2014
Dan Přibáň: "Svět patří těm, co se neposerou!" Gap Year: Dej si pauzu, poznej svět JOB v Kanadě? To zní FAIR!
www.brainstormag.cz
INZERCE
n e g
Anglictinár roku Umíš dobře anglicky? Dokaž to! ZMĚŘ SVÉ SÍLY V ANGLIČTINĚ SE STUDENTY VÍCE JAK 400 STŘEDNÍCH ŠKOL PO CELÉ ČESKÉ REPUBLICE.
Ukaž, že jsi Angličtinář roku! REGISTRUJ SVOJI ŠKOLU NA www.ar.czech-us.cz
nebo nahrej QR kód • 19.11. 2014 • 400 škol •
10 000
studentů
• SUPER
CENY
2
Ceny v soutěži: •
x jazykový kurz 2 vč. letenky a ubytování v Kanadě
• Voucher až 5 000 kč
pro nákup v Neoluxoru
• Kartony Redbullu • 2x Letní škola v Dánsku zdarma
• A SPOUSTA DALŠÍCH CEN
EDITORIAL
Pojď se bavit.
Tak zaprvé.
K čemu je život bez smíchu? Koukni s námi na fotky, na články, zkus pár QR kódů, které tě dovedou na videa a další stránky. Brainstorm je od nás, studentů, pro tebe. A tentokrát pořádně našlapaný. Tak zahoď na chvíli starosti, hoď časák do tašky a až bude nuda v buse, tak ho ukaž kámošům.
Pojď cestovat. Za druhé.
Co kdybych ti řekl, že nemusíš s rodičema do Chorvatska, ale místo toho můžeš s kámošema do Ameriky? To nezní špatně. Nebo do Španělska? Může být. Stačí si uvědomit, že svět je obrovský. Každý může vyrazit, kamkoliv. Třeba i trabantem. Že není čas? S námi se za pár minut podíváš do Číny, Kanady a Jižní Ameriky. Než si začneš balit fusekle a řízky na cestu, počkej…
Inspiruj se.
Za třetí. Máme pro tebe pár tipů a rad. Co s volným létem nebo celým rokem, jak si ve škole udržet zdravý rozum, ale i příběhy lidí, kteří jsou zajímaví tím, co dokázali. Říkáš si, to asi budou nějaké celebrity. Ani omylem, normální lidi jako ty a já. Prostě dělají, co je baví a jsou v tom dobří. Když můžou oni, ty taky. Stačí uvěřit a něco pro to udělat. Dost už řečí. Otoč stránku a užij si to. Zábavné a inspirativní čtení přeje Martin Žákovec šéfredator
www.brainstormag.cz Na našich stránkách najdete dokončení článků, videa a fotoreportáže
Brainstorm magazine vychází 4 x ročně v českém jazyce | Vydáno v Praze | říjen 2014 | 5. číslo, 2. ročník Šéfredaktor: Martin Žákovec (martin.zakovec@brainstormag.cz) | Inzerce: Vojtěch Černý (vojtech.cerny@brainstormag.cz) | Grafika: Jana Pavlová Foto: Shutterstock | Redakce MK-ČR-E-21435 Vydavatel: Czech-us Work and Travel, s.r.o., Senovážné náměstí 23, 110 00 Praha; IČ: 27456927
05 / 2014 – podzim / www.brainstormag.cz
3
OBSAH
JAK SE TĚŠÍM NA MATURITU
Jak nezapomenout, zapsat si a DÍKY CHYTRÉMU MOBILU mít vše hotovo 22 – 23
5
LENNY: Studovat v zahraničí se vyplatí GAP YEAR Život je příliš krátkej na sezení v lavici
6–7
CESTOPIS z Číny
24 – 27
8–9
ŠÍLENOSTI ve světě. To prostě nepochopíš!!
28 – 29
ŽIVOT BEZ FACEBOOKU 10
KANAĎANEM NA PŮL ROKU
30
11 RAD, JAK SE NEPO*RAT ZE ŠKOLY
31
PEKLO JMÉNEM PROKRATINACE 16
DEBATOVÁNÍ, aneb když vás nebaví sedět v koutě
VŠE, CO POTŘEBUJU K ŽIVOTU, jsem se NEnaučil ve škole
REFERENCE ČASOPISU 34
DAN PŘIBÁŇ: první cesta je vždycky takový punk 4
11 – 14
11
JOB v Kanadě? To zní FAIR!
17
18 – 21
32 – 33
M ATČasu U Rdost... I TA ? LONI SE MĚ LIDÉ PTALI, KDY ŽE TO MATURUJU, URČITĚ LETOS ŽE?! ODPOVÍDALA JSEM, NE NE, JÁ MÁM JEŠTĚ ČAS, AŽ PŘÍŠTÍ ROK. LETOS SE MĚ LIDÉ PTAJÍ, KDY ŽE TO MATURUJU? ODPOVÍDÁM, ŽE TENTO ROK. VŠICHNI MI UDIVENĚ ODPOVÍ: UŽ?! UŽ, UŽ, UŽ! JE TO TÉMĚŘ K NEVÍŘE. VŽDYCKY JSEM SE TĚŠILA, AŽ Z TOHO NAŠEHO GYMPLU VYPADNU NĚKAM PRYČ A NAJEDNOU MI TO SNAD ZAČÍNÁ BÝT LÍTO. VŽDYŤ JSEM TAM SOTVA VLEZLA. UTEKLO TO JAKO VODA. JEŠTĚ PŘED NEDÁVNEM JSME BYLI V PRIMĚ… A NEŘÍKEJTE MI, ŽE VY TYHLE „SENILNÍ“ KECY NEVEDETE.
vládne doslova třídní boj. Třída je rozdělena na několik táborů, které se nemohou domluvit. Problémy se stužkovacím večírkem, stužkami samotnými a šerpami neberou konce.
Proč všichni blbnou?
Největší starost mi dělá moje lenost. Není to jenom můj problém, myslím, že takových se nás najde
Poslední první den ve škole
Můj první krok, prvního září přes práh školy, byl pravou nohou (dávala jsem si sakramentsky záležet, abych to nepopletla). Ve třídě jsem se po dvou měsících setkala s tvářemi, které jsem vídávala pravidelně několik let a přiznám se, že některé bych vůbec vídat nemusela. Jenže už za pár měsíců je neuvidím vůbec, bude všemu odzvoněno, odmaturováno - teda někdo zazáří a někdo v září, to se uvidí. Budou mi chybět, všichni, o tom nepochybuju. Když se oprostím od nostalgických řečiček, uvědomím si, že momentálně mezi námi
habaděj. Znáte to, spolužáci si UŽ V ZÁŘÍ (!!!) shánějí maturitní otázky (dobře tihle jsou ještě v pořádku), někteří si UŽ V ZÁŘÍ (!!!) vyrábějí maturitní otázky. Ví přesně, na které školy půjdou, kolik přihlášek si podají, z čeho budou maturovat (oukej, to už vím i já, jenže oni si beztak i naplánovali, kterou otázku si vyberou!).
Do toho začínají učitelé strašit s termíny. Je jich opravdu požehnaně. Přihlášky k maturitě do konce listopadu, přihlášky na vysokou do konce února, seminární práci v prosinci, a tak dále, a tak dále… Ale my se z toho nezblázníme! Jsme přece maturanti ne?! Nejstarší na škole, plní vědomostí, za ta léta jsme tolik zkrásněli, že nás taková formalita jako je maturita nezaskočí. Alespoň tak to říkala ta paní od vedle. Tak trochu si myslím, že takové je jenom září. Hektické. Od října začneme zase psát jednu písemku za druhou a všichni šprti se začnou soustředit na vysvědčení pololetní. Seznam maturitní četby už bude viset na internetu a s klidem začneme rozepisovat seminární práci. Sem a tam nám do hodin přinesou nějaký maturitní test, přesvědčí nás o tom, že je to jednoduché. Čímž nás jednoduchý test přestane zajímat. Učitelé nám na písemku hodí jednu, dvě maturitní otázky a my se budeme cítit naprosto připraveni. Užijeme si poslední klidné chvíle o Vánocích a pak se škola přehoupne přes Nový rok. Všechno začne nanovo. Termíny, termíny, termíny. Jenže tady veškerá sranda končí přátelé. Jde se makat, vždyť za týden jsou písemné! ■
Klára Gaňová
05 / 2014 – podzim / www.brainstormag.cz
5
ROZHOVOR
Studovat v zahraničí se vyplatí! Říká
vycházející hvězda naší hudební scény Talentovaná zpěvačka – dcera Lenky Filipové – potvrzuje, že jablko nepadá daleko od stromu. Letos v létě koncertovala na Kryštof kempech a hromadě dalších festivalů. V rozhovoru mi prozradila, že ještě před rokem si nedokázala vůbec představit, že bude takto vystupovat. Setkání s ní byl pro mě opravdový zážitek. Skromná usměvavá holka, která hbitě odpoví na všechny mé otázky. Ani na sekundu se nepřestane smát a já tak odcházím nabitá neuvěřitelným množstvím pozitivní energie. Tohle že je holka s nejzajímavějším hlasem v současné době? Věřte, že jo! K čemu tě vedli od malička rodiče? Byla to právě hudba ze strany maminky? Nebo sis cestu našla sama? Dá se říct, že mě oba rodiče vedli hodně právě k hudbě, to ano. Jako malá jsem hrála ráda s mamkou na kytaru a s tátou na piano. Sledovala jsem, co se kolem děje – zkoušky a její vystoupení. Přitom jsem si tak trochu hledala vlastní cestu, kterou bych se mohla vydat. Až jsem si začala sama komponovat muziku a skládat k ní texty. Přitom jsem si snila, že jednou budu taky moct stát na jevišti.
6
Jak se ti s maminkou spolupracuje? Jsem vděčná za každou spolupráci s ní. Je profesionální, ale i přísná šéfka. Je skvělé, že se nebojí zkoušet nové věci a žánry v hudbě. Je otevřená spolupráci a učí se od ostatních. To na ní obdivuju. Zároveň se velmi respektujeme jako interpretky a svou tvorbu na jevišti propojujeme – to je myslím mimo jiné to, co nás činí poutavými pro posluchače.
Krásu a nadání jsi nepochybně zdědila po mamince. Co ti dal do vínku tatínek? Děkuju. Jsem opravdu zajímavý mix mamky a táty, co se povahy a vlastností týče. Od každého mám trochu a myslím, že to platí o nadání stejně jako o vkusu a vzhledu. Konkrétně táta mě toho naučil hodně o jednání s lidmi a to se mi teď v hudební branži hodí víc než kdy jindy.
„Studovat v zahraničí bych doporučovala všem, kteří o něj mají zájem, nebo o něm přemýšlí.“ Proč ses rozhodla vystupovat jako Lenny? Znělo mi to jako dobré umělecké jméno. Vizuálně pěkné, praktické a zároveň to nebylo tak vzdálené od mého pravého jména. Rodiče a moji angličtí kamarádi mi tak navíc přezdívali odmalička.
Toto léto vystupuješ živě před širokým publikem zejména na festivalech. Jaký je to pocit? Co ta atmosféra? Pocit je to úžasný. Festivaly mám ráda hlavně proto, že poskytují možnost představit hudbu interpreta dost širokému publiku. Můžete se tak přiblížit svou tvorbou různým generacím i oslovit vyznavače rozličných žánrů.
Máš z živého vystoupení nějaký úsměvný zážitek? Není to sice nic konkrétního, ale… Od přírody jsem stydlivý člověk. Když ale vyjdu na jeviště, probudí se ve mně cosi exhibicionistického a platí, že čím víc se přijde na vystoupení podívat lidí, tím jsem méně nervózní. Je to velký paradox,
ale já to tak zkrátka mám. Zatím jsme s kapelou měli to štěstí, že vždy když jsme šli hrát na jeviště, měli jsme poměrně velké publikum a to i přesto, že třeba jen hodinu předtím se před podiem potulovalo pár lidí. Kapela ze mě už má ale legraci, že po příjezdu mám vždycky strach, že bude málo lidí. Vidím tam ty tři pod pódiem a začínám panikařit.
V Anglii studuješ obor skladba. Co jsi musela udělat proto, aby tě přijali? Kritéria pro můj obor jsem znala dlouho dopředu, a tak jsem měla dost času připravit si potřebné materiály a přinést je na školu osobně. Sestavila jsem portfolio ze tří vlastních písniček i s texty a demo nahrávkami, předložila svůj životopis a absolvovala pohovor.
Jsi se svým rozhodnutím studovat v zahraničí spokojená? Máš mezi spolužáky kamarády a v učitelích oporu? Určitě ano a doporučovala bych to všem, kteří mají o jakékoli studium v zahraničí zájem nebo o tom přemýšlí. Sama jsem váhala, kam se vydat, ale jisté bylo, že chci někam do ciziny. Je to přesně tak, jak říkáte – spolužáci jsou nejen kamarádi, ale i parťáci pro tvorbu a učitelé jsou vám oporou.
05 / 2014 – podzim / www.brainstormag.cz
Jakou hudbu preferuješ? Na čem jsi vyrostla a čemu se právě naopak raději vyhýbáš obloukem? Baví mě hudba všeho druhu. Opravdu ničemu se obloukem nevyhýbám, protože i když se mi to třeba stoprocentně nelíbí, nemůžu vyloučit, že si z toho nic nevezmu – i kdyby to mělo být ponaučení, že to nechci takhle dělat. Vyrůstala jsem na klasikách – Beatles, Rolling Stones, Springsteen, Sting, Morissette, ale z mamčiny strany i na té klasice opravdové – Vivaldi, Bach, Giuliani. Teď momentálně poslouchám třeba Eda Sheerana, Foo Fighters nebo Paramore.
„Můj sen je moje motivace.“
CHCEŠ DOČÍST CELÝ ČLÁNEK? Načti QR kód Klára Gaňová Fotografie: Tomáš „Stoupa“ Pospíšil
7
GAP YEAR Dokončil jsi střední školu? Plácáš se na vejšce? Vyhodili tě z práce? Máš doma s rodiči Itálii? Opustil tě partner? Nebo jen hledáš směr ve svém dalším životě? Tak právě tobě mohou být určeny následující řádky a také programy, které na nich popisuji. Dej svému životu rok, který jej může kompletně a natrvalo změnit…
Inspirace historií a západní kulturou Gap Year programy nejsou historicky ničím novým. Už za Rakouska-Uherska odcházeli Češi či Slováci po střední škole na zkušenou a mnohdy i za hranice tohoto soustátí. Bohužel tento trend téměř vymizel po druhé světové válce díky ruské normalizaci. Nuceně se z nás staly konzervy, které cestovaly pouze do spřátelených zemí sovětského bloku, a vrcholem byla dovolená v „Jugošce“ – rozuměj dnešním Chorvatsku. To už je minulost. Dnešek nám přináší takřka neomezené možnosti.
Přemysl Piskač
8
Pracovní prázdniny – Ski Instruktor ve Whistleru nebo coffee artist v Aucklandu Pod termínem Working holiday se rozumí programy založené na mezistátních dohodách mezi ČR a některými zajímavými zeměmi jako je Kanada, Nový Zéland či Jižní Korea. V rámci nich může do každé země ročně vycestovat tisícovka Čechů ve věku 18 – 35 let a strávit rok prací nebo cestováním a to platí i obráceně pro zájemce o rok pobytu u nás. Tak a teď něco praktických informací: vycestovat může kdokoliv, není nutná podmínka být studentem a o pracovní víza se žádá elektronicky. U Kanady koncem ledna a u Nového Zélandu počátkem března. Víza jsou velmi rychle pryč – zájem je totiž rok od
roku větší. Kanadské či Novozélandské agentury ve spolupráci s českými dnes pomohou se vším počínaje zajištěním práce, ubytováním, popříletovou orientací a investice do programu se tak spolehlivě vrátí. Cestovatelé mohou objevovat celé nové kontinenty – takové zážitky doma nikdy neokusíte!
Můj Tip Na začátku prosince 2014 se v Praze koná veletrh práce, kam dorazí zaměstnavatelé z Kanady a přivezou s sebou více jak 150 pracovních pozic. Pro více informací běžte na www.czech-us.cz. Pokud se před vycestováním do Kanady či na Nový Zéland obáváte vaší úrovně AJ, tak obavy může pomoci rozptýlit možnost studia na tamnějších jazykových školách, do nichž po příletu docházíte – kolem vás nejsou žádní Češi, celý dny mluvíte anglicky, a tak vaše
aneb Život je příliš krátký, abys seděl v lavici! aktivní angličtina strmě stoupá. Pokud si pobyt v zahraničí oblíbíte, dost možná začnete přemýšlet i o studiu místní vysoké školy.
Au-Pair – když máte rádi děti Jak sám název praví, babysitting není pro každého. Au-Pair programy jsou nabízeny v zemích EU, ale i v USA a řadě dalších zemí – je tedy z čeho si vybírat. Výběr se rychle zúží, když půjdeme podle angličtiny. Obvyklá délka pobytu aupairek u rodiny bývá 12 měsíců, ale k nalezení jsou už i programy na léto, to je na období 2 – 3 měsíců. V principu jsou zájemci (drtivou většinu tvoří zájemkyně) umisťováni do rodin přes zprostředkovatelské agentury, které pomáhají i s vízovou otázkou. Stále více ale roste trend přímého spojení se rodin se zájemci přes různé webové portály. Neplatí se tedy
poplatek agentuře - to je nový trend hlavně u rodin v rámci EU, kde máme volný pohyb osob a víza nepotřebujeme.
Můj Tip
V rámci zemí EU můžete využít ZDARMA služeb portálu www.aupair-world.net, který spojuje hostitelské rodiny se zájemci o program. Co je dle mne nejdůležitější, je dostatečný prostor pro to, aby se rodina a au-pair mohli poznat. S dnešními možnostmi SKYPE a dalších komunikačních kanálů se tak můžeme vyhnout vzájemnému nepochopení se, protože každá rodina je jiná a má jiné potřeby. Na straně druhé, ne každý mladý člověk je připraven přijet do jiné, nepříliš poznané země, a rychle se etablovat v cizí rodině…
Work and Study programy – v zemi klokanů nebo javorového sirupu Odcestovat na rok do zahraničí není levnou záležitostí. Velký vliv mají logicky rodiče, kteří tento trip mnohdy financují a přejí si, ať takový rok není vyplněn nicneděláním. Programy Work and Study umožňují získat pracovní zkušenost, která je spojena s docházkou do jazykové školy nebo odbor-
ného kurzu. Austrálie i Kanada nabízí paletu programů, které zjednodušeně fungují tak, že to, co si odstudujete, si také odpracujete. Sydney, Vancouver, Melbourne nebo Toronto – to jsou jen 4 příklady měst, která nabízí work and study programy. Studenti většinou tráví prací pouze kolem 20 hodin týdně a zbytek času můžou věnovat studiu jazyka. Jazykové školy jsou připraveny pomoci s pracovním zařazením, protože zkrácené pracovní úvazky jsou místními zaměstnavateli vyhledávány – výhodami pro ně jsou nižší náklady na zaměstnance a vyšší motivace zahraničních studentů pracovat. Nejčastější délkou těchto programů je 6 nebo 12 měsíců, ale lze je libovolně dlouho prodlužovat.
Můj Tip
Je dobré se poradit s bývalým účastníkem programu nebo odborníkem na tyto programy, aby vynaložené zdroje přinesly lepší výsledky. Zahraniční jazykové školy jsou připraveny vám nabídnout další návazné programy včetně studia na vysokých školách. Účast v programu vede k zlepšení jazykových schopností a splnění požadavků pro přijetí na místní univerzity.
Dobrovolnictví – když ti nejde o peníze, ale o zážitky
kde jsou mnohdy nutná pracovní víza. Doporučuji nejprve vybrat program, který je krátkodobý a blízký vašemu srdci a zálibám – snad vás účast v programu posune v životě dál.
Podílet se na stavbě školy v Nigérii, pečovat o ohrožená zvířata na Srí Lance nebo se věnovat dětem v komunitním centru v Albánii. Hned tři příklady jak se zapojit do projektu, který sice přímo není spojený se studiem nebo placenou prací, ale možností poznat se jako mladý člověk v diametrálně odlišném prostředí. Volunteering je na západ od nás běžný a tyto zahraniční pracovní stáže si místní s hrdostí připisují do životopisů. Agentury obvykle za cenu letenky, kterou si pořídí dobrovolník sám, nabízí program, který zahrnuje ubytování a stravu v místě zdarma. Řada těchto programů je podporována místnímy úřady. Délka programů se pohybuje od několika týdnů až po rok a déle.
Pracovní programy v EU – nepotřebuješ víza, tak na co čekat
Můj Tip
My Češi preferujeme placenou práci před dobrovolnictvím a nejsme schopni docenit všechny efekty získané účastí v programu. Více informací o dobrovolnictví na www.inexsda.cz. Dobrovolnických programů je dnes nepřeberné množství díky faktu, že se nejedná o klasický zahraniční pracovní program,
Myslím, že každý z vás si již někdy při letní dovolené na jihu Evropy pohrával s myšlenkou, že by v tom skvělém baru na pláži rád pracoval. Před prací si skočit zaplavat v moři a večer utratit peníze v nejbližším shopping mallu. Cesta k zahraniční brigádě vede mnoha způsoby, ale pokud nemáte přímo kontakt na bývalého účastníka programu či rovnou na zaměstnavatele a váš cizí jazyk není na lepší komunikativní úrovni, budete to mít těžké. Jak tedy začít? Připravte si CV v jazyce země, kde chcete pracovat, a pak posílejte emaily a rovněž se snažte zaměstnavatele kontaktovat telefonicky – tedy pokud vám to váš hlas a sebevědomí dovolí. Pokud nedovolí, nebo nejste úspěšní, využijte například databáze volných pracovních pozic v EU na adrese www.eures.cz nebo pracovních programů na adrese www.czech-us.cz.
...
Nahraj a mrkni na video, jak si užít GAP YEAR coby plavčík v USA!
9
Život bez
Cítím se izolovaná, odříznutá a krvácející. V rozvrhu na vysokou se mi válí bordel. Netuším ani písmenko o současném vyžití svých přátel. Jak bezdomovec se cítí nejen moje nitro, ale celá moje existence, protože ještě pořád nemám v Praze kde bydlet no a o tom, že nemůžu svlíkat pohledem fotky toho krásného zpěváka ani nemluvím (pouze vtipkuji, už jsem cetiletá a cti plná.) Proč? Protože jsem v Číně, kde je zablokovaný Facebook! Ze všech upalmovaných a umrakodrapovaných společných selfie můj počítač neskrývá ve svých složkách ani jednu, netuším místo či čas zítřejšího barování ani národnost nových au pair. V Číně Facebook nahrazuje WeChat určený pro androidy, takže můj tlačítkáč utřel nos. Na Facebooku – ale i jiných sociálních sítích - bují skupiny univerzitní či redakční, může vám pomoci nabídka spolujízdy, bydlení či melouchu, denně si můžete svůj program
acebooku!
utvářet dle nesčetných pozvánek. Dokonce už i v rámci balících technik si někteří pánové říkají o Facebook a ne o číslo (Což pro mne není žádná hitparáda. Dokážete si představit, kolik potenciálních kořistí vyplivne eFBé, když vyťukáte jméno Dvořáková Petra?). Ani ty nejzarytější konzervativce tak nemůže překvapit, že mnozí ono modrobílé světlo konzumují k snídani, obědu, večeři i svačinám. Androidy umožňují zůstat online non stop.
Žijeme jen online?
Tak trochu obdivuji vytrvalce, kteří se odhodlali k virtuální sebevraždě a fungují bez profilu. Virtuální sebevražda vás totiž tak trochu zabije i v očích mnohých přátel. Překvapilo mne – a ne v tom dobrém slova smyslu – jak málo lidí vyvinulo úsilí vydobýt někde moji emailovou adresu či skype a ozvat se mi i z jiného důvodu, než že je vedle mé profilové fotky na chatu zelená tečka. Nehodlám přinést žádné nové poselství. Jenom tu opět bruslím okolo faktu, že sociální sítě patří mezi další civilizační závislosti, díky nimž se sobě odcizujeme. Znesnadňují již tak těžké umění – žít v přítomnosti. Dobří sluhové, špatní pánové. Na rozdíl od ohně však jejich pole působení můžeme ovládat úplně sami. Stačí, když teď kliknete na tlačítko Odhlásit se. ■
FB Petra Dvořáková
10
Prvního září, osm hodin ráno, koukám z okna. Ale ne na školní dvůr jako mých zbylých 25 spolužáků. Koukám se na Atlantik z výšky osmi kilometrů. Před nástupem do letadla jsem měl strach. Ne z létání, ale z kroku do neznáma. Let z Amsterdamu do Halifaxu je dlouhý, takže mi zbylo spoustu času na přemýšlení. Třeba o tom, jak se obyčejný kluk z gymplu dostane na semestr na druhou stranu světa. A taky proč vlastně?
zpátky, takže buď si budu zoufat, co nechávám za sebou, nebo se podívám před sebe a dám to. Po deseti hodinách jsme dosedli v Halifaxu. Hluboký nádech a pravou nohou vstupuju na kanadskou půdu. Výstupem z letadla cesta ani zdaleka nekončila. Do Yarmouthu to je dobré tři hodiny autem, ale ani teď jsem nemohl usnout. Pořád ty obavy… Jaká bude moje host family? Budu jim rozumět? Kvůli zpoždění jsme dorazili až za tmy, já na konci sil, ani si nevybavuju přivítání, protože rodince nebylo pořádně vidět do tváře. Jenom jsem padnul na první postel, kterou mi ukázali, a usnul.
From Scotland…
Ráno mi otevřelo oči. Konečně jsem poznal svojí rodinku na další půlrok. Malý srandovní tlouštík Kerry a jeho budoucí žena Carol (o hlavu a půl větší než on) ☺. Neuvěřitelně milí lidé. Pořád usměvaví a s věčnou otázkou „Martin, you hungry?“ na rtech. Ještě tam se mnou byl student z Mexika, Jesús. I když se mi snažil vysvětlit, že se to vyslovuje s Ch, stejně to byl Ježíš. To pravé procitnutí přišlo s poznáváním dalších a dalších lidí. Ve škole, na ulici, v posilovně, v obchodě… Nenarazil jsem na člověka s vyloženě špatnou náladou nebo bez úsměvu. Každý si najde pár vteřin na tzv. „small talk“ – zeptají se, jak se máš, a popřejí hezký den. Jednou jsem si zkusil pro svůj blog takový pokus. Kolik lidí, náhodně vybraných, se při právě takovém oslovení bude usmívat. Za hodinku jsem měl výsledek – z 33 lidí se usmívalo 34. Ještě prodavačka u vedlejší pokladny, která mě slyšela a hned se ptala, odkud jsem. Příjemná změna oproti zamračeným tvářím v Čechách.
Začalo to nevinně. Chtěl jsem si zkusit prázdniny trochu jinak než jenom u babičky na vesnici, tak jsem vyrazil do Skotska na summer school do Edinburghu. Na zkoušku. Jestli zvládnu se o sebe postarat bez rodičů na dva týdny. Povedlo se. A první taková samostatná zkušenost mi pootevřela oči. Vždyť nemusím odsedět čtyři roky na střední jako všichni ostatní. Zrodil se nápad. S nadšením jsem si přes agenturu podal přihlášku pro studium v Kanadě (pro hokejistu jasná volba), brzy na to dostal umístění do školy a hostitelskou rodinu. Kostky byly vrženy, těšil jsem se jako malý kluk a zbývalo pět měsíců počkat.
…to Nova Scotia Den odletu se blížil. Podvědomě jsem odkládal balení na cestu i loučení, protože najednou mi začínalo docházet, že všechno známé nechávám za sebou. Před půl rokem bylo snadné říct: „Jo, to zní super, tam pojedu.“ Jenže když projdeš pasovou kontrolou na letišti, rodina a přítelkyně ti zmizí z dohledu na šest měsíců, není ti zrovna do smíchu. V tu chvíli jsem si ale řekl, že to zvládnu. Dnes už ani nevím, jak jsem se dostal do správného letadla. Strach začal opadat až právě nad oceánem. Došlo mi, že není cesty
05 / 2014 – podzim / www.brainstormag.cz
Probuzení v jiném světě
KANADA
Kanaďanem na půl roku
botiku), matiku, science, media art a sport. Každé ráno proběhlo hlášení rozhlasem, které začínalo větou, kterou do konce života z hlavy nedostanu: „Good morning Yarmouth High, please stand up for playing Oh, Canada“. Jop, hráli nám hymnu. Výuka začínala až v devět a oficiálně končila ve tři. Jenže hned na to navazovaly školní kluby a sportovní týmy. Hokej hraju stejně dlouho, jako umím číst a psát. Co jiného si tedy vybrat v Kanadě. Stal se ze mě Viking. Perfektní na sportování ve školním týmu je, že jakékoliv bariéry, včetně té jazykové, padnou okamžitě. Najednou jsem byl součástí něčeho. Cestování na zápasy, na turnaje (někdy i místo školy), tréninky, party, grilovačky… To všechno vyvážilo i vstávání v pět na ranní trénink.
„You play hockey?“ Škola začala o týden později. Mezitím jsem aspoň stihl poznat ostatní mezinárodní studenty – bylo nás kolem čtyřiceti na jedné škole a já jediný ze středu Evropy. Předmětů jsme měli jenom šest. A to každý den v jiném pořadí. Já si vybral asi ze sta možností například fyziku (se zaměřením na ro-
Čtyři hodiny ráno, prvního září. Zbytek školáků má půlnoc, já vyrážím přes oceán!
11
KANADA
Vzpomínky na celý život V polovině pobytu se mi povedlo dostat se na Cultural trip do jednoho z největších měst Kanady. Sedm dní, dvanáct atrakcí. Letadlo, autobus, pěškobus. To byl sám o sobě neskutečný zážitek, protože jsem měl možnost podívat se na Niagáry, projet se na atrakcích v Canada´s Wonderland, zažít jedinečné představení Cirque de Soleil, vidět Kanadu z výšky půl kilometru v CN Tower a mnoho dalšího. Jenom tenhle týden by vydal na celou knihu. Zpátky v Yarmouthu můžu pokračovat podobně. Halloween a klasické „trick or treat“, vánoční svátky, den Terryho Foxe, Veterans Day, Thanksgiving. Dokonce jsem měl to štěstí, že se při mém pobytu moji host-parents zasnoubili. Přidej k tomu mého prvního humra v životě, výlety po pobřeží, kempování a dostaneš stejně jenom zlomek všech vzpomínek a zážitků. A to jsem strávil v Kanadě necelých šest měsíců, i když byla šance zůstat déle. Všichni ti řeknou, že tam jedou hlavně kvůli jazyku a podobné univerzální odpovědi. Ano, anglicky se naučíš, i když nechceš. Ale poznáš tolik nových lidí, věcí a míst. Tolik toho zažiješ, dospěješ a změníš se v tom nejlepším slova smyslu, že když tě rodiče přijdou přivítat na letiště, nepoznají tě. Stejně jako mě. Za to mohli spoluhráči – před Vánocemi mi oholili hlavu a nechali jenom blonďatý pruh☺.
Pár minut autem ke křišťálově čistému jezeru. Jenom kdyby ta voda byla trochu teplejší…
Každá škola má super název pro svoje školní týmy. Na půl roku jsem byl Viking!
Klasické žluté autobusy s „kanadskou“ terénní úpravou. Třicet centimetrů sněhu není problém. Puberťáci jsou všude stejní ☺.
High School v kostce • stejných pět hodin každý den, v jiném pořadí • začátek školy v devět, konec ve tři (hodina na oběd) • délka vyučovací hodiny přesně 58 minut • žádné přestávky kromě pauzy na oběd • ranní hymna a hlášení • luxusní sborovna s gaučem, křesílky a plazmovou televizí • žádné přezouvání • školní týmy na všechny možné sporty od hokeje po roztleskávačky:-)
12
Jeli jsme se podívat na oceán. Ale kvůli odlivu byl o tři kilometry dál od pobřeží.
Proč u nás nemáme jako Američani „zombie walk“? Vždyť je to super!!!!
Takový ten pocit, když má obchoďák skoro kilometr na délku…
Toronto půl hodiny po půlnoci – noční klid tu nemají.
FOTOGALERIE
Věř, že nahoře mi nebylo dobře ☺.
Jenom vteřiny do volného pádu! (Foťák jsem pak málem neudržel)
Tolik adrenalinu a zábavy, to se nedá popsat, musíš zažít!
Ne nadarmo se zábavnímu párku říká Wonderland.
Norsko. Česko. Švédsko. Stačilo pár minut a jako bychom se znali od školky.
Niagáááááááááááry!!!!!
Vodopády zblízka – a překvapení, že tam fakt padá voda. Selfie musí být.
Německo-švédsko-mexicko-česká skupinka.
13
Půl kilometru nad zemí a diskuze, zda Češi hrají lepší fotbal než Švédové. CN Tower.
Netrhej partu – vlasy pryč, zbyl jenom blonďatý pruh.
Dva měsíce grilovaček a fast-foodu :(
Co s tím mám dělat? Utrhni mu nohy…
Canadian: Your president is Putin, right?
Mrznout v minus dvaceti se vyplatilo – vánoční fotky se podařily.
Chceš vidět další fotky z Martinovy cesty? Nahrej QR kód! Martin Žákovec
14
Novoroční předsevzetí – chodit běhat za každého počasí.
Kerry family, úžasní rodičové a druhý domov. Děkuju.
INZERCE
VOTED #1 IN ENGLISH SCHOOL IN CANADA BY STUDENTS & AGENTS
THE BEST SCHOOL IN CANADA AT A GREAT PRICE! Intensive English
Scholarship Offer
30 lessons/week
ONLY $250.00
General English, Business English, Cambridge, IELTS and TOEFL Preparation
REGISTER FOR 4 weeks 6 weeks 8 weeks
SCHOLARSHIP 1 week free 2 weeks free 4 weeks free
ADDITIONAL WEEKS AFTER 8 WEEKS 2 weeks 1 week free
SERVICE EXCELLENCE FOR BUSINESS DIPLOMA AND CERTIFICATE PROGRAMS >
QUALIFY FOR A
$7,000 DIVERSITY SCHOLARSHIP!
> > > > >
Learn from the best! Guest speakers from Porsche, American Express, Mercedes Benz, Four Seasons Hotels, Louis Vuitton, Canada’s Historic Distillery District and more Case studies of the world’s best companies English language and Canadian business culture The best work opportunities in Canada! Part-time work permit from the 1st day 6 months of full-time Canadian work experience
CONTACT US AT Kristina@ilac.com
“I am really amazed at how quickly my English has improved! We are studying Business English and TOEFL preparation, but I have learned more practical English than I could have learned in any General English program. The students here are a mature group of people from many countries, and we all agree that we have come to the right place! The ILAC School of Service Excellence has taught me that confidence, English skills, understanding Canadian business culture and providing excellent service are the secrets to success in Canada.” - Kristyna
czech-us.cz
ilac.com
Peklo jménem prokrastinace TEĎ POTOM TEĎ POTOM TEĎ POTOM TEĎ POTOM TEĎ POTOM TEĎ POTOM
PRO NĚKTERÉ Z NÁS JE/BYLA ZÁKLADKA A STŘEDNÍ PEKLO, NĚKTERÉ UČENÍ BAVÍ, A TAK POKRAČUJÍ JEŠTĚ DO ÚSTAVU ZNÁMÉHO POD JMÉNEM VYSOKÁ ŠKOLA. ALE V KAŽDÉ TÉTO INSTITUCI, AŤ UŽ JSTE SEBECHYTŘEJŠÍ, SE MUSÍTE UČIT. NĚKDO TOMU VĚNUJE HODNĚ A NĚKDO MÁLO ČASU. NĚKDO TŘEBA ŽÁDNÝ A RADĚJI TRÁVÍ SVŮJ VOLNÝ ČAS PO KLUBECH A HRANÍM HER. ZA PÁR LET TAKOVÉHO, ZA VAŠICH ČASŮ FRAJERA, POTKÁTE PRAVDĚPODOBNĚ V MEKÁČI, KDE SE VÁS ZEPTÁ, JESTLI SI TEN CHEESBURGER DÁTE V MENÍČKU, NEBO JEN SAMOTNÝ. A JAKÉ JSOU RADY PRO TO, ABYSTE SI ZA PÁR LET HOVĚLI V TEPLÍČKU KANCELÁŘE SE SKVĚLE ZVLÁDNUTOU ŠKOLOU ZA VÁMI? Tak za prvé:
Neodkládat! To je snad naše nejhorší vlastnost, vše necháváme na později. Pokaždé si říkáme: „To udělám potom, bude ještě čas.“ Ale vždy to končí stejně. Na netu objevíte nový díl vašeho oblíbeného seriálu a jakmile ho dokoukáte, tak zjistíte, že vám bliká Messenger. „Konečně mi napsal! …učení přeci ještě chvilku počká.“ ,,Jéé a co je novýho na tý zdi během posledních pěti minut???“ A pořád ne a ne se dokopat k tomu učení. Pak ještě prohlídnout nový videa na youtube. ,,Jak můžou být ty kočičky tááák roztomilý a vtipný zároveň?“ A najednou hodiny odtikávají poslední sekundy do půlnoci. ,,Tak si to alespoň přečtu než us...“ Takže následuje další lež: ,,Nechám to ráno do autobusu.“ Ale k vaší smůle na vás ráno v autobuse volá kámoš, ať si jdete sednout k němu, že vám musí říct něco fákt důležitýho. Pak, než se z tý novinky vzpamatujete, tak už jste u školy a za deset minut vám začíná hodina. ,,No co, naučím se to až o přestávkách, ten důležitý předmět mám přece až čtvrtou hodinu.“ Jenže najednou je tu fronta u bufetu, pak svačina… ,,Cože, ty jsi zapomněla na ten úkol do angličtiny?!“ A je to v háji….
Následuje rada druhá:
Snad pomůže jen modlení neboli ,,Ať to nejsem já...“
Rada třetí:
Nespoléhejte na fotografickou paměť, protože s největší pravděpodobností nejste to šťastné dítě, co jí má. Jen si zkuste říct legendární jméno Mirečkova dědečka z Básníků (Lepodotemače…) a hned poznáte, že nejste ten vyvolený.
A rada na závěr:
Nijak extra to nehroťte, protože s největší pravděpodobností si nic ze školy za chvíli pamatovat nebudete. Podle průzkumů 80% učiva stejně zapomenete. A koho bude zajímat jednička nebo trojka ve třeťáku na střední? To, co vám zůstane v paměti, bude možná tak akorát pí=3,14, začátek Polednice a šetři se osle. ■
Autor: Stáňa Wolfová
16
ZE ŽIVOTA
ev škole
vynést hnout do stolu a uc bo ci vě od lo a pětina naší í třídy, by neby 16 let života, jedn zápisem do prvn je ně ál na čí im po in í, m en je ích říz ch.“ Vždyť to U všech přijímac ve školních lavicí m tů le ka (9 let), XY k se uje á školní docház e… al nn , vi né Po . na ly eh rozsudek: „Odsuz di př ro te na Pokud tedy bude u se to může zdát ). předtím, než se om ě ky št ěk ro je N 3 i e! ně tm nc ál dě te im d is ex ek na ky a dostal ná vysoká (min st vynesla rozsud měl dobré znám tnavatele nezbyt ys ěs ab m , za uč o Dnešní společno pr se ), ře ky ob á střední (4 ro iny rodičů: „D řídí přáním větš společensky nutn se ý er kt t, en ud ský st prozradím. Není to pravda. Teprve nyní všechno začíná. Učení není jako průměrný če konec, právě naopak. Tentokrát se učíš vydělávat. Proč jsme to dobrou práci.“ sakra nebrali ve škole?
Profil maturanta
Když pominu základní dovednosti jako čtení, psaní, počítání a výchovu dětí v raném věku, co jiného použije student za zdmi školy? Učitel národů to s námi myslel dobře… Ale kdyby to teď viděl, tak snad radši změní profesi.
Po dokončení středního vzdělání vypadá maturant zhruba takhle: •
Zná přibližnou historii svojí a desítky dalších zemí, ale už neví, co se stalo ve světě včera.
•
Zná vzorečky plné neznámých, ale jak fungují, to je mu neznámo.
•
Zná polovinu slovníku zpaměti, desítky frází, ale nikdy nemusel cizí jazyk použít.
•
Zná všechny druhy travin, všechny třídy hmyzu a většinu latinských názvů kostí v těle. Pozpátku.
Ale daleko horší je, co všechno mu chybí: • • •
Nedokáže se vyhnout prokrastinaci – face, youtube, hry… A ještě si to nepřizná. Nedokáže si vytvořit vlastní názor, protože by mohl být jiný než většinový. Bojí se být jiný. Nedokáže se orientovat ve finančním světě. Půjčky, úroky, inflace, pasivní příjem, aktivum, investice – to zní jako nuda.
Skoro všechny teoretické znalosti z poslední dekády ti jsou k ničemu. Většina teorie se od praxe stejně liší…Nevím jak tebe, ale mě to štve! Něco tu nehraje, něco není správně… Kvůli tomu jsi strávil v lavici tolik let?
Žít a přežívat Počkat! Co ale doopravdy potřebuješ k životu? Že tě napadají věci jako kyslík, teplo, jídlo a podobné základní věci, to beru. Přeci nám to tak všem přednášeli na prvním stupni. Jenže tohle potřebuješ k přežívání. Já se ptám na něco jiného. Co potřebuješ k životu? Nejenom k proplouvání s proudem den za dnem, ale ke skutečnému pocitu, že jsi naživu. Cíl. Důvod proč to všechno podstupuješ. Když víš PROČ, najednou vidíš smysl v tom, co děláš. A právě tohle ti škola nemůže dát. Pokud je tvým CÍLEM například medicína a chceš se stát doktorem, pak ano, vysoká je CESTOU k němu. Jenže ta cesta nemusí být nutně pro každého. Diplom není všechno. Možná, že k životu potřebuješ něco jiného… ■
TIHLE LIDÉ USPĚLI I BEZ VYSOKOŠKOLSKÉHO, NĚKDY I BEZ STŘEDOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁNÍ. TO, CO DOKÁZALI, JIM NIKDO NEPŘEDNÁŠEL U TABULE. MĚLI SVOJÍ CESTU, KTERÁ JE DOVEDLA K CÍLI.
Steve Jobs Ivan Kamprad Thomas Edison Albert Einstein (zakladatel Apple)
Papíry bez hodnoty
Maturita v kapse, hurá na vejšku. Jako ve vlnách – bezstarostné párty střídají bezesné noci před zkouškou. Informace jsou podrobnější, tvoje zaměření se prohlubuje. Kdo vydrží celou cestu, dostane se na finálovou metu. Pamatujete přání rodičů? „Dobře se uč, abys měl dobré známky a dostal dobrou práci.“ V tom případě ti předají diplom a je to v kapse. Hotovo. Teď přijde ta dobrá práce a nemusíš si s ničím dělat starosti. Něco ti
05 / 2014 – podzim / www.brainstormag.cz
(zakladatel IKEA)
(vynálezce žárovky)
Martin Žákovec
(průkopník Speciální teorie relativity)
17
První cesta y k c y d ž v e j k n u p ý v o k ta a, ANEB... Devátá vln . J. AMERIKA sežral auta acifik skoro p ám n k ja
DAN PŘIBÁŇ: Projel Hedvábnou stezku, Afriku i Jižní Ameriku – trabantem!
Se svou partou se teď chystá do Austrálie a Východní Asie. Dan Přibáň – vedoucí trabantí expedice, novinář a režisér, říká, že neví, nakolik jsou cestovatelé, ale rozhodně jsou filmaři. Důkazem toho je i poslední snímek Trabantem až na konec světa, který bral česká kina útokem. Jde příkladem mnoha mladým lidem a se svým kvantem zkušeností zachází duchaplně. Konzultace dává ochotně a zadarmo – přijde mu škoda neposlat informace dál, když už na ně přišel. Při jeho první cestě po Hedvábné stezce mu totiž nejvíc chybělo, aby někdo řekl: „To dáte!“ Přestože už o nich dnes málokdo pochybuje, svou cestu si plánují půl roku dopředu. Říká, že cestování ho změnilo, už neřeší „kraviny“…
„PRO CESTOVÁNÍ SE STAČÍ CHOVAT LIDSKY“ Se svou první otázkou bych se ráda vrátila o pár let zpět. Jaký jsi měl vztah k cestování jako malý a napadlo tě, že by ses jednou mohl stát cestovatelem? Jako pětiletý, úplně nepoužitelný pro takové akce, jsem jezdil na tábory, táta totiž dělal táborového vedoucího. Později jsem z táborů plynule přešel na vandry, ale moje první moto-cesta byla v 18ti, tři měsíce poté, co jsem dostal řidičák. Nějaká hlava vymys-
18
lela, dodnes nevíme, kdo z naší party to byl, že pojedeme do Španělska do aquaparku, což bylo poměrně daleko vzhledem k tomu, že aquaparky se dají najít o dost blíž. Vzali jsme Peugeota 205, Favorita a vyrazili jsme. Ve dvaceti jsem pak jel se svou tehdejší holkou k moři – to bylo monstrózně romantické, poprvé jsme se tam milovali. Začali jsme jezdit po Evropě, a když jsem po šesti letech dostal kopačky, vyjel jsem i mimo Evropu. Třeba Egypt jsem projel stopem a místní dopravou. Tak se hranice posouvala dál, až přišel skvělý nápad jet Land Roverem do Afriky, který krachl na úplné drobnosti: neměli jsme žádného Land Rovera. A tak vznikl nápad jet trabantem. Jediným autem, na které jsme měli, protože se dalo sehnat zadarmo. V podstatě můžu říct, že
cestuji celý život, ale nikdy jsem nemyslel, že budu cestovatel. Osobně si myslím, že pojem cestovatel ani neexistuje. Jsou lidi, kteří cestují mnohem víc než já, jen o tom nedávají vědět. Co pro tebe cestování vlastně znamená? Mě na tom ohromně baví, že člověk vstřebává zážitky, na to jsem byl vždycky vyšinutý. (smích) To jsou věci, které člověku nikdo nevezme. Podle mě je cestování lepší investice, než si třeba koupit velkou telku. Navíc se tím člověk učí.
ROZHOVOR
ad. dobrý náp , nebyl to m mu ře se o m ila anu. Nelíb etrech nad noci do st ve 4700 m v e l h m rc js i p al d Přesp ý výhle J. AMERIKA s nádhern v síti a i pře al sp k e ar M za krkem. jinovatka
Myslíš si, že musí být člověk vyzrálý, aby mohl cestovat, anebo právě dozraje až během cest a měl by do toho jít po hlavě? Já si myslím, že cestování člověka hodně posune. Vlastně ani nemůže být vyzrálý, protože by asi nikdy nikam nevyjel. Ona je ta první cesta většinou taková nepřipravená, punková, člověk neví, do čeho jde, ale nevadí mu to. Co se týče trabantích výprav, jsme vlastně docela opatrní. Když jsme jeli první cestu, tak jsme neměli vůbec žádné vyprošťovací vybavení do písku, neměli jsme vůbec žádné nářadí, nevzali jsme si skoro žádné náhradní díly, protože se to přece nerozbije. A teď v Jižní Americe jsme měli už i kinetické lano, velkou bednu, díly – málem půlku motoru. Ale můj názor je, že je potřeba být nevyzrálý a jít do toho po hlavě. O tom to celé je.
Místo, kde měli čerstvé ústřice. Reakce na ně byly podobné, jako na sušené . housenky í, d Neva alespoň zbyly.
05 / 2014 – podzim / www.brainstormag.cz
„NAPLNIT VÝPRAVU LIDMI BY NEBYL PROBLÉM. NAPLNIT JI PENĚZI JE O DOST TĚŽŠÍ.“ Na dlouhé cesty se člověk zřejmě nevydá bez dobrých rad a informací. Kde čerpáš ty? Existují i nějaké kurzy, které tě na cestu připraví? Já si plánuji cesty vždycky, navíc mě to i baví. Dnes už je to úplná pohoda, čteme fóra, blogy, prostě googlujeme. Podle mě může být kurz první pomoci, kurz jízdy v písku, ale pro cestování stačí se chovat lidsky. Nechovat se vůči lidem jako kokot. Opravdu hezky to vystihl pan Stingl, český antropolog a cestovatel, který říká, že je potřeba být vždycky jako druhý, když někam člověk přijde. Nevytahovat se, nemachrovat. To podle mě stačí. My už jsme nabrali kvantum zkušeností a já dávám konzultace ochotně a zadarmo, protože mi přijde škoda neposlat to dál, když už jsme na to přišli. Právě při první cestě po Hedvábné stezce nám nejvíc chybělo, aby přišel někdo, kdo by řekl, že to dáme. Ale zase to byl důvod jet. Chtěli jsme ukázat, že to jde. Po nás už je boom všech moto-výprav a já každému říkám: „Zkuste to, to dáte, raději opatrně, ale jděte do toho.“ Jak dlouho vám trvá příprava takové expedice? Asi půl roku, největší problém je sehnat peníze. Čekal jsem, že se situace výrazně zlep-
ší po vydání filmu a seriálu, ale nezměnila se. Ono to k tomu ale patří. Spousta lidí na cestu nikdy neodjede, protože si nepřipustí, že i tyhle otravné věci jsou součástí cesty. Jak sestavujete tým, který na výpravu jede? To je asi zdaleka nejdůležitější, abyste si sedli. Musíte spolu vydržet dlouhou dobu, prakticky non-stop. Sestavení týmu je taková alchymie, navíc nevyřešitelná. Stejně ta ponorka vždycky nastane. Já považuji za úspěch, když výprava skončí a ti lidi jsou schopní jít spolu na pivo. Nám pomáhají dvě věci. Za prvé máme jasně daný cíl. A za druhé, tím, že jsem to vymyslel, tak to někdo řídí a má poslední slovo. Což není vždycky populární, ale udržuje to projekt v chodu. Nehledě na to, že my už sestavujeme výpravu i profesně. Potřebujeme fotografy, kameramany – hledáme průnik toho, aby byl člověk použitelný pro cestu a zároveň aby uměl to, co má umět, a pak aby měl třeba čtvrt roku volno. Kolik lidí se vám po odvysílání filmů ozvalo, že chtějí jet s vámi? Na základě čeho byste někoho z nich vybrali mezi vás? Ozývají se pořád a já je slušně posílám do háje, to bych se z toho fakt zbláznil. Už jsem si i několikrát říkal, že si snad založím cestovku. Strašné množství lidí nám píše, že by jeli i vlastním velorexem, škodovkou, dokonce i avií. Když jsme oslovili sponzory,
19
rázek videlný ob AFRIKA Pra to, spatřit co a v Etiopii. N áře dělat po tv budou bílé any stojí í se před st probuzen ty už od úsvitu. n dlouhé fro
do yž vás něk umbou, AFRIKA Kd ádem Lum ar m ka za zbité ro pošle ví ra určitě sp šikulu. o který vám íh n te manuál nám to okno, čeká my, e ale našli ostí čn To, co jsm te u sk e o Afric odhalilo p slova... ů. A to do i Afriku sn Rastafarai!
Natočení jednoho takového „brrrm“ je práce na dlouho a v tom filmu to pak často ani není.
„NA EXPEDICI SI PARADOXNĚ NEJVÍC POKECAL MAREK, KTERÝ UMĚL JENOM SLOVENSKY.“ ali na ně a naj .. i. Dali jsme a. n h yb ic ch vš í tš ám naše nejvě ," tvrdili n te to e a d yl je B . ro převezl štích nep ák, aby nás udy po de íze náklaď AFRIKA "T n e p é sk sťan si za nekře
v jedné firmě chtěl jet s námi dokonce i její majitel. Naplnit výpravu lidmi by nebyl problém. Naplnit ji penězi je o dost těžší. Jak probíhá samotné natáčení? Jezdíte se štábem v zádech, anebo opravdu jen trabantí výprava a točíte si sami? Není to v tom případě často zdlouhavé a místy i otravné? V týmu mám lidi, kteří jsou na výpravě především kvůli natáčení a focení, ale nemají žádné speciální podmínky, jedou v trabantech a dělají k tomu i ty ostatní věci – třeba kameraman Zdeněk je hodně zručný, tak s námi opravoval auta. Celý ten osmičlenný tým dělá všechno. Ale tím, že film je nedílnou součástí naší cesty, jejich primární úkol je točit. Proto máme natočené auto utopené v oceánu, což spousta lidí nechápe, ale je to přesně obráceně. Představ si situaci, kdy my ta auta utopíme a ještě to
20
nenatočíme, to by byl double-průser. Ale utopená auta, která jsou natočená, to se alespoň kompenzuje a v tom filmu je to hodně dobrý dramatický moment. Ale jak říkáš, jsou to procházky a celé to natáčení je hrozná drbačka. A navíc je trabant na tak dlouhé cesty asi i docela nepohodlný…
Je podle tebe při cestování úplně nezbytná jakákoliv jazyková vybavenost? Nezbytná je ochota komunikovat a nebát se. To je jediné. Jasně, jazyk je velká pomoc, člověk si pak víc popovídá, daleko víc se dozví. Ale na naší cestě po Jižní Americe, kde se mluví hlavně portugalsky, což neuměl nikdo z nás, anebo španělsky, to uměl jen Tomek a navíc dost blbě, si paradoxně nejvíc pokecal Marek, který uměl jen slovensky. Vždycky s někým tlachal třeba čtvrt hodiny, a když jsem se ho pak ptal, o čem se bavili, říkal jsem, že by bylo zajímavé zeptat se i toho druhého, zdali se bavili o tom stej-
Je, ale o tom to celé je. Proto nejezdím po Čechách trabantem vůbec, ani mě to neláká. Byť přijdu na přednášku a lidi se ptají, jaktože jsem nedojel trabantem. Chybí tam ta motivace. Celé je to o tom, že se jedná o výzvu a jakýsi sportovní výkon. Proto občas říkám, že nevím, nakolik jsme cestovatelé, ale rozhodně jsme filmaři. Mě ten film ohromně baví a natočit ho je opravdu složité. Znamená to, že si člověk vybere mísánu, to, vyleze tam, nosí se tam stativy, auta do oce ě spadnou št o ří st p ě m ám ší n objektivy, lidi se tam musí rozmístit, až ejlep Amerika A paraiso, n usušit…Val chyba... teď na sebe hulákají, že se vidí a že í tš ě jv e víme, jak je n yla to naše se vidět nechtějí… na trase. B
ROZHOVOR
í.
n tam nic ne ali nám, že ík Ř ... ca . Naz ledat J. AMERIKA potřeba h vda. Jen je Není to pra
ném. (smích) Spousta lidí je předposraná, ale člověka ty cesty právě naučí, že to jde. Je hezké usmát se, představit se – na tom je vlastně založený celý arabský svět, kde si podají ruku, představí se, zeptají se, jak se máš, i s úplně cizími lidmi. Evropana to zaskočí, ale je to hrozně odzbrojující postup. Dá se říct, že tě vaše cesty nějakým směrem posunuly anebo třeba i změnily? Rozhodně, člověka to strašně změní. Minimálně nastane takové, já tomu říkám latentní anarchismus – jedeš a najednou vidíš, jak to jinde funguje s menším množstvím pravidel ve větší pohodě, v menším stresu, ale i s většími problémy. A když se vrátíš, vidíš, že se lidi zdržují kravinami,
řeší věci, které by možná ani řešit nemuseli. Cestování hodí člověka do pohody. Jak to vypadá s vaší plánovanou cestou do Austrálie? Teď jsem ve fázi, kdy plánuji trasu a největší problém, který mě trápí (Kromě toho, že nevím, kde seženeme peníze.), je, že budou všichni očekávat, že bude film i seriál zase lepší než ty předchozí. To je ale těžké překonávat sám sebe. Navíc Austrálie je daleko míň pestrá než Jižní Amerika – vlastně úplně brutálně. Proto jsme připojili i Východní Asii: Indonésii, Thajsko, Laos a Kambodžu. Takže to bude zase barevné a divoké. Je to hodně práce kolem, občas si člověk posteskne, že mu chybí ten punk prvních cest.
CHCEŠ DOČÍST CELÝ ČLÁNEK? Načti QR kód
...
s silnicích vá libysjkých iny b ka o d s AFRIKA Na bča ledasco. O předjede ec. at rb h i e nakoukn
Veronika Velcerová soli, iliard tun km², 10 m ni. 0 yu 50 U 10 e , d r ta á pláň svě žitek! Sala ln zá ý so í ln e tš ě at kon Nejv J. AMERIKA zásoby lithia... nepře vé 70 % světo
, 1 Maluch
2 Trabanti
a1
erikou
č Jižní Am
0 KM napří
… ...20 00 Jawa a MY
21
Jak nezapomenout, zapsat si a díky A když už ne všechno, tak alespoň něco. Zbavte se pamatováku. Stačí mít, i byť jen jedinou aplikaci,
▾
GTD není jako WTF Odpradávna se lidstvo snažilo dávat si nějakým způsobem úkoly a následně je plnit. Aby ty důležité upřednostnili a ty méně podstatné nezapomněli, tak si je zapisovali. V dnešní době tomuto říkáme metoda GTD neboli Getting Things Done – mít vše hotovo. Pro začátek však alespoň stačí osvojit si „To-Do“ listy, tedy jasně kategorizované úkoly určené ke splnění (třeba v určitém časovém horizontu atd.). Ač to zní sebevíc odborně, zapisovat si, ať už cokoli, opravdu není od věci. Nemusíte si však hned dávat termíny a podstupovat sáhodlouhé plánování vašeho času - třeba pomocí aplikace OmniFocus 2 (spíše pro pokročilejší plánovače). Základ je nic nezapomenout, a tak vám budou do začátku naprosto stačit už ty nativní aplikace, které jsou obsažené v systému vašeho mobilního telefonu ihned po jeho vybalení a následné aktivaci.
Getting Things Done patří v současné době mezi populární metody organizace práce. Metodu vytvořil americký kouč David Allen a popsal ji ve stejnojmenné knize. Hlavní přínos GTD spočívá v tom, že učí člověka uvolnit mysl a vytvořit si důvěryhodný externí systém, který mu umožní soustředit se na jednu věc, aniž by musel přemýšlet nad ostatními záležitostmi. Nejedná se o klasickou time managementovou metodu – orientuje se především na kroky spojenés řízením pracovního procesu.
22
Čím jednodušší aplikace je, tím lepší! U iOS platformy to jsou kupříkladu jednoduché Připomínky, které umí na událost upozornit i ve vámi zvoleném místě. Když se mu pak přiblížíte, rozezvučí se vám kapsa s nastaveným upozorněním. Pokud si se základem nevystačíte, navštivte svůj aplikační obchod a vyhledejte si v sekci produktivita nějakou aplikaci s ikonou fajfky – toť totožný znak pro téměř všechny aplikace tohoto zaměření. Jestli chcete jít na jistotu, zadejte do hledání třeba název krásně minimalistických titulů Clear či Suru, nebo aplikací z českých luhů a hájů Taasky a EASY!.
I kalendář dokáže velké věci Kalendář je starý jako lidstvo samo, což značí, že už je řádně odzkoušený, opravdu funguje a dá se na něho spolehnout. Proč jej tedy nevyužít, když i ten „nejhloupější“ chytrý telefon jím disponuje? Mimo zapisování poznámek, schůzek, přednášek, opakování periody vynášení odpadků a klepání vašeho pravého peršana si do něho můžete přepsat i svátky a narozeniny blízkých.
APPLIŠTĚ
chytrému mobilu mít vše hotovo tím zbytečných lístečků na lednici a ulevte svému která se o váš čas bude starat za vás.
Nakrm opici a na nic nesahej! Pokud povolíte jeho synchronizaci a přístup na Cloudové úložiště, můžete do kalendáře nahlížet nejen v mobilu (a je jedno jaké platformy), ale i v počítači a navíc jej máte zálohován. Mnoho z ToDo titulů do něho umí i zapisovat úkoly přímo ze svého rozhraní. Jeden z nejlepších kalendářů třetí strany je Fantastical 2. Jestliže pak potřebujete opravdu podrobně rozplánovat váš rozvrh hodin, nenajdete ideálnější aplikaci než iStudiez Pro.
Můj milý deníčku Můžete používat poznámky a připomínky, můžete používat i kalendář. Co ale použít aplikaci, která vše dokáže úžasně skloubit dohromady a k tomu nabídne mnohem více možností? Deník Day One funguje trochu jinak, než již řečené. Cokoli vás napadne, cokoli si chcete poznamenat, napište si to sem. Jednoduše pak v jednotlivých záznamech můžete procházet, číst je, upravovat i mazat (a dokonce i publikovat na blog).
Po spuštění titulu můžete vidět buď souhrn variant zobrazení, samotnou časovou linii, vámi označené příspěvky, nebo právě také kalendář. V aplikaci funguje vyhledávání napříč všemi záznamy, které si můžete opatřit i štítky. Jejich výčet si lze kdykoli jednoduše nalistovat a záznamy posléze přehledně procházet. K příspěvkům můžete přidávat aktuální počasí, lokace a také fotografie. Aplikaci lze uzamknout číselným kódem, takže se nemusíte bát, že si někdo bez vašeho vědomí bude ve vašich spisech cokoli pročítat. Buďte pány svého času a nevymlouvejte se, že nic nestíháte. Pokud tak činíte, jen si jej nedokážete řádně zorganizovat. Pokud vás mobilní aplikace baví, na webu Brainstorm magazínu vycházejí pravidelné články, kde se apky probírají horem i dolem.
■
Řízení záležitostí - a to jak pracovních, tak soukromých - je proces složený z ustálených kroků: Sesbírej Zpracuj Zorganizuj Zhodnoť Udělej
05 / 2014 – podzim / www.brainstormag.cz
Adam Kos
23
CESTOPIS
Na čí Když jsem si založila profil na webu pro au pair, počítala jsem s tím, že léto strávím v deštivé zemi čajů o páté. V deštivém regionu proslaveném čaji jsem ho skutečně strávila. Jen mne místo anglických cihlových domků a červených telefonních budek obklopovaly mrakodrapy a palmy. A Asiaté. Nekontaktoval mne totiž anglický gentleman, ale čínská agentura.
Nahromadila jsem v sobě dostatek vůle na přebití své punkem zavánějící nenávisti k byrokracii a vyplnila naštěstí poměrně tenkou porci potřebných dokumentů s pocitem „Stejně tomu nevěřím.“ Za dva týdny jsem absolvovala přes Skype první rozhovor s rodinou, který po nášupu varování o jiné mentalitě a kultuře zakončila věta: „Tak kdy můžete přijet?“ Punk naštěstí dostal opět do držky. Po několikero ránech pročekaných a pronervovaných na čínské ambasádě jsem na konci června přiletěla do upoceného Shenzhenu na jihovýchodu země a následovala rodinu do svého nového domova v panelákomrakodrapové čtvrti zbohatlíků. Jak to chodí na východě Zatímco v Anglii bych fungovala spíše jako chůvička, která vezme na svoje bedra i podstatnou nálož domácích prací, čínská verze au pair programu se liší. Zdejší obyvatelé vyvíjejí na své děti tlak, co se týče studování a zájmových kroužků, už od útlého věku (svěřencům bývá mezi 4 až 10 lety) a navíc se tu vzhlíží k Americe – hlavní úkol au pair spočívá v učení angličtiny. Přes vymodlené letní prázdniny tak děti neodpočívaly, ale drtily s námi tento světový jazyk několik hodin denně. Při vzpomínce na proválené prosluněné provenčené prázdniny, které jsem vychutnávala v jejich věku já, mi jich bylo až líto. Kromě studia jsme si s nimi hráli. Žádné popelkování, plotny jsem se za tři měsíce ani nedotkla, od toho mají bohaté rodiny placené eufemisticky zvané „tetičky“.
24
Agentura není jen odrazový můstek, jejíž role nalezením vhodné rodiny končí. Docházela jsem do ní minimálně dvakrát týdně kvůli lekcím čínštiny (ano, je to směšný jazyk s šílenou výslovností, který vzhledem k bonusu v podobě čínských znaků, znamená těžce překonatelnou výzvu a tři měsíce jsou spíše příležitostí zjistit, zda ho dělat chcete nebo ne) a kromě toho fungovala i jako nárazník při problémech s rodinou. Obě strany mají s agenturou smlouvu, která by je měla chránit. Agentura určuje taková pravidla jako počet pracovních hodin, výši kapesného, počet volných dnů. Anebo třeba taky curfew. Jo, to je taková ta otravná věc, určená hodina večerní, do které se musíte vrátit domů a díky které jsem si připadala jako šestnáctiletý malý spratek. Dvacítky jsou v očích tohoto národa ještě dětmi. Neměla jsem ani vlastní klíče. Homesickness Jsem poměrně svobodomyslný člověk, takže zdejší svázanost pravidly čínské rodiny mne zprvu dost…iritovala. Měla jsem právo na den a půl volna týdně (pondělí plus úterý ráno – party jak blázen), zbytek týdne jsem hnila uvnitř domu a ráno učila, odpoledne si hrála, večer učila, jedinou skulinkou se mi stala tříhodinová pauza po obědě, během které panovalo venku vedro k uzoufání – okolo 35 stupňů. Touhy po čínské kultuře taky kňučely, Shenzhenu kraluje supermoderní mrakodrápající se architektura a mé dotazy na zajímavá místa odpálkovávala hostmother větou „Tady je obří
nákupní centrum.“ Těch pár přátel ochotných vyvinout úsilí a zjistit si moji emailovou adresu, protože king snadné komunikace Facebook je spolu s YouTube a Googlem zablokovaný, mne zahlcovalo zážitky z koncertů, dovolených a večírků. První tři týdny jsem kňourala a litovala a snažila se sama sebe přesvědčit, že mne to někam posune, že budu světová a dospělejší a druhé stránky mince znalá a pak jsem zase kňourala. Teď kňourám na zmrzlé posteli ve svém pidi hometown, že chci zpátky. Konečně volno!!! Vyčerpaná nedostatkem volna jsem se snažila konci července usmlouvat změny v pracovním rozvrhu u svého hostfathera, když z něj vypadlo, že příští týden jede s rodinou na dovolenou a mě tak čeká svoboda. Během tohoto slastně dlouhého nádechu jsem zjistila, že i v Shenzhenu lze najít buddhistický chrám, že ostatní au pair mi mohou být nepostradatelnými kamarádkami, že bydlím kousek od slavnějšího Kantonu či velkoměsta milého village style Fo shan, že milejší, srdečnější a pohostinnější národ než čínský bych hledala těžko a že poznat tu další cizince, kteří tenhle subtropický kout Dálného východu milují, je zatraceně jednoduchý. Výhody pro cizince Číňané k lidem „bílé pleti“ vzhlíží, tudíž jsem se ve všude cítila jako V.I.P. Přes jazykovou bariéru, protože anglicky klevetí menšina národa, se mi vždy snažili pomoct. Bílá pleť je též víceméně jediným požadavkem k na-
nu do
Číny
lezení velmi slušně práce učitele angličtiny, čímž se nechal zlákat nejeden westerňan. Mě tuto pozici nabízely slečny z jazykové školy samy od sebe, seděla jsem na lavičce a najednou jsem „měla práci“ – ač jsem ji přes vytížení, omezenost návštěvním vízem a dodatkem ve smlouvě přijmout nesměla. Srpen přes stávající přísnost rozvrhu plynul za mého pozitivního naladění, kterému napomohl i nově objevený poznatek o chutnosti Tsingtao beer, krásných barů u moře a nerozladěnosti mé rodiny z nocí, kdy nespím doma. V září moje rozmazlenkyně nastoupila do školy. A tím začaly zážitkové hody, jelikož jsem pracovala pouze o večerech. DÍKY ČÍNO! Nejvíce mi chutnalo toulání se v Hong Kongu. I místní přiznávají, že všechna čínská města se sobě dost podobají, mrakodrapy, nákupní střediska a sem tam nějaká ta Kulturní revolucí nevytlačená stopa po tradičnu – ale i tradiční místa se sobě s typicky zahnutými stříškami a zdobenými sloupy podobaly a nakonec ani tolik nelituju, že jsem se nedostala do Pekingu či Šanghaje. Hong Kong dostal nezávislost od Velké Británie teprve v devadesátých letech a nedávná britská přítomnost se na něm podepsala příjemným způsobem, působil hodně mezinárodně a pestře. Po třech měsících obklopenosti nepřelouskatelnými znaky a anglicky nešveholícími Číňany bylo příjemné ocitnout se v mezinárodním prostředí plném cizinců a doubledeckerů.
Všudypřítomné červené lampionky
Chyběly mi sýry, české noviny, mléko, divadlo, slovanské tváře, stará evropská architektura i vůně smrků. Teď tu umírám zimou, steskem po šikmookáčský srdečnosti, hledám palmy, potřebuju matcha tea a tržnice, kde můžu usmlouvat krásnou kabelku na polovinu. Předsudky vůči komunistické zemi rýžových políček a fabrik Nike hoďte do koše.
Petra Dvořáková
Děkuju, Číno.
Dongshanský chrám v Shenzhenu
05 / 2014 – podzim / www.brainstormag.cz
25
CETOPIS
Centrum Shenzhenu, takzvané Civic Centre – v okolí muzea, knihovnu či knihkupectví
Kouzelná, ale zcela obvyklá záležitost – lešení z bambusu
s dalšími au pair v čínském muzem
Typicky čínská záležitost - zevlení na židličce kdekoliv od chodníku přes skládku
Znáš 4646 důvodů, proč cestovat po Číně? A chceš je znát? Nahrej QR kód :)
26
Já a Elwira v Houhai, obchodní středisko
Pouliční "kadeřnictví"
FOTOGALERIE
Čínský rybář
Noční Hong Kong
důkaz čínského antivkusu před vchodem do zábavního parku
Východ slunce pozorovaný z naší terasy
smutná ukázka toho, jak bydlí nejchuší
á s polskou au pair Elwirou a Noahem z agentury v čínském muzeu
já a Elwira u Victoria Harbour v Hong Kongu
Kantonské mrakodrapy
Nejvyšší shenzhenský mrakodrap
27
ZE SVĚTA
Š Í L ENOST i
T
ve světě To prostě nepochopíš!!
radice a kulturní zvyky jsou nedílnou součástí každé kultury a předávají se z generace na generaci. Jak čas plyne, tak některé zaniknou a jiné si lidé uchovávají až do dnešní doby. Většina kulturních zvyků a tradic má svůj původ v dávné historii či náboženství a mnoho z nich si už nedokážeme ani vysvětlit, ale zkrátka je následujeme. V ČR známe většinu českých a některých křesťanských tradic, ale jak tomu je v ostatních zemích? Pojďme se podívat na pár šílených tradic, které nám rozum nepobere.
Házení dětí ze střechy Tento pro mnoho z nás šílený zvyk pochází ze západní Indie. Rodiče nechávají své malé ratolesti shazovat ze střech mešit do připravené plachty. Křičící nemluvňata visí ve výšce zhruba 15 metrů za přítomnosti stovek diváků. Indové věří, že dítě bude po shození do plachty silnější a zdravější. Bojovníci za práva dětí se snaží tento zvyk zrušit.
Světový šampionát ve křivení „ksichtu“ Soutěžit se dá prakticky ve všem a tato šílená tradice pochází z Velké Británie. Počátky soutěže o nejhnusnější škleb šahají až do roku 1267. Všichni soutěžící musí prostrčit hlavu chomoutem a udělat tu nejbláznivější grimasu. Tato soutěž se těší velké oblibě a v roce 2006 se jí dokonce jako divák účastnila i královna Alžběta.
28
tu, řevěné ví Vanua souostro y z 16ti metrové d é t, s o c te n k vě Pe lní sko přivázan Na ostro nají rituá teří mají o k k i, ě ž n u č m ro jí tkli se každo předvádě skoku do ce. Skoky ži tak, aby se při Jak takový skok k u tr s n o k :D k vě odvaha. hounem e da říkám nohy šla a Youtub te n t u u m o o n T d . ě lé h m s e z te y e s vla , můž v vypadá and Diving) střemhla –L tu a Vanu (zadejte
Běhání mezi býky ve Španělsku
Běh mezi býky má své příznivce i odpůrce. A pokaždé taky řadu zraněných. Tyto devítidenní oslavy jsou známé po celém světě a každoročně vyhledávány Španěly a turisty z celého světa toužících po dobrodružství. Celkem 850 metrů dlouhý běh mezi ohradou a arénou netrvá dlouho, ale divákům a účastníkům přináší pořádné dobrodružství. Tradice sahá až do 16. století a rozvinula se z původního přesouvání býků do arén před konáním koridy. Tyto oslavy zachytil světový autor Ernest Hemingway ve svém románu Fiesta.
Rajčetem do hlavy Tuny rajčat létají každým rokem vzduchem v rajčatové válce ve Španělsku. Boji se říká Tomatina a koná se každou čtvrtou středu v srpnu nedaleko Valencie. Historický původ bitvy je nejasný a nelze ho zcela doložit. Někteří říkají, že vznikl na protest diktatury generála Franca ve čtyřicátých letech a jiní, že vznik byl inspirován partou kluků, kteří z legrace rozbili výlohu zelinářství a po vedoucím začali házet rajčata z jeho obchodu. Pravidla hry jsou zcela jednoduchá, protože bojují všichni proti všem a „soutěž“ nemá žádného vítěze. Během bitvy se spotřebuje více než 100 tun rajčat a účastní se jí nad 40000 lidí. Tento festival je vyhledáván turisty z celého světa a dokonce ho lze sledovat online.
Svazování a lámání chodidel Poněkud krutá tradice lámání a svazování chodidel byla velice oblíbená v Číně. Ovázané nohy se začaly objevovat v Číně již v 10. století a tento zvyk byl zakázán až po pádu císařství v roce 1911. Vázání nohou probíhalo mezi třetím a sedmým rokem života dívek a vedlo k doživotnímu zmrzačení. Zmrzačené nohy vyjadřovaly v čínské kultuře počestnost a poslušnost. Zlaté lilie, jak se nohám říkalo, byly považovány za velmi přitažlivé a tuto tradici podstoupila odhadem miliarda žen.
Mravenčí „magořina“ v Amazonii Domorodci z Amazonského pralesa mají jeden z mnoha rituálů, při kterém se strčí ruce do něčeho, co připomíná kuchyňské rukavice, kde jsou ovšem mravenci. Tito mravenci při kousnutí vylučují látku neurotoxin, která nadělá neplechu nervovému systému. Údajně se jedná o tu největší bolest, kterou kdy můžete zažít. Na youtube můžete najít spoustu videí, které opravdu vypadají drasticky.
Chytání sýra ze strmého svahu
Tato naprostá bláznovina pochází z britského Gloucesteru a každý rok se jí účastní stovky lidí. Už od začátku 19. století se hazardéři vrhají z kopce za velkým kutálejícím se kolem sýra. Mnozí z nich končí v nemocnicích se zlomenými kostmi, otřesy mozku či vyvrknutými kotníky. Podívejte se pořádně na fotku… tomu říkám řádný „krpálek“. :D
Z
ajímavých tradic a zvyků ve světě je opravdu velké množství a určitě se můžete těšit na pokračování na webu či v nějakém dalším čísle Brainstormu. Zkrátka cestujte a poznávejte :-)
Kdo je Lukáš Kerhart? • Cestovatel, školitel, motivační řečník a redaktor • Dělá přednášky pro veřejnost a studenty na různá témata (cestování, kulturní odlišnosti, komunikační dovednosti, studium VŠ v zahraničí) • Více informací o přednáškách nalezneš na www.lukaskerhart.cz 05 / 2014 – podzim / www.brainstormag.cz
Lukáš Kerhart
29
INZERCE
JOB v Kanadě? To zní FAIR!
Kanada mě vždycky lákala. Miluju hory a je jedno, jestli je léto nebo zima, jestli padá hromada sněhu a proháním se na prkně, nebo je léto a já dupu s krosnou na zádech. Prostě hory jsou něco extra. No a právě západní pobřeží Kanady, konkrétně Britská Kolumbie, je pravou mekkou pro vyznavače horských sportů. Lidi, co tu bydlí, jsou pohodáři, celí žhaví do horských kol, túrování, lyží a snowboardingu. A pokud si myslíte, že to jsou samí zarostlí dřevorubci, tak se hodně pletete. Jak jsem měla osobně možnost poznat, je to pestrá směska národností z celého světa. Hlavně v horských střediscích a městečkách tvoří víc než polovinu lidí, kteří si přišli splnit svůj sen. A divili byste se, kolik z nich se tam vydalo hned po střední škole. Stačí jen koupit letenku, zařídit pár formalit a říct doma „za rok čau“. Já osobně jsem měla dost zkušeností s prací v zahraničí a tím pádem i solidní angličtinu, takže jsem si při hledání práce dost věřila. Nakonec jsem práci sehnala, ale stejně to byl boj! Ale i pro ty, kteří nespíkují jako James Bond a mají obavy vrhnout se naslepo za oceán, je tu možnost. Na začátku prosince bude totiž v Praze pracovní veletrh, kam dorazí kanadští zaměstnavatelé a budou nabírat na různé pozice na letní a zimní sezónu. Což je o dost jednodušší než objíždět rezorty v Kanadě.
PRACOVNÍ VELETRH
Tak na co ještě čekáte?
Na JOB FAIR přijedou 3 zaměstnavatelé z horských resortů Jasper, Banff a Panorama. Kdy: 6. - 7. Prosince 2014 Kde: v Praze Více info najdete na www.czech-us.cz M: m.pospisilova@czech-us.cz T: 773 960 287
Chceš pracovat v Kanadě? Nahrej kód a přihlaš se na Jobfair!
Martina Pospíšilová
30
PORADNA
11 rad, jak se nepo*rat ze školy Tak už je to zase tady. Dva měsíce pryč a deset před náma. Ještě před branou školy se nadechni a vykroč pravou nohou (opět diskriminace leváků). A samozřejmě čti (to není prostorově omezeno). Lidé se smyslem pro slušnou mluvu prominou vulgární slovo v nadpisu. Víc už jich nebude. Slibuju. Tím zároveň varuji hnidopichy se smyslem pro rýpání a spisovná slova. Těm totiž nic slíbit nemohu…
1
Vymysli svojí škole drsnou přezdívku. Je přece dost trapný říkat: „Zítra jdu zase do školy…“. (Třeba té naší od jisté doby říkáme Inferno.)
2
Vybav se.
Sluneční brýle nejlépe se zrcadlovými sklíčky, aby ti nikdo neviděl do očí a tys mohl klidně pozorovat, kdo na tebe zas čumí. Případně chvílemi pospávat. (K tomu si taky připrav řeč, jak dokáže být zánět spojivek nebezpečný.) K dalšímu doporučenému,
spíše nezbytnému vybavení také patří: kapuce či čepice a sluchadla. Pokud nerad usínáš na mikině, tak přibal ještě polštářek. Bohatě postačí i ten do letadla.
3
Stěžuj si.
Na učitele, na debilní rozvrh, na otravné spolužáky… Prostě na co jen to jde. Vytáčí tě lidi, co si furt jen stěžujou? Postěžuj si na ně taky! (Češi to mají v krvi. Mohl by to být skoro i národní sport.)
4
Nažhav Google a poohlídni se po chytrých lidech.
Rok je dlouhej a dobrý známosti se vždycky hodí. A strýček Google je taková jistota. Nikdy se nenaštve. Takže je vždycky na koho se obrátit.
5
Nepřepínej se.
Pokud toho máš plný zuby, že bys šel hodit mašli, hoď si radši áčko! Není na škodu si dopředu připravit seznam výmluv a pak už je jen používat dle libosti. Například návštěva zubaře se může protáhnout na pěkných pár dní. A co teprve zima! To je skoro ráj. I když nedojíždíš a na chodníku jsou sotva dvě vločky, radši vůbec nevylejzej. Přece se nechceš rozsekat.
6
Kup si boxovací pytel. To až přijdeš ze školy po celém dni domů a budeš zase vytočenej. (Vážně tuhle radu neber na lehkou váhu! Mně nikdo takovou nedal a teď má chudák moje židle oblepenou nohu izolepou. A já sedím na křivý židli.)
9
Odpočítávej dny do nejbližších prázdnin nebo svátků.
Pořiď si zásoby.
Když se budeš hodně nudit tak i hodiny. V nouzovém případě můžeš přistoupit i k minutám a sekundám. Vlastně i k milisekundám. A ještě na sebe můžeš být pyšnej. Dobrovolné procvičování počtů. Učitel matematiky by byl za jisté hrdý!
Litry kafe (Surovej kofein radši nezkoušej, pokud se nechceš celej den třást jak ratlík v dešti.), energeťáku a samozřejmě taky takovou tu věc v tabulce, všeobecně známou pod jménem čokoška.
Čum (o hodinách) radši do Brainstormu než do mobilu.
7
8
Pracuj na sto procent.
To by po tobě chtěl každý, co? A tuhle větu asi slýcháš častěji než je ti milé. Jenže co? Nejsme roboti. Alespoň většina z nás. Naopak jsme tvorové od přírody líní. Tak si tu stovku hezky rozděl. Pondělí 15 % (Přece se nechceš předřít hned první den.), úterý 20 % (Nechcem si snad ublížit rychlým výdejem sil, ne?), středa 35 % (Vrchol týdne.), čtvrtek 15 % (Aneb odpočinek po středě.) A hurá je tu krásný pátek s hezkými 10 % (Odpočinek před divokým víkendem.)
10
Žádný strach, kecy o kažení zraku si ušetřím. Mobil je však povolenej v případě, že tohle čtete na internetu! (A taky v případě že už jste to všecičko přečetli.)
11
HA! Nachytali se! Žádná rada už nebude. Jen prostě nemám ráda sudý čísla. Přinášej mi smůlu. ■
Aneta Matyšová
05 / 2014 – podzim / www.brainstormag.cz
31
DEBATOVÁNÍ
Debatování, aneb když vás nebaví sedět v koutě Bez urážky. Většina prezentací na gymplu, které jsem viděl, vypadala asi takhle: „Ehm… Babičku napsal…teda napsala…ta, ehm, Božena Němcová, která byla to, ehm… Staré Bělidlo.” Ne, že by tak vypadaly všechny projevy mých spolužáků, ale tyhle jsem si nejvíc zapamatoval. A taky proto jsem začal debatovat. Chcete vědět, jak si zlepšit svoji prezentaci? Původně jsem chtěl napsat ságu o svém srdceryvném příběhu (včetně toho, jak jsem se nedostal na vytouženou vysokou kvůli neodkladné fyzické potřebě během testu). Místo toho ale jen prostě napíšu, co umí průměrný debatér:
• • • • • • •
Umí argumentovat Umí výborně anglicky Umí se prezentovat Umí přesvědčovat Nenechá si věšet bulíky na nos Umí kriticky myslet Orientuje se v dějepise, zeměpise, politice, mezinárodních vztazích, geopolitických problémech, filozofii, ekonomii. Často lépe, než jeho učitelé.
A to je jen zlomek toho, co se člověk může v DEBATNÍ LIZE naučit.
O čem to ale kurňa je? Debatování je koníček. Zájmová aktivita. Školní kroužek. Soutěž. Práce. Zábava. Vyberte si podle libosti.
“
Debata mi, dá se říct, otevřela oči, jelikož jsem se díky ní naučila dívat na věci mnohem zkoumavěji a objektivněji. Teď se i při diskuzi s kamarády, známými nebo rodinou zaměřuji na to, jestli argumenty ostatních, ale především ty moje, mají potřebnou logiku a už si netroufám tvrdit nic, co bych neměla podložené. Zároveň to samé požaduji od druhých. Významně se také zlepšily mé rétorické schopnosti a sebevědomí - díky debatování už se nebojím být slyšet.” Kristýna Spěváková V jednoduchosti, jde o soutěž pro středoškoláky, ve které se soupeří v tom, kdo lépe argumentuje. A není to nic těžkého. Čtyřikrát do roka si člověk vyjede na víkend, soupeří s ostatními týmy, a když je
32
Jak se debatuje? Soutěžní debatování má svá pravidla, nejde tedy o žádnou jandákovsko-humlovskou diskuzi (pro zájemce doporučuju vyhledat zprávy, kterak Stanislav Huml útočil na Petru Kvitovou). Principem debaty je naučit se argumentovat, hájit svůj vlastní názor a hledat slabiny v argumentaci soupeře. Proto má každá debata svoji tezi, kterou jeden tým obhajuje a druhý vyvrací. Tým má tři členy a každý má svou roli. Po skončení všech výstupů zhodnotí rozhodčí, jak dobře který tým argumentoval a určí vítěze.
“
Debatování mi otevřelo dveře do většího světa, naučilo mě nejen logicky myslet a stylově prezentovat, ale především na sobě pracovat – vidět zkušené světové debatéry a snažit se přiblížit jejich schopnostem bylo pro mě nesmírně silnou motivační silou.” Richard Gracla
dobrej, postoupí do finále. A když je nejlepší, tak si zadebatuje v Senátu a vyhraje hodně našlapanou soutěž. Soutěžit se dá i v angličtině, v tzv. Debate League. Ve skutečnosti, pokud má člověk zájem a chuť, může si takhle vyjet zadebatovat i do Saúdské Arábie, Spojených států, nebo Německa. A jak vypadá debata? Stojí (většinu času spíš sedí) proti sobě dva týmy po třech lidech a přou se o to, jestli by měl na Zemi zavládnout mír, nebo ne. Témat, o kterých se dá bavit, je nepřeberné množství, od historických (Byl Che Guevara frajer, nebo ne?) přes politické (Volby by měly být povinné) až po ekonomické (Měly bychom zavést školné?). A aby to nebylo jenom mlácení prázdné slámy, má debata svoje pravidla. Hodnotí se hlavně to, co říkáte, jak to říkáte a proč to říkáte. Každá debata tak má svého vítěze.
A jak se do toho mám přihlásit? Chceš vědět víc? Nahrej QR kód!
Začít debatovat je jednoduché. Stačí dát dohromady tým alespoň o třech lidech a založit debatní klub. Pokud je na škole osvícený učitel, je dobré ho zasvětit. No a potom už stačí vyrazit na svůj první turnaj (termíny zjistíte buď na www.debatovani.cz, nebo po nahrání QR kódu). Než se pustíte do debatování, je dobré si ho trochu osahat. Na to doporučuju kontaktovat bývalé debatéry a lektory debatování. Zkuste napsat třeba na info@debatovani.cz a my vám poradíme, jak do debaty pořádně šlápnout! ■
Vojtěch Černý
05 / 2014 – podzim / www.brainstormag.cz
33
REAKCE ČTENÁŘŮ
Dobrý den, jsem jedna ze čtenářek vašeho časopisu. “Moc se mi líbí váš přístup k článkům, dokážete to podat
takovým pohodovým stylem, ale přitom předat spoustu informací. Myslím, že váš časopis je užitečný pro všechny studenty. Děkuju, že tuto práci děláte a děláte ji dobře. Váš časopis je SUPER! Prostě v tom pokračujte stejně jako do teď :).” Štěpánka
č te n í S u p e r té m a te c h a v ý c h s t ov á n í , m í j a z e o lání, c všechno ě d z v – – a to n í k ů , y r o v ro z h o š i c h v r s t e v d ě t od na nebaví se ž k t e ré u l ož e n ý m a se za ma.” r u ka Mar tin
“
přišly, “uČasopisy nás ve třídě rozebrány...
na Brainstormu oceňuju, “žeAhoj, přináší důležité informace
Následně proběhla "hodina čtení" pod lavicí :-))) Což vypovídá o tom, že se líbí – hlavně obsahově.” Veronika
o studiu v zahraničí, protože sama přemýšlím o tom, že bych studovala magistra někde jinde.” Bára
Časopis Brainstorm “studentům pomáhá
jak při studiu, tak s tím co po studiu. Je koncipován tak, aby zaujal velké množství mladých lidí, tudíž nabízí články mládeží oblíbené a potřebné.” Stáňa
Když se v naší třídě objevila hromada s Brainstormy, “bylo to jako kdyby do našich brainů zavál svěží vánek. Moc se mi
líbí, že časopis nic nestojí, že nám ho ve škole přinesou až pod nos, a hlavně, že názorně ukazuje, jak jde zpestřit život.” Anna
34
INZERCE
Jak jste na tom v angličtině?
Potřebujete znát svoji skutečnou úroveň? Zkuste některý z těchto testů: On-line test AKCENT nebo BULATS test na www.akcent.cz Angličtinář roku na www.ar.czech-us.cz
1 2 3 4
Chcete svou angličtinu zlepšit?
5 6 7
Navštivte www.akcent.cz
8 9 10
Doplňte slova 1–10 a vyluštěte slovo v tajence. Pozor, nejde jen o tajenku. Potřebujete mít správně co nejvíce slov v co nejkratším čase.
Máte stopky? Nezapomeňte si změřit čas. 1/ 2/
Are you
the Czech Republic? you enjoy learning languages?
3/ Have you ever wanted to
a Cambridge exam?
4/
Do you prefer classes
5/
What’s the best advice someone at school?
the morning or at night? you when you were
6/ How often do you speak English when you travel 7/
Is it your goal to be
?
in another language?
8/ More and more companies are hiring candidates who speak Czech and another language almost equally well. 9/ Do you prefer to study 10/ If you could study
or with your classmates? in the world, where would it be?
Naměřený čas:
Potřebujete mezinárodní osvědčení pro studium nebo zaměstnání? Pak potřebujete Cambridgeské zkoušky www.akcent.cz
Chcete se angličtině věnovat profesionálně? AKCENT College – soukromá vysoká škola je tu právě pro vás! www.akcentcollege.cz
Řešení tajenky a vyhodnocení naleznete na www.akcent.cz
AKCENT International House Prague, Potřebujete poradit Bítovská 3, 140 00 Praha 4 se správným Tel.: 261 261 638 rozhodnutím? e-mail: akcent@akcent.cz 05 / 2014 – podzim / www.brainstormag.cz
Docházkové kurzy – Docházkové kurzy pro veřejnost – Pomaturitní studium – Příprava na cambridgeské zkoušky E-leraning – Net Languages – Skype – IH Campus Studium v zahraničí
AKCENT College, Bítovská 5, 140 00 Praha 4 Tel.: 261 109 234 e-mail: Inko@akcentcollege.cz
35