo í tuhou prostorovou strukturu ve tvaru sochy (nap íklad rysa, nory). Konstrukce je založena na zemních vrutech a opláštěná mod ínovými fošnami tl. 50 mm bez povrchové úpravy. Jednotlivé prvky konstrukce jsou spojené atypickým ocelovým sva encem z oceli S235 a zajištěny nerezovými vruty. Dalším typem konstrukce je nosná sva ená ocelová kostra, na které jsou nakotveny prvky z lepeného nebo masivního mod ínového d eva (nap íklad těla mravenců). Konstrukce zmije i v etenovky je z ocelových obru í sva ených z plechů z oceli jako atypický prvek různých rozměrů, které jsou založené na zemních vrutech. Rámy jsou propojeny ocelovými trubkami a jekly z oceli S355 a obloženy fošnami ze sibi ského mod ínu. Parohy a žebra jelena jsou složeny vždy ze t í hlavních svislých p íhradových nosníků z lepeného lamelového mod ínového d eva. Jednotlivé nosníky jsou propojeny průvlaky, schodištěm a plošinami. Plochy mezi nosníky a zábradlím jsou tvo eny ochrannou ernou nerezovou sítí. Parohy jsou založené na ocelovém roštu z válcovaného profilu HEA, na kterých jsou kotveny zemní vruty. Stezku ve stromech tvo í soustava 7 plošin v podobě apích hnízd propojených visutými lanovými lávkami. Každá z plošin je umístěna na centrálním sloupu a kotvena kotevními lany. Plošiny jsou osmiúhelníkového půdorysu, avšak zvenku tvo í dojem apích hnízd díky obložení z akátových větví o průměru 50‒100 mm. Tyto plošiny jsou vzájemně propojeny do logické stezky pomocí visutých lanových mostů. Hlavní nosná konstrukce plošin je tvo ena ocelovými profily s povrchovou úpravou žárového zinku. Pochozí ásti konstrukce jsou tvo eny tlakově impregnovaným jehli natým d evem. Zábradlí plošiny je tvo eno nerezovou ernou sítí.
AUTOR: MOLOARCHITEKTI S. R. O. / MGA. MATĚJ HÁJEK A MGA.TEREZA KUČEROVÁ
08
09
MÍSTO: VELKÁ ÚPA
LANDSCAPE
71
DESIGN
DESIGN PODLE MODERNY
82
01
03
Tři odlišné přístupy k designu a jeho inspiraci demonstrují tři rozdílné projekty, které relativizují současný design a nechávají ho komunikovat s odkazem modernistické architektury.
HILOS INVISIBLES Mezinárodně neznámá tvorba uruguayského modernistického architekta Julia Vilamajó Echanize stála u zrodu unikátní nábytká ské kolekce, kterou na London Design Festivalu v polovině zá í lo ského roku odhalil designér Matteo Fogale v galerii Aram. Matteo Fogale, který ještě donedávna působil v tvůr ím duu s Lettitii De Alegri, se loni vydal zpět do země, z které původně pochází, aby se nechal inspirovat dědictvím lokální modernistické architektury a posunul ji ve spolupráci se sedmi místními designérskými studii do sou asnosti. Fogale se narodil ve městě Punta del Este, malém p ímo ském měste ku nedaleko hlavního města Uruguaye Montevideo. Své dětství ale prožil v Itálii a dnes působí v Londýně, kde se stal jedním z nadějných talentů nastupující generace produktových designérů. V poslední době na sebe upozornil nap íklad vizuálně působivou instalací v muzeu Victoria & Albert nebo kolekcí nábytku vyrobenou z džínoviny. Letos dostal možnost odletět do
02
04
Montevidea a zú astnit se reziden ního projektu v bývalém domě a studiu uruguayského architekta Julia Vilamajó Echenize. Fogale zde strávil několik týdnů. Zamě il se p edevším na život a tvorbu této méně známé postavy moderní architektury, prohledal jeho archiv a navštívil některé z jeho výjime ných staveb, které stihl za svého relativně krátkého života v Uruguayi postavit. Vilamajó byl od dvacátých let minulého století jedním z pionýrů moderní architektury v zemi a pod vlivem jeho slavných zahrani ních kolegů, jako byli Le Corbusier, Oscar Niemeyer nebo Frank Lloyd Wright, rozvíjel od té doby svou vlastní velmi specifickou variantu jihoamerického modernismu. Se svými vzory se nakonec Vilamajó setkal na konci života, když s nimi krátce spolupracoval na stavbě budovy OSN v New Yorku. Nejvýraznějším p íkladem jeho stylu je jeho vlastní dům, který dokon il v roce 1930. Ten se v roce 2012 stal muzeem a jeho interiéry byly otev eny ve ejnosti a také speciálnímu reziden nímu programu pro umělce a designéry z celého světa. Ti pak mohou tvo it v jeho prostorách
TEXT: ADAM ŠTĚCH
FOTO: ARCHIV
05
06
07
09 01 K eslo Tutura podle návrhu Caroliny Palombo Piríz a Mattea Fogaleho.
06 Expozice výstavy Hilos Invisibles v galerii Aram v Londýně.
02 Toaletní stolek a komoda Americana je dílem Mattea Fogaleho a studia Muar.
07 Aktuální podoba obytné haly v domě Julia Vilamajó.
03 Archivní fotografie exteriérů domu Julia Vilamajó. 04 Původní design interiéru domu snoubí art deco s modernou. 05 Svítidla Medianera od Studio Claro a Mattea Fogaleho.
83
DESIGN
08 Nízké stolky MCV vznikly ve spolupráci Fogaleho s Rafaelem Antíou. 09 alouněná lavi ka Plinto podle návrhu Studia Diairo a Mattea Fogaleho.
08
s velmi originální koncepcí moderní architektury, která se v tvorbě Julia Vilamajó propojuje s eklektickou inspirací historickými styly i mimoevropskými kulturami. Vilamajó cestoval na po átku dvacátých let do Evropy i severní Afriky a studoval arabskou architekturu. Její vlivy se otiskly také v jeho vlastním domě. Architekt nikdy nezanev el na ornament a vytvo il p ekvapivý projekt, ve kterém se radikální prostorová koncepce propojuje s citlivými dekorativními detaily, sofistikovaným vestavěným nábytkem s vlivy art deca i velkorysostí otev eného interiéru. A právě nábytek Julia Vilamajó se stal inspirací pro Fogaleho, který chtěl objevit a zpracovat méně známou kapitolu architektovy tvorby, který následně postavil ve své zemi několik výrazných projektů, v etně brutalisticky vyhlížející fakulty inženýrství nebo organického hotelu El Mirador. Fogale se pono il do archivů kreseb a technických výkresů Vilamajóva truhlá e a našel několik působivých detailů, které později posloužily jako p ímé inspirace pro jednotlivé kusy nové nábytká ské kolekce.
Na ní spolupracoval Fogale se sedmi vybranými designérskými studii. Vzniklo sedm sérií objektů i solitérů, v etně mramorových svítidel, zrcadlového baru, kožené polstrované lavi ky nebo vyplétaného k esla. Všechny návrhy nejenom, že následují konkrétní kresby, ale zárove se nechávají inspirovat senzibilitou Vilamajóvy tvorby, materiály, které používal, a emeslnými zkušenostmi lokálních emeslníků. Mezi designéry, kte í na projektu spolupracovali, byli Menini-Nicola, Rafael Antía, Claudio Sibille, Estudio Diario, Carolina Palombo Piríz, Muar a Estudio Claro. Fogale p edstavuje výsledky v kontextuální instalaci v prostorách galerie Aram. Kromě nábytku prezentuje také historické archivní materiály, v etně fotografií, skic a dobových magazínů. Odkrývá tak sofistikovaným kreativním způsobem zapomenutou tvorbu slavného uruguayského architekta. Skrze tvorbu sou asné mladé generace uruguayských návrhá ů ožívá život a dílo jednoho z velmi originálních p edstavitelů regionálního modernismu.
86
ARCHIBOOK
IMM v Kolíně nad Rýnem Na veletrhu IMM v Kolíně se každý rok v lednu testují nové produkty. I přesto, že je první nábytkářská událost roku mnohem menší než dubnový Salone del Mobile, představuje jako první nové trendy a reálné výrobky pro trh. Ty nejzajímavější jsme pro vás zmapovali v našem výběru.
PULPO Francouzský designér Ferréol Babin je známý svými emeslnými experimenty. Aktuálně je uvádí do kolekce německé zna ky Pulpo. Tento rok p edstavili spole ně svou novou lampu Magma, která sestává z kombinace keramického podstavce a stínidla z foukaného pískovaného skla. Na dekoraci podstavce pak Babin použil ernou glazuru na bázi lávového kamene. www.pulpoproducts.com
FREIFRAU Po svém fantastickém lo ském úspěchu se eská designérka Lucie Koldová vrátila na IMM i letos. Tentokrát p edstavila svou kolekci k esel Celine pro německou nábytká skou spole nost Freifrau. Koncepce sko epinového polstrovaného k esla je založena na proměně materiálu, konkrétně hladké a na asené látky tvo ící opěrák, sedák a opěrky na ruce jako kompaktní objem. www.freifrau.eu
NEW TENDENCY Na minimalismus sou asného st ihu s důrazem na výrazné siluety a sofistikovanou barevnost se ve své produkci zamě uje německá zna ka New Tendency. V prost edí sou asného designu rozvíjí tento výrobce nekompromisní vizuální identitu založenou na aktuálních trendech v designu, propagaci i distribuci. Letos p edstavila spole nost „juddovsky tvarované k eslo a pohovku ze série Standard. Hranaté polstrované polštá e jsou usazeny v mohutné hliníkové konstrukci. www.newtendency.com
TEXT: ADAM ŠTĚCH
FOTO: ARCHIV FIREM
ZANOTTA Letošní designér roku podle veletrhu Maison et Objet Sebastian Herkner rozvíjí svou citlivou nábytká skou tvorbu již několik let a během své relativně krátké kariéry vytvo il kolekce pro celou adu renomovaných zna ek v oboru. Tentokrát p edstavil v Kolíně novou adu stolků pro italskou zna ku Zanotta. Nohy stolků ze série Echino jsou vyrobeny z t ívrstvého foukaného skla, na kterých spo ívá tenká kulatá kovová deska. Jemné barevné valéry šedivě, oranžově nebo mod e probarvených nohou vytvá í minimalistický, a p esto emocionální design, na jaký jsme od Herknera zvyklí. www.zanotta.it
TECTA Německý výrobce nábytku oslavuje 100 let Bauhausu novým osvěžením klasické kolekce k esel F51N, navržených v roce 1920 zakladatelem školy Walterem Gropiem. Architektonicky modelovaná k esla ostrých hran a výrazných objemů dostala novou barevnost od designérky Katrin Greiling. Ta vytvo ila několik barevných verzí, p i emž použila kvalitní hrubé látky ervených, modrých a žlutých odstínů, barev, které se dnes v interiérovém designu velmi asto používají. www.tecta.de
NORTHERN Hned dvanáct nových produktů p idala do svého portfolia norská zna ka Northern. Spolupracovala na jejich vývoji s deseti vybranými skandinávskými designéry, kte í dohromady p edstavili sofistikovanou severskou estetiku v sou asném podání. Nap íklad norská designérka Stine Aas navrhla jednoduchou konvi ku na zalévání květin v podobě dvou kovových válců. Vznikla minimalistická a funk ní výtvarně silná kompozice. www.northern.no
ARCHIBOOK
87
90
HISTORIE
01
TEXT A FOTO: ADAM ŠTĚCH
91
HISTORIE
LUIGI MORETTI
Kontroverzní charakter italské moderny
02
03
Tvorbu Luigi Morettiho jsem měl to štěstí poznat ve vší jeho rozmanitosti a komplexnosti. Od racionalistických začátků až po jeho vrcholné organické období byl Moretti architektem smělých myšlenek a odvážných řešení.
01 Tělocvi na Benita Mussoliniho z roku 1936 je dekorována mozaikou a bílým mramorem.
Architekt Luigi Moretti prožil témě celý
02 Šermí ská akademie na Foro Italico.
Narodil se do dynamického a rozporu-
03 Její interiér je zast ešen působivou klenbou.
život ve stejném ímském inžovním
domě, ve kterém se narodil v roce 1907. plného období dvacátého století, doby
změn, které budou charakterizovat i jeho architektonický vývoj. Během své karié-
ry se proslavil p edevším jako mistr půso-
bivých organických forem, které zhmotnil v adě projektů rodinných domů, obyt-
ných budov, bank, hotelů i kancelá ských komplexů po celém světě.
RACIONALISMUS A FAŠISMUS Ještě p ed tím, než se Moretti stal jedním z p edních p edstavitelů ímské povále né moderny, prošel si velmi p ekotnou
kariérou, kterou zapo al už ve t icátých
letech minulého století. V roce 1929 dokon il svá studia na Královské akademii
architektury v ímě a jako profesionální
architekt vstoupil na scénu ve velmi neklidném období. To reflektuje zejména
jeho raná tvorba, která se nese ve znamení vlády fašismu a italského vůdce Benita Mussoliniho. Ten ale na rozdíl od ostatních velkých diktátorů té doby moderní architekturu podporoval a využíval ji ke své propagandě. Italský racionalismus dospěl během poloviny t icátých let ke svému vrcholu a v odlehlých ástech země hrál důležitou roli jako posel moderní spole nosti. Mussolini budoval nové pošty, nádraží a kulturní paláce. Moretti se zaadil mezi p ední racionalisty, jako byli Giuseppe Terragni, Angiolo Mazzoni, Marcello Piacentini, Giuseppe Pagano nebo Adalberto Libera. Ti všichni jsou autory nového monumentálního racionalismu, ve kterém se strohé formy a antická vznešenost spojila v ohromující zážitky, zhmotnily se ve stavbách lemovaných dlouhými stíny p ipomínající výjevy z metafyzických obrazů Giorgia de Chirica. V této době navrhl Moretti jedno z nejelegantnějších děl vrcholného italského
mezivále ného racionalismu. Jedná se o L Accademia di scherma (Akademie šermu) z roku 1936 na tehdejším Foro Mussolini (dnes Foro Italico) v ímě. Mramorem obložený horizontální kvádr je istě bílou oslavou geometrie s otev eným sálem zaklenutým organicky prohnutou k ivkou stropu. V sousední budově tělocvi en a bazénu navrhl Moretti působivé interiérové mistrovské dílo: tělocvi nu samotného duceho Benita Mussoliniho. I p esto, že se původní podoba interiéru dodnes nezachovala, prostor neztrácí noblesu. Mozaikové podlahy, expresivní kresba mramorových desek a p edevším odvážné to ité schodiště dominují tomuto nekonven nímu interiéru k oslavě těla i ducha. P ed válkou se Moretti stihl ještě zú astnit soutěže Palazzo Littorio a zárove spolupracoval s architekty Farielloem, Muratorim a Quaronim na některých ástech výstavního komplexu EUR. Jeho
92
HISTORIE
04
07
05
06
projekt Imperiálního náměstí však nebyl
architecture. Švýcarský teoretik Stanislaus
1957, je prvním ze t í domů, které Moretti
základem pro Grattacielo Italia od Luigi
dobnosti Il Girasole k Venturimu domu
hl tento prostorný dům pro majitele no-
nikdy dokon en a stal se po válce
Mattioniho. Své prominentní zakázky
získával Moretti p edevším díky blízké-
mu p átelství s celou adou lenů fašis-
tické strany a důležitých noviná ů. Mezi
lety 1942 a 1945 zmizel z ve ejného života. V roce 1945 byl nakrátko za svou spo-
lupráci s fašismem zat en a chvíli držen ve věznici San Victor.
PIONÝR POSTMODERNY A AUTOR SKVOSTNÝCH VIL Po válce se Morettimu poda ilo vyma-
nit se ze své kontroverzní p edvále né innosti. Stal se jedním z nejaktivněj-
ších ímských architektů. V roce 1949
von Moos zase dokonce hovo í o po-
pro jeho matku ve Filadelfii, a to p ede-
vším v podobě duality uprost ed rozděle-
né fasády. Toto rozdělení fasády umožnilo Morettimu vytvo it krásný vstupní prostor do domu, kterému dominuje rovné schodiště uprost ed. Zaoblené hrany skleně-
ného zábradlí nazna ují další smě ování Morettiho formálního vyjád ení.
05 Obytná budova Il Girasole s odvážným leněním fasády.
zak ivených forem s drsným povrchem,
která p ipomíná tradi ní st edomo skou
06 Do budovy se vstupuje skrze působivé foyer s centrálním schodištěm.
na v jednopodlažním k ídle, které se kom-
07 Vstup do vily Califfa v Santa Marinella.
storem s ložnicemi.
08 Mohutné oblé tvary definují architekturu vily La Saracena.
Jedná se o kompozici protínajících se
architekturu. Hlavní obytná ást je umístěpaktně propojuje s dvoupodlažním pro-
o obloukové formy a dynamické k ivky,
vodně za ízený rustikálním nábytkem,
které nejvýrazněji uplatní ve skupině sou-
kromých vil postavených v p ímo ském letovisku Santa Marinella.
na za raný p íklad postmoderny. Alespo
pisu Domus a dodnes vzbuzují tyto kru-
ní stati Complexity and Contradiction in
vin Il Messaggero, Francesca Malgeriho.
Socha ské linie schodiště v této ásti jsou
je nový výtvarný jazyk. Za íná se zajímat
Vily La Saracena a Califfa byly ve své době
tak o ní píše Robert Venturi ve své vlast-
04 Jedinou Morettiho stavbou v Miláně je komer ní a bytový komplex na Corso Italia.
O pár let později si totiž Moretti osvoju-
navrhl ikonickou obytnou budovu Il
Girasole (Slune nice), která je pokládá-
v Santa Marinella postavil. Architekt navr-
otisknuty na stránkách prestižního aso-
hovými k ivkami definované stavby emoce. Vila La Saracena, dokon ená v roce
obzvláště působivé. Celý interiér byl půněkteré kousky zůstaly v domě dodnes.
Dlažba má romantický květinový motiv.
Kovová brána nacházející se pod domem jako vstup na pláž byla navržena socha -
kou Claire Falkenstein. Na svém místě ale už bohužel dávno není.
Moretti se během padesátých let ale nezajímal jen o architekturu. V roce
09 Mo skými vlnami inspirovaná brána vily Cafilfa.
HISTORIE
08
09
93
96
NEZNÁMÁ STAVBA
01
TEXT A FOTO: ADAM ŠTĚCH
97
FUCHSOV Y
NEZNÁMÁ STAVBA
02
ORGANICKÉ VILY Trojice nepříliš známých vil ze druhé poloviny třicátých let odhaluje méně známou polohu architektonické tvorby Bohuslava Fuchse a demonstruje proměnu architektonických tendencí české meziválečné avantgardy.
01 Expresivní zaoblený roh Petrákovy vily. 02 Organická linie zahradního schodiště.
Bohuslava Fuchse není t eba na stránkách tohoto asopisu nějak výrazněji p edstavovat. Jeho p ínos pro eskou funkcionalistickou architekturu je nepopiratelný. Od dvacátých let se Fuchs výrazným způsobem podílel na budování moderního Brna, kde se stal hvězdou nových avantgardních postupů. Mimo jiné díky tvorbě Bohuslava Fuchse se právě Brno stalo jedním z center modernismu u nás. Za slavnými stavbami, jako jsou pavilony na brněnském výstavišti, hotel Avion, banka na náměstí Míru v Brně i soubor škol, stojí také méně známé a nevelké realizace rodinných obytných domů, v jejichž architektu e se odráží nové zájmy nejenom Bohuslava Fuchse, ale i celé eské avantgardy druhé poloviny minulého století. Dvacátá léta jsou nejenom u nás ve znamení p ísného funkcionalismu podle vzoru Bauhausu a Le Corbusiera. Architektura jako stroj, architektura jako věda, to jsou idey, ve kterých se zhlédne většina domácí architektonické špi ky, a na několik let zavládne diktát strohé geometrie a chladného purismu. I p esto, že tento proud bude minimálně jedno desetiletí dominovat eské scéně, vytvá í se podhoubí pro změnu architektonického názoru.
V Německu se stane mistrem organické architektury Hans Scharoun, Le Corbusier za ne od po átku t icátých let používat mnohem rozmanitější paletu barev i materiálů a hledá senzuálnější formální ešení. eští architekti hledají inspiraci v tvorbě Franka Lloyda Wrighta i skandinávské neo-klasicizující moderny. Světová architektura se za íná měnit, p inejmenším vznikají paralelní tendence, které existují stále vedle st edního proudu funkcionalismu. Návrat poezie a materiálové senzibility pozorujeme v polovině t icátých let u mnoha autorů, v etně Jaroslava Fragnera, Lubomíra a estmíra Šlapetových, Karla Caivase, Ladislava Žáka, Vladimíra Grégra a samoz ejmě Bohuslava Fuchse. Všichni tito p edstavitelé eské moderny se vydávají vst íc novým dobrodružstvím, vst íc nové formální citlivosti, vst íc organické architektu e, která s sebou p ináší hravější výtvarná ešení a neformálnost teoretického uvažování. Výsledkem byla nová plastická architektura, jejímž p íkladem z poloviny t icátých let jsou i t i Fuchsovy vily, které se dodnes zachovaly ve své původní podobě.
98
NEZNÁMÁ STAVBA
03
Zatímco vily manželů Petrákových a Augustina a Anny Tesa ových se nacházejí v brněnských Pisárkách, rodinný dům Arnošta Löwita stojí p ekvapivě v He manově Městci nedaleko Pardubic. Všechny t i stavby vznikly vp edve er druhé světové války mezi lety 1936 až 1939 a zaujímají ve Fuchsově tvorbě specifické místo. Svou architekturou reflektují jeho zájem o organické tvarosloví, které ve stejné době architekt použije v projektech letního koupaliště Zelená Žába v Tren ianských Teplicích (1935‒ 1936) nebo v hotelu Vl ina ve Frenštátě pod Radhoštěm (1940). Tyto dvě stavby tak symbolicky rámují vznik t í vil a ukazují rozpětí odlišných p ístupů, které ve své organické architektu e Fuchs používal. Elegantní Scharounovské k ivky, kyklopské zdivo, pultová st echa i folklorní motivy. To vše se vešlo do tehdejšího Fuchsova formálního repertoáru. A jednotlivé prvky též použil p i návrzích jednotlivých vil. „Zatímco nap íklad Kroha se jeví v sociologickém i ekonomickém fragmentu bydlení jako exaktní teoretik, který s pomocí ideologických hledisek definuje analytickou p esností jednotlivé funkce obydlí a formuluje jejich prostorové požadavky, je Bohuslav Fuchs p edevším empiricky pracujícím diagnostikem a vynikajícím praktikem, který dokázal s jemným cítěním odhadnout nejen speciální požadavky svých stavebníků, ale také vystihnout genius loci a obohacovat ho o nové prostorové
04
a výtvarné kvality, shrnuje rozdíl mezi emocionálním a vědeckým funkcionalismem profesor Vladimír Šlapeta. T ípatrová vila manželů Petrákových byla postavena v roce 1936 a je z tohoto souboru bezesporu nej istším p íkladem Scharounovsky orientované organické architektury. Z ulice Marie Pujmanové působí dům nenápadně. Za plotem z kyklopského zdiva s kruhovými průhledy se nachází istá, geometricky leněná fasáda. To zásadní se odehrává v jižním nároží stavby, do kterého architekt u inil hluboký zá ez. Vznikl tak prostor pro organicky zakroucené schodiště a segmentovou terasu nad ním. Architekt vytvo il dramaticky působící zaoblený roh, který je podpírán železobetonovým sloupem. Na opa né straně domu se nachází válcovitý objem to itého schodiště s horizontální linií drobných kulatých okenních otvorů. Ostatně nautický prvek kulatých oken je leitmotivem Scharounovy organické architektury, který p ijal ve své tvorbě také Bohuslav Fuchs a použil ho i v dalších svých projektech. Ložnice se nacházejí v p ízemí stavby, obytné prostory naopak v pat e. Byt domovníka a hospodá ské místnosti se nacházejí v suterénu. Dnes je stavba považována za jednu z nejlépe dochovaných památek brněnského funkcionalismu pozdních t icátých let. Jen o pár metrů dál v ulici Hroznová se nachází vila manželů Augustina a Anny Tesa ových, další p íklad Fuchsova emocionálního funkcionalismu oblých forem.
05
03 Objem vnit ního schodiště s vertikální linií kulatých průzorů. 04 Zahradní fasáda Petrákovy vily. 05 V designu kamenného plotu se také objevuje motiv kruhu. 06 Dramatické prů elí Tesa ovy vily.
NEZNÁMÁ STAVBA
06
99
102
SOUTĚŽ
Užší architektonická soutěž o návrh
Zadavatel: Městská ást Praha-Suchdol, zastoupená Ing. Petrem Hejlem, starostou městské ásti Zpracovatel soutěžních podmínek, sekretá soutěže: PhDr. Markéta Pražanova P ezkušovatel soutěžních návrhů: MgA. Josef an ík Nezávislí lenové soutěžní poroty: ádní: prof. Ing. arch. Arnošt Navrátil, CSc. ‒ ‒ p edseda poroty, Ing. arch. Tomáš Bezpalec, Ing. arch. Jan Hájek, Ing. arch. Zdeněk Rychta ík Náhradníci: Ing. arch. Dalibor Borák, Ing. Mgr. Eva Jeníková Závislí lenové soutěžní poroty: ádní: Ing. Petr Hejl, starosta městské asti Praha-Suchdol, akad. arch. Tomáš Turek, Ing. Zdeněk Skála Náhradníci: Ing. Václav Vik, zástupce starosty městské ásti Praha-Suchdol, Ing. Věra Štěpánková, zástupkyně starosty městské ásti Praha-Suchdol, RNDr. Ludmila Knappová, radní městské ásti Praha-Suchdol, Jan Zoubek, radní městské ásti Praha-Suchdol, starosta TJ Sokol Suchdol-Sedlec, Robert Marek, nově zvolený zastupitel městské ásti Praha Suchdol
MULTIFUNKČNÍ HALA U ZŠ S VENKOVNÍM SPORTOVIŠTĚM V PRAZE-SUCHDOLE SHRNUTÍ SOUTĚŽNÍCH PODMÍNEK P edmětem soutěže bylo zpracování architektonického návrhu ešení novostavby sportovní haly s venkovním sportovištěm v blízkosti Základní školy M. Alše v Praze-Suchdole. Sportovní areál by měl sloužit zejména pro zajištěni výuky tělovýchovy a sportu pro p ilehlou základní školu a následně pro innost sportovních a zájmových oddílů v Praze-Suchdole. Hala je ur ena pro sálové mí ové sporty. Sou ástí ešení by měl být také návrh venkovního sportoviště, které má p edevším sloužit pro atletiku, mí ové hry, doplněné by mělo být o horolezeckou stěnu. Zadavatel kladl důraz na urbanistické zalenění nové haly do území, na ešení dopravní obslužnosti areálu a na energeticky efektivní ešení a kvalitu vnit ního prost edí haly. P edpokládané stavební náklady na realizaci záměru bez p ípadných vyvolaných investic byly pro ú ely soutěže o návrh stanoveny na cca 80 milionů K bez DPH.
SOUTĚŽÍCÍ TÝMY: Do soutěže se p ihlásilo a estné prohlášení a portfolio p edložilo 31 týmů. Porota vyzvala 10 týmů ke zpracování soutěžních návrhů. Vyzváni byli:
Ing. arch. Ji í Hůrka, Ing. arch. Martin Feistner; prof. Ing. arch. Jan Stempel; Ji í Richter, Kristina Richter Adamson, Anne-Sereine Tremblay, Jan Kudli ka; Ing. arch. Radko Květ; ov architekti, s. r. o.; MgA. Ond ej Císler; ADR, s. r. o.; Petr Hájek Architekti, s. r. o.; EHL & KOUMAR ARCHITEKTI, s. r. o. a KAVA, spol. s r. o.
SITUACE
MÍSTO: PRAHA-SUCHDOL
SOUTĚŽ
1. CENA Jiří Opočenský, Štěpán Valouch – ov architekti Z hodnocení poroty: Navrhovaná budova je koncipovaná jako odpově kvalitní architektu e staré základní školy z 30. let. Díky tomu, že tyto dvě budovy jsou v dialogu, uvozují celý areál, což p edstavuje elegantní ešení urbanistické stabilizace bloku. Porota ocenila tvarové ešení obvodového pláště z tradi ního materiálu a dob e vy ešený veejný prostor ulice a nástupu do budovy. Budova má jednoduchý architektonicky výraz, jenž navazuje na architekturu v okolí. Velkým kladem návrhu je umístění parkování pod budovou p i zachování únosného objemu stavby vů i okolí. Propojovací kr ek není bariérou a vytvá í „skybox s výhledem na areál i p ilehlé okolí. P i optimalizaci návrhu ešení je možnost dosažení až pasivního energetického standardu. Porota doporu uje do ešit napojení na budovu školy (do knihovny) a budovu sokolovny (do bytu), chybějící zádve í u vstupů a vnější stínění oken na jih a jihozápad.
PŮDORYS
EZ
103
104
SOUTĚŽ
2. CENA
EZ
Ondřej Císler Z hodnocení poroty: Jedná se o citlivé, jemné architektonické ešení. Pozitivní je úměrný objem stavby, p ívětivý k okolí. Navržené h iště v hale má maximální parametry 20 m x 40 m. Porota ocenila krajiná ské ešení, promyšlené terénní návaznosti a propojení mezi halou a stávajícími budovami. Kladně hodnotila i důmyslné ešení provozu, šaten; ešení istého a ne istého provozu a skute nost, že hlavní vstup je
vybaven zádve ím. Nicméně nedostatkem je jeho umístění „za rohem i problematické ešení pláště ‒ vyhodnocení tepelných vlastností a prostupu slune ního zá ení pravděpodobně vyvolá podstatné změny poměru transparentních a pevných ástí fasády a tím změnu výrazu stavby. Nedostatkem je i parkování na pozemcích mimo ešené území.
UZNÁNÍ POROTY KAVA / Adam Bažant, Viktórie Dostálová, Jakub Koňata, Jonáš Krýzl, Jan Novotný, Tomáš Novotný, Robert Seidl Z hodnocení poroty: Porota ocenila podnětné konceptuální uvažování o celém areálu a jeho vztahu k obci, p imě ený až pokorný vztah objemů k okolní zástavbě. Důležitý je i záměr vytvo it „komunitní centrum a patrná snaha o p eměnu uvažování o pojímání prostoru. Zast ešené plochy jsou vhodné pro aktivity i za nep íznivého po así. Mezi nedostatky návrhu naopak pat í témě zcela eliminovaná zele i nevhodná dispozice „ostrovních objektů z hlediska p ehlednosti a bezpe nosti osob.
PŮDORYS 1. NP
SITUACE
MÍSTO: PRAHA-SUCHDOL
SOUTĚŽ
3. CENA
EZ
ADR / Aleš Lapka, Walter Schubert potenciál pro velmi dobré tepelně tech-
Z hodnocení poroty: Návrh zachovává úměrný objem stavby vzhledem k okolí, p i emž vytvá í p imě ený a plnohodnotný stadion ‒ vnější sportoviště s tribunami a zázemím. Běžecká dráha se p imyká k tribunám a k zázemí. Za zdailé považuje porota tvarování severní fasády, která reaguje na pooto ení stadionu a výškové umístění vnějších a vnit ních sportovních ploch na jednu úrove . Propojovací koridor vede až ke kr ku mezi původní a novou budovou škol. Použitý systémový pláš má
nické vlastnosti budovy. Kladem návrhu je i dobré rovnoměrné denní osvětlení orientované na sever.
Mezi nedostatky návrhu pat í tvarování fasády, jež navozuje p íliš „oficiální
výraz budovy. Jako nevhodné se jeví
umístění vstupu i recepce a nevy ešený vztah istého a ne istého provozu. Stejně jako většina návrhů i tento eší parkování na pozemcích mimo ešené území.
PŮDORYS 1. NP
EZ
105