KARICURRY

Vodafonem křížem krážem a zase zpátky 01/09 Více šílených kresbi ček

najdete na www.c ilichili.cz

I tady jsem online A je mi to houby platnĂ˝.

Poznejte vĂ­c na www.internetdopenalu.cz

Jde to i jinak.

03

Od té holky chci příští kampaň!

Bradka (Online) Skype Chat

Plocha

Bradka

Ahoj, máme nápad na další kampaň, co svetr s Melenem? Pamatuješ ještě tu popovou hvězdičku z osmdesátek? Pepa Melen, co?

plocha

Petry Kůlové

BraDDB:

Senior Manager Campaigns Můj Book

Bridget: Ježiš, nechci dalšího plyšáka. Musí to mít koule.

BraDDB: Tak co zkusit nějaké jiné zvíře?

Gorily, co? Jsou populární, mají koule.

Bridget: Nechci zvířata. Už si tu připadám jak v ZOO.

Můj Bůh

BraDDB: Tak něco s parůžkama? Myslivci?

Bridget: Hele, ještě jeden podobný pokus a řeknu všem, kolik máš ve skutečnosti brad.

FaceBook stránka Petry Coolové Bridget: http://www.facebook.cz

Dnes Decentní oslava narozenin v O2 aréně (přejmenovat na ten večer na Vodafone arénu)

Myslí na vánoční kampaň

Zítra Plavení koní, venčení psů

David Brada Točí spot před 8 minutami

Pozítří Koncert nevím koho nevím kde… někdo mě tam bere

Julia I tady jsem on brand před 8 minutami Jana Konfrštová Debriefuje naming před 7 minutami Stephen Jsem na lajně… je to cecky takhle ok?

Za týden Stavit se v práci

David Brada Točí spot před 7 minutami Petra Matulová Trénuje na greenu před 7 minutami David Brada Točí spot před 6 minutami Michal Schindler Jezdí na koloběžce po kanclu před 6 minutami David Brada Točí spot před 5 minutami

Koš

Julia Už jsem na meetingu o brandy před 4 minutami 6 tvých přátel se připojilo do klubu Lucia for ever. Chceš se také přidat?

Kamelot: Zachraňte koně (24342) Přátel online

FaceBook...

(24342) Přátel online

Můj Bůh

Můj Book

Bradka (Online)

1763 nepřečte...

Výkop

04

Průvodce čí s lem

E d i t o ria l

Kačer Donald nenosí spoďáry Protože mu bůh nenakreslil nic, co by musel s ostudou schovávat. Byli byste ale na omylu, pokud byste si mysleli, že to Kačerovi Donaldovi nějak brání, aby se tu a tam, nejlíp po ráchá­ ní ve sprše, objevil s ručníkem uvázaným kolem pasu. I osmileté dítě prokoukne, že gendero­ vý problém Kačera Donalda je tak trochu pode­ zřelá hra.

Dobře, a teď jak je to s námi? Doba skočila od mačismu k feminismu až postfeminismu a nás zajímalo, jak je to genderově rozehrané u nás.

Jak si tady žijí sněženky? Jak rošťačí machři?

Koukli jsme se jim pod ručníky a v tomhle čísle to všechno máte. Tak se koukněte taky.

PS: A propos, když už jsem u toho začal, tak kapku té kačeroviny najdete právě v tématu.

Na nějaké vášnivé gender studies nás holt neu­ žije. Zato máme rádi kreslenou legraci – určitě jukněte na stránky Profese.

Chystám e pro v ás

Elton John Čupr časák. Kari sice pálí, ale takhle ho baštím. Moje růžová hvězda na nebi showbusines­ su už mírně povadla, ale to mi nebrání, abych nevymetl kdeja­ ký mejdan. Jsem si na tuti jistý, že tohle vydání bude pořádný mejdlo a já budu jeho králov­ na, nebo král, nebo princ nebo něco jiného. Já jsem totiž gen­ derově zcela vyrovnaný – můžu být, cokoli chcete.

Vyhoupli se do sedel Dělali jsme všechno pro to, aby to­ hle KariCurry bylo zase pěkně výživ­ né. Všechno, co jsme chtěli přimíchat, se nám do něj ale stejně nevešlo. Pár šťavna­ tých kousků si teda necháváme na příště.

Chystáme se vám představit například vice­ prezidentku financí Pat Haws a viceprezi­ denta nově vzniklého oddělení Strategie a plánování Colina Shea. Tak se těšte.

Obsah

Monika a její nebe nad hlavou

6

A jestli máte nějaké tipy, co by v letním KariCurry nemělo rozhodně chybět, rovnou pište kari@cilichili.cz! Ale holky z týmu Lidé v bikinách neslibujem .

Internet pěkně od podlahy

7

Téma: Sněženky versus machři

8

1 / 2 0 0 9 ro č n ík 2 Tomáš Fürstenzeller šéfredaktor | Filip Hrubý ředitel projektu | Michal Schindler obsluha re­ tardéru | Jindřich Novák editor | Štefan Švec editor | Petr Šmíd designér | Štěpán Trnka de­ signér | Aleš Duroň DTP | Martin Groman psa­ vec | Jakub König psavec | Marek Slezák mana­ žer | Štěpán Adámek kresby | Pavel Matuška produkční | www.bpublishing.cz vydavatel

14

Morče na grilu

Bez Filipa ani ránu

16

Vitorio na Vinici a Karla za bukem

18

05

Šéf X Šéfová

Zajímá se jedině o sekretářky

0:1

Dává všechno své kariéře

Nad pozdními příchody mávne rukou

0:1

Určitě dorazí až po vás, má toho prostě moc

Když ti nadává, není to pěkný pohled

0:1

I povolání na kobereček bývá prima podívaná

Je zvyklý na to, že chlapi o všem rozhodujou

0:1

Ví moc dobře, kdo mužům vládne

Když dojde na nejhorší, sesype se jako slečinka

0:1

Bojuje za své lidi do posledního nehtu

Zatěžuje rozpočet firmy účty za silná auta

0:1

Na ty její bouračky stačí většinou fabie

Vyřadí ho i rýmička

0:1

Vrací se do práce dva dny po porodu

0 : 7 Ženy prostě patří do vedení, je to jasná věc. Jsou mnohem odolnější a úspornější.

Ale mezi námi – kdo jiný by u nás asi tak mohl vyhrát, no ne?

Více šílených kresbiček najdete na www.cilichili.cz

souboj

VS

06

Monika Čížková

doping

Potřebuju mít nad sebou nebe

K rozhovoru jsme se sešli brzy ráno ve Fuelu, protože jindy v kalendáři viceprezidentky oddělení Značky a komunikace při nejlepší snaze nebyl prostor. Přes brzkou hodinu sršela energií, vyzařovala dobrou náladu a střílela pohotové odpovědi. A taky si pochvalovala snídani, ke které se prý obvykle takhle brzy nedostane. text Tomáš Fürstenzeller foto Archiv

Můžeš mi prozradit, jak to děláš, že jsi po ránu tak svěží?

Sama nevím, jsem člověk, který okamžitě naskočí do práce. Ani čaj si nezaliju, prostě hned sedám k počítači. Proto jsem vždy ráda, když mám náhodou první schůz­ ku ve Fuelu, kde mi ten čaj udělají.

Tak trochu ranní workoholik?

Asi ano. Nejlíp se soustředím do­ poledne. Na ponocování nad po­ čítačem mě neužije, byť i to se sta­ ne. Když ale můžu, v deset jdu do postele a radši si ráno přivstanu.

Teď zrovna mi bohužel spánkový režim trochu komplikuje čilá sou­ sedka, která ponocování naopak miluje a umí si ho hlasitě užít.

Zatím se to na tobě rozhodně nepodepsalo. Asi odpočíváš v práci. Jak vůbec vypadá tvůj běžný den?

Poslední dobou jako jeden dlou­ hý mítink. Začátek v osm ráno a večer v nedohlednu, mezitím jed­ na schůzka za druhou. Odpo­ činek je teď pro mě ve stejné kate­ gorii jako slovo důchod.

Neříkáš si někdy, že ti tu novou pozici byl čert dlužen?

Přes to počáteční vypětí rozhod­ ně ne. Postupně se to zlepšuje.

S Luckou Chvojkovou, která bdí nad mým kalendářem, jsme se dohodly, že mi bude plánovat maximálně pět schůzek denně.

Na víc bych se ani nedokázala dů­ kladně připravit.

To jsi asi dost pod palbou stresu.

Odoláváš mu?

Jak kdy. Zpravidla zaútočí, když mám tolik schůzek, že nestačím reagovat na emaily, takže než se naděju, čeká jich na vyřízení klid­ ně i pár stovek. Z toho mám špatný pocit. No a taky jsem si spoustu stresu užila, když jsem dávala dohromady strukturu nového oddělení Značky a komunikace.

Tak to je zajímavé téma.

Jak taková reorganizace probíhá?

Kolem nové struktury byla spousta emocí. Pokládám

se za empatického člověka a sdě­ lovat nepříjemné věci mi nedělá radost. Bohužel před Vánocemi jsem byla nucena učinit taky ně­ kolik obtížných personálních roz­ hodnutí. Nedělala se mi snadno.

S odchodem tvého předchůdce vlastně zaniklo samostatné marketingové oddělení a vznikla Značka a komunikace. Proč?

Už když se firma rozdělovala na oddělení pro firemní a nefiremní zákazníky, diskutovalo se o vari­ antě, že by všechny marketingo­ vé funkce přešly přímo pod tahle oddělení. Teď se ECO rozhodlo tu

Co na sebe prozradila Věk: Ach jo, s tím se holky ni­ kdy nepochlubí. Náš tip? 18 nebo 20. Max! Znamení: Beran. Co jiného jste taky čekali?

Oblíbená věc: Není to bera­ nice, ale boty. Má jich bezpo­ čet. Většinou prý v páru.

Oblíbená barva: Neptali jsme se. Na tuti červená.

Oblíbené jídlo: Bramboračka. Taková ta po­ řádně hustá, s houbami.

Oblíbená knížka: Panský dům od Jamese Clavella a Labyrint od Kate Mossové.

Tak schválně, kdo má víc bot?!

variantu dotáhnout do konce.

Všechny marketingové týmy pře­ šly pod Business a Consumer, ale protože pořád chceme vystupo­ vat jako jedna firma, dávalo smy­ sl, aby komunikaci a značku za­ střešovalo jedno oddělení.

Když teď takové oddělení vedeš, jaké s ním máš plány? Říká se, že osmdesát procent strukturálních změn zůstane je­ nom na papíře, pokud je nenásle­ duje nastavení nových procesů.

Takže mým nejbližším cílem je pomoct lidem najít svoje místo v nové struktuře a nastavit proce­ sy tak, aby podporovaly změnu, kterou jsme udělali. V dalším kro­ ku chci dokončit tzv. plán značky.

Vloni jsme se vrhli na nový znač­ kový positioning, respektive na to, jak chceme být vnímaní na trhu, a teď se snažíme identifiko­ vat, co všechno musíme udělat, abychom tak opravdu vnímáni byli. Není toho málo, ale za tři roky bychom to měli zvládnout.

Stihneš taky někdy relaxovat? Čím se dobíjíš, když máš čas?

Kdysi jsem dělala moderní pěti­ boj. Přes něj jsem se dostala ke koním a tahle vášeň mi zůstala. Je to skvělý koníček, přinutí člověka k odpovědnosti. Když máte koně, musíte se o něj starat. Já za tím svým jezdím zpravidla pětkrát týdně. A nejradši mám lesní vy­ jížďky. Nejsem typ, který by doká­ zal relaxovat tím, že si jde zaběhat do tělocvičny. Nesnesu být zavře­ ná uvnitř, potřebuju mít nad se­ bou nebe.

07

Internet nejkratsí cesta k lidem

Jste na webu víc než doma? Super, napište, co bychom v téhle oblasti ještě mohli podniknout. Určitě to správným lidem vyřídíme. Pište na kari@cilichili.cz!

doping

Pro jednoho katastrofa, pro jiného žně. Tradiční média jdou do útlumu, internet si hoví. Loadovat data na server je komfortnější než tlačit se ve frontě na reklamní blok v televizi. A kolikrát i účinnější, protože lidi už taky nejsou, co bývali, a televize přestává být jediný oltář v domácnosti. Jsme na to připraveni? text Tomáš Fürstenzeller foto Archiv

Do webu jdeme naplno a nik Mo

Oslovíme 50 % lidí u nás

á kov Číž

pková Eva Ští

Co už jsme zmákli... vodafone.cz Od loňska nový ohoz – přehlednější navi­ gace, kratší a chytlavější texty, vylepšená optimalizace pro vyhledávače.

Návštěvnost se zvedla v průměru o 14 %.

Děláme vlny Jako firma jsme začali blogovat v roce 2007 a nedáme si pokoj. Měsíčně přiláká­ me kolem 12 000 unikátních uživatelů.

Můžeš hodit do placu pár čísel, aby nám lidi věřili?

Klidně. Vyjádřeno v ceníkových částkách jsme vloni utratili za internet sto milionů.

Impresivní číslo, zejména při srovnání s konkurencí. O2, které zůstalo na dru­ hém místě, vrazilo do webu šedesát dva milionů, T-Mobile dokonce míň než padesát.

Jakou část mediálního rozpočtu tahle cifra představuje?

To chce trochu širší pohled. Před dvěma lety ukrojil internet z celkového rozpočtu sedm procent. Předloni už to bylo jede­ náct a vloni dokonce čtrnáct procent.

Letos plánujeme hodit do sítě téměř dva­ cet procent rozpočtu. Osobně bych byla ráda, kdyby se na začátku finální částky objevila dvojka.

Jedničkou v oblasti internetu, pokud jde o Vodafone, je Eva Štípková, manažerka IM. Evo, jak si stojí naše webové aktivity podle tebe? Dá se Monice věřit?

Nepřehání?

V internetu jsme jednoznačně lídr na trhu. Sledujeme nejnovější trendy a ne­ bojíme se experimentovat. Chceme být vždycky tam, kde jsou naši uživatelé.

Projekty, které děláme, jim vlastně jdou naproti. Pár se nám jich už pěkně rozjelo.

A daří se jim.

A opravdu lidi internet tak baští?

No jasně, koncem roku 2008 se podle NetMonitoru počet reálných uživatelů in­ ternetu v České republice přiblížil pěti mi­ lionům. To už není žádná utlačovaná menšina, ale pěkná kupa lidí. A jsou to lidé, kteří nás zvlášť zajímají – převážně mladí, progresivní, takoví, kteří se nebojí nových věcí. Internet má navíc tu výhodu, že si z téhle skupiny můžeme vždy vyzob­ nout přesně tu část, na kterou se právě chceme zaměřit, třeba studenty. S využi­ tím menších, chytře promyšlených kam­ paní dokážeme efektivně oslovit až pade­ sát procent populace.

ČILICHILI online V listopadu 2008 odstar­ tovalo ČILICHILI onli­ ne. Bezkonkurenční čtení na webu, které teď měsíčně přitáhne 150 000 unikátních uži­ vatelů. Skočte na www.ci­ lichili.cz nebo z mobilu na m.cilichili.cz a uvidíte.

Čilichili

Monika Čížková, která šéfuje Značce a komunikaci, má pod palcem taky internetové guruy z týmu interaktivního marketingu. Takže co, Moniko, jsme připraveni?

Jako nikdo jiný! Internetu se věnujeme ze všech tuzemských operátorů nejvíc.

Dokonce jsme v téhle oblasti vůbec nej­ větším zadavatelem v republice. Jdeme do toho opravdu naplno.

Internet do mobilu I Lupa přiznala: Vodafone rozhýbal mobil­ ní internet v ČR. A jak známo, pod Lupou největší žár. Jukněte na www.internetdo­ mobilu.cz a budete čubrnět.

Portál interní komunikace Začali jsme makat na vlastním portálu.

Napište nám, co na něm chcete vidět.

VodafoneAction@vodafone.cz.

Web pro byznysáky a Vodafone OneNet Byznysmeni jsou náročná klientela. Takže jim komunikaci vždycky šijeme na míru.

Třeba www.vodafoneonenet.cz.

Vodafone a internet v roce 2009 Budeme mimo jiné rozvíjet blogy nebo diskusní fóra. Máme v plánu věnovat se vi­ deoobsahu, což je dnes podle www.emar­ keter.com nejdynamičtěji rostoucí forma reklamy, a jeho šíření mezi cílovku.

y k n e ž ě Sn vs

Machři Děláme ve firmě, která se stala dvojkou v rovných příležitostech. První místo nám sice uniklo... ale prej jenom o prsa. Tak či tak je to fuk. Stejně jako to, jestli jste holka, kluk nebo žirafa. Ve Vodafonu máte stejné šance. Na to, jak to s našimi genderovými rolemi vypadá, jsme se podívali z několika úhlů. text Tomáš Fürstenzeller, Martin Groman foto Archiv

Více šílených kresbiček najdete na

www.cilichili.cz

Ve firmě to máme rozdělené féro­ vě. Jenom někde mají mírně na­ vrch ženy, jinde muži.

Dohromady je nás přes dva tisíce dvě stě. Sněženek je míň, asi tak o patnáct procent. Před třemi lety byl naopak poměr obrácen v ne­ prospěch machrů. Současné skó­ re významně vyvažují maminky na mateřské dovolené. Těch je to­ lik, že by daly dohromady třicet fotbalových jedenáctek – pěkná liga maminek.

Jedni si pískají, druzí si stýskají

Ve všech odděleních, s výjimkou jednoho, mají početnou převahu sněženky. Výraznou dominanci si připisují v týmech oddělení Consumer a především People.

Tam na každého kluka připadá pět a půl holky. Tiše závidí machři od Pavla Kose, kterých se v oddě­ lení Technologií o přízeň 47 sně­ ženek dělí téměř čtyři stovky.

Manažeři mají navrch

Uřízení celé bandy vodafoňáků má na starosti 231 manažerů. Sto padesát sedm z nich jsou muži.

Nejvíce se o tenhle poměr zaslu­ huje oddělení Technologií, kde je oproti třem manažerkám čtyřicet dva manažerů. Tabulkově vyznívá genderový poměr pro sněženky příznivěji v oddělení Značky a ko­ munikace, kde udává směr 6 ma­ nažerek, ale jenom 3 manažeři.

Nejmocnější žena českého byznysu

Tuhle firmu vedla kdysi žena a žena ji řídí i dnes. Být generální ředitelkou Vodafonu je role, která z její držitelky dělá nejmocnější ženu českého byznysu. Kdysi ten­ hle titul patřil Karle, dnes si ho užívá Muriel. Co se týče týmu ko­ lem generální ředitelky, v něm měly dosud navrch holky – proti dvěma Pavlům a jednomu Petrovi stály Monika, Pat, Ann a Katarína.

Genderové síly ale dokonale srov­ nal nový viceprezident oddělení Strategie a plánování Colin Shea.

9 téma

Kolik sněženek, tolik machrů?

í Manželstnv asazení v totálním

Jaké to je, když je váš životní partner zároveň kolegou z práce? Leckdo by si už při představě něčeho takového házel mašli. Každý víme, co je ve vztahu ponorka. Když z ní ale nemůžete vyskočit ani v práci, tak to vaše společné plavidlo může pěkně rychle poslat ke dnu. Anebo ne? Člověk by neměl nic tvrdit, dokud si to nevyzkouší na vlastní kůži. Pro pár postřehů z první ruky jsme si došli za těmi, kteří už je nasbírali.

Martin a Petra Luňáčkovi

Vítězslav a Petra Víškovi

Karolína a Petr Štěpánkovi

Dana a Vladimír Janečkovi

Táňa a Tomáš Ungerovi

Manželka, toho času na mateřské, kdysi Martina do Vodafonu doporučila.

Do Oskara nastoupili oba v květnu 2000.

Tenkrát spolu ale ještě nechodili. Dnes mají syna Daniela.

Když měla Karolína nastoupit do stejné firmy jako Petr, měla z toho obavu.

Svedla je dohromady nepravděpodobná náhoda.

V práci to spolu táhnou dva roky a neměnili by.

Ještě jsi ji za to doporučení neproklínal?

Rozhodně ne. Nešel jsem do ničeho naslepo.

Navíc mě po nástupu rychle zasvětila do toho, jak to v oddělení chodí.

Jistě to má ale taky svoje horší stránky, když spolu partneři pracují.

Třeba kdykoli se o mně něco šustlo, hned se to vědělo doma.

Nepotřebovali jste si od sebe oddechnout?

Do takového stádia jsme se nedostali a teď, když je Petra na mateřské, nám to asi ani nehrozí.

A ještě perlička: Martin má ve firmě taky sestru Lenku.

Vy dva s Petrou jste už skoro pamětníci téhle firmy. Jaké máš vzpomínky na rok 2000?

Byli jsme oba po škole a Call Centrum ještě ne­ sídlilo v Chrudimi, ale stálo vedle kravína ve vesničce Veska.

Jaké to je, dělat spolu?

Bezva je společné dojíž­ dění nebo možnost zajít si spolu na oběd.

Takže samé výhody a pozitiva?

Jasně, třeba dovolená...

Hned máte dvojnásob bodů na cestování.

A co nevýhody?

No tak vidět se každý den celý den by bylo na bednu. Musíme dělat každý na jiném patře.

Karolína Jak to, že jste nakonec skončili ve stejné budově? Šlo to tak nějak samo.

A teď jsem ráda. Když na to přijde, můžeme podr­ bat kolegy.

Neříkej, že je to vždycky samá smetana...

No tak někdy nás štvou směny. Třeba když jeden začíná v osm a končí v pět a druhý má odpo­ lední.

Petr Povídáte si hodně o práci?

Ani ne, máme toho dost přes den, takže doma chceme mít klid.

Nevýhody? Žádná mě nenapadá.

Jak jste se poznali?

Bylo to ve Špindlu bě­ hem akce Vodafone Challenge v lednu 2008.

Jeli jsme každý zvlášť, navíc oba jako náhradní­ ci za výherce z našich týmů. Takže náhoda.

Cestou tam jsme se ne­ znali, ale vraceli jsme se jako pár.

Nikdy jste se v práci předtím ani nepotkali?

Ne, a to nás v Chrudimi dělí jenom jedno patro.

Teď se nejspíš potkáváte často...

Jasně, jsme skoro pořád spolu a je to fajn.

Proč byste neměnili?

Táňa: Každý den o sobě víme a to je fajn.

Tomáš: Taky je to prak­ tické. Vstáváme společ­ ně, máme stejnou cestu do práce, vracíme se ve stejnou dobu domů.

A co nevýhody?

Tomáš: Kolegové se mě občas kvůli Táně ptají na věci kolem aut, ale to se dá vydržet.

Táňa: Člověk si musí dát pozor na zaručené drb­ ny. Ale naštěstí Tomáš nedá na to, co se po fir­ mě občas povídá.

Takže byste neměnili, ani kdybyste mohli...

Tomáš: Ne, ale brzy nás změna čeká.

Táňa: To je fakt, asi za 2 měsíce půjdu na ma­ teřskou.

11 téma Já jsem taky manželka, héč!

Lucie a Petr Bočkovi

Michaela a Jan Černí

Kateřina a Robert Kajanovi

Věra a Vladimír Hnízdovi

Adriana a Kristián Bókovi

Poznali se na pohovoru.

Dneska je Lucie na mateřské dovolené.

V práci jsou jenom kolegové.

Poznali se ve firmě před čtyřmi lety. Svoji jsou právě rok.

Nastoupili ve stejný den – 27. října 2008.

Jsou spolu osm let.

Poznali se díky práci.

Je to náhoda, nebo jste se na společném nástupu domluvili?

Opravdu jsme se do­ mluvili. Taky jsme chtěli pracovat v jednom týmu a na stejných směnách.

Proč je super, že spolu děláte?

Kdykoli potřebuju něco na HR, téměř tam ne­ musím chodit. Občas Adrianinu ochotu zneu­ žívám, i když něco potře­ bují kolegové.

Co vám dalo společné zaměstnání?

Určitě společné přátele.

No a taky pár ranních zmatků v koupelně, když jsme ještě jezdili společ­ ně do práce.

Jak to všechno změnila mateřská?

Máme míň peněz a je­ nom jedno služební auto. A prosím tě, dej za tohle smajlíka. :-) Tebe, Lucko, nezajímají drby z práce, nebo je Petr nesdělný?

Lucka: Mám jiné staros­ ti, užívám si mateřskou.

Mám co dělat i v noci.

Dítě dá zabrat.

Petr: Lucka si drbů užila, když ji varovali, aby si na mě dávala pozor, proto­ že jsem záletník. Tehdy nevěděli, že to spolu myslíme opravdu vážně.

Kdo do toho praštil dřív a stal se Vodafoňákem jako první?

Honza. On mi taky Vodafone doporučil.

Brali jsme se asi až půl roku po mém nástupu.

Vyhovuje vám, že spolu pracujete?

Je skvělé, že můžeme dojíždět jedním autem a nemusíme si navzájem dělat taxikáře. Přes den se skoro nevidíme, pro­ tože spolu přímo nespo­ lupracujeme. Šli byste do toho zas?

Proč ne? Ono je to vlast­ ně stejné, jako kdyby každý pracoval jinde, jen dostáváte shodné vá­ noční dárky a máte spo­ lečnou daňovou účetní.

Vím, že jste kdysi přímo spolupracovali, ale teď už se profesně tolik nepotkáváte. Ponorka?

No, jsme si vzácnější.

A taky se mi dříve zdálo, že manžel je méně chá­ pavý k tomu, co mu sdě­ luju v práci, než k tomu, co mu říkám doma.

Každý si od sebe občas potřebuje oddechnout.

Jak to děláte vy?

Volno si dáváme dvakrát týdně. Jednou si jde za­ sportovat Robert, jed­ nou já. Taky máme ně­ které různé záliby. Šli byste do toho zas?

Klidně, pokud by nešlo o mého šéfa. Nesmířila bych se s podřízeností, když jde o manžela, s kterým jsem se vždy cí­ tila rovnocenná.

A podařilo se?

S těmi směnami je to horší. Abychom je mohli mít společně, museli by­ chom dojíždět. Takže je to zatím spíš tak, že je­ den má ranní a druhý odpolední.

Co další nevýhody?

Tohle je vlastně jediná věc, která nám vadí.

Jinak je to fajn.

Ovlivnilo váš vztah, že spolu pracujete?

Určitě ne. Leccos už máme za sebou. Třeba nemusíme počítat s žád­ nou mateřskou, spíš ob­ čas hlídáme vnouče.

Mluvíte spolu doma hodně o práci?

Jo, někdy mám dokonce pocit, že až moc. Ale ono je to vždycky zajímavé a člověk nemá sílu říct si, přestaňme s tím.

Jak to děláte, když si od sebe potřebujete oddechnout?

Prostě si udělá každý svůj program. Adrianu bych nedonutil, aby si se mnou šla zajezdit autem na okruh, mě zas moc nebere dlouhé debato­ vání u čaje. Vždycky si ale vyjdeme vstříc.

12 téma

Machři na mateřské

Že je u nás na mateřské přes 330 matek, asi nikoho nedostane do kolen. Kdybychom našli aspoň poloviční počet chlapů, kteří zůstali na rodičovské místo partnerky, to by byla teprve zpráva! No tak dobře, i míň otců v roli matky by bohatě stačilo. Snažili jsme se je najít, ale marně. Tak to aspoň dlouho vypadalo. Nakonec se ale poštěstilo.

Máma dva chlapy na mateřské! Klobouk dolů.

David Valerián

„Snažíme se doma o všechno podělit, pokud nás zrovna nelimituje fyziologie.“

Henrieta Hampl

„Naše dcerka má takhle oba rodiče...“

Šlo u vás všechno tak, jak jste si představovali?

Původně jsem chtěl doma zůstat jen půl roku a pak předat kompetence chůvě.

Když jsme ale u mého bratra viděli, jaké je roční miminko, zavrhli jsme to. Navíc jsme měli v plánu další miminko a načasování vyšlo skvěle. Druhá dcera se narodila čtr­ náct dní po mém návratu do práce, takže výběrové řízení na chůvu odpadlo.

Jak to vlastně bylo, že jsi zůstal doma místo manželky?

Už před narozením první dcery jsme se dohodli, že pokud bude všechno v po­ řádku, tak se u dítěte vystřídáme.

Důvodů bylo víc, především naše zave­ dená domácí praxe rovnosti příležitostí.

Taky pomohlo, že jsme neměli nerovno­ váhu v příjmech.

Po jaké době jste si role vyměnili?

Doma jsem byl od dceřina půl roku do roku a půl. V mrazáku jsme místo masa měli kupu mraženého mateřského mlé­ ka, něco jsme navařili a zaměstnavatel vyšel manželce velmi vstříc, takže jsme zvládali i „live“ kojení. Člověk si kolikrát dopředu dělá plány, ale dítě je pak často převrátí naruby.

Takže jsi všechno zvládal sám. Trpěl jsi, nebo sis to užíval? Chyběla ti práce?

Tak teď bych se mohl pochlubit...

Neudělám to. S odstupem času vidím, že to šlo zvládat i lépe. Užíval jsem si to od samého začátku, popravdě mi práce nechyběla. Bohatě jsem ji nahradil ji­ nou, mimčo a domácnost je kombinace, která tu práci z hlavy proklatě rychle vy­ žene, i když nechceš.

Přese všechno, spousta lidí řekne, máma je máma. Zastane chlap na rodičovské všechno stejně dobře?

Nevím, jestli ano, ale měl by. Ne vždycky se všechno dokonale povede, ale pokud si to vyzkoušíš, tak už se nikdy nezeptáš: „Cos vlastně celý den dělala?“ Spíš obrá­ ceně, budeš se divit, jak při tom provozu ještě stihla udělat večeři.

Co ti rodičovská dala?

Bylo to mnohem lepší než jakékoliv kur­ zy komunikačních dovedností a osob­ nostního rozvoje. Šel bys do toho znovu?

Druhé dceři je půl roku, dál to nechám bez komentáře.

Co vás s manželem přivedlo k tomu, že ty ses vrátila do práce a on šel na rodičovskou?

Manžel pracoval ako výrobný riaditeľ v Novej Pake, bývame v Prahe. Každé ráno vstával o štvrtej, potom sto kilometrov do práce, čo trvalo tak hodinu a pol. V práci trávil štan­ dardne deväť až desať hodín a potom cesta späť. S dcérkou sa cez týždeň prakticky nevi­ del a cez víkend si chcel pochopiteľne aj od­ počinúť.

Takže jste hledali lepší alternativu.

Presne tak, mne zaberie cesta do práce dvad­ sať minút. Začínam o ôsmej, končím okolo pi­ atej. Takže po vypršaní mojej materskej, čo bolo dvadsať osem týždňov, sme si to preho­ dili.

Pro manžela asi velká změna. Zvládal to? Úplne úžasne, je fantastický. Neexistuje nič, k čomu by sa nedokázal postaviť rovnako ako žena. Naviac po skúsenostiach z čias, keď cho­ dil do práce, si starostlivosť o dcérku užíva.

A co ty? Jak zvládáš, že nejsi s malou?

Je mi troška smutno. Ale je super, že má dcér­ ka takto oboch rodičov.

Tuhle firmu řídí chlapi Co na tom, že generální ředitelkou je žena! A že když se holky domluví, tak si kluci v ECO ani neškrtnou! Tuhle firmu stejně řídí chlapi! Teda pokud dáte na to, kdo tady drží přes 80 procent firemních žihadel, která lítají po českých a moravských silnicích?

Cizíma očima Když chce člověk poznat sebe sama, není nad to, pozeptat se, jak ho vidí ostatní. Na Vinici nás nejvíc okukujou lidi z Fuelu. A musí to teda být pokoukání.

Kdybych měla sníst všechny ty zmrzliny, na které jsem zvaná, za chvíli bych se proměnila v obří kopeček.

Kdo nekouká na cestu? Žena za volantem je jako hvězda na nebi. Ty ji vidíš, ale ona tebe ne. Podobných vtípků o řidičkách byste našli tucet na každý nehtík.

Jsou ale muži opravdu na silnici tak skvělí, jak si o sobě myslí? Dali jsme si tu práci, abychom zjistili fakta.

Od začátku roku 2005 se naši řidiči a řidičky připletli k šesti stovkám dopravních nehod.

Sami jich na silnici zavinili asi třetinu – konkrétně 189. V poměru k rozložení aut bourali muži stejně často jako jejich protějšky.

Co nehody v garážích? Schumacherové od Říčan až po Chrudim se možná budou divit, ale ani v couvání a kličkování mezi sloupy se chlapi oproti ženám nijak nevyznamenávají. Jinak by se, poměrně vzato, na těch 126 incidentech hlášených z podzemí nepodíleli stejně často jako naše řidičky.

Jeden rozdíl mezi muži a ženami za volantem jsme přece jen našli. A nespočívá pouze v tom, že holkám to za volantem víc sluší.

Něžné pohlaví vyšlo z našeho průzkumu především jako to čistotnější, což dokládá o 25 % vyšší počet návštěv v automyčce.

Jak to vidí Car Fleet?

Táňa Ungerová mluví bez okolků: „Musím říct, že holky se k autům chovají zodpovědněji. Víc dodržují směrnice, v autě nekouří, nezkracují si cestu přes parkovací místa a hlavně jezdí pomaleji. Jedna dokonce na první rychlostní stupeň z nuly až do minus třetího patra podzemní garáže. Taky se s nimi líp komunikuje, protože kluci mají dojem, že jsou na auta všichni odborníci a každý by chtěl nejlíp třílitrového bavoráka.“ A pak že holky nedrží při sobě!

Jací jsou Vodafoňáci lidi?

No tak nejdřív bych začala malým upřesněním pojmů – jsou lidi, a pak jsou Vodafoňáci. Ale vážně, podle těch, co k nám chodí, jsou to hodně výrazné typy. Žádné šedé myši tady nepotkáte. Nebo aspoň ne často.

A není to tím, že zrovna těch si nevšimnete?

To by v našem případě asi nešlo...

My si musíme všímat každého.

Když si teda všímáte všech, vidíte mezi kluky a holkami nějaké rozdíly?

To ani ne, spíš pozoruju takové dva základní typy – styl byznys a pak lidi se psem. No a možná ješ­ tě pár nezařaditelných. Jo a to je vlastně další věc, která je pro vás typická... Módní vlny. Teď zrovna

frčí psi. A čím větší zvíře, tím větší mazlíček. Ale třeba za měsíc se stanou hitem leguáni.

Ehm, pojďme od těch zvířat radši dál. Co ještě je pro lidi z Vodafonu charakteristické?

Většina z vás netrpí nedostatkem asertivity. Naopak. Není výjim­ kou, že nám někteří začnou bez úvodu tykat. Ono jak si u vás všichni tykají, tak to hodně lidí rozšiřuje i na nás. Asi že jsme ve stejném baráku.

Jestli jsme asertivní, tak to asi dostáváte hodně pozvání na rande...

To si pište. Kdybych měla sníst všechny ty zmrzliny, na které jsem zvaná, za chvíli bych se sama pro­ měnila v obří kopeček.

Téma vás nepřikurtovalo k záchodu?

OK. Tak třeba příště. Zkuste schválně nabídnout nějaký tip na chytlavé články.

Pište na kari@cilichili.cz!

drak ý n a v t š a n o k ja á d a vyp věku o tom člo ým rozhovor, není marné jšku Když vyrazíte dělat s něk ale stane, že o svém protě se s ča Ob t. dě vě co ně aspoň Pak je nejlíp tomhle Hanuši Tomkovi. nevíte vůbec nic. Jako o kápnout božskou. iv text Jiří Holubec foto arch

Já o tobě vím vlastně jenom, že pracuješ ve Vodafonu jako procesní architekt v projektu FILIP a že hodně cestuješ. Tak kde už jsi všude byl?

Když vynechám Evropu, pak byl jsem ve Státech, v Mexiku, Guatemale, projeli jsme Maroko, Egypt, Turecko a Gruzii, Srí Lanku, Thajsko, Keňu a vlastně celou Jižní Ameriku, kromě Kolumbie.

Sorry za tu skepsi, ale dneska se hodně lidí vydává za cestovatele, a přitom si s nějakou agenturou za zadkem dojedou leda tak nafotit pár chrámů v Thajsku. Co tebe láká do exotických končin? Památky, nebo lidi v místní putyce?

Tak od všeho kus. Nejdřív jsem trochu jako tryskomyš zkoušel projet co největší kus každé země a vidět co nejvíc věcí v co nejkratším čase. Jenže ono to chce mít nějaký cíl, třeba tři čty­ ři hlavní věci, ale mezi nimi si dát dostatečně dlouhou pauzu na to, aby člověk mohl zůstat na jednom místě a poznávat lidi. Povídat si s nimi, zkusit mezi ně trochu zapadnout.

Kde se ti to povedlo nejvíc?

Kde teď sedí nějaký domorodec a říká: Hanuš zase přijede…

Asi v Argentině. Připadá mi, že Argentinci nám jsou hodně po­ dobní. V létě se vždycky sebe­ rou, vyrazí kempovat a pořád si chtějí povídat. Dorazíte do kempu a hned se k vám hrnou, nabídnou vám maté a zvou vás na grilování. Nebo v Gruzii, kde se s vámi lidi dělí o jídlo, které­ ho mají sami málo, jen aby vás mohli pohostit. Stopli jsme tam jednou uprostřed pustiny něja­ kou dodávku, ve které vezl chlapík celou svou rodinu a tr­ val na tom, že nás pozve k sobě domů. Co jsme netušili bylo, že

Je zbytečné jezdit do některých zemí dvakrát. bydlí dvě stě kilometrů daleko.

Takže jsme seděli s batohy asi dvanáct hodin vzadu v dodáv­ ce, nadskakovali jsme na příšer­ né cestě a povídali si lámanou ruštinou s manželkou a třemi syny našeho hostitele. Nakonec se z toho ale vyklubalo hrozně fajn setkání.

Vracíš se do některých zemí, nebo prostě škrtáš další místa na mapě?

Já jsem vždycky zastával názor, že je škoda jet do nějaké země víc než jednou, když je na světě tolik zemí, kde jsem ještě nebyl.

Jak to tak chodí, tak jsem tohle svoje tvrzení vzápětí vyvrátil, protože mě to táhlo zpátky do Argentiny. Byl jsem přesně na těch samých místech, potkal dokonce pár stejných lidí a mám takový pocit, že bych tam klidně jel i potřetí.

Tyhle cesty jistě nejsou all inclusive a tahat na zádech deset kilo točeňáku taky nemá smysl. Čím se při výpravách živíš? Místní jídla? Brouci?

Smažené brouky, respektive kobylky, jsme měli v Thajsku, ale není o co stát. Chutnají jako papír. A kdo ví, co jsme jedli třeba v takové Keni. Tam vám do misky podstrčí asi leccos a v té směsi se to nepozná. V Jižní Americe mi chutnal lamí guláš.

Super specialita, to bylo grilo­ vané morče. To jdete takhle po trhu a najednou koukáte na vy­ ceněnou potvoru i s drápy a zuby, jen tak staženou a vyku­

Mě na výlety kluci nosej.

chanou na grilu, vypadá to jako naštvaný drak.

V Ekvádoru zase dělají jako národní pochoutku kuřecí polévku…

No to je mi panečku exotika, kuřecí polívku vaří i moje bába…

To ano, ale když tou naší zamí­ cháš, tak z ní většinou nevypla­ vou pařátky. Nebo u tebe v ro­ dině jo?

Až na vrchol ky hor

15 Rozhovor ká kancelář, která slibovala, že večer budeme mít jedinečnou šanci zúčastnit se zasedání kmenové rady. Vzali jsme tedy batohy na záda a vypravili se s průvodcem do džungle.

Po osmihodinové cestě jsme dorazili do vesnice, kde sice stály nějaké primitivní chýše, ale mezi nimi pobíhali lidé v tričkách a holínkách. Sedli jsme si, pojedli cosi z banáno­

Život na Picchu

Aha, tak to bude jiná liga…

A co nějaký tajný rituály?

Nezasvětili tě někde v pralese do nějaké magie? Nejsi domorodý šaman?

No, halucinogenní odvary z lián jsme nepili, jestli ti jde o tohle. Spíš mi připadá, že si člověk kolikrát ty země před­ stavuje hrozně exoticky a nako­ nec ho překvapí, že tam leccos chodí stejně jako u nás. Jednou v Ekvádoru jsme se zúčastnili výpravy za polocivilizovaným kmenem Šuarů do Amazonie.

Pořádala to tam nějaká turistic­

Oni se hroši nezdají, ale dovedou pocuchat fasádu. vých listů a čekali jsme na tu slávu. Nakonec se tam shro­ máždilo asi deset chlapů, sedli si a začali si povídat. My pořád čekali, až ta slavnost začne, ale oni se po dvou hodinách poví­ dání zvedli a odešli a bylo po zasedání rady.

Tak to bylo spíš na mašli…

Neříkej mi, že se ti při všech těch cestách ale nestalo něco, při čem sis říkal: Jestli z toho vylezu se zdravou kůží, tak to balím.

Ale jo. V Keni. Zrovna jsme sta­ novali na břehu jezera, ve kte­ rém žili hroši. Oni se hroši ne­

Robinson?

zdají, ale v Africe prý zabijí ročně víc lidí než lvi, sloni, lev­ harti, buvoli a nosorožci do­ hromady. Postavili jsme si stan na břehu a čekali, jestli nějaké­ ho uvidíme, ale až do noci se nic neobjevilo. V noci nás ale probudilo hrozně hlasité mlas­ kání, a když jsme opatrně roze­ pnuli stan, tak jsme asi dva me­ try od nás uviděli obrovského hrošího samce, jak něco s chutí požírá. Naštěstí si nás nevší­ mal, ale zbytek noci jsme se třásli strachy uprostřed stanu a báli jsme se málem i dýchat.

Tuší třeba lidi v Ekvádoru, když s nimi sedíš na zápraží, co to je Česko?

Občas zareagují na Česko­ slovensko, ale co je spolehlivě navede, je, když řekneš Nedvěd nebo Poborský. To jsou všichni hned kamarádi.

A chtějí si začutat…

Já většinou cestuju v sandálech a hrozilo by mi při fotbale zra­ nění. Nebo jsem v pohorkách a to bych zase ohrožoval já je.

Ale párkrát jsme si čutli.

profese 16

profese

17

18

t t o o i r io na Va r o t t i V i n i c i n ci VVit o i ittto or rio n a a V n i n o i inic r c o i t V t i V o i r i o i n o n i i a r o a Viin t t i n V i c i i V c i t t o V r i i o o a t o na VViin t i V i c i n i c i V i t a t n o r V o oriio naaVV i c i n i i n n i c i o V i i i t r c ttoriio nn o i n i V a a V o inicVi i i r o tittorioiona itV a n r V o i n t t i n V i c ci i Vitit n o o i r r i o o n t a t V ainVic i inici Vit i r o t t o t i r i V i o o i i r c o o i t t n i n i a V ViniVciincV a nia t a n V t i n V i i c i n V i i i t c t o r n i oo V riio a n na VinViicni iV i c i t to a t o n r i i o i i nanV r t Vitt oiio n inV i i c i a o r r i o o t n t i a V V V i n a n niciVVit o i r i o t t t iorn i inic or cV a n o i o t t i i V V i ttoriio inici paparazzi

Vítal jsem ho chlebem a solí.

Mám na vás půl hodiny

Vezmem to zleva

To sako nemuselo být

Taky už máte díru v hlavě?

Lejééém

Jo, Čtyřlístek znám

Po Bonovi, Stonech a Michaelu Jacksonovi dorazila do Česka další světová superstar – Vittorio Colao! Vittorio, který v křesle generálního ředitele Skupiny Vodafone vystřídal Aruna Sarina, přistál na ruzyň­ ském letišti ve středu 14. ledna ráno a celý den strávil na Vinici.

Jaké to bylo? Vittorio hned zkraje ukázal, že není žádný sladkobolný Ramazzotti, ale pořádně ostrý chlapík, který se nedrží předepsaných scénářů, ale umí to rozjet po svém.

Hvězdné manýry jsou mu cizí a na žádné oficiality si nepotrpí – prostě se nerozpakuje proho­

dit pár slov s kýmkoli, koho zrovna potká na chodbě.

A přesně to taky pár lidem udělal.

Ani my jsme nezůstali nic dluž­ ní své pověsti a tuhle návštěvu jsme pojali tak trochu jinak.

Začala „tajuplnou misí“, při níž musel Vittorio nejdřív obejít budovu na Vinici a sám najít týmy, které pro něj měly připra­ vené prezentace. Odpolední sešlost ve Fuelu s třemi stovka­ mi lidí z celé firmy byla ve srov­ nání s tímhle orientačním bě­ hem vlastně už spíš taková oddechovka.

Vitto a n iin r i i o o i i n r a o t i c i V i t o i t i a o r r i o n o t t i V V i niciVV i r i o t oMad0nna t t o t i r i c i n a Viin t i c t i i oor V V i t i c n i V se vraci i c i Vrit n i V a n t ci Vi in n na iio r o t c riVit t i nic Vin na io paparazzi

19

tutovka

Má váš kolega v počítači príma fotky z nějaké akce? Tak nám je pošlete.

Kde je řečeno, že jenom my musíme být paparazzi? Posilejte na kari@cilichili.cz!

Skol, jeleni!

Ale houby Madonna, Karla se vra­ cí. Jo, je to tak, šuškalo se o tom po kuchyňkách, pak se na to ptali vrabci na střeše a dneska už je to skoro jisté. Bývalá šéfka Oskara prostě zatoužila po českých luzích a hájích, protože zjistila, že nikde jinde to nebylo pak už to pravé.

A že toho zkoušela dost a dost.

S manželem Alem z rodu Tolstojů prošmejdili širou matičku Rus. Ale to bylo celkem jasné, že tyhle kon­ činy jim k srdci nepřirostou. Pak se usadili v teplejších krajích a ne­ posedná Karla vyrážela do světa a pomáhala šéfům velkých firem ří­ dit ty jejich kolosy ve stylu Madonny, Eltona Johna, Paula McCartneyho či Toma Jonese.

Celebritám globálního showbusi­ nessu naopak vtloukala do hlavy, jak nezůstat jenom populární mordou z obrazovky, ale jak se stát oblíbeným zachráncem pla­ nety. Možná to nevíte, ale bez Karliných rad by dneska takový Georgie Cloony nebo Bono byli leda tak ti chlápci z reklamy na ky­ selé bio jogurty. O Angelině ne­ mluvě. Jenom Beckhamovi si Karlino školení vyložili po svém.

A co že bude Karla dělat zpátky v Praze? Jak sama vzkazuje: „Miluju Prahu, celá moje rodina ji miluje, takže se těším, až vás zase všechny uvidím a poznám nové tváře. Mým úkolem nebude dělat nic, jenom poradit v těžkých do­ bách. Bude to prima show. Věřte mi,“ uzavírá Karla a vzkazuje: „Už se na vás těší i moje ségra.“

Jaro už si klepe na čelo (nebo na co tak roční doby klepou), ale nám ještě přišla do mailu jedna pirátská fotka ze zimních radovánek. Michael Oudes od nás z Vodafonu vytáhl na lyže trojku svých kamarádů Edvarda Marholda, Iva Paliče a Tomáše Pikulu. Na sjezdovce pak lámali srdce lyžařek i bráni­ ce vlekařů svými svetry s jele­ nem. Michael přísahá, že ná­ pad navlíknout se do našich vymazlených pulovrů vznikl za střízliva. Opilá nadšením prý byla jen děvčata, která z nich svetry chtěla servat.

Velikonoční sleva

POSLEDNi POMAZaNi

Lze pouzit

Při pietním rozloučení s drahým zesnulým, jako lubrikační gel (při pietním rozloučení s drahým zesnulým), na chleba, na pečení, na smažení, na opary, na kuří oka, na omrzliny, hemoroidy, do zálivek a salátů, na mastnou, suchou a poškozenou kůži, vlasy, nehty, chlupy, zuby. K vnitřnímu i vnějšímu užití.

Složení: emulze, lak na rakve, E 212, E 765, E 242, IHS a INRI