The Black Tie 1/2019

black THE

TIE

S/S 2019 NO. 2

TRADICE

 S TO L E T KO R U N Y  A S TO N M A R T I N VA N TA G E : D U Š E LO V C E  S AVIL E ROW: O B L EK D ĚL Á MUŽE  RENE S A N CE G IN U  N ÁV R AT N A J A D R A N  C H E VA L B L A N C : N AV Z D O R Y Č A S U  K Ř I V K Y CÔT E D ’A Z U R

Generální partner Národního divadla

– KULTURA JE TO, CO NÁS SPOJUJE –

SPOLEHLIVOST

znamená odvádět maximum každý den.

Nejen na premiéře.

Péči o hodnoty a bohatství vnímáme v širším kontextu.

I proto jsme generálním partnerem Národního divadla.

www.rb.cz

ND_inzerce_spolehlivost_ 230x295.indd 1

800 900 900

20/02/2019 15:49

EDITORIAL

VÁŽENÍ ČTENÁŘI, představte si, jak voní pozdně červencové ráno na Šumavě: zeleně a chladně po lesu, těžce a vlhce po kypré hrubé hlíně, hořce díky trámům stoletých chalup a nasládle po stromech obtěžkaných temně rudými třešněmi. A taky hřejivě po čerstvém chlebu a másle.

O lednových šumavských ránech se nic podobného říct nedá, mráz tady utlumí vůně přírody natolik, že splynou s tichem zasněžené krajiny. Každopádně ráda mám na Šumavě rána červencová i lednová, ale v létě nejvíc ta pouťová a v zimě zabijačková.

Za pouťových rán se u nás vstávalo před pátou hodinou, a ačkoli nejsem ranní typ, na tyhle dny jsem se vždycky těšila a nemohla očekáváním dospat. Milovala jsem ten hlasitý shon a všeobecné, na oko rozčilené napětí na pozadí horečných příprav, které doprovázely úsečné povely ohledně správného smažení řízků a vášnivé diskuze o tom, na kolik dílků se krájí pouťový koláč. A jestli na něm mají co dělat rozinky v rumu. Po letech si dovolím přiklonit se k názoru, že na částech s tvarohem je jejich role nezastupitelná, ale pokud by jejich absence měla umožnit expanzi makových segmentů, rozinky si klidně nechám na masopust.

Podobný shon doprovázel i naše rodinné zabijačky, které začínaly ještě za tmy, kdy se na kamnech vařily obrovské hrnce s vodou. Celý dům naplněný párou v poklusu mezi kuchyní a dvorkem odpočítával čas do doby, než se stoly postupně začnou plnit jitrnicemi, jelity a ovarem a na schodech bude chladnout sulc. Práce sice končila až pozdě večer, ale už s prvním talířem černé polévky z čerstvé krve se změnila v oslavu hojnosti.

To o pouti se na kamnech nehřála voda, ale od předchozího večera tažená svíčková.

A v troubě vytápěné ručně štípaným dřívím se pekl štrúdl z domácích jablek ze sadu – to ale o zabijačce taky a k němu byla na stole ještě třená bábovka.

Jakkoli byly přípravy na pouť i na zabijačku náročné, nikdy jsme se jich nevzdali a nikdy jsme je, nedej bože, nezanedbali. Tradice totiž byly otázkou cti. Dnes si uvědomuji, jak utvářely moji identitu stejně, jako tyto po generace předávané rituály pomáhaly utvářet charakter každého z nás. Tradice jsou odkazem, který staví pevný most mezi minulostí a budoucností, a úkolem každého pokolení je chránit jej. Tempo doby svádí k zapomínání na staré rituály, ale právě ony jsou často posledním pojítkem s našimi kořeny. I proto jsme aktuální vydání Black Tie zasvětili mnoha podobám tradic a já doufám, že si díky jeho tématům, mezi nimiž nechybí ani ona zabijačka, na některé rozpomenete. Nebo třeba založíte vlastní.

Příjemné čtení vám přeje

black THE

TIE

Jitka Krulcová Šéfredaktorka

MAGAZÍN PRIVÁTNÍHO BANKOVNICTVÍ FRIEDRICH WILHELM RAIFFEISEN  MADE BY: Premium Media Group, Na Florenci 23, Praha 1, info@premiummediagroup.cz  CEO: Zuzana Melicharová  CONCEPT & EDITOR-IN-CHIEF: Jitka Krulcová, jitka.krulcova@premiummediagroup.cz  ART DIRECTOR: Tomáš Houzar  HEAD OF SALES: Iveta Šlemrová, iveta.slemrova@premiummediagroup.cz  EDITOR: Jan Tomeš  CONTRIBUTORS: Vít Štěpánek, Soňa Hanušová, Lenka Komrsková, Jan Lodl, Adéla Rusňáková, Jan Němec, Leoš Kopecký, Lukáš Vincent, J. J. Tichovský  PHOTO: Ondřej Pýcha, Alexander Dobrovodský, PG Foodies  COVER: Shutterstock.com  NA VYDÁNÍ DÁLE SPOLUPRACOVALI: Tanja Kovac, Milan Novák, Miloslava Dvořáková, Jan Boublík, Jan Mihalíček 3

OBSAH

No. 2 Tradice

12 NAVZDORY ČASU

16

Recenze basilejské michelinské restaurace Cheval Blanc šéfkuchaře Petera Knogla

16 RENESANCE GINU Proč se gin pomalu stává nejoblíbenějším destilátem

24 PRÁZDNÝ DVOREK A PLNÝ DŮM O návratu pravé české zabíjačky

30 STO LET KORUNY Analýza historie české měny

24 34

34 DUŠE LOVCE Nejnovější generace modelu Aston Martin Vantage

40 PŘÍSTAV VZNEŠENOSTI V MOŘI PRŮMĚRNOSTI Jak se u značky Salvatore Ferragamo šijí boty na zakázku

46 14 PRAVIDEL INVESTICE DO ZLATA Na co si dát pozor při nákupu žlutého kovu

50 MAROKO: CELÝ SVĚT NA DLANI Všemi směry na křižovatce východu a západu 4

40

OBSAH

58 NÁVRAT NA JADRAN Nový pohled na Slovinsko,

58

Chorvatsko a Černou Horu

66 KŘIVKY CÔTE D’AZUR Kabrioletem po Azurovém pobřeží

74 ODVRÁCENÉ STRANY BERLÍNA Pěšky zákoutími německé metropole

66 100

82 TISÍC PODOB MODRÉ Divy a krásy seychelského souostroví

100 SAVILE ROW: OBLEK DĚLÁ MUŽE Proč si nechat ušít oblek u nejlepších krejčích v Londýně

104 JIŘÍ MATĚJŮ Poznejte tvorbu českého „malíře světla“

106 PETR RUDOLF MANOUŠEK Rozhovor s posledním mistrem

106

zvonařem v Česku

112 IGOR VIDA Generální ředitel Raiffeisenbank o stavu českého bankovnictví 5

HOT NEWS

O STUPEŇ LEPŠÍ 911 Porsche si řeklo, že legendární „devět set jedenáctku“ nenechá zestárnout, a na autosalonu v Los Angeles představilo její novou generaci s interním označením 992. Karoserie nového modelu působí svalnatějším dojmem a interiér je krokem do budoucnosti – v oblasti digitalizace se vůz chlubí trvalým připojením k internetu a inteligentními ovládacími prvky. Poprvé v historii této řady je například k dispozici asistent nočního vidění s termovizí nebo režim WetMode, který rozpozná přítomnost vody na silnici a přizpůsobí tomu asistenční systémy. Řidič na vše dohlíží z odlehčených a nově vytvarovaných sedadel pro lepší oporu. O přenos síly se stará osmistupňová dvouspojková převodovka, která diriguje novou generaci přeplňovaného šestiválce typu boxer se silou 331 kW, tedy 450 koní.

JAMES DEAN A MONTBLANC „Dream as if you‘ll live forever.

Live as if you‘ll die today.“ – tento citát amerického herce Jamese Deana, který roku 1955 tragicky zahynul ve věku pouhých čtyřiadvaceti let, zvěčnila německá značka Montblanc na víčko zatím posledního přírůstku do edice plnicích per Great Characters. Do oběhu jich bylo vypuštěno 1931 kusů podle roku Deanova narození a nejdražší stojí dva a půl tisíce eur. Červenou barvou pero odkazuje na legendární bundu, jíž herec nosil ve filmu Rebel bez příčiny, a hrot z osmnáctikarátového zlata je dekorován motoristickou šachovnicí s poznávací značkou jeho osudového Porsche 550 Spyder.

6

JMÉNO KŮŽE

Už před více než sto dvaceti lety vyráběl italský švec Alessandro Berluti koženou obuv pro urozené pány z regionu Marche na východní části Apeninského poloostrova. Na míru dělané páry nesoucí jeho příjmení jsou dodnes považovány za výraz ušlechtilého vkusu, který značka přenáší i do moderně střižených obleků, tašek a doplňků.

Letos k nim přibyla i módní řada, za níž stojí belgický návrhář Kris Van Assche, který dříve působil u domu Dior. Jeho debutová, jarní kolekce pro Berluti navazuje na trend prolínání sportovního a elegantního oblečení, a tak se v ní objevují aligátoří brašny s lakováním připomínajícím graffiti, tenisky na vysoké podrážce, smokingy, ale i atletické bundy se střihem vycházejícím z konstrukce pánského saka.

Skupina BSH je držitelem licence k ochranné známce Siemens AG.

Fascinující design a možnosti.

Exkluzivní vestavné spotřebiče Siemens řady studioLine pro nejnáročnější. studioLine

Seznamte se s budoucností.

Siemens domácí spotřebiče

HOT NEWS

DVAASEDMDESÁT LET V KŘIŠŤÁLU

Legendární whisky Macallan nedávno odhalila dvě velké novinky. První z nich je designová palírna, která byla koncem minulého roku otevřena u městečka Speyside na okraji skotského národního parku Cairngorms. Díky střeše porostlé trávou a květinami destilérka zapadá do okolní scenerie a většina potřebné energie na provoz budovy je tu vyráběna z obnovitelných zdrojů.

Druhou novinkou je limitovaná edice The Macallan 72 Years Old in Lalique, jež je touto novou zážitkovou palírnou inspirována.

Lahev z křišťálu od francouzské sklárny Lalique je chráněna pouzdrem ze dřeva a ukrývá whisky, jejíž destilace započala už ve čtyřicátých letech minulého století. Kromě zlatavé jantarové barvy ušlechtilý nápoj omámí dřevitými tóny s akcenty citrusů, zelených jablek či vanilky. Cena jedné lahve z limitované edice šesti set kusů činí 60 000 dolarů.

MYŠLENKY NA VĚČNOST V pořadí devětadvacátý ročník ženevského veletrhu vysoké hodinařiny Salon International de la Haute Horlogerie přinesl řadu překvapivých počinů.

Například hodinářský dům Baume & Mercier založený roku 1830 představil věčný kalendář, v němž se snoubí tradiční design s pokrokovou technologií ukrytou pod povrchem porcelánově bílého číselníku. Z jeho plochy lze vyčíst všechny nezbytné údaje věčného kalendáře, který dokáže rozlišovat délky jednotlivých měsíců, a to včetně února.

Nechybí samozřejmě ani fáze Měsíce. Tyto vymoženosti umožnil strojek Baumatic s automatickým nátahem, který dokáže po sejmutí hodinek ze zápěstí pracovat ještě pět dní.

Impozantní novinka je v prodeji za cenu 579 000 korun.

EXPERIMENTUJÍCÍ ŠÉFKUCHAŘKY Po Amsterdamu či Berlínu se experimentální kuchyně v podání nizozemské umělecké a designové skupiny Steinbeisser dočká i New York. Cílem jejich projektu Experimental Gastronomy je objevit nové směry gurmánských prožitků, k jejichž vytvoření byly tentokrát přizvány renomované šéfkuchařky Dominique Crenn, Niki Nakayama, Elise Kornack a Emma Bengtson.

Kreativní čtveřice nabídne veganské degustační menu o devíti chodech z organických surovin a skupina patnácti umělců k němu vytvoří příbory a talíře, které naruší, ale zároveň obohatí koncept tradičního stolování. Celá událost si klade za cíl zviditelnit vklad žen do moderní gastronomie, a tak část výnosu z akce poputuje do nadace Women‘s Leadership Programs, jež se touto problematikou zabývá. Vstupenky na akci jsou v prodeji online, a to na stránce www.jamesbeard.org.

8

MC_PP

MC_PP_divadlo-praha_230x295_01.indd 1

21.02.19 10:29

HOT NEWS

CITY OF WOMEN Do 5. května je ve vídeňském Belvederu otevřena výstava City of Women, která se zabývá dopadem tvorby avantgardních umělkyň z let 1900 až 1938 na tamní scénu. „Ženy byly tehdy značně znevýhodněny. Neměly přístup ke vzdělání, a tedy ani příležitost vystavovat.

Přesto se některým podařilo prorazit, a dokonce založit vlastní umělecké skupiny,“ říká kurátorka Sabine Fellner.

Na retrospektivě jsou tak k vidění práce od více než šedesáti autorek, které měly značný vliv na směry jako impresionismus, expresionismus či Nová věcnost, ačkoli se za svého života většinou nedočkaly uznání. „Velká část z vybraných dvou set šedesáti děl visí v galerijních síních vůbec poprvé,“ vysvětluje Fellner a dodává: „Na světlo se tak dostává důležitá kapitola dějin umění.“ Exempláře na výstavě doplňují životopisy umělkyň.

POCTA BAUHAUSU Stoleté výročí německé umělecké školy nemohl nábytkářský výrobce Thonet jen tak odbýt. Firma se rozhodla, že modernistickému křeslu z ohýbaného kovu Thonet S 533 F od Ludwiga Miese van der Roheho dodá novou šťávu, a to ve spolupráci s hamburským studiem Besau Marguerre.

Designéři jej se vší úctou k tradici opatřili područkami a sedadlem v nubukové kůži, bez povšimnutí však nezůstal ani samotný rám.

Výsledkem jsou dvě provedení, a to buď v kombinaci antracitová useň a šedý chrom, nebo pudrově růžová kůže a chrom v odstínu champagne. Obě verze byly vyrobeny v edici sta signovaných kusů.

TVAROVÁ BÁSEŇ Na pařížském veletrhu Maison et Objet představil výrobce Zaha Hadid Design svou první řadu stolního nádobí, která je inspirována poetickým rukopisem zakladatelky značky. Íránská architektka proslula stavbami s organickými formami vypočítanými přesnou metodologií a tento postup se zrcadlí i na mísách připomínající kovový vír nebo na tácech evokujících tekoucí mramor. Nová kolekce tak popírá hranice prostoru a materiálu stejně jako nejslavnější budovy Zahy Hadid. „Síla edice spočívá v tom, že obyčejně předměty interpretuje nečekaným způsobem. Zaha se při navrhování nikdy nenechávala spoutat konvencemi a z tohoto přístupu čerpáme i u ZHD,“ nechal se slyšet ředitel brandu Woody Yao. Další interiérové objekty budou představeny příští rok a mají na debut vizuálně navazovat.

10

Nikdy mÄ› nezklamal.

www.beatarajska.com www.volkswagen.cz www.beatarajska.com

CONNOISSEUR

C H E VA L B L A N C

NAVZDORY ČASU Připravila: Jitka Krulcová Foto: cheval blanc

12

CONNOISSEUR

13

CONNOISSEUR

V roce 1681 tady působil jeden z prvních evropských gentleman inn klubů, který se v roce 1844 změnil na grand hotel Les Trois Rois, v překladu Tři králové. A od roku 2007 v rámci hotelu exceluje dnes již tříhvězdičková michelinská restaurace Cheval Blanc.

Její šéfkuchař Peter Knogl ji vede v duchu respektu k výjimečné historii místa i odkazu kultury vysoké gastronomie. Vítejte ve světě, který funguje podle starých pravidel.

T

o nejlepší z Basileje se v tomto švýcarském městě na březích Rýna koncentruje do jediného domu, tedy alespoň pokud jde o služby na nejvyšší úrovni.

Nachází se na adrese Blumenrain 8, kde sídlí hotel Les Trois Rois, který od svého otevření v roce 1844 úspěšně hájí neoficiální status nejlepšího hotelu v Basileji. Z jeho lobby se vchází do restaurace Cheval Blanc – a v tomto případě rozhodně nejde o nudnou hotelovou restauraci. Podnik oceněný třemi michelinskými hvězdami a devatenácti body Gault Millau interpretuje prostřednictvím talentu německého šéfkuchaře francouzskou kulinářskou tradici se švýcarskou precizností a vášní pro dokonalost, která nezná hranice.

MINIMUM V ZÁJMU MAXIMA Ústředním motivem menu Petera Knogla je francouzská haute cousine, jejíž charakter je v jeho podání obohacen o vlivy středomořské, a dokonce i asijské kuchyně. Šéfkuchař si zakládá na používání lokálních surovin, ale nelpí na nich tak radikálně jako třeba skandinávští gastronomičtí puristé. Základním rysem Knoglovy práce je kombinace minima ingrediencí za účelem maximálního vyznění koncentrovaných chutí. A když je řeč o ingrediencích, v Cheval Blanc můžete na talíři očekávat převážně ryby a mořské plody. Zelenina Petera Knogla zjevně příliš neinspiruje, na menu je spíš upozaděná.

Prezentace je jednoduše taková, jakou byste očekávali v tříhvězdičkové michelinské restauraci. Téměř každý chod menu je navíc dokončován přímo u stolu před hosty, což posouvá zážitek opět o kus dál.

KONTAKT: 14

HOLUB Z BRESS A LANÝŽE Z PÉRIGORDU Pokud jde o volbu z menu, od hosta se v Cheval Blanc vyžaduje pouze rozhodnutí, zda si přeje ochutnat pět chodů, nebo šest, tedy plný počet. Degustace začíná rovnou velmi intenzivně, a to uzeným úhořem s červenou řepou a fermentovaným česnekem. Druhý chod je umírněnější, představuje čerstvého humra z Bretaně v doprovodu bergamotu. Působivá je kombinace chutí v třetím chodu, ačkoliv zní klasicky – jde o mořského vlka s périgordským lanýžem. Hlavní chod se obrací k zemitým chutím, ostatně holuba z Bresse si lze v lehkých kompozicích představit jen s obtížemi. Knogl jej doplnil o marocké koření a mrkvový mousseline, čímž vyzdvihl ušlechtilý potenciál tohoto specifického masa.

Prvním dezertem menu je selekce sýrů servírovaná z vozíku a jejich prezentace je tady zážitkem sama o sobě. Po sýrech následuje už skutečná tečka, karamelizované jablko s mascarpone.

ZE STARÉ ŠKOLY I přes striktně klasický styl interiéru plný stříbra a křišťálu a komorní koncept určený pouhými deseti stoly s kapacitou pro celkem třicet hostů působí prostředí Cheval Blanc vzdušně. Je to i díky vysokým stropům a velkým oknům s výhledem na řeku. Večer je restaurace decentně osvětlená kromě křišťálových lustrů také živým světlem bílých svíček. Interiér tak získává na větší hloubce a dramatičnosti, k níž přispívá i hlavní barevný tón prostoru, jímž je fialová.

Michelinský trend se celosvětově stáčí k čím dál tím větší neformálnosti, v důsledku čehož se bílé ubrusy stávají spíš

Blumenrain 8, Basilej, Tel.: +41 61 260 50 50

přežitkem než základem jistého standardu. Pokud hledáte neformální restauraci s dynamickou atmosférou, Cheval Blanc vás nenadchne, ale pokud si zakládáte na francouzské škole fine dining pravidel, jste doma.

Servis v Cheval Blanc je víc než co jiného vysoce profesionální a k této definici zákonitě patří výborné znalosti personálu.

Ten tady navíc umí své vystupování empaticky přizpůsobit náladě hostů, takže si vyznění zážitku můžete sami doladit.

Hlavní manažer podniku mluví částečně slovensky, jeho manželka je totiž Slovenka, takže není vyloučeno, že si v michelinské restauraci v Basileji objednáte česky. Možná lehce netradičně působí vzhledem k úrovni restaurace absence nabídky připraveného vinného párování. Doprovod k pokrmům Petera Knogla si tak, samozřejmě za asistence someliéra, hosté vybírají z obsáhlé vinné karty, jejíž selekce je nekompromisní a soustředí se převážně na Francii.

ZÁVĚREČNÁ ZMĚNA SCÉNY Chcete-li možnosti Les Trois Rois vyčerpat ještě o trochu víc, zajděte si po dezertu na digestiv do hotelového baru.

Najdete tady vše potřebné pro relaxační uzavření večera – krb, hluboké kožené sedačky, závěsy z rudého sametu, širokou nabídku koktejlů, ale i možnost vybrat si z vinné karty Cheval Blanc. A věřte, že vás na ní jistě něco nenávratně zaujme.

Restaurace je otevřena od úterý do soboty, a to v době oběda, tedy od dvanácti hodin do dvou odpoledne a v době večeře, která začíná sedmou večerní a končí dvě hodiny před půlnocí. Rezervace je nutná a doporučujeme ji udělat několik týdnů před plánovanou návštěvou. 

CONNOISSEUR

15

SAVOIR VIVRE

RENESANCE GINU

16

SAVOIR VIVRE

Málokterá kategorie nápojů zažila v posledních letech takový rozvoj jako gin. Jednu dobu se dokonce zdálo, že jeho obliba překoná i v Česku dlouhodobě nejoblíbenější destilát, jímž je rum. To se zatím nestalo, nicméně ginová renesance ještě neřekla své poslední slovo.

Připravila: Soňa Hanušová foto: archiv

17

SAVOIR VIVRE

P

okud bychom se chtěli podívat na historii ginu opravdu podrobně, mohli bychom začít již v 8. století, kdy byl v Persii poprvé popsán proces destilace arabským filozofem a alchymistou Abu Musou Jabirem ibn Hayyanou, známým také pod latinským jménem Geber. První předchůdce ginu se pak objevil kolem roku 1000 na Apeninském poloostrově – ačkoli o ginu, jak jej známe dnes, nemůže být ani řeč. Trvalo ještě dlouhou dobu, než jalovcová pálenka doputovala do Anglie, známé coby tradiční kolébka ginu. Důležitou mezizastávkou, kterou nesmíme opomenout, je Nizozemsko. Ve 14. století, v době velké morové epidemie, se aromatickým jalovcem vykuřovaly prostory a také destilát z vína v kombinaci s jalovcem byl jako medicína vcelku častým jevem, nicméně právě pro vinný základ jej s ginem nelze tak docela spojovat.

Když svůj medicínský účel destiláty pozbyly, lidé alkohol připravovali stále častěji za účelem požitku a tehdy také zjistili, že obilí je oproti vínu mnohem vhodnější a ekonomičtější surovinou pro pěstování a následně i pálení. Když se pak v Nizozemsku ujal zvyk aromatizovat obilnou pálenku právě jalovcem, vznikl přímý předchůdce ginu, nizozemský genever.

TEKUTÝ SPOLUBOJOVNÍK O rozšíření geneveru do Anglie se postaraly především dvě události. Třicetiletá válka, v níž si nizozemští vojáci dodávali odvahy popíjením geneveru – k nemalému údivu jejich anglických souputníků, a také reorganizace holandského území v důsledku války, což donutilo značnou část obyvatel k tomu, aby našla nový domov v Anglii. A s sebou samozřejmě přivezli i genever, po němž se ostatně už sháněli i navrátivše se angličtí vojáci. Vynález destilační kolony v 19. století byl pro šíření ginu už jen třešinkou na dortu, nepředbíhejme však.

JALOVCOVÉ ŠÍLENSTVÍ Gin není módní záležitostí jen několika posledních let. V 17. a 18. století propukla v Anglii doslova ginová mánie, jež byla opět důsledkem několika udá18

Nová doba ginová mění tradiční parametry London Dry Ginu, ale předimenzovanost možností nutně musí vést k návratu ke kořenům.

lostí. Vilém Oranžský po usednutí na anglický trůn zakázal dovoz francouzského zboží, mimo jiné tedy i brandy, které v té době bylo v Anglii stále ještě nápojem číslo jedna, a zároveň zákonem podpořil domácí destilaci tak, že ji v podstatě osvobodil od daní. Pálit najednou mohl každý – a leckdo toho také využil. Licence nebyla nutná, jedinou podmínkou byla stanovena povinnost oznámit tento záměr alespoň deset dnů předem. Posledním krokem, který umožnil masivní nástup ginu, byl takzvaný Tonnage Act z roku 1694, který umožnil stanovovat daně podle váhy nákladu lodí a také uvalil vyšší daně na výrobu piva. Ceny jalovcové pálenky a piva se tím natolik vyrovnaly, že lidé začali dávat přednost silnější pálence, jež mnohdy byla dokonce i levnější než daněmi zatížené pivo.

ROVNOST VE SMRTI A V GINU Vilémova následovnice královna Anna v nastaveném modelu pokračovala, a tak zakrátko gin pili úplně všichni – od šlechty po nejspodnější chudinu, ačkoliv ta samozřejmě popíjela tu nejlevnější verzi s obsahem terpentýnu z pryskyřice jalovce a dalšími životu nebezpečnými látkami. Gin byl k dostání takřka všude, v obchodech, holičství, na každém rohu. Roční spotřeba ginu v hlavním městě Anglie se v té době odhaduje na deset milionů galonů, což v tehdejších poměrech znamená asi čtrnáct galonů na hlavu, tedy sedmdesát litrů ginu na osobu ročně. Za zmínku také stojí fakt, že běžný destilát měl v dané éře podíl alkoholu okolo 80 %… Krátce po válce Londýn procházel jedním z nejchudších období své historie a každá desátá rodina žila pod hranicí chudoby. Hygiena na přelomu 17. a 18. století také nebyla zrovna na vrcholu, s čímž souvisela i špatná kvalita vody. Gin coby destilát

byl tak vnímán jako zdravotně nezávadný – když pomineme terpentýn a další látky v něm tehdy obsažené. Navíc byl dostupnější než pivo, a dokonce i než samotná voda. Zahřál a pomáhal zapomenout na vše špatné. Žádný div, že po něm byla mezi chudým lidem velká poptávka. Dokonce taková, že se mnohdy mzda vyplácela místo peněz rovnou v ginu.

CHVÁLA NEDOSTATKU Státní aparát v polovině 18. století usoudil, že nastalá situace je již naprosto neudržitelná, a v letech 1729– 1751 vydal osm rozsáhlých zákonů ustanovujících regulaci výroby a spotřeby ginu, které vešly do historie pod názvem gin acts. Situaci pomohla dostat pod kontrolu také zdrcující neúroda v roce 1757, v jejímž důsledku vláda na destilaci obilí uvalila zákaz, který byl nakonec prodloužen až do roku 1760. Právě díky tomu také nastává první skutečná zlatá éra ginu, protože zmizelo pokoutné pálení ve vanách na dvorcích a naopak vznikly první velké rodinné značky. Palírenský průmysl se neustále vylepšoval a s příchodem již zmíněné destilační kolony bylo možné vyrábět kvalitní gin ve velkém při nižších nákladech, navíc bez nutnosti přidávat cukr a doslazovat tak nedostatečně profiltrovaný alkohol. V polovině 19. století pak nastává další fáze vývoje ginu, kdy do té doby vévodící typ Old Tom ustupuje novému London Dry. Ten následně zaplavil celý svět.

NOVÁ KULTURA, NOVÉ OBZORY První polovina 19. století se vyznačovala obnovenou vyšší tolerancí vůči ginu.

Pro prodejce však představovaly silnou konkurenci obchody s pivem a vínem,

SAVOIR VIVRE

19

SAVOIR VIVRE

přemýšleli proto, jak se s nastalou situací vyrovnat. Ginové paláce se ukázaly být tou správnou volbou. Jejich revolučnost i prvotní úspěch stály na nízkých cenách a vysokých prodejích. Čtrnáct největších londýnských paláců v době svého vrcholného rozkvětu obsloužilo týdně přes půl milionu hostů.

Samozřejmě nápojová kultura tím značně trpěla, i to se však mělo záhy změnit.

Impulzem k proměně ginových paláců byl Beer Act z roku 1830, který umožnil takřka komukoliv koupit si levně licenci pro prodej piva. V následujících osmi letech tak každý den otevřelo přibližně patnáct nových hospod. A provozovatelé ginových paláců museli opět reagovat. Značně jim k tomu napomohl technologický pokrok a další dostupné inovace. Nově byl kladen důraz na krás-

20

 Coby koktejlová báze je gin nesmírně bohatý. Kromě své základní složky, jalovce, může obsahovat plno dalších ingrediencí.

Koriandr, citronovou trávu, černý pepř, mandle, lékořici, levanduli nebo třeba okurku a růži.

Dva stejné giny nenajdete, a to je na celé kategorii to nejzábavnější.

Vzestupu kultury ginu pomohl důraz na jeho prezentaci v exkluzivních interiérech, jimž dominoval mahagon, mosaz a náladové osvětlení. né prostředí, v interiéru nechyběl mahagonový nábytek, mosazné prvky či velká broušená zrcadla, to vše nasvícené pomocí tehdejší novinky – plynového osvětlení. Šlo o impozantní a poměrně luxusní podniky, jimž se obchody s pivem zdaleka nemohly rovnat. Ostatně, kvalitní gin si zasloužil konečně kvalitní servis a prostředí a tím si našel cestu nejen mezi střední, ale i vyšší společenské vrstvy.

CESTA SPOJENÍ V porovnání s dalšími destiláty byl gin vždy ve výhodě. Když v roce 1863 zasáhla evropské vinice mšička révokaz, jež utnula výrobu cognacu, armagnacu i brandy, gin z úpadku profitoval. Stejně tak když bylo uzákoněno povinné tříleté zrání whisky, ocitl se nestařený gin opět ve výhodě. Ostatně, značná část dnešní produkce ginů pochází z nových palíren whisky, které si

SAVOIR VIVRE

výrobou ginu jen krátí čas, než budou moct nabídnout svou opravdovou vlajkovou loď. I přes to všechno však obliba ginu klesala – částečně v důsledku obou válek, částečně kvůli vzrůstající oblibě vodky. Od éry ginových paláců trvalo přes sto let, než se gin opět ujal, tentokrát však už ne jako nejlevnější kořalka, ale jako sofistikované pití a součást koktejlů. Zásluhy za to lze částečně připsat značce Hendrick’s, která představila novou destilační metodu a nové, do té doby nevídané, botanicals. Když se v roce 2002 přidala značka Tanqueray se svým No. Ten, bylo jasné, že nová éra ginu právě odstartovala. Netrvalo dlouho a tradiční London Dry Gin získal zcela nový rozměr. Během prvního desetiletí 21. století se na trhu objevil nespočet ginů, jež se zakládají na starých recepturách a tradičních metodách výroby. Velmi záhy je však převálcoval nový typ ginu, takzvaný španělský. Začaly se využívat atypické botanicals – zatímco dříve byl výběr botanicals pro giny více či méně dán a jen se mírně varioval, dnes se jeho výrobci nebojí experimentovat a sahají po lokálních, exotických a někdy i po těžko uvěřitelných surovinách.

DIKTÁT, KTERÝ ZMĚNIL PRAVIDLA Stavidla nového ginového šílenství otevřela v roce 2008 Evropská unie, když přistoupila k regulaci výroby ginu.

Jedním z výsledků bylo, že není možné udělit ochrannou apelaci London Dry Ginu, aby tak mohl být označován jen produkt vyrobený ve Velké Británii, podobně jako je tomu u cognacu, champagne, tequily a mezcalu či rumů z Martiniku. Druhé rozhodnutí, s dalekosáhlejšími důsledky, říkalo, že ginem lze označit i produkt vzniklý macerací, případně je možné použít různé koncentráty. Destilace ani jalovec ve své přírodní formě tak nejsou potřeba.

Nové značky se začaly šířit jako lavina a v roce 2016 jen ve Velké Británii vzniklo 220 nových brandů. Od té doby číslo stále stoupá a do dnešního dne byla na trh uvedena tisícovka nových ginů. Odezva ze strany konzumentů i odborníků je dvojí: Jedni tuto rozmanitost vítají, druzí to vnímají jako

ztrátu tradičních hodnot. Zejména odborná veřejnost vytýká, že mnohé giny nesplňují tradiční základní podmínku stanovenou pro tento destilát, a to dominantní chuť jalovce.

NEVYHNUTELNÝ NÁVRAT K TRADICI Jedním z kritiků současné situace je český palírník Martin Žufánek, který pro portál atbars.cz napsal na toto téma celý článek. Současným ginům vytýká, že jde jen o rychlokvašky vezoucí se na vlně zájmu a škodící celé kategorii a hlavně poctivým, tradičním London Dry Ginům. Obává se,

 Za úspěchem ginu Sipsmith stojí jeho zakladatelé Jared Brown, Sam Galsworthy a Fairfax Hall a Prudence, destilační kotel.

že při současné módě ochucených a sladkých ginů konzumenti zapomenou, jak chutná opravdový tradiční gin. Jelikož neobsahuje cukr ani žádné další po destilaci přidané látky, bude jim připadat hrubý.

Zároveň ale Žufánek také předpokládá, že do dvou let se celá kategorie zhroutí sama do sebe a opět nastane čas tradičních a dlouhodobě zavedených výrobců ginu, kteří budou moct říct, jak má vypadat gin. Návrat k tradici je nevyhnutelný, do té doby si však ještě můžeme užívat variabilitu ginů i toniců, jejichž zatím stabilní oblibu dokazuje například i každoročně pořádaný Ginfest by Barlife. 

Zatímco dřív byl výběr botanicals pro giny víceméně dán a jen se mírně varioval, dnes se výrobci nebojí experimentovat a sahají po lokálních, exotických a někdy i po těžko uvěřitelných surovinách.

21

SAVOIR VIVRE

ČTYŘI ZNAČKY PRO TY, KTEŘÍ PILI GIN DŘÍV, NEŽ BYL IN

Pokud v nepřeberném množství ginů hledáte sázku na jistotu a záruku kvality, vsaďte na klasické a tradiční britské giny, které se pily ještě před novou dobou ginovou a s největší pravděpodobností se budou pít i po ní.

HENDRICK’S

RŮŽE A OKURKY JAKO SYMBOL ANGLIE

Skotská značka Hendrick’s vsadila na inovaci výrobního postupu a na neobvyklé aroma růží a okurky, kterou vzdává poctu tradičnímu britskému sendviči. Ač první Hendrick’s gin vznikl až v roce 1999, jeho příběh začíná už v roce 1966, kdy Charles Gordon zakoupil v aukci dva destilační kotle. Jeden z nich byl typu Carter Head, druhý Bennet. Oba destilační kotle zpracovávají tytéž suroviny a výsledné destiláty se poté spolu smísí. Na závěr se přidají esence z růží a okurek, čímž získává gin svou specifickou vůni i chuť. Z kotle Bennet vzniká destilát se silnějším jalovcovým aromatem, kdežto druhý destilační přístroj dodá svému produktu spíše jemnější květinové tóny. A květiny jsou u Hendrick’s opravdu zásadní, vždyť značku pojmenovala Gordonova matka po svém zahradníkovi, který se jí staral o růže.

22

SAVOIR VIVRE

SIPSMITH

NOVÁ GENERACE S PŮVODNÍMI HODNOTAMI

Jak již bylo napsáno, v prvním desetiletí 21. století vzniklo nepřeberné množství řemeslných palíren vycházejících z tradičních receptur a metod výroby. Jednou takovou je i Sipsmith z roku 2009, za jejímž vznikem mimo jiné stál i barový historik Jared Brown.

Výrobna Sipsmith byla první novou palírnou, která se v Londýně otevřela po dvou stech letech. Zakladatelé si nechali v Německu vyrobit měděné destilační zařízení, které pokřtili Prudence, a nový London Dry s nádechem tradice tak mohl spatřit světlo světa. Stejně tradiční jsou i botanicals, mezi nimiž jednoznačně dominuje jalovec.

Komu by přesto Sipsmith London Dry Gin přišel málo suchý, může vyzkoušet variantu Sipsmith V.J.O.P., tedy Very Juniper Over Proof. Jared Brown přemýšlel, jak do ginu dostat ještě víc jalovce, a nakonec jej dodal hned natřikrát: při maceraci, před destilací přímo do destilačního kotle a také do měděného košíčku v kotli, jímž procházejí alkoholové páry. A výsledek? Mocný jalovcový destilát, jehož intenzita koresponduje s vyšším obsahem alkoholu: 57, 7 %.

TANQUERAY

BLOOM

BEZE ZMĚN OD ROKU 1830

DOTEK ŽENSKÉ RUKY

Praví milovníci jalovcového destilátu ocení klasiku v podobě ginu Tanqueray London Dry, jehož receptura zůstává neměnná již od roku 1830. Tehdy otevřel dvacetiletý Charles Tanqueray lihovar v londýnském Bloomsbury a začal experimentovat s bylinkami a kořením z celého světa, aby nalezl ideální rovnováhu chutí pro svůj gin.

Jeho klasický London Dry Gin obsahuje čtyři botanicals – jalovec, koriandr, anděliku a lékořici. Díky čtyřnásobné destilaci vzniká suchý, avšak perfektně vybalancovaný gin. V roce 2002 představila značka svou novinku Tanqueray No. Ten. Tento gin nese název podle destilačního zařízení, v němž je připravován. Mezi použité botanicals patří citrusy jako bílý grep, pomeranč a limeta. Nejsou macerovány jen kůry, jak je běžné, ale celé plody. Proto i tvar lahve zhotovený ve stylu art deco připomíná odšťavňovač citrusů.

Přestože i v Bloom tvůrci ginu podlehli mó dní vlně ochucených destilátů a v jejich portfoliu tak najdeme i jahodovou nebo růžovo-jasmínovou př íchuť , byla by š koda kvůli tomu zavrhnout původní Bloom Premium London Dry Gin. Značka patř í pod společnost Greenall‘s, jejíž historie se datuje od roku 1761, samotný Bloom však vznikl až v roce 2008. Př i jeho vytváření mě la volnou ruku Joanne Moore, master distiller a jedna z mála žen v tomto oboru. Díky ní je Bloom gin jemný – typický jalovec mírně ustupuje do pozadí a dává tak prostor vyniknout zbylým třem pečlivě vybraným botanicals: zimolezu, heř mánku a pomelu. Tento gin je trojnásobně destilovaný a využívá ve své receptuře demineralizovanou čerstvou pramenitou vodu ke snížení obsahu alkoholu na konečných 40 %.

23

FENOMÉN

24

FENOMÉN

PRÁZDNÝ DVOREK A PLNÝ DŮM Zabijačka je rituál. Je to choreografie zkušených pohybů rukou plnících a špejlujících jitrnice stále tak, jako by se na dějišti tohoto představení nestřídaly generace. Chvíli to vypadalo, že má tento český obyčej namále, v posledních letech si však k zabijačce nacházejí cestu lidé všech generací.

Připravil: Lukáš Vincent, foto: Jan Mihalíček, PG Foodies pro Babiččinu zahradu, shutterstock.com

25

FENOMÉN

K

aždému, kdo alespoň jednou v životě zažil pravou domácí zabijačku, utkví v paměti něco jiného. Někdo si zapamatuje postavu řezníka trousícího okolo sebe směs příkazů a vtipů v kostkované haleně, dlouhé špinavé zástěře a kulichu, jiný zase prase visící za zadní nohy nad troky. Své kouzlo má i horká krev, jež se rukou promíchává v lavoru, nebo typická směs pachů vařícího se, pečícího se a škvařícího se vepřového, které se mísí s vůní majoránky, česneku, sladkého pečiva a nezbytným akcentem ovocné pálenky rozlévané v pravidelně se zkracujících intervalech. „Mně se vybaví ta specifická atmosféra setkání lidí, kteří se na něco těší,“ doplňuje tento výčet mistr Jiří Michal, šéf řezníků ve vyhlášené pražské restauraci Kantýna.

JAKO PRASATA V ŽITĚ Domácí zabijačka je středoevropský fenomén s velmi silným ukotvením v zemědělském cyklu venkova, v posledních letech je však ve své nejtradičnější podobě na ústupu. Proměňuje se z metody k zajištění masa na zimu pro rodinu a přátele v akci, na kterou, jak podotýká Michal, většina lidí míří především za zážitkem. „V současnosti se zabijačka stává především společenskou událostí,“ říká s tím, že na tyto akce dnes chodí prakticky všechny generace. Ti nejstarší si tu připomínají zážitky ze svého dětství a mladé na zabijačku láká gastronomie a sdílení této nevšední události na Instagramu. „Lidé jsou dnes mnohem otevřenější k poznávání nových chutí, takže byť je ovar stále nejpopulárnější produkt zabijačky, lidé jsou stále ochotnější okusit i skutečné řeznické speciality,“ dodává s úsměvem Michal.

Zabijačka přitom měla v českých zemích po několik staletí obrovský hospodářský i kulturní význam a její pozice byla v ročním cyklu nezastupitelná. Pašík se narodil, rok si užíval životních podmínek, kdy mu v korytě končily pomeje a šrot, a když se přiblížil konec roku a váha prasátka postoupila do trojmístných čísel, začal se plánovat jeho konec. Jednak si naši předkové na zimu dopřávali tučnější stravu, jednak bylo během zimních měsíců pro náplň koryta domácích zvířat mnohem méně zdrojů. A živit metrákový úvazek nebylo zcela účelné.

26

FENOMÉN

27

FENOMÉN

BEZ MRAZÁKU A BEZ MUCH Vesnické zabijačky ale nebyly ničím jednoduchým. Lednička, respektive jakékoli chladicí zařízení na potraviny, je běžnou součástí českých domácností teprve poslední tři až čtyři dekády.

Trvanlivost většiny zabijačkových produktů tak pro předchozí generace nebyla delší než dva nebo tři týdny, ale zároveň za tuto dobu nebylo v silách jedné rodiny vykrmené prase zpracované od čumáčku po ocásek sníst. Proto byly zabijačky v rámci komunity plánovány tak, aby na sebe navazovaly a aby forma půjčky za oplátku kryla potřeby všech zainteresovaných co nejplošněji.

Ohledně časového rozmezí zabijaček se vedou spory. V dnešní době se můžeme potkat s čerstvým ovarem na jídelním lístku i v srpnu, tradičně se ale čekalo na chladné měsíce, a to ideálně na ty beze sněhu a také bez hmyzu, který mohl maso kontaminovat. V listopadu tak zabíjeli první nedočkavci, až prosinec ale pro řezníky znamenal začátek pořádné honičky. Ostatně právě slovo prase má být podle některých lingvistických teorií slovní kořen, z nějž se formoval název posledního měsíce roku, který je v češtině tak odlišný od okolních jazyků.

Dokonce i na Staroměstském orloji se motiv zabijačky objevuje na prosincovém panelu. Konec sezony se pak formálně datuje na konec masopustu čili na Popeleční středu, která se slaví začátkem března.

28

PANEVROPSKÉ HODY Byť máme jako Češi tradici zabijačky spojenou s obrázky Josefa Lady a českou nebo moravskou vesnicí, podobný rituál zabíjení domácího zvířete má řada evropských zemí.

Nejbližší jsou nám zvyky z okolních zemí, jakými jsou Slovensko nebo Polsko, zabijačky se nicméně pořádají i v Rumunsku, Německu nebo v Itálii. Angličané mají The Killing Day, španělská La Matanza zase fakticky navazuje na býčí zápasy, kdy řezníci zpracují zvíře poté, co ho torero porazí v aréně.

PRÁCE JAKO NA KOSTELE Na zabijačce se v minulosti podílelo celé hospodářství a jeho blízké okolí, na povel ji však měli řezník a hospodář. Ten prováděl odbornou činnost spojenou s bouráním prasete, kdežto prvně jmenovaný organizoval podpůrný systém umožňující správný průběh zpracování. Každý zainteresovaný měl jinou zodpovědnost – muži za fyzicky nejtěžší práci a ženy za kuchyňské činnosti, jakými jsou příprava sladkého pohoštění, mletí koření, čištění zelení nebo vaření krup. Děti fungovaly jako topiči, nosiči a pomocníci.

Zápřah byl přitom celodenní, zabijačka začínala brzy ráno a končila pozdě večer, přičemž některé činnosti se dodělávaly ještě další den. To se týkalo především úklidu, který byl po zpracování metrákového prasete pěkně náročný.

V dalších dnech pak akci završilo pečlivě rozplánované rozdávání výslužky, kterou se podarovalo okolí podle síly rodinné vazby, participace na zabijačce a především možnosti poskytnout protiplnění v blízké budoucnosti.

VELMI CHUTNÁ TRADICE Naši předci dovedli celý proces do dokonalosti, pak do něj ale vstoupila ekonomika – vykrmit prase není nejlevnější a maso dnes pořídíme čerstvé a za daleko menší peníz v supermarketu.

A tak zatímco dříve měla každá vesnice svého řezníka, kteří zvládli až šedesát akcí za sezonu, dnes umění zabijačky ovládá jen několik specializovaných profesionálů. „Současní řezníci se do očí prasátka jdoucího na ‚veselý funus‘ ve většině případů podívají v deseti až patnácti případech ročně,“ říká Michal. Vymizeli také lidé, kteří zabíjeli „na vedlejšák“.

Domácí prase je také už přežitkem a čuník se na zabijačku v mnoha případech kupuje již vykrmen, ideálně rovnou ve dvou očištěných polovinách. Ve světle těchto posunů se proměnila i prasátka, která oproti svým předchůdcům přicházejí pod kudlu méně sádelnatá a s větším podílem libového masa. Nicméně nemusí to být pravidlem – elitní záležitostí je podle Michala stále populárnější a velmi tučné plemeno přeštického čuníka, jehož maso s typickým mramorováním posouvá chuťový zážitek ze zabijačky ještě o úroveň výše.

Tradice tak ve světle proměn životního stylu prochází zatěžkávací zkouškou, mezi koncem dvacátého století a polovinou naší dekády se ostatně počet domácích zabijaček podle statistik propadl o tři čtvrtiny. Nyní se trend obrací. „Je to zvyk, a to zvyk strašně chutný,“ tvrdí Michal a dodává: „Lidé si začínají uvědomovat, jak velký chuťový rozdíl je okusit čerstvou zabijačku z poctivě a dobře vykrmeného prasete dobrého plemene. Ten zážitek je prostě nepřenosný,“ říká s pevným přesvědčením, že umění zabijačky si bude vychutnávat ještě generace našich pravnuků. 

FENOMÉN

29

TÉMA

STO LET KORUNY Za svou existenci zažila dvě světové války, několik velkých i malých měnových reforem a nakonec i rozpad federace v roce 1993.

Není však jisté, zda se koruna dožije ještě dalších kulatin. A pokud ano, tak v jaké podobě.

Připravila: Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank a. s.

Foto: ČNB

30

TÉMA

M

inisterstvo financí a Česká národní banka se loni v prosinci již poosmnácté shodly na odložení data přijetí eura. Zdá se tedy, že budoucnost Česka je i nadále spojena s korunou, tedy alespoň v takovém časovém horizontu, kam oko prognostika dohlédne. Ačkoli jsme eurem měli platit už v roce 2014, finanční analytici předpokládají, že jej nepřijmeme dřív než za sedm let. Tomu odpovídá i skutečnost, že přijetí eura v příští dekádě očekává podle Eurobarometru čtyřicet procent občanů České republiky.

Může tak být letošní, sté jubileum české koruny zároveň i její poslední?

REVOLUČNÍ OBĚŽIVO Československá koruna vznikla roku 1919 při odloučení československé měny od měn nástupnických států Rakouska-Uherska, kde korunu zavedl císař František Josef I. již v roce 1892. Po první světové válce kurz nově vzniklého platidla nejprve prudce oslaboval, stejně jak tomu bylo u rakouského šilinku či německé marky, protože mezinárodní finanční trhy na měny střední Evropy nahlížely obdobně. Až následná Rašínova deflační politika, jež se od roku 1921 opírala o cílené posilování kurzu koruny, zabránila poklesu kurzu téměř na nulovou hodnotu, jak se to o rok později stalo šilinku a marce. Kurz československé koruny se nakonec podařilo stabilizovat, a tím došlo v očích mezinárodních trhů k odtržení kurzového vývoje československé koruny od měn okolních států.

Velkou roli koruna sehrála i po druhé světové válce při měnové reformě z roku 1953, kdy se platidla z období 1945 a dále vyměňovala za nová v silně redukovaném poměru. Občanům, kteří nezaměstnávali žádnou pracovní sílu, bylo vyměněno tři sta korun starých peněz v poměru pět ku jedné, jejich ostatní hotovost a všechny hotovosti občanů, kteří měli zaměstnance, se měnily dokonce v poměru padesát ku jedné. Celkový objem oběživa se tak z dvaapadesáti miliard snížil na 1,4 miliardy korun československých. Stanoven byl také zlatý obsah koruny na 0,123426 gramu zlata, podle nějž se určil poměr koruny k cizím měnám. Za sedm korun dvacet si lidé tehdy mohli koupit jeden americ-

ký dolar, čímž se jednalo o nemalé nadhodnocení měny, kdy by realitě odpovídal kurz deseti korun za dolar.

ODBORNÍCI PROTI EKONOMICKÉMU NESMYSLU Neméně zajímavou událostí byl pro českou korunu i rozpad federace v roce 1993, kdy se na české a slovenské straně značně lišily představy o fungování měnové unie. Mnozí čeští představitelé,

i ekonom Pavel Kysilka, který už v té době působil ve vedení České národní banky. Sám nyní o této měnové unii hovoří jako o „kandidátovi na největší ekonomický nesmysl v naší historii.“ Měnová unie byla jen přechodnou fází, která nakonec trvala měsíc a osm dnů. Památná slova tehdejšího člena vlády Jana Stráského o tom, že „měnová unie nevydrží déle než do švestek“, se tedy naplnila podstatně dříve.

Ať už v České republice k přijetí eura dojde, nebo ne, charakter české měny se změní. zpočátku to byl i tehdejší ministr financí Václav Klaus, prosazovali měnovou unii s jednotnou měnovou politikou, kterou měla spravovat jedna centrální banka, kdežto slovenským úředníkům šlo o vytvoření dvou nezávislých centrálních bank. Z českého tábora byl od začátku proti společnému měnovému trhu například tehdejší guvernér Státní banky československé Josef Tošovský a politikům měnovou unii rozmlouval

Nedůvěra vůči společné měně uvnitř obou ekonomik byla tak obrovská, že ji pohřbily samy fi rmy a domácnosti.

I proto přípravy na oddělení měn začaly již v listopadu 1992.

Měnová odluka se naštěstí obešla bez výraznějších komplikací, ačkoli se muselo spěšně okolkovat na tři sta čtyřicet milionů bankovek. Počáteční nedůvěra, a to zejména u starší generace, která ještě měla v živé paměti měnovou reformu z roku 1953, byla nakonec zažehnána. Celý proces se ale neobešel bez řady legislativních opatření, a tak koncem roku 1992 přijala Česká národní rada zákon o České národní bance, který určil, že se česká koruna stane peněžní jednotkou České republiky. Zákonem se upravilo také řízení peněžního oběhu.

EPIZODA JMÉNEM INTERVENCE Do historie koruny se zapsal i 7. listopad 2013, kdy ČNB začala používat kurz jako další nástroj uvolňování měnových podmínek a nákupem deviz oslabila korunu na úroveň 27 korun za euro. Jedním z hlavních důvodů byla snaha zabránit deflaci, kterou předvídala prognóza ČNB z podzimu téhož roku. Prvotní euforie, že kurzový závazek bude trvat jen třináct měsíců, dlouho nevydržela a datum konce závazku bylo nakonec posunuto minimálně sedmkrát. Měnová intervence tak byla ukončena až v dubnu 2017.

31

TÉMA

Předpokládané výkyvy kurzu koruny v rozsahu mnoha procent se nekonaly, a to i díky centrální bance a její čitelné komunikaci, která přispěla k nečekaně hladkému ukončení závazku. Koruna pozvolna sklouzávala z uměle osla-

bených výšin k silnějším hodnotám pod 26 korun za euro, a i přesto, že se otřepávala ze ztrát z éry intervencí, zachovala si postavení jedné z nejstabilnějších měn v regionu – za rok 2017 si dokonce vysloužila ocenění druhé nejvýkonnější měny světa.

KONEC TRENDU POSILOVÁNÍ KORUNY Loňský rok ale už nebyl ve znamení zisků. Ačkoli v průběhu prvních dvou měsíců dosáhla koruna doposud nejsilnější hodnoty od konce kurzového závazku, tedy mírně pod 25,20 za euro, následoval obrat trendu a tříměsíční pohyby nahoru a dolů. Ty byly způsobeny slabší domácí inflací a holubičí rétorikou ČNB. Zahraniční investoři ztratili důvěru v další posilování koruny a začali postupně redukovat své pozice v naší měně. V dubnu se k tomu přidaly parlamentní volby v Itálii, které vyvolaly dlouhé roky nepoznanou nervozitu na trzích a nárůst rizikové averze vůči měnám rozvíjejících se ekonomik. V červnu pak ČNB obrátila a navzdory prognóze zvýšila podruhé v tomto roce sazby. Koruna však paradoxně oslabila na nejslabší hodnoty roku, když se krátce podívala nad úroveň 26,10 za euro.

K italským povolebním vyjednáváním se přidaly obchodní spory vedené Spojenými státy a měnová krize v Turecku a koruna měla o důvod navíc, proč neposílit. Bankovní rada ČNB získala odvahu dále zvyšovat úrokové sazby navzdory rozšiřujícímu se úrokovému diferenciálu s eurozónou a za celý rok tak učinila celkem pětkrát. Dvoutýdenní repo sazba se vyšplhala až na 1,75 procenta, což je nejvyšší úroveň od dubna 2009. Ani to však nezachránilo korunu před dalším oslabením. I přes půlprocentní posílení za poslední tři dny roku 2018 zakončila koruna loňský rok na hodnotách slabších o 0,78 procenta, než na jakých začala. Její regionální konkurenti si však připsali ztrátu v řádu jednotek procent.

BRZDA V PODOBĚ GEOPOLITICKÝCH RIZIK Ani rok 2019 nebude pro českou korunu podle naší prognózy tím nej-

32

úspěšnějším. ČNB bude sice ještě zvyšovat úroky, do kurzu české koruny se však znovu promítnou geopolitická rizika i averze investorů vůči měnám a finančním aktivům rozvíjejících se ekonomik. Zahraniční investoři stále drží několik desítek miliard eur v českých korunách a dluhopisech a tyto prostředky mohou postupně z našeho trhu odejít. Spouštěčem může být dlouho očekávané zvýšení úrokových sazeb Evropskou centrální bankou ve druhé polovině roku, v jejímž důsledku kurz české koruny pravděpodobně zakončí i letošní rok na podobné úrovni jako loni.

BEZHOTOVOSTNÍ BUDOUCNOST S EUREM Debaty ohledně dalšího osudu koruny se neobejdou bez zmínění přijetí eura, ačkoli podpora tohoto kroku je zatím slabá a k jeho učinění se souhlasně vyjádřila jen třetina občanů a firem. V Česku navíc není politicky silná instituce, která by se za přijetí eura postavila. Vláda odmítá zásadní reformy důchodového, vzdělávacího i zdravotního sytému a vyvstává otázka, zdali tak nečiní záměrně – bez reforem totiž nebude nikdy vhodné přijmout euro. Euro může být stimulant, ale není lék, a pokud o něj státy stojí, musejí pro něj udělat všechno, jak tomu bylo kupříkladu na Slovensku. Hospodářský vývoj a zkušenosti dávají za pravdu těm, kteří říkají, že není až tak důležité, jakou máte měnu, ale jak zdravá je vaše ekonomika a co děláte pro její dlouhodobou prosperitu.

Ať už k přijetí eura v Česku dojde, nebo ne, charakter české měny se změní.

Stále více Čechů totiž přijalo za vlastní bezhotovostní platby a v používání bezkontaktních karet jsme dokonce na světové špici. Hotovost je u nás ale stále oblíbena a lidé v ní provádějí okolo osmdesáti procent plateb, kdy pro srovnání dvě třetiny švédských domácností už fungují bez hotovosti. Nové a bezpečnější technologie a silná konkurence mezi zprostředkovateli plateb však povedou k tomu, že podíl mincí a bankovek klesne. V budoucnu už tak možná nebude důležité, jak se naše měna, ve které se zaznamenávají bezhotovostní platby, bude jmenovat. 

ENGINE

A S TON MARTIN VANTAGE

DUŠE LOVCE Aston Martin představuje spojení víc než sto let trvající tradice a vyhraněného stylu se špičkovými jízdními výkony a radikálním designem. Jedním ze zhmotněných vrcholů filozofie Aston Martin je nejnovější generace modelu Vantage. My jsme měli možnost tento vůz otestovat.

Připravila: Jitka Krulcová Foto: Aston Martin

34

ENGINE

35

ENGINE

D

ramatický výkon, dynamický design a všestranná síla jsou základními stavebními jednotkami DNA britské automobilky Aston Martin již od roku 1913, kdy byla založena. Dravost značky je ovšem vyvážena elegancí očekávatelnou u britské produkce a právě tato kombinace udělala z vozů Aston Martin legendu. K jejich popularitě nepochybně přispělo spojení s další legendou, filmovým agentem Jamesem Bondem, který Aston Martin s drobnými přestávkami používá už od šedesátých let minulého století. Naposledy 007 v podání Daniela Craiga řídil pro snímek Spectre speciálně sestavené DB10 a právě z jeho linií vychází nejnovější generace modelu Vantage, která je debutem této ikony ve formě kupé. Nutno podotknout, že velmi podařeným debutem.

VIZUÁLNÍ ZTVÁRNĚNÍ RYCHLOSTI Klíčem k úspěchu sportovního vozu je jeho schopnost vyvolávat emoce a Vantage dokáže stimulovat produk-

36

ci adrenalinu už při pouhém pohledu na něj. Syrový zvuk jeho motoru pak během prvních pár vteřin probouzí všechny smysly a odděluje lovce od kořisti.

Asi nejvýraznější vizuální změnu v aktuální generaci Aston Martin Vantage představuje řešení předních partií vozu. Dosud relativně jemné provedení masky chladiče v nové úpravě nabylo na rozměrech a expanduje do většiny šířky i výšky přídě.

Hlavní světlomety jsou dimenzovány v poměru k ostatním proporcím jako velmi úzké a spolu s navazující masivní kapotou motoru podtrhují dojem dravosti. Zadní partie definuje výrazná odtoková hrana, jíž respektuje i tvar koncových světel a neméně výrazný difuzor s integrovanými koncovkami výfuku. Nejslušivějším úhlem je pro nový Vantage jednoznačně zlověstný profil, při pohledu z boku totiž ideálně vynikne klesající linie střechy vozu a velkoryse aerodynamické křivky boků. Zní to jako klišé, ale Vantage je prostě sexy. Kabi-

na vozu je posazená těsně před zadní nápravu, a jak už bylo řečeno, místo je v ní pouze pro řidiče a jeho spolujezdce. Z podstaty charakteru Vantage tady ale nikdo další není potřeba.

INTUITIVNÍ SPLYNUTÍ Drama exteriéru se u novinky z Gaydonu propisuje i do prostorově úsporného interiéru. Vyznění ostře řezaných, ale ne přespříliš maskulinních rysů podporují i zvolené materiály.

Prostoru dominuje výjimečně kvalitní kůže, která sjednocuje design od volantu přes sportovní palubní desku až po výplně dveří.

Aston Martin vstoupil do nové éry, jíž sama značka nazývá Second Century Plan. Ten odstartoval model DB11, s nímž se zcela změnila architektura vozů. Ta vychází z inspirace staršími modely, tradicí a designem, nicméně některé do té doby zastaralé prvky byly zcela přepracovány. Vantage následuje DB11 a přejímá nejmodernější technologie při zachováním tradice a řemeslné kvality Aston Martin.

ENGINE

V rámci divize Q si majitel navíc může vůz upravit na zakázku. Co se týče ovládacích prvků z pozice řidiče, vše funguje intuitivně a za pár minut se systémem splynete. Multifunkční volant nabízí možnost nastavení tří variant tuhosti podvozku a tří jízdních režimů – oba parametry jsou na sobě nezávislé, což ve výsledku skýtá mnohem větší prostor pro personalizaci jízdních vlastností vozu, než bývá i v nejvyšším sportovním segmentu zvykem. Poněkud netypicky působí ovládání režimů automatické převodovky pomocí tlačítek na středovém panelu, ale kdo by právě od Aston Martin očekával stádovitost, že? Absence řadicí páky navíc příjemně zkompaktňuje kokpit vozu a působí futuristicky.

SPOJENÍ VELIKÁNŮ Technické srdce nového Vantage Aston Martin vytvořil ve spolupráci se značkou Mercedes-AMG z koncernu Daimler AG. Výsledkem tohoto partnerství je dvojicí turbodmycha-

del přeplňovaný vidlicový osmiválec o objemu 4,0 litru, který je naladěn na nejvyšší výkon 375 kW, tedy 510 koní, a maximální točivý moment 685 Nm. Pokud se ve vás právě probouzí předzvěst něčeho výjimečného, přidejte si k výše uvedeným číslům ještě hmotnost 1530 kilogramů a nechte představám volný průchod. Úctyhodné hodnoty výkonu jsou prostřednictvím osmistupňové automatické převodovky směřovány výhradně na zadní kola, díky čemuž získává lehké kupé reálně nadprůměrné dynamické schopnosti. Samotné umístění motoru Aston Martin směřoval k jedinému cíli, jímž bylo maximální přiblížení se středu vozu a jeho nejnižšímu bodu. Díky tomu Vantage nabízí ideální rozložení hmotnosti mezi přední a zadní nápravu v poměru 50:50. Novinka je navíc prvním představitelem své značky, jejíž výbava zahrnuje elektronický zadní diferenciál s označením E-Diff. Tato technologie spolupracuje se stabilizačním systémem vozu a podílí se

na ideálním rozložení a přenosu točivého momentu mezi zadními koly v závislosti na aktuálních jízdních podmínkách. Výsledkem je citelně vyšší stabilita ve vysokých rychlostech a suverenita při ostrých průjezdech zatáčkami.

Aston Martin Vantage je stroj, který vyvolává zasloužený respekt, ale řidiči, který je ho hoden, oplácí stejnou mincí. Je dramatický, dynamický, zábavný a říká si o zkrocení neuvěřitelné energie, která mu byla dána do vínku.

Jeho charakter a projev představuje výzvu, jejíž pokořování nikdy neomrzí.

V České republice je oficiálním dealerem značky Aston Martin společnost Thomas Exclusive Cars a jednou z největších výhod tohoto distributora, který zároveň dováží i o vozy Rolls Royce, Bentley a Ferrari, je skutečnost, že má desítky vozů skladem, tedy ihned k odběru. Ty najdete na centrále v Drážďanech, ale o české zákazníky se stará lokální brand manager, který poskytuje kompletní servis i v pohodlí domova, či kanceláře klienta. 

37

ENGINE

ASTON MARTIN VANTAGE Zrychlení: 0–100 km/h: 3,6 s Max. rychlost: 314 km/h Výkon: 375 kW Objem: 4,0 l Spotřeba: 10,5 l/100 km Hmotnost: 1530 kg Rozvor: 2704 mm Cena v základní výbavě: 3 990 000 Kč

38

BACKSTAGE

PŘÍSTAV VZNEŠENOSTI V MOŘI PRŮMĚRNOSTI Italská značka Salvatore Ferragamo se na obuv nejvyšší kvality specializuje už víc než devadesát let, přesto mají boty Tramezza v jejím portfoliu zvláštní místo. Vyrábějí se totiž pouze na zakázku, a to postupy, které zdokonalil sám pan Ferragamo.

Připravil: Jan Tomeš, Foto: archiv značky

40

XXXXXX BACKSTAGE

41

BACKSTAGE

42

BACKSTAGE

N

a náměstí Piazza degli Affari, které se rozprostírá jen kousek od milánského dómu, se odehrává vše, co je pro tohle severoitalské město typické. Stojí tu chladné, modernistické paláce vybudované v největším rozmachu Mussoliniho fašistické Itálie, za jejichž zdmi se politikaří, provádějí se mezinárodní finanční transakce a předvádí nejnovější móda. Kanceláře tady má hned několik bank a v budově s fasádou vyzdobenou sochami dělníků, kteří jako kdyby z oka vypadli antickým hrdinům, sídlí dokonce sama milánská burza. Ta své prostory několikrát do roka propůjčuje domu Salvatore Ferragamo, jenž zde pořádá sezonní přehlídky, a tak tíživá atmosféra průmyslového Milána alespoň na chvíli ustoupí florentské lehkosti a eleganci.

Nejinak tomu bylo na podzim minulého roku, kdy Paul Andrew, kreativní ředitel značky, ukázal světu pánskou a dámskou kolekci na letošní jaro a léto. Jak tento Brit přiznal v zákulisí, vlastnit klíče od Ferragamova archivu je jako mít přístup ke královským korunovačním klenotům – zakladatel firmy v něm totiž po sobě zanechal na patnáct tisíc párů obuvi, které jsou přehlídkou nejen mistrného umu, ale také vskutku novátorského přemýšlení o botách. Jeho extravagantní modely ze třicátých let mají své místo v historii obuvnictví a na zakázku vyráběné pánské kožené boty od Ferragama si za devadesát let existence značky našly cestu do nejednoho šatníku. Tradice jejich výroby pokračuje i dnes, a to díky botám Tramezza, na nichž se podílejí nejzkušenější řemeslníci tohoto italského brandu.

DVĚ STĚ KROKŮ PRECIZNOSTI Tramezza nejsou další kožené polobotky, které si člověk oblékne do kanceláře nebo na oběd. Jsou určeny těm, kterým v botníku zatím chybí ručně vyrobený pár z modré pštrosí kůže nebo semišky s přezkou z palladia – tedy mužům, kteří, jak se říká, mají vše. I proto je jim u Ferragama ponechána notná dávka autonomie, kdy se tvar, materiál, barva a veškeré detaily od kování po styl vázání tkaniček zcela odvíjí od přání zákazníka. Tato úroveň servisu samozřejmě není zdarma, a tak se investice do bot Tramezza pohybuje od třinácti set eur až po desetinásobek této částky. Ať už si ale 43

BACKSTAGE

člověk zvolí jakoukoli kombinaci, bude jeho pár vyroben podle stejných ševcovských postupů tak, jak je zdokonalil sám Salvatore Ferragamo.

Proces výroby každé boty Tramezza vyžaduje okolo dvě stě šedesáti různých úkonů, které obuvníkům zaberou dohromady šest hodin čisté práce. Až čtyři další dny si ale může vyžádat finální tvarování boty tak, aby dokonale padla už při prvním obutí. Práce začíná v ateliérech značky u klasického dřevěného kopyta, kdy se tlustá, ale pružná vrstva kůže vloží mezi vnitřní a vnější stranu podešvi. Ta tímto způsobem přilne ke svršku boty lépe než v případě běžně používaného korku. Svrchní část boty je pak vyrobena z ručně opracované usně a podšívku v oblasti paty tvoří naruby otočená kůže s povrchem zpracovaným tak, aby chodidlo v botě neklouzalo. Vyztužení po obvodu boty se provádí za pomoci přírodních materiálů a ekologických lepidel, díky nimž je svršek přirozeně ohebný. Podrážka je u bot Tramezza celá vyvedena v kůži, jež je potažena vrstvou gumy zaručující jistý krok.

LUXUS V DOBĚ INTERNETU Ačkoli Salvatore Ferragamo nabízí oblečení z vybraných tkanin, kufry a tašky z jemné kůže nebo i ve Švýcarsku vyráběné hodinky, boty Tramezza představují vrchol tvorby značky. Jak totiž říká vnuk zakladatele James Ferragamo, jsou přístavem vznešenosti v moři průměrnosti: „Žijeme v době sociálních médií.

Vše je rychlé, lehce k mání a připraveno k okamžitému konzumu. Novinky jsou pouze na jedno použití a ztrácejí na přitažlivosti hned po uvedení. Opravdový luxus ale potřebuje schopnost ocenit kvalitu a design a vyžaduje úctu k lidem, kteří vynaložili velké množství energie, aby takové výjimečné předměty mohly vzniknout. Naším vkladem jsou v tomto směru právě na míru šité boty Tramezza, jež jsou otiskem nejen zručnosti našich mistrů, ale také kreativity jejich nositele.“ Salvatore Ferragamo proto tento zakázkový servis nabízí jen ve vybraných obchodech a setkání se ševci umožňuje pouze na předchozí objednání. Celý proces, tedy od prvního vzetí měr až po doručení bot Tramezza klientovi, trvá dvanáct týdnů.  44

MADE IN ITALY Jen málokterá etiketa vzbuzuje takový respekt jako ta nesoucí informaci, že kožené boty, taška, kufr nebo i rukavice pochází z dílen a továren na Apeninském poloostrově. Italové si své jméno v kožedělnictví začali budovat už před tisíci lety a hlavním regionem tohoto řemesla se ve středověku stalo Toskánsko s centrem ve Florencii. Zpracovatelé kůže zde tehdy vytvořili cechy, díky kterým mohli vyvíjet nové postupy výroby bez toho, aniž by se museli obávat vyzrazení svého know-how. Techniky barvení, opalování, sešívání a tvarování kůže se tu předávaly z generace na generaci a dnes Itálie produkuje přibližně šestnáct procent všech výrobků z kůže na světě. Většina zboží pak pochází ze „zlatého trojúhelníku“ kožedělné produkce, který leží mezi Toskánskem a sousedním regionem Marche. Dobrému jménu italské kůže bohužel v minulých desetiletích uškodily skandály s dovážením otroků z Asie a Afriky do továren, které v Toskánsku vybudovali podnikatelé z Číny a v nichž se vyrábělo zboží pro značky, jakými jsou Gucci nebo Dolce & Gabbana.

Na tento popud začaly módní labely stavět vlastní manufaktury, kde veškerá výroba podléhá zákonům a nařízením Evropské unie a kde mají mistři opět možnost předávat učňům řemeslo tak, jak to vždy bývalo zvykem.

BACKSTAGE

45

INVESTICE

14

PRAVIDEL INVESTICE DO ZLATA

Připravil: Jan Němec, foto: shutterstock.com 46

INVESTICE

Zlato je označováno za investiční „bezpečný přístav“. Jeho obliba roste během ekonomických krizí nebo v době vysoké inflace, kdy ostatní investiční aktiva ztrácejí či procházejí prudkými výkyvy. Investoři tak ke zlatu utíkají před vysokým rizikem investic do akcií či dluhopisů, ale i ze strachu ze znehodnocení peněz. Při jeho nákupu je ale vždy nutné myslet na několik věcí.

47

INVESTICE

Cena zlata může z krátkodobého hlediska procházet vysokými výkyvy.

Z dlouhodobého pohledu desítek let je ale relativně stabilní a křivka ceny roste.

ZÁRUKA PŘÍMO OD BANKY Nakupovat zlato se vyplatí výhradně u spolehlivých prodejců – lákavé nabídky v podezřelých obchodech či dokonce na tržištích se mohou vymstít. Slitky Raiffeisenbank pocházejí z rakouské mincovny Münze Österreich s osmisetletou tradicí, která dbá na přísný výběr dodavatelů. Kupující má tedy záruku kvality i toho, že zlato nebylo vytěženo v dolech, kde pracují děti a otroci.

48

SPOLEHLIVÝ VKLAD Své místo má žlutý kov v dobách bouřlivých i klidných, a to jako jedna ze součástí investičního portfolia. Experti říkají, že by podíl zlata v portfoliu měl činit pět až deset procent, aby vyvažoval jiná, riziková aktiva. Zatímco totiž akcie nebo fondy mohou během nečekaných krizí výrazně ztrácet, cena zlata v takovém období obvykle roste.

SÁZKA NA DOLAR Zlato se na trzích obchoduje za ceny v amerických dolarech. Pohyb kurzu dolaru ke koruně může ovlivnit hodnotu investice do zlata i v případě, že se nemění samotná cena kovu vyjádřená dolarem.

Kdy propadnout panice?

Oblibu zlata v dobách krize dokazuje vývoj jeho ceny po roce 2008. Zděšení investoři opouštěli akciové trhy a vyhnali cenu zlata během pouhých dvou let z osmi set dolarů na bezmála dva tisíce dolarů za troyskou unci.

Každý slitek od Raiffeisenbank obsahuje speciální značky, které zaznamenávají údaje, jako je jméno výrobce, hmotnost, ryzost a unikátní sériové číslo.

INVESTICE

Nevýhodou investice do zlata je, že nepřináší žádný pasivní příjem, jak to bývá zvykem u dividend, akcií, dluhopisů nebo u nemovitostí.

VŽDY V BEZPEČÍ

Pro investory obávající se krádeže zlata při jeho uskladnění doma nabízí Raiffeisenbank bezpečnostní schránky přímo v prostorách banky. Zlato je tu pojištěné a bezpečně uložené.

Lepší zlato v hrsti…

Do zlata lze investovat různými způsoby. Vedle slitků je možné vložit peníze do akcií těžařských firem či podobně zaměřených podílových fondů.

Existují také firmy nabízející koupi podílu na zlatém slitku pro méně majetné. V těchto případech ale investor zlato nedrží fyzicky. Právě mobilita, tedy možnost slitek převézt na druhý konec světa, kde bude mít stejnou hodnotu, je považována za jednu z největších výhod zlata.

Ušetřených 21% Výhodou investice do zlata je, že jeho nákup i prodej jsou osvobozeny od DPH.

NĚCO PRO KAŽDÝ ROZPOČET Není pravda, že by na nákup fyzického zlata byla potřeba velká suma peněz. Raiffeisenbank nabízí zlato v mnoha gramážích slitků od jednoho gramu po jeden kilogram či v podobě mincí, z jejichž hodnoty si vybere každý investor.

DESET GRAMŮ UNIKÁTU

Raiffeisenbank nabízí svým klientům privátního bankovnictví také unikátní slitek Kinebar. Slitky o hmotnosti 1,5 a 10 gramů obsahují unikátní ražbu lipicánského koně, která funguje zároveň jako bezpečnostní prvek neboli kinegram. Při změně úhlu pohledu se kůň s jezdcem jeví, jako kdyby byli ve skoku.

Odkaz dalším generacím Zlaté slitky nejsou vhodné jako spekulativní investice. Vývoj jejich ceny je totiž jen velmi obtížně předvídatelný a s koupí i prodejem jsou spojeny transakční náklady. Rozdíl mezi nákupní a výkupní cenou může dosahovat až několika procent. Nevyplácí se tedy věřit firmám nebo sloganům, které nabízejí vysoké zhodnocení investice do zlata – žlutý kov by měl v portfoliu plnit funkci uchovatele hodnoty.

Raiffeisenbank nabízí klientům nejen prodej, ale také odkup zlatých slitků.

Podmínkou je, že tyto slitky nesmějí opustit bezpečnostní schránky banky.

49

DISCOVERY

50

DISCOVERY

MAROKO:

Celý svět na dlani Směs afrického temperamentu, arabské honosnosti a evropské otevřenosti dělají z Marockého království ideální prázdninovou destinaci. Na své si tu přijdou lyžaři a surfaři, ale i milovníci golfu, historie a moderní gastronomie.

Připravila: Adéla Rusňáková Foto: Unsplash.com

51

DISCOVERY

K

osmopolitní charakter Maroka je dán historicky – vždyť u jeho pobřeží v minulosti kotvily lodě Féničanů, Římanů, Španělů, Portugalců i Francouzů. Všichni tito dobyvatelé zanechali v tamní kultuře nesmazatelné stopy, které se projevují už v Marrákeši, kde končí většina letů z Česka do Maroka. Atmosférou sice připomíná spíš Paříž nebo New York než zbytek této severoafrické země, spletité uličky a trhy plné vůní a barev dávají ale jasně najevo, v jaké části světa se člověk nachází. Samotný Marrákeš je však spíše odrazovým můstkem do moře zážitků, jaké Maroko nabízí.

DOBRÁ RADA NAD ZLATO Proslulé náměstí Djemaa el-Fna v centru Marrákeše je snad nejrušnějším místem severní Afriky. Jeho nepopiratelný genius loci ocenilo i UNESCO, součas52

 Na Djemaa el-Fna míří davy turistů.

Toto proslulé náměstí je sice pod ochranou UNESCO, ale Maroko nabízí mnohem autentičtější místa.

ně je bohužel snad nejneautentičtější částí celého Maroka. Donedávna se tu setkávali lidé, prodávaly se tu výrobky všeho druhu, a dokonce se tady pořádaly festivaly, v současnosti je ale tohle obří náměstí spíše zábavním parkem pro turisty. V Marrákeši jej nelze minout, každopádně není potřeba věnovat pozornost falešným zaříkávačům hadů, mužům s berberskými opičkami v okovech a krámkům, jejichž majitelé nabízejí zaručeně opravdové zdobení těla hennou.

Výprava do Maroka může hned zkraje působit více jako stresující záležitost než prázdninový odpočinek, svérázný Marrákeš však umí zkrotit například povolaní concierge z pětihvězdičkového hotelu Royal Mansour. Orientální palác, který často využívá i sám král Mohamed VI., je vskutku hodný panovníka: na vzniku třiapadesáti suit a komplexu zahrad, restaurací a bazénů se podílelo více než tisíc nejlepších řemeslníků, a tak tu pudrově růžové omítky doplňují cedrové dřevo, ručně

Při nakupování koberců se vyplatí požádat o zkoušku ohněm. Pokud nitka z koberce nevzplane, jde o vlnu, čímž je zaručena jeho pravost.

DISCOVERY

tepané stříbrné dřezy, hedvábné polštáře a vůbec vše, co jako kdyby vypadlo z knihy pohádek Tisíc a jedna noc.

TO NEJLEPŠÍ Z POUŠTĚ Takových krás je v Maroku spousta a s jejich prozkoumáním pomáhá cestovatelům agentura Scott Dunn, která je špičkou v zajišťování na tělo šitých výletů po exotických destinacích. Umí si poradit i s takovým přáním klientů, jakým je strávit noc pouze ve společnosti zrnek písku a hvězd na obloze.

Na podobná dobrodružství se zaměřují také v pouštním táboře Azalai Desert Camp, jež se nachází kousek od hranic s Alžírskem. Romantický glamping, jak se módně říká táboření pod širákem se službami na vysoké úrovni, tu doplňuje bazén a golfové hřiště s třemi jamkami.

Azalai Desert Camp leží jen kousek od města Zagora, které je jako dělané na nákupy. Na tamním súku neboli na tržišti pod otevřeným nebem se prodává vše od římského kmínu po šťavnaté datle a voňavou skořici. K dispozici jsou tu ale i užitková zvířata, tradiční oděvy, kuchyňské vybavení z cedru, špičaté pantofle bábúš a mnoho dalšího.

VE VODNÍM ŽIVLU Na západ od Zagory, tedy vstříc Atlantskému oceánu, leží město Tafraout, které kromě malebné berberské architektury proslulo gastronomickými specialitami. Jednou z nich je amlou, kombinace sladkých mandlí, arganového oleje a medu, jež se podává k palačinkám nebo k pečivu. Od Tafraout je to jen kousek k turisty oblíbenému Agadiru, proč ale trávit čas

V ZAHRADÁCH YVES SAINT LAURENTA



Ty nejjasnější hvězdy uvidíte při večeři na dunách v Azalai Desert Camp.

Když francouzský návrhář se svým partnerem Pierrem Bergém přijeli v šedesátých letech poprvé do Marrákeše, zamilovali se do zahrad Majorelle, které tu nechal ve dvacátých letech zbudovat malíř Jacques Majorelle. Saint Laurent s Bergém areál v zuboženém stavu nechali zrekonstruovat, a tak se dodnes mohou návštěvníci kochat vilou, jejíž sytě modrá fasáda působí jako magnet, i zahradami, kde rostou vzácné květiny, dřeviny i kaktusy z celého světa. Uvnitř vily se nachází obdivuhodná sbírka orientálních dámských šperků i průřez historií tradičního marockého odívání, pokud tu ale návštěvníci hledají módní kousky s etiketou YSL, musí do muzea věnovanému návrhářově odkazu hned vedle zahrad. Bylo otevřeno začátkem loňského roku a kromě skic a návrhářových fotografií tu nechybí ani vybrané modely z kolekcí haute couture.

53

DISCOVERY

v hektickém městě a na přeplněných plážích, když ke klidným letoviskům Imsouane a Mirleft je to co by kamenem dohodil? Pro surfaře jsou tu podmínky jako stvořené a na své si zde přijdou i milovníci romantických scenerií: Na pláži Legzira se totiž můžete vykoupat pod úchvatným skalním obloukem.

Vody je v Maroku poskrovnu, to ale nebrání tomu, aby kousek od Agadiru, u berberské vesničky Imouzzer Ida Ou Tanane, nestál jeden z nejnádhernějších vodopádů v Africe. Severně od Agadiru pak leží přístav Essaouira, který je rájem windsurferů a expatů.

Na tržišti v Zagoře se čile obchoduje s melouny a datlemi, ale i hospodářskými zvířaty, tradičními oděvy a špičatými pantoflemi bábúš.  Do Fezu, přesněji do proslulé koželužny Chouara, se vydejte za ručně šitými koženými taškami a bundami.

Proto tady mezi blankytnými uličkami vyrostla řada francouzských a italských podniků, kde se vaří z čerstvých darů moře. My doporučujeme La Table by Madada, kam se chodí na výtečný steak z mečouna. V Essaouiře se ale také dobře nakupuje, a to především, pokud se jedná o tkané berberské koberce. Vyplatí se tu smlouvat – celá pravidla tohoto společenského rituálu popisujeme v boxu – a nebojte se požádat o zkoušku ohněm, který prověří pravost koberce. Platí jednoduché pravidlo: Když nitka z koberce nevzplane, jde o vlnu, a tudíž i dobrý kup.

UMĚNÍ SMLOUVAT Vyjednávání o ceně patří k bontonu marockých obchodů. Kouzlo smlouvání spočívá v nadsazené původní ceně, o níž si řekne prodejce.

Standardem je kontrovat třetinou této částky, a jakmile se cena přiblíží na polovinu, nabídku přijmout. Ne vždy se ale vyplatí tlačit na pilu – například nabízet sto dirhamů za ručně vyrobené kožené tašky nebo koberce, jaké vyrábějí ženy z berberských kmenů, může být považováno za urážku, a ne za znalost tamních zvyků.

54

EVROPSKÝ ODKAZ Z Essaouiry můžeme pokračovat pobřežní cestou na sever, tentokrát k přístavu Safi, jehož siluetu zdobí kromě kopců i kouzelné prázdninové domky. Tady už jsme v místech, jež v patnáctém století osídlovali portugalští mořeplavci, a jejich otisk je tady dodnes patrný například na zdobení tradičních výrobků z keramiky i na chutích zdejší kuchyně. Velmi evropské je i město Džadída nedaleko od

Casablancy, kam na dovolenou jezdí samotní Maročané. Kromě malého počtu turistů Džadída nabízí netypickou architektonickou atrakci: dosud funkční podzemní vodojem s majestátně klenutými stropy v renesančním slohu.

Dalším západním importem je golf, který se v Maroku těší nebývalé popularitě. Třeba ve městě Settat, jež leží na půli cesty mezi Marrákešem a Rabatem, se nachází Royal University Golf, jedno z nejlepších golfových hřišť v zemi. Kdo si chce zdokonalit techniku, je mu tady k dispozici celá golfová akademie, a kdo se u hry rád kochá prostředím, toho potěší palác a bývalé dostihové závodiště poblíž greenu, které připomínají aristokratickou minulost hřiště.

SVÉRÁZNÝ FEZ Kapitolou samou pro sebe je v putování po Maroku město Fez, které s Rabatem a Tangerem na mapě svírají rovnoramenný trojúhelník. Fez proslul svou medinou neboli starou čtvrtí, jejíž kořeny sahají až do devátého století

DISCOVERY

 Díky blankytným uličkám se Chefchaouenu přezdívá africké Santorini.

Modré město nemá evropský ale jen přídomek, zdejší marocká kuchyně nezapře středomořské vlivy.

55

DISCOVERY

ZCHLAZENÍ VE VYSOKÉM ATLASU Lyžování v Maroku? Zní to jako protimluv, ale zacvaknout vázání a sjet kopec je možné jen pouhých osmdesát kilometrů od Marrákeše v lyžařském resortu Oukaïmeden. Sníh tu ve výšce tří tisíc metrů nad mořem leží od ledna do března a za jeden den sněžení se tu navrší i metr křupavého suchého prašanu. Resort neoslní svými deseti kilometry sjezdovek a sedmi lanovkami jako spíš pocitem, že se tu lyžuje s výhledem na majestátní vrcholky Vysokého Atlasu. I do Maroka dorazil trend heliskiingu, a tak se milovníci adrenalinových sportů mohou nechat vynést až na nedalekou čtyřtisícovku Jebel Toubkal. Jako základna pro výpravy poslouží skromnější pokoje hotelu Aurocher nebo suity pětihvězdy Kasbah Tamadot, přestaveného paláce z počátku dvacátého století.

našeho letopočtu. I dnes vypadá, jako kdyby se tam zastavil čas – za ornamentální branou Bab Bou Jeloud vás pohltí labyrint uliček, kde se u stánků prodávají šťavnatá granátová jablka a v místních koželužnách vyrábějí kvalitní tašky a oděvy. Nad šálkem omamně sladkého mátového čaje se tu tak smlouvá třeba o ceně na míru ušité bundy.

Ještě než se svěříte do chladného azylu riádu, tedy městského domu, které fungují jako hotely, ochutnejte místní specialitu, kterou je b’stilla. Koláč s popraškem moučkového cukru je charakteristický tenkými křupavými pláty listového těsta s náplní ze směsi 56

mandlí, vajec a holubího masa okořeněného šafránem a mletou skořicí.

Neohrožení gurmáni pak mohou vyzkoušet i pikantní šnečí vývar. Krom těchto tradičních dobrot umí Fez i evropsky elegantní fine dining, který k dokonalosti dovedli v celosvětově známé restauraci Nur. SVOBODA NEPLÁNOVAT Náš marocký výlet nelze zakončit nikde jinde než u středozemního pobřeží, přesněji v malebných uličkách Chefchaouen, jež je známé domky s pestře modrými fasádami. Byla by totiž škoda nechat za sebou tuto úžasnou zemi bez ochutnání kefty tagine

s jehněčím masem, kuskusem a zeleninou, jíž servírují v místní restauraci Lina Ryad.

A jedna rada na závěr: My, Evropané, jsme zvyklí plánovat a mít přesně stanovený program, což je přístup, který se v Maroku nejenže nepěstuje, ale dokonce ani nevyplatí. Maroko se poznává nejlépe, když člověk překoná stud a svěří se nebojácně do rukou intenzivních prožitků, které tato země nabízí. Informace z tohoto článku tak vstřebejte dle svého uvážení a klidně se celou dobu pobytu v Maroku nechte hýčkat v jednom z mnoha tamních lázeňských zařízení. V Maroku vše záleží jen na vás. 

XXXXXX STYLE

U BRAN AFRIKY Hedvábí, kůže, drama vůní, barev i textur…

Maroko je potřeba prožít všemi smysly.

Připravila: Jitka Krulcová Foto: archiv značek 2.

3.

1.

1. Kabelka ve tvaru půlměsíce a hlavním motivem znaku Gancini v podobě kovového madla.

S A LVAT O R E F E R R AG A M O/ 3 5 9 5 0 K Č

4.

2. Orientální vůně Terryfic Oud s dominantním motivem oudu a tóny růže, pačuli a pižma.

TERRY DE GUNZBURG/5000 KČ

3. Splývavé šaty s šálkou a košilovými manžetami z vysoce lesklého saténu. F E N D I / 3 3 6 2 0 K Č 4. Geometrické náušnice z kolekce Sauvage Privé v kombinaci růžového zlata a nefritu s diamantovým pavé.

ROBERTO COIN/178 500 KČ

5.

5. Semišové mules na devíticentimetrovém podpatku.

GIANVITTO ROSSI/15 128 KČ

6.

6. Variace na červenou v paletce krémových rtěnek v pěti odstínech se třemi finiši.

CHANEL/1370 KČ

57

VOYAGE

NÁVRAT NA JADRAN 58

VOYAGE

Jedno z nejimpozantnějších zákoutí Jadranu tvoří černohorský Perast se dvěma ostrovními kostelíky v zátoce.

Chorvatsko, Slovinsko i Černá Hora jsou pevně zakotveny na turistické mapě Evropy. Vedle dobře známého krásného pobřeží, stovek ostrovů a podmanivých hor dnes země bývalé Jugoslávie lákají cestovatele také na perfektní služby, výborně vybavené mariny a servis světové třídy.

Připravil: Vít Štěpánek, Foto: archiv, Unsplashed, Pxhere

59

VOYAGE

SLOVINSKO Možná si ještě pamatujete doby, kdy se zejména do Chorvatska putovalo v dýchavičných škodovkách obtěžkaných zásobami na čtrnáctidenní dovolenou a všichni doufali, že celníci budou na hranicích milosrdní. Od té doby ale čas oponou trhnul, státy na východním pobřeží Jadranu udělaly ohromný ekonomický pokrok a mají co nabídnout i náročným návštěvníkům. Staré výhody přitom zůstaly: příbuznost slovanských jazyků

zaručuje bezproblémovou komunikaci a díky geografické blízkosti je jaderské pobřeží z Česka dobře dostupné – autem je to po dálnici osm až deset hodin. Člověk ale může zvolit i nevšední příjezdovou trasu, například podél koryta řeky Soči na Slovinsku, jejíž smaragdově modré vody pospíchají prudkým spádem mezi strmými štíty Julských Alp a vytvářejí jedno z nejmalebnějších údolí celé Evropy.

 Divoká řeka Soča patří mezi nejkrásnější toky světa a je oblíbená u vodáků – pozor, je celkem náročná na sjezd.

60

ŘEKA JAKO ŽÁDNÁ JINÁ Soča není žádný veletok, oba břehy od sebe jen zřídkakde dělí více než patnáct metrů, ale vody v ní teče dost na to, aby řeka poskytla výborné podmínky pro vodácké sjezdy. Epicentrem těchto aktivit je městečko Bovec ležící v místech, kde se do Soči vlévá silný přítok řeky Koritnice. V místě se nachází řada půjčoven vodáckého vybavení a tamější agentury nabízejí různé varianty sjezdů. Díky zkušeným průvodcům, jejichž služby jsou ostatně pro větší plavidla povinné, se vodáctví nemusí bát ani ti, kteří mu zatím neholdovali. Je možné zvolit krátkou, dvouhodinovou trasu, ale i celodenní výlet, jen je potřeba počítat s tím, že to bude poněkud mokré dobrodružství – řeka má celou řadu obtížných míst a nějakou tu „sprchu“ určitě dostanete.

Při průjezdu údolím Soči stojí za povšimnutí desítky pevností či porůznu rozvalených opevnění, jež jsou němými svědky jedné z nejkrvavějších kampaní první světové války. Jedenáct velkých bitev v rozmezí června 1915 a září 1917 mezi italskými a rakousko-uherskými jednotkami nepřineslo prakticky žádné územní zisky ani jedné z válčících stran, zato si vyžádala otřesné množství obětí: Počet padlých a nezvěstných přesáhl milion mužů. Bitev na Soči se zúčastnila také řada Čechoslováků, a to na obou stranách fronty. Připomínkou těchto hrůz je monumentální památník, v němž se nacházejí ostatky více než sedmi tisíc padlých italských vojáků. Pomník se tyčí nad městečkem Kobarid, kde atmosféru konfliktu přiblíží také místní válečné muzeum.

VÝJIMEČNÁ CHUŤ SLOVINSKA Vzpomínky na boje, jež zde probíhaly před více než sto lety, ale nejsou jedinou atrakcí slovinského Kobaridu. Díky restauraci Hiša Franko se místo dostalo na přední místo gastronomické mapy světa, když se podniku podařilo proniknout do prestižní společnosti na seznamu The World’s 50 Best Restaurants.

Hiša Franko se nachází v části Staro Selo asi pět kilometrů západně od centra Kobaridu při silnici do Udine a kuchyni

VOYAGE

SYMBOLICKÁ RIVIÉRA Jen pětačtyřicet kilometrů délky a pět letovisek, zato však úžasná různorodost – takové je slovinské pobřeží. Zatímco ekonomicky vede přístav Koper a nejvíc turistické infrastruktury najdete v Portoroži, za nejkrásnější místo slovinské riviéry bývá považován Piran – starobylé městečko rozkládající se na úzkém poloostrově. Zdejší atmosféra je nezaměnitelně benátská, Benátčané totiž Piran ovládali po celých pět set let. Středobodem všeho je tady malebné Tartiniho náměstí, a když odtud popojdete na vyhlídku na hradby, snadno spatříte zástavbu italského Terstu a v noci i světla Benátek. V okolí Piranu lze navštívit dvojici historických solin, kde se výjimečnou kvalitou proslulá slovinská mořská sůl získávala již od raného středověku. tu vládne Ana Roš, držitelka ocenění Nejlepší šéfkuchařka roku 2017. Pokrmy připravuje z lokálních surovin a za vyzkoušení stojí místní ravioli nebo degustační menu o šesti nebo osmi chodech.

Její životní dráha přitom měla být úplně jiná: Ana vystudovala diplomacii, když ale potkala svého partnera Valtera Kramara, ujala se jeho rodinného podniku, který zdědil po rodičích. Jedna z nejprestižnějších restaurací Evropy, kam cíleně míří hosté z celého kontinentu, je dodnes umístěna na venkovské usedlosti, kde Roš se svojí rodinou bydlí.

61

VOYAGE

CHORVATSKO

CHORVATSKÁ PRVENSTVÍ Mezi desítkami jachtařských přístavů podél chorvatského pobřeží a na ostrovech vyniká Marina Punat. Nádherně situovaný přístav je ukryt v chráněné zátoce u jižního pobřeží ostrova Krk, do nějž se vplouvá průlivem širokým jen dvě stě metrů. Funguje již od roku 1964, a tak jde o nejstarší jachtařský přístav v Chorvatsku. A je také jedním z největších – Marina Punat disponuje pozicemi pro osm set padesát lodí plus dalších pět set na suchu. Na místě je k dispozici veškerý potřebný servis včetně možnosti doplnění paliva či servisní dílny, samozřejmostí je restaurace a sociální zázemí. Není náhodou, že byl Punat před dvěma lety vyhlášen nejlepším jachetním přístavem Chorvatska.

Punat je navíc ideálním místem na krátkou přestávku během „spřískoků“ mezi chorvatskými kotvišti. Městečko 62

Krk, největší sídlo stejnojmenného ostrova s křivolakými uličkami, starým městským jádrem a pěkným nábřežím, je odtud totiž vzdáleno jen pár kilometrů. A přímo naproti marině, zhruba uprostřed zálivu, je k vidění ostrůvek Košljun s bývalým františkánským klášterem. Ten dnes hostí etnografické muzeum a dochovala se tam i impozantní klášterní knihovna s třiceti tisíci svazky. Ostrov je dostupný pouze trajekty, které vyplouvají z Punatu.

ITALSKÉ DĚDICTVÍ Zní to nejspíš banálně, ale při toulkách podél chorvatského pobřeží by bylo chybou vynechat Split, největší přístav Chorvatska. S necelými dvěma sty tisíc obyvatel jde o dost velké sídlo na to, aby návštěvníkům poskytlo všechny radovánky městského života, což se po týdnu stráveném na moři může hodit, je ale přitom dostatečně kompaktní,

abyste v něm za den či dva stačili vidět a zažít vše důležité.

Ve Splitu se hodí zakotvit v ACI Marině Split, odkud je to k Diokleciánovu paláci, tedy do samého centra, nějakých dvacet minut volnou chůzí.

Palác byl postaven pro římského císaře Diokleciána, jenž vládl v letech 284 až 305 a který na tomto místě – tehdy zvaném Spalatum – pobýval na konci svého života. Tato stavba pevnostního charakteru dnes zaujímá asi polovinu plochy starého města a je zapsána na seznamu světových kulturních památek UNESCO. Na toulkách po historickém jádru a jeho úzkými uličkami není těžké všimnout si silného benátského vlivu. La Serenissima, jak se přezdívá Benátské republice, totiž držela Split po téměř čtyři staletí, což se znatelně odrazilo na tváři města a na leckteré fasádě je dodnes vyobrazen reliéf okřídleného lva svatého Marka.

VOYAGE

ŽIVÁ HISTORIE A FUTURISTICKÝ JACHTING V ŠIBENIKU

Jeden z nezpochybnitelných kandidátů na pomyslný titul nejmalebnějšího místa chorvatského pobřeží, Šibenik, se může kromě romantických uliček pochlubit také jednou z nejmodernějších jachtařských marin v Evropě. D-Marina Mandalina je od centra města vzdálená pouhé dva kilometry a její kotviště jsou ukryta při poloostrově vybíhajícím do téměř uzavřeného zálivu – pokud sem dorazíte po moři, musíte nejprve projet uzoučkým přirozeným průlivem mezi vápencovými skalami.

V padesátitisícovém městě si všimnete čtyř mohutných pevností a také renesanční svatojakubské katedrály, která se řadí mezi výjimečně cenné sakrální stavby – jednota její architektury jí vydobyla zápis na seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO. Pokud se v Šibeniku budete chtít zdržet déle, zázemí vám může poskytnout stylově vybavený a velkorysý D-Resort, kde je na výběr ubytování ve vilách, apartmá či prostorných pokojích.

63

VOYAGE

ČERNÁ HORA PÝCHA ČERNÉ HORY Není krásnějšího zálivu na jadranském pobřeží než Boka Kotorská. Moře se tu zakusuje mezi strmé vápencové hory, členité pobřeží mnohokrát mění směr.

Než se dostanete do města Kotor, ležícího na nejvzdálenějším konci zátoky, musíte proplout místem zvaným Verige, kde od sebe oba břehy dělí jen tři sta padesát metrů. Ještě než ale dospějete do tohoto nejužšího místa, všimnete si po pravé ruce městečka Tivat, které si díky marině Porto Montenegro vydobylo pevné místo na jachtařské mapě Jadranu. Bývala zde základna jugoslávského námořnictva, která po rozpadu Jugoslávie ztratila na významu, až pozemky počátkem 21. století koupil kanadský milionář Peter Munk a přestavěl oblast v luxusní resort. Jeho součástí je vedle více než 600 pozic pro jachty všech rozměrů včetně superjacht také rezidenční komplex, řada obchodů, restaurací a barů. Nespornou výhodou Porto Montenegro je blízkost letiště Tivat umožňující pohodlné spojení se střední a západní Evropou.

ODKAZ BENÁTČANŮ Budete-li pokračovat v plavbě dál do nitra Boky Kotorské, po projetí nejužšího hrdla před sebou spatříte kamenné městečko – či spíše vesnici – Perast. Ten byl na vrcholu své slávy v 18. století, kdy oblast držela pod správou Benátská republika. Jeho autentická historická zástavba, na níž je benátský vliv velmi patrný, se v propletenci schodišť přimyká ke strmým svahům hory Rudo Brdo. Na dvou malých ostrůvcích vystupujících ze zálivu před městečkem stojí malebný středověký kostel, respektive klášter. Kulisy těmto malebným sceneriím tvoří poměrně široké vody zálivu a dost možná budete mít při pohledu z jediné místní silnice, jíž je pobřežní promenáda, pocit, že jste na velkém jezeře. Volné moře odtud není vidět a okolní strmé stráně dávají pocit nepřekročitelné bariéry.

Přesto jsou zdejší vody velmi hluboké a nezřídka k břehům Perastu zajíždějí i obří parníky.

64

 Perast není typickou černohorskou destinací, jde v podstatě o vesnici, ovšem díky benátskému odkazu mimořádně romantickou.

POHLED OD SVATÉHO JIŘÍ Jen několik kilometrů od Perastu leží centrum Boky Kotorské, Kotor. Městu dominuje přístav, kde se dá zakotvit s menšími i většími loděmi, a pokud věnujete prohlídce městečka a okolí alespoň jeden den, jistě nebudete litovat. O kvalitách oblasti svědčí fakt, že Kotor s okolím byl zapsán na seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO již v roce 1979. Do starého města je to z přístavu jen pár kroků, a jakmile projdete opevněním, pohltí vás uzounké uličky lemované starobylými kostely a paláci vystavěnými nejčastěji z místního našedlého vápence. Ztratit se tu není obtížné, ale vzhledem k tomu, že centrum Kotoru měří podél delší osy jen nějakých pět set metrů, dříve či později se stejně dostanete ke hradbám.

Dominantou městečka je dvouvěžová katedrála svatého Tripuna, návštěvníci by si ale neměli nechat ujít ani výstup k ruinám pevnosti svatého Jiří, která se tyčí nad městečkem. Zadarmo to nebude – převýšení je asi dvou set padesátimetrové a cesta stoupá po křivolaké pěšince s četnými schody – výhled shora je ale ohromující. Boka Kotorská získá při pohledu z pevnosti úplně jiný ráz a střechy starého Kotoru se najednou jeví jako kostičky ze stavebnice Lego. Panoráma dotváří jedna nebo více velkých výletních lodí, které v zátoce často kotví.

OSTROVNÍ AZYL Na malý ostrůvek Sveti Stefan, který leží jižně od černomořského přístavu Budva, jezdili a jezdí filmové hvězdy, vrcholoví sportovci i politici. To však

VOYAGE

Boka Kotorská spadá pod ochranu Unesco už od roku 1979.

Vystoupejte na nejvyšší bod Kotoru, k ruinám pevnosti svatého Jiří a pochopíte proč.

neznamená, že tu člověka od odpočinku rozptylují davy turistů. Ostrov, který je dnes spojený s pevninou krátkou umělou hrází, je totiž majetkem sítě Aman Resorts, která zde provozuje pětihvězdičkový hotel, a přístup na ostrov je povolen pouze hostům hotelu či restaurace.

Kulisy resortu tvoří prostředí středověké opevněné vesnice, ovšem dotvořené tak, aby skýtala komfort nejnáročnějším hostům. Pokud se tedy rozhodnete pro nocleh, je třeba počítat

s cenou kolem osmi set eur za pokoj či apartmá, na oplátku však dostanete veškeré luxusní zázemí, které si dokážete představit, tedy od prvotřídní gastronomie přes rozsáhlou wellness zónu až po soukromou pláž. Netoužíte-li strávit na Svetem Stefanu noc, můžete si rezervovat stůl v restauraci The Taverna, která se na ostrově nachází.

V takovém případě vás oběd či večeře pro dva vyjde zhruba na desetinu částky za ubytování. Hitem je tu, jak jinak, středomořská kuchyně. 

POD PATRONÁTEM HUBLOT

 Středověké město Kotor má díky specifické architektuře mimořádnou atmosféru, jíž ještě umocňuje poloha pod strmými štíty hor.

O vysoké úrovni Porto Montenegro nejlépe vypovídá skutečnost, že loni v červenci se jeho oficiální časomírou a strategickým partnerem stala švýcarská hodinářská značka Hublot. Ta má na jachting silnou vazbu, spojuje se ovšem jen s jeho nejvýjimečnějšími zastávkami – v Evropě s přístavy v Cannes, Saint Tropez, Monacu a Porto Cervo. K novému partnerství Hublot představil třicetikusou limitovanou edici hodinek s titanovým pouzdrem vycházející z kolekce Classic Fusion. Asi nebude překvapením, že byla okamžitě vyprodána.

65

EXPERIENCE

KŘIVKY

CÔTE D‘AZUR Klikaté silničky vedoucí často až na samý okraj útesu tu otevírají nádherné výhledy na mořské pobřežou, dokážou ale také prověřit řidičské dovednosti – zejména pokud máte v rukách auto, které neoplývá moderními technologiemi. Jenže jízda s větrem ve vlasech má na Côte d‘Azur zvláštní kouzlo.

Připravil: Jan Lodl, Foto: Four Seasons, Unsplash, archiv

66

EXPERIENCE

67

EXPERIENCE

M

ěsto Nice leží přímo v srdci Francouzské riviéry, která směrem na východ vede až do Monaka. Po dálnici je to tam slabá půlhodinka, proč si ale Azurové pobřeží neužít plnými doušky? Rovnou na letišti v Nice je možné půjčit si stylový kabriolet, který dává šanci vychutnat si oblast jinak než za okny limuzíny svištící po čtyřproudovce. Na následujících řádcích se v něm po pobřežní silnici Corniche vydáme až do městečka Menton u francouzsko-italských hranic, tedy po trase, která je plná malebných vesniček, michelinských restaurací a tajuplných zákoutí.

KDE SE RODÍ MÝTY První zastávkou je komuna Villefranche-sur-Mer, která je od letiště v Nice

vzdálena necelých patnáct kilometrů.

Ve zdejší zátoce La Rade de Villefranche se nachází jeden z nejhlubších středomořských přístavů, kam díky hloubce přes pětadevadesát metrů mohou plout i velké lodě. Právě tady na konci třináctého století přesvědčil Karel II. z Anjou vesničany, aby se z hor přesunuli na pobřeží, a začali tu zakládat rybářské osady, které Côte d‘Azur dodávají nezaměnitelný šarm. Villefranche je ideálním místem na kávu a menší svačinu, úžasný výhled je tu v podstatě z kteréhokoli podniku. Například restaurace La Mère Germaine stojí opravdu jen pár metrů od šumících vln moře a čerstvé ryby si tu údajně často vychutnával také podmořský biolog a spisovatel Jean Cocteau, který o tom-

KDE SI PŮJČIT KABRIOLET?

Už v samotném Nice najdete hned několik půjčoven klasických aut. Například Riviera Classic Car Hire má v nabídce asi třicítku vozů včetně skutečných ikon, jakými jsou Bentley Azure, Mercedes 230 SL či AC Cobra. Ceny půjčovného se pohybují od 200 do 900 eur za den a zahrnují denní nájezd 200 kilometrů, je ale nutné počítat s depozitem mezi dvěma a čtyřmi tisíci eur. Alternativou je Rent-A-Car Classic nabízející asi dvacet vozů, mezi nimiž se najdou modely MG „TD“ Roadster, Mercedes 250 SL či legendární Alfa Romeo Spider Giulia. Ceny denního pronájmu se zde pohybují od 200 do 650 euro a depozit mezi 1 500 až 6 000 eury – ale pozor, denní limit na tachometru je stanoven jen na 125 kilometrů a za každý další ujetý kilometr zaplatíte dvě a půl eura. Obě půjčovny nicméně nabízejí doručení vozu na letiště v Nice, nebo do některého z tamních hotelů. Většina půjčoven klasických vozů obvykle vybaví auto nejen satelitní navigací a podrobnou mapou, ale také piknikovým košem.

68

to místě tvrdil, že právě zde se „rodí mýty a inspirace“.

Historické centrum Villefranche tvoří elegantně zbarvené domy s jasně červenými taškami a středověké památky jako kostel svatého Michala nebo vojenská ulička Rue Obscure, která vede tunelem a původně sloužila ke snadnému pohybu vojáků. Přirozenou dominantou města je opevněný přístav Port Royal de la Darse, který byl postaven v době, kdy oblast ovládalo Savojské vévodství. Dnes je jednou z největších marin ve Francii.

VE SPOLEČNOSTI HVĚZD A STÁTNÍKŮ Asi patnáct minut od Villefranche na vás čeká jeden z největších klenotů Azurového pobřeží: poloostrůvek Cap-Ferrat zakusující se do Středozemního moře, z nějž jako kdyby vyrůstaly prudké svahy okolních skal poseté domy a domečky. Na samotné špičce poloostrova se nalézá Grand Hôtel du Cap-Ferrat, který byl v roce 1908 postaven podle návrhu architekta Gustava Eiffela. Dnes patří do sítě Four Seasons a proslul nejen jedinečným umístěním, ale také skvělou kuchyní. Hotel si navíc udržuje kategorii Palace, jíž se ve Francii označují hotely nejvyšší úrovně. O kabriolet se postará parkovací služba, tak proč se nenechat bezstarostně rozmazlovat všemi požitky, které se tu nabízejí.

Začít můžete například v klubu Dauphin, kam se hosté dopravují prosklenou lanovkou. Součástí klubu je i padesátimetrový bazén, o němž se říká, že je z něj jeden z nejlepších výhledů na Středozemní moře vůbec. Pokud se rozhodnete udělat pár temp, můžete si objednat lekci plavání s trenérem a autorem několika sportovně metodických publikací Pierrem Grunebergem. Ten v hotelu působí již od roku 1951 a jeho služeb využila třeba Brigitte Bardot, Ralph Lauren nebo Paul McCartney.

EMOCE POD HLADINOU I V KŘIVOLAKÝCH ULIČKÁCH O výtečnou večeři se na Cap-Ferrat postará hotelová restaurace Le Cap, které vládne šéfkuchař Yoric Tièche, jehož umění vyneslo podniku mi-

EXPERIENCE

 Vydáte-li se zpět po Grandee nebo Moyenne Corniche, užijete si i výhledy na skalní masivy.  Také na italské straně riviéry se nacházejí úžasné perly jako třeba Vernazza.

69

EXPERIENCE

chelinskou hvězdu. Tièche si zakládá na využívání sezónních surovin, z nichž sestavuje menu vycházející z tradic středomořské kuchyně. Jedním z jeho nejznámějších pokrmů jsou pečená žebra z jehněte plemene Allaiton s olivovo-petrželovou omáčkou na kandovaném lilku.

Proč se ale zavřít do hotelu, když do místní zátoky rádi a často míří delfíni. Stačí si objednat vodní skútr a vyrazit za nimi na moře. Zkrátka nepřijdou ani majitelé potápěčské licence, kteří zde v centru Cap Ferrat Diving mohou nahlédnout pod hladinu. Nepopiratelným geniem loci oplývá i samotná vesnička Cap-Ferrat, kde se můžete dlouhé hodiny procházet křivolakými středověkými uličkami plnými kaváren a restaurací. Nachází se tu i vila Ephrussi de Rothschild, jejíž zahrady jsou považovány za jeden z klenotů Azurového pobřeží.

ZLATÝ TROJÚHELNÍK Je však už na čase vydat se zase o kousek dál, tentokrát do městečka Beaulieu, do nějž je to po silnici Corniche Inférieure jen pár desítek minut cesty.

Jeho jméno zní v překladu Krásné místo a společně se Saint-Jean-Cap-Ferrat a Villefranche-sur-Mer tvoří takzvaný zlatý trojúhelník, oblast s vůbec nejvyššími cenami nemovitostí ve Francii.

Výstavní vilu s úchvatným výhledem na moře si tu nechal postavit například francouzský archeolog Théodore Reinach, který si u architekta Emmanuela Pontremoliho objednal dům v řeckém stylu. Z místního přístavu je také možné prohlédnout si z jiné perspektivy poloostrov Saint-Jean-Cap-Ferrat.

Výhodou zvolené pobřežní trasy je fakt, že neprochází místy vytvořenými uměle pro turisty, ale vesnicemi a městečky s často i stoletou historií, které dodnes žijí vlastním tempem. To ostatně platí také o Éze, kam vede nejjižněj-

LE LOUIS XV-ALAIN DUCASSE

Nebude překvapením, že dobře se najíst není v Monaku problém. Skvělých restaurací jsou zde stovky, Le Louis XV-Alain Ducasse ovšem ční nad všemi ostatními. Pokud se vám podaří získat rezervaci, čeká na vás jeden z nejzásadnějších gourmet zážitků života. Vaří tu Dominique Lory, který začínal v Paříži, kde pracoval i s legendárním Pierrem Gagnairem. Později mu Alain Ducasse nabídl místo v Saint-Tropez, odkud Lory zamířil právě do restaurace Louis XV. Nejprve zde zastával pozici sous-chefa a v roce 2011 se stal šéfkuchařem. Jeho rafinované pojetí středomořské kuchyně mu již po několik let zajišťuje tři michelinské hvězdy.

70

ší z pobřežních cest. Tato vesnice majestátně obrůstá vrchol kopce, a nabízí tak romantické výhledy na okolí. Jeden z nejkrásnějších je z dvouhvězdičkové restaurace La Chèvre d‘Or, která ohromí jak umem šéfkuchaře Arnaude Fayeho, tak pohledem do míst, kde se nebe s mořem slévají do jednoho celku.

Podlehnete-li kouzlu Éze a rozhodnete se tady strávit noc, neměl by vaší pozornosti uniknout hotel Cap Estel, ležící na samotném okraji městečka.

BONDOVA VOLBA Z Éze-sur-Mer vás pobřežní silnice dovede až ke komuně Cap-d‘Ail. Na této části trasy vede silnice opravdu blízko vody a k zastavení láká nejedna proslulá pláž. Zároveň je to ale odtud už jen pár kilometrů do držav knížecí rodiny Grimaldiů, tedy do Monaka. Výhodná daňová politika učinila z této země s rozlohu pouhé dva kilometry čtvereční druhý domov pro celou řadu sportovců, herců a movitých lidí, přesto si ale knížectví uchovává historickou atmosféru, jíž připomíná italské San Marino.

Kromě výstavní pobřežní promenády tak Monako skýtá i množství památek, mezi něž patří třeba palác v nejstarší části knížectví Le Rocher. Zážitek z návštěvy Monaka by ovšem nebyl úplný bez zastávky v některém z místních kasin. To nejznámější se nachází ve čtvrti Monte Carlo, jmenuje se Casino de Monte Carlo a bylo otevřeno již v roce 1879. Autorem sálů vyzdobených freskami a pozlacenými pilíři, kam si čas od času zajde zahrát i filmový James Bond, je architekt Charles Garnier.

CITRONOVÁ TEČKA Monako může vypadat jako vrchol putování po Azurovém pobřeží, náš cíl však leží ještě o kus východněji, a to ve městečku Menton. To je známé svým mikroklimatem, v němž se skvěle daří citronům, a tedy i pečení citronových koláčů.

Z výrazných chutí citrusů těží i menu zdejší tříhvězdičkové michelinské restaurace Mirazur, jejíž šéfkuchař Mauro Colagreco využívá striktně pouze lokálních ingrediencí. Teď už zbývá jen vrátit se zpět do Nice – nebo si celou trasu projet znovu a prozkoumat zákoutí, kterých je tu na každý kilometr cesty nespočet. 

XXXXXX STYLE

PRAVIDLA RIVIÉRY Chic nenucená elegance francouzské riviéry má svá pravidla hodná gentlemana, ovšem

1.

2.

s nekonečným množstvím variací.

Tak jen pro inspiraci…

Připravila: Jitka Krulcová Foto: archiv značek

3.

4.

5.

6.

7.

1. Zúžené tenisky z telecí kůže s postranní perforací. D I O R / 1 2 2. Polo triko s decentní strukturou ze směsi bavlny a hedvábí. S T E F A N O 3. Titanová reedice slunečních brýlí z roku 1978. P O R S C H E

KČ

OF LONDON/26 900 KČ

6. Vlněné kostičkované kalhoty v lehce zkrácené délce. A L E X A N D E R 7. Svetr ke krku z česaného kašmíru. J .

RICCI/24 050 KČ

DESIGN/10 000 KČ

4. Parfémová voda L’Enveol. C A R T I E R / 2 0 5 0 5. Víkendová taška z kanvasu s koženými detaily. A S P I N A L

800 KČ

MCQUEEN/25 400 KČ

LINDEBERG/5180 KČ

71

CHRONO

Rychlost je v řízení stejně důležitá jako přesnost. A k maximální přesnosti na trati, dálnici i v horských serpentinách vám pomohou správně zvolené hodinky.

Vybrali jsme pro vás tři možnosti s racing duší. 3… 2… 1…

Připravil: J.J. Tichovský, Foto: archiv značek

POCTA BRITSKÝM MOTORŮM Přestože se oficiální partnerství mezi tradiční britskou automobilkou Bentley a švýcarskou hodinářskou ikonou Breitling píše teprve od roku 2003, jeho základy byly položeny daleko dříve. Postaral se o ně vnuk zakladatele značky, Willy Breitling, který nejenže za života několik vozů Bentley vystřídal, ale zároveň do jejich palubních desek vyráběl ve 30. letech minulého století časomíry. Novinka Premier B01 Chronograph s přízviskem Bentley British Racing Green je jakousi cestou zpět v čase.

Vintážně laděný skvost však navazuje spíše na 50. léta, kdy už se objevovala u chronografů dvojice ovládacích tlačítek, o jejichž vývoj se právě Willy postaral. Stejně tak navozuje atmosféru časů dávno minulých „panda“ číselník v podkladové barvě britských závodních vozů. Pod ním pracuje s certifikací chronometru ověnčený manufakturně vyráběný strojek. Moderní neoretro definuje ergonomicky tvarované pouzdro z oceli uchycené na barveném integrovaném řemínku z kůže aligátora.

Breitling  202 800 Kč

72

CLASSIC

CHRONO

AVANTGARDA S RODOKMENEM

NAPŘÍČ ITALSKOU KRAJINOU

Přelom 60. a 70. let byl plný odvážných kreativců a přinesl nejednu legendu, která zůstala populární dodnes. Jednou z nich je i čtyřhranný chronograf Monaco odhalený poprvé v roce 1969, tedy už před padesáti lety. Za tu dobu si prošel různými podobami v nespočtu limitovaných edic, byla to ale varianta s klasickým tmavě modrým číselníkem a bílými sčítači, která se proslavila – a to hlavně díky spojení s hercem Stevem McQueenem a snímkem Le Mans. Právě Monaco, opět využívající historické logo Heuer, zaujalo britský Bamford Watch Department, jež proslul personalizacemi hodinek. Plodem vzniklé kooperace je do karbonu oděná číslovaná edice chronografů s opalinovým číselníkem a detaily v ledové modři. Za zmínku stojí i černým PVD povlakovaná ocelová tlačítka a korunka umístěná v levé bočnici pouzdra. TAG Heuer  192 000 Kč

Už se stalo zvykem, že se o časomíru nejslavnějšího závodu veteránů světa stará rodinná značka Chopard. V loňském roce to bylo už po třicáté, kdy se její posádka v čele s Karl-Friedrichem Scheufelem vydala na cestu z pitoreskního města Brescia do Říma a zpět.

A jelikož Mille Miglia láká stále víc nadšených jezdců z celého světa, mají speciální edice nesoucí tematiku závodů. Mille Miglia 2018 Race Edition vznikla v omezeném množství tisíce číslovaných kusů v oceli, přičemž další stovka nabídne lunetu z růžového zlata. Pod černým číselníkem s logem závodu je uložený perfektně odladěný mechanický strojek s COSC certifikací přesnosti, jehož dekorovaný rotor je možné sledovat skrze transparentní dýnko s připomínkou třiceti let spolupráce. Reminiscencí světa oldtimerů je kožený perforovaný řemínek z teletinky s postranním prošíváním.

Chopard  198 000 Kč

RACING

73

48 HODIN V...

ODVRÁCENÉ

STRANY BERLÍNA Žádné evropské město nepoznamenaly dějiny dvacátého století tolik jako Berlín. Zanechaly na jeho tváři mnoho jizev, jež dodnes formují charakter německé metropole. Berlín tak nepřestává fascinovat odzbrojující syrovostí, která prostupuje undergroundovými kluby i zákoutími, které pamatují eleganci a velkolepost Výmarské republiky.

Připravil: Jan Tomeš Foto: Pxhere, Archiv

74

48 HODIN V...

75

48 HODIN V...

U

lice Bernauer Strasse severně od centra ztělesňuje vše, co je pro hlavní město Německa typické. Na jedné straně tu stojí šedivé paneláky, jak je známe z českých sídlišť, na druhé pak domy v postmoderním duchu, jež tu vyrostly v sedmdesátých a osmdesátých letech. I tudy totiž procházela berlínská zeď, která se v srpnu roku 1961 objevila prakticky přes noc a na dlouhé dekády rozdělila rodiny, přátele a celou zem. Dodnes tady jako přízrak minulosti stojí poslední vztyčené panely a strážní věž, kousek od nich památník, evangelická kaple a muzeum věnované příběhům těch, kteří se navzdory nebezpečí, že budou zatčeni nebo zastřeleni, snažili uniknout před autoritářským režimem NDR. Je příznačné, že první kroky mnoha návštěvníků Berlína vedou právě sem.

Víc než kde jinde se tu setkává Západ a Východ, staré a nové, respekt k minulosti a naděje na lepší zítřky, tedy ona pestrobarevná, ačkoli někdy pěkně šedivá paleta, co z Berlína dělá Berlín.

Následující řádky sice nemohou podchytit všechny jeho odstíny, i těch pár záblesků ale stojí za to.

DO SRDCE VÝCHODU Navzdory společné historii má východní část Berlína příchuť exotiky i pro návštěvníky z našich končin. Komuni-

 Pohled na centrum východní části Berlína

 Pamětní kostel císaře Viléma, který byl vybombardován roku 1940.

stický režim tam zanechal stopu nejen na periferiích, ale i na nejspíš nejznámějším berlínském náměstí Alexanderplatz. To bylo v šedesátých letech z bašty nočního života přebudováno na centrum východního Berlína a dnes se tu nacházejí obchodní domy s budovatelskými mozaikami na fasádách, fontány a plastiky vzdávající hold minulému režimu a poblíž také televizní věž Fernsehturm z roku 1969. Socialistické po-

jetí náměstí z Alexanderplatz bohužel vytvořilo klaustrofobní místo se stejnou pověstí, jakou má pražské Václavské náměstí. Dostatek prostoru je naopak na Karl-Marx-Allee, na devadesát metrů širokém a dva kilometry dlouhém bulváru lemovaném komplexy ve stylu socialistického klasicismu, který tvoří část hlavní tepny východní části města. Po jeho obvodu stojí například Cafe Moskau, konferenční centrum ve stylu šedesátkové spage-age, nebo kavárna Českých aerolinií s původním vybavením ze stejného období.

V RYTMU AVANTGARDY Karl-Marx-Allee končí v bodě, kde ji přetíná ulice Warschauer Strasse, do jejíhož okolí se po sjednocení Německa roku 1990 začali stahovat umělci a nonkonformisté ze všech koutů světa.

Domy tu tehdy byly zanedbané, občanská vybavenost žádná, nájmy se blížily nule a majitelé byli rádi, že polorozpadlé byty vůbec udali. Tím se Warschauer Strasse stala jedním ze středisek berlínského undergroundu, který plodil a požíral jeden avantgardní kulturní trend za druhým. Od devadesátých let tu vznikají nové hudební žánry, experimentální filmy i moderní formy tance, a to často v rytmu nebo vizuálním zpracování inspirovaném účinky více

76

48 HODIN V...

či méně kvalitních psychotropních látek. Není náhodou, že jen kousek od Warschauer Strasse stojí v prostorách opuštěné továrny legendární klub Berghain, kde se za zavřenými vraty na několika patrech stále odehrávají scény, které čas od času pohoršují národ. Ačkoli je totiž Berghain znám jako poutní místo fanoušků techno hudby, vychází z berlínského gay fetiš podhoubí a jeho členové patří i nadále k pravidelným hostům.

MEZI DVĚMA SVĚTY Ve východní části Berlína stojí za to navštívit také Treptower Park, kam o víkendu chodí rodiny s dětmi krmit kachny a kochat se výhledem na řeku Sprévu. Na opačné straně parku pak roku 1949 vyrostl monumentální památník věnovaný sovětským vojákům,

V Café Manzini na Ludwigkirchstrasse se káva pije z pravého porcelánu a pro Berlín typický makový koláč se jí pozlacenou lžičkou. přikazuje směr cesty k dvanáctimetrové soše vojína držící v jedné ruce do klubka schoulenou dívenku a v druhé meč, ukazující na vstup do krypty, jež je pokryta mozaikou znázorňující šestnáct bývalých sovětských republik.

NA KŘIŽOVATCE MĚST Bývalý východní Berlín je plný bizarností z dob minulých, ale i tamní punkeři museli jednou dospět a město se jim přizpůsobilo. Jednu zastávku  V Babylonu, kině z 20. let minulého století, se promítají černobílé snímky s originálním libretem hraným živě na varhany.

kde jsou na ploše o bezmála sto tisících metrech čtverečních uloženy ostatky sedmi tisíc příslušníků Rudé armády, kteří zahynuli v bitvě o Berlín. Osm sarkofágů podél travnatých záhonů

vlakem od Alexanderplatzu proto leží náměstí Hackescher Markt, kde se kromě módních butiků podařilo znovu otevřít i komplex nádvoří Hackescher Höfe z konce devatenáctého století.

Čtvrť Wilmersdorf v západní části Berlína nebyla jako jedna z mála vybombardována, a tak si ponechala elegantní ráz, který jí vtiskli umělci a intelektuálové na začátku minulého století.

Secesní zahrádky s obchůdky a kavárnami propojené arkádovými průchody jsou ve městě, jehož šedivé nebe a moderní kulisy na obyvatele i návštěvníky často kladou nemalé nároky, příjemným osvěžením. Socialistickou a posléze kapitalistickou urbanizaci přežilo na nedaleké Rosa-Luxemburg-Strasse také kino Babylon, které si uchovává původní ráz dvacátých let minulého století. Na programu jsou většinou tituly z dob éry němého filmu, jež se zde promítají s živým hudebním doprovodem. A dovolíme si tvrdit, že není víc povznášejícího filmového zážitku než vidět expresionistické sci-fi Metropolis od režiséra Fritze Langa s originálním libretem hraným na varhany.

Od Hackescher Markt je to jen kousek na třídu Unter den Linden, která slouží jako křižovatka hned do několika Berlínů. Na jedné straně tu stojí Braniborská brána a Říšský sněm, na druhé Ostrov muzeí. Soustava pěti výstavních institucí z devatenáctého století, které vystavují sbírky středověkého a byzantského umění, egyptské mumie i celé starověké stavby dovezené do Berlína za dob kolonialismu, vydá na celou dovolenou, a tak se vydejme raději za nosem po Friedrichstrasse.

V polovině této třídy se nachází bývalý hraniční přechod Checkpoint Charlie jež rozděloval sovětskou a americkou zónu metropole. Tato turistická povinnost je dnes už jen karikaturou, i po skoro třiceti letech za ním ale leží úplně jiný svět.

GO WEST Ráz města se začne měnit hned po překročení závor. Socialistické paneláky a činžáky z počátku dvacátého století tu ustupují postmoderním kostkám ze sedmdesátých let se skleněnými či neonově barevnými fasádami. Pro Berlín tak příznačná šedivá však 77

48 HODIN V...

Jen kousek od Warschauer Strasse stojí v prostorách opuštěné továrny legendární klub Berghain, kde se za zavřenými vraty na několika patrech stále odehrávají scény, které čas od času pohoršují národ. nechybí na fasádě muzea Topographie des Terrors postaveného na místě, kde stojí kromě zbytků berlínské zdi i jedna z mála dochovaných nacistických budov: bývalý hlavní říšský bezpečnostní úřad, který sloužil jako centrála jednotek SS. Muzejní expozice tak návštěvníky provádí historií hned dvou zločineckých režimů a na náladě nepřidá ani židovské muzeum na blízké Lindenstrasse. Vedle původní budovy z roku 1933 se tu před osmnácti lety otevřela i nová část instituce, kterou navrhl polský architekt Daniel Libeskind. Věnována byla památce obětí i přeživším holokaustu. Dost už ale bylo nářků nad dobami minulými, je potřeba myslet i na budoucnost. Podobná myšlenka stála za znovuzrozením Postupimského náměstí jen o pár ulic severněji. Tam, kde dříve ležely rozvaliny podniků pro berlínskou sme-

78

tánku, vyrostly mrakodrapy tyčící se nad okolní zástavbu jako sloupy naděje. Z terasy Kollhoff-Tower je výhled na celý Berlín a při dobrém počasí je vidět i Teufelsberg, česky Ďáblova hora, již ze sutin postavili nacisté a kam za dob světové války umístili Američané špionážní stanici. Kdo se do Berlína vydá na začátku února, může na Potsdamer Platz potkat hvězdy mezinárodní kinematografie. V okolních kinech se totiž pořádá renomovaný filmový festival Berlinale, jež se zaměřuje stejným dílem na současnou hollywoodskou produkci i africké umělecké snímky.  Postupimské náměstí se po sjednocení Berlína stalo centrem nové výstavby.

ČTVRŤ VE ČTVRTI Pro milovníky hudby se hned na louce za mrakodrapy nachází Berlínská filharmonie, jejíž orchestr byl jen za minulý rok nominován na dvě ceny Grammy. Od zvuků velkoměsta je

pak možné odpočinout si v Tiergarten, jednom z největších evropských parků. Klikaté uličky vedoucí okolo zahrad, sadů, hřišť a jezírek končí u Siegessäule, sedmašedesát metrů vysokého pilíře s bronzovou sochou římské bohyně Victorie připomínající vítězství Pruska ve válce s Dánskem v polovině devatenáctého století. Řeka Spréva, tvořící přirozenou hranici na severní straně parku, obtéká jak neoklasicistní prezidentský palác Bellevue, tak svéráznou čtvrť Hansaviertel, jež byla koncem druhé světové války srovnána se zemí. V padesátých letech pak byla dějištěm urbanistického experimentu, k němuž byli přizváni takoví architekti jako Walter Gropius nebo Oscar Niemeyer, a Hansaviertel se z předválečného centra berlínských bohémů proměnila ve výstavu moderní architektury. Do víru metropole znovu lapí třídy Tauentzienstrasse a Kurfürstendamm, které podobně jako Karl -Marx-Allee a Frankfurter Allee na východě, tvoří hlavní tepnu západní části Berlína. Místo socialistického realismu a hipsterských kaváren tu však stojí jeden obchod vedle druhého, a to rovnou takových značek, jakými jsou Prada, Chanel, Louis Vuitton, Tesla nebo Apple.

48 HODIN V...

Břehy Sprévy v Berlíně spojuje víc mostů, než kolik jich mají Benátky. V německé metropoli jich napočítáte okolo 1700. Nejznámější z nich je Oberbaumbrücke.

79

48 HODIN V...

NA KAVIÁR, NEBO NA ŘÍZEK V sobotu se v Berlíně chodí povinně do KaDeWe, jednoho z nejstarších a největších obchodních domů v Evropě, na jehož patrech plných módy, nábytku a jídla se potkávají všechny společenské třídy. Někdo sem chodí pro čokoládové pralinky, někdo pro hodinky od Omegy, všichni si ale nakonec odpočinou v přilehlých parcích ve čtvrti Wilmersdorf, která začíná hned pod Kurfürstendammem. Jako jedna z mála čtvrtí nebyla vybombardována a ponechala si elegantní ráz, který jí vtiskli umělci a intelektuálové na začátku minulého století. Scházeli se v podnicích jako Café Manzini na Ludwigkirchstrasse, kde se káva pije z pravého porcelánu a pro Berlín typický makový koláč se jí pozlacenou lžičkou.

Cestu Berlínem ale nelze zakončit nikde jinde než na Savignyplatz, na náměstí v západní čtvrti Charlottenburg, které je posledním vzdorem domorodých Berlíňanů. I tam však vedle sebe, jaksi nerušeně, stojí dva nesmiřitelné póly: Paris Bar, kam na šneky a víno chodívali Yves Saint Laurent, David Bowie nebo Madonna, a restaurace Thomas-Eck, kde se podává výtečná jitrnice s bramborovou kaší či vepřový řízek s houbovou omáčkou. Spojuje je jedno – hvězdy i štamgasti se tu s kýmkoli rádi podělí o své životní zkušenosti.  80

 Průčelí legendárního Paris Baru, kam chodívali David Bowie nebo Yves Saint Laurent.

ZÁKLADNA PRO PRŮZKUMY: HOTEL ZOO Německá metropole netrpí nedostatkem prověřených pětihvězd, jakými jsou Ritz-Carlton, Hilton nebo Waldorf Astoria. V centru města však stojí i několik původních berlínských hotelů, jimž se podařilo po desetiletích úpadku navrátit původní kouzlo a lesk. Jedním z nich je i Hotel Zoo, jehož současná podoba z roku 2014 je dílem amerických designérů Dayny Lee a Teda Bernera. Ti jsou známí hravým spojením nostalgicky zdobných prvků a moderní nenucenosti, které interiérům vdechly ztracenou nadčasovost i mírně dekadentní atmosféru Výmarské republiky, za níž si hotel prožil zlatou éru.

Mezi historickými prvky budovy z konce devatenáctého století se tak potkávají rozmarně barevné koberce od Diane von Furstenberg s repasovanými artdecovými stolky a křesly se semišovým čalouněním. Hotel Zoo stojí hned na hlavní tepně západní části Berlína, na legendární třídě Kurfürstendamm, jež je lemována renomovanými divadly, vyhlášenými restauracemi a luxusními obchody.

XXXXXX STYLE

AUF DER STRASSEN Pokud jde o styl, Berlíňané berou pravidla módy v potaz jen proto, aby je mohli bezprecedentními a bezprecedentně vynalézavými způsoby porušovat. Přizpůsobte se, vybočte.

Připravila: Jitka Krulcová Foto: archiv značek

2.

1.

5.

3.

4.

6.

7.

1. Oversize dvouřadé sako v lehce prodloužené délce s vlasovým proužkem. S A I N T

L AU R E N T/6 4 5 5 0 KČ

2. Kabelka Flip v telecí kůži a semiši s výrazným textilním popruhem navazujícím na Fendi logománii. F E N D I / 5 3 5 0 0 3. Kaučukové kotníkové šněrovací boty s detailem Dior včely na patě. K dostání také v černé barvě. D I O R / 1 9 4. Veganská pečující tvářenka/rtěnka v trendy chladném odstínu. E R E

KČ

290 KČ

PEREZ/559 KČ

5. Bavlněné triko s 90’s designem a přetištěným nápisem psaným rukou Donatelly Versace. V E R S A C E / 5 0 6 0 6. Novinkový model z řady Meister s diamantovými detaily a řemínkem z hadí kůže . J U N G H A N S / 4 9 9 0 0 7. Mom jeans s vysokým pasem a velmi obnošeným vzhledem. B A L M A I N / 1 3 3 0 0

KČ

KČ

KČ

81

BEACHTIME

Čím blíže rovníku se člověk nachází, tím intenzivněji zemská atmosféra láme světlo tak, že se barvy zdají být sytější a výraznější. Možná jde tedy do jisté míry o optický klam, ale Seychely jsou něco jako cestovatelský spirituální zážitek. A bude vám jedno, jestli se na intenzitě vašich dojmů pár procenty podílí fyzika.

Připravila: Jitka Krulcová, Foto: archiv, Pxhere, Ondřej Pýcha a David Kraus

TISÍC PODOB MODRÉ 82

BEACHTIME

M

ezi ostrovy v Indickém oceánu panuje tichá válka o to, který z nich se nejvíc blíží naplnění představ ráje. Rozhodnout v tomto mírumilovném sporu nehodláme, ale – zcela subjektivně – pokud jste ještě nebyli na Seychelách, měli byste si co nejdříve zarezervovat letenku. Spoje z Prahy odlétají do této destinace několikrát týdně, cesta trvá snesitelných patnáct hodin a časový posun oproti střední Evropě činí pouhé tři hodiny.

Seychely tvoří celkem sto patnáct ostrovů a každý z nich je trochu jiný. Tím nejdůležitějším a největším je Mahé, kde také leží hlavní město Victoria – ta je zároveň prakticky jediným skutečným městem na Seychelách. Jen pro představu: Celý stát eviduje pouhých dvaadevadesát tisíc obyvatel, z čehož ve Victorii jich žije skoro třetina. Dalším větším ostrovem je Praslin a trojici uzavírá La Digue. Prozkoumat tyto tři hlavní části souostroví je otázkou maximálně dvou dnů a této časové investice nebudete litovat.

PEPRNÉ SEYCHELY I přesto, že je Victoria hlavním městem Seychel, celá řada pro nás zcela běžných produktů každodenního života je tady nedostupná. Třeba mléčné výrobky jsou na ostrovech vzácností, vzhledem k podnebí totiž ani nejsou přirozenou součástí jídelníčku místních. Za nákupy spotřebního zboží, jakým je elektronika, oblečení nebo kosmetika, létá většina Seychelanů dvakrát ročně v době výprodejů do Jihoafrické republiky. Na ostrovech působící aerolinky se tomuto zvyku dokonce přizpůsobily natolik, že umožňují cestujícím zdarma převážet zavazadlo navíc, které na kontinent letí prázdné a vrací se obvykle plně naloženo.

Pokud si chcete ze Seychel přivézt něco skutečně místního, nakupte na trzích koření. Zdejší pepř je překvapivě intenzivní, v sezoně plantáže rodí jemnou vanilku a na výrazné chuti seychelského kari není problém vytvořit si závislost. Ještě známější než koření jsou pak seychelské ořechy Coco de Mer, gigantické plody zdejšího endemitního druhu palmy s životností až čtyři sta let.

Jsou sice méně prakticky využitelné,

jejich tvar připomínající linie ženského klína ale tento symbol Seychel proslavil po celém světě – například v Číně je Coco de Mer považován za afrodiziakum. Vývoz těchto až čtyřicetikilogramových unikátů nicméně podléhá přísné kontrole a všechny ořechy, které opouštějí zemi, musejí být registrované, čímž se cena jednoho kusu šplhá až k dvěma stům eur. Kromě trhů s místními plodinami a dary moře nenabízí Victorie mnoho důvodů k delší návštěvě. Hlavním symbolem města je zmenšenina londýnského Big Benu, kterou zemi darovala Velká Británie.

NA ZDRAVÍ A NA ŽIVOT Na Seychely se nejezdí za architekturou nebo kulturním dědictvím, ale především za jedinečnou přírodou, která je tu poměrně divoká – nakonec ostrovy z osmaosmdesáti procent pokrývá prales.

Těch několik silnic, které na Mahé dělí hustou džungli od civilizace, pravidelně brázdí údržbové vozy s kartáči a fukary, jejichž jediným cílem je odstranit z asfaltu klíčící rostliny. Vysoká vlhkost a invazivní tropická vegetace by tady totiž dokázaly během pár týdnů zlikvidovat křehkou ostrovní infrastrukturu.

 Seychely jsou jednou z nejúžasnějších potápěčských destinací, platí to zejména pro okolí ostrova Grande Soeur.

Síla přírody je na Seychelách jasně citelná a alespoň na pár dní svádí k poddání se pudovému vnímání světa – ostatně na poměry Indického oceánu jsou Seychely překvapivě liberální. Převládajícím náboženstvím je tady římskokatolická odnož křesťanství, takže koktejly se nepijí bez alkoholu, jak je tomu třeba na Srí Lance, a party končící za svítání jsou součástí seychelské kultury stejně jako všudypřítomná hlasitá hudba, kola a nedělní grilování. Mimochodem, Seychely jsou na žebříčku konzumace piva s celkem sto patnácti vypitými litry na osobu ročně na druhém místě na světě. Hned za Českou republikou. A když už mluvíme o alkoholu, na Seychelách stojí za to ochutnat zdejší rum Takamaka. Vyhněte se ale obvyklé degustační hierarchii a sáhněte rovnou po nejprémiovější edici, jíž je osmiletý, na americkém dubu zrající St. André.

Hlavní scénou nočního života jsou na Seychelách především pláže. Party tady mají víceméně improvizovaný vývoj a těch několik ostrovních klubů, které tady fungují, lze považovat spíš za výchozí bod programu, jenž se může v závislosti na náladě stočit

83

BEACHTIME

jakýmkoli směrem. Kapitolu samu pro sebe v tomto ohledu samozřejmě představují resorty, jichž je na Seychelách nepočítaně. Hotely tady provozují sítě, jakými jsou Four Seasons, One&Only nebo Constance, a nutno dodat, že potenciál lokality vytěžují skutečně důsledně.

NOVODOBÉ OBJEVY Během jedné návštěvy není možné poznat všechny seychelské ostrovy, řada z nich je navíc v osobním vlastnictví, nebo jde o přírodní rezervace přístupné pouze na zvláštní povolení.

Z tohoto důvodu se vyplatí absolvovat základní průzkum souostroví formou objevitelské plavby; na Mahé, Praslinu i La Digue působí několik společností, které umí zajistit ostrovní turné na speedboatech, plachetnici či katamaránu. I v případě, že máte potřebná oprávnění k řízení plavidla, je lepší objednat si loď se službami kapitána, který zastane také role průvodce a vypravěče. Samotná cesta mezi ostrovy je oslňující, a to doslova – pláže jsou totiž tak bílé, že se náročnost jejich sledování blíží efektu alpských sjezdovek za slunného dne.

Mělké vody u pláží oscilují mezi akvamarínovou a tyrkysovou a u žádných dvou ostrovů není jejich odstín stejný.

Mezi nejkrásnější zastávky Seychel patří ostrov Cousin lemovaný širokými dlouhými plážemi, celé jeho území je ovšem přírodní rezervací. Dalšími zásadními body na mapě jsou dvě sestry, tedy Grande Soeur a Petit Soeur, z nichž okolí Velké sestry je svatým grálem pro milovníky potápění a šnorchlování. Ostrov je sice v soukromém vlastnictví, voda je tu ale mimořádně průzračná, teplá a plná života v mnoha impozantních formách – proslulé seychelské želvy jsou jen ochutnávkou zdejší biodiverzity.

Podobnou pověstí oplývá i nedaleký Île Cocos nebo ostrůvek Felicite, na jejichž podobě se významně podílí pro Seychely charakteristické, obří a vodou ohlazené granitové balvany a útesy, které působí až prehistoricky.

Zcela jedinečnou součástí Seychel je odlehlý atol Aldabra, z nějž je to blíže 84

 Osmaosmdesát procent Seychel pokrývá deštný prales, ostrovy jsou velmi zelené.

na africkou pevninu než k dalším ostrovům. Je složen ze čtyř subostrovů a jeho střed tvoří slaná laguna s maximální hloubkou šest metrů. Díky odlehlosti Aldabry a zdejšímu vážnému nedostatku pitné vody žije na os-

TŘI NEJKRÁSNĚJŠÍ PLÁŽE SEYCHEL Na Seychelách stačí umět jediné francouzské slovo, abyste si ostrovy užili na maximum. Je jím „anse“, které místní používají jako alternativu k rozšířenějšímu výrazu „plage“, z nějž vychází i český termín pro pláž. Při jeho vyslovení vás místní ihned nasměrují k té nejbližší, tyto tři by vám ale neměly uniknout.

Anse Lazio, La Digue Lazio je dlouhá členitá pláž navazující na zoologicko-botanický park, v němž žijí mimo jiné i obří seychelské želvy. Tráví tady volný čas místní i turisté, takže zde poznáte skutečný ostrovní život.

Anse Georgette, Praslin Georgette patří mezi menší seychelské pláže a rozhodně je jednou z nejromantičtějších na světě. Přístup k ní je ovšem možný pouze po předchozí domluvě skrze resort Constance Lemuria.

Anse Beau Vallon, Mahé Beau Vallon je asi nejoblíbenější pláží hlavního seychelského ostrova Mahé. Intimní atmosféru jako na Georgette tady nečekejte, jedná se o oblíbenou destinaci rodin s dětmi a také základnu pro potápěčské expedice.

trově pouhých dvanáct obyvatel, a to v osadě La Gigi. Aldabra je tak jedním z mála míst na světě, která jsou stále téměř nedotčena vlivy civilizace.

PRAVIDLO NÁHODY Obecně se jako nejlepší měsíc pro návštěvu Seychel doporučuje květen, globální změny klimatu ovšem zahýbaly i známými cestovatelskými pravidly a pravděpodobnost, že vám na Seychelách bude pršet, se rozprostřela do průběhu celého roku. Velké výkyvy teplot tady ale nečekejte, denní hodnoty okolo pětadvaceti stupňů jsou zaručeny, ať je leden nebo červen. Dny jsou vzhledem k blízkosti rovníku kratší, takže seychelská noc začíná už kolem sedmé hodiny večer. Jakkoli by vám na Seychelách připadalo nebe zatažené a teploty vlivem větru a vlhkosti mírné, nikdy nezapomeňte použít opalovací krém, protože slunce nad těmito požehnanými ostrovy pálí opravdu intenzivně.

Dobrou zprávou pro cizince je, že se tady domluví téměř všude a s každým, ačkoliv se nachází na zanedbatelné tečce uprostřed oceánu. Seychelané mezi sebou sice mluví místní podobou kreolštiny zvanou seselwa, tento jazyk je ovšem lingvisticky poměrně zakrnělý a pro řadu významů nemá příslušnou slovní zásobu. Většina obyvatel ostrovů proto mluví anglicky a také francouzsky, což samozřejmě vychází i z bouřlivé kolonizátorské historie této oblasti. 

STYLE XXXXXX

3.

1.

2.

BEACHLIFE

4.

Pobyt v od světa izolovaném tropickém ráji může znamenat odříznutí se od 8.

trendů. Ale nemusí...

Připravila: Jitka Krulcová Foto: archiv značek

5.

6.

7.

1. Plavky na zip s dramatickým PVC finišem a krátkým rukávem ideální pro vodní sporty. L I S A

MARIE FERNANDEZ/8970 KČ

2. Masivní náramek v kombinaci smaltu a oceli potažené smaltem. H E R M È S / 1 5 8 0 0 3. Intenzivně regenerační ochranné obličejové opalovací sérum s SPF 50. D R .

4. Prodyšné lněné triko s patinovaným potiskem. B A L M A I N ,

KČ

BARBARA STUR/3375 KČ

15 710 KČ

5. Transparentní kufr See Through ve spolupráci Rimowa a Off-White. R I M O W A / 3 1 0 3 0 6. Casual tričko s volnějším střihem ideální do horkých dnů. B A L M A I N / I N F O 7. Pohodlné kožené pantofle s tvarovaným lůžkem pro chodidlo. I S A B E L 8. Zrcadlový sluneční kšilt DiorClub1. D I O R / 9 4 2 0

KČ

O CENĚ NA VYŽÁDÁNÍ M A R A N T/6 5 9 0 KČ

KČ

85

BEACHTIME

+

PALM ROYAL LUXURY VILLAS I když je nabídka seychelských hotelů a resortů více než lákavá, doporučujeme vydat se cestou privátního zázemí. Ta ovšem neznamená nutnost kompromisů v otázkách servisu – ve dvojici vil Palm Royal v Port Glaud se totiž kromě absolutního soukromí uprostřed tropických zahrad můžete těšit třeba i na služby osobního šéfkuchaře.

86

BEACHTIME

S

eychely nabízejí celou řadu resortů, od zlatého standardu až po niche koncepty pro nejnáročnější cestovatele. Pokud ale dáváte přesnost autentickému zážitku, jehož rytmus je udáván pouze vašimi představami a aktuální náladou, vyplatí se zvolit jako zázemí privátní rezidenci. Jedna z nejzajímavějších možností se nachází přímo na ostrově Mahé v oblasti Port Glaud, která leží sedmnáct kilometrů od hlavního města souostroví, Victorie. Jedná se o Palm Royal Luxury Villas, dvojici po všech stránkách velkorysých vil, jež jsou citlivě vestavěny do svahu nad oceánem.

Vily s rozlohou více než dvě stě metrů čtverečních se jmenují výstižně King a Queen a každá z nich nabízí ve čtyřech ložnicích prostor pro osm hostů.

Skutečnost, že jde o privátní formu ubytování, ovšem neznamená, že by se hosté měli vzdát komfortu hotelového servisu, ten tady totiž zajišťuje početný a diskrétní personál zahrnující mimo jiné i osobního šéfkuchaře a číšníka. Jejich služby přitom nejsou nadstandardem, který je nutné doobjednávat, takže si každou snídani, oběd i večeři můžete užít s profesionálním přístupem, ale v soukromém duchu. V určený čas se prostě šéfkuchař a číšník s potřebnými ingrediencemi dostaví do vaší kuchyně a show může začít. Podávané menu se samozřejmě řídí představami hostů, a tak když se ráno probudíte s neodolatelnou chutí na pověstného seychelského tuňáka, odpoledne ho budete mít na talíři v úpravě podle svého přání. Čerstvé ryby se sem přivážejí rovnou z místních trhů.

PRIVÁTNÍ DŽUNGLE Umístění vil je promyšlené, dělí je od sebe asi minuta chůze – to kdyby si chtěl někdo pronajmout pro rodinu či přátele oba domy. Na druhou stranu je tato vzdálenost dost příjemná na to, aby bylo možné ignorovat obyvatele druhé rezidence. Architektura vil do značné míry vychází z podnebí a perfektně mu vyhovuje. Spojujícím motivem vzdušných interiérů s rozlohou 220 metrů čtverečních s autentickými africkými prvky je dřevo a sklo. Po-

suvné skleněné stěny vytvářejí téměř neviditelný přechod mezi vnitřními prostory vil a terasami, které je obklopují. Také vybavení teras je přirozeným prodloužením interiéru, najdete tady třeba vysoké lounge bed, kde se dá strávit s koktejlem z čerstvého ovoce a místního rumu v ruce klidně celý den. Podobný potenciál skýtají i infinity bazény. Každá z vil má svůj vlastní a z toho z Queen je navíc impozantní boční výhled na horu Morne Blanc.

Vily jsou pro zajištění privilegované pozice nad oceánem a také pro pocit maximálního soukromí zasazeny do svahu, který na ploše dvou tisíc metrů čtverečních pokrývá tropická zahrada, v níž si můžete utrhnout přímo ze stromu čerstvé mango nebo papáju.

A mimochodem, po setmění sem na ně chodí kaloni.

LODÍ NA PIKNIK Kromě oceánu je z obou vilek výhled také na nedaleký ostrůvek Therese, kam je možné nechat se v rámci služeb Palm Royal Luxury Villas odvézt loďkou na odpolední piknik. Pokud dáváte přednost dynamičtějšímu trávení času, vyzkoušejte třeba projížďku na koni po plážích kolem Mahé.

Manažerka vil je ale na požádání schopna zajistit i další program, a to včetně výletů na ostatní seychelské ostrovy, na něž vás šéfkuchař vybaví vynikajícím snackem na cestu. Pro opravdu rychlou přepravu je možné objednat let helikoptérou. 

Privátní resort Palm Royal Luxury Villas založil na Seychelách úspěšný český podnikatel a bývalý člen české fotbalové reprezentace Ivo Ulich, a tak tu gastronomické i concierge služby zajišťuje pečlivě vybraný a česky hovořící personál.

87

FASHION

ZA ZRCADLEM Foto: Alexander Dobrovodský, Styling: Jan Boublík, MUAH: Mili Dvořáková, Modelka: Valentýna Š./Czechoslovak Models, Lokace: Živnobanka 88

FASHION

Šaty / Erdem / 78 546 Kč Náušnice / Boucheron / 256 100 Kč Prsten / Boucheron / 289 400 Kč 89

FASHION

Košile / Maison Margiela / 17 120 Kč Sukně / Beata Rajská / 15 900 Kč Boty / Valentino / 15 900 Kč Náramek / Marco Bicego / 173 900 Kč 90

FASHION

Šaty / Beata Rajská / 56 000 Kč Náušnice / Boucheron / 324 000 Kč

91

FASHION

92

FASHION

Šaty / Beata Rajská / 58 000 Kč

93

FASHION

94

FASHION

Šaty / Beata Rajská /info o ceně v butiku Boty / Pinko / 10 000 Kč Náušnice / Chopard, prodává Beny Jewellery / 163 000 Kč Řetízek s přívěskem / Chopard, prodává Beny Jewellery / 105 000 Kč Prsten / Chopard, prodává Beny Jewellery / 92 000 Kč

95

FASHION

Šaty / Dior / info o ceně v butiku

96

FASHION

97

FASHION

Šaty / Elisabetta Franchi / 19 900 Kč Boty / Salvatore Ferragamo / 17 720 Kč Náušnice / Beny Jewellery / 181 800 Kč Prsten / Beny Jewellery / 267 000 Kč

98

www.manesova78.cz +420 739 777 771 Esence Královských Vinohrad Nový rezidenční projekt na Praze 2 Developed by

MENSTYLE

OBLEK DĚLÁ MUŽE Žijeme v době nenucenosti a pohodlí. Do kanceláří se nosí tenisky, sako a vesta jsou v mnoha společenských vrstvách považovány za přežitek a dvouřadé kabáty uvolnily v šatníku místo péřovým bundám. Přesto existuje místo, kde sofistikované pánské odívání stále žije a dýchá. Je jím londýnská ulice Savile Row, kde se šijí nejnákladnější a často i nejextravagantnější obleky na světě.

Připravil: Jan Tomeš, Foto: archiv

K

rejčímu Andrewovi Ramroopovi je pětašedesát let. Narodil se ve vesničce Tunapuna na karibském ostrově Trinidad, už jako dítě ale věděl, že chce jednou být pánským krejčím. Svou kariéru začal v malých dílnách ve své domovině, kde šil kalhoty za pár drobných, dnes však sedí ve svém vlastním londýnském ateliéru na adrese 19 Savile Row. Za jméno si píše zkratku OBE na znamení, že je nositelem Řádu britského impéria, který mu před jedenácti lety udělila za zásluhy sama královna. Jeho krejčovství nesoucí jméno Maurice Sedwell je totiž i na třídě, kde v každé budově sídlí alespoň jeden pánský salon, považováno za mimořádné místo. „Užívám si, že mi ruce stále slouží natolik, abych mohl stříhat a šít,“ řekl Ramroop

100

v nedávném rozhovoru a dodal, že je pro něj standardem, že jednomu vlněnému obleku věnuje i přes dvě stě hodin práce. „Lidé mi často říkají, že jsou překvapení, že mě ta práce i po padesáti letech stále baví. Jenže já jsem prostě takový. Zkuste umělci říct, aby přestal malovat,“ vysvětluje.

Ramroop v prostorách svého obchodu před lety otevřel akademii, kde se sna-

ží vášeň pro řemeslo pánské krejčoviny předat mladým učňům, kteří stejně jako on před desetiletími sní o tom, že si na Savile Row jednou otevřou studio. Každým rokem pro ně dokonce pořádá soutěž, v níž nadějné talenty prokazují um v kategoriích, jakými jsou šití kalhot, sak nebo kabátů. V porotě usedávají mistři ze značky Gieves & Hawkes, kde se oblekům věnují už od roku 1771, nebo

Módní trendy aktuálně oblek nestaví do popředí, Savile Row si ale nikdy nenechala diktovat, co má anebo nemá dělat.

MENSTYLE

zástupci velkých módních domů typu Lanvin, kteří krejčovinu podrobují siluetám a střihům vycházejících z trendů nastavených na týdnech módy. „Je jedno, jaký oblek nebo kabát muž chce. Na Savile Row najde tradiční i moderní přístup, látky z nejrůznějších zemí a nejšikovnější řemeslníky ze všech koutů světa,“ říká s nadšením Ramroop.

V DOBRÉ SPOLEČNOSTI Kde se ale vůbec fenomén zvaný Savile Row vzal? Ulice souběžná se známou Regent Street ve vyhlášené londýnské čtvrti Mayfair přitahuje krejčí už od konce osmnáctého století. Původní Savile Street totiž obývali především příslušníci britské aristokracie a podnikatelé se jejich potřebám snažili býti co

nejblíže. Věhlas tamních krejčích je však spojen především s postavou Henryho Poola, který zde v domě číslo 15 navrhl roku 1846 praotce dnešního smokingu a o čtyřicet let později i první sako moderního střihu. Poolův ateliér se na stejné adrese nachází dodnes a jako před staletími i dnes sem chodí muži, kteří mají v popisu práce reprezentovat.

Nechápejme ale Savile Row jako elitářský spolek pro snoby nebo čistě pánský ekvivalent obchodních domů. Zaprvé se tu moc nemluví, tedy pokud krejčí zákazníkovi zrovna nevysvětluje, jaký materiál se v jakém kalibru hodí na tu či onu příležitost, a zadruhé služeb zdejších salonů využívají nejrůznější lidé – fakt, že váš krejčí bral míry princovi, šejkovi nebo řediteli nadnárodní organizace nezna-

 Richard Anderson dostal před dvěma lety ocenění Nejlepší krejčí na Savile Row.

mená, že se se stejnou úctou nebude chovat i k vám. Majitelé krejčovství na Savile Row se navíc snaží vyjít vstříc co nejširší klientele, a tak v už zmíněném salonu Gieves & Hawkes s dvousetpadesátiletou tradicí začínají ceny konfekčních obleků na osmi stech librách. Ty na míru pak vyjdou asi na dvojnásobek.

PÁNSKÁ HAUTE COUTURE Ne všechny místní ateliéry jsou stejné svým zaměřením, a pokud se člověk rozhodne investovat do kousku ze Savile Row, musí si nejdříve najít správného krejčího. Například William Hunt sídlící v čísle popisném 41 se specializuje na saka a vesty s extravagantně zdobenými podšívkami, kdežto Ozwald Boateng z domu hned naproti se věnuje 101

MENSTYLE

oblekům speciálně pro vysoké muže, kteří si navíc libují v barvách a v košilích s africkými motivy. Ostrovní klasiku v podobě kostky tu v domě číslo 8 zastupuje Hardy Amies, jenž byl v sedmdesátých letech dvorním krejčím královny Alžběty II. Smokingy má zase o pár vchodů dál v malíčku ateliér Norton and Sons, šijí je tu už od roku 1821.

Ultramoderní střihy jsou devizou módní značky Alexander McQueen, jejíž zakladatel a návrhář haute couture se na Savile Row učil.

Fantazii se meze na této ulici rozhodně nekladou, jak dokládá Edward Sexton, který oblékal Micka Jaggera nebo modelku Twiggy. Svým zákazníkům nabízí třeba všití sametu na vnitřní stranu horní kapsy u saka – tento trik je určen k čištění a leštění brýlí. Je ovšem nutné počítat s tím, že ačkoli mnoho obchodů nabízí modelové řady, kdy jsou k dotvoření jednotlivých kousků potřeba jen malé alternace, extravagantní přání protáhnou výrobu bespoke nebo made-to-measure oblečení na několik týdnů až měsíců. Po prvním vzetí měr a výběru svrchní látky, knoflíčků, podšívky a nití musí krejčí vše zakreslit na papírové předlohy, podle nichž se sestavuje první model, jež rozhodně ještě nepřipomíná finální produkt. Teprve na druhé až třetí schůzce, na nichž se dolaďují poslední detaily tak, aby výsledný kousek perfektně seděl, se z metráží látek začne klubat ono dokonalé sako nebo elegantní kabát.

Dobrou zprávou ale je, že většina ateliérů už dnes do konečné ceny započítává i mezinárodní doručení.

UNIKÁT NA KAŽDÝ DEN Věhlas krejčích za Savile Row je nakonec celosvětový, a tak když Japonci na začátku dvacátého století objevovali západní módu, zvolili pro evropský oblek termín „sabiro“, tedy zkomoleninu názvu této ulice. „Savile Row je zlatým standardem pánské krejčoviny. To, co na této ulici děláme, nemá nikde jinde na světě obdoby,“ vysvětluje Andrew Ramroop s tím, že je rád, že kromě stálé klientely k němu v posledních letech chodí i mladší ročníky. „Ne všem vyhovují módní trendy a pánský oblek nebude nikdy out, ačkoli v posledních letech vymizel z přehlídek.

Savile Row si ale nikdy nenechala dikto102

vat, co se má anebo nemá dělat,“ dodává. Nakonec radí, že hned napoprvé by zákazník na Savile Row neměl usilovat o čistě slavnostní kousek. „Pořiďte si něco, co můžete nosit ve dne i v noci – třeba šedivý nebo modrý jednořadý oblek. Ten poslouží ke všem příležitostem a nebudete mít pocit, že vám investice celý rok visí v šatníku.“ 

Kouzlo Savile Row tkví v detailech. Třeba Edward Sexton, BUDOUCNOST JE RODU ŽENSKÉHO Savile Row není záležitostí pouze pro pány. Ženy se tady odívaly minimálně od začátku dvacátého století a mezi zdejší proslulé klientky patřily například Alžběta II., Lady Diana nebo Katherine Hepburn. Teprve před čtyřmi lety se tu ale otevřelo čistě dámské krejčovství, a to na adrese 13 Savile Row. Jeho majitelkou je pětadvacetiletá podnikatelka Phoebe Gormley, která ve svém salonu Gormley & Gamble nabízí zákaznicím výrobu formálních oděvů a kostýmků na míru. Kvalitou látek a zkušeností krejčích je Gormley více než patřičným přírůstkem na Savile Row a není bez zajímavosti, že konečné práce na oděvech jsou prováděny v Česku.

který oblékal i Micka Jaggera, svým zákazníkům nabízí všití sametu na vnitřní stranu horní kapsy u saka jako trik pro snazší leštění brýlí.

MENSTYLE

ČTVEŘICE NEJVĚTŠÍCH Na Savile Row působí několik desítek krejčovských salonů, každý s trochu jinou specializací. Ozwald Boateng je mistrem decentní extravagance, Richard James vypiloval k dokonalosti vyúžené siluety a Gieves & Hawkes nebo Dege & Skinner excelují ve střizích uniforem. I mezi těmi nejlepšími ovšem existuje elita. Tady je.

Henry Poole & Co. Tento salon byl otevřen již roku 1806 a obleky si u Henryho Poola nechali šít i Winston Churchill nebo Napoleon III. Bespoke sako a kalhoty tady začínají na čtyřech tisících librách a jejich výroba zabere deset až dvanáct týdnů.

Huntsman Oblékali se tu David Bowie nebo Paul Newman, kteří oceňovali zeštíhlenou a strukturovanou siluetu, jež je pro tento ateliér charakteristická. Kromě zakázkového šití nabízí Huntsman i šití na míru a modelovou konfekci.

Maurice Sedwell Na pět tisíc liber vyjde základní dvoudílný oblek z krejčovství, které vede mistr Andrew Ramroop. Ten se ve své práci, za níž dostal Řád britského impéria, orientuje na střihy, které prodlužují paže a trup.

Kilgour Ačkoli se historie této značky píše už přes sto třicet let, Kilgour je synonymem moderního pojetí pánského obleku.

Do hladce střižených kousků zdůrazňující atletickou postavu se zde oblékají především hollywoodské hvězdy.

103

ART/NOVÁ GENERACE

MALÍŘ SVĚTLA Připravil: Pavel Zych, Foto: Hauch Gallery

Díla českého výtvarníka Jiřího

„Klasická poetika říká, že metafora přenáší slovo z místa,

Matějů dokážou

které je mu vlastní, na místo, kde vlastní slovo chybí.

zamotat hlavu

Je pojmenováním toho, co samo žádné vlastní jméno

nejednomu znalci

nemá. To je analogické pro tvorbu Jiřího Matějů, který

umění. Ani my

sestupuje až k samotným podmínkám malířství, to jest

nedokážeme

ke světlu a barvě. Barva se na obrazech autora stává

poskytnout

metaforou světla.“

– Miroslav Petříček, český filozof a vysokoškolský profesor

klíč k tomu, jak jeho malby číst, ale možným východiskem z této situace je nechat se hypnotizujícími barevnými kombinacemi tohoto umělce unést do světů, které na svých plátnech vytváří.

 Jiří Matějů se narodil roku 1960 ve Šternberku, v městečku ležícím nedaleko Olomouce. V současné době žije a pracuje střídavě v Praze a na chalupě nedaleko Plzně.  Studoval nejdříve na Českém vysokém učení technickém v Praze, v roce 1988 ale nastoupil do malířského ateliéru Bedřicha Dlouhého na pražské Akademii výtvarných umění. Tu absolvoval o šest let později.  Na konci devadesátých let strávil rok na rezidenčním pobytu v Německu a v roce 2004 získal stipendium na prestižní Pollock-Krasner Foundation v New Yorku.  Jiří Matějů tvoří především kresby, velkoformátové obrazy, plasti-

Statement „Má tvorba se obrací k filozofii, matematice a etice.“

VÝBĚR Z VÝSTAV









Dílo Jiřího Matějů bylo představeno na mnoha kolektivních i samostatných výstavách, a to nejčastěji v galeriích po České republice. Jeho nejnovější práce pravidelně vystavuje pražská Hauch Gallery.

Mezi mnou a Tebou, Staroměstská radnice, Praha, 2011 Souhvězdí vlka, Prinz Prager Gallery, Praha, 2012 Utopie, Hauch Gallery, Praha, 2015 Invisible Presence, Královský letohrádek, Praha, 2018 104



ky a site-specific instalace ve stylu geometrické abstrakce. Ta je v jeho pojetí spíše hrou s liniemi, barvou a světlem než pouhou statickou plochou.

Autor svou formou abstraktního pojetí obrazu směřuje k vizuální interpretaci a aktualizaci prvotních zdrojů evropské duchovnosti. Inspiraci čerpá z psychologie, buddhismu a filozofie.

Filozof Miroslav Petříček o tvorbě Jiřího Matějů říká, že se vzpouzí kategorizaci. Nejedná se podle něj ani o abstraktní, ani o figurativní a ani o konceptuální umění. Mnozí kritikové pak výtvarníkovu tvorbu popisují jako „vstup do jiné dimenze“.

Značná část práce Jiřího Matějů je závislá na pozorovatelově subjektivním vnímání světla.

Na podzim uplynulého roku mohli návštěvnici Královského letohrádku zhlédnout výstavu umělcových kreseb, obrazů a obrazových reliéfů.

Tato expozice pod názvem Invisible Presence byla vytvořena přímo na míru renesančním prostorům.

V současnosti Jiří Matějů spolupracuje s pražskou Hauch Gallery, která ho také zastupuje.

105

FOCUS

106

FOCUS

PETR RUDOLF MANOUŠEK: POSLÁNÍ JMÉNEM ZVONAŘINA „Tohle řemeslo se musí dělat srdcem,“ říká poslední mistr zvonař v Česku. Nejspíš proto Petra Rudolfa Manouška od práce neodradili úředníci, kteří mu několikrát pořádně zkomplikovali život, ani povodně, jež před sedmnácti lety kompletně zničily jeho dílnu na Zbraslavi. I za takových podmínek zvládl, kromě jiných zakázek, zrestaurovat srdce zvonu Zikmund na věži katedrály svatého Víta a roku 2003 vytvořit unikátní zvonohru pro Jindřišskou věž v Praze.

Připravil: Jan Tomeš, Foto: Ondřej Pýcha 107

FOCUS

Bolí vás z práce spíš ruce, nebo uši?

Nedá se říct, že by mě uši vysloveně bolely, ale zažil jsem situaci na jedné věži, kde byly mimořádně špatně odlité zvony, a tam mé uši tedy opravdu trpěly. Jinak je zvonařství samozřejmě poměrně fyzicky namáhavé, nakonec je to práce ve slévárně, takže ruce se u ní taky pěkně nadřou.

Co na svém povolání považujete za nejobtížnější?

Pokud si zvonař cení své práce a nesníží se k tomu, že by kopíroval někoho jiného, tak musí ke každému zvonu sestrojit vlastní zvonové žebro. Z něj vychází tvar zvonu, který se liší zvenčí a rozhoduje, jak jsou jednotlivé tóny rozloženy. Zvuk zvonu totiž netvoří jen jeden tón, ale jejich celá škála. Je to jako se světlem: Pokud máte vlny celého spektra vyrovnané, výsledkem je bílá, a pokud jsou u zvonu všechny tóny v patřičných intervalech, výsledkem je čistý, lahodný tón. Správný zvonař by pak měl mít osobitý rukopis, který se projeví právě na barvě a charakteru zvuku, jejž zvon vydává.

Vy své zvony bezpečně poznáte?

Samozřejmě, jsou to ostatně mé děti.

Rod zvonařů Manoušků založil váš dědeček a řemeslo jste převzal od svého otce. Tlačila vás rodina do zvonařství?

To v žádném případě, mezi zvony jsem vyrostl a nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych dělal něco jiného. Když mi bylo zhruba deset let, táta budoval svoji třetí zvonárnu v Praze na Zbraslavi a já se mu tam pořád motal. Hrozně se mi tam líbilo, protože kluci tehdy mohli s tátou tak maximálně dělat v garáži nebo na zahradě, kdežto já byl ve slévárně, kde jsem ovládal jeřáby, kladkostroje a s tátou taky roztavené tavicí pece.

Co vás na zvonech přitahovalo?

Ze začátku asi to, že na něčem pracujete několik týdnů i měsíců a výsledek celého úsilí zjistíte až na konci. Teprve ve chvíli, kdy dojde k prvnímu úderu, k prvnímu ozevu, víte, zdali byla vaše práce korunována úspěchem. A pokud 108

se v tomto okamžiku zjistí, že zvon zní špatně nebo jinak, než by měl, tak nezbývá než ho rozbít a udělat znovu.

Dnes zvony pokládám za uměleckohistorické dokumenty doby – ukažte mi druhý předmět, který člověka provází od narození až po smrt a má životnost tisíc let. I zvony, jež se vyrábějí dnes, mají velmi reálnou šanci dožít se tak vysokého věku, princip výroby je totiž stejný jako před tisíci lety.

Moderní technologie neměly na zvonařství vliv? Částečně ano, ale rozhodně se nejedná o sériovou výrobu. Každý zvon má stále individuálně vypočtený tvar a vlastní zdobení, což znamená, že i dnes je každý kus originál po zvukové i výtvarné stránce. Jen dnes máme for-

Daří se u nás vychovávat další generaci zvonařů?

Momentálně ne. Do značné míry to souvisí s obecnou filozofií, která je preferována i státem, že všichni musejí studovat a věnovat se jiné práci než fyzické, neřkuli oblékat se do montérek a pracovat ve slévárně. Stejně jako předchozí režim adoroval dělníky, nastalo po revoluci období, kdy byla fyzická práce až popírána. Ale pokud chcete s něčím obchodovat, musíte mít s čím, což někdo musí vyrobit. Je to trochu úsměvné, ale zvonařina je možná jedním z posledních oborů, který do Číny exportuje, místo aby odtamtud dovážel. Pak je tu další věc, a to ta, že zvonaře nemůžete vyučit za rok, za dva, ani za pět let. Musí to být člověk, kterého to chytne, proto-

Mezi zvony jsem vyrostl a nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych dělal něco jiného. movací materiály, elektrické pece nebo automatické kladkostroje, které nám usnadňují práci.

Krom odlévání a restaurování zvonů se specializujete i na soudní znalectví v oboru kampanologie. Co taková práce obnáší?

Znamená to velmi často neradostnou úlohu, protože mým úkolem je většinou udělat ocenění zvonu, který byl poškozen, zničen, rozbit či ukraden. Z mých posudků vycházejí při různých šetřeních pojišťovny, soudy nebo policie.

Předpokládám, že v Česku není takových znalců hodně...

Jsem dokonce jediný. Tento titul jsem dostal ve čtyřiadvaceti letech, kdy jsem byl nejmladším soudním znalcem v republice vůbec.

To po vás musí být velká sháňka.

Rozhodně nemám nouzi o práci. Soudnímu znalectví se věnuji dle potřeby a jako zvonař mám zakázky potvrzené vždy minimálně na rok i na dva dopředu.

že zvonařinu nelze dělat pro peníze a v pevné pracovní době. A s takovým člověkem musíte ze začátku dlouho pracovat, aby se vůbec zjistilo, jestli se pro řemeslo hodí.

Jaká je situace v zahraničí?

Bylo pro mě velkým zklamáním, když jsem se poprvé dostal do Itálie, protože jsem se domníval, že právě religiózní země bude rájem pro zvony a zvonaře.

Není tomu tak. Italové, ale třeba i Poláci se ke svým zvonům chovají velmi macešsky. V Itálii dodnes fungují pouze dvě slévárny, jejichž zvony jsou kvalitnější spíš výtvarně než zvukově. Jenže zvon je především hudební nástroj.

Zvony odléváte především pro Česko, ale podílel jste se i na vytvoření největšího zvonu světa, který stojí v japonském městě Gotemba. Jaké to bylo pracovat na takovém kolosu?

Ten zvon váží třicet šest tisíc kilogramů a je to asi čtyři metry vysoké těleso. Nepřetržitě na něm pracovalo asi padesát lidí a já byl jedním z nich,

ROZHOVOR

109

XXXXXX FOCUS

takže bych svůj vklad nepřeceňoval.

Považoval jsem za čest, že se toho mohu zúčastnit, protože si nikdy nenechám ujít práci na zvonech, které putují do takových koutů světa, kam bych se já sám třeba nikdy nedostal.

Byla to pro mě obrovská škola a nedocenitelná zkušenost, ale máte pravdu, že většina zvonů z naší slévárny jde do Čech a na Moravu. Mám tu kořeny a takto mi to vyhovuje.

Pro Prahu jste v roce 2000 vytvořil mobilní zvonohru. Co vás k ní inspirovalo?

Poprvé jsem něco takového viděl v Holandsku. Říkal jsem si, proč stavějí zvony na kolech, když mají zvonohry

době už rozpracované a mně bylo líto veškerou tu vloženou práci, jak se říká, shodit ze stráně.

Projektu se měl nakonec ujmout magistrát, pokud se nemýlím.

Ano. Hledal jsem totiž cestu, jak získat potřebné finanční prostředky na její dokončení, a tak jsem si vzal půjčku od banky a scházel se s různými politiky a průmyslníky. Tyto schůzky pro mě nebyly ničím příjemným a vždy jsem se z nich dával dlouho dohromady.

Potom přišel pražský magistrát a zvonohru pojal s velkým nadšením jako projekt, který měl symbolizovat Prahu – proto je zvonů sedmapadesát, stejně jako je městských částí pražských. Idea

Zvonařina je možná jedním z posledních oborů, který do Číny exportuje, místo aby odtamtud dovážel. na každé věži? Až když jsem zjistil, jak jsou mobilní zvonohry vítány posluchači, tak jsem si uvědomil, že v Čechách zvonohry na věžích skoro nemáme, takže tohle by byla ideální cesta, jak zvonovou hudbu přivést za posluchači.

Zvonohra měla být jedním z projektů v rámci iniciativy Praha – evropské město kultury, ale nakonec z těchto plánů sešlo. Proč?

Společnost pro organizaci těchto událostí mě tehdy oslovila s tím, abych předložil nějaký netradiční projekt, a já vyrukoval se zvonohrou. Já sám bych ji nikdy nebyl schopen realizovat, jedná se o obrovskou investici, a tak mě potěšilo, že se jim věc zalíbila. Dokonce mi bylo řečeno, že věc berou jako oficiální projekt. Dostal jsem od nich příslib investice, čímž jsem zahájil práce, do nichž jsem zapojil kolegy v Holandsku a v Belgii, protože na dokončení bylo poměrně málo času. Jenomže jak to v Čechách bývá zvykem, od prvního nadšení byla investice redukovaná, až byla nakonec zrušena, ačkoli bylo vše písemně podloženo. Zvony byly v té 110

to byla hezká, ale její realizace se z pozice státní instituce stala naprosto nereálnou a neplatily ani písemné, natož ústní dohody. Já byl tehdy s partnery ze zahraničí zvyklý uzavírat smlouvy podáním ruky, takže jsem slibům magistrátu věřil, což se ukázalo jako fatální.

Když byla zvonohra hotova, nepřišel doplatek z magistrátu, což vyústilo v několikaletý soudní spor, který jsem posléze prohrál, a vracel jsem magistrátu zálohu včetně úroků za léta souzení a nákladů na soudní jednání. Byl to tristní okamžik v mém životě.

Zvonohru ale úspěšně provozujete.

Takovou investici nemůžete nechat ležet na zahradě. Jelikož je to drobeček vážící dvanáct tun, musel jsem si koupit kamion, na nějž jsme zvonohru naložili, a ze mě se tímto stal řidič kamionu. Nebyl to můj dětský sen, ale holt když chcete zvonohru provozovat, tak ji musíte na něčem vozit. Tehdy mi pomohli přátelé v zahraničí, takže v době oněch problematických událostí zvonohra fungovala v Belgii a v Holandsku, kde jsme měli poměrně dost koncertů. O zvonohru je dodnes velký

zájem u nás i venku a každý rok máme okolo třiceti koncertů.

Roku 2002 se k nepříjemnostem ohledně zvonohry přidaly povodně, které zaplavily vaši dílnu na Zbraslavi. Je pravda, že jste ji zatím nedokázal obnovit?

Když vám domem projde pět metrů vody a těch pět metrů tam deset dnů stojí, tak si dokážete přibližně představit, co z vašeho majetku zbyde. Došel jsem k názoru, že oheň je milosrdnější, protože po ohni vám zbyde popel, který zlikvidujete, zamáčknete slzu a jedete dál, kdežto voda ten dům opustí a vy máte pocit, že se vlastně nic nestalo, že vše umyjete a budete fungovat. To je naprosto špatná úvaha. Zvon samotný přežije, ale všechno výrobní zařízení je zničeno. Ztratili jsme sádrové formy, dřevěné hlavice, na nichž zvony visí, několik rozpracovaných zakázek, kompletní materiál a nářadí, a dokonce i výkresovou dokumentaci.

Zvony tak odléváte v holandském Astenu, kde vznikly kusy pro kostely v Železném Brodě i město Alverca v Portugalsku. Máte nějakou vysněnou zakázku?

Nebudu přízemní a zmíním rovnou opravu největšího z puklých zvonů: Car Kolokol, který stojí v Moskvě. Ten vylomený kus je jedenáctitunový a já dnes už vím, že by jej bylo možné opravit. Poprvé v historii by ten zvon mohl někdo slyšet, pukl totiž ještě předtím, než byl vůbec použit. Jenže jeho vlastníci jsou pravděpodobně hrdí na to, že mají největší puklý zvon na světě, takže ani není zájem ho restaurovat. Mám ale stejnou radost ze všech zvonů, které zachráníme, jakýkoli z nich si tu péči zaslouží. Je to přece nádhera vrátit do života a plného provozu čtyři sta nebo pět set let starý zvon.

Jaké je to pracovat s vědomím, že tu váš výtvor zůstane ještě dlouho po vás?

Je to obrovská zodpovědnost. Snažím se o to, aby si lidé, kteří za několik století dostanou do ruky můj zvon, mohli říct: „Tenkrát uměli. Tenkrát to byla dobrá práce.“ 

ROZHOVOR

112

ROZHOVOR

IGOR VIDA: SLOVENSKÝ KLIENT SI STĚŽUJE, ALE ČESKÝ ROVNOU UTEČE KE KONKURENCI

Po třiadvaceti letech ve slovenské Tatra bance došel k názoru, že je čas na změnu. A život mu ji sám přihrál – v roce 2015 totiž Igor Vida dostal nabídku šéfovat české pobočce Raiffeisenbank. Dnes přiznává, že je za tuto příležitost vděčný, v Praze totiž mohl naplno rozvinout vizi banky, kde je na prvním místě člověk, ať už zaměstnanec nebo zákazník.

Připravila: Markéta Kuncová, Foto: Ondřej Pýcha

113

ROZHOVOR

Vystudoval jste elektrotechniku, jak jste se dostal k bankovnictví?

Přes počítače. Bylo to v době nástupu PC a ve Slovenské spořitelně, kde jsem pracoval během studia posledního ročníku vysoké školy, potřebovali zaučit, tak jsem se dostal do bankovního sektoru.

A jak dlouho už v bankovnictví působíte?

Od roku 1991 (letos to bude 28 let).

Jak se za tu dobu váš obor změnil a jakými změnami prochází právě teď?

Změnil se velmi významně, hlavně v oblasti governance. Pamatuji si, že když jsem začínal jako Junior FX dealer, tak jsme přes den obchodovali s transakcemi a na sklonku dne jsme k nim dělali konfirmace (a to po nás ještě chtěli swiftové zprávy). Takže jsme dělali práci za back office. Dnes je absolutně nemyslitelné, aby tyto činnosti byly realizovány společně.

A samozřejmě počet regulatorních opatření, která musíme plnit, každým rokem roste. A ještě se změnilo to, že zdravý rozum a zkušenosti bankéřů nahrazují matematické modely.

Nakolik se tyto změny dotýkají vaší banky? Jde přece jen o konzervativní instituci.

Myslím, že to není otázka konzervativní instituce, ale nárůstem komplexity vnějšího a vnitřního světa banky a konzervativního evropského regulátora. Změny se týkají všech stejně.

Před nástupem do Raiffeisenbank jste pracoval ve slovenské Tatra bance. Proč jste se rozhodl přesídlit ze Slovenska do České republiky?

Nebylo to mé rozhodnutí, ale rozhodnutí akcionáře (RBI), hlavně pana Seveldy (bývalý předseda představenstva a generální ředitel RBI), 114

který mě požádal, abych převzal zodpovědnost za vedení RBCZ. Jistě vnímáte nějaké rozdíly mezi nastavením slovenského a českého bankovního sektoru a byznysu obecně. Jaké jsou ty nejvýznamnější?

Nejvýznamnější rozdíly jsou, že český bankovní sektor nepodléhá tolik náladám politiků jako ten slovenský.

I díky aktivní a nezávislé politice ČNB se daří eliminovat dostatečně včas takové nesmyslné nápady, jako je sektorová daň.

Aktuálně je to kolem 3500 tisíce klientů. Samozřejmě tak jako máme ambici růst jako banka, tak i v tomto segmentu chceme získat více klientů.

V poslední době se hodně mluví o čekání na další krizi. Koho jiného než CEO jedné z nejvýznamnějších bank na trhu se zeptat, jak tohle téma vnímá…

S nelibostí vnímám podsouvání tohoto tématu médii veřejnosti. Máme velmi zdravou ekonomiku, nejnižší historickou nezaměstnanost, růst

Česko má velmi zdravou ekonomiku, historicky nejnižší nezaměstnanost, vysoký růst reálných mezd a nízký počet bankrotů – těch bylo za minulý rok vůbec nejméně od založení samostatné republiky.

Jsou na těchto dvou trzích patrné i rozdíly v preferencích a nárocích zákazníků?

Hlavním rozdílem mezi českým a slovenských klientem je asi v tom, že Slovák si stěžuje ústy a Čech si stěžuje nohama. Jinými slovy, v daleko větší míře je český klient ochoten změnit banku než ten slovenský.

Jak velkou roli hraje v portfoliu Raiffeisenbank privátní bankovnictví?

Privátní bankovnictví Friedrich Wilhelm Raiffeisen hraje velkou roli nejen svým příspěvkem do výnosů banky, ale také tím, že se stará o nejmajetnější a tím pádem často i nejvlivnější klienty.

Kolik klientů FWR sdružuje?

Máte ambice tuto základnu dále rozšiřovat?

reálných mezd je také vysoký, rekordně nízký počet bankrotů za loňský rok, stoupající úrokové sazby a obezřetnou politiku ČNB proti vzniku finančních bublin na trhu.

Nevím, proč je teď téma nějaká budoucí krize. Já ji nevidím.

Jaké faktory z vašeho pohledu aktuálně nejvíc ovlivňují světovou ekonomiku?

Obchodní válka mezi USA a Čínou, brexit a sankce vůči Rusku.

A tu lokální?

Asi historicky nejnižší nezaměstnanost, jinými slovy nedostatek pracovní síly.

Chystá Raiffeisenbank v blízké době nějaké zásadní změny nebo akvizice?  Ne.

BEAUTIFUL IS A WORLD ABOVE It's not the destination, but how you arrive.

Let the DB11 Volante take you there.

CONTACT OUR SALES MANAGER FOR THE CZECH REPUBLIC TO ARRANGE A TEST DRIVE Tibor Rujder, tel. +420 606 205 303, email contact@astonmartin-dresden.de, dresden.astonmartindealers.com

DB11 Volante, fuel consumption - EU driving cycle in l/100km: urban: 13.5, extra-urban: 7.9, combined: 9.9. CO2 emissions: 230 g/km.

STYLE

POD OTEVŘENÝM NEBEM …protože málokterý způsob stolování se vyrovná jarnímu pikniku v trávě.

Připravila: Jitka Krulcová Foto: archiv značek

1.

2.

3.

5.

6.

4.

1. Delikátní Malossol kaviár z německé akvakultury s lehkou ořechovou chutí. D E S I E T R A / 5 0

G/2050 KČ

2. Dvoukapsová variace na piknikový koš s centrálním nosičem na víno z kůže a ratanu. R A L P H

LAUREN HOME/34 080 KČ

3. Šampaňské Ruinart s nápaditým piknikovým držákem na duo sklenek Kotoli od studia Nendo. R U I N A R T / 3 4 4 0

KČ

4. Set zdobených hracích karet v semišem vykládaném boxu a set stylových držáků na karty z leštěné mosazi. A E R I N / 1 1 4 0 0

KČ A 4000 KČ

5. Odlehčený cestovatelský dalekohled CL Companion Nomad s koženým obalem, desetinásobným zvětšením a průměrem objektivu 30 milimetrů. S W A R O V S K I O P T I K / 6 4 9 9 0 K Č 6. Voděodolná vlněná pikniková deka s koženým nosičem. H E A T I G

& PLUMBING/3590 KČ

116

MC_PP

MC_PP_prazske-jaro_230x295_01.indd 1

21.02.19 10:29

VE ZKRATCE

LIMIT 160 Stručnost je ctností

Kdy vám tradice naposledy překážela?

současnosti. Proto jsme nového ředitele

Kapr není vůbec dobrá ryba.

privátního bankovnictví Raiffeisenbank Jiřího Zelinku požádali, aby se

Kdy jste byl naopak rád, že se o ni můžete opřít?

v maximální délce jedné sms zprávy vyjádřil

Když jsem se ženil.

k tématu tradice, jemuž se věnuje celé toto vydání.

Máte nějaký každodenní rituál, který si nedokážete odepřít?

Aktivní pohyb, ale ne vždy to vyjde.

Bojíte se změn?

Ne, změny jsou kořením života.

Máte oblíbené motto, jímž se snažíte řídit?

Kde je vůle, tam je také cesta.

118

Největší česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem

*Za posledních 10 let kancelář poskytla poradenství ve více než 80 zemích světa

Absolutní vítěz soutěže Právnická firma roku ČR třikrát za poslední čtyři roky

Nejúspěšnější kancelář v ČR a na Slovensku dle počtu nominací a titulů dosavadních ročníků soutěže

Právnická firma roku v České republice (2011–2012, 2014–2018)

Nejlepší právnická firma roku v České republice (2017, 2018)

1. místo v celkovém počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice (2009–2017)

Nejlepší právnická firma pro fúze a akvizice v ČR a na Slovensku (2016)

RB_FWR_DK_230x295.indd 1

06/09/18 15:04