The Black Tie 1/2018 by Conventia Events s.r.o.

black THE

TIE

F/W 2018

THE BLACK TIE

NO. 1

(R)EVOLUCE  ROLL S -ROYCE CULLINAN:  F E N O M É N J I Ž N Í H O M Ě S TA  ARG ENTINA : ZEMĚ VÁ ŠNĚ GASTRONOMIE PRO NOVOU

RB_FWR_DK_230x295.indd 1

06/09/18 15:04

NOVÁ ÉR A IKONY  SKUTEČNÍ PĚSTITELÉ ZE CHAMPAGNE  10 Z 50: HIGHLIGHT Y SVĚ TOVÉ SE ZONU

Priceless Prague. Dát přednost výjimečnosti před všedností. Jen díky své kartě Mastercard nyní můžete nahlédnout za oponu kulturních událostí, vychutnat si kulinářské speciality od těch nejlepších šéfkuchařů nebo si užít VIP vstupenky na nejprestižnější akce, které se ve městě odehrávají. To vše a mnohem více vám exkluzivně přináší svět jedinečných zážitků Priceless Prague.

www.priceless.com

FWR_RP_230x295.indd 1

06/09/18 15:05

MC_pp_ORLOJ_Black_Tie_230x295_bc.indd 1

06.09.18 17:10

EDITORIAL

VÁŽENÍ ČTENÁŘI, položili jste si někdy otázku, co pro vás znamená výjimečnost? Představuje ji první doušek řemeslného vína zrozeného z půdy unikátní vinice a tvrdé lidské práce, jídlo s konceptuálním přesahem nekompromisních vizí a cílevědomé kreativity? Nebo spíš inklinujete k obdivování hodinářských kompozic, koncentrujících v neochvějně pravidelném rytmu svého chodu staletí umění švýcarských mistrů? Pocit výjimečnost je ukryt i v někdy opomíjeném privilegiu objevovat duši nových zemí nebo prostě jen ve vědomí, že vše je tak, jak má být. Výjimečnost má mnoho podob a mně je potěšením představit vám první vydání nového magazínu The Black Tie, jehož ambicemi je zrcadlit všechny její tváře a vykreslovat jejich nuance co možná nejinspirativnějším způsobem, protože člověk nikdy neví, kdy a jak objeví svou příští novou vášeň. První vydání The Black Tie přichází jako posel kolekce fenoménů, každé z čísel totiž bude dedikováno jednomu z nich a tím prvním je (R)evoluce. Přes veškerou dramatičnost skrytou ve významu tohoto silného slova je revoluce – a tím spíš evoluce – nejpřirozenější součástí života. Jsou to totiž právě změny, které udržují svět v pohybu, bez nich by se zastavil, zkameněl ve svém klidu. Revoluci v posledních několika letech zažívá region Champagne, kde se malopěstitelé rozhodli konkurovat ikonám z řad grandes marques a zjistili, že o jejich práci je nebývalý zájem. Někdy prostě jen stačí přesvědčení spojit s odvahou. Nové obzory se objevují i na japonském ostrově Hokkaidó, který postupně začínají pro kvality tamního prašanu vyhledávat lyžaři z celého světa. Strůjcem revoluce ale může být každý z nás, respektive každý, kdo se rozhodne nahlédnout známé věci novou optikou. Podobným pohledem vám na stránkách The Black Tie představujeme Budapešť. Příběhy revoluce se ale nemusejí týkat jen současnosti. Mnohé legendy dnešní doby zrodila právě chuť překonávat hranice, jako je tomu v případě domu Guerlain, který vyrostl ze vzdoru jeho zakladatele vůči předem narýsovanému osudu. Krok do neznáma může udělat každý z nás a pokud je takový pohyb vpřed bezpečný, o to větší vědomí výjimečnosti bychom měli mít. Toto pravidlo platí dvojnásob, je-li řeč o byznysu. I na této misi bychom vám rádi byli nápomocni, takže jsme pro vás připravili také články, které mapují ekonomické trendy, vývoj trhu a jeho příležitosti, abyste byli vždy o krok napřed. Přála bych si, abyste v prvním vydání The Black Tie objevili alespoň jednu věc, tip nebo zážitek, bez kterého nemůžete žít, ale který si můžete dopřát. Příjemné čtení, objevování a překonávání hranic vám přeje

black THE

TIE

Jitka Krulcová Šéfredaktorka

MAGAZÍN PRIVÁTNÍHO BANKOVNICTVÍ FRIEDRICH WILHELM RAIFFEISEN  MADE BY: Premium Media Group, Na Florenci 23, Praha 1, info@premiummediagroup.cz  CEO: Zuzana Melicharová  CONCEPT & EDITOR-IN-CHIEF: Jitka Krulcová, jitka.krulcova@premiummediagroup.cz  ART DIRECTOR: Tomáš Houzar  HEAD OF SALES: Iveta Šlemrová, iveta.slemrova@premiummediagroup.cz  CONTRIBUTORS: Leoš Kopecký, Lukáš Vincent, Ondřej Pavlůsek, J.J. Tichovský, Aneta Birnerová, Eva Karlasová, Jan Dibitanzl  PHOTO: Ondřej Pýcha, Alexander Dobrovodský, Viktor Šorma  COVER: The Voorhes  NA VYDÁNÍ DÁLE SPOLUPRACOVALI: Lenka Komrsková, Marta Šantorová, Adéla Rusňáková, Tanja Kovac, Milan Novák 3

OBSAH

No. 1 (R)evoluce

8 HOT NEWS 14 CONNOISSEUR / SHOWROOM Recenze mnichovské michelinské

14 24

restaurace Dominika Käeppelera

18 TO-DO-LIST / 10 Z 50 Elitní desítka žebříčku nejlepších restaurací světa podle tradičního výběru S. Pellegrino v kostce

24 FENOMÉN / JIŽNÍ MĚSTO Studie betonové džungle a příběh jejího boje za identitu

32 ANALÝZA / STÁTNÍ DLUH

Břemeno, které ponesou příští generace, v číslech a souvislostech

36 INVESTICE / MODERNÍ ZPŮSOB INVESTOVÁNÍ S CERTIFIKÁTY Raiffeisen Centrobank AG

38 HODINKY / TRIPLE SPLIT: POSEL POKROKU Nová modla z dílny A. Lange&Söhne

40 ENGINE / ROLLS-ROYCE CULLINAN Konzervativní ikona a její vstup do éry SUV

46 FASHION / VANGUARD Sezona pokušení 4

OBSAH

56 BACKSTAGE / OLFAKTORICKÁ ARISTOKRACIE

62 68

Mistr emocí Guerlain v dění za oponou dokonalosti

62 SAVOIR VIVRE / SKUTEČNÍ PĚSTITELÉ Jak biodynamické trendy a growers mění pravidla Champagne

68 VOYAGE / ARGENTINA, ZEMĚ VÁŠNĚ Hory, pampy, solné pláně, ledovce, gauchos, víno, maso a Buenos Aires... Potřebujete víc?

78 DISCOVERY / LOFOTY Golf na norských ostrovech pod polární září a nezapadajícím sluncem

82 48 HODIN V... / BUDAPEŠŤ Staré město, nový pohled

88 EXPERIENCE / ZA NEJLEPŠÍM PRAŠANEM ...a překvapivě na Hokkaidó

96 ART / JULIUS REICHEL Vize nové generace s rozostřenými hranicemi

98 ROZHOVOR / JAN REMR O dravosti, výjimkách z pravidel a roli schopnosti předvídat

104 FOCUS / LIBOR MOUDRÝ Moravská Mission Impossible 5

HOT NEWS

ASTON MARTIN DB5, ZNOVUZROZENÍ LEGENDY Aston Martin se rozhodl vyrazit proti proudu času a křísí ikonický model DB5 z roku 1964, legendu z bondovky Goldfinger. Historická edice v původním odstínu Silver Birch s limitem 25 kusů jde tak daleko, že počítá i s integrací některých gadgetů použitých ve filmu, přičemž garantem jejich vývoje bude Chris Corbould, oscarový supervizor speciálních efektů ve filmovém agentovi 007. Sběratelský unikát s cenovku 77 260 000 Kč se k prvním majitelům dostane v roce 2020.

V SEDLE Historie se opakuje a v módě navíc s železnou pravidelností. Dior tak pro novou sezonu jako největší triumf vytáhl z archivů svůj legendární saddle bag, jehož design poupravila Maria Grazia Chiuri, kreativní ředitelka módního domu. Staronový trend je k dispozici ve mnoha provedeních od kožené klasiky přes model sledující aktuální logománii až po extravagantní ethnic patchwork nebo vyšívání.

HIDDEN GEM NA POBŘEŽÍ MONTENEGRA Dosud skrytý potenciál jedné z nejatraktivnějších jachtařských destinací Evropy opět o kus poodhaluje projekt Luštica Bay, který na pobřeží Montenegra, nedaleko Tivatu, začíná získávat jasné obrysy. Jedná se o ambiciózní developerský projekt, v jehož rámci vznikne na poloostrově Luštica, uzavírajícím UNESCO chráněnou zátoku Boka Kotorska městečko s marinou založené na černohorské tradiční architektuře, golfové hřiště designované Garym Playerem a trojice pětihvězdičkových hotelů. První z nich, hotel Chedi, který je teprve druhým vstupem asijského high-end řetězce na evropský trh, byl v létě již oficiálně otevřen. Sezona trvá až do října, takže… 6

HOT NEWS

SVATÁ TROJICE

BMX OD DIORA

Konvenční luxus expanduje do stále uvolněnějších sfér a fúzuje se širokým spektrem subkultur, o čemž svědčí i nová spolupráce francouzských ikon svých oborů, a sice Dior Homme a Bogarde, z níž vzešla limitovaná edice tří modelů pravděpodobně nejtrendovějších BMX kol ve verzi s chromovým nebo zlatým finišem. Jako první se do prodeje dostane chromovaná varianta, která bude k dostání v počtu pouhých sedmdesáti kusů. Technicky precizní konstrukci doplňují detaily z telecí kůže Dior v oficiálních barvách módního domu, tedy červené a černé. Nechybí ani detail v podobě včely vyryté na řídítkách. Sběratelský solitér se oficiálně představí v prosinci na Sole DXB Streetwear festivalu v Dubaji.

MÍSTO, KTERÉ BŮH STVOŘIL V HNĚVU

Bulgari rozšířilo své portfolio haute parfumerie kreací o novou trilogii s ambicemi olfaktoricky ztvárnit duši výsadní trojice barevných drahých kamenů typických pro šperkařskou tvorbu, tedy safíru, smaragdu a rubínu. Edice Le Gemme Reali pochází z dílny parfuméra Alberta Morillase a tvoří ji vůně Nylaia, Veridia a Rubinia. Hlavní nóty Nylaii, skládající hold safíru, představuje modrý kosatec, jasmín sambac, ambra a bílé pižmo. Hřejivěji působí smaragdová Veridia založená na bourbonské vanilce, pačuli, kadidlu a galbanu. Temně rudá Rubinia skicuje výrazným santalem, mandarinkou a podtóny exotické kopaiby jasně orientální linku.

Namibijské pobřeží koster, jehož název v překladu z jazyka místního kmene Nama znamená „Místo, které Bůh stvořil v hněvu“, je jedním z nejnehostinnějších koutů světa. Jeho část je od roku 1971 namibijským národním parkem a právě na jeho území, mezi řekami Hoarusib a Hoanib, nedaleko zátoky Möve, byl uprostřed písečných dun v červnu letošního roku otevřen hotel Shipwreck Lodge, který je tvořen deseti chalety z recyklovaného dřeva. Jejich design evokuje úlomky lodních vraků, jimiž jsou posety zdejší mlžné pláže. Výjimečný standard ubytování i služeb ve spojení s jedinečnou polohou v téměř mimozemské, větrem bičované krajině vytváří ideální podmínky pro civilizační detox. Jeho hladký průběh ještě podpoří aktivity, jako je rybaření na moři nebo vyjížďky do dun při západu slunce.

kodl-in

Národní 7, Praha 1 | www.galeriekodl.cz tel.: +420 251 512 728, +420 602 327 669

Galerie KODL se zaměřuje na české výtvarné umění 19. a 20. století. Již osm let je nejúspěšnější aukční síní v České republice. V listopadu proběhne předaukční výstava a aukce samotná se koná 2. prosince ve Velkém sále Žofína. Těšíme se na Vás.

Josef Čapek: Koupání v Oravě olej na plátně, 1930, 60 × 50 cm vyvolávací cena: 3 000 000 Kč, dosažená cena: 9 700 000 Kč

kodl-inzerce-zari2018.indd 16

KODL – TRADICE OD ROKU 1885

29.08.2018 16:45:33

FENDI CUCINE.

HOT NEWS

Fashion velikánovi Fendi je designová divize Casa malá, tak se v Itálii rozhodli přenést nekompromisní styl značky i na pole kuchyní. Fendi Cucine na letošním Salone del Mobile v Miláně představila prvních sedm modelů profesionálních domácích kuchyní navržených ve spolupráci s kapacitou oboru Scic designérem Marcem Costanzim. V řemeslném zpracování figurují materiály jako je mramor, bronz, dřevo, nerez, ale i – v duchu věrnosti tradici značky – kůže. Mezi nejatraktivnější designové koncepty patří stroze minimalistická exhibice na hranici sterility, většinově nerezový Kurkum. Příznivce italštějšího podpisu značky zaujme Ginger, kde jsou funkčně promyšlené linie ztvárněny mramorem Calacatta a mědí.

FOUR SEASONS, GARRARD A ODPOLEDNÍ ČAJ V ARISTOKRATICKÉM STYLU

POHLEDEM BENTLEY.

Jedna z dvojice zastávek sítě Four Seasons v Londýně, pobočka na Park Lane, se v létě spojila se zakladatelem evropské tradice nekompromisního šperkařství Garrard v dočasném partnerství, které posouvá zážitek z pobytu v apartmá Ambassador na novou úroveň. Součástí rezervace pokoje je totiž pozvání na privátní odpolední čaj do historického salonu Queen Mary v butiku Garrard na Albemarle Street s možností nahlédnout do archivů značky a prohlédnout si repliky šperků, které vyrábí pro ženy z britské královské rodiny už od dob královny Viktorie. Noc v Ambassador Suite vyjde na zhruba 62 000 korun, pod vlivem dojmů z doprovodného programu Garrard ovšem hrozí, že se výlet mnohonásobně prodraží… Mimořádná nabídka je platná do konce září.

Bentley není auto, Bentley je životní styl. Značka z Crewe si to uvědomuje a pravidelně stimuluje náklonnost svých příznivců k této filozofii novými doplňky, letos je to kolekce brýlí, a to slunečních i dioptrických. Eyewear linie je dostupná pouze na objednávku a jednotlivé modely jsou s personalizovaným designem ručně vyráběny z materiálů, jako je zlato, titan, dřevo nebo ušlechtilá rohovina.

HOT NEWS

ZA HRANICE. NAŠEHO SVĚTA.

Myslíte si, že jste extravagantní? Skutečně extravagantní je šampaňský dům G.H. Mumm, respektive jeho nová kreace Grand Cordon Stellar. Jde totiž o první šampaňské speciálně navržené pro konzumaci ve stavu beztíže – ne obrazně, doslova. Lahev disponuje speciálně vyvinutým dávkovacím mechanismem, který při nulové gravitaci dokáže dostat v porcích odpovídajících zhruba jednomu doušku její obsah na světlo světa – tedy do tmy vesmíru. Za pozornost stojí skutečnost, že šampaňské se ve stavu beztíže mění v podstatě v koule pěny a zpět na tekutinu se transformují až v ústech. Mumm pro svou velmi speciální edici navrhl i sklenky ve formě minimisek na stopce bez podstavce.

VÁŠEŇ PRO ČAJ

NOVÉ PODOBY. ASIE V SASAZU.

Vášeň pro čaj je ve středoevropském nastavení obecně méně podporována než ta pro kávu. Gourmety na menšinové straně barikády tedy nepochybně potěší fakt, že byly na trh pod značkou Lotusier uvedeny vůbec první čajové humidory. Další přidanou hodnotou je pak jejich podoba, jedná se totiž v podstatě o funkční kus umění vytvořený z dekorovaných precizně řemeslně zpracovaných vzácných dřev. Vybírat můžete z pěti kolekcí inspirovaných pěti pojetími čajové kultury napříč světem. Box udržuje ideální mikroklima pro skladování čajových lístků a chrání je před vlhkostí, světlem, vzduchem a pachy zvenčí. Ceny humidorů Lotusier se pohybují okolo 10 000 liber a výroba jejich komponentů probíhá ručně ve dvanácti tradičních dílnách v Itálii, Německu, Švýcarsku a Francii.

Nová sezona přinesla do SaSaZu několik nových pokrmů šéfkuchaře Andyho Tana. Patří mezi ně dvě jídla původem z Číny – Shanghai Bao, osobitá verze dim sum „xiao long bao“ s náplní z foie gras a hovězího, v kombinaci s květákovým pyré a pepřovou omáčkou. Druhou čínsky laděnou novinkou je Guagzhou Har Gow, průhledné knedlíčky z těsta z pšeničného škrobu barvené sépiovou barvou a plněné kachním masem. Kromě Číny se Andy inspiroval i v rodné Indonésii. Jeho Chicken Wakadori vychází z „Ayam Kecap“, kuřete v sójové omáčce. Andy skromné jídlo z Jávy pozvedl na vyšší úroveň a dal mu japonský podtón, maso nejprve marinuje v sójové omáčce a pak griluje na ohni. Premiéru na menu mají i dva vegetariánské chody, Tempech Vega s hráškem, šalotkou, shiitake a sójovou omáčkou a Tofu Vega, kombinující grilované tofu s nudlemi, edamame a dýní.

Skupina BSH je držitelem licence k ochranné známce Siemens AG.

Svět plný možností. Připojený k domovu. Ovládejte své domácí spotřebiče Siemens připojené k Wi-Fi pomocí aplikace Home Connect, ať už jste kdekoli a děláte cokoli. Seznamte se s budoucností. Siemens domácí spotřebiče

CONNOISSEUR

SHOW ROOM Pล ipravila: Jitka Krulcovรก Foto: Showroom

CONNOISSEUR

Restaurace bez menu. Šéfkuchař s vizí, který zkoumá kapacity chutí až na samou hranu. Vítejte v Showroomu, reprezentantovi nové vlny mladé německé gastronomie.

raha letos jednu ze svých michelinských hvězd ztratila, ale pouhé tři hodiny odsud, v Mnichově, jich najdete hned sedmnáct. Jednu z nich už potřetí obhájil letos teprve třicetiletý Dominik Käppeler. Jeho Showroom vsadil na koncept, který postrádá tradiční formu menu. Šéfkuchař prostě přijde ke každému stolu – je jich tady mimochodem maximálně deset – a zeptá se hostů, zda je něco, co by v rámci degustace nechtěli dostat na talíř. Na hostovi je pak už jen rozhodnout, jestli zvolí sedmichodové, pětichodové, nebo tříchodové menu. V duchu zachování nastavené atmosféry absolutního zbavení se zodpovědnosti za výsledek večera doporučujeme objednat si jako doprovod vinné párování ke každému z chodů, je citlivě zvolené. NIC MEZI ČERNOU A BÍLOU Ani Käppeler neporušuje nepsané pravidlo michelinských podniků a ještě před prvním chodem servíruje postupně tři různé amuse bouche. V našem případě se jednalo o hummus s octem, avokádem a kari, salát s arašídy, kmínem a zelím a na první pohled tajemnou misku s pěnou z alu ukrývající pod sebou zázvor, černý chléb a pivo. První dva zmíněné pozdravy z kuchyně se dají až na překvapivě zdařilou kombinaci zelí a arašídů zařadit k průměru, ovšem pivní experiment s výraznou chlebovou chutí vás nemůže nechat v klidu, protože je tak intenzivní a nečekaný, že ho prostě budete buď milovat, nebo ho necháte okamžitě odnést. U nás to bohužel neklaplo. FUNGUJE TO Akcelerace menu je nastavena ideálně, hlavní chod byl skutečně vrcholem degustace, což nebývá pravidlem. Ale popořadě. Pětichodová prezentace sebevědomého stylu mladého šéfkuchaře začala precizně al dente zauzeným filetem z hamachi doplněným o fritovanou

KONTAKT: 16

řasu nori, nakládaný kopr, červený rybíz ve dvou formách a hořčičná semínka. I druhý chod patřil rybě, tentokrát v bretaňských vodách divoce lovené pakambale. S pevnou texturou a šťavnatostí jejího masa souzní limetkový kaviár, lehkost s delikátním oříškovým podtónem zase umocňuje blanšírovaná potočnice a potřebnou křehkost k dosažení rovnováhy dodávají hřejivě pikantní pepřové chipsy, které by byly mimochodem samostatně zřejmě nepoživatelné, takže je dobré v tomto případě respektovat pravidlo komplexního sousta. Zajímavým detailem chodu je květákový prach, který nese čistou esenci chuti v tak nezvyklé podobě, že je bez nápovědy složité poznat výchozí ingredienci. Výčet složek finálního pokrmu v Showroomu v mnoha případech vypadá zbytečně exhibičně, ale skutečností je, že funguje. V KONTEXTU OTEVŘENÉHO SVĚTA Zdá se, že šéfkuchaře napříč Evropou v poslední době fascinuje práce se žloutkem a Dominik Käppeler není výjimkou. Krémový konfitovaný žloutek hrál hlavní roli v posledním předkrmu degustace, kde mu v kompozici zahrnující ještě verbenu, svěží hráškové výhonky, lišky a popcorn mohla konkurovat jen neuvěřitelně chuťově koncentrovaná líčka z iberijského prasátka. Jak je patrné z popisu výše, kuchyně Dominika Käppelera se neomezuje na trendy striktní lokálnost surovin, dotek Bavorska, respektive Německa, zprostředkovává spíše jejich interpretací. Ani u vín není párování křečovitě drženo v domácím regionu, třeba právě žloutek a líčka ve sklenici doprovodil Spätburgunder od rakouského vinařství Zuschmann-Schöfmann. Dojmy z hlavního chodu menu už byly dostatečně důrazně vyzdviženy výše, takže jen pro představu – steak z třicet

Lilienstrasse 6, Mnichov-Haidhausen, Tel.: 089 44429082

dní suchou metodou stařeného irského hovězího, houby, třesně, mandle, slanina a česnek… Nic nevyčnívá, nic není v pozadí, tohle je prostě mistrovské dílo demonstrující přirozený cit pro chutě, jakkoliv mu může teoreticky chybět molekulární dotek nebo hra se strukturami. NUDNÉ JAHODY? Připadá vám jahodová zmrzlina nudná? Souhlasíme. Zkuste ji ale doplnit o dotek jalapeños a stane se z ní důvod, proč jít do Showroomu znovu. A znovu. A znovu. Ale vážně, dezerty jsou občas slabým místem jinak vynikajících šéfkuchařů, ale v tomto případě to neplatí. Božsky hladkou – a nepřechlazenou – zmrzlinu odlehčuje nadýchaný trhaný piškot, na novou úroveň posunutý šalvějí přímo ve struktuře těsta a navíc v polotransparentní gelové omáčce. Želé z pelargonie a bílá čokoláda už jsou jen detailem na pozadí jahodovo-šalvějové hry. NECHTE SE (S)VÉST Atmosféra Showroomu je uvolněná, minimalistický interiér vsadil na paletu neutrálních tónů a kombinaci kůže a dřeva. Nedá se říct, že by byl design prostředí nějak impozantní, jde prostě o jednoduchý prostor, který je otevřenou scénou pro degustaci. Casual stylu odpovídá i servis, otevřeně přátelský a osobní od začátku až do konce. Personál ale zároveň přesně ví, co hostovi předkládá, a nenechá se zaskočit ani velmi konkrétními dotazy. Na závěr možná ještě pár praktických tipů – Showroom je otevřen pouze na večerní menu, oběd si tady nedáte. V sezoně si můžete zarezervovat sezení na předzahrádce, ale podnik se nachází v poměrně rezidenční čtvrti bez výraznějších dominant v dohledu, takže o nic nepřijdete, když zvolíte sezení uvnitř. Ke stylu Showroomu patří překvapení, takže se na něj nalaďte a nechte se vést. Pozdravujte šéfkuchaře. 

CONNOISSEUR

TO DO LIST

10 z 50

Sbírat se dají různé artefakty. Dojmy z restaurací z žebříčku padesáti nejlepších gourmet zastávek na mapě světa podle tradičního hodnocení S. Pellegrina ale patří mezi ty s největší přidanou hodnotou. Připravila: Jitka Krulcová Foto: archiv restaurací

TO DO LIST

Osteria Francescana

E MO C E , N E M ATE M ATI K A Kde: Modena, Itálie Styl: Tradiční italská kuchyně v moderní interpretaci Šéfkuchař: Massimo Bottura Michelinské hvězdy: Ano, * * * Signature dish: Oops, I dropped the lemon tart V kostce: Restaurace vizionáře, který na cestě k první (a pak i druhé a třetí) michelinské hvězdě musel překonat v malém městě tvrdě hájený tradiční pohled na italskou kuchyni, aby její chutě a principy mohl představit daleko za hranicemi Modeny a později i Itálie v revoluční moderní podobě. V současné době se čekací doba na rezervaci pohybuje v řádu měsíců, což je dáno i počtem stolů v podniku, kterých je pouhých dvanáct.

El Celler de Can Roca

J Í D LO JAKO U M Ě N Í , K TE R É S E S TAN E VA Š Í SO U Č Á S TÍ Kde: Girona, Španělsko Styl: Tradiční katalánská kuchyně s kreativním twistem Šéfkuchař: Joan Roca Michelinské hvězdy: Ano, * * * Signature dish: Mrazem sušené olivové slupky plněné ústřicovým tartarem servírované na bonsaji V kostce: Restaurace tří bratrů klanu Roca, která se dlouhodobě přetahuje o pozici světové kulinářské jedničky v mnoha žebříčcích s kodaňskou Nomou. El Celler de Can Roca sází na prezentaci své tvorby v multismyslovém žánru, takže některé chody jsou například založeny na vůních jako dalším rozměru zážitku z jídla. Spoiler alert: Příští rok sourozenecké trio z Girony plánuje rozjet boutique hotel a čokoládovnu.

TO DO LIST

Mirazur

H R AN I C E M Í S TA A Č A S U

Kde: Menton, Francie Styl: Středomořská kuchyně Šéfkuchař: Mauro Colagreco Michelinské hvězdy: Ano, * * Signature dish: Ústřice s tapiokovými perlami a krémem ze šalotek s hruškou V kostce: Restaurace na Azurovém pobřeží proslulá nekompromisním zaměřením na lokální původ surovin a sezonnost. Extrémně talentovaný šéfkuchař argentinského původu pracuje s mixem tradiční francouzské přímořské kuchyně s italským vlivem a pochopitelným dotykem kulinářského konceptu z jeho domoviny a hlavní důraz klade na kontrasty chutí.

Eleven Madison Park

N OV Ý S VĚ T, N OVÁ PR AVI D L A

Kde: New York, USA Styl: Kosmopolitní mix se základem moderní americké kuchyně s minimalistickou prezentací Šéfkuchař: Daniel Humm a Dmitri Magi Michelinské hvězdy: Ano, * * * Signature dish: Cheesecake z jesetera s kaviárem V kostce: Kreativní Nový svět, který se dokázal ideálně inspirovat tím starým a přinést do něj novou invenci.

„Návštěva Eleven Madison Parku byla zážitkem ze všech myslitelných pohledů. Začalo to už u vstupu, nebývale vysoké stropy vám zprostředkují pocit, že jste na skutečně výjimečném místě, a květinové dekorace jsou tak okázalé, že nevnímáte jejich hranice. Kuchyně čerpá inspiraci z francouzského odkazu a dělá to bez jakéhokoliv náznaku nudy, a to i u tak ordinérních záležitostí, jako je quiche. Celý degustační zážitek trvá asi tři hodiny a ani si během něj nevšimnete, jak rychle čas plyne.“ – Matteo De Carli

TO DO LIST

Gaggan

„Tohle byla od začátku do konce nejlepší gastronomická zkušenost, kterou jsme zatím měli. Wow efekt je u Gaggana zaručen. Očekávali jsme fusion indickou kuchyni a menu nás nezklamalo. Už při příchodu jsme byli uvítáni skutečně vřele a vysoký standard servisu si udržel úroveň po celý večer. Pětadvacetichodové menu – s nabídkou vinného párování ke každému z chodů – je neuvěřitelně báječné, ale nezapomeňte ani na koktejly, tvoří další rovinu zážitku, dost možná i díky molekulárnímu konceptu. Třeba martini dostanete na stůl doplněné o tekutý polštář olivové chuti, který vám jednoduše exploduje v ústech.“ – George a Jana Kenton

FINE DINING INDIE Kde: Bangkok, Thajsko Styl: Futuristické podání indické kuchyně Šéfkuchař: Gaggan Anand Michelinské hvězdy: Ano, * * Signature dish: Lick it up – tři druhy kari podávané ke konzumaci slízáním přímo z talíře V kostce: Restaurace Gaggan drží pozici nepsané celosvětové jedničky na poli indické kuchyně. Její šéfkuchař a majitel v jedné osobě prošel školou emeritní ikony El Bulli, což se silně projevuje na jeho práci se surovinami na úrovni molekulární kuchyně a kreativní prezentaci, jejíž součástí je třeba i fakt, že příbory nemají v servisu místo a jí se tady rukama. Anandovým cílem bylo ztvárnit indickou kulinářskou tradici na stejné fine dining úrovni, jako je zvykem u francouzské gastronomie – povedlo se. Podnik bude v roce 2020 definitivně uzavřen, protože majitel se plánuje věnovat novému projektu v Japonsku.

Central

VE R TI K ÁLN Í M O N ITO R I N G G EO G R AF I E PE R U

„Jídlo bylo prostě báječné, ale kromě toho Central představuje jedinečný objevitelský zážitek, během nějž je možné poznat Peru skrze chutě specifické pro danou nadmořskou výšku. Jde přitom často o úplně nové vjemy, se kterými se člověk předtím nikdy neměl možnost setkat.“ – Mario Cruz

Kde: Lima, Peru Styl: Moderní peruánská kuchyně Šéfkuchař: Virgilio Martinez Michelinské hvězdy: Ne Signature dish: Vody Nannay – piraní hlavy plněné piraním masem s quitským lilkem, achiote a gelem z kůry stromů z pohoří Huampo V kostce: Martinez je insidery považován za jednoho z nejtalentovanějších šéfkuchařů současnosti a ve své práci se zaměřuje na představení nekonečné diverzity peruánské kuchyně a jejích ingrediencí od moře přes džungli až po velehory. Sedmnáctichodové degustační menu – udělejte si volno minimálně na pět, reálně ale na šest hodin – je koncipováno jako vzestupná cesta skrze Peru po linii nadmořské výšky od -10 až po 4100 metrů nad mořem a Martinez ho nazývá vertikálním monitoringem geografie Peru. 21

TO DO LIST

Maido

FÚ Z E S VĚ TŮ

Arpège

CHRÁM VEG E TAR IÁN S K É H O FINE DINING

Mugaritz

L ABO R ATO Ř FO R E M

Asador Etxebarri

Z E M Ě , M O Ř E A O H E Ň

Kde: Lima, Peru Styl: Nikkei, fúze japonské a peruánské kuchyně Šéfkuchař: Mitsuharu Tsumura Michelinské hvězdy: Ne Signature dish: Amazonský paiche v dashi V kostce: Komplexní představení kuchyně Nikkei ve velmi sofistikované podobě. Tsumura využívá v mnoha případech původní peruánské i japonské techniky přípravy jídla a aplikuje je na často nezvyklé autentické ingredience. Výsledkem je spojení světů tak samozřejmé a harmonické, že během patnácti chodů servírovaných v rámci degustačního Nikkei menu přesvědčí i toho nejzarytějšího zastánce čistě lokálních trendů o potřebě meziregionální kulinářské komunikace.

Kde: Paříž, Francie Styl: Francouzská vegetariánská kuchyně Šéfkuchař: Alain Passard Michelinské hvězdy: Ano, * * * Signature dish: Chlazené pošírované vejce s horkým žloutkem, šlehačkou infuzovanou sherry octem a s kanadským javorovým sirupem V kostce: Passard vsadil na vegetariánskou kuchyni založenou na zeleninových pokrmech. Aby koncept dovedl k dokonalosti, založil síť farem, kde si pěstuje chřest, rajčata, brambory a vlastně jakékoliv další zásadní suroviny svých kreací. Ty si nechá dovážet denně do kuchyně těsně před vařením a zakládá si na pověsti, že jeho zelenina nikdy neviděla lednici zevnitř. Posedlost dokonalostí v každém detailu je tady ústřední myšlenkou celého konceptu a prolíná se i do vybavení interiéru, který je v podstatě interaktivní sbírkou nejzásadnějších jmen klasického i moderního designu a řemesla.

Kde: San Sebastian, Španělsko Styl: Baskická kuchyně Šéfkuchař: Andoni Luis Aduriz Michelinské hvězdy: Ano, * * * Signature dish: Jedlé kameny (nechte se překvapit) V kostce: Kreace kuchyně v Mugaritz jsou extrémně minimalistické a na míle vzdálené třeba francouzskému způsobu prezentace. Suroviny jsou tady skutečně jen suroviny, jejich forma je ve výsledku zcela dekonstruována a znovu interpretována stovkami různých rafinovaných způsobů, díky čemuž dostanete při degustaci možnost oprostit se od konvenčního vnímání známého a objevit tak nový rozměr zdánlivě mnohdy zcela prostých ingrediencí. Zapomeňte ale na pěny a gely, Mugaritz jde daleko za hranici i vyšších sfér invence.

Kde: Axpe, Španělsko Styl: Tradiční španělský gril na otevřeném ohni Šéfkuchař: Victor Arguinzoniz Michelinské hvězdy: Ano, * Signature dish: Steak na otevřeném ohni z baskického hovězího Txuleta na víně V kostce: Rustikální jednoduchost v srdci baskického venkova definovaná minimalistickým výběrem surovin, někdy až šokujících, jako třeba v případě sumýše nebo baby úhořů, a maximálním respektem k tradici. Menu se vyvíjí přes dary moře, jako jsou krevety nebo lokální druhy mušlí, k vyzrálému baskickému masu Txuleta se specifickou mimořádně intenzivní chutí, které je zlatým hřebem degustace.

DETAILY

À TABLE Připravila: Jitka Krulcová Foto: archiv značek 1. Porcelánový omáčník s podšálkem.

WEDGWOOD WHITE/1040 KČ

2. Vývrtka na víno v kombinaci stříbra a oceli z řady Diamond Point. T I F F A N Y & C O . / 1 0 1 0 0 K Č 3. Interiérový parfém s levandulí a bergamotem v elegantním balení. ALESSI/1990 KČ

4. Křišťálový svícen Our Fire z číslované limitované edice navržené Philippem Starckem. B A C C A R A T / 8 7 6 0 K Č 5. Čtyřiadvacetidílný set příborů v úložné kapsuli s výplní z ořechového dřeva. CHRISTOFLE/28 050 KČ

6. Kónická sklenka na šumivé víno. L O B M E Y R / 3 2 5 0

KČ/KS

7. Karafa na víno s kontrastními křivkami v designu od Oswalda Haerdtla z roku 1925.

4. 1.

LOBMEYR/11 990 KČ

FENOMÉN

JIŽNÍHO MĚSTA

Jižní Město je jako moderní umění. Kdo ho chce nenávidět, důvod si vždycky najde, ale ten, kdo si dá práci jej s otevřenou myslí pochopit, objeví novou dimenzi. Připravil: Lukáš Vincent, Jan Dibitanzl, J. J. Tichovský, Foto: Viktor Šorma, archiv

FENOMÉN

ť přijedete z jakékoliv strany, první dojem příliš pozitivní nebude. Ve směru od Brna, po D1, vás po logistických centrech v Praze přivítá Jižní Město horizontem se špičkami svých nejvyšších paneláků, oproti Václavskému náměstí – jakkoliv k jeho současné podobě můžete mít výhrady – to po dvaceti minutách v metru a výstupu na kterékoli z tria stanic Chodov – Opatov – Háje taky žádná výhra nebude. Na druhou stranu betonové peklo nebo panelákové moře to taky není. Čtyřicet let poté, co se sem nastěhovali první obyvatelé, je Jižák fungující, plně vybavený organismus připravený splnit svým obyvatelům prakticky jakoukoliv potřebu. Jinými slovy, Jižní Město je jako moderní umění. Kdo ho chce nenávidět, důvod si vždycky najde. Kdo si dá práci jej s otevřenou myslí trochu pochopit, objeví spoustu zajímavých aspektů ukrytých v jeho zvláštnosti. Jako například skutečnost, že čtyřicet let poté, co na sídlišti kromě bytů nebylo doslova nic a pamětníci vzpomínají, že pro chleba se chodilo do dělnických likusáků, dnes je Jižní Město opravdu kompletní čtvrť nabízející prakticky vše od bohaté sítě služeb až po vlastní akvapark. „Jižák asi pro málokoho bude láska na první pohled, ale postupem času se vám dostane pod kůži,“ tvrdí Petr Zelenka, který je posledních deset let jedním ze spokojených přistěhovalců a vyzdvihuje především pohodlnost kon-

 V roce 1964 bylo rozhodnuto o výstavbě Jižního Města, nové čtvrti, v níž mělo najít domov 80 000 lidí. Stavět se začalo za sedm let. 26

troverzní lokality. „Je tady v podstatě všechno. Obchody, zeleň, dobré spojení do centra a především možnost rychle vypadnout z města, pokud se potřebujete nadýchat čerstvého vzduchu,“ vysvětluje. Tím, jak Jižní Město vzniklo prakticky na zelené louce, prostorem architekti opravdu šetřit nemuseli. A právě zmíněný prostor byl postupem času využit k zaplnění štědrou dávkou sportovišť a parků. Co se týče možnosti opustit metropoli, za Jižním Městem se Praha už opravdu mění v řetězec městeček a vesnic. LÍHEŇ SUBKULTUR Podle měření je Jižní Město protkáno třinácti kilometry vyšlapaných chodníků a stezek. Ne všechno se totiž architektům a socialistickým urbanistům povedlo tak, jak si původně představovali. „Na Jižáku je přes postupné zlepšování pořád vidět, že nevyrůstal tak nějak logicky. Zatímco jiné části Prahy z mého laického pohledu rostly evolučně, Jižák prostě namodelovali z betonu s jakousi vlastní představou, co by si eventuálně mohli místní přát,“ míní další z obyvatelek, Jindřiška Šafránková. Svou monumentálností a určitou bezútěšností Jižák minimálně ty, kteří na panelovém sídlišti mají bydlet poprvé, odrazovat zákonitě musí. Betonem a strohostí totiž stavitelé opravdu nešetřili. „Jó, Jižák, Jižák město snů, my žijem tu už spoustu dnů, beton je tady a beton je i tam, všechno je na beton každej fandí nám,“ rapují ostatně ve svém kultovním hitu Jižák Peneři strýčka Homeboye. Ten samý beton se nicméně zároveň stal podhoubím pro jednu z nejzajímavějších destinací alternativní kultury v Praze. Okolo panelákového nahrávacího studia Jižák Tomáše Stibůrka vyrostl prakticky celý český hip-hop včetně citovaných Penerů nebo dua Indy & Witch a jen málokteré místo v Česku má tolik streetartu jako právě Praha 11. „Všechno to vzešlo z graffiti scény v Praze,“ shrnul Tomáš Stibůrek. Právě pro její kultivaci totiž nabízelo Jižní Město nekonečně množství pláten a z předměstí na okraji metropole se tak stalo jakési pařeniště české alternativní kultury. Což

FENOMÉN

je ostatně nit, která se Jižákem táhne od jeho vzniku. ÚTOČIŠTĚ NONKONFORMISTŮ Na začátku totiž Jižnímu Městu vládl punk a nová vlna, a to hlavně díky Vojtěchu Lindauerovi, pozdějšímu šéfredaktorovi Rock & Popu, kterého situace a doba „vykymácela“ do role dramaturga Kulturního střediska Opatov, a na Jižáku se začaly dít věci. Během dvou let, mezi roky 1984 a 1985 pod vládou Lindauera na Opatově hrál třeba Visací zámek, Garáž, pražskou premiéru si zde odkoncertovala Laura a její tygři nebo Už jsme doma. A za touto nabídkou, která v tehdejší Praze měla srovnání snad jen na jarovské Chmelnici, se na Jižák začali stahovat vyznavači nesocialistického stylu života. „Pankáči“ a jiní nonkonformisté. Idylka pak skončila v momentu, kdy Lindauer na pódium Opatova „propašoval“ ikonickou Nico, exzpěvačku z Velvet Underground. Po třech písničkách byla jeho kariéra dramaturga KS Opatov ukončena a s ní pak i zlatá léta místního punku, kterými o pár let později inspiroval i film Horká kaše. OSUD, KTERÝ MĚL ZPOŽDĚNÍ Faktem ale zůstává, že v posledních letech Jižní Město demograficky trpí. Osud, který mu řada expertů předvídala už s koncem socialismu, totiž odliv zajištěnějších obyvatel směrem k centru nebo naopak do okolních vesnic, se naplňuje zhruba s deseti až patnáctiletým zpožděním. Jižní Město chudne, internacionalizuje a stárne. Gentrifikuje. Zatímco v 90. letech řada místních elit ještě neměla vyděláno na to, aby se odstěhovala za lepším, v současnosti tento exodus pracuje na plné obrátky. Podle demografů Jižní Město ztratilo jen v první dekádě 21. století osminu obyvatel. To zároveň nutně neznamená, že tady žije méně lidí, lokalita se spíše proměňuje v destinaci se stále rostoucím počtem pronajímaných bytů, které nájemci bez zájmu zapustit kořeny používají jako startovací domovy nebo k přespávání v pracovním týdnu před návratem do regionů. Místní také zmiňují, že se

Když si 18. června 1976 šli první obyvatelé Jižního Města pro zlatem vyvažovaný dekret na byt, slavnostní oděv se pro tuto příležitost nedoporučoval. V ulicích Plickova a Mendelova, které byly první obydlované, chybělo krom bytů prakticky vše. Stavitelé rezignovali na jakoukoliv infrastrukturu, nebyly tady obchody, služby, školy a školky a chyběly dokonce i chodníky.

FENOMÉN

v ulicích Jižního Města začíná ozývat mnohem více cizích řečí – a turistům podle všeho hlasy cizinců nepatří. S určitým zpožděním se tak objevuje trend, kdy podobně jako ve Stodůlkách, Hůrce nebo na Lužinách objevili předměstí cizinci. Nahrávají tomu i zdejší ceny nemovitostí. Ty sice stejně jako v celé Praze rostou, v porovnání jednotlivých městských částí ale Praha 11 patří stále k těm nejlevnějším. V této souvislosti se čas od času objevují i obavy o možnou proměnu Jižního Města v ghetto sociálně nejslabších občanů, naposledy třeba ve spojitosti s plánem rekonstruovat chátrající hotel Opatov na více než 300 malometrážních sociálních bytů. Vedení městské části tyto úvahy ale hlasitě odhání. PRAMENY NADĚJE Na jeho straně je několik faktorů, které Jižnímu Městu dávají určitou šanci. Jedním z nich je The Park, obří kancelářské centrum vedle OC Chodov. Na 120 tisících metrech čtverečních sídlí několik desítek velmi dobrých zaměstnavatelů, jako je DHL, Dell, IBM, Samsung nebo Honeywell a jejich dobře vydělávající mladí zaměstnanci by postupem času za určitého scénáře mohli začít Jižní Město pomalu proměňovat. Dalším zdrojem živé vody by mohl být areál vysokoškolských kolejí skládajících se z „pěti řek“, Blanice, Otavy, Sázavy, Vltavy a Volhy, nového Apartmanu Student a budovy VŠE. Tento komplex, ubytovávající studenty několika pražských škol – vedle VŠE i VŠCHT nebo UK – se pro mnoho přespolních 28

studentů stává jistou branou do Prahy a ti v průběhu let na kolejích k Jižnímu Městu postupně budují vztah. Jak ostatně potvrzuje Adam Hloušek, který před lety bydlel právě na Blanici: „Byť jsem fakticky vyrostl na panelovém sídlišti, první dojem z Jižáku ideální nebyl. Člověk si pod Prahou představoval přece jen něco jiného. Nakonec ale první dva nájmy po konci kolejí byly právě na Jižáku, a kdyby se v momentu, kdy jsme s partnerkou kupovali byt, nenaskytla možnost v okolí našich druhých kolejí na Jarově, je možné, že bychom na Jižním Městě zůstali.“ BOJ O IDENTITU Jižní Město tak podle všeho v následujícím období čeká boj o identitu. Nabízejí se pozitivní vize, podle kterých by levnější bydlení a prostor pro tvorbu mohly z Jižáku udělat jakési pražské centrum nezávislé kreativy, až tuto vyexpedují zdražující se centrálnější části města. Zároveň ale hrozí, že se Jižní Město může pod tlakem pomalu odcházející střední třídy opravdu proměnit v rozlehlý sociální pseudoslum mixující cizince z Východu, ubytování „hotelového“ typu pro nájemníky pracující v centru a stárnoucí skupinu těch, kteří by se rádi odstěhovali, ale z fi Během výstavby se ambiciózní plány režimu na budování Jižního Města z ekonomických důvodů měnily na stále skromnější. Nakonec se celý projekt omezil na splnění jediného cíle, tedy postavit pět tisíc bytů ročně. Na polích za Prahou tak rychle rostly betonové kostky a cokoliv „mezi“ z úsporných důvodů chybělo.

nančních důvodů nemohou. Za jakýsi symbol tohoto vnitřního boje Jižáku by mohla být považována vertikální dominanta oblasti, ubytovna Kupa. Dvě věže – v nejvyšším patře propojené – u stanice metra Háje, z nichž ta vyšší, jedenaosmdesátimetrová, je nejvyšším panelákem v zemi, původně sloužila jako ubytovna pro stavitele Jižáku. Dnes po sérii majetkových převodů a renovaci slouží jako ubytovna ministerstva vnitra pro pražské policisty a hasiče. Na samém vrchu pomníku panelové éry najdete hospodskou čtyřku s čepovaným pivem, ohřívanými párky s krajícem šumavy, teráriem s poněkud unaveným chameleonem a s nejotevřenějším výhledem v celém městě. Otázka nyní zní, jestli „zážitek“ z Kupy a finančně dostupnější byty na Jižním Městě budou pro policisty a hasiče dostatečné lákadlo, pokud se rozhodnou v hlavním městě definitivně usadit. Tento typ aktivních lidí je přitom přesně to, co by lokalitě mohlo dlouhodobě prospět. Takže: Quo vadis, Jižáku? BYLO JEDNOU JEDNO SÍDLIŠTĚ Pankrácká pláň zastavěna. Krč jakbysmet. Svaly a sebevědomí socialistických plánovačů získávají na objemu, zraky se stáčejí dál na jih. Vesnice

FENOMÉN

Chodov a Háje mimo katastr hlavního města Prahy se zdají být – se svými polnostmi – ideální. A v roce 1964 strana rozhodla. Postavíme Jižní Město. Bydliště pro osmdesát tisíc lidí, aglomeraci srovnatelnou s Olomoucí nebo Gottwaldovem. Sedm let trvalo, než se poprvé koplo do země. V plánech architektů a urbanistů mělo na jižním okraji Prahy vyrůst moderní bydlení pro socialistického člověka. V první fázi Litochleby, Opatov a Háje, ve fázi druhé pak jako doplněk Chodov. Mělo to být bydlení v zeleni, s bohatou občanskou infrastrukturou, moderními a zajímavými stavbami, snadnou dostupností centra metropole. Ve stejné době se buduje dálnice D1, vodovodní napojení na Želivku, rozrůstá se pražské metro. Plány byly ambiciózní. Počítalo se dokonce s centrálním náměstím a architektonicky na svou dobu velmi odvážnými budovami divadla a kina. Nakonec se ale celý projekt Jižního Města omezil na splnění jediného cíle – postavit pět tisíc bytů ročně. Socialistickým plánovačům se nedostávalo peněz a plány na komplexní bydlení se rozplývaly. Na polích za Prahou tak rychle rostly betonové kostky a cokoliv „mezi“ z úsporných důvodů chybělo. PANELSTORY HUSÁKOVÝCH DĚTÍ Když si tak 18. června 1976 šli první obyvatelé pro zlatem vyvažovaný dekret na byt, slavnostní oděv se pro tuto příležitost nedoporučoval. V ulicích Plickova a Mendelova, které byly první obydlované, chybělo krom bytů prakticky vše. Stavitelé rezignovali na jakoukoliv infrastrukturu, nebyly tady obchody, služby, školy a školky, chyběly dokonce i chodníky. Inspirována místními, kteří do divadla vyrážejí v gumácích a se svátečním oblečením na ramínku v podpaží, natočila Věra Chytilová svou Panelstory. Matky odchovávající generaci Husákových dětí s kočárky jezdily blátivý slalom, ti odrostlejší ještě v osmdesátých letech chodili do škol na směny, protože i školních tříd byl nedostatek. Přelomovým momentem pro Jižní Město bylo 63. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Pod světlem lampionů

otevřela stanice metra Háje – tehdy Kosmonautů – a spojila Jižní Město s centrem. Za dvacet minut byli obyvatelé Jižáku u koně. Tento výdobytek hromadné dopravy pak prudce zvedl zájem o dekrety na byty na Jižním Městě a nová čtvrť se tak začala plnit všemi věkovými i sociálními skupinami, až na svou plánovanou kapacitu osmdesáti tisíc lidí. A pak přišla sametová revoluce.

se Oty Rákosníka a řidiče Pávka před tehdy provizorním přechodem u metra Háje, kterým vrcholí „téměř oskarová“ Vesničko má, středisková. GALAXIE, MATKA VŠECH MULTIKIN Galaxie nebyla multikinem v pravém slova smyslu, na to přestavba někdejšího kulturního centra nestačila, ale když se prvního dubnového víkendu

Beton Jižního Města se stal podhoubím pro jednu z nejzajímavějších destinací alternativní kultury v Praze. Mezi paneláky vyrostl prakticky celý český hip-hop a jen málokteré místo v Česku má tolik streetartu jako právě Praha 11. Na začátku tady ale vládl punk a nová vlna. V ZAHRADĚ Úspěšnou kulturu nenaplánujete, vyraší si bez osnovy. Na Jižním Městě je aktuální hybatel místní kulturní scény jasný. Kulturní centrum Zahrada provozující stejnojmenný prostor i nejvýznamnější místní památku, Chodovskou tvrz, je přirozeným centrem místního dění. Někdejší pořadatel takřka kultovního festivalu pouličního umění Street for Art s divadelní scénou Šnek hned u stanice metra Opatov stojí za většinou oficiálních akcí městské části. Kino, divadlo, hudební nebo taneční představení, volnočasová zábava pro děti a mládež – na Jižáku prostě většina věcí začíná v Zahradě. Již zmíněná Věra Chytilová svou studií zrodu sídliště objevila pro český film kouzlo panelákových kulis, exteriéry betonového města filmařům učarovaly a muže i ženy s kamerou tak místní potkávali poměrně často. Paneláky Jižního Města si zahrály v řadě seriálů včetně prakticky všech novodobých detektivních sérií českých televizí, záběry odtud objevíte třeba i v Srdečných pozdravech ze zeměkoule nebo v kultovním snímku Šeptej. Nejlegendárnější ze všech je zřejmě scéna udobření

roku 1996 otevřely brány osmisálového kina na Hájích, byla to pro české milovníky kinematografie přelomová událost. Téměř deset tisíc návštěvníků o prvním víkendu – chodilo se na trháky jako bondovka Zlaté oko, Fincherův thriller Sedm nebo komedie Zamilovaný profesor – přemalovalo mapu byznysu. Se stavbou nových multiplexů záhy svou výjimečnost Galaxie ztratila, v tuto chvíli ale Jižák znovu drží český rekord a jeho Cinema City na Chodově je s osmnácti sály největším multikinem v zemi. Jakkoliv se Jižák může zdát plochý, místní jsou uměním ve všech jeho podobách formováni prakticky od začátku fungování lokality. Stanice metra Háje se otevírala jako Kosmonautů a toto pojmenování doprovodila bronzová plastika oslavující Vladimíra Remka a Alexeje Gubareva od akademického sochaře Jana Bartoše. Na Horních Roztylech se nachází Prase na procházce od Cyrila Sušky, Roztyly mají též svého Oskara od Jaroslava Róny a třeba na Chodovci pak stojí plastika Nepolapitelná. Soch či plastik na Jižním Městě napočítáte ve finále víc než šedesát, tedy počet, který je v rámci Česka zřejmě rekordní.  29

FENOMÉN

ANKETA

ŽIVOTY JIŽNÍHO MĚSTA

JAK VYPADÁ JIŽNÍ MĚSTO POHLEDEM LIDÍ, KTEŘÍ JSOU SOUČÁSTÍ JEHO VŠEDNÍHO ŽIVOTA? František, 74 let Důchodce Petra, 42 let Pracující matka dvou dětí „Na Jižní Město jsme se přistěhovali v době, kdy jsme zakládali rodinu. I z tohoto důvodu je pro mě logické, že se neplánujeme dál přesouvat, chceme tady zůstat.“

+ Velké množství mladých

rodin a dobré zázemí pro děti, ať už jde o dosažitelnost hřišť, lesů a širokou nabídku volnočasových aktivit nebo velkou koncentraci sítě služeb. – Obavy z toho, že se dítě ve vyšším věku chytí „špatné party“ ze sídliště 30

„Na Jižní Město jsem se přistěhoval poté, co si děti založily rodinu. Je to pro mě zázemí na stáří, kde bych chtěl mít klid, ale řada věcí tady tomu klidu brání – byl jsem třeba okraden. Na druhou stranu oceňuji výborně vystavěnou síť služeb, která je pro člověka v mém věku zásadní. Na Jižním Městě mám na dosah lékaře, obchody a vůbec veškeré potřebné zázemí. “

+ Dobrá dostupnost pečo-

vatelské služby spolu se službami obecně, ať už jde o lékaře nebo obchody – Nedostatek bezbariérového prostředí a citelná kriminalita

Yara, 24 let Pracující studentka architektury „Na Jižák jsme se odstěhovali, když mi bylo jen několik měsíců. Je to pro mě postmoderní čtvrť z devadesátých let, která se snažila napravit předchozí pokusy o to vytvořit kvalitní veřejný prostor. Nejsem si jistá, jestli se to podařilo, nicméně je docela zábavné tady žít. Subkultury jsou v celém Jižním Městě hodně cítit, už na základní škole jsem si vyzkoušela první tagy, poslouchala rap. Ačkoliv jsem si to asi neuvědomovala, Jižní Město mě nasměrovalo i k mému oboru, rozvíjel se tady můj zájem o prostor a architekturu, ty dojmy se mi stále vrací jako bumerang. Během studia jsem byla od domova nejdál, novým domovem se pro mě stala škola, ale citově jsem se od Jižního Města neodpoutala, ba naopak moje posedlost jím vzrůstala. Jelikož je pro mě osobně vícevrstevnaté téma a znám každou trafostanici i dům, těžko se srovnávám se změnami. Asi nejvíc se mě dotklo, když bylo srovnáno se zemí obchodní centrum Růže a když přebarvili Kupu.

+ Pouliční hiphopová kultura, zajímavá architektura a práce s prostorem

– Strhnutí obchodního centra Růže jakožto ikony Jižního

Města, cirkusové přebarvování domů, celkově neohleduplné a neprofesionální zacházení s místními budovami

FENOMÃ&#x2030;N

ANALÝZA

STÁTNÍ DLUH:

BŘEMENO, KTERÉ PONESOU BUDOUCÍ GENERACE S

tát je tvořen jeho obyvateli, kteří ručí za jeho závazky, takže zadlužení státu je často prezentováno jako závazek, který převádíme na další generace. Můžeme tak dluh rozpočítat rovným dílem na každého z nás. Lze tedy říct, že se každý rodí s pomyslnou koulí u nohy v podobě svého podílu na státním dluhu, který by měl být splacen. Jenže opak je pravdou. K žádnému splácení nedochází, ba naopak státní dluh pouze roste. Zároveň ale v běžném životě nevnímáme negativa plynoucí z rostoucího státního dluhu. Jednou za čtvrtletí si připomeneme jeho existenci titulky v médiích, a pokud tempo růstu není příliš vysoké, všechno je v pořádku. Jenže jaké tempo je ještě únosné a jaké už je nebezpečné? Je náš dluh vysoký, nebo si s tím nemusíme lámat hlavu? Lehce bychom mohli dojít k závěru, že dluhy se splácet nemusí, protože z nich neplynou žádná negativa vnímaná v běžném životě.

SPOJENÉ NÁDOBY Ale není to tak. Ačkoli přímá rizika nejsou na první pohled viditelná, ta nepřímá jsou o to nebezpečnější. Ukázkou může být přitom jen pár let stará dluhová krize v Evropě. Státní bankrot lze v užším smyslu charakterizovat jako situaci, v níž centrální autorita – většinou národní vláda – není bez pomoci schopna dostát svým předem sjednaným finančním závazkům, tedy dochází ke státnímu

jeví problémy se splácením nebo jinými makroekonomickými náklady. Nabízí se i řešení vytisknout peníze centrální bankou a použít je ke splacení dluhu. Toto řešení je však ve většině vyspělých států nelegální a nabízí jen destabilizaci ve formě eskalující inflace, která může přerůst až v hyperinflaci s negativními důsledky na dlouhé roky. Příkladů státního bankrotu najdeme jen v nedávné historii hned několik; Argentina (2001), Rus-

Nejvyšší zadlužení na světě má Japonsko, jeho hodnota činí 253 % HDP, většina japonského dluhu je však držena domácími subjekty, a proto je riziko bankrotu mnohem nižší. bankrotu. V širším pojetí takovou situaci chápeme jako nadměrný růst nákladů na obsluhu státního dluhu, což se pro-

ko (1998), Ukrajina (1998) nebo Řecko (2011). Právě díky poslednímu zmíněnému příkladu se význam zodpovědného

SPIRÁLA DLUHOVÉHO MECHANISMU Finanční instituce drží státní dluhopisy

Ceny dluhopisů klesají

Finanční instituce se dostávají do ztráty

ANALÝZA

hospodaření umocnil. Ukázalo se, že i přes relativně nízkou míru zadlužení České republiky se nemůžeme tvářit, že problémy předlužených zemí se nás netýkají. Nedávná dluhová krize ukázala možnosti silného vzájemného propojení jednotlivých ekonomik skrze finanční trhy. Přitom finanční trhy jsou jednou složkou spirály, která se začíná roztáčet v případě prvních náznaků problémů se splácením. Finanční instituce držící státní dluhopisy dané země se dostávají do ztrát a nutnost jejich záchrany prohlubuje deficity vládních výdajů. O to víc je pak přítomno riziko státního bankrotu. V současné době globalizovaných finančních trhů se pak tato spirála stává zdrojem přeshraniční nákazy, která může mít nedozírné následky. BUBLINY JAKO PŘÍČINA PROBLÉMŮ Zkušenosti z novodobých dluhových krizí ukazují, jak často dochází k mezinárodní ekonomické nákaze mezi geograficky a ekonomicky podobnými zeměmi. Významnou roli v eskalaci hrály přitom často bubliny v cenách aktiv, zejména nemovitostí. V případě zemí závislých na příjmech z vývozu komodit, jako je třeba Rusko, může být příčinou krize pokles jejich cen. Samostatným tématem příčin krize je míra regulace. Z historie víme, že k eskalaci krizí přispívala jak přehnaná regulace finančních sektorů, tak její překotné opouštění. Příčin může být mnoho a nejnebezpečnější jsou ty, o kterých doposud ani nevíme. Naopak cesty z problémů předlužených

Vláda musí zachraňovat finanční instituce

států jsou už dobře známy. Vedou od vyhlášení bankrotu, jako se tomu stalo v případě Argentiny v roce 2001, přes nucenou restrukturalizaci dluhu – Ukrajina v roce 2000 – až po odpuštění dluhu věřiteli, kde může být příkladem Polsko nebo Maďarsko na počátku 90. let. Další možností a svým způsobem i prevencí

s rozmezím hodnoty dluhu 40–60 % HDP. To znamená, že výše dluhu není až tak klíčovou hodnotou, kterou bychom se mohli utěšovat. K lepšímu pochopení je nutné také uvést příklad Japonska, které se dlouhodobé „pyšní“ nejvyšším zadlužením na světě v hodnotě 253 % HDP. V tomto případě je však nutné se

Itálie drží pozici třetí největší ekonomiky eurozóny a její bankrot nebo jen náznaky problémů se splácením by měly nedozírné důsledky pro celý kontinent. před bankrotem státu je finanční pomoc některé z mezinárodních finančních institucí, která byla aplikována pro země stále relativně solventní, ale v daný čas nelikvidní. Studie nicméně poukazují na to, že restrukturalizace dluhu je spojena s poměrně dlouhým obdobím, kdy postižené země mají ztížený přístup na světové finanční trhy. PROCENTA MOHOU BÝT MATOUCÍ V historii České republiky nebylo doposud riziko státního bankrotu nijak významné, a to především díky relativně nízké úrovni zadlužení, konkrétně 34,6 % HDP. Podle dat Eurostatu máme čtvrté nejnižší zadlužení v rámci Evropské unie, průměr je 81,6 % HDP. Nicméně z historických zkušeností víme, že třetina státních bankrotů nastává v zemích

Vládní deficity se zvyšují

ptát, komu tyto země dluží. Zatímco řada zemí má závazek ve velké míře vůči zahraničním investorům, většina japonského dluhu je držena domácími subjekty, a proto je riziko bankrotu mnohem nižší. Domácí subjekty jsou totiž typicky shovívavější vůči dlužníkům, zvlášť pokud je to vlastní stát. Zároveň japonská centrální banka dlouhodobě udržuje politiku nulových úrokových sazeb, čímž přispívá k udržitelnosti státního dluhu. ITÁLIE, ČASOVANÁ BOMBA To však neplatí u zemí, jako je Řecko nebo Itálie. Jejich dluh je o něco nižší než v případě Japonska, 178,6 a 131,8 % HDP, ale značná část je v rukou zahraničních subjektů většinou se sídlem v Evropské unii. Zároveň ani jedna z těchto zemí nedisponuje vlastní měnovou politikou. Nastavení úrokových

Stoupá riziko státního bankrotu

ANALÝZA

sazeb tak není v jejich moci. Řecký případ je všeobecně známý a měl by sloužit jako varování. Naopak Itálie je tikající bombou, která se týká celé Evropy. Itálie drží pozici třetí největší ekonomiky eurozóny a její bankrot nebo jen náznaky problémů se splácením by měly nedozírné důsledky pro celý kontinent. Právě nákaza skrze jednotný finanční sektor napříč Evropskou unií se může lehce stát cestou problémů do dalších zemí, ať už skrze zahraniční investory držící italské státní dluhopisy nebo skrze italské banky operující napříč Evropskou unií. Právě ty jsou totiž největším věřitelem italské vlády.

věky. Nákupy fi nančních aktiv, včetně italských dluhopisů, skončí s velkou pravděpodobností ještě v tomto roce a ke zvyšování úrokových sazeb by mělo dojít v druhé polovině příštího roku. Trhy však vždy reagují s předstihem a tlak na tržní úrokové sazby se dostaví podstatně dříve. K tomu se

bezpečí před vznikem dluhových krizí. Zásadní je, za co jsou vypůjčené peníze utraceny. Dlouhodobé plány a investice jsou fi nančními trhy vnímány pozitivně. Všechny vládní výdaje nejsou nutně špatné, stejně jako veškeré výdaje soukromého sektoru nemusí být nutně dobré. Nicméně projídá-

Podle dat Eurostatu máme čtvrté nejnižší zadlužení v rámci Evropské unie. přidává vnímání Itálie na fi nančních trzích. Politická nejistota vždy vytváří vrásky na tvářích zainteresovaných investorů a tendence prohlubovat fiskální deficity mohou zafungovat jako jiskra k zažehnutí velkého požáru. Je tak nutné být na pozoru. Ani relativně nízká míra zadlužení není zárukou

JE NUTNÉ BÝT NA POZORU Doposud byl tento problém úspěšně přehlížen díky měnové politice ECB, která prostřednictvím nulových úrokových sazeb a kvantitativního uvolňování držela italský dluh na uzdě. Jenže ECB nemůže krýt Itálii záda na-

ní peněz dalších generací lehce může otočit vnímání země na poli zahraničních investorů a právě otevřenost státu vůči zahraničnímu kapitálu se může stát jejím koncem. Nelze se utěšovat, že tento problém se nás netýká, je potřeba začít držet rozhazovačné choutky na uzdě. 

ZADLUŽENÍ ZEMÍ EVROPSKÉ UNIE (V % HDP)

200 200 175 150 150

34,6 % HDP

75 50 50

Zdroj: Eurostat Raiffeisenbank

100 100

81,6 % HDP

Třetina státních bankrotů nastává v zemích s rozmezím hodnoty dluhu 40–60 % HDP

125

ŘECKO

ITÁLIE

PORTUGALSKO

BELGIE

ŠPANĚLSKO

KYPR

FRANCIE

VELKÁ BRITÁNIE

EUROZÓNA

EVROPSKÁ UNIE

RAKOUSKO

CHORVATSKO

SLOVINSKO

MAĎARSKO

IRSKO

NĚMECKO

FINSKO

NIZOZEMSKO

SLOVENSKO

MALTA

POLSKO

ŠVÉDSKO

LOTYŠSKO

LITVA

DÁNSKO

RUMUNSKO

BULHARSKO

ČESKÁ REPUBLIKA

LUCEMBURSKO

ESTONSKO

INVESTICE

MODERNÍ ZPŮSOB INVESTOVÁNÍ S CERTIFIKÁTY:

RAIFFEISEN CENTROBANK AG V mnoha oblastech každodenního života se setkáváme se stále častějšími a rychlejšími změnami. Nové technologie zjednodušují procesy a pomáhají nám být efektivnější v práci, ale také ve volném čase. Ještě nikdy nebylo tolik informací dostupných tak rychle a jednoduše. O to důležitější je schopnost tyto informace umět také využít a oddělit relevantní od nadbytečného. Neméně zásadní je vědět, kde ty správné informace hledat.

měny se nevyhýbají ani finančním trhům, i ty se neustále přizpůsobují tempu doby. Často jsou to navíc změny rychlé, razantní a potřeba flexibilního způsobu investování, kromě klasické strategie „Buy and Hold“ se stává důležitější než kdykoliv dříve. Navíc v kombinaci s nízkými úrokovými sazbami, které se jenom pomalu a neochotně vydávají vzhůru, hledá stále více investorů alternativy – jednou z nich mohou být investiční certifikáty. Vydávání investičních certifikátů a obchodování s nimi je již mnoho let hlavní činností Raiffeisen Centrobank – investiční banky, která byla založena ve Vídni roku 1973 jako Centro Internationale Handelsbank AG a koncem roku 2001 se stala součástí finanční skupiny Raiffeisen a změnila jméno na Raiffeisen Centrobank AG. Již v roce 2002 emitovala Centrobank první garantovaný certifikát, jakož i několik indexových certifikátů a pákových produktů. V následujících letech se produktová paleta průběžně rozšiřovala a vznikaly i nové kategorie investičních certifikátů. POTŘEBA BEZPEČÍ S finanční krizí, která začala rokem 2007 a s ní spojenými prudkými propady na světových burzách, se zájem investorů opět zaměřil hlavně na co

nejbezpečnější investiční produkty s jednoduchým a transparentním výplatním profilem. Milníkem v této oblasti je série bonusových certifikátů nazvaná „bonus a bezpečí“. Jedná se o sérii produktů bez ochrany investovaného kapitálu, ale s extra velkým bezpečnostním polštářem – odstupem od bariéry, a tudíž částečným zajištěním proti propadům na trzích. První produkt této úspěšné série byl vydán v roce 2010 a hned od první emise bylo jasné, že se Centrobank trefila do potřeb mnoha investorů: jednoduchý, srozumitelný výplatní profil, významně snížené riziko díky ochranné bariéře a k tomu atraktivní příležitost k výnosu byla tehdy jakož i dnes tou správnou kombinací. Aktuálně bylo v této sérii vydáno již 69 produktů a ani u jednoho z nich nedošlo k porušení bariéry. 100% úspěšnost je navíc spojena s velice pěkným výnosem, který v průměru činil 6,61 % ročně. Tento výnos je zajímavý sám o sobě, ale v porovnání s výnosem podkladových akciových indexů této série o to zajímavější. Přímá investice do trhů by za stejné období přinesla 7,17 %, což je pouze nepatrně více, ale s plným tržním rizikem, bez jakékoliv ochrany investovaného kapitálu.

MEZINÁRODNĚ OCEŇOVANÁ NABÍDKA Produktová nabídka, ale také kvalita poskytovaných služeb byla mnohokrát i oficiálně oceněna. Od roku 2007 vyhrála Raiffeisen Centrobank každý rok prestižní ocenění nejlepšího emitenta Rakouska, ale její práce je oceňována nejenom tady. Několikrát rovněž obdržela ocenění britského Structured Products Europe Awards, Zertifikate Awards z Německa, jakož i od burzy v Rumunsku a Polsku. V současnosti je Centrobank vedoucí investiční bankou ve střední a východní Evropě a pokrývá celé spektrum služeb a produktů souvisejících s akciemi a deriváty na burzách i mimoburzovně. Centrobank je díky své dlouholeté práci vnímána jako průkopník a leader trhu v oblasti strukturovaných produktů. Prioritou banky je poskytovat komplexní a vysoce kvalitní poradenství jak v Rakousku, tak i v ostatních zemích střední a východní Evropy, jakož i v Turecku. Díky bohaté historii v pozici vedoucí investiční banky se Raiffeisen Centrobank zaměřuje na udržitelný rozvoj svých aktiv a inovativním přístupem pokračuje v expanzi a posilování své pozice na trhu. 

HODINKY

A. Lange & Söhne, 3 684 000 Kč

HODINKY

TRIPLE SPLIT

POSEL HOROLOGICKÉHO POKROKU Hodinářské řemeslo je jedním z těch nejkonzervativnějších a nejušlechtilejších. Pravděpodobně s touto charakteristikou souvisí i skutečnost, že revoluce se v něm příliš často nenosí. O to víc překvapující je letošní technický zázrak Triple Split z dílny jedné z nejkonzervativnějších manufaktur, saské ikony A. Lange & Söhne. Připravila: Jitka Krulcová Foto: A. Lange & Söhne

tvořit něco úplně poprvé a být tak první na světě je v době pokroku náročné. Novince od tvůrce snů Lange & Söhne z kolekce Saxonia, jejíž název odkazuje k německému původu značky, se to ovšem podařilo. Model Triple Split uvedl stejnojmennou revoluční komplikaci, která dokáže zaznamenávat a porovnávat dva měřené časy v rámci až dvanáctihodinového rozmezí. Funkce umožňuje rozdělit nejen zaznamenaný čas na vteřinovém sčítači, ale rovněž na minutovém a hodinovém. Pro představu o průběhu – po zaznamenání uplynulého času a opětovném stisknutí tlačítka split doženou modřené ocelové ručičky ty rhodio-

vané a měření pokračuje. Z hlediska horologie jde o skutečně výjimečnou kreaci, jejíž technická náročnost potvrzuje stereotypy o německé preciznosti a ambicióznosti. NOVÁ GENERACE Srdcem hodinek a nositelem dědictví pokroku je nově vyvinutý manufakturní kalibr L132.1 s manuálním nátahem s přízviskem triple split, který vychází z původního L001.1, tedy double split. Výzvou pro hodináře bylo navzdory výrazně větší komplikovanosti nové architektury strojku zachování stejné velikosti pouzdra. Asi nebude velkým překvapením, že cíl se saským

mistrům hodinářům podařilo naplnit. Pomyslný život sofistikovaného precizního mechanismu s rezervou chodu dosahující až 55 hodin lze sledovat skrze safírové dýnko pouzdra, které nabízí výhled na fascinující scénu až bizarních ztělesnění technických zákonitostí a propojení jednotlivých částí celku, v němž každý detail hraje rozhodující roli. Výjimečná duše si, alespoň v hodinařině, zaslouží i výjimečné tělo. Tím se v tomto případě stalo pouzdro z bílého 18kt zlata o průměru 43,2 milimetru a výšce 9,4 milimetru. Edice s globálně jedinečnou komplikací triple split chronografu čítá pouhých 100 kusů.  39

ENGINE

ROLLS-ROYCE

CULLINAN NOVÁ ÉRA IKONY Cullinan je Rolls-Royce, který tu ještě nebyl. Jestliže sir Henry Royce řekl: „Snažte se o dokonalost ve všem, co děláte. Vezměte to nejlepší a zdokonalte to. Pokud to neexistuje, navrhněte to,“ mohl dost dobře mít na mysli Cullinan. Připravil: Ondřej Pavlůsek Foto: Rolls-Royce Official

ENGINE

olls-Royce si až doposud držel image velmi konzervativní automobilky, která se nenechávala strhnout módními vlnami a svým zákazníkům nabízela tradiční limuzíny, kupé a kabriolety. Cullinan ovšem konzervativní postoj mění, je první zástupcem značky mířícím do dnes tolik populární kategorie SUV. Zároveň má na svém kontě v rámci značky několik dalších prvenství, z nichž lze rovnou zmínit použití pohonu všech kol. Vedle těchto novinek ovšem i tento model zachovává řadu tradic svého brandu promítajících se do jeho designu i techniky. ARCHITEKTURA LUXUSU Architecture of Luxury je označení moderní hliníkové platformy s rozvorem náprav 3295 milimetrů umožňující zvolit takové umístění kol a linie střechy, které poskytuje modelu Cullinan bezprostředně rozpoznatelný charakter značky Rolls-Royce typickou maskou chladiče počínaje a koncovými svítilnami konče. Při pohledu z boku je jasně patrné určení vozu s celkovou délkou 5341 milimetrů a šířkou 2164 milimetrů. Dominuje mu nekom42

promisní, masivní profil typické dlouhé kapoty motoru, umístěné o něco výše než blatníky tak, aby vynikala robustnost vozu. Boční linie potom rychle stoupá po A-sloupku, aby skončila v horní části karoserie s výškou 1836 milimetrů, kterou ještě zvýrazňuje poměr mezi kovovou a prosklenou částí. Již těsně za B-sloupkem začíná linie střechy klesat a sestup jejích křivek je ještě výraznější u zadního skla, přičemž končí elegantně vystouplým krytem zavazadlového prostoru připomínajícím stejný díl na vozech Rolls-Royce ze třicátých let. Pokud se vám právě lehce zvýšil tep vzrušením, nestyďte se, je to ta nepřirozenější reakce. ZCELA VE STYLU ZNAČKY Interiér průlomového modelu Cullinan kombinuje autentickou prémiovost značky Rolls-Royce s jednoduchou, symetrickou funkčností vyjadřující vnitřní sílu. Ať už jde o palubní desku nebo středový panel či loketní opěrky na dveřích, vždy jsou základem designu vnitřního prostoru strukturální vodorovné a svislé prvky. Sedadla dotvářející odvážný a sebe-

 Architecture of Luxury je označení moderní hliníkové platformy umožňující zvolit takové umístění kol a linie střechy, které poskytuje modelu Cullinan bezprostředně rozpoznatelný charakter značky typickou maskou chladiče počínaje a koncovými svítilnami konče.

vědomý charakter jsou navržena tak, aby odpovídala neformálnější a dynamičtější povaze modelu Cullinan. Jsou zároveň ukázkou mistrovství značky Rolls-Royce v práci s kůží, protože celé jejich opěradlo je vytvořeno z jediného kusu kůže. Všechny povrchy v interiéru jsou navíc vyhřívané, a to včetně předních loketních opěrek a středové konzole. ĎÁBEL SE UKRÝVÁ V DETAILECH Prostor pro cestující vzadu byl u Cullinanu navržen tak, aby nabídl nejlepší možný komfort a uspokojil všechny potřeby majitele vozu.

ROLLS-ROYCE CULLINAN Max. rychlost: 250 km/h (elektronicky omezeno) Výkon: 420 kW Objem: 6,75 l Spotřeba: 15 l/100 km Hmotnost: 2660 kg Rozvor: 3295 mm Cena v základní výbavě: 7 300 000 Kč

ENGINE

Na výběr jsou dvě konfigurace zadních sedadel v podobě Lounge Seats nebo Individual Seats. Více funkčnosti poskytuje varianta Lounge Seats, protože nabízí místo až pro tři cestující, zatímco Individual Seats představují dvě samostatná sedadla oddělená pevnou středovou konzolou se skříňkou na nápoje obsahující skleničky na whisky a karafu a flétny na šampaňské a chladicí box. Pokud ani minibar není dostatečným argumentem, vězte, že Lounge Seats jsou sklopitelná, což je v historii Rolls-Royce prvek, který se objevuje vůbec poprvé. Sedadla se skládají elektricky v řadě konfigurací stiskem příslušného tlačítka v zavazadelníku nebo v dolní kapse zadních dveří. VLASTNÍ VESMÍR Cullinan ale nabízí i další „poprvé v historii“. Tento Rolls-Royce se totiž může pochlubit výklopným víkem zavazadlového prostoru nazvaným Spona – The Clasp. Takto řešený zavazadelník je odkazem na dobu, kdy byla zavazadla umístěna mimo automobil, takže cestující nesdíleli stejný prostor se svými osobními věcmi. Dvoudílné víko zavazadlového prostoru se otevírá a zavírá automaticky stiskem tlačítka na klíčku od vozu. Zavazadlový prostor standardně nabízí 560 litrů objemu, který se po odstranění příčky zvětší na 600 litrů. Rolls-Royce Cullinan ovšem nabízí velké množství prostoru v různých uspořádáních a mimo jiné může poskytovat i ložnou plochu o délce 2245 milimetrů a objemu 1930 litrů. JÍZDA NA LÉTAJÍCÍM KOBERCI Rolls-Royce Cullinan je jako všechny vozy této britské značky připraven poskytovat svým pasažérům maximální komfort jízdy, a to nejen na hladkém asfaltu, ale i při výletech mimo zpevněné vozovky. Ten zajistí nejnovější generace vzduchového podvozku s udržováním stálé světlé výšky. V případě nutnosti pak lze využít i funkci brodění až do hloubky 540 milimetrů – ano, to je víc než půl metru. Rolls-Royce s ohledem na přání svých klientů zůstává věrný motorům 44

spalujícím benzin a v přídi Cullinanu se díky tomu ukrývá vidlicový dvanáctiválec o objemu 6,75 litru přeplňováný dvojicí turbodmychadel. Tato pohonná jednotka se může pochlubit nejvyšším výkonem 420 kW, jinými slovy

571 koňských sil, i nejvyšší hodnotou točivého momentu 850 Nm. Při těchto hodnotách lze jen těžko věřit tvrzení, že k hlavním přednostem motoru patří i jeho tichý chod, ale je to tak. Ostatně, přesvědčte se sami. 

MEN STYLE

POD KONTROLOU Připravila: Jitka Krulcová Foto: archiv značek 3.

1. Svetr Girocollo ve slim fit střihu ze 100% kašmíru. LORO PIANA/25 610 KČ

2. Ručně vyráběné sluneční brýle s rámem z ultralehké oceli se zlatavým saténovým finišem. M Y K I TA / Ž I L K A O P T I K S T U D I O/ 1 1 5 1 0 K Č

3. Kožená bunda bez límce s asymetrickým odhaleným zipem a patenty. DOLCE&GABBANA/71 420 KČ

4. Wood Essence, nová kreace Alberta Morillase pro Bulgari, je elegantním mixem tónů vzácných dřev s lehkým dotekem citrusů. BULGARI/2189 KČ/60 ML

5. Casual kalhoty z panenské vlny se čtyřmi kapsami, našitými předními puky a na stahování v pase. BRUNELLO CUCINELLI/20 910 KČ

6. Plné řidičské rukavice s perforací v čokoládové teletině.

RALPH LAUREN/INFO O CENĚ NA VYŽÁDÁNÍ

7. Klasické semišové řidičské mokasíny s exponovaným prošíváním. TODS/8970 KČ

FASHION

VANGUARD

Foto: Alexander Dobrovodský, MUA&Hair: Marta Šantorová, Styling: Jitka Krulcová a Lenka Komrsková, Modelka: Pavlína S./Czechoslovak Models, Lokace: Vanguard Prague/PSN

FASHION

Kabelka/Gucci, luisaviaroma.com/28 290 Kč Tenisky/Louis Vuitton/23 200 Kč Kabát/Max Mara/46 300 Kč Body/Intimissimi/1149 Kč

FOTOSTORY

Náušnice/Roberto Coin/213 400 Kč Náhrdelník/Roberto Coin/704 300 Kč Náramek/Roberto Coin/381 200 Kč Prsteny/Roberto Coin/ 258 800 Kč (čtverec) a 276 900 Kč (dvojitý)

Shopping contacts: Max Mara: Havířská 1, Praha 1, Tel.: 224 212 454, Boucheron: Široká 15, Praha 1, Tel.: 727 814 818, Bulgari: Pařížská 13, Praha 1, Tel.: 222 310 358, Louis Vuitton: Pařížská 3, Praha 1, Tel.: 224 812 774, Cartier: Pařížská 2, Praha 1, Tel.: 221 729 600, Dolce&Gabbana, Gucci: www.luisaviaroma.com Roberto Coin: Pařížská 1, Praha 1, Tel.: 222 314 122, Blažek: Václavské náměstí 26, Praha 1, Tel.: 224 263 179, Zuzana Kubíčková: Mánesova 48, Praha 2

FASHION

Sako/Blažek/9990 Kč Sauitoiry/Boucheron/lapis lazuli nebo perleť, 187 800 Kč

FOTOSTORY

Šaty/Dolce&Gabbana, luisaviaroma.com/32 150 Kč Lodičky/Casadei/16 590 Kč Kabelka/Louis Vuitton/38 500 Kč Náušnice/Boucheron/418 400 Kč Prsten/Boucheron/298 900 Kč

FASHION

Body/Wolford/4120 Kabát/Max Mara/46 300 Boty/Louis Vuitton/39 500 Náhrdelník/Cartier/2 320 000 52

Kč Kč Kč Kč

XXXXXX

Vlevo Náramek/Juste un Clou/900 000 Kč Vpravo (směrem od hodinek k zápěstí): Hodinky/Panthère de Cartier/575 000 Kč Náramek/Juste un Clou/169 000 Kč Náramek/Ecrou/164 000 Kč Náramek/Love/156 000 Kč Náramek/Love/XS 620 000 Kč

Crop top/Intimissimi/849 Sukně/Max Mara/6300 Hodinky/Bulgari/186 000 Náušnice/Bulgari/649 000 Kabelka/Bulgari/41 900

Kč Kč Kč Kč Kč 55

BACKSTAGE

OLFAKTORICKÁ ARISTOKRACIE Třicet let. Právě tolik bylo zakladateli značky Guerlain v roce 1828, kdy otevřel svůj první obchod v Paříži. Stěžejním počinem, jehož 190. výročí letos svět vůní slaví, dal vzniknout dynastii Guerlain – pěti generacím, jejichž kreace jsou natolik výjimečné, že si dokázaly najít cestu až na královské dvory. Připravily: Eva Karlasová a Jitka Krulcová, Foto: archiv Guerlain

XXXXXX BACKSTAGE

BACKSTAGE

řebíček, skořice, pepř a vanilka... Právě tyto vzácné a v dané době mimořádně ceněné vůně kultivovaly od útlého dětství jemný čich Pierra-Françoise-Pascala Guerlaina. Pokračování v rodinném obchodu s exotickým kořením však mladého Francouze nelákalo, a tak v devatenácti letech, psal se tehdy rok 1816, odešel z domova s touhou zahájit úspěšnou kariéru v parfumářském průmyslu. Podmínky byly ideální, Velká francouzská revoluce mocně otřásla společenským status quo, a otevřela tak dveře začínajícím podnikatelům z mnoha různých oborů. Příležitosti využil i Pierre a po studiu chemie a alchymie otevřel v roce 1828 svůj první pařížský obchod. PARFUMÉR JEJÍHO VELIČENSTVA Guerlain zpočátku prodával především importovaná mýdla a octy, zároveň se však nebál ani výroby vlastních produktů. Pouštěl se často do experimentů s vonnými látkami a díky nim vytvořil i své první svěží vůně, jimž dominovaly citrusové nóty a provensálské byliny. Věrný otcově filozofii, který v otázkách kvality odmítal jakékoliv kompromisy, vsadil Guerlain na úspěšnou strategii postavenou na nejkvalitnějších ingrediencích a jejich jednoduchém zpracování. Podobnou filozofii si ostatně značka drží dodnes, bergamot v jejích kompozicích pochází z Kalábrie, kosatec z Toskánska, vanilka z Madagaskaru nebo Tahiti a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho. Nicméně zpět do historie – velký průlom na cestě Françoise-Pascala nastal v roce 1853, kdy věnoval nevěstě Napoleona III. Evženii personalizovanou vůni Eau de Cologne Impériale. Nevšední svatební dar byl přijat s nadšením a Pierre-François-Pascal obdržel titul oficiálního parfuméra Jejího Veličenstva. ZNAMENÍ VČELY Ze stejné doby jako parfém pro císařovnu Evženii pochází také dodnes zachovaný ikonický symbol značky Guerlain, včela. Flakon zhotovený sklářskou dílnou Pochet & du Courval darovaný Evženii zdobilo devětašedesát pozlacených včel a rozhodně nejde o náhodnou volbu, ale spíš o vyjádření 58

úcty k Napoleonovi a jeho politice. Právě včely totiž byly také Napoleonovou volbou, pokud jde o znaky státnosti – nechal jejich motivem na rudém královském hermelínu nahradit původní bourbonské lilie, protože včely pro něj symbolizovaly píli jako nejvyšší ctnost. Dar aristokratické elitě nicméně otevřel pro La Maison Guerlain dveře k dalším královským dvorům a jeho pověst se brzy rozšířila po celé Evropě. EMOCE PŘEDEVŠÍM Zakladatel legendárního parfumářského domu zemřel v šestašedesáti letech a dědictví jeho odkazu převzal jeho syn Aimé Guerlain. Ten se na rozdíl od otce nesnažil věrně kopírovat vůně květin a bylin, ale šel modernější cestou a jako první představil světu abstraktní vůni, jejímž cílem bylo vzbuzovat emoce. Kreaci pojmenoval Jicky po svém synovci Jacquesovi, který bude později kráčet v jeho šlépějích. Legendární, dodnes vyráběná, kompozice patří spolu s Eau de Cologne Impériale k nejstarším vůním značky Guerlain a jako první přinesla kombinaci přírodních a syntetických ingrediencí. Navzdory dobovým tendencím a kulminující průmyslové revoluci neusiloval Aimé Guerlain o masovou produkci, ale úz-

 Ručně psané poznámky o kreacích vzniklých pod značkou Guerlain od jejího založení před 190 lety až dodnes shromažďují původní notesy, které se předávají z generace na generaci.

kostlivě lpěl na udržení eklektické image značky, i nadále definované omezenou distribucí a vysokými cenami. OBJEKT TOUHY Společně s Belle Époque nastoupil do čela La Maison Guerlain již zmíněný Jacques a přinesl zcela nový pohled na parfumérství. V jeho pojetí se řemeslo vzdálilo praktickým aspektům a stalo se spíše poetickým dílem, v němž hru se slovy nahrazují umělecké kombinace jednotlivých ingrediencí. Z jeho kreativní invence se údajně zrodily víc než čtyři stovky parfémů, což z něj činí nejplodnějšího tvůrce klanu Guerlain. Jacquesova díla nosily mimo jiné ikony své doby, mezi nimiž nechyběla například herečka a tanečnice Josephine Baker. V době působení Jacquese Guerlaina v čele rodinné firmy udávající směr niché segmentu oboru se parfém změnil v nezaměnitelný objekt touhy, což skvěle dokládá především legendární vůně Shalimar. Při její tvorbě se Jacques vrací o několik století zpět a nechává se inspirovat vášnivou láskou císaře Shaha Jahana k indické princezně Mumtaz Mahal. Parfém s dotekem orientální tradice, jenž bývá označován jako óda na smyslnost, se úspěšně prodává dodnes.

BACKSTAGE

MARCO POLO VONNÝCH ESENCÍ Mimořádným talentem celé dynastie byl nepochybně i Jacquesův nástupce, jeho vnuk Jean-Paul Guerlain, který dědečkovi asistoval u výroby dlouho před dosažením plnoletosti. Velký milovník žen a majitel mimořádného čichu schopného rozpoznat přes tři tisíce vonných ingrediencí, využil beze zbytku cenného rodinného know-how a vytvořil vůně jako Habit Rouge, Vétiver a Samsara. Život zasvětil hledání nevšedních ingrediencí, které by jeho vonné kreace pozvedly na nejvyšší stupeň dokonalosti. Pod taktovkou Jean-Paula značka Guerlain přešla do vyšších sfér byznysu, když rodinný podnik v roce 1994 prodal nadnárodní investiční společnosti LVMH. Po tomto kroku se do tvorby značky začala promítat také invence cizích parfumérů.

DNA GUERLAIN MADE IN FRANCE Guerlain proslul mimo jiné tím, že vyrábí výhradně ve Francii. Zrod vůní je neodmyslitelně spjat s vesnicí Orphin, kde se na produkci podílí 120 zaměstnanců společnosti dodržujících extrémně vysoké standardy kvality. PARFÉM JAKO UMĚLECKÉ DÍLO Flakonům parfémů Guerlain je věnovaná podobně pečlivá pozornost jako jejich obsahu. Od svého založení firma spolupracuje s mistry oboru, například s francouzskými sklárnami Baccarat. VŮNĚ VAŠÍ DUŠE Tradice vůní na míru sahá u značky Guerlain až do roku 1853, kdy její zakladatel vytvořil osobní parfém pro císařovnu Evženii. Následovala toaletní voda pro spisovatele Honoré de Balzaca a mnoho vůní pro evropské královské dvory. V roce 2006 se Guerlain rozhodl obnovit tradici parfému na zakázku. Zatoužíte-li po vůni přesně vyjadřující vaši osobitost, čeká vás detailní konzultace s odborníky, v jejímž závěru získáte několik flakonků obsahujících různou koncentraci vaší osobní vůně.

BACKSTAGE

TRŮN BEZ KRÁLE? Na začátku nového milénia odešel Jean-Paul Guerlain do důchodu, a to bez pokrevního nástupce, který by toužil kráčet v jeho šlépějích. Další historii značky tak začínají psát externí tvůrci. Prvním exkluzivním parfumérem byl v roce 2008 jmenován Thierry Wasser, rodák z Lausanne známý svou vášní pro prvotřídní suroviny z celého světa. Ve srovnání s Jeanem-Paulem Guerlainem a jeho zálibou v kontrastu je Wasser vyznavačem lehkosti, hladkosti a jemných nuancí. Spolu s Delphine Jelk se podílel například na tvorbě parfému La Petit Robe Noir a stojí i za událostí roku 2017, vůní Mon Guerlain. Navzdory osobitému přístupu mu však nechybí hluboká úcta k dědictví Françoise-Pascala Guerlaina. Na oplátku bývá – krvi navzdory – oficiálně označován jako pátá generace parfumérů rodiny Guerlain. ZPŮSOB, KTERÝM LZE VYPRÁVĚT PŘÍBĚHY Pokud jde o konkrétní vůně z portfolia zanedlouho dvousetleté tvorby značky, vybrat ty nejzajímavější je složité. Guerlain nevytváří univerzální vůně, v charakteristikách svých kreací jde do hloubky a odhaluje nečekané vrstvy souhry nebo rozporů ingrediencí. K výrazným parfémům patří Mitsouko, vznikla v roce 1919 v reakci na evropskou fascinaci Japonskem a kulturou Dálného východu a má symbolizovat vášnivou a tajemnou ženskost. Hlavní linku vůně tvoří tóny broskve v harmonii s jasmínem, růží a vetiverem. Další kreací čerpající z aury doby je Vol de Nuit, parfém, jenž v roce 1933 představil Jacques Guerlain jako kreaci inspirovanou stejnojmenným románem jeho přítele Antoina de Saint-Exupéryho. Jeho příběh vystihuje prostřednictvím bergamotu, galbana, citrusů, narcisu, vanilky, pižma a santalu. Silnou stopu emocí v sobě nese Chamade, esence vytvořená v roce 1969 Jeanem-Paulem Guerlainem. Při komponování této ikony bylo jeho cílem vystihnout tajemný moment, kdy se v lidském srdci zrodí láska. Olfaktorickým záznamem tohoto okamžiku je, alespoň podle Jean-Paula, kombinace černého rybízu, hyacintu, jasmínu, vanilky a santalu.  60

PSYCHOANALÝZA VŮNÍ

 Řemeslná práce se prolíná celým výrobkem od obsahu po flakon nebo delikátní hedvábné střapce zdobící vybrané edice.

Pokud se nemůžete rozhodnout, který parfém z portfolia Guerlain je pro vás ten pravý, v pražském butiku značky v Dlouhé ulici máte jedinečnou příležitost podstoupit privátní parfémovou analýzu, jejímž výsledkem je identifikace tří konkrétních vůní ideálních právě pro vás. Certifikaci k vedení tohoto procesu drží pouze několik málo lidí na celém světě, v Evropě je jediná další příležitost v Paříži. Průběh analýzy částečně připomíná psychologické sezení a její velká část se pohybuje zcela mimo rovinu vůní, zachází prostřednictvím symbolů i k vizuálním preferencím, emoční senzitivitě a vzpomínkám z dětství.

BACKSTAGE

SAVOIR VIVRE

SKUTEČNÍ PĚSTITELÉ Připravila: Jitka Krulcová Foto: Archiv

SAVOIR VIVRE

Říká se jim growers, pěstitelé. Jak se rozšiřují řady těch, kteří na vlastní půdě víno nejen pěstují, ale i zpracovávají, narůstá v Champagne i síla trendu, jejž definovali. Svá vína vyrábějí stylem farm to table, biodynamicky a řemeslně. Často úplně bez síry, bez dozáže, ale se sebezapřením. Provází je pověst absolutního respektu k charakteru terroiru i ročníku, ale také aura exkluzivity vycházející ze skutečnosti, že v mnoha případech produkují třeba jen deset tisíc lahví ročně. Objevovat je znamená mít privilegium nahlédnout do duše Champagne.

hampagne už pár let zažívá tichou revoluci, a to jak v prodejích, tak v přístupu tamních vinařů. Takzvaní growers, obvykle vinaři, vinohradníci a majitelé vinic v jedné osobě, ale hlavně autentisté, kteří se rozhodli pěstovat svá vína řemeslně a v duchu tradice svých předků, získávají na trhu stále citelnější podíl i respekt a ovlivňují tím i smýšlení velkých domů. Nutno podotknout, že nejen smýšlení, ale i praktický aspekt procesu – s rozmáháním trendu malovinařů komerční giganty pochopitelně přicházejí o snadný zdroj kvalitních hroznů ze zajímavých a různorodých poloh, protože jejich pěstitelé si úrodu jednoduše nechávají pro vlastní produkci. Aktuálně preferovanou školou velkých hráčů je míchání hroznů z různých vinic, někdy až tisícovky různých vinic, oblastí a podoblastí, tedy vytváření velmi komplexních vzorků z celého regionu s vizí zachování konzistentní identity výsledku bez

ohledu na ročník. Zažitému systému ale začínají vytvářet alternativu a odhalovat tím novou cestu právě zmínění growers, díky nimž si můžete dát trochu netradičně šampaňské pocházející jen z jediné vinice, často navíc velmi specifické. Je to dekonstrukce podstaty velkých vín? Svým způsobem. A zároveň cesta k duši regionu. Síla terroiru, mikroterroiru a tím samozřejmě i ročníku se začíná prosazovat i na tomto poli.

kvalitu než etablovaná velká jména,“ říká Tomáš Matějíček, someliér a wine consultant z VinoVinoVino, v jehož portfoliu figurují vinařství, jako je Marie-Courtin, Roses de Jeanne nebo La Closerie. Všechny zmíněné značky přitom pocházejí z vinic o rozloze dva hektary nebo méně, což je málo třeba i na moravské poměry. Roční kapacita jejich produkce se tak pohybuje v řádech tisíců, maximálně nižších desítek tisíc lahví.

JE TO OSOBNÍ Jedním z nejvýznamnějších dovozců niché značek ze Champagne je VinoVinoVino, jejichž portfolio zahrnuje deset značek pocházejících od malopěstitelů. „Všechna vína vybíráme osobně a každý rok navštěvujeme naše vinaře. Snažíme se o osvětu, ale je pořád těžké lidem vysvětlit, že malá a pro ně třeba úplně neznámá značka může nabídnout nesrovnatelně větší

RUČNĚ A OD SRDCE Za La Closerie stojí Jerome Prevost z Gueux, jeden z hlavních průkopníků growers trendu v Champagne. Vinici zdědil po své babičce, která půdu za svého života pronajímala, a od roku 1987 se věnuje vlastnímu pěstování. Jeho vína – a jsou jen dvě, bílé Les Beguines a růžové Fac Simile – jsou postavena na starobylé odrůdě Meunier, kterou pěstuje na čtyřicetiletých

SAVOIR VIVRE

vinicích. Fermentace v La Closerie probíhá spontánně ve velkých sudech a výsledný produkt charakterizuje díky přítomnosti vápence, křídy a 45 milionů let starých fosilních písků v půdě vinic příjemná mineralita. „Roční produkce Jeroma Prevosta se pohybuje okolo 16 000 lahví. Celý proces zrodu vína se tady odehrává ve sklepě za Jeromovým domem ručně, jako za časů starých vinařů a bez nadsázky tady na elektrický proud funguje jen žárovka na stropě,“ přibližuje Tomáš Matějíček. REDEFINICE VÝJIMEČNOSTI V podobně biodynamickém režimu vylučujícím i přidávání síry funguje další zmíněné vinařství, tentokrát s teprve dvanáctiletou historií, Marie-Courtain z apelace Côte des Bar. To provozuje Dominique Moreau (vinařství pojmenovala po své babičce), která při práci s vínem sází i na poněkud ezoterické směry a na sudy klade pro ovlivnění

půdám v Champagne. Concordance loni vyhrálo i Big Champagne Battle, slepou degustaci šestnácti vzorků šampaňského odborníky, přičemž polo-

Unikátní vyjádření noblesního regionu, rodinná tradice, řemeslná práce. Growers představují návrat k podstatě vinařství, v kontextu Champagne ještě dramatičtěji rezonující. energetických hladin krystaly. Těžko říct, jaký dopad to má na výsledek, nicméně její produkce a především charakteristický, explozivně ovocný a minerální extra brut Resonance z hroznů Pinot Noir patří mezi to experty nejuznávanější, co můžete v Champagne – a to nejen od growers – ochutnat. Tedy pokud se vám poštěstí dostat se k jedné ze 40 000 lahví, které ročně vyrobí. „Kdybych si měl vybrat z našeho portfolia jedno jediné víno, bude to Concordance Blanc de Noirs Extra Brut 2012 od Marie-Courtain. Jde o 100% Pinot Noir zcela bez síry i bez dozáže s tříletým ležením na kalech. Hrozny pocházejí z její jediné vinice u vesničky Polisot, kde je podloží mnohem víc podobné půdnímu složení ve francouzském Chablis než bězným

vina vín pocházela od velkých značek a polovina od malovinařů,“ doporučuje Tomáš Matějíček. Jen pro úplnost, finálním neznámým soupeřem Marie-Courtain v degustaci byl Taittinger 2009 Brut Millesime. RESPEKT K AUTENTICITĚ Ještě nižší produkci než Marie-Courtain má ve stejné apelaci působící Cedric Bouchard se svými 10 000 lahvemi vyrobenými ročně ve vinařství Roses de Jeanne. Pokud zatáhneme do hry matematiku, znamená to v praxi, že i kdyby se jeho víno prodávalo pouze po decilitrech, může ho ochutnat pouhých 70 000 lidí z celého světa ročně. U jedné deci ale nikdy nezůstane a u Roses de Jeanne to platí bezezbytku. Cedric při

výrobě vína striktně eliminuje jakékoliv míchání, ať už jde o odrůdy, ročníky nebo vinice. Roli vinaře tak staví do světla precizní obsluhy procesu koncentrace surového, ale přesto ušlechtilého charakteru jediného vína v jediném okamžiku, alchymistické ambice jdou stranou a na piedestalu je autenticita. Otevřít si pak jednu z tak filozoficky vyhraněné a početně omezené série lahví je pro člověka s úctou k řemeslu, tradici a lidské práci výjimečným zážitkem. Jsou vína, mnohdy velmi exkluzivní, která slouží jako rekvizita na party a oslavách, kulisy společenského

BIODYNAMICKÝ CIVILIZAČNÍ DETOX S filozofií biodynamického přístupu k vinařství souvisí i řada zvláštností, v jejichž světle člověku postupy, při kterých se víno šlape v kádích nohama, začnou připadat jako základní standard této enologické disciplíny. Velmi radikální postoj má v přístupu k biodynamice třeba Benoit Marguet, představitel páté generace rodinné tradice pěstitelství z vinařství Marguet z Ambonnay a mimochodem i člověk, který dokázal jako první na světě vyrobit Prestige Cuvée s certifikací Agriculture Biologique – Sapience. V práci s vínem se řídí lunárním cyklem a na jeho vinicích jsou zakázané mobilní telefony, protože nechce, aby hrozny přišly do styku s jejich škodlivým zářením. Podobně je to s Wi-Fi, vinařství je prostě v zájmu kvality offline. 65

SAVOIR VIVRE

V Champagne působí

15 800

pěstitelů hroznů, většina sklizeň prodává k dalšímu zpracování.

Skupina growers aktuálně čítá kolem

4500 vinařů.

V celé oblasti se ročně vyprodukuje asi

307 000 000

lahví šampaňského. Téměř 90 % exportu představují největší značky, jako je Moët&Chandon, Dom Perignon, Veuve Clicquot a další.

Na výrobu jedné lahve šampaňského a klasickém objemu 0,7 litru se spotřebuje asi

1,2 kilogramu 49 000 000 hroznů a obsahuje průměrně

bublinek.

dění a pak jsou vína předurčená stát se středem pozornosti, i když jste o nich třeba ještě nikdy neslyšeli. Je potřeba definovat, kam patří ta výše zmíněná? CHUŤ ZEMĚ Skutečnost, že malopěstitelé nejsou ani zdaleka tak známí jako Grandes Marques, vůbec neznamená, že by jejich vína byla méně kvalitní – ale ani výrazně levnější. Často vyhrávají vážená odborná ocenění a patří mezi špičky vinných lístků nejprestižnějších restaurací světa, a to i kvůli nízké řemeslné produkci, která představuje v éře hojnosti skutečnou exkluzivitu. Snaha growers o vystižení terroiru už byla zmíněna, ale třeba vína Ullyse Collin potenciál půdy, z níž vznikají, dokonale vytěžují a stávají se pro66

středkem jejího smyslového vyjádření. Vinice Oliviera Collina, který vinařství provozuje, se nachází v Cogny, kde se půda už třicet centimetrů pod povrchem mění na křídu a obsahuje i pro Champagne velmi raritní pazourek, což formuje charakter chuti hroznů a následně vína – je minerální, zelená a doprovázená zastřeným téměř máslovým aromatem. Svěží, ale výraznou a nezaměnitelnou identitu ještě podporuje dozáž na maximální hodnotě dva gramy, jde tedy o extrémně suché víno a ve svém domovském regionu po všech stránkách neobvyklé. Olivier Collin začal s pěstováním vína teprve před několika málo lety, ale s produkcí 50 000 lahví ročně drží pozici největšího producenta single vineyard vína v Champagne.

RODINNÝ ODKAZ Daleko hlubší tradice než u výše jmenovaných vinařství je vepsána do DNA značky Fleury, jejíž příběh se začal k dnešnímu dni odvíjet už v 19. století. Vyzrálost se pomyslně promítla i do podoby jejích vín, velmi plných a kulatých, elegantních, nezřídka s tóny medu v dochuti. Fleury předchází pověst specialisty na Blanc de Noirs, tedy šampaňská čistě z modrých odrůd, ale vlajkovou lodí vytříbeného portfolia je rok na dubovém sudu a devět let v lahvi zrající Cuvée de Prestige Robert Fleury, tělnaté víno pojmenované po dědečkovi současného majitele. Úcta k předkům a rodinnému odkazu je v řadách growers cítit nejen na způsobu práce, ale projevuje se i v symbolice. 

SAVOIR VIVRE

TŘI DŮVODY,

PROČ SE ZAČÍT ZAJÍMAT O GROWERS Skutečnost, že šampaňské pochází z produkce growers, jakkoliv svědomitě a biodynamicky připravené, samozřejmě není zárukou kvality. Řada vín malopěstitelů je průměrná a bohužel i podprůměrná. Pokud chcete sázku na jistotu, tady je.

KDYŽ MÁTE ŠAMPAŇSKÉ RÁDI… …OVOCNÉ A PLNÉ F L E U RY, B O L É R O

Čistý Pinot Noir v podobě Blanc de Noirs je explozí intenzivních chutí vynořujících se z krémové hladkosti celku podtržené bohatým perlením. Aroma je teple ovocné, v chuti vyniká opulentní vanilka, dlouho znějící ořechy, šťavnatost zralých hrušek a dotek pro terroir příznačné minerální slanosti. Doba zrání tohoto elegantně aromatického extra brutu na lahvi činí celkem devět let a na jeho povaze je to znát.

…SVĚŽÍ A MINERÁLNÍ C H A R T O G N E -TA I L L E T, CUVÉE SAINTE ANNE

Lehké, jiskřivé a charakterní suché šampaňské s intenzivním jemným perlením. Ušlechtile vyvážená směs organicky pěstovaných odrůd Pinot Noir a Chardonnay z vinic v obci Merfy ležící na sever od Remeše. V chuti dominují zelená jablka a křídová mineralita s lehce chlebovým základem, ve vůni pak decentní tóny bílých květů. Založení rodinného vinařství Chartogne-Taillet s dvanácti hektary vinic se datuje do roku 1683, jde tedy o jednoho z nejstarších producentů vína v regionu.

…DELIKÁTNÍ RŮŽOVÉ M A R G U E T, SHAMAN ROSÉ GRAND CRU

V objemu produkce radikálně biodynamického vinařství Marguet tvoří růžová šampaňská téměř jednu třetinu a extra brut Shaman Rosé Grand Cru mluví za všechny. Jeho plnou, ale nakysle ovocnou podobu se stopami nezaměnitelné rebarbory, jahod a mandlí určuje směs Chardonnay a Pinotu Noir v poměru 2:1. Víno se projevuje intenzivní kořeněně-ovocnou vůní a komplexní chutí plnou decentních minerálních tónů, která je vzhledem k tmavě růžové barvě vína překvapivá. 67

VOYAGE

ARGENTINA ZEMĚ VÁŠNĚ Tango, víno, maso. Zrychlený tep života v Argentině definují vášně mnoha podob balancující na hranici Starého a Nového světa. Podobně rozmanitá je i mezi extrémy rozpolcená krajina této země a její příběhy. Připravila: Jitka Krulcová, Foto: archiv

VOYAGE

Víc než 5000 kilometrů dlouhá Ruta 40 je jihoamerickou alternativou k Route 66 a cíl dobrodruhů.

VOYAGE

rgentina dostala své jméno od španělských dobyvatelů podle jejich nadějí. Doufali, že Nový svět je plný bohatství, a konkrétně od území dnešní Argentiny si slibovali potenciál země plné netušených zásob stříbra. Jejich vize se doslovně nenaplnily, nicméně Argentina bohatstvím skutečně oplývá, a to hlavně přírodním. Její geografii napříč třiadvaceti provinciemi charakterizuje na jedné straně skalnatá poušť And a horké savany a na straně druhé ledovce se svými tyrkysovými jezery a dlouhá pobřeží plná života. KREV ZEMĚ Nedílnou součást identity temperamentní Argentiny představuje víno, nejčastěji červené a nejtypičtěji hluboký a komplexní Malbec, jehož charakter splývá s podstatou země, která jej rodí. Centrem světa argentinských vín je hornatá provincie Mendoza, rozkládající se ve stínu nejvyšší 70

KDYŽ NECHCETE PÍT JEN MALBEC... ...pak je vaší volbou Rossel Boher, prémiový koncept vinařství s tradicí od roku 1900 a zaměřením na limitovanou produkci sektů tradičními metodami. Vinařství doplňuje designový villa hotel, jehož strohou atmosféru dramaticky dotvářejí venkovní krby a neuvěřitelné výhledy z pozice na úpatí And.

hory amerického kontinentu, Aconcaguy. Sedmdesát procent produkce vínařství Argentiny pochází právě z Mendozy, kde najdete stovky bodeg. Místní vinaři dobře vědí, že o jejich vína je zájem, a v kombinaci s latinskoamerickou pohostinností tady segment vinařské turistiky funguje lépe než v mnoha tradičních evropských destinacích. Když jsme u té Evropy – místní enologickou tradici poněkud nepřekvapivě ustanovili evropští kolonizátoři, kterým už před staletími nemohlo uniknout ideální nastavení podmínek regionu, v němž počet slunečných dní v roce atakuje hodnoty absolutní většiny a kde je horská voda se svým minerálním složením pro révu doslova elixírem života. Ostatně nejen pro révu, v oblasti kolem města Maipu se mimořádně daří i pěstitelům oliv a jejich oleje patří mezi světovou špičku zastoupenou třeba rodinou Zuccardi.

VOYAGE

SYMBIÓZA POTĚŠENÍ Nejpříhodnější dobou, kdy do Argentiny vyrazit za vínem, je sezona mezi únorem a dubnem. Pokud nemáte čas nebo vůli objevovat celou Mendozu, vydejte se rovnou za čistou esencí jejího potenciálu, jímž je Valle de Uco, údolí řeky Tunuyan. Kdybyste tady měli navštívit jen jedno vinařství, ať je to Salentein. Bodega nabízí butikový hotel a hlavně dramatický poschoďový vinný sklep s centrální komorou s kruhovým půdorysem a úctyhodnými proporcemi, v níž se díky skvělé akustice podpořené dubovými sudy pořádají i koncerty vážné hudby. Umění se ve vinařství Salentein obecně dobře snoubí s vínem, jako autonomní část komplexu byla nedávno ve vinicích otevřená Kilka, centrum s ambicemi kulturního prostoru spojující degustace s galerií a na jisté úrovni i duchovním zázemím, součástí je totiž také kaple v působivém architektonickém ztvárnění. PŘÍMO U ZDROJE Jedinečné spojení designu, atmosféry a skvělého vína představuje v regionu Mendoza hotel Casa de Uco s pouhý-

mi šestnácti pokoji a neodolatelným outdoor spa. Z nekonečných vinic tady jejich majitelé dokázali vytěžit maximum, nejen pokud budete potenciál posuzovat ve sklence, ale i co do atmosféry. Jako hoteloví hosté si můžete objednat třeba piknik na „tajném místě“, kam se dovezete v koňském sedle, nebo se na večeři od elegantně prostřených stolů přesunout na grilování přímo mezi řádky révy – s pečlivostí a úctou hraničící s rituálem jej tady samozřejmě zajišťuje lokální asador. Neméně atraktivní alternativu ke Casa de Uco představuje Cavas Wine Lodge, komorní resort tvořený privátními vilami v rustikálně-koloniálním vzhledu, idylicky zasazenými do vinic. Jen pozor, pokud jde o prémiové hotely ve vinařských regionech Argentiny, nejsou příliš vstřícné k dětem – věková hranice obvykle začíná na dvanácti letech. MĚSTO DVOU SVĚTŮ Buenos Aires, metropole, jejíž charakter určuje už jen skutečnost, že město jako takové má necelé tři miliony obyvatel, ale jeho aglomerace třináct milionů, je místem kontrastů. Nezávislého pozorovatele těžko okouzlí při

 Alvear Palace, hotelová legenda z Buenos Aires.  Casa de Uco je unikátní designový hotel uprostřed vinic v regionu Mendoza.

projíždění ulicemi, protože po vizuální stránce není impozantní a na monumenty je skromná. Duše Buenos Aires dlí v kultuře, která se skrývá za zdmi domů tvořících zdánlivě obyčejné město na pomezí příběhů Starého a Nového světa. Místnímu slangu se říká lunfardo, obsahuje na pět tisíc výrazů a španělština v něm nese významný prvek italštiny jak ve slovní zásobě, tak v intonaci – není divu, v Argentině žije 25 milionů Italů. Tolik úvodem. Mezi čtvrtě, které v Buenos Aires musíte navštívit, patří v 19. století prestižní a dnes už spíš melancholický Barracas, dále hektické centrum pouličních nákupů a trhů El Once, ospale rezidenční Colegiales, prominentní Palermo Chico, trochu šílená a hodně barevná La Boca, domov nejuctívanějšího argentinského fotbalového klubu Boca Juniors, a samozřejmě Recoleta, místní downtown, kde najdete kromě nejvýraznějších architektonických počinů a řady památek i hrob nejvýraznější ženské postavy historie Argentiny, Evy Peron. ÚSPORNÝ SIGHTSEEING Pokud jde o památky, Buenos Aires v tomto směru neoplývá velkou nabídkou ikon. Mezi nejvýraznější stavby patří vládní dům Casa Rosada a opera Teatro Colón, oficiálně řazená mezi pět nejlepších koncertních sálů světa z pohledu akustických kvalit prostoru. 71

VOYAGE

Palác argentinského národního kongresu v Buenos Aires na západním konci třídy Avenida de Mayo. Protipól na stejné ulici mu tvoří vládní dům zvaný Casa Rosada.

Patagonský Perito Moreno z národního parku Los Glaciares patří mezi ledovce, které stále rostou. V koncové části jeho šířka dosahuje zhruba pěti kilometrů.

VOYAGE

Z horského pásma Sierras de Córdoba v centrální části země pochází velká část proslulého argentinského hovězího.

Honáci koní gauchos jsou národním symbolem Argentiny, ale zároveň stále živou tradicí, která má na venkově silné kořeny.

VOYAGE

Dále byste neměli minout knihkupectví El Ateneo Grand Splendid obývající budovu někdejšího divadla. El Ateneo patří mezi nejzajímavější knihkupectví vůbec, ročně se tady prodá asi 700 000 knih a na návštěvnost obchodu má nepochybně vliv dramatická atmosféra podpořená stropními freskami Nazarena Orlandiho a všudypřítomnými původními sochami. SVÁDĚNÍ VE DVOUČTVRŤOVÉM TAKTU Buenos Aires je městem zábavy a setkáte se tady s mnoha nástrahami. Pravidlo první: Nechoďte na tango show, pokud tedy z nějakého důvodu nechcete být součástí předražené turistické atrakce se závažnou absencí autenticity. Tím ale v žádném případě nechceme říct, že byste měli v Buenos Aires vynechat romantiku, která vám stáhne hrdlo při prvních tónech Por una Cabeza Carlose Gardela. Jen prostě zvolte autentickou cestu a místo turistických show si zajděte do některé z milong, což jsou taneční haly, kde je tango živou součástí dění a vlastně i jeho hybnou silou. Milong je ve městě celá řada a málokterá vás úplně zklame, ale pro čistý zážitek, po němž propadnete šarmu Argentiny, jděte do bohémské La Catedral v prostorech bývalého sila na ulici Saramiento. KOUZLO ZÁKLADNÍCH POŽITKŮ Celá Latinská Amerika se výrazně orientuje na požitky, mezi nimiž drží privilegované pozice jídlo a pití, a Argentina není výjimkou. Chcete-li se podívat do dění za scénou restaurací a barů Buenos Aires, správným místem je hlavní městský trh Mercado del Progreso na třídě Rivadavia s rozlohou 3600 metrů čtverečních a historií dlouhou téměř 130 let. Najdete tady všechno od kaváren přes prodej ovoce, řeznictví, rybárny a bazary až po tetovací studio a kadeřnictví. Čas večeře se mezi Porteños, jak se obyvatelům Buenos Aires říká, pohybuje až kolem deváté hodiny. Tomuto prime time předchází Merenda, jakýsi pozdní oběd probíhající kolem 74

čtvrté hodiny odpolední a zahrnující sendviče, kávu a další drobnosti. Gastronomická kultura odehrávající se v ulicích je jedním ze stavebních pilířů všedního života Buenos Aires. Chcete-li se na argentinské kulinářské scéně orientovat na úrovni místních znalců, sledujte blog Pick Up the Fork, který ve štědrých porcích servíruje novinky ohledně menu tradičních podniků, mapuje nová bistra, bary i restaurace a jedno i druhé poctivě recenzuje. Nicméně, existuje pár bodů, které byste měli považovat během pobytu v Buenos Aires za součást povinného to-do-listu. KULT MASA A OHNĚ Jedním z těchto bodů je návštěva některé z místních parillas, tradičních argentinských steakhousů. Mezi hotspoty této

DO YOU SPEAK STEAK? Na většině míst Buenos Aires se dříve či později a snáze či komplikovaněji domluvíte anglicky, ale vzhledem k téměř jednotné řeči kontinentu cizinci znalost několika španělských frází ulehčí život. Minimálně tedy pokud jde o objednávání steaků – a tady je vaše cesta k tomu ideálnímu. Vuelta vuelta: Ultrasyrový steak, při přípravě se nechá jen zatáhnout povrch masa. Bien jugoso: V podstatě medium rare propečení, jen trochu šťavnatější než v Evropě. A punto: Maso se servíruje v úpravě medium s růžovějším středem. Pasado de punto: Steak propečený lehce za hranici úrovně medium. Cocido: Well done, tedy propečený steak. Bien cocido: Velmi propečený steak.

disciplíny, u nichž se můžete spolehnout na autentičnost, patří La Cabrera nebo Parilla Don Julio, svatou trojici pak dotváří modernější La Carniceria. V Don Julio se váš večer může stát součástí příběhu restaurace, kterou ze dne na den znovu a znovu převyprávějí stěny vytvořené z prázdných lahví s podpisy hostů – stačí si prostě k jídlu objednat lahev vína, což je v Argentině mimochodem dobrý nápad i bez této přídavné motivace, a následně říct, že byste chtěli svou lahev po vypití zařadit k ostatním. Nejtypičtějšími řezy v parillas je rib eye, flank steak a svíčková, kromě steaků se ale servíruje i chorizo a polotvrdý ovčí sýr provoleta s oreganem a olivovým olejem. Parillas napříč spektrem nabídky od pouličních grilů v méně požehnaných čtvrtích až po fine dining standard spojují stejné suroviny a způsoby přípravy, menu je v podstatě unifikované, mění se jen atmosféra a úroveň servisu. Velká část Argentinců má překvapivě ráda steaky propečené, takže se nezapomeňte včas ozvat s instrukcemi pro vaši objednávku, pokud si maso přejete připravit jinak. FINE DINING PO ARGENTINSKU Argentina ale není jen o mase, typickým zástupcem fine dining podniků je třeba restaurace i Latina, která nabízí sedmichodové degustační menu šéfkuchaře Santiaga Maciase mapující kulinářskou kulturu od Mexika po Patagonii. V rámci degustace tady ochutnáte třeba argentinská hovězí líčka v kolumbijské kávě a redukci z freshe z cukrové třtiny. Na podobné, možná ještě o trochu vyšší, úrovni estetiky a kreativity je restaurace Aramburu, jejíž styl vychází z práce se strukturami ingrediencí, která je katalyzátorem objevných zážitků ze známých chutí. Trojici kandidátů pro elegantní večeři v Buenos Aires pak může uzavírat třeba Tegui Germana Martiteguie. Na jeho menu je cítit mezinárodní vliv a i díky tomu argentinskou tradici prezentuje ve velmi současné podobě. Ta se ideálně projevuje třeba na jednom ze signature pokrmů v Tegui, mušlích svatého Jakuba s kefírovou smetanou a quinoou. A po večeři? Dlouhé party odměřující hodiny k ránu v rytmech

VOYAGE

RUTA 40 Ruta 40 je dobrodruhům dobře známý dálkový spoj, mimochodem jeden z nejdelších na světě, který se jako páteř táhne se svými více než 5000 kilometry celou Argentinou. Jihoamerická alternativa k legendární Route 66 kopíruje linii And z bodu Punta Loyola u Rio Gallegos v provincii Santa Cruz až po La Quiaca v provincii Jujuy a především její jižní úsek protínající jen řídce osídlené území je motivem cest, které jsou samy o sobě cílem. Variabilitu podob trasy může ilustrovat třeba fakt, že její nejnižší bod se nachází na úrovni moře a nejvyšší ve výšce 5000 metrů nad mořem nebo že křižuje dvacet národních parků.

salsy a tanga najdete na každém rohu a téměř v každé čtvrti a vyplatí se tady vyzkoušet lokální koktejly založené většinou na čerstvém tropickém ovoci a vynikajících rumech. Pokud chcete něco trochu podpultovějšího, vězte, že Buenos Aires disponuje poměrně nezanedbatelnou scénou speakeasy barů. A protože nechceme narušovat koncept tajemství, prozradíme jen, že byste se měli poptat po podnicích Floreria Atlantico a Nicky Harrison. OKÁZALÁ ELEGANCE I KOLONIÁLNÍ ÚNIK OD VŠEDNOSTI

 El Colibri je exemplárním příkladem přerodu argentinských koňských rančů v exkluzivní hotely přibližující autentickou koloniální tradici.  Hotel Eolo u města El Calafate v provincii Santa Cruz je necelých sedmdesát kilometrů vzdálený od národního parku Los Glaciares. Vzhledem k patrné velmi nízké hustotě osídlení tvoří jednu z nejpříjemnějších základen pro výpravu k ledovcům.  Casa Fagliani je dílna s ševcovskou tradicí sahající až do roku 1892. V Argentině, ale i po celém světě, platí za specialistu na výrobu bot na koňské pólo a dalších doplňků pro tuto hru.

Co se týče ubytování, pětihvězdičkovou klasikou evropského standardu i stylu je majestátní hotel Alvear Palace s ideálním umístěním v samém centru Buenos Aires. O poznání komornější butikový koncept prodchnutý koloniální atmosférou skýtá sedmipokojový hotel Jardin Escondido ve čtvrti Palermo Soho, který spadá do edice Coppola Hideaways vlastněné filmovou rodinou Coppola. Francis Ford Coppola tady rád pobýval, údajně jej jedinečný genius loci místa obklopeného zahradami a historií inspiroval v psaní jeho scénářů. Návratem k opulentní eleganci Alvear Palace, ovšem s ambicemi předčít ji, je hotelová novinka Buenos Aires, Palacio Duhau ze sítě Park Hyatt. Součástí vytříbeného portfolia služeb je i zakázkové krejčovství a butler servis. 75

VOYAGE

VENKOVSKÁ ARISTOKRACIE Ale pryč z města. Argentina je současnou Mekkou koňského póla, nejstaršího týmového sportu na světě. Tradice chovu koní zosobněná místními gauchos zůstává na venkově stále intenzivně přítomná a cestou, jak do ní nahlédnout, jsou místní estancias, tedy ranče v typickém koloniálním stylu vlastním skutečné venkovské aristokracii. Mnohé estancias se – hlavně v dosahu větších měst – mění ve stylové hotely. Nejstarší z dochovaných argentinských estancias je La Bamba de Areco nacházející se 120 kilometrů od Buenos Aires, která je zároveň základnou stejnojmenného mezinárodního pólo týmu a funguje jako výjimečně sofistikovaný hotel snoubící kulturu gauchos, auru koloniální éry a filozofii chovu koní. Podobně unikátní prostředí najdete v El Colibri, estancii u Cordoby. S koňským sportem je neodmyslitelně spjato i ševcovské řemeslo a Argentina je domovem jednoho ze

světově nejuznávanějších nositelů této tradice, značky Casa Fagliano s historií sahající až do roku 1892 a pověstí tak privilegovanou, že se s ní pro spolupráci spojila i ikona švýcarské hodinařiny Jaeger-Le-Coultre. USHUAIA, KONEC SVĚTA Argentina má sice 4984 kilometrů dlouhé pobřeží, ale její pláže zdaleka nedosahují karibských kvalit, nejde o typicky plážovou destinaci. Mezi nejznámější zastávky co do přírodních krás Argentiny patří vodopády Iguaçu na stejnojmenné řece, největší komplex vodopádů světa s přepadem až 2700 metrů. Pokud ale hledáte méně romantické scenerie, vydejte se na jih, do Patagonie. Krajinu v argentinské části této rozlehlé oblasti tvoří větrem ošlehaná step nebo polopoušť přecházející v tundru, která je sice pro člověka nehostinná, nicméně plná fauny, jejímiž nejčastějšími zástupci jsou tučňáci a lvouni. Součástí Patagonie je i Ohňová

DAMOKLŮV MEČ INFLACE NAD HLAVOU ARGENTINY Přestože Argentina drží pozici druhé nejstabilnější ekonomiky kontinentu, politická situace je tady dlouhodobě nestabilní. Vypovídá o tom třeba fakt, že Argentina měla v roce 2001 během deseti dní pět prezidentů. Bizarní situace nastala v rámci občanských nepokojů po krizi plynoucí z devalvace měny. S problémy s inflací se Argentina potýká i v současné době, začátkem května se peso propadlo na historické minimum a situace vyústila až v žádost o půjčku od Mezinárodního měnového fondu ve výši 50 miliard dolarů. Snahy o záchranu měny se projevují i v ambicích víc rozproudit turistický ruch, takže se cestovatelům otevírají i dříve opomíjené části země, jako jsou pampy se stády vikuň nebo solné pláně a další oblasti. Vinou inflace se také mohou stále vzácnějšími stávat argentinská vína, protože vinaři jsou nuceni kvůli problémům s exportem snižovat produkci. 76

 Maják San Juan de Salvamento na jednom z ostrovů Ohňové země je známý spíš jako Faro del Fin del Mundo, tedy maják na konci světa. Stejný název dostal první posmrtně vydaný román Julesa Verna.

země, soustroví s klimatem podobným tomu islandskému, ležící při jižním cípu kontinentu. Na samém jihu jeho největšího ostrova, pojmenovaném jednoduše a výstižně Isla Grande de Tierra del Fuego, leží na břehu Beaglova průlivu město Ushuaia, někdější drsná vězeňská kolonie a zároveň adept na titul nejjižnějšího města světa. Konec světa, jak se mu přezdívá, stojí za návštěvu z mnoha důvodů a kromě až surrealistické krajiny a panenské přírody mezi ně patří i mimořádná izolovanost tohoto místa obklopeného tundrou a horami, která vás prostě donutí srovnat si myšlenky. Velmi příjemné zázemí pro takovou formu relaxu nabízí hned několik hotelů, které byste možná na tak odlehlém místě nečekali. Jedním z nich je třeba resort Los Cauquenes přímo na pláži Beaglova průlivu, jehož poloha je jako stvořená pro výpravy do kamenité divočiny. ÚZEMÍ LEDU Patagonie je v podstatě poslepovaná z rezervací a národních parků, ale vyniká mezi nimi Los Glaciares, ledovcové území o rozloze 4459 kilometrů čtverečních v provincii Santa Cruz náležející na seznam světového dědictví UNESCO. Ledovce a menší ledovcové masy jasně modré barvy, kterým je tady člověk téměř na dotek, střídají jezera, horské štíty patagonských And a lesy. Los Glaciares je v době našeho léta téměř nedostupnou oblastí, výpravy se sem pořádají v období od prosince do února, i tehdy je ale potřeba počítat s neústupným setrvalým větrem a teplotami kolem sedmi stupňů Celsia, jejichž pocitové hodnoty jsou ale mnohem nižší. 

TRAVEL ACCESSORIES

BUENOS DÍAS, BUENOS AIRES

Připravila: Jitka Krulcová Foto: archiv značek 2.

3. 1.

1. V kůži vázaný řemeslný cestovatelský deník z ultralehkého papíru. S M Y T H S O N / 1 3 2 0

KČ

2. Zlacené kuličkové pero z ušlechtilé pryskyřice v odstínu burgundy z edice Great Characters, která nejnověji skládá hold Johnu F. Kennedymu. M O N T B L A N C / 1 8 9 5 0 K Č 3. Hodinky Geophysic Universal Time zobrazující v jeden okamžik časy ve všech světových zónách. Pouzdro je vyrobeno z růžového zlata, řemínek z kůže aligátora. Prodává Carollinum. J A E G E R - L E - C O U L T R E / 6 5 9 9 0 0 4. Kůží čalouněný klasický cestovní kufr Safari v kombinaci odstínů masai red a ivory. G L O B E - T R O T T E R / 3 7 5. Sluneční brýle Reflex edition v retro designu s polarizovanými skly. P E R S O L / 7 5 0 0

KČ

620 KČ

KČ

6. Parfémová voda Neroli Amara od Quentina Bische je oslavou čisté svěžesti neroli, jíž doplňují tóny dřeva a růžového pepře. V A N C L E E F & A R P E L S , E X K L U Z I V N Ě V S Í T I P A R F U M E R I Í

FANN/3560 KČ

7. Kompaktní fotoaparát Leica X (model 113) s precizní optikou, možností manuálního řízení expozice a tělem v kombinaci hliníku a hořčíkové slitiny. L E I C A / 4 6 9 9 0 K Č 77

DISCOVERY

Lofoty

Golf pod polární září a nezapadajícím sluncem

Připravil: Leoš Kopecký, Foto: Lofoten Links, archiv

DISCOVERY

Klišé golfu v kulisách rovníkem saturovaných kontrastů tlumených pouze stíny palem má svou protiváhu. Musíte se za ní vydat k severnímu polárnímu kruhu, kde tendencím zrychlovat chod času odolávají v chladných vlnách Atlantiku rozeseté Lofoty. Místní hřiště Lofoten Links z pera legendy Jeremyho Turnera se místo do exotického tyrkysu halí do polární záře nebo věčného světla polárního dne. Obojí vás pohltí.

DISCOVERY

dyž člověk poprvé překročí polární kruh a pocítí živou sílu severu, je to nezapomenutelný zážitek. Z pohledu pravé atmosféry Skandinávie je naprosto bezkonkurenční zemí Norsko, kde je navíc hned několik golfových hřišť, kde si, při troše štěstí, můžete zahrát v kulisách polární záře. Kromě toho tady najdete i vůbec nejsevernější golfové hřiště na světě North Cape Golf Club, které leží pět set kilometrů za polárním kruhem. Nicméně pravděpodobně nejpůsobivější golfová destinace se nachází na magickém shluku skoro osmdesáti norských ostrovů, na Lofotách, které mají pověst jednoho z nejromantičtějších míst světa. Řeč je o téměř magickém hřišti Lofoten Links. JAKO Z TOLKIENOVÝCH SNŮ Na Lofoten Links fotil i slavný golfový fotograf Kevin Murray a svou cestu na ostrovy popsal takto: „Není snadné se sem dostat, musel jsem do Osla, pak lokálním letem na sever a potom ještě tři hodiny autem kolem scenerií, o kterých pochybujete, jestli jsou z tohoto světa – spíš jako bych projížděl všemi třemi svazky Pána prstenů současně.“ Cesta se od jeho popisu nezměnila, Kevin pravděpodobně z Osla přeletěl na letiště Evenes Harstad/Narvik, což je letiště, které vypadá trochu jako supermarket a má i dokonce podobnou otevírací dobu: ve všední den od 7 do 22 hodin, v sobotu jen dopoledne a v neděli zase jen odpoledne. Přímo na letišti si ale můžete pronajmout auto a vyrazit k cíli. Jednotlivé ostrovy Lofot jsou navzájem spojeny mosty nebo tunely, silnice jsou dokonalé a jízda pohodlná, takže bez problémů dorazíte na ostrov Gimsøy, v jehož rámci budete pokračovat směrem na osadu Hov. Odtud je to už jen pár minut a Lofoten Links nelze minout. Existuje i alternativní cesta, která vede převážně vzduchem, a to na dvě letiště, Svolvaer Helle nebo Leknes. Ta dělí od hřiště jen asi 50 kilometrů a auto si tu pronajmete také. A do třetice – z Osla můžete letět do Bodø a odtud trajektem na ostrovy, přičemž plavba zabere necelé čtyři hodiny a nepochybně má své kouzlo. Připravte se na civilizační detox, nejbližším větším městem u Lofoten Links je

asi čtyřicet kilometrů vzdálený Svolvær, hlavní město Lofot se čtyřmi a půl tisíci obyvatel. V JINÉM SVĚTLE Hřiště Lofoten Links je postaveno na starém vikinském pohřebišti a tato skutečnost bývá považována za jeden z důvodů, proč tady panuje nezaměnitelná spirituální atmosféra. Jde o typicky linksové hřiště, par 71, částečně postavené mezi skalisky. Umístění hřiště na 68. rovnoběžce, asi 160 kilometrů od severního polárního kruhu, mu dodává na výjimečnosti a řadí ho mezi golfové unikáty. O tom svědčí i fakt, že v roce 2015 bylo hřiště nominováno v soutěži World Golf Awards na hřiště roku. Vodní překážky tvořené oceánem, písečné pláže jako přírodní bunkery, skaliska, vítr a do toho pro Středoevropana absolutně nezvyklé arktické světlo, které je ve všech fázích dne vždycky něčím odlišné od toho u nás. Láme se přes ostré hrany hor, jiskří na zasněžených svazích na horizontu, odráží se od mořské hladiny, vytváří neuvěřitelně dlouhé stíny...

Připravte se na civilizační detox, nejbližším větším městem u Lofoten Links je čtyřicet kilometrů vzdálený Svolvær se čtyřmi a půl tisíci obyvatel.

 Ideální podmínky k tomu, abyste si golf na Lofotách zahráli pod polární září, nastávají v říjnu a v březnu.

Hlavním protagonistou ultimátního světelného představení je samozřejmě polární záře. Pokud ji tady chcete zažít, doporučuje se vyrazit na Lofoty v březnu nebo v říjnu, přičemž říjen nabízí pro golfisty lepší podmínky, což vystihuje už jen skutečnost, že letošní sezona trvá od 4. května do 14. října. Načasování je klíčové, ale díky teplému Golfskému proudu, který zahřívá celé pobřeží, se dá i chladnější počasí s golfem dobře sladit. RUKOPIS JEREMYHO TURNERA Původní devítijamkové hřiště dnešních Lofoten Links bylo otevřeno 14. července 1998, provoz hřiště rozšířeného na osmnáct jamek byl zahájen 4. července 2015. Pod projektem je podepsán legendární Jeremy Turner, jenž má na svědomí přes tři desítky hřišť v Norsku i dalších severských zemích. „Návrh golfového hřiště je vytváření příběhu, vytváření umělecké formy, vytváření asociací a také pochopení toho, jak společně fungují zemní práce, půda a technika. Prozkoumat rozvíjející se tajemství krajiny je primárním úkolem architekta. Potom musí vytvořit dynamiku hřiště, která přinese pocit dobrodružství, radost, motivaci a rozmanitost. Takové hřiště může žít mnoho desetiletí, dokonce i staletí,“ říká Turner o své práci. FILOZOFIE SEVERU Místo, kde se nachází hřiště Lofoten Links, je svěží, nedotčené, klidné. Existuje a funguje na principu souladu přírody a inteligence a povahy lidí, kteří tady žili, žijí a budou žít. Na Lofotách se nemyslí na okamžitý efekt nebo rychlý

DISCOVERY

profit, takže tady třeba klasické hvězdičkové hodnocení hotelů přesně nevystihuje realitu. Ubytovat se můžete přímo v blízkosti hřiště, kde je k dispozici několik typů pokojů s krbem, kuchyní a venkovní terasou s nádherným výhledem na sever a na otevřené moře. V Lofoten Links Lodges se společným obývacím pokojem a oddělenými ložnicemi s vlastními koupelnami se mohou ubytovat skupinky až šesti osob. Tato možnost v tomto místě naprosto klasického ubytování poskytuje ideální podmínky pro zážitky pod nezapadajícím sluncem v létě a pod polární září na podzim a v zimě. Jistý rezervační server uvádí, že ubytování v Lofoten Links Lodges dosahuje kvality 4*, které jsou ale v mnohém sporné. Wi-Fi je všude samozřejmostí, klimatizace naopak ne. Jste připraveni na vytápění dřevem s živým ohněm v kamnech? Na druhou stranu, k dispozici vám tady je vlastní sauna a jacuzzi. Kouzlo Lofot je mocné, a ten, kdo mu podlehne, se touží vracet. Na to sází i na místní poměry celkem velký developerský projekt, v němž budou od letošního podzimu v rámci Lofoten Links Lodges na prodej domy a pozemky. Ceny zatím nebyly přesně stanoveny, ale pozemek by tady měl vyjít na asi 2,5 milionu korun. Představa prázdninového domu na

severu, jen kousek od skvělého hřiště a s výhledem na moře a polární záři není vůbec špatná. HŘIŠTĚ, NEBO JÍZDÁRNA? Další možnost ubytování skýtají nájemní domky asi půl kilometru od hřiště. I ty respektují místní tradici, jsou samozřejmě dřevěné a s velmi podobným standardem. Norové si nesmírně sebevědomě chrání svou tradici, čistotu a kvalitu. Jako by nezapomínali na své předky, pro které světlo a teplo představovaly skutečný luxus a pokorně a s úctou si ho po každodenním souboji s přírodou dokázali užívat. Však také v pradávné norské historii bylo pro obyvatele ostrovů Slunce hlavním božstvem. V dávné historii má kořeny i další zajímavost tohoto místa, Islandský kůň. Ten byl vyšlechtěn během asi tisíce let křížením původně norského poníka s dalšími plemeny na Islandu a jde o neuvěřitelně odolné, inteligentní a přizpůsobivé zvíře, které v těch nejtužších zimách přežilo i díky tomu, že se naučilo přijímat za potravu sledě. Kousek od hřiště Lofoten Links je oblíbená jízdárna, kde těchto koní chovají víc než čtyřicet. Jízdárna nabízí projížďky po ostrově, což je zážitek pro začátečníky i pokročilé a rozhodně konkurenční program ke dni na golfu.

 Rybářská osada Henningsvær je jedním z center Lofot. Ve své nehostinnosti skrývá mystickou romantiku.

VŽDY NA HRANICI Rybářství bylo a je neodmyslitelnou součástí života Norů, a proto je skoro povinností se při návštěvě Lofot zastavit v rybářské osadě Henningsvær vzdálené asi třicet kilometrů od hřiště. Říká se jí také lofotské Benátky, protože osada se nachází na několika ostrůvcích, a přestože tu bydlí jen asi pět set obyvatel, najdete zde dost tradičních – trochu neútulných – kaváren i restaurací, a pokud si dopřejete procházku ranním či večerním přístavem, dojmy z ní vám pravděpodobně vydrží na celý život. O Lofotách platí, že ať už půjdete kamkoliv, všude budete v přírodě nebo na její nesmírně tenké hranici s civilizací. 

OPERA Na Lofotách, v blízkosti rybářské vesnice Sørvagen, by měl na ploše 11 000 m2 zhruba v roce 2020 vzniknout hotel Opera s výjimečnou organickou architekturou kopírující ve stylizované polohorizontální parabole stoupání krajiny ostrovů od pláží k horám. Nezaměnitelný futuristický design objektu, který splývá s okolím, pochází z pera ateliéru Snøhetta. Návrh klade důraz na přizpůsobení se limitům nastaveným drsným terénem, ekologii a spojení exteriérů s interiéry.

48 HODIN V...

Staré město, nový pohled Budapešť

Jsi-li v Římě, chovej se jako Říman. A jsi-li v Budapešti, chovej se jako Budapešťan. Vzhledem k tvárnosti podob metropole na Dunaji fascinující svou energií pověstné uherské vášně, impozantní uměleckou scénou a stále živou historií je tato výzva víc než motivující. Nechte se zavést tam, kde jste ještě nebyli... Připravil: Leoš Kopecký Foto: Rockstar Photographers, archiv

48 HODIN V...

ídeň, Praha, Budapešť. Pomyslný zlatý trojúhelník střední a východní Evropy je pro spoustu obyvatel tohoto regionu díky snadné dostupnosti každoroční destinací a není tak těžké propadnout dojmu, že tyto metropole znáte. Budapešť je z nich možná nejzajímavější, ať už atmosférou nebo rytmem života města, a my jsme se rozhodli, že získáme klíče od jejích méně turisticky exponovaných stránek. Průvodcem na této misi se nám stala budapešťská rodačka, novinářka a učitelka jazyků Ildikó Cséfalvay. Budínský hrad, Rybářská bašta nebo Řetězový most tak protentokrát zůstávají skutečně jen kulisami a na hlavní scéně stojí hudba, zpěv, tanec, romantika, energie, architektura a maďarská kuchyně. JAKO MÍSTNÍ Třída Váci utca je jednou z budapešťských tepen, ale pokud z ní sejdete do přilehlé Petőfi Sándor, odhalí vám Budapešť prostřednictvím bistra Jég-büfé svou tvář tak, jak ji znají a milují místní. Pekárna s cukrárnou a prodejnou delikates Jégbüfé má tradici od roku 1952 a velká část jejího kouzla spočívá v pomalém upíjení kávy na vysokých židlích za velkými výlohami rámujícími scénu všedních dní. Michelinské restaurace jsou v Budapešti aktuálně čtyři, ale i kdybyste

Tajemství jeskyní Portfolio muzeí a galerií je v Budapešti úctyhodné, ale chcete-li něco opravdu nezvyklého, udělejte si čas na Sziklakórház. Jeskynní prostor funguje jako muzeum skryté vojenské nemocnice, která svou významnou roli sehrála za druhé světové války a během revoluce v roce 1956. Zřizovatelem je Národní ředitelství pro zvládání katastrof a můžeme vám garantovat, že tohle se vás dotkne.

se rozhodli vyzkoušet všechny, přidejte k nim ještě podnik Fözelékfaló v samém centru. Turistu tady pravděpodobně nepotkáte, jak je rok dlouhý, jde v podstatě o bufet řekněme podobný jako Koruna v Praze – jen lepší. Ma-

ZÁKLADNA PRO PRŮZKUMY BRODY HOUSE Budapešť má v poměru k velikosti města pestrou nabídku pětihvězdičkových hotelů, které jsou skutečně na úrovni. Absolutní jedničkou je Gresham Palace ze sítě Four Seasons, úžasnou atmosféru má i New York Palace ze skupiny The Dedica Anthology. Vyzkoušejte ale v duchu celého konceptu netradičního pohledu na Budapešť něco jiného. Velmi výjimečnou aurou autenticky ekletické Budapešti se obklopuje bohémský Brody House. Najdete jej v Pešti, přímo naproti národnímu muzeu. Historie domu sahá do roku 1850 a na současném stavu jeho exteriéru je to poměrně patrné – nicméně právě v tom tady spočívá genius loci. Design interiérů je absolutně neopakovatelný, v podstatě tady nenajdete nic neosobního a spát v jednom z jedenácti individuálně dekorovaných pokojů je jako spát ve východoevropském antiku, jehož majitel má pravděpodobně kočovné kořeny. Pokud cestujete do Budapešti v páru, zarezervujte si včas dramaticky romantický pokoj Tinei se zlatou volně stojící vanou. 84

ďarskou všední kuchyni tady poznáte jako málokde. Do podobné kategorie kulinářských objevů bez ubrousků i servítek spadá Oktogon Büfé, maďarský fastfood s neomezenou konzumací za v přepočtu asi 90 korun. Najdete

48 HODIN V...

 Bleší trh Ecseri je plný skutečných rarit a představuje bránu do úplně jiné Budapešti. Nenechte se odradit značně omšelým a drsným vzhledem.

ho u křižovatky Oktogon, na konci třídy Andrássy. Za jídlem se samozřejmě často chodí i do budapešťské tržnice Vásásrcsarnok, ale pokud už nejste zvědaví na desátý stejný stánek se salámy Pick a sušenou paprikou, vyrazte do budské částečně street tržnice Fény utcai. Architektonicky velké market hall nemůže konkurovat, ale obsahově stoprocentně ano. Údajně tady mají nejlepší langoše ve městě a hodně zajímavá je i nabídka organických plodin z Maďarska a čerstvých řezaných květin. LOVCI POKLADŮ V ECSERI Baví-li vás nákupy, Budapešť pro tento sport obecně není příliš bohatou destinací, nabídka značek je slabší než v Praze a lokální brandy se zatím příliš neprosazují. Je tedy po všech stránkách lépe stráveným časem vyrazit po sociokulturní nákupní linii. Jako lovci pokladů si budete připadat na bleším trhu Ecseri, kde se ještě dají najít opravdové rarity v mimořádně autentických kulisách. Nenechte se odradit, diplomaticky řečeno, omšelým vzhledem tohoto místa, pořekadlo o krátkozrakosti souzení knihy podle jejího obalu tady funguje na sto procent. Cílovou adresou je v tomto případě Nagykőrösi útca a denně tady desítky prodejců nabízejí své zboží od osmi hodin ráno do čtyř odpoledne, jen v neděli pouze do oběda. Funguje to tady na stejném principu jako geograficky mnohem východněji – smlouvejte, je to přirozenou součástí procesu.

PO SETMĚNÍ Co se týče nočního života, nejproslulejším budapešťským hotspotem je asi Szimpla kert na Kazinczy utca – restaurace a music club, oblíbené místo místních. Nicméně není nutné tady strávit celý večer, budapešťskou atmosféru totiž daleko lépe podpoří Romkocsma, což je místní barová specialitka. Jde o skupinu velmi svébytných hospod a klubů v domech, které jsou téměř určeny k demolici. Jen pro pořádek, rom neznamená v maďarštině Rom, ale ruina. Dalším centrem zábavy po setmění je Goszdu udvar, komplex sedmi budov s nádvořími a pasážemi, někdejší součást židovského ghetta a aktuálně barová ulice v budapešťském downtownu.

 Velká tržnice už je turisticky dobře známá a je to na ní poměrně vidět. Vyzkoušejte na druhém břehu města autentickou alternativu Fény utcai.

Dnes je prostor otevřen 24 hodin denně zábavě a přesto, že se nachází v centru, je tady skutečně hlučno až do svítání, lhostejno jestli je úterý nebo sobota. Jen detail – pozor na kapsáře, nejsou tady ničím vzácným. Za deset minut chůze z Goszdu udvar se dostanete do Nagymezö utca, jíž se přezdívá budapešťská Broadway, což je popisné označení pro její charakter. K noci patří tanec a k Maďarsku patří čardáš, esence uherské vášně. Umět ho nemusíte, ostatně i s maďarskou krví v žilách je to poměrně náročný tanec, ale malou exkurzi do jeho principů si můžete udělat v některé z táncház, tedy tančíren, kde se čardáš vyučuje. Zkuste lehce folklorní Fonó, kde často hraje i živá hudba nebo modernější Gödör. Pokud dáváte přednost trochu jinému druhu tance, zajímavým intermezzem je velmi lokální retro music club Remix disco. SZIGETEM TO NEKONČÍ Maďarská metropole hostí jeden z největších hudebních festivalů světa, Sziget. Po této letní akci následuje podzimní klidnější počin, mezinárodní festival vín, který patří mezi nejprestižnější akce svého druhu v zemi. Návštěvníci, kterých bývá několik desítek tisíc, se mohou zúčastnit vinařské univerzity, aukce vín, sklizňového průvodu, vinařského trhu a mnoha doprovodných kulturních akcí.

48 HODIN V...

Maďarská vína stojí za ochutnání, obzvláště ta červená, a tohle je ideální příležitost ve zkráceném řízení nahlédnout do méně komerčních sfér lokální vinařské produkce. Ani v zimě kulturní scéna města neupadá, v této sezoně jsou oblíbené třeba koncerty vážné hudby Maďarského komorního orchestru v budově parlamentu. NOC POD KLENBAMI LÁZNÍ RUDAS Budapešť v sobě spojuje kulturu, aktivní umění a všední život a jako by se trochu bránila moderním trendům a novým technologiím, což je z určitého pohledu příjemné a uklidňující. Také řada úžasných historických staveb je po rekonstrukci a nově slouží svému účelu. Příkladem mohou být lázně Rudas blízko Markétina ostrova, vybudované během turecké okupace v 15. století. Nákladná rekonstrukce obnovila jejich slávu, ale tradice stále velí, že muži a ženy v určitých dnech musejí využívat bazény odděleně a smíšené koupání je možné pouze o víkendech. Za odpustek restrikce by se dal považovat fakt, že v pátek a sobotu sem můžete zajít i v noci, otevřeno je až do čtvrté hodiny ranní. Příjemná alternativa k návštěvě baru. Termální bazény s léčivými vodami jsou v Rudas extrémně teplé, až 42 0C. Nepsaným ambasadorem lázeňské tradice metropole na Dunaji s jejími devatenácti reprezentanty jsou lázně

Szentendre: Dvacet kilometrů do jiného světa Pokud vám to časové plány dovolí, vyjeďte si při návštěvě Budapešti do dvacet kilometrů vzdáleného Szentendre – česky Svatého Ondřeje, přezdívaného Montmartre Dunaje. Ani ne padesátitisícové město je koncentrovaným mixem umění a historie a zároveň se nedaleko můžete podívat na největší maďarský skanzen.

 Lázně Rudas nabízejí o víkendech noční koupání až do čtvrté hodiny ráno. 86

Széchenyi, lákající především na horký venkovní bazén. Alternativou pod širým nebem, v níž nepotkáte tolik turistů, je Palatinus Fürdő. Zdejší termální vody jsou bohaté na vápník, hořčík a sodík a komplex je velmi všestranný – najdete tady dětská hřiště, stejně jako pětipatrový skok a samozřejmě spoustu bazénů. BOHÉMSKÁ MEKKA UMĚLCŮ Pokud si chcete užít umění v klidu a v mírnějším tempu, navštivte Epreskerti művésztelep, což je prostor, který se v osmdesátých letech předminulé-

IF YOU CAN GET IN... HER MAJESTY THE RABBIT

ho století stal centrem maďarské umělecké scény. Jde vlastně o velký park, původně morušový sad, kde si jako první postavil své studio sochař Adolf Huzsár. Dnes tady sídlí i maďarská Vysoká škola výtvarných umění. Od osmdesátých let se toto společenství ve světě nazývané Epreskert Artists Colony zavedlo tak dobře, že ti, kteří si to mohli dovolit, si tu koupili domy a byty. Sochařům byla zasvěcena ulice Lendvay, malířům ulice Bajza a společenský život nejkošatěji kvetl ve společném domě spisovatele Móra Jókaiho a malíře Árpáda Fesztyho. 

Speakeasy podniky jsou takovou vzpomínkou na éru prohibice, kdy byl vstup do baru možný jen na důvěrné pozvání, případně po vyřčení hesla. Na stejném principu funguje řada klubů i dnes, populární jsou především v New Yorku nebo v Londýně. V Budapešti tento lákavě undergroundový fenomén reprezentuje piano bar Her Majesty the Rabbit, o kterém vám můžeme říct jen to, že ho najdete někde v Budapešti. Sdělení přesné adresy a umožnění vstupu funguje na principu členství nebo na základě schváleni návštěvy členem týmu podniku – v tomto případě ovšem musíte počítat s tím, že bude posuzován váš přínos elegantní a striktně decentní atmosféře baru, mezi jehož pravidla patří zákaz používání mobilních telefonů, zákaz vstupu v šortkách a – na to pozor – zákaz krmení králíků. Kromě atmosféry je to tady celé o koktejlech, takže pokud dostanete příležitost stát se na jeden večer součástí společnosti Her Majesty the Rabbit, nezůstávejte při zemi a ochutnávejte.

NEW SEASON STYLE

VÝCHODNÍ PŘÍSLIBY 1.

5. 7.

1. D‘Âme De Pique z kolece D‘Ailleurs je parfumérskou básní složenou Údolí růží ve středním Bulharsku. Intenzivní smyslné tóny růže z těchto končin v kompozici doprovázejí akordy černého rybízu a hrušek s dotekem malin a šafránu. Dlouho znějící základ vůně tvoří temně hřejivý santal kontrastující s vanilkou. E V O D Y , O D 2 2 5 0 K Č / 5 0 M L , E X K L U Z I V N Ě V P A R F U M E R I Í C H F A N N 2. Hedvábné loose fit košilové šaty s perleťovými knoflíky a prodlouženým zadní dílem v odstínu burgundy. S A LVAT O R E F E R R AG A M O , 2 2 0 0 0 K Č

3. Quartzové šperkové hodinky s výraznou linkou motivu medové plástve vyrobené ze žlutého 18kt zlata osazené 38 diamanty o celkové váze 2,07 karátu. Průměr pouzdra je 19 milimetrů a výška pouhých 7 milimetrů. C H A U M E T , I N F O O C E N Ě N A V Y Ž Á D Á N Í 4. Khaki kabelka Kan I z telecí kůže s detailně zpracovaným řetízkem k nošení v ruce nebo přes rameno, F E N D I , 4 3 2 5 0 K Č 5. Semišové kotníčkové peep toe boty Vamp. G I A N V I T O R O S S I , 1 7 3 0 0 K Č 6. Ambra a pižmo. Tak nekompromisní je základ animálně seduktivní vůně tělového oleje Another 13, který doplňuje jasmín a mech. Speciálně připravená suchá konzistence zajišťuje příjemnou aplikaci. L E L A B O , 1 4 0 0 K Č 7. Dlouhodržící pečující rtěnka s obsahem hedvábného pudru s mikročástečkami pravého zlata. S E N S A I , 1 5 5 9 K Č

Připravila: Jitka Krulcová, Foto: archiv značek 87

EXPERIENCE

ZA NEJLEPŠÍM PRAŠANEM

EXPERIENCE

Jídlo, design, kultura, pohled na život. Japonsko představuje jiný svět v mnoha ohledech a posledních pár let se k nim počítá i lyžování. Tamní hory na ostrově Hokkaidó se v sezoně topí v prašanu doprovázeném zvěstmi o tom, že je nejlepší na světě... Připravil: Lukáš Vincent Foto:Archiv 89

EXPERIENCE

ihon, země vycházejícího slunce. Již mnoho let vyhledávaná destinace gourmetů je stále populárnější položkou na seznamu plánů milovníků lyžování. Hornaté ostrovy, nad které větry z Asie přes Japonské moře přinášejí štědré množství sněhu, se v posledních letech staly magnetem pro vyznavače jízdy v čerstvém prašanu. S dokonale vybavenými zimními středisky na podobné zeměpisné šířce jako evropské Alpy nabízí Japonsko mezi prosincem a dubnem úžasnou lyžařskou zkušenost obohacenou o nezvyklé kulturní zážitky. Vždyť v kolika evropských střediscích si můžete večerní program poskládat z lyžování v prašanu následovaného koupelí v horkých termálních pramenech a celé to zakončit steakem z pravého wagyu? 90

 Pro krajinu hor na Hokkaidu jsou typická takzvaná sněhová monstra, japonsky se jim říká Juhyo. Jde jednoduše o stromy obtěžkané tamním pověstným prašanem.

EXPERIENCE

SVATÁ TROJICE VÝCHODU Niseko – Hakuba – Myoko. Dalo by se říct, že jde o japonský ekvivalent francouzského tria Chamonix – Courchevel – Val d´Isere, jen poměrně dobře utajovaný přespolním. Udržet tajemství japonských hor pod pokličkou se podařilo i navzdory zimním olympijským hrám v Sapporu v roce 1972 a až oslabení jenu na začátku devadesátých let ruku v ruce s boomem levnějšího létání a ambicemi australských Kolumbů postupně svahy Niseka, Habuka a Myoka objevily pro západní svět a vlna lyžařů mířících k japonským břehům, aby posléze vystoupala do hor, začala narůstat jako tsunami. Zdejší lyžařská krása a neméně významné après-ski faktory, mezi nimiž bezesporu vyniká kultura jídla a čistota designu, dokážou bohatě vykompenzovat dvanáct hodin letu.

NEJLEPŠÍ PRAŠAN NA PLANETĚ Představte si prašan tak hustý, že po něm budete plout jako po krémovém sýru. To je jeden ze sloganů, kterým na své sjezdovky láká oblast Niseko na jižním cípu nejsevernějšího ostrova Hokkaidó. S až patnácti metry napadaného sněhu za sezonu jde o jedno z nejzasněženějších lyžařských středisek na světě a Mekku těch, kterým freeride nedá spát. Japonci pak speciálně doporučují večerní lyžování s odvoláním na to, že svit měsíce a čerstvý prašan pod patkami lyží vytváří neopakovatelnou kombinaci, díky níž pochopíte japonské hory a odkryjete jejich exotickou romantiku. „Zažít Niseko“ nicméně nekončí nočním sjezdem. Centrum sportovního i společenského života tady tvoří moderní ski resort Annupuri nabízející pest-

rou paletu sofistikované zimní zábavy i poté, co sundáte z nohou lyžáky.

 Butikové apartmány Yasuragi jsou typickou demonstrací toho, proč je pro japonské lyžování vhodnější zvolit jako základnu soukromé ubytování než hotely.

V JAPONSKU ŽIJETE PROTO, ABYSTE JEDLI Niseko neoplývá kulturními památkami, ale sází především na své přírodní dary v podobě velkého množství horkých vulkanických pramenů zvaných onsen a samozřejmě dokonalou kuchyní. Podle posledního vydání průvodce Michelin na Hokkaidó získalo alespoň jednu hvězdu na 72 restaurací, dalších 114 pak drží o stupeň nižší označení Bib Gourmand. Standardy michelinské hvězdy přímo v Niseku reprezentuje elegantní restaurace Kamimura, která nabízí fusion francouzské a japonské kuchyně. Na nižších stupních diktátu michelinské hierarchie definovaných titulem Bib Gourmand najdete třeba sushi restauraci Wakatake, kde chuťový

EXPERIENCE

zážitek umocňuje spektakulární výhled na horu Yotei nebo třeba podnik Sessa šéfkuchaře Hiroyukiho Namekawy, kde servírují pravé Wagyu. Dobré jídlo samozřejmě není jen o oficiálních hodnoceních, lyžaři z Niseka se shodují, že dost možná nejlepší ramen v životě si dáte v tamní Asahikawa Ramen Tozanke. Každopádně v od Niseka tři hodiny vzdáleném dvoumilionovém Sapporu naleznete hned tři trojhvězdičkové restaurace – vyzkoušejte z nich sushi podnik Miyakawa. Jen pozor, co se týče restaurací, na mnoha místech je potřeba počítat s tím, že bezhotovostní platba nemusí být akceptována, řada podniků přijímá pouze cash. Dalším překvapením oproti současnému stavu v evropských metropolích může být fakt, že ve většině japonských barů a restaurací se kouří uvnitř. PRAVIDLA ONSENU Koupání v horkých termálních pramenech onsen je v japonských horách jedním z nejoblíbenějších rituálů. Relaxaci 92

tady ale provází přísná tradiční pravidla. Nejzásadnější z nich se týkají hygieny a zahrnují velmi pečlivou očistu před vstupem do lázně a zákaz rozpuštěných dlouhých vlasů. V plavkách tady nejste vítáni – a na tomto místě se sluší upozornit, že onseny jsou buď smíšené, nebo oddělené pro ženy a muže, takže si každý může vybrat svou úroveň komfortní zóny. Dalším pravidlem je zachovávání klidu a ticha – žádné skákání, cákání, potápění, ani plavání, prostě si jen užijte přírodní horkou koupel. Japonský pohled na svět je velmi konzervativní, takže se může stát, že do onsenu vám nebude umožněn přístup, pokud máte tetování – v japonské kultuře je to pořád tak trochu tabu. Úžasný venkovní onsen s kamennou konstrukcí a ikonickým výhledem na horu Yotei najdete v hotelu Hilton, kde se ženy a muži koupou odděleně. Podobné výhledy doprovázejí i návštěvu onsenu Hirafu-tei. Koupelím v páru je nakloněn onsen Makari a dobrou zprávou je, že ani tady nepřijdete o dohled impozantního velikána Yotei.

MEDAILOVÁ HAKUBA Místem, které s Nisekem bojuje o pozici japonské lyžařské jedničky, je Hakuba. Po dvaceti letech toto jméno Evropanovi už možná povědomé nebude, ale na zdejších sjezdovkách se v roce 1998 bojovalo o stejné zlaté medaile, které si v nedalekém Naganu na krk pověsili čeští hokejisté. Díky této olympijské minulosti je Hakuba zřejmě nejznámější a nejrozsáhlejší lyžařskou oblastí Japonska. S vrcholy dosahujícími výšky kolem tří tisíc metrů nabízí nejdelší sjezdovky stejně jako nejkomplexnější zázemí pro minoritnější lyžařské disciplíny, jako je třeba jízda v boulích. Orientovaná přece jen na masovější turismus než high-end Niseko, Hakuba nabízí celé spektrum ubytovacích zařízení, od pětihvězdičkových Solar Chalets s třemi ložnicemi a dokonalým výhledem na zasněžené vrcholky hor až po bed and breakfast v někdejší olympijské vesnici. Podobná šířka nabídky se týká i restaurací. Pokud přijde den,

EXPERIENCE

kdy vás již omrzí objevování kulinářských zázraků Japonska a pocítíte potřebu navrátit svůj žaludek alespoň částečně na starý kontinent, zajděte do místní francouzské restaurace Traumerei, která je ve svém oboru jednou z nejlepších v zemi. UNIVERZÁLNÍ MYOKO Poslední volbou, oproti Hakubě poněkud méně vyzývavou, by mohlo býti Myoko. Místní svahy budou vyhovovat jak těm, jejichž lyžařské schopnosti si žádají ještě jisté vybroušení a kteří tak čas od času využijí měkkou peřinu prašanu usnadňující přistání, tak i těm, jejichž lyžařské umění už ozdobilo nejeden evropský či americký svah a nyní si touží přidat do portfolia i kolébku japonského lyžování. Ski historie Myoko Kogen, jak zní celý název oblasti, sahá až do počátku 20. století a právě tady podle všeho Japonci položili základy místní lyžařské kultury. Dnes je zde k dispozici komplexní středisko s několika desítkami kilometrů sjezdovek. Jako polyžařský program se pak v lednu nabízí Dontoyaki Festival Ohně nebo třeba výlet k nedaleko sídlícím sněžným opicím v Jigokudani Parku. V každém případě se doporučuje – ostatně jako v celém Japonsku, ale zde zvlášť – okusit místní rýžové víno saké. Ta má být právě v prefektuře Niigata, ve které Myoko leží, nejlepší v celém Japonsku. 

Dlouhá cesta (historií) na svah Do počátku 20 století Japonci lyžování neznali. Tamní příkré a neprostupné hory pro něj nebyly vůbec vhodné. Za poslední století ale Hokkaidó výrazně změnilo svůj krajinný charakter, se založením státu vznikla potřeba papíru a ostrov byl odlesněn. To jako vedlejší efekt položilo základy vzniku ski kultury.  Michelinskou hvězdou oceněná Kamimura prezentuje fusion francouzské a japonské kuchyně – jehněčí si na ostrovech dáte málokde.

KDE BYDLET?

Co se týče ubytování, v japonských horách je lepší sázet na chalety a privátní apartmány než na hotely. Ne že by hotely byly tak špatné, ale s privátnějším segmentem se nedají srovnávat jak po stránce designu a kvality vybavení, tak v otázkách prostoru. Vyzkoušejte třeba jednu ze čtyřložnicových ski-in, ski-out vil s privátním onsen v Aya Villas. Pokud ale přece jen chcete jít klasickou hotelovou cestou, nejzajímavější bude stylový, přírodními materiály vybavený a prostřednictvím velkoformátových oken okolí velkoryse otevřený hotel Ki. V poslední době v oblasti vzkvétá také development prémiových nemovitostí dimenzovaných jako sezonní byty, za pozornost stojí třeba projekt Odin, který spojuje hotelový a rezidenční koncept.

WHEN IN JAPAN

+SHIKI-SHIMA Cesta, která je cílem

Od roku 1964, kdy se na kolejích objevil první Šinkansen, se mnohé změnilo. Japonské vlaky už netouží dosáhnout prvenství pouze ve sféře rychlosti, poslední roky se zaměřují i na nekompromisní luxus v otázkách designu i servisu. Novou laťku v této oblasti celosvětově nastavuje vlak Shiki-shima, v podstatě pětihvězdičkový hotel na kolejích. Připravila: Aneta Birnerová Foto: archiv JR east 94

WHEN IN JAPAN

současnosti japonské ostrovy ovládá triumvirát vlakových souprav dosahujících nejvyšší úrovně kvality v oblasti cestování. Kjótský Twilight Express Mizukaze navržený ve stylu art deco, tradiční Royal Express s trasou vedoucí přes poloostrov Izu a nakonec nejslavnější z nich: tokijská vlaková souprava Shiki-shima, která v sobě propojuje lásku k japonské estetické tradici a futuristický design. Vlakové prostory soupravy Shiki-shima se staly výzvou pro slavného designéra Kena Okujamu, který využil svých vzpomínek na soirée s efektivitou z dob navrhování vozů Porsche AG, Ferrari Enzo a Maserati Quattroporte. Výsledkem je netradiční interiér s převládajícím prvkem dřeva působící jako vstup do japonské zenové zahrady, který si podává ruku s čistým moderním designem dvou prosklených observatoří na koncích soupravy ve skeletonovém stylu konstrukce, jež nabí-

zejí výhled na východojaponské neproniknutelné lesy, terasovitá rýžová pole a divoká skalistá pobřeží podél citlivě vybrané trasy vlaku. Design uplatňuje tradiční japonské vzory a materiály, jako je washi papír, ručně tkané koberce z Yamagaty evokující mech a různé typy laků, ale finální efekt je mimořádně současný a osobitý. Úctyhodný je autentický dojem velkorysosti prostoru, který interiéry vlaku na logicky omezené ploše vytvářejí. MISTR NAKAMURA A HUDBA NAOKI SATA Vizuální vjemy doplňuje detailně promyšlené menu, které koresponduje s aktuálním ročním obdobím a lokální kuchyní z oblastí, jimiž vlak projíždí. Ukojení kulinářských očekávání zaručuje kuchařská michelinská hvězda Kacuhiro Nakamura. Stačí se usadit u stolů ve tvaru půlměsíce v jídelním  Exkluzivnímu japonskému vlaku Shiki-shima se přezdívá Hotel na kolejích. V roce 2017 jej světu představila Východojaponská železniční společnost, JR East.

voze a vychutnat si například hovězí steaky z prefektury Iwate nebo mořského úhoře s okurkou, který je ozdoben tahem štětce černého česneku. Vedle talířů najdete příbory, jejichž design byl navržen ve společnosti Yamazaki Kinzoku Kogyo, která pravidelně přináší dokonalost na stoly během banketu u příležitosti předávání Nobelových cen. Také hudební doprovod odpovídá sceneriím měnícím se za okny. O jeho kvalitu se postaral oceňovaný skladatel filmové hudby Naoki Sato. Hra na piano spolu s osvětlením dekorovaným zlatými doplňky a funkčním krbem dotváří intimní atmosféru baru umístěného v hlavní hale. Dohromady vlak tvoří deset vagonů pro maximálně 34 pasažérů a nabízí celkem sedmnáct kupé, tedy spíš apartmánů, které jsou prostornější než velké procento tokijských bytů. V rámci nejprémiovějšího dvoupatrového apartmá cestující mohou využít vlastního obývacího pokoje, ložnice a koupelny s vanou obloženou cypřišovým dřevem a dokonce krbu. OSTROV ZASVĚCENÝ PROMĚNÁM PŘÍRODY Ať už se jedná o krátké básně haiku nebo slavnosti macuri, japonská estetická tradice vždy nacházela inspiraci v proměnách přírody. Jinak tomu není ani u Shiki-shimy, jejíž název v překladu znamená Ostrov čtyř ročních období. Od chvíle, kdy vkročíte na palubu vlaku, je vše podřízeno síle prožitku, který nabízí příroda za oknem: od sezonního menu až po měnící se trasu vlaku v průběhu roku, která ovšem vždy začíná na tokijském nádraží Ueno a vede na sever napříč regionem Tóhoku. Po cestě vlak zastavuje u starobylých svatyní, podél divokého pobřeží nebo v blízkosti dalších přírodních krás. Cena za jízdenku pro jednu osobu se pohybuje v přepočtu od 63 000 do 282 000 korun za osobu a vybrat si můžete z jedno až třídenního okruhu. Ale rozhodně není kam spěchat. Přestože se vlak poprvé představil veřejnosti teprve před rokem, získal si na takové oblíbenosti, že už teď jsou k dispozici lístky až pro jarní sezonu příštího roku. To je víc než dostatek času pro naplánování nezapomenutelné cesty…  95

ART/NOVÁ GENERACE

JULIUS REICHEL Připravila: Jitka Krulcová, Foto: Pavel Kubesa

Obrazy považuje za objekty, jejichž rovina by se neměla omezovat na instalaci na stěně. Prostřednictvím malby chce vyprávět příběhy, jejichž zdroj nachází v městské džungli a její symbolice. Vizuální umění a umění obecně

 Narodil se roku 1981 v jihočeské Kaplici a od roku 2007 žije a tvoří v Praze.  Vystudoval zemědělství, konkrétně obor výsadby a údržby veřejné zeleně, který z něj podle jeho vlastních slov udělal zahradníka. Navštěvoval i Vyšší odbornou školu pozemkové úpravy a ekologie regionu a v rámci civilní služby pracoval v Českém Krumlově v zámecké zahradě. Jako o zahradách přemýšlí i o svých obrazech, oba obory prý spojuje skutečnost, že jejich tvůrce musí přemýšlet padesát let do budoucnosti, ale zároveň fungovat v rámci starého, již existujícího a jistým směrem se vyvíjejícího mechanismu.  Rok studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, školu ale nedokončil. Později vystudoval Intermediální komunikaci na UMPRUM pod vedením Jiřího Davida.

 Jeho ideologickým vzorem, pod le vlastního vyjádření inspiračním zdrojem energie, je Satoši Nakamoto.  Necítí se být vyloženě malířem, svou práci definuje spíš jako oscilaci na pomezí oborů, a s plátnem v instalaci často pracuje jako s objektem a vybízí i k haptické rovině vnímání malby. Jeho motivy vychází ze symboliky městského prostředí a malba je plná odkazů a jinotajů.  Od listopadu působí v novém ateliéru v pražských Holešovicích. Při práci poslouchá audioknihy, často i víc než deset hodin bez přerušení. Inspirují ho díla amerického historika a spisovatele Timothy Snydera, jmenovitě třeba Krvavá země. Z českých spisovatelů uznává především Emila Hakla, oblíbil si od něj knihu Intimní schránka Sabriny Black s dějem zasazeným do poloviny 90. let minulého století, tedy éry českého podnikatelského boomu.

Statement „Jsem stopař, v nutnosti lovec. Vzývám ideální tvar, formu, rytmus, obsah, strukturu. Vše je pro mě o pocitech, empatii, intuici pramenící možná ze zkušenosti z vlastní životní bubliny.“

vnímá jako zahradu

„V umění u nás funguje sebekolonizace. Snažíme se

– a má k tomu dobrý

dělat něco, co frčí na Západě, a zapomínáme na vlastní

osobní důvod. Julius

identitu. I v našem prostředí může vzniknout signifikant

Reichel, absolvent

a umění je o signifikantech.“

ateliéru intermediální konfrontace Jiřího Davida na pražské UMPRUM patří k výrazným postavám nové generace českých umělců. 96

VÝBĚR Z VÝSTAV Julius Reichel má na kontě desítky samostatných výstavních projektů a další desítky skupinových instalací v řadě světových metropolí jako je Berlín, Varšava, Londýn nebo Brusel a další. Orient / Kim? Contemporary Art centre, Riga Bozar / Center for Fine Arts, Brusel Bunkier Sztuki / Gallery of Contemporaryart, Krakov Nuance Freshovosti / Galerie Léto, Varšava – skupinová Aktuálně: Death Row / Nod, Praha

ROZHOVOR

JAN REMR: MUSELI JSME BÝT DRAVÍ, ABYCHOM DOKÁZALI VYRŮST Proč privátní bankovnictví nepohltila vlna změn internetového věku? Jaké jsou hlavní motivy investorů k nákupu zlata a proč se Češi stále tak trochu bojí investovat do umění? Kdy nás čeká další krize? Na to všechno odpovídal ředitel privátního bankovnictví Raiffeisenbank Jan Remr. Připravila: Jitka Krulcová, Foto: Ondřej Pýcha 99

ROZHOVOR

Jak dlouho jste s privátním bankovnictvím na českém trhu? Raiffeisenbank jako taková aktuálně slaví v České republice pětadvacáté výročí, nicméně celá skupina je výrazně starší a shodou okolností název privátního bankovnictví nese jméno jejího zakladatele Friedricha Wilhelma Raiffeisena. Ten banku založil v roce 1886, takže až sem sahají kořeny naší skupiny. Privátní bankovnictví Friedrich Wilhelm Raiffeisen se na českém trhu začalo rozvíjet před patnácti lety poté, co si banka již zajistila všechny potřebné funkce a dosáhla kritické masy. Vstupovali jsme na trh relativně pozdě, až poté, co na něm byly v rámci privatizací velké bankovní skupiny už etablované. My jsme oproti nim měli vstup náročnější, ale díky tomu jsme do vínku dostali větší dravost po-

retailovou klientelu. Optikou velikosti dnešního privátního bankovnictví Raiffeisenbank jsme naprosto srovnatelní co do počtu klientů i objemu aktiv s největšími bankami na trhu. Je to dané právě historickým profilováním naší banky a samozřejmě k tomu přispěly i akvizice, největším dílem asi akvizice CitiBank a jejího portfolia CitiGold z roku 2016. Zmiňoval jste, že na segmentu privátního bankovnictví se na českém trhu podílíte asi patnáct let. Jak se za tu dobu privátní bankovnictví jako takové změnilo? Za posledních patnáct let byl vývoj bankovnictví obecně v České republice velmi dynamický, promítly se do něj nové technologie, které přinesly

Ačkoliv se bankovnictví vyvíjí velmi dynamicky, jeho privátní segment si zachovává konzervativní přístup – máme desítky procent klientů, kteří vůbec nepoužívají internet banking. třebnou pro to, abychom mohli vůbec vyrůst. Museli jsme se oproti již existující konkurenci výrazně víc snažit získat si nové klienty i udržet ty stávající. I po těch pětadvaceti letech je ale vidět, že ve srovnání s velkými hráči jsme dynamičtější. Akvírovali jste do privátního bankovnictví spíš klienty konkurenčních bank, nebo se rekrutovali z řad vašich tehdejších klientů, které jste měli ještě před vstupem do privátního segmentu? Obecně platí, že klienti privátního bankovnictví mají ve zvyku diverzifikovat svůj majetek, takže mají třeba dvě i tři privátní banky, aby mohli srovnávat. Kromě toho platí, že Raiffeisenbank se vždy profilovala jako banka pro movitější, afluentnější klientelu a díky tomu i báze pro generický růst klientů uvnitř banky byla vyšší než třeba v případě jedné z největších bank na trhu, která na jednu stranu disponuje nejrozsáhlejší pobočkovou sítí, ale na druhou stranu se specializuje na vrcholně masovou 100

nové metody placení a změnily způsob, jakým klienti banky a jejich pobočky využívají. Dnes už běžně vztah mezi bankou a klientem funguje na bezkontaktní bázi, klient si sice účet otevře přímo na pobočce, ale následně už vše obsluhuje prostřednictvím internetového bankovnictví. V posledních dvou letech ještě výrazně stoupla obliba mobilního bankovnictví, kdy si lidé spravují finance skrze chytré telefony. V privátním bankovnictví nejsou tyto trendy tak patrné, a to zejména proto, že v tomto segmentu je vztah bankéře a klienta budovaný na důvěře a skutečně silné osobní bázi. Ačkoliv se bankovnictví vyvíjí velmi dynamicky, jeho privátní segment si zachovává konzervativní přístup – třeba u nás v privátním bankovnictví máme desítky procent klientů, kteří vůbec nepoužívají internet banking. Privátní bankovnictví se tedy příliš nemění. Dá se to říct i o profilu jeho klientů?

Ten se nemění z pohledu chování klientů, ale rozhodně se mění co do jejich náročnosti. Před deseti, patnácti lety stály hlavní principy privátního bankovnictví především na tom, že jste měli pro jeho klienty o něco lepší propozici než pro běžnou retailovou nabídku. Samozřejmě i tehdy fungovalo privátní bankovnictví na vztahu bankéře a klienta, ale dnes už klienti očekávají víc a abychom jejich očekávání naplnili, musíme se pohybovat na úrovni různých doplňkových služeb. Všechny banky v segmentu privátního bankovnictví už začaly nabízet různé doplňkové produkty jako možnost investovat do umění, zlata nebo concierge služby, které mají klientovi zpříjemnit život. Banky investovaly do toho, aby klienti privátního bankovnictví měli i přes rozvoj technologií stále komfortní přístup k realizování svých nadstandardních transakcí na osobní rovině. To, co se odehrálo ve vývoji privátního bankovnictví v posledních patnácti letech sice není tolik vidět navenek, ale jde o poměrně dramatické změny. Mezi ty velmi významné patří třeba pozice českého privátního bankovnictví ve vztahu k zahraničním privátním bankám. Před patnácti lety celá řada klientů z České republiky směřovala své finance do zahraničí, populární byly švýcarské banky kvůli jejich tradici, historii a větší míře diskrétnosti, ale posledních několik let sledujeme trend návratu českých klientů do českých privátních bank. Je to jednak tím, že služby už se na domácí úrovni rozvinuly natolik, že jsou srovnatelné se službami zahraničních privátních bank a jednak tím, že ty zahraniční privátní banky, a konkrétně ty švýcarské, zpřísnily své procesy s ohledem na potírání praní špinavých peněz natolik, že pro klienta je mnohdy skutečně obtížné realizovat i standardní běžný platební styk a raději ho tak provádí v českých privátních bankách, kde se samozřejmě i snáze domluví. Probrali jsme vývoj bankovnictví i náročnosti klientů, tak pojďme ještě hlouběji. Jaké jsou trendy ve vývoji investičních tendencí klientů privátního bankovnictví? Takové trendy je potřeba zasadit do širšího kontextu trhu. Před deseti lety

ROZHOVOR

bylo poměrně běžné, že investice do podílových fondů byly v případě těch agresivnějších schopny vynášet třeba sedm nebo osm procent ročně a ty méně agresivní kolem dvou, tří procent. Jak ale klesaly úrokové sazby, tak na trhu prakticky vymizely investiční příležitosti s nabídkou zhodnocení ve výši těch řekněme sedmi procent a výše, a pokud si klienti chtěli alespoň udržet zhodnocení na úrovni dříve realizovaných investic, museli podstupovat výrazně větší rizika. To samozřejmě vedlo k tomu, že na trhu se začaly objevovat výrazně agresivnější a rizikovější produkty a vedle klasických podílových fondů vznikly třeba fondy kvalifikovaných investorů zaměřující se na určitou oblast nebo odvětví a ty samozřejmě byly schopné klientům přinášet zajímavější výnos. V souvislosti s tím začala růst poptávka po alternativních formách investic, jako jsou investice do umění, drahých kovů nebo třeba veteránů, vína a podobně. Poptávka na tomto poli stále roste, ale je potřeba říct, že u většiny těchto alternativních fyzických aktiv pořád panuje ze strany investorů poměrně velká obezřetnost. Částečně je to dáno například faktem, že na českém trhu umění se bohužel pohybuje poměrně dost padělků, a většina klientů se proto bojí do takovýchto investičních instrumentů vstupovat. Obdobně je tomu v případě třeba zmíněných veteránů, kde už tento směr vkladu peněz vyžaduje osobní vztah investora a zároveň značné zázemí – když si pořídíte veterána, musíte ho mít kde garážovat, musíte ho pojistit, udržovat a prostě nejde o tak jednorázový krok, jako když zainvestujete milion korun do investičního instrumentu, který leží někde v elektronické správě počítačů. Fyzické instrumenty jsou tedy vhodné spíš pro užší skupinu klientů a zbylá většina se realizuje v alternativních instrumentech finančního charakteru, jako jsou právě fondy kvalifikovaných investorů a podobně. Ještě bych zmínil, že tržní situace úrokových sazeb vedla k tomu, že se na trhu začalo pohybovat poměrně hodně dluhopisů, protože pro firmy je výrazně jednodušší si získat prostředky nejen skrze bankovní úvěr, ale i napřímo od investorů. Opět jsou to ale obvykle rizikovější dluhopisy než ty, které se dosud v nabídce 101

ROZHOVOR XXXXXX

vyskytovaly. Je to logické, pokud je firma zdravá a silná, má dobré cash flow a rentabilitu, banka je jí schopna půjčit za poměrně nízký úrok, a nemá proto obvykle důvod vydávat dluhopisy. Zmínil jste umění, víno, veterány – jaká je poptávka po investici do zlata? Investování do zlata je dnes poměrně populární, my jsme ho zavedli do nabídky letos na začátku roku. Optikou dění na finančních trzích a budoucího očekávání je celá řada investorů konzervativní a připravuje se na časy, kdy už trhy nemusejí růst, chtějí mít protiváhu k standardním finančním portfoliím. My dnes dokážeme identifkovat tři skupiny, které se mezi klienty privátního bankovnictví v oblasti investování do zlata vyprofilovaly. První skupina investuje do zlata skutečně proto, aby vyrovnala pohyb na finančních trzích. Když padají akcie, zlato obvykle stoupá, jde tedy o protiváhu klasického investičního portfolia. Druhá skupina investorů do zlata z řad privátních klientů jsou lidé, kteří se bojí opravdu toho nejhoršího a zlato berou jako pojistku, formu poslední záchrany. Ti obvykle nakupují slitky s gramáží kolem 250 gramů o rozměrech asi 2 x 4 centimetry a výšce 0,4 centimetru, což jsou poměrně malé, snadno jakkoliv transportovatelné kousky a současně má jeden takový slitek hodnotu deseti tisíc eur. Když zvážíte, že veškeré regulace ve vyspělé Evropě se vztahují na nakládání s hotovostí, respektive cennostmi v ekvivalentu vyšším než 10 000 eur, představuje takový slitek reálně využitelnou pojistku. Třetím segmentem jsou dárky, lidé v tomto případě zlato kupují k příležitosti různých rodinných milníků, jako jsou promoce, narození potomků a podobně. Jak významnou část investičních portfolií vašich klientů tvoří nemovitosti? Nemovitosti jsou samozřejmě velkou částí majetku našich klientů. My jsme z pozice banky začali klientům nabízet možnost investovat do nemovitostních fondů, kde spočívá výhoda pro klienta v tom, že si nekupuje jednu konkrétní nemovitost, ale portfolio nemovitostí, a kdyby došlo k tomu, že jedna z nemovitostí nebude do budoucna generovat

výnosy, v portfoliu se to riziko dokáže rozložit. Zmiňoval jste srovnání služeb českého privátního bankovnictví se zahraničním. Myslíte si, že už jsme v tomto ohledu takříkajíc dohnali svět? Už jsme velmi blízko. Je to celé i o kultuře, kterou budujeme uvnitř privátního bankovnictví. Na úrovni produktů je bankovní svět snadno napodobitelný, ne-

hu. V posledních letech jsme byli svědky masivního kvantitativního uvolňování peněz a tato likvidita se bude nějakou dobu spotřebovávat. Kam chcete dál směřovat privátní bankovnictví Friedrich Wilhelm Raiffeisen? Jaké jsou vaše vize na českém trhu? V posledních dvou letech jsme značně investovali do zkvalitnění produktové nabídky pro klienty a rozšíření port-

Optikou dění na finančních trzích a budoucího očekávání je celá řada investorů konzervativní a připravuje se na horší časy. existuje tady konkurenční výhoda daná produkty, a pokud ano, tak jen velmi krátkodobě. Pokud se tedy chcete něčím odlišovat, je to právě v přístupu, v tom, jak vypadá individuální péče a nakolik jste diskrétní. V těchto soft atributech jsme světovým standardům velmi blízko, ale s ohledem na tradici například švýcarských bank se ještě máme co učit. Jaká je vaše prognóza vývoje finančních trhů na příští roky? Poslední dobou často slýchávám, že krize je už za rohem. Na to existuje poměrně hodně pohledů. Hlavní proud razí názor, že nás čeká menší či větší krize, která musí po letech úspěchu a růstu finančních trhů přijít. Setkal jsem se ale i s minoritním názorem – a sám ho tak trochu zastávám – a sice s tím, že krize nás už potkala. Když se podíváme jen několik let zpátky, vidíme stav záporných úrokových sazeb a tendenci investorů vkládat peníze do jistých nebo téměř jistých investičních aktiv, ačkoliv za to musí platit natolik, že znehodnocují jistinu, kterou do investice vkládají. To je svým způsobem příznak krize, takhle se finanční svět nechová, když roste. Celá řada ekonomických pouček už dnes reálně neplatí, podmínky se změnily a jednou z možností tedy je, že krize už tady byla, jen měla jiný projev, než jsme čekali. Co nás bezpochyby v několika málo následujících letech čeká, je návrat k normálu z pohledu likvidity, tedy z pohledu toho, kolik peněz je v obě-

folia doplňkových služeb. Stejný trend budeme sledovat i v následujících letech. Na úrovni klasických bankovních produktů, jak jsem zmínil, není mnoho co vymýšlet, ale určitě lze pracovat na kvalitativní stránce a doplňkových službách. Velký důraz jsme také v posledních letech kladli na to, abychom byli pro naše klienty partnerem v oblasti svěřenských fondů a dokázali jim poradit, protože toto téma se stalo poměrně populárním. Zainvestovali jsme do toho, abychom klientům dokázali skutečně komplexně pomoci v mnoha ohledech a díky tomu, že jako banka spravujeme celou řadu odvětví a dokážeme je interně řešit, snažili jsme se rozšířit tyto znalosti mezi naše privátní bankéře. V neposlední řadě bych zmínil takovou třešničku na dortu, zavedli jsme pro klienty Top Concierge službu, což je exkluzivní servis, který dokáže zajistit téměř nemožné. Dokážeme lidem sehnat lístky na vyprodaná kulturní představení nebo třeba sportovní utkání, máme s tím opravdu reálnou zkušenost. V době, kdy se cestovní pasy vydávaly v urychleném řízení do týdne, zajistili jsme vydání cestovního dokladu do druhého dne a mnoho dalšího. Jde samozřejmě o nadstavbu, tohle není naše core kompetence, ale máme partnera, který dokáže takové služby zprostředkovat a dnes je tato služba mezi klienty poměrně populární. A v podobném rozšiřování služeb budeme i v následujících letech pokračovat. 

102

Viladom

Energetická náročnost:

Bydlení v lesoparku na Praze 5 Jedinečné domy v blízkosti golfového hřiště

www.vilypostovka.cz

ViladomyPostovka - dvoustrana_Luda.indd 1

31.08.2018 15:27:06

FOCUS

104

FOCUS

LIBOR MOUDRÝ

MORAVSKÁ MISSION IMPOSSIBLE

Co udělá člověk, když přijde o práci, protože majitelé dál nechtějí provozovat podnik, který ho zaměstnával? Libor Moudrý si továrnu svého někdejšího zaměstnavatele pronajal a později koupil. Jeho příběh je typickým příběhem selfmademana. Sázka na jednu kartu, v tomto případě výrobu mucholapek, se vyplatila, dnes Papírna Moudrý ze Židlochovic vyváží své výrobky do čtyřiceti zemí světa a jejich roční obrat přesahuje 120 milionů korun. Připravila: Markéta Kuncová, Foto: Ondřej Pýcha

105

FOCUS

odnikatelský příběh Libora Moudrého by se dal vystihnout populárním označením selfmademan. Továrnu, která dnes zaměstnává k sedmi desítkám lidí, si pronajal v roce 1991 na pokraji krachu poté, co v tom samém podniku ztratil práci, když majitelé po restitucích výrobu ukončili. V roce 2000 už na zelené louce dostavěl továrnu vlastní a dal jí své jméno, Papírna Moudrý. „Zpočátku jsem se v okolí vůči svému rozhodnutí setkával s nezájmem, ale posléze – hlavně tedy po nabytí určitého majetku v době, kdy jsme rozjeli vývoz mucholapek do světa – se nezájem proměnil na docela velkou závist,“ vzpomíná Libor Moudrý. Závist je vlastně docela na místě, v Židlochovicích se Moudrému podařilo v podstatě z ničeho, ve fabrice vybavené jen starými stroji, které bylo potřeba znovu rozjet, vybudovat pozici jednoho z nejdůležitějších světových hráčů segmentu. „Pokud bychom neměli zkušené zaměstnance, kteří pracovali na konkrétních výrobních zařízeních už dříve, šlo by provoz rozběhnout jen velmi komplikovaně. Nutno také přiznat, že mé marketingové zkušenosti byly prachbídné, učil jsem se intuitivně a za pochodu,“ říká a jeho zmínka o marketingu upozorňuje na skutečnost, že kromě zvládnutí výroby se firmě muselo podařit obnovit pozici specifického produktu na trhu. ROČNÍ BILANCE? 70 MILIONŮ MUCHOLAPEK A 120 MILIONŮ OBRATU Víc než čtvrtstoletí od založení Papírny Moudrý se mucholapky z Moravy vyvážejí do zhruba čtyř desítek zemí po celém světě. „Vyvážíme do celé Evropy, USA, Ruska, Jižní Ameriky... Naše první zahraniční zakázka směřovala do Jihoafrické republiky, ale to bylo přes PZO – Pragoexport. Už si přesně nepamatuji na první přímou zakázku, ale myslím, že to tehdy bylo pro Rakousko,“ říká majitel továrny. Cesty expanze přitom podle jeho slov nebyly nijak revoluční, k akvizicím nových trhů papírna využívá internet a kontakty z mezinárodních oborových veletrhů. „Když je někdo z našich spolupracovníků v zahraničí, dívá se po obchodech, kdo zboží prodá-

106

vá, a pak máme možnost nabídnout naše výrobky napřímo,“ dodává Libor Moudrý. Jeho papírna vyrobí přibližně 70 milionů mucholapek ročně, denní produkce dosahuje až 340 000 kusů – finančně vyjádřeno má společnost obrat asi 120 milionů korun. Velká část výrobků se přitom neprodává pod brandem producenta, ale pod hlavičkou privátních značek klientů papírny a většina odběratelů moravského dodavatele na obalu ani neavizuje. VÝROBNÍ TAJEMSTVÍ Aktuálně jsou nejsilnějšími trhy pro odbyt produkce židlochovických papíren Spojené státy americké a Rusko. „Pokud

převzali původní recepturu, ale ta současná je účinnější. Do vývoje atraktantu jsme investovali nemalé peníze, zadali jsme jeho vytvoření skutečným odborníkům a vyplatilo se. V testech účinnosti naše produkty vyhrávají,“ říká Moudrý. Hlavní složky lepidla tvoří pryskyřice, olej a kaučuk, ale přesná receptura je součástí výrobního tajemství a je do ní zasvěceno jen pár lidí. ČÍNSKÉ PADĚLKY A POŽÁR Papírna Moudrý má dva velké konkurenty – jednoho německého výrobce, druhého polského. „Další výrazná konkurence nám roste v Rusku a pak je velké množství výrobců také v Číně,“

Právě čínská produkce je pro trh problém, protože Asiaté kopírují evropskou technologii a vytvářejí padělky, často v designu původního výrobce a v milionových sériích s velmi nízkou kvalitou, což samozřejmě poškozuje značku. jde o rezervy a obchodní potenciál, vidím příležitosti určitě v rozvojových lokalitách, jako je Latinská Amerika a Afrika,“ nastiňuje směr další možné expanze Moudrý a dodává, že na jeho byznys má samozřejmě obrovský vliv počasí. Export v Papírně Moudrý výrazně převažuje nad produkcí pro domácí prodej, bilance je asi 15 : 85 ve prospěch vývozu do zahraničí. Není velkým tajemstvím, že mucholapky, lepkavé pásky visící od stropu a lákající obtížný hmyz, nejsou samy o sobě příliš atraktivní produkt, a uvědomuje si to i Libor Moudrý. „Když jsem začínal, říkal jsem si, kdo bude klasické mucholapky v 21. století kupovat, ale teď už vím, že si klientelu najdou. Na mucholapkách je jasně vidět míra účinnosti a hlavně jsou absolutně zdravotně nezávadné, což se o insekticidních přípravcích rozhodně nedá říct,“ vypočítává. Ve výrobě mucholapek jsou zásadní dvě suroviny – papír a atraktant, tedy lepidlo. „Papír je zásadní surovinou co do množství, lepidlo je zásadní surovinou co do kvality. Dnes si atraktant vyrábíme sami, na začátku podnikání jsme sice

nastiňuje mapu svého byznysu Moudrý. Právě čínská produkce je pro zbytek trhu problém, protože Asiaté kopírují evropskou technologii a vytvářejí padělky, často v designu původního výrobce a v milionových sériích s velmi nízkou kvalitou, což samozřejmě poškozuje značku. Konkurence ale pro židlochovický podnik není tím nejhorším, s čím se musel potýkat. V roce 2016 papírna kompletně vyhořela, škoda se vyšplhala k téměř třiceti milionům korun. Požár vznikl nedbalostí jednoho ze zaměstnanců, případ se dostal až k soudu, který viníkovi udělil podmínečný trest. Papírna ale katastrofu jako zázrakem přežila, desítky let staré ocelové stroje totiž ohni odolaly, stačilo je jen vyčistit a za dva měsíce už výroba jela dál. Možná i proto Libor Moudrý na svou techniku nedá dopustit a sám dnes vzpomíná na pokusy vyrobit nové výrobní prototypy – kdyby se mu podařilo původní ocelovou technologii vyměnit za modernější, jak původně zamýšlel, požár by existenci firmy bezpochyby ukončil. Život je plný paradoxů. 

ORIGINAL GARDEN ZAHRADNÍ DESIGN MÁ SVŮJ CERTIFIKÁT

Každý rok vznikne na území České republiky pouze 7 luxusních zahrad, které se mohou pyšnit titulem ORIGINAL GARDEN. Tyto zahrady jsou certifikovány a jako takové již nemohou být spatřeny nikde jinde. Připravil: Milan Novák, Foto: Archiv Zahrady snů

„O

RIGINAL GARDEN jsou zahrady dovedené svou precizností a smyslem i pro ten nejmenší detail k absolutní dokonalosti,“ říká Daniel Purgert, zahradní architekt ze společnosti Zahrady snů. ,,Klienti i lokality, v nichž tyto luxusní projekty vznikají, jsou vybírány s velkou pečlivostí a citem. Módní vlna zavedených typů zahrad odeznívá. Na trhu se objevuje fenomén individuality, lidé si přejí vytvořit dokonalý obraz vlastního soukromí. Jsou to zahrady složené z detailů často propojujících jejich minulost se současností. Vytváří se detailní imaginace takové přírody, která jim je typově nejbližší. V ní se zohlední i ta nejmenší maličkost, která uspokojí pocity, které poté chtějí vnímat i za okny obýváku“, říká Daniel Purgert. Na skutečnost, že vstupujeme do zahrady nesoucí certifikát ORIGINAL GARDEN, upozorní stříbrná destička, kterou je takovýto projekt na závěr označen. Poznejte spolu s námi nový svět, v němž se snoubí vaše nejtajnější představy a sny s nadčasovou jedinečností přírody. 

ADVERTORIAL

POZNEJTE SVĚT EXKLUZIVNÍCH ZÁŽITKŮ

PRICELESS PRAGUE Zatrénovat si s hokejisty Sparty? Vychutnat si umění předních českých tvůrců? Zažít orloj z míst, kam je veřejnosti vstup zakázán? Tyto a mnohé další jedinečné zážitky si teď mohou klienti privátního bankovnictví Raiffeisenbank a držitelé karty Mastercard vychutnat v rámci exkluzivního programu Priceless Prague. 108

ADVERTORIAL

Ať už máte v lásce umění, módu, sport, cestování, nebo vás zkrátka baví poznávat nepoznané, program Priceless Prague vám vaše přání splní do puntíku. Vydejte se například na návštěvu ateliéru designéra skla Ronyho Plesla, kde vás mistr osobně seznámí se svou tvorbou i s historií sklářského umění. Těšit se můžete i na malý suvenýr s osobním věnováním. Módní nadšenci a nadšenkyně pak jistě uvítají možnost setkání se světově proslulou návrhářkou Klárou Nademlýnskou v kouzelném prostředí jejího ateliéru v centru Prahy, kde si vychutnají soukromou módní přehlídku a představení nejnovější kolekce z Klářiny dílny. Táhne vás to spíše na sportoviště? Nazujte brusle, nasaďte helmu a změřte hokejové síly na tréninku s profesionálními hráči AC Sparta Praha. Pro milovníky tenisových kurtů je pak připraven trénink se stříbrnou olympioničkou Andreou Hlaváčkovou. Potítka s sebou! Pokud máte v oblibě objevování neznámého, můžete zažít jedinečnou návštěvu veřejně nepřístupného místa pražského orloje a setkání s jeho

orlojníkem, který vám mimo jiné prozradí tajemství místních legend. Pro kulturní fajnšmekry pak bude třešničkou na dortu Národní divadlo a návštěva představení, na které bývá prakticky neustále vyprodáno. Jako klient Raiffeisenbank a držitel karty Mastercard si však inscenaci vychutnáte

z nejlepšího místa v hledišti, bude na vás čekat welcome drink, občerstvení i VIP servis během přestávky a komentovaná prohlídka magického zákulisí divadelních prostor. Z pestré nabídky si zkrátka vybere každý. Užijte si i vy svět plný zážitků k nezaplacení. Užijte si Priceless Prague. www.priceless.com

109

VE ZKRATCE

LIMIT 160 Stručnost je ctností současnosti a umění

Co se vám jako první vybaví, když se řekne revoluce?

vyjádřit názor na velká témata světa na

Srp a kladivo :(

pár řádcích definuje ostrost úsudku. Limitu 160 znaků ve čtveřici otázek jsme podrobili

Vy sám jste – ve všech smyslech toho pojmu – revolucionářský typ?

Igora Vidu, generálního ředitele Raiffeisenbank,

Ne.

tentokrát na téma revoluce. Jaká postava dějin je pro vás největším revolucionářem?

Ježíš Kristus.

Kde nebo v čem podle vás aktuálně v kontextu celého světa probíhá revoluce?

V nástupu umělé inteligence.

110

www.priceless.com

FWR_RP_230x295.indd 1

06/09/18 15:05

MC_pp_ORLOJ_Black_Tie_230x295_bc.indd 1

06.09.18 17:10

black THE

TIE

F/W 2018

THE BLACK TIE

NO. 1

(R)EVOLUCE  ROLL S -ROYCE CULLINAN:  F E N O M É N J I Ž N Í H O M Ě S TA  ARG ENTINA : ZEMĚ VÁ ŠNĚ GASTRONOMIE PRO NOVOU

RB_FWR_DK_230x295.indd 1

06/09/18 15:04

NOVÁ ÉR A IKONY  SKUTEČNÍ PĚSTITELÉ ZE CHAMPAGNE  10 Z 50: HIGHLIGHT Y SVĚ TOVÉ SE ZONU