Brainstorm 11 12 2013

01

O STU

N DE

TY

PR

C Á P

NG

I

ÁNA

PO ST

LY C H O O K Š DI O L D H ČI

H SC

NEJEN

V

Ě L Á VAT D Y

O

JAK JSE Prosinec 2013 /www.brainstormag.cz

M

Think worldwide US, EU and UK accreditation Practical and critical thinking orientation International faculty and student body

EDUCATING TOMORROW’S LEADERS

www.unyp.cz

Study at UNYP B.Sc, B.A., M.A., LL.M, MBA, Ph.D and earn internationally accredited degrees!

Accreditations:

Business Administration Marketing Finance

American Bachelor Programs:

Business Administration International Economic Relations Communication and Mass Media Psychology IT Management English Language and Literature

MBA Programs:

General Management Marketing Project Management Finance and Banking Management of Information Systems Human Resource Management Entrepreneurship Flexible Online MBA Memberships:

European Bachelor Programs:

Master Programs:

M.A. in Professional and Business Communication LL.M in International and Commercial Law

PhD Program:

Ph.D by Publication

ÚVOD

Úvodní slovo: „A k čemu mi to je?“, „Abys to uměl do testu!“ Taky si tohle říkáte ve škole častěji, než byste chtěli? Věděli jste, že v Dánsku studenti nedostávají známky? Že ve Finsku se nedělají domácí úkoly a nepíší se testy (tedy většinou)?

Já taky ne. Kvalita vzdělávání v zahraničí zdaleka převyšuje náš systém. Hodně přidává i přístup samotných studentů.

Samozřejmě najdeme výjimky, ale skutečnost, že nástupní plat Dánského absolventa je 3 000 €, je více než výmluvná.

To, co právě držíte v ruce, píšeme pro vás. Věříme, že umíme ukázat vzdělání jako zajímavé a užitečné, ne jako nudné biflování. Naše krédo – School is cool!

Uvnitř čísla najdete rozhovory se stejně starými (pardon, mladými) spolužáky, kteří jsou inspirací, a také se dozvíte o tom, jak se studuje v zahraničí.

Přeji příjemné počtení, Vojtěch Černý šéfredaktor

>>>

Brainstorm magazine vychází 4 x ročně ve všech krajích ČR v českém jazyce. Vydáno v Praze. I. číslo; I. ročník; prosinec 2013.

MK-ČR-E-21435 Vydavatel: Czech-us, v.o.s., Senovážné náměstí 23, 110 00 Praha; IČ: 27456927

prosinec 2013 /www.brainstormag.cz

<3

International Education in The Netherlands Bachelors

Masters

• International Business and Management Studies • International Business Economics • International Marketing • International Fresh Business Management • Information & Communication Technologies • Engineering: Electronics, Mechanical, Mechatronics, Physics, Logistics

• Master of Business Administration (MBA) • Master of Science in Business and Management • Master of Science in International Logistics/Supply Chain Management

www.fontys.edu

OBSAH

JAK JSEM DO ŠKOLY CHODIL VYDĚLÁVAT – rozhovor

6 – 7

Někdo si čte pod lavicí, někdo hraje se sousedem hry.

Pavel Hloušek pod ní nakupoval a prodával akcie firem a vydělával tak na svůj sen – vlastní auto.

MÁM BAKALÁŘE Z ANGLIE!

8 – 9

Zuzka Plevová je příjemná mladá slečna, která ráda leze po horách a hraje tenis. Navíc se rozhodla studovat v zahraničí. A tak se Zuzka může po ročním pobytu pochlubit dokončením bakaláře na univerzitě v Anglii.

AMERIKA

10 – 11

• Američani plavou zpravidla směrem ke dnu • Mrs. Muffin mluví česky • Gareth • Zlomení lámané angličtiny • Černošky to s jejich velkým zadkem fakt umí • Naučili jsme američany pít Plzeň • Surfování na gauči v San Franciscu • Pařba v Las Vegas • Až v L.A. jsem pochopil co znamená • „jet sockou“ • Pořád nemám dost •

ŽIVOTNÍ STYL PRAŽÁKŮ FOTOGALEGIE

12 – 16

PO STOPÁCH ČINGISCHÁNA

18 – 22

Nekonečné pláně, průzračná jezera, monumentální sopky i liduprázdná pohoří, ta nejmodřejší obloha přes den a myriády hvězd v noci. A jedinou známkou civilizace jsou osamělé jurty pastevců.

Vítejte v Mongolsku.

START-UP Václav Soukup

23

Někdo tím, co dělá, ve velkém nebo v malém mění způsob, jak funguje svět kolem nás. To je i příklad Václava Soukupa.

Díky jeho programu můžete odhalovat falešné uživatele některých sociálních sítí.

ZAHRANIČNÍ POBYT Jirka Vacek

24 – 25

ZAHRANIČNÍ STUDIUM Moje holandská zkušenost Mikuláš Vojtek

26 – 27

prosinec 2013 /www.brainstormag.cz

<5

ROZHOVOR Někdo si čte pod lavicí, někdo hraje se sousedem hry.

Pavel Hloušek pod ní nakupoval a prodával akcie firem a vydělával tak na svůj sen – vlastní auto.

Mladému investorovi je teprve sedmnáct, ale při rozhovoru mám pocit, jako by byl mnohem dospělejší.

Studuje na pražském Gymnáziu Elišky Krásnohorské a do budoucna plánuje založit vlastní firmu a začít podnikat.

Jak jsi se, Pavle, dostal k obchodování?

K obchodování jsem při­ šel před poměrně dlouhou dobou. Asi to začalo v první třídě, kdy jsem nejspíš pochopil vztah mezi nabídkou poptávkou – prodával jsem doma návštěvám kapesníčky po koruně, ale když byli nastydlí, tak po dvou (smích).

A teď vážně – vždycky jsem po tom trochu pokukoval, zajímaly mě banky a akcie a potom jsem našel na internetu odkaz na brokera (obchodník na burze) a tím to začalo.

Přečetl jsem pár knížek, časopisů a začal jsem obchodovat. Vydrželo mi to půl roku.

To jsi do toho skočil takhle po hlavě?

Dá se říct, že jo, nikdy jsem neměl problém s tím, že bych se něčeho bál. Více než peníze, které jsem mohl ztratit, jsem viděl to, co můžu získat.

<6

JAK JSEM DO ŠKOLY CHODIL VYDĚLÁVAT A myslíš, že teď burze rozumíš?

Myslím, že rozumím, ale stále existuje hromada věcí, o kterých se musím naučit víc.

Začátky byly nejtěžší, svůj první vklad jsem ztratil, potom jsem měl chvíli pochybnosti, ale nakonec jsem se naučil pár věcí a šlo to.

h dnů?

Jaké bylo tvé poučení z prvníc

Někteří lidé mají bu rzu jako povolání. Jak jsi to stíhal společně se školou a dalším i věcmi?

Bylo to náročné. Já jsem obchodoval v intraday, to je režim, kdy všechny obchody uděláš během jednoho dne nebo pár hodin a můžeš tím pádem mít příští den volno.

Po nocích jsem vyhledával informace na webu, učil jsem se jak na to. Přes den jsem se tomu věnoval, třeba i ve škole (smích).

l nechytil?

Nikdy tě učite

Ne (smích). Poznámky si dělám do počítače, takže to nebylo ani nápadné.

prosinec 2013 /www.brainstormag.cz

Že nemá smysl nakupovat za malé částky.

A taky že jednou z nejdůležitějších věcí na burze je psychologie. Bylo důležité naučit se potlačovat svůj strach a chamtivost.

Pokud máš strach o svoje peníze, nejspíš o ně přijdeš špatným úsudkem a pokud chceš moc, můžeš ztratit vše.

Teď právě neobchoduješ.

Plánuješ se k tomu někdy vrátit?

Určitě. Teď se teda chci zaměřit na můj sen – vlastní auto k osmnáctinám. Zhruba za rok se chci ale vrátit, jen s lepším plánem a strategií. Můj minulý model nemohl být z dlouhodobého hlediska úspěšný.

ucna?

Jaké máš plány do budo

Chtěl bych jít studovat finance nebo mana­ gement. Hodně mě láká podnikání. Vím, že to teď může znít hodně naivně, ale nedokážu si představit, že chodím do práce každý den na osm hodin a je to pořád stejné. Představa pevné pracovní doby v nějaké kanceláři je pro mě nejhorší.

.

Nechme obchod obchodem ? se ča Co děláš ve volném Obrovský koníček jsou motorky, auta a hudba. Rocková hudba, tou se uklidňuju, když mě něco naštve. Auto ještě nemůžu, motorku můžu, tak jezdívám na ní. Mám pěknou Hondu.

DÍKY ZA ROZHOVOR PAVLE

MÁM BAKALÁŘE ROZHOVOR

Při vytváření Brainstormu si člověk začne uvědomovat, kolik zajímavých lidí má mezi svým okolím. Zuzka Plevová je příjemná mladá slečna, která ráda hraje tenis a leze po horách. Navíc se rozhodla studovat v zahraničí. A tak se může po ročním pobytu pochlubit titulem BA (Hons).

Na začátku druháku na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy Univerzity v Brně jsem si po četných doporučeních svých starších přátel řekla, že bych se taky mohla podívat někam do zahraničí, ať naberu nové zkušenosti, potkám nové lidi, naučím se jazyk…

Když už je to v dnešní době tak jednoduché a ještě k tomu ta finanční podpora. Erasmus mě moc nelákal, protože se mi zdá, že má nálepku „půl roku jsem se někde bavila a pařila a krom hromady nových přátel jsem si z toho zas tolik neodnesla“ (snad se tím nikoho nedotknu).☺ Dozvěděla jsem se o tom, že Masarykova univerzita nabízí studium třetího ročníku v UK s možností získání dvojitého titulu, jelikož má partnerskou smlouvu s University of Huddersfield. Jenže to bylo na rok a já si řekla, že rok je dlouho a myšlenku na studium v zahraničí jsem prozatím poslala do kytek…

O půl roku později mi přišel e-mail ohledně informativní schůzky týkající se studia v Anglii. A jak mi to všechno celý půlrok leželo v hlavě, začala jsem si prohlížet fotky studentů Huddersfieldu z minulých let, a představa, že tam taky jednou budu stát v tom krásném modro-černém taláru s titulem z UK, mě úplně posedla.

Rozhodnutí odjet bylo na světě. A kam jinam než do Anglie, která mě svým suchým humorem nadchnula už před lety?

Přípravy nebyly úplně jednoduché – obzvlášť vyřizování studentské půjčky v UK a nepříjemný šok ohledně zvýšení školného na univerzitě na víc než dvojnásobek! Ale všechno se nakonec zvládlo, sehnali jsme bydlení, koupili letenky a mohlo se vyrazit!

<8

Co tvůj školní den?

Každý den je bezvadnej už jenom tím, že bydlím se skvělou partou lidí ve vlastním malém domečku, mám svůj veliký pokoj podle svého gusta a žijeme si tu strašně pohodově☺Nedá se říct, že bychom měli rozvrh zrovna nabitý, a tak jsem ještě občas stíhala zajít přivydělat nějakou tu libru, ať je na výlety!

Z čeho jsi byla nejvíc nadšená?

Okolí – nikde žádné paneláky, nýbrž hezké anglické domečky, stromy a trávníky. I když je pravda, že i v našem městečku narazíte na pár špinavých čtvrtí.

Co ti naopak nejvíc chybělo? České pivo a český chleba! A samozřejmě rodina a kamarádi, ale doma jsem byla o Vánocích a na jaře. A v dnešní době internetu je to skoro jako bych byla pořád s nimi.

Z ANGLIE! Když jsi přišla, v čem byl největší rozdíl?

Chování lidí – shodli jsme se na tom, že Britové jsou o 100% milejší. V obchodě nepotkáte protivnou prodavačku, všichni jsou strašně ochotní, vždycky se Vás s úsměvem zeptají, jak se máte, a popřejí krásný den! A taky tady nikdo vůbec neřeší, jak vypadáte. Podle toho taky ale vypadá způsob, jakým se – obzvlášť mladí Britové – oblékají a chovají :D

Co je jiného na „naší výuce“ a přístupu v Anglii?

Je to dost rozdílné. Výuka tady je založena samostudiu a velmi často je to – co si sám nepřečteš, to se nedozvíš. Ve škole mi to připadá spíš jako takové povídání a diskutování, fakta se doučte sami, hlavně u toho ale KRITICKY myslete.

To se mi líbí. Průběžné testy nejsou, za to hodně píšeme eseje. Takže shrnuto – přes rok se tady učit nemusíte, ale strávíte hromadu, hromadu času nad knížkami a píšete, až se z vás kouří, obzvlášť my v bakalářském ročníku. Zkoušky pak skládáte jen jednou – na konci roku.

Jak se ti tam vlastně žilo?

Měla jsem štěstí na úžasnou partu lidí, což je podle mě vždycky to zásadní – bez toho by to přece nešlo nikde. Přes rok jsme projezdili celou Severní Anglii, dokonce jsme byli na pět dní ve Skotsku, až na Severu na Isle of Skye – příroda tady je neskutečně nádherná, byl to úplný balzám na duši.

Doporučila bys to někomu dalšímu?

Rozhodně ano, je to velká zkušenost, už jen to, že se o sebe člověk musí sám postarat a všechno si zařídit. Dá Vám to hodně do budoucna, vidím na sobě, že věci, které byly dřív hrozný problém, mi dnes připadají směšné… ☺ Kdybych se mohla vrátit zpátky v čase, vrátím se o rok zpět a poplácám samu sebe po zádech za to, že jsem udělala tak dobré rozhodnutí a že jsem jela! ☺

Prosinec 2013 /www.brainstormag.cz

<9

AMERIKA Američani plavou zpravidla směrem ke dnu

Naše kára a nekonečné dálnice

Zíral jsem, že většina američanů neumí plavat. A když už, tak tak ujetým stylem, který by na facebooku získal aspoň 200 lajků.

Asi proto měl náš bazén v nejhlubším místě jen 5 stop (150 cm). I přesto bylo potřeba neustále americké návštěvníky samozřejmě hlídat, zvláště malé děti v mělké vodě.

Právě jedno malé dítě, batole, které nechala matka bez dozoru, by bez mé záchrany už asi nebylo mezi námi. Naštěstí jsem si batolete s hlavou pod hladinou směrem ke dnu včas všiml a stihl jej vylovit. Když mi v náruči začalo ihned brečet, ulevilo se mi, věděl jsem, že žije. Ostatní záchranné akce byly pak už jen lepení náplastí na odřeniny.

Gareth Naprosto ulítlý amík, který nás naučil spousta „užitečných„ „f“ words a ukázal, která americká piva se dají aspoň trochu pít. Jeho oblíbená věta byla „whereis my f****** fighter guys?“. Tohle a hafo dalších crazy zážitků jsme s ním zažívali den co den během společného bydlení v apartmánu. Přesně tak si představuju Homera Simpsona, když mu táhlo na třicet. Náš apartmán byl solidně zařízený, nepostradatelná klimatizace, malá terasa, skoro půl metru hrubé postelové matrace a sousedova nezabezpečená wifina. Bydlelo nás tam 5 Čechů a Gareth, sousedi, taky plavčíci byli Slováci, takže o party nebyla nouze.

Mrs. Muffin mluví česky Plavčíkovali jsme na komunitním bazénu, kde měli přístup jen obyvatelé komunity (malá část města) a ti tam často chodili pravidelně.

Melisa, 35 letá Američanka nám nosila na bazén skoro každý den dokonalé muffiny, které vyjely z trouby těsně před tím, než vyjela na bazén, pekla fakt skvěle, hned druhý týden jsme si ji pojmenovali Mrs. Muffin. A kromě toho, že nám vozila muffiny na všechny způsoby, nás překvapila, když nás se svýma dvěma malýma dcerama začala zdravit „dooobry den“ s dokonalým americkým přízvukem.

Golden boy u Go ld

en gate – San

jich Černošky to s je fakt umí velkým zadkem

Zlomení lámané angličtiny Před odjezdem do ameriky byla moje angličtina nic moc, naštěstí ale po menší přípravě stačila na to, abych prošel přes interview v angličtině, které bylo součástí prekurzu plavčíka. První dva týdny po příletu jsem američanům skoro nerozuměl, ale postupně jsem se začal chytat a na bazéně se pak i pomalu rozmluvil, za nějakou dobu jsem pak už normálně kecal s návštěvníky. Občas se mi podařilo američany mou angličtinou oslnit, třeba když jsem si objednával v oblíbeném Starbucksu jejich geniální dýňové latte a místo pumpkinlatte jsem řekl napkinlatte. Za čtyři měsíce strávené v americe se moje angličtina výrazně zlepšila, ale vím, že ještě mám co dohánět.

<10

Francisco

ro National

Pózujeme p

Geographic

tě Woodbridge ali jsme ve měs .

Bydleli a pracov Washingtonu DC ia asi hoďku od ne si e ve státě Virgin jsm ý ský klub, kter oš rn če l by ge stý zážitek, Ve Woodbrid Evropany fakt hu s ná o Pr ít. uj černomohli nechat bělochů, zbytek lo maximálně 10 by u ub klofli kl m m ho lé yc ce v rozjeli to, ab tli na parket a vlí e ho jsm ké ja ed ně Hn z . ši ! Bylo to jako ku. A taky že jo oš y rn dk če u za í ko tš ja ně ky měly vě echny ty černoš vš át or ici ak dn u, za ip kl la tu svou okamžitě př itisk a prsa. Ta moje ž se pro zvýšeče na , u kalhot tam, kde mám zip čala vrtět předklonila a za ní třecího efektu ošNa tanec s čern těmi svými kily. u! en m po kou nikdy neza

Naučili jsme američany pít Plzeň Na bazéně jsme se seznámili s mladým americkým párem, který bydlel pár kroků od bazénu. Z Joshe a Dagy se stali naši kámoši a často nás zvali k nim na party. Měli nádherný obrovský barák, kde Josh pořádal party pro své přátelé z práce-pracoval u armády, takže jsme pokecali u piva s pravýma americkýma vojákama. Grilované maso, skvělé sýry, vodní dýmka, všechno bylo super, až na to jejich pivo. Záhy jsme objevili v jednom supermarketu lahvovou Plzeň, kterou jsme hned na další party s amíkama dotáhli. Sklidila úspěch, jak jinak! Z Joshe a Dagy se stali naši opravdoví přátelé, Dagy nás dokonce v listopadu přiletěla navštívit do Prahy.

Surfování na gauči v San Franciscu

Brooklynský krasavec – Brooklyn bridge, New York

Nejlepší částí pobytu v americe bylo jak jinak než cestování. Tři týdny jsme strávili na americkém západě a týden jsme cestovali na východním pobřeží. Začínali jsme v San Franciscu, kde jsme si ubytování zadarmo sehnali přes sociální síť pro cestovatele zvanou couchsurfing, tři noci jsme spali u amerického studenta Bryana, bylo to super, nikdy by mě nenapadlo, že se budu kamarádit s týpkem, který studuje na Stanfordu. Vzal nás Stanford omrknout, přesně jak z filmu! A San Francisco bylo úžasné… Monstrózní Goldengate, čínská čtvrt s kachnama vařenýma úplně v celku a „flowers in your hair…“

Grand Canyon

Pařba v Las Vegas

Půjčili jsme si velké SUV a ze San Francisca přes dechvyrážející národní parky Yosemity, Zion a Sequoia park s mega sekvojemi dorazili do Death Valley – Údolí smrti. V tomhle údolí, kde naměřili rekordní teplotu 57 °C ve stínu, bylo i v noci čtyřicet. V tomhle vedru je spacák dobrý akorát tak na utírání potu.

Neskutečný zážitek tohle místo - písečné duny, nekonečná pláň posetá krystaly soli a žádný stín. Zpocení z Údolí smrti jsme zamířili do ráje – Las Vegas! Noční život, všechno svítí, bliká, pulzuje, Martini chutná skvěle, všude casina, limuzíny, hudba, zase casina, zábava. Martini pořád chutná skvěle a já najednou sedím u rulety, červená barva, Martini, černá barva… A ráno si kocovinu léčím v hotelové vířivce!

A to všechno za babku, dokonce jsem v ruletě vyhrál celých 17 doláčů! Já, který v životě nehrál nic, co smrdí hazardem! Luxusní hotelový pokoj stál jen o tři dolary víc. Do toho města se chci ještě vrátit, aspoň na měsíc!

m Gamblere ůli v proti své

Až v L.A. jsem pochopil co znamená „jet sockou“ Po Las Vegas se mi udělalo špatně při pohledu z obrovské přehrady Hoover dam. Nevím, jestli to náhodou nebylo ještě kocovinou z Las Vegas, ale z té výšky se mi fakt zamotala hlava. Ale to obří betonové monstrum na rozmezí Nevady a Arizony mě fakt uchvátilo. Nakonec jsme přes Grand Canon a stylovou Route 66 a San Diago dorazili do cíle tripu – Las Angeles. Tohle město na mě zapůsobilo snad nejvíc, totální divočina a divní lidi. Občas fakt hodně divní. Chodník slávy vypadal jako obyčejná ulice a spíš než divadla, kde se předávají Oskaři, si člověk všiml Mac Donaldu. Během hledání hvězd oblíbených herců a zpěváků jsem potkal spoustu zajímavých lidí, Spidermana, Mickeyho Mouse, nějaké postavy z Hvězdných válek…a všichni chtěli za společnou fotku dolar. V nákupní ulici Rodeo drive, kde se natáčela Prettywomen jsem viděl nádherné káry, Bugatti za 25 mega a podobné, luxusní značky oblečení, americká výkladní skříň. A pak jsme sedli do autobusu. To nás zase vrátilo na zem,MHDéčkem tam jezdila ta sociálně nejnižší vrstva obyvatel, připadal jsem si, že tam cestuju s osazenstvem z parku před pražským hlavákem.

Šílená MHD v Lo s Angeles a ješt ě šílenější názvy zastávek

Pořád nemám dost Letos mám v plánu jet do ameriky znova. Toto léto chci změnu, chci vyzkoušet něco jiného než plavčíkování. Právě vybírám z nabídky pracovních míst přes agenturu a rozhoduju se, jestli pojedu pracovat do přírody do něja:) t áně m co doh kého národního parku, nebo do hoJeště má telu u pláže. Ať už se rozhodnu pro jakoukoliv variantu, tak už teď vím, že moje další léto v USA bude zase stát za to. Seznámím se zase se spoustou skvělých lidí, poznám nové úžasné místa a zdokonalím se v angličtině. Vydělám si na život tam, na super hadry a na cestování a ještě se mi vrátí náklady. No neber to!

A jelikož v červnu dodělám školu, už se nebudu muset vracet a pojedu rovnou do Kanady na 12 měsíců na workingholiday program. Už teď řeším s agenturou czech-usvíza a všechny potřebné věci, abych mohl v září jen přeletět z USA do Kanady bez starostí. Jestli uvažuješ nad létem stráveným v USA, nebo plánuješ jet do Kanady a máš nějaké otázky, nebo chceš poradit, klidně mi napiš na m.machalla@seznam.cz

<11

FOTOGALEGIE

FOTOGALEGIE

Životní styl pražáků

Ten ještě skáče

Doufáme, že se Vám tento Překecat ho kluk líbí. k póze trva lo 5 minut.

<12

Tenhle doskákal...

Malé české San Francisco...

u člověk,

hodo ravo je ná p v k e p lá Ten ch a! stříhá vide který nám

<13

FOTOGALEGIE

Co si asi myslí ten

Praha... město hříchu!

Tihle kluci to umí rozbalit!

<14

pes?

FOTOGALEGIE atka!

padá jako tvoje m

dítě, vy NE, neukazuj mi to

Zodpovědné třídění odpadu? Jasně, aspoň je vše na jednom místě!

Jednou se chci takhle naučit protahovat poránu.

prosinec 2013 /www.brainstormag.cz

<15

FOTOGALEGIE

Ta lavička vlevo je bohužel prázdná

Řidič s jiskrou v oku.

Bacha, ať nespadneš.

Někdo má rád housky, jinej zase chleba!

zasílání brigád na email

ZDARMA

Najdi si fajn brigádu podle svých představ.

www.fajn-brigády.cz

Tisíce aktuálních nabídek najdeš na... www.inwork.cz

REPORT

PO STOPÁCH Nekonečné pláně, průzračná jezera, monumentální sopky i liduprázdná pohoří, ta nejmodřejší obloha přes den a myriády hvězd v noci. A jedinou známkou civilizace jsou osamělé jurty pastevců. Vítejte v Mongolsku, ráji předurčenému každému, kdo touží po ambivalentní kráse a srdečnosti, ukrývající se pod slupkou drsnosti a divokosti.

<18

Ä&#x152;ingischĂĄna

O

N

G O L S

K

O

M prosinec 2013 /www.brainstormag.cz

<19

REPORT I dovolená (nebo chcete-li expedice, jak svým cestám do zemí bližších i vzdálenějších říkám) je zboží jako každé jiné. Moje představa o maximálním výnosu z dovolené se úplně neslučuje s většinovou, ale věřím, že si v následujících řádcích najde své – inspiraci nebo jen zajímavé čtení cestou do školy, práce nebo třeba v čekárně i ten, kdo preferuje nicnedělání u moře či ten, kdo jen ještě nenašel čas či odvahu se vypravit za hranice (nejen všedních dní).

našince bylo překvapením, když právě na přelomu září a října v poušti Gobi nejprve pršelo, aby předposlední večer před odjezdem přes noc napadalo poctivých 10 cm sněhu, který zde pak setrvá po celou zimu.

Většinu území pokrývají náhorní plošiny se stepí snad všech myslitelných odstínů.

Na západě ční Altaj, který je hraničním pohořím s Kazachstánem, z jihu sem z Číny vybíhá již zmiňovaná (a po právu nazývaná nehos-

rošovicemi a Zručí nad Sázavou). S rozdílem, že při troše štěstí potká za den 2 automobily, v opačném případě žádné.

Důležitým poznatkem je, že při cestování na vlastní pěst autem je nutné mít i pěst místního průvodce, cizinec za volantem je ve všech městech stavěn policií a jakkoliv po opuštění “civilizace” strážci zákona chybí, přeci jen zkušenosti, vrozený instinkt a orientace, stejně jako neskutečná znalost poměrů se mnohonásobně vrátí. Nezanedbatelný je i fakt, že místní průvodce vám kromě správné trasy ukáže i nádherná místa, o nichž v žádném tištěném bedekru nenajdete ani zmínku.

Mongolové jsou navenek uzavření, každý z nich je hrdým potomkem Čingischána, který Vás provází od příletu (hádejte, po kom je pojmenováno centrální letiště v Ulánbátaru) přes desítky různých potravin s jeho bustou na etiketě, až po velice chutnou stejnojmennou vodku, která k této zemi patří snad stejně jako k Rusku.

Mongolsko pro mě bylo ještě měsíc před odjezdem prakticky terra incognita. Celý rok jsem se soustředil na dlouho plánovanou a vysněnou cestu do Nepálu, na dosah královny Himaláje, ale když jsem se 2 dny před termínem zaplacení letenky dozvěděl, že můj parťák na laně z nezpochybnitelných důvodů expedici absolvovat nemůže, mohl jsem v zásadě volit z 3 variant. Jet sám (a přiznám se, že ačkoliv mám pro strach uděláno, Messner nejsem a nebudu), odložit cestu na další sezonu (ale přijít tak o celý rok) nebo jet jinam.

Právě třetí varianta, doslova v 11:55 zvítězila.

S partou tohoto kamaráda jet do Mongolska.

“Do Mongolska? Co tam budeš dělat? Vždyť tam nic není”. Právě tato reakce byla takřka univerzální, když jsem oznámil přátelům cíl své cesty. Po měsíci stráveném v této neuvě-

řitelné zemi mohu zodpovědně potvrdit, že úplný opak je pravdou.

Mongolsko je největší vnitrozemský stát planety, nejkratší vzdálenost k moři je celých 700 km. A tato skutečnost se projevuje i na extrémně kontinentálním klimatu – v případě září, kdy jsem se zde vyskytoval, denní teploty dosahovaly přibližně 15 stupňů, noční kolem nuly. A musím se přiznat, že pro

<20

tinnou) poušť Gobi, na severu se pak při hranicích s Ruskem nachází řada bezodtokých sladkovodních jezer.

Veškeré vzdálenosti jsou však ještě akcentovány minimální dopravní infrastrukturou – i přes patrnou expanzi čínské ekonomiky v podobě výstavby silnic se středoevropským měřítkům blíží pouze hlavní město Ulánbátar (a to ještě ta nejlepší tamější komunikace připomíná neopravené úseky dálnice D1) a jeho nejbližší okolí. Jakkoliv je v mapách uvedeno podrobnější členění, v podstatě všechny jsou více, či spíše méně upravené účelové polní, respektive lépe řečeno stepní cesty. A turistovi toužícímu poznat i vzdálenější zákoutí Mongolska přijde velmi vhod na nekonečných cestách trénink v podobě jízdy po naší D1 (přesněji v pravém pruhu v úseku mezi Mi-

Objektivně nehostinné podmínky, velké vzdálenosti a kočovný způsob života jsou však po desítky generací vetknuty do solidarity a pohostinnosti, pro Evropana téměř nemyslitelné. I v nejzapadlejší jurtě je ctěno pravidlo “Host do domu, bůh do domu”.

Jurta, typické mongolské obydlí, je kruhového půdorysu, takřka neuvěřitelná je jeho úspornost a účelnost. Ve středu se nachází kamna, sloužící k ohřevu interiéru i pokrmů.

Ve stepi prakticky absentuje dřevinný pokryv, a tak se zatápí palivem zde více než hojným – trusem hospodářských zvířat.

Pokud platí, že mongolská populace je vzhledem k obrovské rozloze jedna z nejřidších, počet kopytníků na obyvatele je naopak jeden z nejvyšších. Každá rodina vlastní až

několik desítek jaků, ovcí a koz, méně pak koní, krav a velbloudů, přičemž pojem hospodářské zvíře platí beze zbytku. Kromě takřka nevyčerpatelného zdroje paliva poskytují kůže, maso, mléko a tuk, využívají se k transportu i běžným denním činnostem.

Věřím, že ti, kteří nekonzumují maso, přečetli bez větší úhony poslední řádky, Mon-

golové však jsou zvyklí konzumovat velké množství tučného masa a mléčných výrobků.

Strava je jednotvárná, přílohu tvoří různá těsta a nudle, zelenina je vzácností. Mongolským vepřo-knedlo-zelem je vývar ze skopového masa, jogurt – tarak je vynikající a osvěžující, stejně kumys, což je obdoba kysaného mléka.

Punc panenské čistoty a skoro každou “pohlednicovou” fotografií hyzdí solární kolektor

prosinec 2013 /www.brainstormag.cz

a satelit, které jsou integrálním atributem i té nejzapadlejší jurty, ilustruje však typický obrázek současného Mongolska. Tradiční, pro středoevropana možná rigidní způsob obživy a bydlení, oproti tomu pomalá infiltrace moderních technologií (a investorů) do každodenního života. Není bez zajímavosti, že na periferii hlavního města, pro které se emisní

nevysokým plaňkovým plotem, uvnitř je místo pro jurtu, dřevěnou kůlnu o půdorysu větším, než je samotná jurta a motocykl. Zatímco mnoho Čechů má dřevěné komfortní obydlí a ve “stanu” skladiště či maximálně prostor pro hry potomků, prakticky každý mongol bydlí ve “stanu” a vše nepotřebné skladuje ve velké dřevěné budově.

limity polutantů běžně pohybují v přibližně o 3 řády vyšších hodnotách, nežli jsou maximální hygienické limity v ČR, se nacházejí rozsáhlá sídliště z jurt. Zatímco v centru narazíte na prodejny renomovaných světových značek, obrovské množství hybridních luxusních vozů, moderních výškových staveb či mramorových náměstí, právě na okraji města žijí deseti, či spíše statisíce obyvatel v tradičních příbytkách. Malá čtvercová parcela, jež je obehnána

<21

REPORT

Mongolsko má velice zajímavou a bohatou historii a náboženství. S výjimkou kazašské menšiny, která je muslimská, převažuje buddhismus s prvky původního animismu a šamanismu. Většina klášterů však byla s nástupem komunismu zničena a tisíce mnichů byly popraveny. Právě víra, velká porce fatalismu a velice klidný přístup k životu bez spěchu a stresu je typickou charakteristikou všech lidí, se kterými jsem se během svého putování setkal.

Poprvé v životě jsem se na svých cestách nedomluvil, říká – li se, že nejsložitějšími jazyky jsou jazyky ugrofinské, mohu směle prohlásit, že altajské, mezi které se Mongolština řadí, došla ve složitosti ještě dále. Jsem schopen se naučit elementární fráze prakticky všech hlavních jazyků, během 3 měsíční služební cesty po západoafrickém Mali jsem pochytil desítky slov v domorodém jazyce Bambara, ale i přes maximální snahu svoji i svých mongolských průvodců se naše konverzace omezila pouze na nonverbální složku a o to více jsem vnímal klid, rozvahu, cit k přírodě i ostatním lidem, která z těch úžasně hrdých lidí doslova sálala. Konverzaci dvou Mongolů lze charakterizovat jako prudkou hádku, doplněnou mlaskáním a kočičím mrouskáním, ať už se jedná o objednání skopové polévky s pirožky či převyprávění vtipu.

Pro Mongolsko platí, že putování v řádu

<22

týdnu dovolí nahlédnout jen do malé části země. Náš čas byl omezen necelými čtyřmi týdny, v Ulanbátaru jsme strávili pouze odletové dny a ve zbytku jsme procestovali třetinu z 21 ajmagů (obdoba našich krajů) a prakticky celé centrální Mongolsko. Počínaje mladším, ale i přes to obrovským bratrem jezera Bajkal Chovgolem na severní hranici s Ruskem, přes malebná údolí řek Orchon a Selenga, přes nedozírné lesostepi a stepi v centrální části země až po Gobijský Altaj s typickými, místy i několik desítek metrů vysokými dunami.

Ne nadarmo byla v minulém století Čingischánova říše v rámci všemožných rozvojových geologických, technických či zdravotních projektů a projektů tzv. spolupráce Čechy prozkoumávána. Česká stopa se zde nejen v těchto oborech nesmazatelně zapsala a dodnes zde mnoho místních vzpomíná, mnohdy až úsměvně, na některé typicky české vlastnosti, názvy či výrobky. Shodou náhod nás první žena, která s námi vystoupila po takřka celodenním letu, nonšalantně oslovila, buduli volně parafrázovat: “Ahoj kluci, akorát se vracím na skok z Moravy domů, protože se mi žení brácha”. I kdybych měl vdavkuchtivého sourozence, i při nejlepší vůli bych jí na zpáteční cestě v plynné Mongolštině neoslovil v opačném gardu. Co dodat na závěr? Každá legrace něco stojí. Nejvýraznější položkou byly letenky, s dvouměsíčním předstihem stála okolo 20 000 Kč. Turecká aerolinka sice

nedisponuje nejsličnějšími letuškami a trasa Praha – Istanbul – Biškek (Kyrgystán) – Ulanbátar není tou nejfrekventovanější, nejatraktivnější a nejkomfortnější, ale na zpáteční cestě nám jako bonus za půldenní čekání jako pozornost podniku v ceně poskytla projížďku s průvodkyní po turecké metropoli. Zapůjčení 2 aut a palivo, náklady na jídlo a nápoje (což je v mém případě vždy poměrně tučná položka, a že jsme se neměli špatně), všechny možné i nemožné poplatky za vstupy do monastyrů (čili budhistických klášterů) či národních parků, kapesné na nákup suvenýrů, víza a pojištění, stejně jako služby našich průvodců, řidičů a později i přátel vyšlo na dalších 25 000 Kč. Zdá se vám za necelé 4 fantastické týdny tato částka vysoká? Absolutní svoboda, panenská příroda v podobě nedozírné stepi, křišťálově čistých jezer, několika typů krajin v průběhu jediného dne cesty (tajga, lesostep, step, polopoušť, poušt), syrové Gobi, úžasných geologických útvarů – tektonického či sedimentárního původu, termálních pramenů, volně žijících dravců, velkých šelem či tisícihlavých stád skotu a velbloudů, majestátných budhistických klášterů či jejich ruin, působení tisícileté historie a buddhistické víry, stejně jako vlastnosti specifického kočovného národa Mongolů, to vše v naší skupině sedmi statečných zanechalo hlubokou stopu penězi k nezaplacení.

Vojta Kos

START-UP Václav Soukup

SETKÁNÍ

Je sedm hodin rán o a já jdu volným Je to veskrze zajím krokem k Žižkovu, avá osobnost. Při prv kde se máme potka ním t. se tká A protože sympatie ní se na vás ze dveří Snad každý zná ve vyvalí jeho zakulacen s poklady plzeňsk svém okolí někoho ého á po kra sta , je je poměrně nákla va , do brá cký kdo je šikovný. Rozu ús mě v dná, Václav i pracu a ne zá lud ně vyřčené mí umění, umí dobře je. „nazdar, jak se vede Od malička ho bavilo ?“, následovaná prv matematiku, rád pra programování, a i ní cuje se zvířaty, um ran kd yž ní ho cig are ne studuje, rozumí mu tou. „Zdravý to moc í s počítači. Může se docela slušně. „Zánení, ale když mě i stát, že váš koníč de kla n be de z m nic je h nad tím umět přemý neba“ vysvětluje Va ek se stane tím, co vás šek. Vydáváme šlet a mít dobré se pešky do práce bude živit. Někdo tím logické myšlení. Vš a ce echno ostatní je o , sto u mi o so co dělá, ve velkém bě vyp zvyku a ráv í.

Va o še tom, co člověk nauč k putuje tímto svě nebo v malém mě í. Mám volnost v tom tem dvaadvacátým ní způsob, jak funguje ro, jak ke na m. vrh Jak nu o plzeňský rodák sa svět kolem nás. To řešení, takže pořád mozřejmě nevyneje učím něco nového i příklad Václava So ch na á jed no ino výc u h příležitost připome aplikacích.“ Je vidět, ukupa. Díky jeho pro nout si své kože by se ještě gramu můžete odha řeny, a tak nepohrd rozpovídal, ale to už lovat falešné uživatel ne ani vychlazeným procházíme recepcí chlebem e a jdes pěnou, ani sledo me některých sociálních do jeho kanceláře. „P váním fotbalu. Po sítí. řed půlrokem nám se stu pe m m ča ch su těl se i dát kytku, ale my ji dostal přes nezbytn Abych Vás uvedl do zapomněli vytáhno ou školku, skaut, obrazu, Twitter je ut cír z ke ige vn í litu gy , mn tak ázium, mezinárodn aplikace podobná fac uvadla. Od té doby í gymnázium ebooku. Po registrac máme poOpen Gate a debatní koj“ směje se. Teď i můžete psát, co vás pro začíná jeho pracovn gra m pro stř zrovna napadá a sd ed oš ko í den. láky Pro na chází poštu, sesta ílet Vysokou školu ekon nápady ostatních. vuje si seznam úk omickou v Praze, při Je to významná so olů kte pro ré ciá zvl dn lád ešní den a sem tam á pracovat jako pro ní síť, například v pre gramátor a navíc si zajde zapálit zidentských volbách ješ s tě jed pre ním zid z en ko tovat (ne na Hradě, v USA hrál Twitter po legů nebo nadřízený ale v neziskoch. „Přes léto dstatnou roli. Protož vé organizaci). jsem v práci skoro po e ve světě počítačů jde řád, zbytek roku jse hlavně o data, je dů m tady mé ně, škola mi zabír „Moc volno nemám, ležité s nimi umět pra á hodně času. Ne ale když už se nějak covat. Tím se zabývá jlepší na tom é na je, že když řešíte jed jde, tak si cestou v i společnost Socialba en problém, mnohtramvaji čtu a v létě kers, která napomá dy rád zís há jez ká te dím sp firmám analyzovat ousty nápadů, které na kešky (geocachin chování svých záka ještě nikoho g, pozn. redakce)“ řík nenapadly a začínáte zníá Vašek při našem se ků na internetu a tak tvořit něco úplně jin tká ní. zlepšovat svůj marMomentálně opravdu ého, no vé ho“ popisuje, co ho moc času nemá, jeh keting. Jedním z pro nejvíce baví na pro o život se ubíhá ve gramátorů je i Václa gra mo tře v vá ch ní. Zrovna nedávno rovinách. Před třemi Soukup, programá při plnění jednoho lety začal studovat tor, jehož aplikace z dv jeh za ě o vyúk olů so znamenala i britská ké, jednu ale nako začal programovat nec opustil, protož aplikaci, která BBC. stačilo pár ma by mu práci usnadn e jeho ilů další aktivity zabírali k tomu, abychom ila. Začal ji rozvíjet s Vaškem mohli str moc času. Nakonec a zdoko na ávit tedy lovat, až se o ni za studuje podnikovou jeden jeho pracovn čali zajímat nadříze ekonomiku. í den. ní a nyní si ji může kd okoliv koupit pod ná Na střední se věno zvem val debatním soutě Fak efo llo we rs. „V zásadě mi šlo žím v Asociaci debatních o to, jak si klubů, ve kterých by zjednodušit práci, pro l veltože jsme museli pro mi úspěšný a proce věřit stoval všemožné ko několik miliónů pří spěvků. Když jsem uty světa. „Předloni si na to začal sestavovat ap jsme byli na turna likaci, napadaly mě ji ve Skotsku, loni v Ne další a další funkce, které by w Yorku, letos poto mohlo mít, až z toh síláme výpravu do o byl celý komplexní sys Singapuru“ dává tém. Pak si toho vši jako příklad. Protož ml můj na dří e ho to bavilo, zený, předal to dál, a vedení zjistilo, že začal učit mladší by se to dalo využít i pro spolužáky a tak zákazníky“. Fakefollo tři roky spolutréno wers si nyní může kdokoli val debatní klub v vyzkoušet. Zaujal za Prahou. Do toho dokonce i britskou BBC, kte se letos ucházel rá se o něm zmínila o vedení celé organ ve své rep ort áži o životě na sociá izace, a uspěl, lních sítích. takže ted má na sta rosti neziskovPozději odpoledne ku o 300 členech. pak Václav vypíná „Je potřeba, aby počítač a bere mě s sebo u do města, kde se se o to někdo staral máme , kdo ji má rád potkat s jeho znám ými z debaty – při a záleží mu na budo pravují ucnosti debaty. právě veřejnou de batu. „Myslíme si, Tak jsem do toho še l„ dodává. že bychom mohli rozhý bat společenskou debatu o různých probléme ch, například o ga mblerství, rasismu, veřej né správě a podobn ě.“ Při vymýšlení a debatě nad společnými plá ny může člověk pozorovat na dšení, kterým Vaše strhává svoje okolí. Po krá tké diskuzi jsou roz děleny úkoly a začínají se řešit zábavnější vě ci, kdo má jakou oblíbenou seriálovou postavu , nebo se rozdávají tipy na to, co dělat ve svém volnu.

Po pár hodinách se společnost jeden po druhém zvedá a rozcház í domů.

<23

ZAHRANIČNÍ POBYT

JIRKA VACEK

ZAHRANIČNÍ POBYT

<24

Jmenuji se Jirka, jsem osmnáctiletý kluk bydlící na vesnici blízko Karlových Varů. Hraju hokej, chodím na střední školu a jako každý mám i já své sny a cíle. Mým současným snem je dostat se na vysokou školu v Dánsku. Samozřejmě pro takové studium je nutné umět cizí jazyk, a v tomto případě angličtinu. Proto jsem už od začátku letošního roku pokukoval po různých studijních pobytech, abych zdokonalil své jazykové dovednosti. Podporu jsem našel i u svých rodičů, a tak jsme společně hledali vhodný program za přijatelnou cenu. Podařilo se.

Vybrali jsme měsíční studijní pobyt v Irsku, v Dublinu. Poté, co jsme objednali jazykový pobyt u agentury Czech-us, jsem přestal na zahraniční cestu myslet.

Jakmile nastal týden do odletu, uvědomoval jsem si svoji situaci: sám v Dublinu, bez rodičů, bez přátel, v cizí zemi, s cizími lidmi a celý dlouhý měsíc. Zní to možná strašidelně, ale docela jsem se už na to neznámo těšil.

V neděli 30. června jsem nasedl v Praze do letadla irské společnosti Air-Lingus a odletěl do Dublinu. Po vystoupení z letadla jsem se neustále držel davu, který mě zavedl k místu, kde jsme čekali na svá zavazadla. Po vyzvednutí kufru jsem opustil letiště. Věděl jsem pouze adresu mé hostující rodiny. Nechtěl jsem jet taxíkem, a tak jsem zvolil cestu autobusem, který mě zavezl do centra města. Nejdříve jsem se zastavil v McDonaldu, jelikož jsem měl neskutečný hlad. Tam jsem využil možnost připojení k internetu a zjistil jsem, že do městske části Dun Laoghaire, kde bydlí ,,moje rodina’’ jede bus číslo 7. Po příjezdu jsme se seznámili. Karen – máma – mi postupně představila svoje 3 dcery: Georginu, Reachel a Emilii. Seznámila mne i s dvěma malými pejsky, kteří však dělali rámusu za deset. Nakonec jsme si udělali projížďku po městě, aby mi ukázali, kam budu chodit do školy. Během dne jsem se s členy rodiny moc nepotkával, neboť každý měl plno svých povinností. Škola začínala každý den v půl desáté a končila ve dvě odpoledne. Mezi výukou byl čas vymezený na oběd.

V úterý a ve čtvrtek odpoledne probíhala pro dobrovolníky konverzace v angličtině a škola tím pádem končila až v půl čtvrté (konverzaci jsem také navštěvoval). První den školy se píše rozřazovací test, poté vás hned rozdělí do tříd a začne výuka. Nejdříve jsme se mezi sebou anglicky seznamovali, a pak už se začali učit, většinou z nakopírovaných materiálů, nejrůznějších článků apod. Rozebírali jsme zajímavá témata současnosti od kultury, sportu až po politiku. Většinou jsme pracovali s materiály ve dvojicích nebo jako celá skupina. Když jsme narazili na nějaké nové slovíčko, vysvětlili jsme si ho tak, aby ho všichni pochopili. Výuka v Irsku (i v Anglii, kde jsem také již studoval) byla na rozdíl od hodin angličtiny u nás doma volnější, žádné biflování slovíček a gramatiky. Byla to zábava se učit☺.

Na hodiny jsem se vždy těšil. Ve třídě nás bylo maximálně deset. Bylo mi stale divné, že jsem zde nepotkal jediného Čecha. První tři dny jsem z toho byl takový přešlý a napadaly mne myšlenky typu: “Co tady budu sám dělat, nebudu tu mít žádné kamarády.’’ Ale později se to ukázalo jako neskutečná výhoda, protože jsem byl po celou dobu nucen mluvit pouze anglicky, což splňovalo svůj účel.

Během mého pobytu jsem potkal nespočet různých lidí z mnoha zemí světa. Například v mé třídě byli lidé ze Španělska, Brazílie, Saudské Arábie, Argentiny, Itálie a já z České republiky. Ve třídách nebyli jen lidé z různých zemí, ale I různých věkových kategorií (od osmnácti let až po šedesát). Můj kamarád Carlos ze Španělska byl vášnivý sportovec, byla s ním legrace a moc jsme si rozuměli. Angličtinu se učil proto, aby sehnal práci v zahraničí. Další zajímavá osobnost byl Hasel ze Saudské Arábie, který pocházel úplně z jiné kultury a jiných sociálních poměrů než já (jeho otec je ropný magnát). Přesto byl stejný jako my a také jsme se s ním moc rozuměli. Jednou chce Hasel po otci převzít jeho firmu, proto se vzdělává. Bylo velmi zajímavé, když jsme se o přestávce všichni sešli a povídali si o nejrůznějších problémech.

Každý vyprávěl, jak to tzv. chodí u nich ,,doma’’. Někteří spolužáci ani netušili, kde je Česká republika, o to vice jsem byl pro ně zajímavý.

V pátek a v sobotu večer jsme se všichni domluvili a šli společně na pivo nebo na nějakou party (návrat byl většinou v ranních hodinách). Jelikož jsem měl výbornou ,,host family’’, neměl jsem problém. Škola také nabízela nejrůznější poznávací a kulturní výlety, kterých jsem se účastnil a tím poznával krásy Irska.

Velkou výhodou mého pobytu bylo získání nových přátel z mnoha zemí světa, s kterými jsem si užil tolik zábavy. Mrzí mě, že pobyt trval pouze měsíc. Hlavní důvod výběru této destinace ovlivnila cena, neboť za stejnou částku bych studoval v Anglii pouze dva týdny. Já osobně si myslím, že jsem měl velké štěstí, jak na hostující rodinu, na přátele, na učitele a vůbec všechny ty lidi, které jsem tam potkal a seznámil jsem se s nimi.

Na konec jsem byl I rád, že jsem tam nepotkal žádného Čecha, neboť jsem cítil, že se moje angličtina den ze dne zlepšuje.

Před dvěma lety jsem byl také na jazykovém pobytu v Anglii. Když k tomu připočtu zkušenosti z Irska, tak jsem čím dál vice přesvědčený, že mi tyto pobyty nedávají jen jazykové znalosti a spoustu nových přátel z celého světa, ale i životní zkušenosti, které jsou k nezaplacení. Doufám, že jsem zase o krůček blíže mému snu – studovat v zahraničí. Rád se podobnou cestou podělím se svými dojmy ze studia VŠ v Dánsku, kam směřuji.

prosinec 2013 /www.brainstormag.cz

<25

ZAHRANIČNÍ STUDIUM

Moje holandská Ahoj, jsem Miki. Právě teď pracuju pro jednu velkou společnost ve Vídni. A taky studuji v Holandsku. Mluvím plynně anglicky a německy. Přitom dva roky zpět jsem končil střední školu v Košicích, neuměl ani jeden jazyk a vůbec jsem netušil, kde budu studovat vysokou školu.

Bez buddyho bych to nedal FONTYS byla pro mě, stejně jako teď pro vás, velká neznámá v čase vybírání školy.

Chtěl jsem jít původně do Prahy na VŠE, což mi připadalo jako snadná varianta, ale taky trochu nudná… Později jsem se dozvěděl o holandské vysoké škole FONTYS a začal jsem intenzivně přemýšlet o možnosti studia zde. Přesvědčilo mě, že škola nabízí optimální spojení praxe a studia. Během čtyřletého studia totiž musím mít dva semestry praxe.

Samozřejmě začátek studia nebyl žádná procházka růžovým sadem. Musel jsem si zvyknout na totální kulturní revoluci. Tak, jako Češi a Slováci chodí do hospody v mrazu i plískanici, jezdí v Holandsku lidé na kolech v každém věku a počasí. Anglické počasí zase vyrovná otevřenost usměvavých Holanďanů, kteří, alespoň ve Venlo, hovoří minimálně dvěma světovými jazyky.

Na začátku mi hodně pomáhal buddy, který mě provázel v rámci prvního ročníku. Ukázal mi všechny důležité věci, jako otevření účtu v bance, přihlášení se na úřady, všechno kolem školy a samozřejmě mě začlenil do kolektivu mezinárodních studentů (rozuměj

vzal na první párty). Já jsem měl štěstí na velmi dobrého buddyho ze Slovenska, který mi pomohl i s vyřízením stipendia a studentské půjčky.

Jak jsem psal, začátky studia nebyly jednoduché. Výhodou FONTYS je, že máme malé třídy o max. 30 studentech. To pomáhá většímu kontaktu se spolužáky a uvolněnosti hodiny. Profesorstvo na FONTYS máme velmi internacionální. Profesoři jsou z téměř celého světa, většinou s praxí z různých odvětví, takže hodiny oživují historkami z praxe. Pro mě osobně to byl šok, když jsme v matematice nepočítali nesmyslné teoretické příklady, ale třeba jak si vybrat nejlepší hypotéku a o kolik ji přeplatím.

Profesoři mají ke studentům velmi osobní přístup a jsou vždy ochotní pomoci. Mně profesoři na začátku hodně pomohli v doučování jazyka, jejich perfektní němčinu jsem na začátku vůbec nechytal.

Stipendium, půjčka, práce Samozřejmě studium v zahraničí není levná záležitost. Ale není to až zas tak velký rozdíl oproti České či Slovenské republice.

V prváku jsem si vedl svůj osobní rozpočet a měsíční náklady se pohybovaly kolem 450 – 500 €, v rámci kterých už byly započítané i letenky domů. Díky buddymu jsem přišel na tři způsoby, jak peníze získat.

Práci jsem našel ještě v rámci první-

ho měsíce jako výpomoc v kuchyni jedné z místních restaurací. Pamatuju si, že jsme na to s kamarádem narazili úplně náhodou.

I když to byla otročina, za hodinu jsem dostal 8 euro.

Díky téhle práci jsem mohl dostat i stipendium od holandské vlády. Dostal jsem ho sice až v druhém semestru, ale na úřadech to šlo rychle. Navíc má v Holandsku každý student nárok na studentskou půjčku.

Na ní je super to, že se splácí až dva roky po ukončení studia a úrok je 0,8 %. To je míň, než je inflace, takže v konečném důsledku jsem na tom vlastně ještě vydělal☺

Minipodnikám a pracuju při škole První ročník je zaměřený na všeobecné vědomosti a všechny programy jsou víceméně stejné. V druháku už jsem si mohl vybírat, na co se zaměřím. Já studuji IBE – International Business Economics, takže podnikové hospodářství v mezinárodním rozsahu.

Samozřejmě přístup ke vzdělání je tady úplně jiný. Mám spoustu kamarádů, kteří studují stejné obory v Praze, Brně, nebo Bratislavě, a všichni si stěžují, že se učí nepraktické a teoretické věci.

Na FONTYS je druhý ročník zaměřený hlavně na Mini Company. To je super věc. Jste v týmu s ostatními studenty a máte vytvořit nějaký produkt, který by firmě generoval

VIDEO NAJDETE NA NAŠICH STRÁNKÁCH

www.brainstormag.cz

zkušenost zisk. Nejlepší na tom je, že naše MiniCompany fungovala opravdu jako malá firma. Mohli jsme ji řídit, prodat, ale taky zkrachovat.

V druháku jsem od FONTYS dostal příležitost pro ně pracovat v oddělení marketingu a komunikace. Byl jsem zodpovědný za komunikaci s budoucími studenty z České a Slovenské republiky. Jsem rád, že se mi povedlo přivést na FONTYS další studenty od nás.

A jaká je moje aktuální realita? Třetí ročník mám naplněný praxí a studiem v zahraničí. Právě teď jsem na půl roku v Rakousku, pracuju jako stážista v OMV, mám svůj řádný plat a dokážu platit své vídeňské účty. Jak jsem psal výše, spousta z mých kamarádů si stěžuje na výuku svých univerzit. Já mám naopak pocit, že všechno, co jsem se ve škole naučil, teď v práci používám.

Chcete studovat na Fontys? Máte otázky?

Napište mi na vojtekmiki@gmail.com☺ Mikuláš Vojtek

prosinec 2013 /www.brainstormag.cz

<27