SCOOL! 27

i s s u e2 7 b ř e z e n2 0 1 2

Obsah

březen 2012 / www.scool-mag.info

03 MIXER 04 To všechno vodnés čas 06 Rok konce - 2012?

08 Titanic 10 ABSOLVENT: Tomáš Berkovec 12 REPORTÁŽ: Redakce MF DNES 14 RECENZE: Vyměřený čas, 2012 16 ROZHOVOR: Radka Dolíhalová 17 ROZHOVOR Radek Hakl 18 SPORT: Co se skrývá pod čísly 20 ROZHOVOR: Lukáš Hejlík 23 RECENZE: Listování 24 Toulky našim okolím: Náměšť nad Oslavou 26 ROZHOVOR: Marek Buš 27 ROZHOVOR: Lukáš Gregor + SOUTĚŽ + ANKETA 28 RECENZE: Leoš 29 ANKETA: Sonda do hlubin matematických znalostí 30 FOTOREPORT: Hory 31 ZÁBAVA

Editorial

Foto redakce: (zleva dole) Aneta Krikelová, Anna Faustmanová, Nikola Valešová, Martina Zoblivá, Martin Suchomel, (zleva nahoře) Monika Doležalová, Natálie Plešáková, Kateřina Bochníčková, Aleš Kolařík a Jáchym Důjka.

Na fotografii chybí: Pavlína Žažová

Napsal: Jáchym Důjka

Drazí čtenáři, právě jste si zakoupili nové číslo časopisu SCOOL! v pořadí 27. s tématem ČAS. Dovolte, abych se představil, mé jméno je Jáchym Důjka a od tohoto čísla jsem přidal ke svému postu grafika i post šéfredaktora. Kdybyste mě chtěli kontaktovat, najdete mě v kvintě. Pravděpodobně mě přes můj zjev nepřehlédnete ani na chodbě, ale pokud ještě nevíte, jak vypadám, jsem druhý nejvousatější člověk ve škole, hned po panu Radku Malém. Jak už jsem zmínil, toto číslo nosí na svých bedrech téma ČAS. A je to opravdu příhodné téma, jelikož jsem se skutečně přesvědčil o tom, jak čas rychle letí, zvláště když se na vás hrne uzávěrka. I přesto jsem dal do vytvoření tohoto čísla 100% úsilí, ale vím, že do příštího budu muset dát alespoň 110%. Přeji příjemné počtení.

SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 27, březen 2011 Šéfredaktor Jáchym Důjka, Kultura Natálie Plešáková, Sport Martina Zoblivá Grafika Jáchym Důjka Korektury Kateřina Bochníčková, Redakce Pavlína Žažová, Aleš Kolařík, Aneta Krikelová, Monika Doležalová, Nikola Valešová Foto: Martin Suchomel Webmaster Dominik Butschek

email: scool-mag@seznam.cz, tel: 732 659 640

2

cover design: Jáchym Důjka tisk: Pamiro Rosice

MIXER Interaktivní výuka francouzského jazyka a Caravaggiovo „Obětování Izáka“ „Pravou ruku trochu výš!“ „Klekni si na levé koleno!“ „Dívej se přímo před sebe!“ „Ještě víc se předkloň, tak, abys byl kousek od jejího kolene!“ Pokyny. Naprosto jednoduché. Ale zkusili jste si je někdy někomu říct francouzsky? My měli tu možnost v hodině francouzského jazyka, kdy jsme dostali obraz „Obětování Izáka“ od Caravaggia a měli jsme „navigovat“ kluky tak, aby se uspořádali stejně jako postavy na obrázku. Asi nemusíme psát, jak těžké to bylo, že jsme měli po chvíli nutkání to na ně zařvat česky, ale nakonec jsme vše úspěšně zvládli.

Jestli se nám to povedlo, nebo ne, můžete posoudit sami. :-) Pavlína Žažová, 3. ročník ale jen v hodiny, kdy probíhá na ústavním soudě nějaké jednání.

V roce 1977 vznikla Charta 77 je vystavena v hale významná listina - Charpřed jednacím sálem. Vidět ta 77. Stručně řečeno, můžete list z novin, kde je vznikla jako protest proti vypsáno v bodech, co Husák neplnění základních lidpodepsal, tedy co způsobilo ských práv, která podepsal vznik charty. Další vitrína prezident Husák v roce obsahuje originální lístky, kde 1975 na konferenci v Hel- každý člen podepsal souhlas sinkách, a zároveň jako s figurováním jeho jména na návrh změn pro vládu. této listině, aby snad později Poprvé od svého vzniku nikdo nezpochybnil, že byly byla tato charta vystavena podpisy získány dobrovolně. nedávno na Ústavním Můžeme zde vidět jména jako soudě v Brně. Příležitost Marta Kubišová, Pavel Kohout vidět ji jsme dostali v úterý nebo Milan Uhde a další. V 20. 3. i my, část třetího a poslední vitríně jsou papíry s čtvrtého ročníku, pod vepožadavky charty, kde jsou dením paní Mášové. Vzato vlastnoruční vpisky Pavla Kokolem a kolem není na houta a Václava Havla. takové chartě nic k vidění Tato výstava je velice - pokud neznáte historii, skromná, ale pro zasvěcené je která ji obestírá. V takoobestřena posvátným kouvém případě, kdy jste si ji zlem. Brněnskému muzeu a vědomi, vám jistě nedá spát následně ústavnímu soudu ji myšlenka, že byste této poskytl Pavel Kohout. šance nevyužili. Nebojte se, veřejnosti je plně přístupná, E. Dobiášová, 4. ročník Charta 77 - poprvé pro veřejnost

Mimořádný úspěch naší studentky Studentky 4. ročníku Simona Heincová, Ester Dobiášová a Markéta Ulmanová se zúčastnily soutěže „ Nebojme se myslet!“, kterou vypsala Filosofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci pro středoškoláky. Naše studentka Ester Dobiášová se umístila na krásném 4. místě, pouze 4 desetiny bodu za vítězem soutěže.

V konkurenci studentů z mnoha gymnázií z celé republiky je její umístění opravdu mimořádným úspěchem. Ester má šanci se probojovat také na Mezinárodní filozofickou olympiádu do Osla.

Musí ale prokázat dobré jazykové kompetence. I když by se jí to nepodařilo, určitě si v národní konkurenci ověřila své schopnosti a dá jí to nejen větší jistotu pro maturitní zkoušku, ale hlavně pro přijímací řízení na vysokou školu.

Připojte se k naší fanclubové stránce na Facebooku, která zní SCOOL! časopis. Na této stránce neleznete to, co se do časopisu nevešlo, pravidla soutěže ze strany 28 a také kreativní úkol pro vtipné studenty!

3

Téma

březen 2012 / www.scool-mag.info

To všechno vodnés čas Letí jako vítr a nedá se zastavit. Ne, není to Usain Bolt. Často ho pokládáme za příčinu toho, že se nám něco nechce udělat. Někdy ho máme málo a někdy příliš. A stejně jako čestné slovo nejde vzít zpět, neboť je svým pánem a lidstvo ovlivňuje už od jeho počátku. Určitě jste poznali, že řeč je o čase. Nyní se pojďme společně zamyslet nad tím, co vlastně čas je, kde se vzal a jak se ho lidstvo, jeho měřením, snaží podmanit.

My začneme od konce, tedy měřením času. Měřením času se zabývá jedna z pomocných věd historických, chronologie. Ve slovníku byste pod tímto slovem, které bylo odvozeno od řeckého chronos – čas, našli přibližně tuto formulaci: „Nauka o určování časových posloupností, počítání času a jeho jednotkách.“ Tato definice zpětně dokládá, že lidstvo se od svých prvopočátků bez času a jeho určení neobejde.

již několik milionů let. Jak to, že jsme neslavili kupříkladu rok 48. miliontý? Vysvětlení je jednoduché.

V historické souvislosti se čas měří od roku 0, tedy od narození Ježíše Krista. Díky této myšlence jsme si definovali další časové úseky – letopočet a jeho počátek, století a tisíciletí. Se zaznamenáváním těchto údajů také úzce souvisí různé kalendáře, lunární, astrofyzikální a mnohé další.

„Čas je filozofická jednotka propojující objektivní a subjektivní stránku na základě posloupnosti dějů a délky jejich trvání v minulosti, přítomnosti a budoucnosti.”

První naší zastávkou na cestě poznávání měření času bude pravěk. Homo sapiens, dokonce ani Homo sapiens sapiens, natož Homo habilis nebo dokonce Homo erectus, si čas prakticky neuvědomovali a při pokusu o jeho určení se určitě nedívali na hodinky (i když, kdo ví). Prapůvodní měření času tedy muselo vycházet z jediného elementu, který pračlověk mohl využít a se kterým byl v každodenním kontaktu – z přírody. Nedílnou součástí toho, aby se člověk naučil měřit čas a Z uvedených informací jsme alespoň základně jej chápat, bylo schopni říci, že člověk je zcela důkladné poznání přírody. determinován časem, ale stále se snaží tuto tezi vyvrátit a čas Prvním způsobem měření, který vychází z přírody, je pohyb planety předběhnout, minimálně dohonit. Jen si to představte, celá Země okolo Slunce – vymezení civilizace stará několik milionů let, 1 roku. Dalším možným měřením tedy miminko oproti času, tohoto je pohyb Měsíce okolo Země – vymezení 30 dnů, 1 měsíce. Stejně již bělovlasého starce dohoní a předběhne a budou to lidé, kteří tak samotné otáčení Země kolem své osy je zaznamenáním časového budou pískat a čas skákat. Zatím je to však opačně. úseku – 1 dnu. Pouze z přírody a Od dob nejstarších se postupně jejich jevů jsme dokázali určit triviální časová období pro určení času přesuneme do období mladších. Člověk, aby si podmanil čas, nezbytná – dny, měsíce, roky. nebo jej alespoň využil, vymyslel Přes tyto základní pojmy se nabízí chronogram – nápis, v němž velká písmena, současně římské číslice jedna myšlenka. Lidé žijí na Zemi

4

sečtením udávají letopočet, datum v chronogramu líčené události.

S postupem času se objevují také dokonalejší sluneční hodiny, hodiny přesýpací, kukačkové, cibulové, náramkové a mnohé jiné. Svým způsobem se jedná o různé druhy chronografů – přístrojů sloužících k zaznamenávání a přesnému měření časového okamžiku při měření a v dnešním digitálním věku také nepřeberné množství digitálek s mnoha různými funkcemi. Zdá se, že čas je překonán, ale proč tedy mnohdy říkáme: „Nemám čas“ nebo „Mám málo času“, když ho máme pomocí různých měřidel, letopočtů a kalendářů na háku?

Pojďme se opět ponořit do historie a zrekapitulovat si, jak nyní, v 21. století, již umíme čas měřit. Čistě přírodní metody měření vynecháme a začneme u antropologické metody – stanovení absolutního stáří kosterních pozůstatků.

Další metodou je metoda archeologická – stanovení stáří v letopočtech, určení časových vztahů nalezených předmětů.

Další, například přírodovědné metody využívá izotopů uhlíku nebo oboru dendrochronologie – určení stáří pomocí analyzování letokruhů dřevin. Takhle bychom mohli pokračovat dál a jistě bychom vyjmenovali dlouhou řadu všelijakých metod.

Měření času máme pod palcem, víme také, kde se vzal. Zbývá nám určit, co je čas. Je čas (a stejně se tomu slovu nevyhneme) opět zabrousit do slovníku. Pod pojmem čas v něm najdete například: Český politický a kulturní list založený v Praze J. Herbenem a

vydávaný 1887–1915 realisty kolem T. G. Masaryka. Určitě zajímavé pojmenovat časopis mapující dění v republice (i když určitým pohledem), které je časově závislé, Čas, řeknete si jistě, ale to není to pravé, co hledáme. Další odkaz už vypadá slibněji. Najdeme zde tři rozsáhlé definice, proto vám je jen stručně přiblížím.

1. V oblasti filozofie mluvíme o jednom z hlavních témat metafyziky, teorie poznání a přírodní evropské filozofie. Rozlišujeme čas objektivní, tj. měřitelný na základě změn jsoucího (hlavně již zmíněné periodické pohyby těles) a subjektivní, tj. čas, který je bezprostředně dán našemu vědomí. Člení se na minulost, přítomnost a budoucnost.

2. Z astronomického hlediska rozlišujeme čas hvězdný a střední čas sluneční.

3. Čas jako fyzikální veličina, která vyjadřuje posloupnost fyzikálních dějů nebo délku jejich trvání.

Spojením zásadních myšlenek těchto definic dostaneme přesnou definici času. Pokusím se tedy čas formulovat asi takto: „Čas je filozofická jednotka propojující objektivní a subjektivní stránku na základě posloupnosti dějů a délky jejich trvání v minulosti, přítomnosti a budoucnosti.“ Nemusíte s tímto tvrzením souhlasit, ale zkuste se také zamyslet a vytvořit si vlastní definici času. Jednotné určení času pomocí definic je nemožné, protože každý jej vnímáme jinak.

Poslední myšlenkou bude hudba blízké či vzdálené budoucnosti, vděčné téma sci-fi literatury a filmů, cestování v čase. Kdybych teď napsal, že umím cestovat v čase, vyvolal bych určitě různé názory a možná i velkou vlnu zájmu. Určitě je cestování v čase velmi populárním tématem autorů sci-fi, ale nepřestali bychom tyto chytlavé knížky číst, kdybychom uměli totéž? Na tuto otázku teď nedokážeme najít jas-

nou odpověď, to až za nějaký čas.

Cestovat v čase by znamenalo překročit rychlost světla, ne jednou, ale opakovaně. Nemůžeme říci, že kdo tento názor zastává, je automaticky blázen. Vždyť třeba známý astrofyzik Stephen Hawking je zastáncem této myšlenky.

Tímto problémem se zabýval také Albert Einstein, z jehož známé rovnice vyplývá, že pokud se jakékoliv těleso přiblíží rychlosti světla, čas se pro něj z hlediska ostatních těles značně zpomalí.

O mnoho fantaskních vynálezů se již v 19. století ve svých knihách pokusila esa světové sci-fi Jules Verne a H. G. Wells. Zejména pak zakladatel vědecko-fantastického žánru, H. G. Wells, se zcela vážně ve své knize Stroj času cestováním v čase zabýval.

času, za 30 let coby úspěšný technik listovat vysvědčeními, kde se s železnou pravidelností objevuje 4 z fyziky. Ano, zcela určitě, vzpomínky jsou také cestováním v čase a neměli bychom se jejich účinku bránit, ale to už zase otevírám novou kapitolu.

Společně jsme definovali čas, vrátili se s ním do historie, poznali jsme metody jeho měření, zcestovali si v něm a teď už zase zpátky do reality. Nejdůležitější myšlenka, která může nepřímo vyplývat z tohoto článku, je oproštění se od tlaku času: stárneme, dny, měsíce, roky, desetiletí, staletí běží – no a co.

Jsme součástí času, ale nesmíme dovolit, aby nás nějak omezoval.

Tohle si uvědomili i Čechové čtoucí časopis Čas, který, sice pod různými názvy, vycházel do roku 1925, kdy byl nahrazen Národním osvobozením. A proč ne třeba od času?

Technicky zatím cestovat v čase neumíme, ale směle se odvážím tvrdit, že jednoduché cesty časem zvládneme, zejména pak ty do Zdroje: Ottův slovník, www. minulosti. Zkuste si třeba vzít deset terra-nostra.cz, Universum, www. let starou rodinnou fotku, podívat nathionalgeographic.cz se na film pro pamětníky, naladit dokument Hledání ztraceného

Aleš Kolařík, 3. ročník

5

Téma

březen 2012 / www.scool-mag.info

Rok konce - 2012?

Jednadvacátého prosince 2012: je to snad náš soudný den? Den, kdy všechno skončí, nebo snad den, kdy všechno začne? Je zde snad nějaká spojitost s vědou nebo s událostmi dnešních dnů? Jak velká je pravděpodobnost starých proroctví? Dostáváme snad znamení, která vedou k apokalyptickým procesům?

Většina z vás zná tuto předpověď od starověkých Mayů, ale ti byli jen jedni z mnoha. Tak se pojďme podívat, co nám předpověděli ostatní.

Mayský kalendář

WEB-BOT Toto proroctví nepochází ani od skutečného člověka, nýbrž ze zdroje, který všichni znají – z internetu. Systém WEB-BOT byl vytvořen americkou akciovou společností.

Jeho základním úkolem bylo zkoumat vývoj akcii na celosvětové burze. Později začal sloužit jako masivní skenování jazyka, a to pomocí tak zvaných „pavouků“ a „agentů“ – ti mají za úkol vyhledávat nejčastěji užívané fráze a nová slova. Pokud najdou slovo, které systém ještě nenašel, udělají snímek. Toto skenování slouží k zjišťování nálady ve společnosti.

Všechno běželo, jak má, akcionáři vydělávali, sociologové z toho měli taky prospěch. Až do doby, než začal web-bot vyhledávat znepokojující fráze. Programátoři si mysleli, že je to nějaká chyba, ale později si uvědomili, že web-bot předpovídá budoucnost. Například předpověděl teroristický útok 11. září 2001 nebo tsunami v roce 2004, série katastrof má vyvrcholit v roce 2012.

Mayové Pravděpodobně nejvíce známá předpověď pochází od indiánského kmene Mayů. Tento kmen byl naprosto posedlý dodržováním času a brali svůj kalendář velmi vážně. A proto není divu, že tento kalendář dokázal předpovědět zatmění slunce tisíce let dopředu. Například v osmém století předpověděli, že Bílí bohové připlují přes moře 5. 3. 1519. A tak se i stalo, připlul Cortez. Byla to náhoda? Nebo byl kalendář tak neuvěřitelně přesný? A mělo by nám záležet na odpovědi?

Spojitost Mayů se soudným dnem je tato: Hunab-ku. Hunab-ku neboli změna pólů za jeden den nebo dokonce pár hodin. To by znamenalo celosvětovou katastrofu.

Nejvíce znepokojující je fakt pocházející z americké Princeton- Sibyla ské univezity – póly už se v minulo- A nyní se pojďme podívat dále do historie, konkrétně do 6. století sti vyměnily.

6

před Kristem. Budeme mluvit o jedné z nejznámějších věštkyní své doby. O věštkyni, jíž nechal své místo Michelangelo Buonarroti v Sixtinské kapli – o Sibyle. Sibyla byla žena žijící v jeskyni, kde také prováděla své věštby, při nichž se dostávala do transu. Říká se, že tehdy převzal bůh Apollón moc nad jejím tělem. Když věštbu dokončila, zapsala ji na list dubu, takže se její věštby pochopitelně nikdy neseskládaly dohromady. Abych přinesl trochu skepticismu, současní vědci našli v „její“ jeskyni průduchy, odkud proudil jedovatý plyn. A co nám tedy Sibyla říká? „Tyto věci se stanou desáté generaci, Země se bude třást mocným zemětřesením, které stáhne mnoho měst do hlubin moře. Bude válka.

Oheň bude létat z nebes a mnoho měst shoří. Černý kouř zastíní veliké nebe. Pak pozná se hněv Bohů.“ Dále předpověděla: invazi do Itálie Hannibalem, 700 let před tím, než se tak stalo, vzestup císaře Konstantina i jeho jméno 800 let předem a další znepokojující předpovědi.

Delfy Jedna z nejstarších a nejznámějších věštíren všech dob – Delfy. Jejich největší slávu můžeme datovat od 8. do 4. století před Kristem. Jak to v Delfách probíhalo? Přišli jste a položili otázku. Poté vás věštkyně vzala do podzemí, kde přešla do transu. Předpověď byla evokující, poutavá a znepokojivě přesná.

Věštkyně v Delfách byly spatřeny, jak žvýkají vavřínové listy, což může být příčinou jejich psychotropních stavů. Věštkyně předpověděly

například: Slávu Sokrata, porážku perské invaze v Řecku 480 let př. n. l., vzestup Alexandra Velikého a mnoho dalších.

v roce 1666. Tyto předpovědi uveřejnil v tisku londýnský spisovatel Richard Heads roku 1684.

Vědci ale nikdy nenašli zdroje.

Není tedy žádný důkaz, že Matka Shipton vůbec žila. Její proroctví byla zapsána až později, kdy byla kariéra pana Headse zachráněna.

Vzdělanci jeho techniku nenazývali předpovědí, nýbrž po-povědí.

Tedy jenom konstatování uplynulé události. Ale tento zvláštní příběh má háček. I kdyby Richard Heads vytvořil proroctví Matky Shipton v 17. století, množství jeho předpovědí se nakonec vyplnilo. „Na konci budou kolem člověka létat myšlenky mžikem oka (Internet), ženy jako muži a nosící kalhoty a sestřižené jejich prameny vlasů.“ Dostal se snad podvodník Heads sám do nějaké věštecké vize?

Nebo pracoval s nějakou prorockou knihou, která se ztratila v dějinách?

I-TING – Kniha proměn Kniha, kterou před 2800 lety napsal čínský císař Fu-tsi. Kniha slouží k osobnímu výkladu budoucnosti, zajímavostí je, že ji využívají i čínští vysoce postavení manažeři. Pokud máte zájem o výklad budoucnosti, funguje to takto: 1. Položíte otázku 2. Hodíte tři mince 3. Pokud padnou spíše ruby mince, nakreslíte přímou čáru, pokud padnou spíše líce mince, nakreslíte přerušovanou čáru 4. Tento postup opakujete 6krát. Poté vám vznikne takzvaný hexagram. Existuje 64 možných druhů kombinací a na každý z nich připadá jedna odpověď. Zvláštní je, že odpověď odpovídá přesně na otázku, kterou jste položili. Ať už se ptáte na svůj osobní život, na svou kariéru nebo na konec světa.

Merlin z Walesu Opět se nacházíme v době Terrence McKanna středověké. Pokud si myslíte, že Americký badatel 20. století, který budu mluvit o Merlinovi z příběhu přeměnil 64 hexagramů (viz I-TING) krále Artuše, mýlíte se, ten Merdo časového grafu a tím znázornil lin byl smyšlený. Tento byl zcela 4000 let zaznamenané historie. jiný než ten populární, mnohem Můžete na ní najít narození Ježíše temnější, napůl člověk a napůl Krista i obě světové války. To, co démon. Jméno Merlin je anglická by nás ale mělo udivovat, je fakt, že verze staršího velšského jména tato křivka záhadně končí přesně Myrrdin Wyllt. Někteří vědci se dne 21. prosince 2012. domnívají, že Myrrdin není jméno, ale titul. Pouze tři osobnosti Matka Shipton směly nosit tento titul a vždy to Matka Shipton žila v 15. století v byli blázniví věštci. Myrrdin napAnglii. sal toto: „Planety vyjdou ze svých „Až budou obrázky vypadat jako živé ustanovených drah a vzhledem a volně se pohybovat, až lodě jako k událostem, zdivočí“ – Jediná ryby budou plavat pod mořem, až možnost, že by se toto stalo, je člověk předčí ptáky a po obloze létat změna rotace Země – jsme zpátbude, pak polovina Světa, hluboko ky u změny pólů. Dále Myrrdin ponořena v krvi zanikne.“ předpověděl: teroristické útoky, Je více než zřejmé, že se zde globální oteplování, celosvětové mluví o filmu, ponorkách a letakatastrofy možná v naší době, dlech. Dále taky předpověděla první americkou kolonii i její jméno smrt Jindřicha VIII. a porážku – Virginie, Napoleonovu porážku u španělského loďstva, I. a II. Waterloo i nechvalně známý nasvětovou válku, požár Londýna cistický holocaust.

Bible Jeden ze zdrojů pochází z nejznámější knihy světa – Bible.

Prorok Jeremiáš předpověděl, že Jeruzalém bude podroben Babylonem. A taky byl. Kniha Odhalení předpovídá válku ve vzdálené budoucnosti. Autor Odhalení měl vizi zkázy, která otřásala světem až dodnes. Jeho jméno bylo sv. John. „Létající stvoření s proudícími vlasy a dělající hluk tisíců koní (helikoptéry), samojízdné vozy chrlící oheň (tanky), vidím i nemoci, které zabijí čtvrtinu Země (AIDS).“ John předpovídal období globálního konfliktu, pocházejícího ze Středovýchodu. Vidí vzestup hrozného démonického vůdce, nazývaného Antikrist. Někteří vědci si myslí, že tato předpověď platí pro jeho dobu. Největším důkazem je hebrejské vyčíslení jména Neron Caesar (Císař Nero), jehož součet dává číslo 666, tomuto číslu se přezdívá znamení bestie, pravděpodobně pro jeho pronásledování křesťanů.

Závěr Předpovědí o konci světa ať už vztahující se k datu 21. 12. 2012 nebo jinému je opravdu mnoho.

Nikdo nemůže přesně odpovědět na otázku, co se tohoto dne stane. Pokud se ale proroctví naplní, vědci předpokládají výměnu pólů. Tedy, že se Země otočí od svrchu dolů a naopak. To by mělo mít za důsledek vzedmutí moří, mohutné zemětřesení a změnu rotace naší planety.

Všechna proroctví o konci světa se zatím mýlila. Jediná věc, co s tím můžeme dělat, je doufat, že tomu tak bude i tentokrát.

Zdroj: dokumentární film: Decoding the past Text: Jáchym Důjka, kvinta

7

březen 2012 / www.scool-mag.info

Titanic

100 let od katastrofy Čas plyne, a protože máme nový rok, je i během tohoto spousta výročí, na které by se nemělo zapomenout. Jedním z nich je sté výročí potopení Titaniku. Jistě všichni víte, co byl Titanic, jak k jeho potopení došlo, ale pro jistotu krátce popíši loď i neštěstí, které ji potkalo.

Titanic byl spuštěn na vodu v roce 1911 a jeho „otcem“ byl Kanaďan William James Pirrie, společník podniku White Star. Titanic byl dlouhý 269,1 m a široký 28,25 m.

Mohl pojmout až 3000 osob, kdežto záchranné čluny v počtu 20 pouze 1178 osob. Jeho trasa byla naplánována z anglického města Southampton do amerického New Yorku. Vyplul 10. dubna a osudným se mu stala neděle 14. I přes varování, která přicházela, se Titanic řítil do místa, kde se nacházely ledovce, velikou rychlostí. Po střetu se snažil kapitán situaci řešit, nechal uzavřít vodotěsné dveře a spustil čerpadla, která udržela vodu pod kontrolou, ale jen na malou chvíli. Titanic se definitivně dostal pod hladinu 15. dubna 1912 ve 2 hodiny 20 minut ráno a s sebou odnesl více než 1500 lidských životů.

S potopením Titaniku je spojena spousta zajímavostí. Jednou

z nich je kniha Marnost z roku 1898 od námořního důstojníka na odpočinku, Morgana Robertsona.

Popisuje fiktivní srážku lodi Titan s ledovcem. Podobnost lodi Titan a Titaniku je až děsivá. Obě lodi se potopily dubnové noci v Atlantiku a poškození bylo způsobeno na pravoboku ledovcem. Další informace nejsou naprosto totožně, ale jsou si velice podobné, např. počet pasažérů na Titanu bylo 2000, na Titanicu 2207. Obě lodě byly poháněny 3 parními stroji, avšak Titanic měl čtyřnásobnou expanzi a turbínu, Titan pouze trojnásobnou.

Je jisté, že po potopení Titanicu se kniha dočkala velkého úspěchu, možná, kdyby byla populárnější před katastrofou, mohla by dostatečně varovat.

Jak už to bývá, pokaždé když se objeví katastrofa, objeví se i lidé, kteří milují konspirační teorie. Titanic se jedné dočkal také. Vysvětluje, že Titanic vlastně nebyl Titanic, ale

Základní údaje o Titaniku Délka: 269 metrů Šířka: 28 metrů Výška: 53 metrů Ponor: 10,5 metru Váha: 46 tisíc tun Kapacita: 3547 pasažérů Cena: Stavba lodi přišla společnost White Star Line na 7,5 milionu dolarů, což odpovídá dnešní sumě zhruba 400 milionů dolarů, v přepočtu 8,6 miliardy korun

8

Olympic (loď, která měla být stejně obrovská jako on, první z trojice Olympic, Titanic a Gigantic), který byl při své páté plavbě poničen. Škoda je obrovská a tady nacházejí milovníci teorií hlavní důvod, podle nich totiž není potopení Titaniku nic víc než jen obří pojišťovací podvod, ovšem který se vymkl kontrole. Majitelé měli vydávat poničený Olympic za nový Titanic, který měl během plavby ztroskotat a za potopený Titanic by pojišťovna vyplatila nemalou částku, ovšem na dně oceánu by ležel Olympic. Jako první důkaz je předložen vytažený zvon z trosek Titaniku, na kterém ovšem chybí nápis lodi. Dále také poukazují na nepřipravenost Titaniku, na kterém bylo ještě pár dní před vyplutím spousta nedodělané práce. Jak by se ale měli zachránit pasažéři? Na to se okamžitě našla odpověď, když se zjistilo, že nedaleko od místa střetu nacházela prázdná loď Californian.

Další důkaz dostali zastánci teorií v roce1985, kdy se do potopeného Titaniku vydala sonda, která ovšem narazila na překážku, která nikde v nákresech nebyla zapsána. Prý ale byla zapsána na nákresech Olympicu. A jako třešnička na dortu je objevení sondy, která měla najít nápis Titanic. Jediné co však kamera zachytila, byly zbytky písmen P a M. Rose, Jack. Kdo by je neznal. Ona je krásná, mladá z vyšší vrstvy a zasnoubená. On je také mladý a nerozvážný a ve společenském

žebříčku se jí nemůže rovnat.

Přesto zrovna oni dva zahoří láskou tak neskutečnou, že je přenese přes všechna úskalí na hranici života a smrti. Film, který v sobě má všechno: drama, lásku, napětí, ale i humor. Dokázal se režisér držet přesně historie a skutečnosti?

Věřím, že když se zrovna koukáte na Jacka, který pevně drží Kate a společně „letí“, nepřemýšlíte, jestli je obraz v kajutě Rose doopravdy z této doby, ale vsadím se, že si rádi pár takových chybiček alespoň přečtete. Čechy krásné, Čechy mé. Myslíte, že se největší tragédie týkala pouze obyvatel Anglie? Podle výpovědí se na palubě Titanicu vyskytovalo i několik Čechů, ale můžeme věřit všemu? Nikdo neví, jestli tam doopravdy byli, nebo jestli se pouze snažili přiživit na katastrofě.

Celkem je jich zaznamenáno 8, ale důkazy o jejich výskytu na

Titanicu nejsou. Zato se našly důkazy o výskytu Slováků na lodi. I když nebylo jisté, zda se Češi doopravdy na lodi plavili, co víme jistě, je, že ve filmu mezi kaskadéry byl například Martin Hub nebo Pavel Cajzl. Na čem se oba shodnou? Nejhorší prý bylo natáčení scén ve vodě v noci, kdy voda dosahovala teploty 6 °C. Pokud jste nadšenými hledači zajímavostí a informací a zrovna vás okouzlil Titanic, doporučuji vám stránky www.titanicworld. cz. Najdete zde všechny informace, po kterých jste kdy toužili.

Mapy všech palub, seznamy cestujících, posledních pár hodin Titanicu rozepsaných do nejmenších detailů. Rozhodně doporučuji stránky navštívit, pokud chcete zjistit vše a ještě více o této lodi.

Filmy inspirované touto událostí

Chyby ve filmu: 1. Jak jsem už zmínila, obraz od Moneta v kajutě Rose je z roku 1917. Byl namalován o 6 let později, než Titanic vyplul.

2. Při odjezdu lodi je mezi lidmi muž, který natáčí na kameru s kličkou, ta se ovšem v této době nevyráběla.

3. Jack předává Rose vzkaz, jde vidět žlutý papírek. Když Rose vzkaz čte, je napsán na bílém papírku.

4. Když kapitán Smith posílá první žádost o pomoc, uvádí souřadnice 41 st. 46 min. SŠ a 50 st. 14 min.

ZD, tu má ale Titanic až 45 minut po první žádosti o pomoc.

5. Rose má ve své kajutě obraz i od Picassa (Avignonské slečny) ten ale zachráněn nebyl, měl by tedy být na dně oceánu, ale není.

Je vystavěn v Louvru.

6. Když Jack kouří s přítelem na palubě lodi, jeho cigareta má filtr.

Ale cigarety s filtrem se začaly vyrábět až později.

7. Jack vypráví Rose o jezeře ve Wisconsinu, kde jako kluk rybařil.

Toto umělé jezero bylo vytvořeno v roce 1917.

A mnohé další. Přesněji je zapsáno 63 chyb, které ve filmu jsou.

www.titanicworld.cz

Titanic (1997) 84%

Titanic(1953) 60%

Zdroj: Epocha SPECIAL – 88 největších konspiračních teorií současnosti Hodnocení filmů: csfd.cz N.Plešáková, septima 9

Absolvent

březen 2012 / www.scool-mag.info

Tomáš Berkovec, archeolog Dlouho jsme přemýšleli, koho zařadit do naší tradiční rubriky Absovent, aby měl nějakou spojitost s hlavním tématem - časem. Absolventa hodináře neznáme, a tak jsme si museli vzpomenout na člověka, který časem téměř cestuje. Je jím pan Tomáš Berkovec, který se zabývá archeologii. Když se řekne archeolog, jistě se většině z vás vybaví Indiana Jones. Tomáš Berkovec sice nestřílí po nacistech ani neutíká před valícím se balvanem, ale i tak jeho práce není rozhodně nudná. Však posuďte sami.

Kdy jste se rozhodl pro archeologii?

Historie mě zajímala už na základní škole, a tak jsem v 15 letech kývl na nabídku jít o prázdninách na brigádu na vykopávky do Těšetic. Zde, pod vedením doc. Pavla Koštuříka (pocházel z nedalekého Lesního Jakubova) provozovala Masarykova univerzita školní výzkum. A bylo rozhodnuto.

Inspiroval vás pro archeologii nějaký archeolog, film nebo kniha?

Zajímala mě historie a archeologie je její přirozenou součástí. Setkání s archeologií jen prodloužilo poznání historie o několik tisíc let dále. Spíše to byla zvědavost.

Pomohlo vám nějak gymnázium? Jak byste zhodnotil vaše studium s ohledem na vaši momentální činnost?

S odstupem času od ukončení studia na gymnáziu musím říct, že jsem institucí střední školy čím dál víc fascinován. Člověk měl k dispozici spoustu informací z různých oborů. Bohužel, během dalšího studia – úzce specializovaného, řada těchto poznatků z hlavy vymizela. Mrzí mě to o to více, že jako archeolog jsem spolupracoval s kolegy z přírodovědných oborů.

Na tomto místě musím poděkovat panu Ladislavu Novákovi za podporu ve studiu historie, ale hlavně za latinu. Její znalost se mi hodí stále. Mimo jiné, díky ní rozumím své ženě, když vypráví o tom, co zrovna dělala v práci (je molekulární biolog…). Čemu se přesně věnujete?

Od člověka, který se věnuje archeologii, se očekává, že v rámci oboru si zvolí nějakou specializaci. Je to jako s lékařskou vědou – ortopéd, chirurg, internista… U archeologa to nejčastěji bývá specializace na určité období, kulturu. Mě fascinovala mladší doba kamenná, konkrétně kultura s lineární keramikou, což je období prvních zemědělců.

Tomuto období jsem se však mohl věnovat pouze „po večerech“, neboť mojí hlavní činností bylo vedení velkoplošných výzkumů uskutečňovaných při příležitosti výstavby nákupních center, dálnic a rychlostních komunikací. Znamenalo to vybrat v dotčeném území místo, kde byl předpoklad pravěkého osídlení, provést zde skrývky ornice, najmout brigádníky, zřídit laboratoře a depozitář, provádět verbální – fotografickou – kresebnou dokumentaci, materiál umýt – slepit – inventarizovat, zajistit expertizy z jiných – zejména přírodovědných disciplín (dendrolog, malakolog, osteolog, petrograf, botanik,

10

antropolog atd.) Tyto velkoplošné výzkumy se odehrávaly na plochách třeba až 15 ha, což vyžadovalo nasazení několika desítek pracovníků najednou a trvaly třeba i rok. Při zkoumání krajiny jsem se setkal s nálezy nejrůznějšího stáří, účelu a struktury – např. mladopaleolitická stanice v Kroměříži, multikulturní sídliště a pohřebiště v Hulíně, sídliště z mladší doby římské ve Vrchoslavicích, mladoneolitický rondel ve Vedrovicích, slovanské pohřebiště v Topolanech, rotunda sv. Mikuláše ve Znojmě, hrob německého důstojníka z II. světové války u Brna. Z těchto výzkumů byla vždy vypracována nálezová zpráva se všemi dostupnými plány, fotografiemi, analýzami apod. a uložena v archivu Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně, kde je přístupná v badatelně každému zájemci.

Následné podrobné zpracování takových výzkumů však není dnes v silách jednoho člověka a tak se žádá o nejrůznější granty a sestavují se celé týmy odborníků.

90. let 20. století) stát budoval rychlostní komunikaci z Olomouce do Lipníka nad Bečvou (R 35). S jejím budováním byly spjaty velkoplošné archeologické výzkumy. Jednoho takového jsem se stal rovnou vedoucím. Čekal jsem, že mi někdo pomůže alespoň do začátku. Ale ouha. První den na výzkumu se odehrál asi takto. Kolega, kterému se říkalo Jim, mě naložil do dodávky a odvezl na výzkum.

Tam prohlásil, že by mi rád pomohl, ale že bude lepší, když se to naučím sám. Na závěr prohlásil, že tady mám klíče od auta a mám ho odvézt zpátky do kanceláře. Po mém návratu na výzkum čekaly bagry a 50 lidí co že se bude dít??? Táááády dááády dááá….

Na čem pracujete teď?

Od zkoumání vykopávek jsem před několika lety přeběhl k těm, kteří ty potenciální budují… Archeologie a historie se stala mým koníčkem a tu a tam někdo projeví zájem se o minulosti něco dovědět, tak připravím přednášku či exkurzi.

Jaké byly vaše začátky v archeologii?

Do archeologické praxe jsem padl rovnýma nohama ještě během studií, když jsem se Co považujete za největší úspěch? na část týdne nechal zaměstnat v OloMyslíte nález nějakého pokladu či mouci. Na Střední Moravě v té době (závěr „majstrštyku“? Z pohledu archeologa

Pohled na pohřeb ženy ve věku 25ti let. Pohřebiště, na kterém byla uložena, pochází ze starší doby bronzové (cca 2000 př. n. l.). Je to první historické období, kdy je doloženo pohřbívání zřejmě všech členů společnosti. Zároveň je to období, kdy u více než 80% hrobů je krátce po uložení nebožtíka doložen sekundární zásah – tj. je dokladována „vykrádací“ šachta směřující

nález něčeho takového je jistě zajímavý, ale poznání pravěkých kultur to příliš neobohacuje. Získaný předmět obyčejně nemá nikde analogii (někde jinde nalezený stejný typ předmětu) a nedá se tak dobře kulturně a časově zařadit; nalézá se v místech, která nemají vztah k činnosti, ke které byl předmět používán atd.

Za úspěch tedy považuji spíše to, že jsem kolem sebe vždy partu lidí, kteří svým zájmem přispěli k získání zajímavých a mnohdy nových poznatků. Například – při podrobném zkoumání sídliště a hrobů z období kultury s lineární keramikou ve Vedrovicích: lidové rčení o tom, že někdo má rád obilí přepasírované přes prase. Pomocí stopových prvků uložených v kostech domestikových prasat se zjistilo, že tato zvířata byla cíleně krmena obilím již od počátku svého zdomácňování, tj. kolem roku 6000 př. n. l. Muži, kteří na tomto sídlišti žili, se zde narodili, žili a skonali.

Naopak ženy se ve většině případů narodily v jiné osadě, kde po určitou dobu také žily a poté se do Vedrovic přestěhovaly natrvalo.

Myslíte, že je ve školství a ve společnosti historii, potažmo archeologii přikládán patřičný důraz? Česká společnost vnímá existenci archeologie jako oboru, prostřednictvím nálezů v Egyptě, které jsou prezentovány filmy, knihami, přitažlivým povídáním. Přitom je to kultura, která celou existenci podřídila jednomu člověku – faraonovi a její každodenní život byl jednotvárný a nedovoloval rozvíjet se. Na Moravě se díky její geografické poloze setkáváme s rchlým střídáním kultur, procházela tudy Hedvábná stezka, objevují se zde doklady z Kavkazu, Egypta, severní Afriky, severských zemí atd. Bohužel, archeologové tyto nálezy a poznatky neumějí prezentovat a vůbec chybí ochota předat informace laické veřejnosti. Představa o oboru je tak poměrně zkreslená a ne úplně dobrá. Nemyslím si, že by se tento stav v brzké době změnil a je to škoda, protože obor má co nabídnout a nuda by to rozhodně nebyla.

Co byste poradil vašim následníkům na gymnáziu?

Jako že by se našel nějaký dobrodruh a Jaké je vaše oblíbené historické období? tomuto oboru se věnoval? … (smích) Proč?

Děkujeme za rozhovor.

Období 17. století našeho letopočtu. Je to jedno z prvních období, kdy máme k dispozici písemné prameny nejen k životu králů a šlechty, ale také obyčejných vesničanů.

Ukazuje se, že jejich život byl pestrý a „voňavý“, a to i přesto, že se Evropou přehnala třicetiletá válka.

Tomáš Berkovec, absolvent Gymnázia TGM roku 1994. Jeho třídním profesorem byl Josef Malý. Vystudoval Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor archeologie. K jeho dalším zájmům a koníčkům patří také cestování, rodina a cyklistika.

Jaká je vaše oblíbená historická osoba?

Proč?

Karel starší ze Žerotína. Stopy jeho činnosti najdete v okolí Zastávky v poměrně hojné míře (Kralická bible, vysoká škola v Ivančicích, Komenský,…) – dále netřeba rozvádět.

Prováděl jste někdy výzkum v okolí Zastávky?

Ač jsem s archeologií procestoval celou Moravu (výzkumy na D47 na Ostravsku, R 35 na Olomoucku, D1 na Vyškovsku, výzkumy na Brněnsku, Hodonínsku a Znojemsku), tak oblast, kde jsem vyrůstal a studoval, zůstala mojí činností takřka nedotčena. Nejblíže zastáveckému katastru jsem se přiblížil drobným výzkumem ve Střelicích, odkud pocházím. Na jejím katastru se podařilo prozkoumat polozemnici z období Keltů, ve které se připravovala hlína a následně vyráběla hliněná závaží na tkalcovský stav. I když tato podzemnice byla poničena požárem, výroba závaží byla posléze obnovena.

Pes doprovází člověka již dlouho. Kupodivu prvním stálejším společníkem nebyl pes ani kočka, ale kuna – ta chytala myši a potkany, kteří se stahovali na sídliště za potravou. Zde je prezentován pohřeb psa z období cca 2. stol. n. l., kdy na našem území se pohybovaly germánské kmeny. Čoklini byli pohřbívání nedaleko domů. Tento má levou zadní nohu zbytnělou – doklad zlomeniny. Ta byla ale ošetřena a následně dobře zhojena. Noha však zůstala cca o 3 cm kratší než ta zdravá.

Ptal se: Tomáš Antoš, septima foto: z archívu Tomáše Berkovce

11

Reportáž

březen 2012 / www.scool-mag.info

Exkurze do redakce MF DNES špionáž v konkurenčním plátku

Po složitém vyjednávání se redaktorům SCOOL!u podařilo proniknout do zákulisí konkurence – 13. 3. 2012 jsme jeli do Prahy na exkurzi do redakce Mladé fronty Dnes. Tato akce se uskutečnila v rámci povinné udržitelnosti našeho již skončeného mediálního projektu Učíme (se) média.

Dnes, i dosud pohodový pan Moravec naoko zvážněl a chodbou prošel téměř po špičkách. Jeho chování mělo původ, jak nám vysvětlil, ve velmi svébytném postavení této redakce a hlavně ve svérázném naturelu většiny tamních redaktorek. V „kanceláři“ se spoustou žen s vlastní hlavou si to prostě žádný muž nemůže dovolit rozházet, čemuž (nejen) čtenářky SCOOL!u jistě dají za pravdu.

Na koberečku...

Dnešní labyrint

Nebezpečná Ona Dnes

Po příjezdu do pražské čtvrti Anděl nás přivítala hektická atmosféra hlavního města. Nejprve jsme trochu zmateně a s pomocí mapy hledali onu redakci, která, jak se později ukázalo, sídlí v hypermoderní výškové budově s obrovským počtem matoucích chodeb a prostorných kanceláří.

Přivítal nás Martin Moravec, vedoucí magazínu MF DNES, který nás také celou dobu provázel a ochotně zodpovídal naše všetečné dotazy. Nejdříve nás zavedl k tzv. páteři celé redakce, tedy k místu, kde editor a šéfredaktor kontrolují výtisky novin před tím, než opustí budovu. Nás třeba zaujalo, že noviny z jednoho dne nemusí mít ve všech městech stejné titulní strany.

Ve 21.00 musí být hotová finální verze pro Jihlavu, když ale například ve 22.30 padne vláda, v Praze budou celé noviny vypadat úplně jinak, protože tato zpráva „přebije“ ty předchozí.

Následně jsme pokračovali do jednotlivých oddělení redakce. Ta má totiž poměrně složitou strukturu, a to nejen proto, že zde vzniká hned několik novin a magazínů.

Novináři píšící jednu rubriku mají své vlastní malé porady a v určitou hodinu se schází všichni na poradě velké. Můžeme jim ale závidět, jelikož kromě této porady je jejich pracovní doba hodně volná.

Dále nám pan Moravec ukázal grafické zpracovávání magazínu (který je tvořený ve stejném programu jako náš školní časopis!) a měli jsme možnost nahlédnout i do čísla, které mělo vyjít až za dva dny. Při naší „okružní jízdě“ jsme zahlédli taky paní Spáčilovou, dost nekompromisní filmovou kritičku, která je prý ve skutečnosti milá a srdečná dáma se smyslem pro humor.

Když jsme procházeli kolem prosklené místnosti, kde sídlí redakce přílohy Ona

12

Naší poslední zastávkou byla kancelář pana Moravce, kde jsme se pohodlně usadili, dostávali odpovědi na zbylé dotazy a prohlíželi si obraz, který byl vytvořen z několika obálek magazínu z prvních patnácti let jeho existence. Na závěr nám prozradil pár triků, jak upoutat čtenáře, rozloučili jsme se a po (pro nás téměř nekonečném) focení před redakcí následoval samozřejmě rozchod, který jsme využili především k vlastnímu občerstvení a nákupům. Jelikož jsme vstávali kolem čtvrté hodiny ranní a pobíhání po Praze nás poměrně vyčerpalo, s nadšením jsme naskákali do autobusu Fun & Relax a vychutnali si závěrečnou odměnu v podobě teplého nápoje a filmu či seriálu dle vlastního výběru.

Věřím, že se nám všem exkurze velmi líbila, určitě nás podpořila v tvorbě školního časopisu a každý jsme si odnesli cenné zážitky a zkušenosti.

Text: Nikola Valešová

Martin Moravec

šéfredaktor Magazínu MF DNES radí Roku 1999 jste se začal podílet na sportovní rubrice MF DNES. Chtěl jste se už tenkrát živit psaním do novin, nebo to byl pro vás pouze koníček?

Chtěl. Byť když jsem se přihlásil, maminka doma pokrčila rameny a řekla: „No, nevadí, tak za rok se přihlásíš na nějakou normální školu.“ Ještě ve větším šoku byl pak náš učitel fyziky, který byl zvyklý, že jsem jezdil na matematické a fyzikální olympiády. Ten prohlásil: „Proč si kazíš život? Ty nechceš dělat nic pořádného?“ Chci. A dělám. Tedy aspoň doufám. A koníček je to taky.

Psával jste o fotbale, tenise, hokeji, byl jste i televizním komentátorem; věnoval jste se nějakému sportu i aktivně? Nebo co vás přivedlo k psaní o sportu?

Se začátky to bylo jednoduché: taťka hrál fotbal, brácha hrál fotbal, já… jsem byl absolutní nemehlo. Když na mě – jako na malého kluka – táta kopnul míč, rozbrečel jsem se a utíkal pryč. Ale fotbal jsem měl rád a na okresní přebory jsem strašně rád jezdil. Fascinovala mě ta atmosféra: Pivo (tehdy samozřejmě zatím jen malinová limonáda), klobása a pokřiky na rozhodčí: „Ta píšťalka sama pískat nebude!“ A protože mi bylo líto, že hrát neumím, začal jsem o fotbale psát. První článek byl z okresního fotbalového poháru – z vesnice Křivice na Rychnovsku. Domácí vyhráli, tuším, na penalty. A časem jsem se dostal k milovanému tenisu – ten hraju. Špatně, ale rád.

Ve vašem návodu jak udělat dobrý rozhovor rozdělujete lidi do pěti typů (intelektuálové, ušlechtilí herci, missky a modelky, sportovci a politikové - pozn. red.). Do jakého byste zařadil sám sebe a proč?

Ono je těch kategorií možná ještě víc a na každou je potřeba mít specifický přístup. Já bych byl asi kategorie, která ještě nezazněla. Kategorie „podezíravá“.

Protože trochu vidím do toho, proč se novináři ptají, jak se ptají, co tím sledují… Takže bych byl možná až paranoidní a za vším viděl nějakou zradu. Mimochodem – nechystáte na mě nějakou zradu?

Co všechno vlastně obnáší být vedoucím magazínu? / Co je vaší náplní práce?

Kde začít, abych vás neunudil.

Obnáší to každé ráno vstát, přijít do kanceláře… Ale vážně: to hlavní je logické - jsem zodpovědný od první do

poslední stránky za to, co v magazínu vyjde. S kolegy vymýšlím témata, vybíráme osobnosti na rozhovory, určuju autory konkrétních článků – protože vím, že rozhovor s tímto udělá dobře tahle kolegyně a reportáž odsud zase tenhle kolega.

Taky musím rozmyslet, kolik jaký článek dostane stran, jak rozmístíme inzerci a jak všechny články doprovodíme obrazem – o tom se radím s grafiky, fotografy, obrazovou redaktorkou. A pak už jsem „jen za chytrého“. Článek si přečtu a případně řeknu: „Tady bych ještě tohle a tady tamto…“ Zní to možná jako vysněná práce, asi i je, ale jste „v ní“ skoro 24 hodin denně. Pořád přemýšlíte, co, jak, něco vidíte v televizi nebo na ulici a už si to představujete na stránkách magazínu. K tomu si přičtěte desítky nabídek na články odrůzných PR agentur (denně!), články, které vám posílají různí začínající autoři, dopisy čtenářů… Ne, není toho málo.

Co byste poradil nám – začínajícím žurnalistům? Jaké vlastnosti by měl mít dobrý novinář?

Hlavně odvahu. Správnou dávku drzosti.

Talent na psaní. Představivost. Nebojácnost. Zažranost a odhodlanost. Schopnost být flexibilní a třeba i někdy obětovat volný čas. A taky trpělivost – pak se můžete dostat třeba k psaní takových kauz, jaké teď hýbou českou politikou. A hlavně nemít strach, že tahle branže je na ústupu. Není.

Ocenil byste jakožto profesionál něco v našem školním časopise?

Ocenil bych to, že proti časopisu, který jsem dělal ve škole já, je ten váš asi o tisíc mil vpředu. Čili: líbí se mi moc!!!

Na školním časopise – byť to asi vyzní banálně – jsou vždycky nejlepší ty „školní“ věci – pohledy do zákulisí, ankety mezi žáky, vzpomínky učitelů. Čili v čísle, které jsem si vybral (říjen 2011), to byly rozhodně taneční nebo výlet do Itálie.

A pak taky fotka členky dívčí štafety na stránce 20! Famózní! Člověk se má při čtení bavit. Což splňuje i dvoustrana s učiteli - přemýšlím, jestli tenhle rozhovor

v konkurenci pánů Malého a Ondrouška vůbec může obstát! Ale vy určitě nechcete jen chválu, že? Z té se člověk nepoučí. Čili: někde bych ubral písmenek na úkor grafiky, odpustil bych si ten barevný mix modrá-růžová-žlutá nebo třeba červené písmo na zelené – špatně se čte. Někdy bych míň experimentoval s písmem – perex na straně 30 se taky nečte moc dobře.

A pak jedna věc, která záleží na vás: na vašem konceptu. Časopis by měl trochu držet pohromadě. Ne být jen souborem věcí, které se za měsíc staly – nemusíte je tam přece dostat všechny. Hezké je, když se střídá rytmus článků - některý je na 6 stránek, jiný na dvě a třeba jich je tam celkově i míň. Velké články by pak měly být zahájeny velkolepěji - velkou fotkou, titulkem, zkrátka aby člověk hned věděl, že ho čeká něco velkého. (Z toho mi třeba vypadá článek o Fed Cupu. Proč? Ve školním časopise? Byť já jsem fanoušek tenisu…) A když už jsem u toho rýpání, tak jedna rada pro K. Bochníčkovou ze septimy: jednou ze zásad rozhovoru je dávat vždy jen jednu otázku. Ne je kupit najednou. „Stýská se vám po Slovinsku?

Co vám nejvíce chybí? Nebo je pro vás Česká republika druhým domovem?“ Tři otázky najednou. Zpovídaný pak často na některou zapomene. Jinak ale velký palec nahoru! Zbylé palce pak držím! A bylo mi ctí!

Díky za rozhovor!

Ptala se Nikola Valešová, sexta

13

Recenze

březen 2012 / www.scool-mag.info

Vyměřený čas – čas na ojedinělou zábavu, nebo pouhá ztráta času?

Režisér například Obchodu se smrtí nebo Gattace – Andew Niccol – se vrhl do tématu, které je již po staletí aktuální, a přesto tak tabu. „Bohatí budou bohatí a chudí budou chudí“, odpověděl ve svém snímku v prostředí domnělé blízké budoucnosti. V ní se lidstvo rodí v určitých zónách, které odpovídají finančnímu zabezpečení každého z rodičů. Dále také s jakýmsi počítadlem, jež má na sobě nastavený jeden rok, který se jim začne odpočítávat ve chvíli, kdy dosáhnou předem daného věku, 25 let. Lidé sice přestanou stárnout, ale musejí si hlídat svoji lhůtu. Je to totiž jediné existující platidlo. Mohou ho vydělávat, utrácet, předávat svým přátelům a rodině… Zároveň ho ale mohou i prohrát nebo pouze přijít do styku s lidmi, kteří z nich vysají každičkou životodárnou

14

vteřinku svého žití.

V této nepříliš veselé realitě žije také náš hlavní hrdina Will Salas (Justin Timberlake) – velice zběhlý, ale chudý karetní dělník, který žije s matkou (Olivia Wilde).

Ten jednoho osudného dne potká tajemného muže se stoletím zbývajícího času. Následně daruje Willovi všechen svůj čas, čímž spáchá sebevraždu, která je pro něj po dlouhém životě vysvobození. S křivdou v srdci a s úmyslem pomsty bohatým, jež doslova vysávají čas z poctivých chudých lidí, se Will vydává do vyšší společnosti. Dáte mi jistě za pravdu, že zápletka Vyměřeného času zavání docela poutavým dějem.

Donutí nás přemýšlet nejen nad postavením společnosti, avšak zároveň se divákovi může zdát otravné, jak děj vykresluje až příliš často cennost času.

Při vstupu do jiné životní zóny tohoto světa musí Will počít platit jakési clo, a čím dále se dostává mezi větší a větší smetánku lidí, tím se clo zvyšuje. Při vstupu do New Greenwich musí platit clo ve výši jednoho roku. Při hraní pokeru o čas se seznámí s jakýmsi milionářem. Bláznivě se zamiluje do jeho dcery Sylvie (Amanda Seyfried) a po pár minutách filmového děje a po prozrazení se oba dají na útěk. V tomto okamžiku to nabírá stylu jako u klasické americké romantické komedie, nenechte se však zmást. Film nás namísto romanťáku najednou začne vést po úplně jiné cestě. Oba dva začínají žít tím, že chudým dávají

a bohatým berou - život à la Robin Hood. Na scénu také nastupuje jakýsi správce času a „časová policie“(Cillian Murphy), který jim, jak se říká, půjde po krku.

Jsou zde vykresleny povahy hlavních hrdinů a rozdílný pohled na svět Sylvie a Willa. Will byl vždy chudý, a proto se snaží pomoci všem těm, kteří jsou na tom stejně jako on kdysi. Sylvie je dcera milionáře, která žila vždy svým způsobem odděleně od vnějšího světa. Uvědomuje si závažnost situace společnosti a uznává, že chuďasové jsou přece jen také lidé.

„Bohatí budou bohatí a chudí budou chudí.”

Nejen mě určitě zarazí fyzická zdatnost hrdinů, která by se mohla rovnat olympijským vítězům. Dále pak výborná hra pokeru (že by nový Chuck Norris nebo James Bond?) a suverénní a dokonalé přestřelky se zbraněmi jako rození profesionálové. Myslím si, že žádná ze slečen našeho gymnázia by si ani na běh neobula nejnovější lodičky s jehlovými podpatky a koktejlové šaty z nové kolekce světoznámé značky jako Sylvia. Nuže, každý film má tu svou pomyslnou „třináctkou komnatu“. I přes drobné nedostatky, film přijde vhod na sledování jak sólo, tak i s přáteli.

72%

Recenze

2012 – konec světa

či pouze další z vtípků Chucka Norrise?

Věříme-li bájné předpovědi starých Mayů, tak nám již smrt pomalu klepe na vrátka. V roce 2012 (21. 12.) totiž má přijít velkolepý konec světa – plošná katastrofa, kterou nepřežije ani jeden mikroorganismus. Chuck Norris nejspíše ano, ten se však ve filmu Rolanda Emmericha (Hvězdná brána, Den nezávislosti, Den poté) bohužel nevyskytuje.

Film není popsán pouze z dokumentárního hlediska, ale také z perspektivy prachobyčejných lidí nebo z vládní správy. Sledujeme vědce a politiky, jak se snaží s problémem destrukce zemského jádra vypořádat, ale větší pozornost je soustředěna na jednu zdánlivě bezvýznamnou, běžnou rodinu.

Tento krok napomohl Emmerichovi nejen vtáhnout diváka do děje, ale nechal volně proudit emoce. Ve hře tudíž najednou nejsou jen chladné snahy o zachování lidské kultury a DNA, ale také nějaká hra na city.

Rodina, která zvysoka kašle na to, jestli konec světa přežije obraz Mony Lisy, ale za sebe navzájem klidně položí i to nejcennější – život.

Jackson (John Cusack) byl vždy tak trochu táta na baterky.

Nevěnoval přílišnou pozornost svým dětem ani své ženě. Není

tedy divu, že Kate (Amanda Peet) už žije dávno s jiným partnerem, syn ho poněkud neuctivě oslovuje vlastním křestním jménem a dcera i ve školním věku trpí nočním pomočováním. Na druhou stranu, když se jedná o zachraňování rodinky před zkázou celého světa, ví přesně, co má a nemá dělat. Nezbývá proto nic víc, než sednout na letadlo a výprava na tajné vládní záchranné lodě může započít.

Možná diváka omrzí pár viditelných nedostatků. Ve hře jsou ty nejokatější „náhody“ napínavých filmů (úniky v poslední vteřině či příhodné potkávání známých, kteří pomohou) a většina postav má slovní zásobu na bodu mrazu.

Vystačí si tedy s triviálními výrazy jako: Uá, něco nám hrozí; uf, máme to za sebou apod.

Nemohu však téměř nic vytknout efektům ztvárňujícím katastrofy. Destruktivní obrazce jistě donutí diváka nejen k otevření úst, ale také k uronění nějaké té slzičky.

Sečteno a podtrženo, film mohu doporučit spíše jen opravdovým fajnšmekrům přírodních katastrof a destrukce. Ačkoli film zaujme a nenechá diváka klid-

ným, dvakrát bych snímek vidět nepotřebovala. Ale jak se říká, každému se líbí něco jiného.

50% Chyba ve filmu: Film je ,,historicky" nepřesný.

Konec světa je datován na datum 21.12.2012, jenže ve filmu jsme mohli zaslechnout, že kvůli všem katastrofám byly zrušeny olympijské hry v Londýně. Tam se roku 2012 opravdu koná Olympiáda, ale letní a ty se konají v letních měsících, tedy v červenci a srpnu, nikoli v prosinci.

Záběry z filmu 2012 Monika Doležalová, 1. ročník; Foto: CSFD.CZ

15

Cesta do hlubin profesorovy duše

březen 2012 / www.scool-mag.info

Radka Dolíhalová Astrologie: astrology – noun; uncountable. Chmel: hop – noun, countable, usually The study of the movement of the stars and plural. A plant whose flowers are dried and planets and how some people think they used for making beer. influence people’s characters and lives.

Bílá pěna, láhev orosená, chmelový nektar Panna: systematická, pořádkumilovná, já znám. se smyslem pro umění. Pokud se jí podaří Ideál: ideal – noun, countable, often plural. překonat neustálé vlastní pochyby a vnitřní An idea about what is good and right, that pocit méněcennosti, naplní ji pocit štěstí a you try to follow in your life and behaviour. opravdové spokojenosti.

Z úsměvů šál, dům nebo z básní rým.

Kohout: dobrosrdečný, ale někdy i brutálně Jubileum: jubilee – noun, countable. A big agresivní. Tím může lidi, kteří to nechápou, hluboce ranit a dotknout se jich. Kohout říká vždy, co si myslí, tak jak mu to přijde na jazyk, nebere si servítek. Leč tato prostoduchost prozrazuje jeho egoismus. Pocity a názory druhých jsou mu zcela lhostejné. Přesto ale chce být Kohout vážen, ctěn a uznáván.Hm, a teď si vyber.

Bída: poverty - noun, uncountable. A situation in which someone does not have enough money to pay for their basic needs.

V některých částech světa velký problém, u nás snad nehrozí.

Cestování: travel – noun; the activity of travelling.

Velká celoživotní láska a hobby.

Rozšiřování obzorů. Přátelé.

Nizozemí, Velká Británie, Rusko, Francie, Španělsko, Itálie, Rakousko, Chorvatsko, Polsko, Slovensko, Maďarsko. Cestovatelské sny: Irsko, Island, Izrael, Malta, severní Evropa, Pobaltí, Německo, Gruzie, Zakarpatská Ukrajina, Egypt, Čína, Japonsko, USA ….

Nejoblíbenější synovec Taky Cestovatelská středa, co byla v úterý 13. března v Rosicích. :-) celebration for a special occasion, espeDelta: delta – noun, uncountable. An area cially an anniversary. where a river divides into several smaller Don’t trust anyone over 30! Jerry Rubin rivers that flow into the sea.

Delta Nilu (viz výše). Taky alfa, beta, gama, Koupel: bath – noun, countable. The process of washing yourself or someone else delta. in a bath.

Exhibicionismus: exhibitionist – noun, Lupa: magnifying glass – noun, countable. countable. Someone who likes to be seen A small circle of glass, usually with a hanor noticed by people and tries to impress dle, that makes things appear bigger when them, often in silly or strange ways. you look at them through it.

Můj každodenní chléb.

Michelangelo Antonioni: Zvětšenina.

Feminismus: feminism – noun, uncountMilenec: lover – noun, countable. Someable. The belief that women should have the same rights and opportunities as men. one who is in a loving or sexual relationship with another person.

As usual, there is a great woman behind Milenec Lady Chatterleyové (H. D. Lawevery idiot. John Lennon Gejzír: geyser – noun, contable. Hot water rence) a Lady Fuckingham (O. Wilde?)

Nit: thread – noun, countable/uncountable. and steam that shoot up out of the earth.

A long thin fibre used for sewing pieces of Erupce, výbuch emocí. A taky Island. cloth together or for weaving.

Hever: jack – noun, countable. A piece of equipment used for lifting and supporting a Hlavně ji neztratit.

Ostrov: island – noun, countable. A piece heavy object, for example a car when you of land that is completely surrounded by are changing a tyre. water.

Někdy se mnou nepohnete ani heverem.

16

Prokletý ostrov – skvělý film.

Leonardo di Caprio – čím starší, tím lepší.

Peklo: hell – noun, uncountable. In some religions, the place where bad people are sent to suffer for ever when they die.

Snad mě nečeká.

Rival: rival – noun, countable. A person, team, or business that competes with another.

Colin Firth a Hugh Grant soupeřící o srdce Bridget Jones.

Sny: dream – noun, countable. Something that you experience in your mind while you are sleeping.

Mají se plnit nejenom o Vánocích. Šílenství: insanity – noun, uncountable. Very severe mental illness that makes it impossible for someone to be considered legally responsible for their actions.

Doufám, že mě mine.

Tyranie: tyranny – noun, countable/ uncountable. Cruel and unfair treatment by someone in a position of power.

Všechno špatně. Úžas: amazement – noun, uncountable. A feeling of being very surprised.

Sledování pokroků mého nejoblíbenějšího synovce Filípka.

Venuše: Venus – noun. An ancient Italian goddess of gardens and spring, identified by the Romans with Aphrodite as the goddess of love and beauty. An exceptionally beautiful woman. A statuette of a female figure, usually carved of ivory and typically having exaggerated breasts, belly, or buttocks.

Věstonická Venuše. A taky Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, …

Www: www – abbreviation. World wide web.

Denní realita moderního světa. Neobešla bych se bez něj. Zásadní objev poslední doby: www.couchsurfing.com (aneb zkus cestování tak trochu jinak).

Zámek: chateau – noun, countable. A large strong building with thick walls, built in the past to protect the people inside from being attacked.

Franz Kafka. Snad někdy k tomuto románu dospěju. Žalář: dungeon – noun, countable. A dark underground room in a castle that was used as a prison in the past.

Tower of London. Anne Boleyn. Nechtěla bych.

Radek Hakl Astrologie: horoskopům jsem nikdy nevěřil, takže tato pavěda pro mě vlastně nic neznamená…

Bída: spousta lidí z okolí si na ni stěžuje, aniž by tušili, že drtivá většina všech lidí na Zemi se má mnohem hůř než oni.

Cestování: rád cestuji, rád poznávám nová místa, jen ten samotný transport nesmí trvat moc dlouho.

Delta: teď přemýšlím, které ze dvou homonym si vybrat – jestli ústí řeky nebo řecké písmeno… Nechte mě ještě chvíli přemýšlet!

Exhibicionismus: připomíná mi postavu ze hry Matematickofyzikální Palermo. Fakt geniální hra! Pokud se tato postava zvaná Exhibicionista rozhodne využít svou funkci, určená osoba je z jejího počínání tak v šoku, že nesmí mluvit :-) Šílenství: právě mu propadám při odpovídání na tento senzační rozhovor :-) Feminismus: samá cizí slova v tomto rozhovoru! Názory tohoto hnutí příliš nesdílím.

Můj oblíbený koníček

Gejzír: tak mě napadá, že na Islandu jsem taky ještě nebyl…

Hever: jo, za chvíli ho budu zase potřebovat, až budu přezouvat na letní.

Chmel: konzumuji nejraději v tekutém stavu. V pevném stavu není tak dobrý.

Ideál: tento matematický pojem mně připomíná hodiny algebry na univerzitě. Zlaté dobré časy…

Jubileum: jo, jasně! Bude se slavit! Juchůůůů!

Koupel: osobně dám přednost sprše před vanou.

Lupa: naštěstí ji zatím používám pouze jako učební pomůcku a doufám, že u toho ještě hodně dlouho zůstane.

Milenka: to by bylo na dlouho…

Nit: není to náhodou takový to strašně tenký, co se navlíká na jehlu? Bingo!

Ostrov: někdy si říkám, že by nebylo špatné strávit nějaký čas na nějakém odlehlém ostrově. Jen by to nesmělo být moc dlouho.

Peklo: doufám, že se tam nedostanu, i když člověk nikdy neví.

Rival: v tomto případě mě ze všeho nejdřív napadne dvojice Roger Federer, Rafael Nadal. To byli – a snad ještě i pořád jsou – velcí rivalové.

Sny: se prý zdají hodně často. Já si je ale vesměs nikdy nezapamatuji.

Místo, které mě fascinuje a děsí zároveň

Tyranie: při pohledu na některé studenty a studentky si někdy připadám jako tyran. Přitom se jim snažím vysvětlit, že to s nimi myslím dobře… Úžas: v úžasu se například nacházím, když zadám problémovou úlohu a zjistím, že studenti přišli na několik dalších možností, jak dojít ke správnému řešení. Matematika je prostě úžasná!

Venuše: další homonymum. Tak třeba předloni jsem byl v muzeu té Věstonické. A bylo to ok.

Www.gzastavka.cz - tady najdete to nejlepší :-) Zámek: radši mám hrady, na zámcích je všechno takové moc zlaté a dokonalé a to já moc nemusím. Žalář: viz Peklo :-)

+

Oblíbené jídlo

Pozn: Pokud vám není příliš jasné, o co se v těchto rozhovorech pokoušíme, vizte SCOOL! č.25, kde jsme tuto asociativní metodu šířeji představili

17

Sport

březen 2012 / www.scool-mag.info

Co se skrývá pod čísly aneb čas ve světě sportu

Čas. Společně se štěstím, talentem a sílou je to jeden z nejdůležitějších aspektů skoro každého sportu. Ať už jde o běhy, plavání nebo například automobilový sport. Tady o vítězi rozhodují minuty, sekundy nebo dokonce i setiny sekundy. Ale nejsou to jen bezvýznamná čísla. Pod každou číslicí se schovává nějaký příběh. Příběh o těžkých sportovních zážitcích, o spravedlnosti nebo o neuvěřitelné duševní síle. Společně se teď podíváme na některé světové rekordy a na jiné časové údaje, pod kterými se často skrývají velmi zajímavé životní i sportovní osudy.

9, 58 s – Toto je čas, který zaběhl fenomenální jamajský běžec Usain Bolt na Mistrovství světa v Berlíně

2009, a to na dráze o délce 100 m. Tento světový rekord platí stále i dnes, ale vše mohlo být jinak. Na začátku své sportovní kariéry tato atletická superhvězda často trpěla nepříjemnými zraněními, a v dubnu roku 2009 dokonce havarovala se svým BMW. Naštěstí se mu nic vážného nestalo a celému světu tak mohl ukázat své běžecké nadání. Celý mediální a sportovní kolotoč kolem Bolta měl vyvrcholit na MS 2011 v jihokorejském Tegu. Usain Bolt sem přijel jako obhájce titulu na trati 100m a 200m, a také jako držitel světových rekordů. A jak je jeho dobrým zvykem, chtěl všem ukázat, že dokáže zaběhnout ještě rychleji než před dvěma lety. Ale po odstartování závodu na 100m přišlo velké rozčarování a také obrov­ ské zklamání. Jak ze strany fanoušků, tak i ze strany samotného Bolta. Ten byl totiž kvůli ulitému startu diskvalifikován a ztratil tak šanci obhájit jednu ze svých nejkrásnějších zlatých medailí. Cítil zklamání, vztek a také nespravedlnost. Naštěstí tento zkrat dokázal velmi rychle překonat a na 200m to už byl starý dobrý Bolt, který opět vyhrál. Ale na to, co ho potkalo v závodě na 100m, ještě dlouho nezapomene.

Usian Bolt

1:53,28

Alberto Contador

- Světový rekord v běhu na 800 m, který nebyl překonán už neuvěřitelných 28 let. A ráda ještě dodám, že držitelkou tohoto rekordu je výborná československá atletka Jarmila Kratochvílová. Po přečtení některých článků a zpovědí o této ženě, musím bez pochyby uznat, že cesta k tomuto výkonu byla náročná a spletitá. Od jejich 17 let ji trénoval pan Miroslav Kváč. A ten ji teda vůbec nešetřil. Zaměřil na převážně na sílu. To znamená, že Jarmila musela za jeden trénink zvednout až 16 tun, se 100 kg na zádech vyskakovala několikrát za sebou nebo dostala na sebe vestu o hmotnosti 9 kg a šla si zaběhat do bazénu. Trošku mi to připomíná trenérský teror. I když to mělo úspěchy, jak říká sama atletka. Ale za jakou cenu. V době její největší slávy, tedy v 80. letech 20. století, vypadala spíše jako chlap a postupně se její organismus začal bránit té obrovské zátěži a začaly přicházet bolesti a zranění. A také kvůli tomu, začala být obviňována z dopingu. Vždyť v té době to bylo úplně normální, a některé státy dokonce po svých sportovcích vyžadovaly braní některých podpůrných látek. Tak proč by zrovna československá atletka měla být vyjímkou? Sama sportovkyně však tvrdí, že se rozhodla být i v podobné situaci „čistá“. Každý si na tuto situaci vytvořte svůj vlastní názor. 28 let je 28 let.

18

49,82s

– Nejlepší světový čas v plavání v disciplíně 100m motýlek. Tento rekord byl vytvořen na MS v Římě roku 2009 výborným americkým plavcem Michaelem Phelpsem. Je to však jeden z mnoha úspěchů této plavecké ikony. Je držitelem dalších šesti světových rekordů a hlavně je vlastníkem šestnácti olympijských medailí. Všechny získal jen na dvou olympiádách. V roce 2004 v Aténách vyhrál šest závodů a ve dvou se umístil na třetím místě, a v roce 2008 v čínském Pekingu vyhrál též osm medailí, ale všechny byly z toho nejdražšího kovu. Celý sportovní svět byl okouzlen výkony tohoto sportovce. A to mělo ještě přijít již zmiňované MS v Římě. Tam získal pět zlatých medailí a vytvořil dva světové rekordy. Ale kvůli událostem, které se odehrály před mistrovstvím, se Phelps vůbec nemusel tohoto významného závodu zúčastnit. V listopadu roku 2008 byl bulvárními fotografy vyfocen na párty jak kouří marihuanu. V Americe z toho byl velký skandál. Idol mnoha lidí se opíjí a kouří trávu. Pro všechny to byl šok. I pro Americký plavecký svaz. Ten mu udělil trest tříměsíčního zákazu činnosti. A to i přesto, že mu nehrozil dopingový trest, protože marihuana není v mimosoutěžním období považována za zakázanou látku. Svaz však byl neoblomný. Phelps měl štěstí, že nedostal tvrdší a delší trest. Ten tříměsíční mu vypršel dva měsíce před zahájením Mistrovství světa v Římě.

00:08 – Tolik sekund zbývalo na časomíře do konce hokejového semifinále mezi Českou repub-

likou a Švédskem. Bojovalo se o finále Mistrovství světa 2010 a naši hokejisté prohrávali 1:2. Vše vypadalo beznadějně. To by však nesměl celý svět překvapit výbornou střelou z prostoru mezi kruhy Karel Rachůnek. A bylo vyrovnáno. Čeští a finští komentátoři si málem vykřičeli hlasivky radostí a celý český hokejový národ jásal. Následovalo prodloužení, které však o vítězi nerozhodlo.

Na řadu přišly nájezdy. Ty už měli naši hráči vyzkoušené ze čtvrtfinále s Finskem. A stejně jako v předchozím zápase, tak i teď je zvládli Češi na jedničku. Po čtyřech letech si zahrají finále MS. A proti nenáviděnému Rusku. A začali výborně. Už po 20 vteřinách dal Klepiš nejrychlejší gól turnaje a otevřel finálové skóre. Rusové začali tlačit, ale při našem týmu stáli všichni svatí. Nakonec vše dobře dopadlo a český národní tým vyhrál 2:1. Po pěti letech znovu cítili ten krásný pocit, pocit vítězství.

A hrdinou toho všeho je Karel Rachůnek. Bohužel ne vše má vždy dobrý konec. Tento výborný hráč, společně s Janem Markem a Josefem Vašíčkem zemřeli při leteckém neštěstí 7. září 2011.

91:58:48

– Toto je čas, který strávil na silnici španělský cyklista Alberto Contador, vítěz Tour de France 2010. Takhle dlouho mu trvalo, než překonal všechny překážky, jako jsou prudká horská stoupání nebo rozpálené francouzské silnice. Vše začalo 3. července v nizozemském Rotterdamu a skončilo 25. července pod známým pařížským Vítězným obloukem. Alberto byl v tomto roce na Tour v pozici obhájce titulu. Obhajoba se mu tedy vydařila. Tento nejznámější cyklistický závod vyhrál ještě v roce 2007. Triumf z roku 2008 mu chybí, i když byl velkým favoritem, protože jeho stáj Astana nebyla kvůli dopingovým aférám pozvána organizátory na tento prestižní závod. Tak aby si alespoň v tomto roce trochu spravil chuť, vyhrál další významné závody, a to Giro d'Italia a Vueltu. Ale vraťme se k Tour z roku 2010. Toto vítězství má totiž pro Alberta velmi hořkou příchuť. Během tohoto závodu měl totiž pozitivní test na zakázanou látku. Contador se hájil tím, že nepovolená látka se mu do těla dostala prostřednictvím kontaminovaného masa. Je však trochu zarážející, že ostatní cyklisté tento problém neměli. Ale španělský cyklistický svaz mu na tuto obhajobu „skočil“ a žádný trest mu neudělil.

Contador tak dál závodil. Toto rozhodnutí však napadla Mezinárodní cyklistická unie i Světová antidopingová agentura. A Sportovní arbitrážní soud 6. února 2012 rozhodl o tom, že španělský závodník musí být potrestán. A to dvouletým zákazem činnosti a také odebráním titulů z Tour de France 2010 a Giro d'Italia 2011. Teď musí Contador zažívat opravdu krušné období. Uvidíme, jestli se poučí. zdroje textu: usainbolt.com; michaelphelps.net; idnes.cz; wikipedia.org; sport.cz zdroje foto: op-online.de; lexpress.fr

Martina Zoblivá, septima

19

Rozhovor

březen 2012 / www.scool-mag.info

Lukáš Hejlík

Od vojáka po homosexuálního učitele Než přišel Lukáš Hejlík, přemýšlela jsem, za jakých okolností se vlastně tento rozhovor odehraje. Hodinu před samotným rozhovorem jsme neměly v rukou ani otázky, ani diktafon. Nakonec vše dopadlo tak, jak mělo, a my se odebraly do prostor školní knihovny, kam přišel i pan Hejlík, který, i když nemocen, ale dobře naladěn odpovídal na naše otázky.

Jak byste sám sebe charakterizoval?

Jsem roztržitý a na svojí dceři jsem si definoval svůj problém. Neumím se soustředit na to se soustředit. Včera jsem se navíc dokázal naučit říkat ne, protože jsem odmítl nabídku, která se neodmítá. Jsem na sebe teď ještě hrdý, uvidíme další dny, jestli se v noci nebudu budit výčitkami. Jinak, jsem jeden z těch lidí, kteří chtějí stihnout všechno.

Je to pěkný předpoklad, ale máloco potom vyjde na 100 %.

Můžete nám říct, o jako nabídku se jednalo?

Reklamní kampaň na Slovensku. Stát se tváří jedné banky a říkat, jak vzít si hypotéku je super. Odmítl jsem to, protože bych musel zrušit osmnáct Listování v Jižních Čechách. Měl jsem půlden na rozhodnutí a nakonec našel tu odvahu. Bylo to za opravdu hodně peněz, třeba tři roční platy v divadle. Ale poslal jsem to k šípku. Je vidět, že Listování se pro mě stalo prioritou.

Před hodinou jsem taky dostal nabídku

moderovat pořad ČT Živě, ale to taky nepůjde z časových důvodů.

Kdyby vás vidělo vaše patnáctileté já, bylo by s vámi spokojené?

Bylo, samo totiž bylo úplně jalové. Byl jsem úplně nikde, nemyslím tím, že člověk někde musí být, ale já si tehdy bez ideálů rozhodně nedokázal představit , že povedu tak akční život. Natož, že bych se zabýval tolika věcmi. A to mě asi baví, jinak bych to nedělal. Tehdy jsem chodil na obchodku, chtěl jsem dělat účetního a tím to asi končilo.

Kdy na vás přišla myšlenka, že nechcete dělat účetního, že se chcete zabývat hraním?

S přihláškou na Vyšší odbornou školu hereckou. Což byl z mé strany docela mimoňský úlet. Myslel jsem si, že když jsem napsal jednu rýmovanou hru (na motivy Krvavé svatby od F.G.Lorcy), že je ze mě divadelník, to byla opravdu naivní představa. Ale na tu školu jsem se dostal.

Nakonec se mi to začalo formovat a líbit.

No vidíte, a teď dělám všechno proto, abych nebyl jenom herec.

Jste technický typ?

To úplně asi ne. Mám sice svoje hospodářství, ale spíš je to skoro jako hospodářství na klíč aneb platím si jiné lidi, aby mi s tím pomáhali. Je pravda, že když jsem měl více času a byl doma, všechno jsem kutil sám. Naučil jsem se dělat nějaké věci, aniž bych s tím přišel předtím do styku. Šel jsem do toho metodou pokusomyl. Jsou ale záležitosti, do kterých se pouštět nechci. Třeba u auta vím jen to, kde se do něho lije nafta a tím to pro mě končí, kapotu bych neotevřel. Pamatuju si, že když jsem jednou píchnul, stopnul jsem si někoho, koho to bavilo a uměl to. Já to neumím a ani mě to nebaví.

Foto: Tomáš Beran

20

Za co jste v životě utratil nejvíce peněz? (smích) Tak obrazy jsou drahé. Kupoval jsem takové dva. (přemýšlí) Nevím asi, žádné velké výdaje. Za dům. Auto to rozhodně není. Jsem sice drobnopožitkář, ale že bych si koupil nový mobil nebo auto, abych byl reprezentativní, jak mi někteří naznačují, to ne. A auto už vůbec ne. Je to pro mě praktická věc, kterou

přepravuji kulisy, ovce, herce, modelky a potřebuji auto, do kterého se to všechno (nábytek, kulisy, herci, ovce a dokonce i modelky) vejde. Znám týpky, kteří nutí lidi se zout, než mu nastoupí do auta. Tak takový nejsem. U mě můžete i svačit a spát, dokonce dýchat stejný vzduch.

Takže jakým autem jste přijel dnes?

Mám svůj legendární pickup Opel Combo, červený šíp. Jsem mu věrný, vždycky ho za rok sjedu (100.000 km) a pořizuju další, méně ojeté. Do Comboše se vejde všechno.

Chtěl byste nebo máte nějakou superschopnost?

Tomáš Sedláček říká, že jako jeden z mála mužů jsem schopný dělat čtyři věci najednou a především, když řídím, tak asi tohle.

Komu nebo čemu neodoláte?

To je těžké. Já když se pro něco zapálím, tak jsem schopný obětovat pro to dost, veškerý volný čas.

A neřesti jako čokoláda?

To ne. Že bych byl na něčem závislý od alkoholu po čokoládu, to ne. Mě jídlo jako takové hodně baví, ale dělám si je většinou hodně pestré. Na jedné věci neulpívám.

Co jste v životě udělal nejšílenějšího?

Nevím, odmítl jsem tu kampaň. Dost šílené.

Jaká je vaše oblíbená kniha?

To bych měl říkat Dobrý proti severáku, protože to se blíží. Ale jinak Doppler od Erlenda Loea.

Kdybyste chytil zlatou rybku, co byste si přál?

Vždycky si přeji, abych stíhal líp to, co stíhat chci. Nad to jsem se nikdy neposunul. To je chytrá odpověď, protože pak bych si mohl dopřát to, co chci. Ale k tomu nepotřebuji zlatou rybku, na tom stačí zapracovat a zvládnu to sám. Účinkujete v seriálu Terapie. Připravoval jste se na svoji roli?

Hodně, chodil jsem z Říček třeba až na Zastávku přes Chroustovské údolí nebo hodně i lesem, se psem, a učil jsem se.

První díl asi čtrnáct hodin a pak se to snižovalo až na osm. Normálně se člověk text na natáčení moc neučí, stačí těsně předtím z kontextu vyjít. Tohle bylo jako divadlo. Můj směr (v jednom dílu) se točil za jeden den. Nikdy jsem si na ničem nedal tak záležet, jako právě na Terapii.

Snažil jste se sžít nějak s postavou, kterou jste představoval?

Samozřejmě, je to jak se vším, ale když hrajete vraha, nemusíte zkusit zabíjet, spíš

Foto: Tomáš Beran pokusit se myslet tak, jak ta postava v dané situaci, jak bere ty impulsy, jak na ně reaguje. Že to asi bude jinak, než jak bych na to reagoval já. A zároveň to musí být tak, abych to dokázal obsáhnout svoji jak tělesnou i duševní schránkou. Koneckonců, můj hrdina existuje v Náměšti nad Oslavou, tam je FAC základna i poručík Heřman. Ale nebyl jsem tam, s vojáky z Afghánistánu jsem se nesetkal. Měli jsme tam odborného poradce na slovník a kontext. Nebyl jsem ani na žádné terapii. Šel jsem vlastně až potom. Je to moc dobrá věc. Zvedlo mi to povědomí o tom, co to ta terapie vlastně je a jak je přínosná, což se povedlo celému tomu seriálu, celé to české „Jéé, on chodí k psychoterapeutovi“ změnit. Myslíme, že tam chodí nemocní lidi a rychle od toho dáváme ruce pryč. Ale tam nechodí nemocní lidi.

Ovlivnila vás nějak vaše role?

To ne, hrubián se ze mě nestal. Nebylo mi to moc blízké, blízká mi byla spíše ta forma, kterou jsem si vymyslel, kterou mi

režisér povolil. A hodně mě to bavilo. Dělali jsme i 15minutové záběry bez přerušení, přeřeku, v napětí, že by se dalo krájet jako Rákosníčkova mlha.

Co vám dalo a vzalo Listování?

Dalo všechno, realizuju se v něm po všech stránkách: principál, manažer, dramaturg, scénárista, režisér, herec, divák. Založil jsem ho možná proto, že jsem chtěl dostávat knížky zdarma (smích) a nakonec se z toho vyvinulo velký těleso s 400 představení za rok. Jsem na to opravdu hrdý. To všechno ostatní je instantní.

Začne a skončí. Každá rychlá bublina ještě rychleji splaskne. Ale tohle je pro mě dítě, „nejvěrnější partner“. Vzalo mi jistě čas.

Musel jsem odejít z Městského divadla Brno, čehož zatím vůbec nelituji.

Jaké knihy chystáte v Listování?

Na březen jsme připravili kuchařku. U nás v Evropě. Jednou za rok chceme mít úlet, tak letos v březnu je kuchařka. Velký úlet.

21

Rozhovor

březen 2012 / www.scool-mag.info

Preferujete spíše televizi nebo divadlo?

Divadlo už úplně ne, ale když přijde nějaká nabídka, snažím se ji vzít. Teď jsem natáčel seriál Základka, který bude v televizi od 1. září. Hraji kantora, homosexuála, který učí výtvarku a občanku. To byla sranda a taky jsem to musel zkombinovat. Tomu pak přednost dám, protože to je výzva. Čeho byste chtěl v profesním životě dosáhnout?

Zahrát si v nějakém pěkném filmu, režírovat v divadle. Dřív jsem chtěl být divadelní ředitel, mít svoje divadlo, ale od toho odstupuji, protože to, co mám teď s Listováním, je víc a je to asi lepší. Člověk není vázaný na budovu, provoz. Potuluje se, je takový kočovník. Je to výhodnější po všech stránkách. A pak jistě osobní ambice, což se trochu rozporuje s tím, co člověk dělá, protože se to automaticky vyvrací.

Děkujeme za rozhovor.

Foto: Kristýna Kratochvilová, 4. ročník Rozhovor připravily: Kateřina Bochníčková, Natálie Plešáková,septima

Několik z vašich spontánních reakcí na Listování

22

Recenze

Lukáš Hejlík (můžete znát například ze seriálů Terapie či Ošklivka Katka) přijel na naši školu se svým projektem Listování, který se zabývá scénickým čtením. Co to vlastně scénické čtení znamená? Jde o čtení z knihy, při kterém herci děj zároveň hrají. Takže jsem dne 31.1. 2012 měl možnost shlédnout obě představení: jak pro mladší věkovou kategorii, které byla předvedena kniha Mikaela Olliviera Život k sežrání, tak pro starší věkovou kategorii o knize Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla. Lukáš Hejlík nepřijel sám, přivezl si na nás posily: Alana Novotného a Lenku Janíkovou.

Život k sežrání (Mikael Ollivier)

Kniha popisuje život patnáctiletého chlapce Benja­ mina, kterému neřekne nikdo jinak než Ben. Nebudu chodit okolo horké kaše a řeknu to na rovinu: Ben je tlustej. Benovi to ale začne vadit až ve chvíli, kdy se zamiluje do své nejlepší kamarádky (což už samo o sobě je problémem). A za svůj neúspěch začne vinit tloušťku. Myslím, že autoři vybrali správnou knížku pro tuto věkovou kategorii (prima až kvinta). Přece jen mladí lidé v tomto věku jsou ke každé odlišnosti u svých kamarádů hodně kritičtí a také nemají příliš možností seznamovat se s někým novým, s kým by mohli navázat vztah. Jediným východiskem je sezna­ mování ve škole nebo spíše ve třídě. Řekl bych, že se minimálně polovina diváků v tomto představení našla, každý z nás má přece jen na sobě něco co, se mu zrovna nelíbí, a každý z nás někdy zatoužil po někom, s kým jsme si na začátku vytvořili spíše přátelský vztah. První představení bych hodnotil percentilem 85 %, ano, dobře jsem se pobavil, ale 15 % musím strhnout za časté, i když poměrně vtipné narážky na lidskou nejzákladnější potřebu (ano, mys­ lím sex), ne že bych na ní shledával něco špatného, ale považuji to za lacinější druh zábavy, kterému očividně holdují mladší ročníky, než jsem já.

Ben nám začal vyprávět svůj příběh Ekonomie dobra a zla (Tomáš Sedláček)

Je tedy ekonomie dobrá nebo zlá?

Foto a text: Jáchym Důjka, kvinta

Kniha ukazuje, jak barvitě dokázali naši předkové přemýšlet o majetku, vlastním užitku, společenském blahu a všem ostatním, co s ekonomií souvisí. Herci nás v první části vzali na dobrodružnou pouť k počátkům civilizace a na příkladech starých Sumerů, Židů či antic­ kých myslitelů dokládají, jak inspirativní je sledovat lidské charaktery z pohledu ekonomie. Když se herci dostali až k posledním dějinám, dokázali pestrobarevně vybarvit největší problém moderní společnosti – spotřebitelský problém. Opět jsem byl velice spokojen s výběrem knihy.

V tomto věku začne většina z nás utrácet podstatně víc.

Jen si vzpomeňte, kdysi jste si koupili kopeček zmrzliny za 8 korun a měli jste radosti na rozdávání. Teď jdete s někým do hospody a necháte tam 100krát tolik. Ale tohle nebyl problém, na který by chtěli umělci pou­kázat, spíše nás nechali zasmát se všem okolo nás i nám samým, když velice vtipnou formou poukázali, za co vydáváme peníze a na čem si někteří lidé, velice slušně, lidově řečeno, mastí kapsu. Například takový Google, jedna z největších společností na světě vydělávající miliony dolarů denně, a co prodává? V podstatě nic skutečného, pouze informace. Představení bylo vtipné, poutavé a donutilo k zamyšlení, takže já říkám 95 % a těch 5 % strhávám, aby herci moc nezpychli a ještě někdy přijeli na naše gymnázium.

23

Cestování

březen 2012 / www.scool-mag.info

Toulky našim okolím Zámek Náměšť nad Oslavou

V prvním díle našeho seriálu, mapujícího památky a zajímavosti v našem okolí, se staneme zámeckými hosty na státním zámku v Náměšti nad Oslavou. Město Náměšť nad Oslavou se nachází v malebném údolí řeky Oslavy. V celém mikroregionu Náměšťsko najdeme mnoho památek a zajímavostí, tak nenápadně skrytých ve zdejší čisté přírodě. Tato oblast je vyhledávána také trampy a je vhodná jak pro pěší, tak pro cykloturistiku. V samotné Náměšti najdeme hned několik ceněných památek. Za zmínku stojí barokní kostel sv. Jana Křtitele nebo nedaleký, taktéž barokní, most přes řeku Oslavu.

Hlavní věž zámku Po stopách pánů na Náměšti Dnes se však zaměříme na místní zámek, který je situován do míst nad řekou Oslavou a dominuje tak celému městu. První zmínka o hradu na Náměšti je z roku 1234 a úzce souvisí s velkomeziříčskou větví Lomnických z Lomnice.

Na místě dnešního zámku stával kamenný hrad až do 1. poloviny 16.­století, kdy došlo, za správy rodu Žerotínů, k rozsáhlé přestavbě na moderní renesanční kom­­ plex. Přestavbu zrealizoval Ital Giorgio Gialdi, který pracoval na více projektech na Moravě.

Dalším stěžejním rodem jsou pro náměšťské panství Haugwitzové, kteří vlastnili zámek až do konce 2. světové války. Právě za Žerotínů a Haugwitzů datujeme největší rozkvět tohoto sídla. Po 2.světové válce sloužil zámek jako reprezentativní sídlo dr. Edvarda Beneše.

24

Hlavní branou Tolik malý výlet do historie, ke které se však budeme neustále vracet. Do Náměště jsme se vypravili z důvodu přiblížení této památky vám – našim čtenářům.

Na Náměšti nás přivítalo příjemné slunečné jarní počasí.

Prvním co nás zaujalo, byl ka­ menný portál nad hlavní bránou, kde stál nápis: „In domini con­ fido“ – důvěřuj bohu. Jak jsme se později dozvěděli, nápis úzce souvisí s náboženským vyznáním Žerotínů, za jejichž pobytu zde tento portál vznikl. Kromě slunce, které se na dlouhou dobu stalo minulostí a vystřídal jej chlad zámeckých komnat, nás uvítal také správce mobiliáře (sbírek – pozn. red.) pan Lukáš Gregor. My tedy budeme důvěřovat jemu.

Společně s ním se vydáváme na krátkou prohlídku zámku, kterou začínáme v zámecké kapli.

S laskavým svolením pana kaste­ lána po celou prohlídku usedáme tam, kde je vstup přísně zakázán, a naše fotky vznikají v místech,

Výstava věnovaná elektrifikaci zámku které před blesky fotoaparátů nadšených turistů chrání cedulka s nepřeberným množstvím obrázků zdobených tlustým červeným křížem.

Vstupní schodiště do hlavního traktu zámku

sám o sobě je návštěva zámku v sezoně, ale co teprve v zimě, to se jen tak někomu nepoštěstí a vy můžete být u toho. Z poměrně tmavé místnosti se přesuneme do skleníku, kde je poněkud vlídněji.

Z těchto míst se nám naskýtá úžasný pohled, téměř na celou Náměšť. Součástí naší prohlídky je také výstava věnovaná elektrifikaci zámku. Nutno poznamenat, že Náměšť byla jedním z nejdříve elektrifikovaných zámků na Moravě. Najdeme zde věci od sluchátek starých telefonů, elektrických svícnů, stínítek na lampy až po telefonickou rozvodnu, kde docházelo k přepojení hovorů do jednotlivých pokojů. Naši prohlídku zakončíme v zámecké knihovně, která čítá asi 17 000 svazků. Nejstarší knihou je tištěný Olomoucký misál z roku1499. Za vlády Žerotínů došlo k přemístění Zámecká věž s hodinami Bratrské tiskárny, která zde krátce sídlila, do nedalekých Kralic. Právě Vraťme se zpátky do kaple. Kaple v Kralicích vznikla proslulá Bible je až nebývale bohatě zdobená a skrývá jednu poměrně velkou raritu kralická. Určitě nesmíme opome– tzv. Krist im Ruh – odpočívajícího nout ani část tzv. Fugerovské knihovny. Fugerové byli majetnou Krista. Naše další kroky směřují rodinu židovského původu, která vzhůru do 1. patra, které si pro půjčovala peníze mnoha své účely vybral prezident Beneš. šlechtickým rodům.

Konečně se mi plní sen, když překračujeme červenou šňůrku, za kterou je vstup obvykle považován za tabu, a usedáme do vymrzlé, ale velmi pohodlné sedačky pod obraz Bedřicha Viléma Haugwitze, který má celou místnost na povel.

Splněná přání Nadešel čas, abychom se rozloučili a vydali zpátky ku svým domovům. Za sebe můžu říci, že se mi tato netradiční prohlídka velmi líbila a takříkajíc se mi splnil sen. Dlouhá léta jsem při návštěvě podobného objektu potlačoval touhu ocitnout se, alespoň na chviličku, za znepřátelenou červenou šňůrkou, která mi šla pořádně na nervy. Tento sen, toto mé přání, se mi tedy splnilo. Dýchla na nás atmosféra probouzejícího se zámku s množstvím privilegií a vřelým přijetím. Podáváme si s panem správcem ruku, ale najednou už stojíme na kamenném mostě a za námi slyšíme jen zaklapnout vrátka hlavní brány.

Stojíme na mostě, celí prokřehlí, ale s nebývale dobrým pocitem. Sluneční paprsky neustále prosvětlují okolí k libosti fotografa ve chvíli, kdy už míříme směrem od zámku na daleké vlakové nádraží. Ještě poslední pohled z podzámčí a na shledanou.

www.zamek-namest.cz/ Text: Aleš Kolařík, 3. ročník; Foto: Martin Suchomel, kvinta

Vyrušen ze zimního spánku Dalo by se říci, že máme štěstí v neštěstí. Na zámku se nacházíme v době, kdy množství věcí odpočívá skryto chladu a očím hrstky lidí, kteří tudy za zimu projdou – tedy i nás.

Na druhou stranu je naše reportáž unikátní. Jakoby z druhé strany, zážitek

Kúr a varhany v zámecké kapli 25

Rozhovory

březen 2012 / www.scool-mag.info

Marek Buš

Kastelán zámku na zámku v Náměšti Pane kasteláne, jaký je zájem o váš zámek? Jak se vyvíjí za poslední léta?

Jako každý památkový objekt má i náměšťský zámek svá specifika a okolnosti, které ovlivňují návštěvnost. V posledních létech je naší největší nevýhodou uzavření druhé prohlídkové trasy v horním patře zámku, protože probíhá rozsáhlá záchranná oprava konstrukcí krovů a stropů, které byly staticky narušené a napadené dřevokaznými houbami. Na druhou stranu se těším na to, že po ukončení těchto prací představíme tuto trasu v novém atraktivním pojetí. A jsem rád, že i v poslední době, kdy zájem o památky má klesající nebo stagnující tendenci, máme stále stabilní průměr asi 17 tis. návštěvníků prohlídkové trasy a kulturní akce navštěvuje v průměru asi dalších 10 tis. lidí. Věřím, že s otevřením nové trasy se tento počet zvýší.

Jak dlouho již jste kastelánem a co vás vedlo k této profesi?

Je tomu už 11 let. Zámek jsem znal už jako dítě, protože jsem s tatínkem pravidelně na Náměšť jezdil na koncerty klasické hudby.

A když v roce 2000 náhle zemřel předchozí kastelán, věděl jsem, že je to výzva. Neměl jsem pokoj, dokud jsem se do konkurzu nepřihlásil. Lákala mě atmosféra tohoto místa, kde se prolíná politická, umělecká a hudební historie Moravy. Zároveň je to místo spojené i s dějinami Bratrské církve na Moravě, to mě lákalo jako ekumenicky smýšlejícího vystudovaného katolického teologa neméně.

přes uklízečky, průvodce, správce sbírek až po ekonoma. Jací jsou tito lidé a jaký mají k zámku vztah, to utváří obraz, který si návštěvník nakonec odnese. A já mám na lidi štěstí. Pokud se kastelán může na tyto lidi spolehnout, tak to vše už jenom koordinuje a jinak si dělá to svoje: koncepce akcí, oprav a údržby, a schůzka za schůzkou.

Projektanti, restaurátoři, stavební firmy, nadřízení na památkovém ústavu atd. Nemám rád dotazy typu: popište svůj běžný den.

Každý je jiný. A opravdu podle mého soudu nezáleží na tom, zda je kastelán vystudovaný ekonom, historik, právník nebo stavař.

Pokud člověk třeba jen s maturitou na gymnáziu umí za tu chalupu dýchat (je to sice klišé, ale je to tak), pak je pro ni jistě větším přínosem, než odborník historik, který ale postrádá cit pro její aktuální potřeby.

si to opravdu koledovalo o veliký průšvih. Teď už je téměř v celém zámku instalace nová, připravuje se realizace požární signalizace, probíhají pravidelné kontroly atd.

Ale máte pravdu, že může nastat situace, kterou přes veškeré úsilí a pozornosti, kterou protipožárním opatřením věnujete, nemůžete ovlivnit. Modlím se, aby to Náměšť nepotkalo.

Popište nám obvyklý den na zámku?

A to je ta otázka, na kterou jsem již odpověděl a neodpověděl. Co se ale u mě opakuje dnes a denně, je ráno v kanceláři čtvrt litru silného kafe, bez něhož to nejde.

Mohl byste nás na závěr nalákat na nějaké kulturní akce, které určitě plánujete? Na co se můžeme v nové sezoně těšit?

Asi zde není čas na vyjmenování všeho, doporučuji sledovat naše webové stránky, které jsou vždy aktuální a kde je naše kompletní nabídka. Ale teď pro začátek sezóny se zmíním o svátku keltské kultury Beltine, který u nás proběhne 30. dubna a 1. května a od 17. do 20. května pak zajímavý floristický projekt Manýry tulipánů.

Zámecká knihovna bude vyzdobena více jak tisícem tulipánů a jiných jarních květin, součástí bude i přednáška o aranžování květin v různých interiérech. Pro ty, kdož mají rádi jaro a květiny, to jistě bude pěkný zážitek. A pak: Concentus Moraviae, Folkové prázdniny, Oživený zámek, Zámecké koncerty – je toho hodně a vše je na zmíněných stránkách. Tak se přijeďte podívat, budeme se těšit.

Nedá mi, zeptat se na to, jak je zámek zabezpečen zrovna v době, kdy na Slovensku vyhořel hrad (Krásná Horka, pozn. red.)?

I když, situace tam se asi příliš ovlivnit nedala.

Hrozná představa. Je to noční můra každého kastelána. Pamatuji si ten hrozný pocit, když jsem dva dny po požáru na Pernštejně procházel se svým kolegou tamějším kastelánem požářiště bývalé sýpky a vytahovali jsme zbytky roztavených Jaký by měl být kastelán a co vše okenních skel, kování z historicby měl umět a zvládat? kého nábytku a kované krováky. Na Kastelán je sice důležitý, ale hlavně Náměšti jsem jako jeden z prvních záleží na celém týmu lidí, kteří pro- kroků zajistil kompletní výměnu voz zámku zajišťují, od zahradníka, elektroinstalace v celé chalupě, už

26

Natáčela se zde nějaká pohádka či film?

Z pohádek to byl například Kouzelný měšec nebo Císař a tambor.

Natáčely zde i zahraniční produkce, v poslední době jsme na filmaře moc štěstí neměli, třeba se to do budoucna změní. Ono hlavně záleží na ekonomických pobídkách, které stát filmařům nabídne. Jde hlavně o daňové záležitosti. To my na objektech ovlivnit neumíme.

Lukáš Gregor

správce mobiliáře na zámku v Náměšti Jak ses dostal k průvodcování na zámku, potažmo k roli správce zámeckého mobiliáře?

Pocházím z Třebíče, ale mám zde příbuzné, takže jsem na zámku začínal jako sezonní průvodce.

Stále ještě studuji historii a germanistiku na Karlově univerzitě.

Postupně se mi dostalo rozšířené působnosti jako správce mobiliáře zámku.

moderním, řekněme do roku 1948 či 1968. Nejméně oblíbeným tématem je u mne pravěk.

Jak dlouho zde již působíš?

Působím zde od roku 2000, na plný úvazek pak od roku 2006, a za tu dobu jsem si vytvořil k zámku a zdejšímu místu vřelý vztah.

Co všechno obnáší funkce správce mobiliáře a co děláš v zimě, mimo sezonu? Úlohou správce mobiliáře je spravovat inventář zámku čítající asi 7,5 tisíce čísel. V zimě je práce paradoxně více, ale jde o jiný druh práce. Nejprve se musí celý zámek zazimovat. To obnáší zateplení, uschování předmětů z cínu, přikrývají se rytiny a nábytek.

Všechno se čistí a leští.

Předpokládám, že tě historie eminentně zajímá a baví. Jakou oblast našich dějin máš nejradši a kterou naopak nejméně?

Já se zajímám spíše o regionální dějiny, ale nebráním se ani dějinám

Vraťme se ke zdejšímu zámku.

Jak se ti zde žije? Představa žít na zámku je poměrně romantická, jaká je realita?

Na zámku je nádherné prostředí, nesmírně inspirativní, ale žije se zde poněkud obtížně.

Je možné pro středoškoláka provádět na zámku?

Určitě je to možné. Během sezony se zde vystřídá asi 8 průvodců.

Dokonce někteří studenti, například cestovního ruchu, mají provázení na zámku jako povinnou praxi.

Každý hrad či zámek dělá pověst nebo strašidlo. Nabízí něco podobného i Náměšť?

V Náměšti žádnou typickou pověst ani strašidlo nemáme. Ale to neznamená, že se zde nestávají hůře vysvětlitelné věci. Na to si ovšem člověk zvykne. Zámek je tajemný už jen tím, jak například nábytek neustále pracuje. Už tradicí se u nás stalo pořádání prezentace zámecké kaple v noci osvětlené jen svíčkami.

Děkujeme za rozhovory Ptal se: Aleš Kolařík, 3. ročník

Anketa

Soutěž

Zjišťovali jsme, kolik z našich studentů zná zámek v Náměšti. Z celkového počtu dotázaných 287 vyplynul následující graf (204 studenti zámek navštívili, zbylých doufejme návštěvu plánuje). Dále jsme zjistili, že 88 studentů navštívilo zámek vícekrát.

Lehce nás zarazilo, že 11 studentů neví, že se v Náměšti nějaký zámek nachází, ale vzhledem k tomu, že se jednalo převážně o studenty nejnižších ročníků, je zde naděje, že je náš článek inspiruje, aby si své znalosti doplnili.

o volnou vstupenku do zámku v Náměšti. Podmínky soutěže najdete na Facebooku

83 Nenavštívili Navštívili

204

Soutěžní otázky: 1. Kterému rodu patří erb na obrázku?

2. Kterou významnou raritu můžeme vidět v zámecké kapli náměšťského zámku?

Odpovědi posílejte na scool-mag@seznam.cz

Natálie Plešáková, septima

27

Recenze

březen 2012 / www.scool-mag.info

Divadlo: Leoš aneb Tvá nejvěrnější Dne 30. ledna jsem navštívil brněnské divadlo Husa na provázku, abych zhlédl hru Leoš aneb tvá nejvěrnější, kterou napsali Milan Uhde a Miloš Štědroň, již jsou podepsáni také pod velikánem Husy, a to Baladou pro banditu. Režie se chopil Vladimír Morávek (film Nuda v Brně). Aby bylo jasné, nejedná se o hru pojednávající o Leoši Marešovi, ale o geniálním českém hudebním skladateli Leoši Janáčkovi.

Již při vstupu do divadla jsem pocítil zvláštní napětí, neměl jsem vůbec žádnou představu o čem, ani jaké to dnes bude, ale jelikož jsem v Huse nebyl poprvé, předpokládal jsem, že to bude minimálně pěkně strávený večer.

Na scéně se nacházel podlouhlý stůl zasypaný listím, z vrchu visela plastika koně a kolem stolu jsem napočítal šest plastik nahých žen.

A už to začíná: kolem stolu se seběhli vědci a prudce se začali dohadovat o tom, kdo vlastně Leoš Janáček byl. Byla zde spousta protichůdných názorů a závěr jsem si měl udělat sám při dalším aktu hry. Mladého Janáčka ztvárnil Martin Donutil, syn slavného herce.

Svým způsobem je po otci, je to dobrý herec, na druhou stranu je zcela originální a rozhodně otce nekopíruje. Příběh začíná jeho první láskou, jež je o čtyři roky mladší.

Janáček ji ale musí opustit, jelikož odchází na studia do Brna. Poté jsme byli svědky jeho dalších žen, je těžké říci partnerek, lásek, nebo něco podobného, protože jsem byl

Mladého Leoše Janáčka ztvárnil Martin Donutil

velmi zmaten tím, jaký k nim mohl mít Janáček vztah, působil velice chladně, ale takový rozhodně nebyl, spíše bych řekl, že se takto tvářil a své emoce ventiloval při psaní hudby. Hra ukázala zvláštní pohled na Janáčkův život, vyvodil jsem z toho, že jeho osobnost byla velice komplikovaná a obzvláště ženy to s ním neměly vůbec lehké, Janáček byl zkrátka umělec. Nikdo mu do hlavy neviděl, ale přesto se v jeho hudbě lidé nacházeli, lépe řečeno nacházeli tam své emoce, které prožívají. Já jsem se ale v tomto představení příliš nenašel, stejně jako vědci v počátku představení, hádaly se i hlasy v mé hlavě o tom, jaké představení skutečně bylo.

Hlavový vědec emocionálního zaměření byl přímo nadšený, plný melancholie, porozumění těžkému Mistrovu životu, ale Hlavový vědec racionálního zaměření hrou téměř pohrdal, nic se v podstatě nedozvěděl a nebyl schopen vyvodit jakýkoliv závěr a jakoukoliv srozumitelnou interpretaci o této ikoně české klasické hudby. I když

60%

mi představení párkrát vyvolalo úsměv na rtech, spíše jsem byl zaskočen rychlým spádem děje a umlčen silnými emocemi, které se mi honily v hlavě. Musím říci, že to byla nádherná hra, ale zase tolik jsem se nebavil, opravdu bylo co dělat, abych se v příběhu alespoň minimálně orientoval, a to se mi moc nelíbí. Když jsem si kupoval lístek do Husy, těšil jsem se na to, že se budu smát nebo alespoň odcházet s dobrým pocitem a že mi budou přes nohy klopýtat herci. Napůl se mi to splnilo: herci běhali po celém hledišti, ale dobrého pocitu nebo křečí v břiše, od toho jak jsem se smál, jsem se nedočkal. Divadlo bylo pěkné, ale znova mě tam asi nedostanete.

Hodnotím 60 %, 40 % strhávám za nesrozumitelnou interpretaci.

Pokud někdy budete mít melancholickou náladu a chuť řešit otázky, jež stejně nemohou být zodpovězeny, jděte se na toto představení podívat, v takovouto chvíli se vám to bude určitě líbit.

Mistr Janáček v pozdějším věku v podání Martina Havelky

Foto: www.provazek.cz

28

Jáchym Důjka, kvinta

Sonda do hlubin matematických znalostí

Větu: „Můžete nám, prosím, toto vypočítat?“ v poslední době zaslechlo mnoho studentů, ne každému se to však podařilo.

Tento příklad jsme objevili na sociální síti Facebook na stránce „Spevom k srdcu, srdcom k hudbe“. Nejprve nás udivilo ohromné množství „lajkujících“ lidí (více než 1200) a málo sdílejících (něco přes

240), což samotné svědčí o celkové matematické úrovni. Pod tímto obrázkem probíhala diskuze mezi uživateli připomínající ostrou hádku, někdy i se sprostými nadávkami, do které jsme se samozřejmě zapojili jako poutníci šířící osvětu. Nejvíc nás zaujal komentář nejmenovaného chlapce ve věku kolem sedmnácti let, cituji: „Sice propadam s matiky,

ale i ja vim ze je to 1 :DDD“. Jak si můžete povšimnout, nejspíš propadá i z češtiny :-). Nedalo nám to, a tak jsme se rozhodli udělat ve škole anketu. Naše výsledky si můžete prohlédnout na těchto grafech. Závěrem snad jen „Facebook je zlo!“

Správné řešení: 6:2(1+2)= 6:2(3)=6:2*3=3*3=9 Celkový počet dotázaných: Studenti-100, Členové pedagogického sboru-16

Studenti

Učitelé

Text: Martin Suchomel, kvinta Anketa: Martin Suchomel a Karolína Kittlerová kvinta

Jiný pohled na Leoše Představení Leoš aneb Tvá nejvěrnější v divadle Husa na provázku pro mě byla jen další návštěva divadla, protože i z minulých zkušeností jsem věděla, že očekávání, která bych do představení vložila, by mohla být mylná, a proto vždy mířím do Brna jen s pocitem, že jdu do divadla. Představení mělo za úkol ukázat skladatele jinak, ukázat jeho život a jakou roli v něm hrály ženy, ale zároveň mu představení neubralo na vážnosti. Stále to je významný skladatel, ať už jeho milostný život byl jakýkoliv.

Po zhlédnutí představení Balada pro banditu a Kníže Myškin je idiot jsem tušila, že ani toto představení nebude obyčejné, že stejně jako všechny předchozí bude hodně dramatické, zamotané, někdy nevhodně přehnané, někdy naopak toto dotáhnutí situ-

ace do extrému bude vítané, ale nikdy nesrozumitelné. Ze začátku bylo vše zamotané, na scénu naběhla spousta lidí, tři pánové (Prof. Dur, Doc. Moll, Dr. Křížek) hádající se o Janáčkovi. Uměl milovat, uměl zapsat lásku a zakomponovat ji do své hudby? Není lepšího důkazu než jeho vlastní život, který nám byl předveden, od prvního zamilování až po poslední lásku. Na jakou stranu se přikloníte?

Vidíme mladého Janáčka, který svojí cestou do Brna ztrácí svoji první lásku, ale rozhodně ne poslední.

Následuje život dospělého (M. Donutil), kde se setkáváme s ženami, které ovlivnily jeho život. Ať už jde o bytnou (A. Buršová) nebo o ženu, která zajistila jeho mnohá vystoupení, Amalii Wickenhauserovou (I. Hloužková), pokaždé se objevila jiná žena, která dokázala zamotat hlavu muži, který nijak nedbal na

své ani její závazky. Ale každý život musí skončit, i když si to Janáček, už jako starý muž (M. Havelka), neuvědomoval, jeho síly docházely a pár dnů po výšlapu na kopec onemocněl a umřel.

Bylo to hlučné, bylo to zamotané, ale tak živé. Herci dokonale ztvárnili vše. Láska v jejich podání doopravdy dokázala dojímat a bolest svírala útroby. Z projevu šílené nenávisti Leošovy manželky, dcery bývalé bytné, mi naskakovala husí kůže a mrazilo mě až do morku kostí. Jako vždy, když jsem v Huse na provázku, vzpomněla jsem na Baladu i na Myškina a uvědomila si, že i když jsem pokaždé do divadla šla bez očekávání, vždy jsem odcházela překvapená, plná všech emocí, které jen mohla daná hra poskytnout.

Natálie Plešáková, septima

29

Fotoreport

březen 2012 / www.scool-mag.info

Fotky z lyžáku - Lienz/ Dolomity Zasněžená romance Z lanovky pozoruji protější pás hor.

Dlouhé bílé oblasti vedoucí od samého vrcholku hory na sebe poutají pozornost určitě nejednoho lyžaře. Jsou to takoví, kteří by se jistě chtěli do těch míst podívat, včetně mě. Nižší část hory je hustě zalesněná, postupně k vrcholu jsou stromy čím dál osamělejší. Najednou se zvedne vítr, způsobený právě přilétajícím vrtulníkem. Obloha je úplně čistá a vše působí ledovým klidem…

N. Richterová První velké jízdy Je prostě krásně. Sluníčko svítí, sjezdovka je upravená a prázdná. Až na pár z nás, kterým již jsou jejich lyže „malé“ a zatoužili zkusit něco nového.

Vyskytují se zde nečekané kombinace. Na svahu můžete vidět několik výskajících postav ve svislé poloze nesetrvávajících moc dlouho. První jízdy na kotvě často končí na neočekávaných místech.

Diváci se také jistě baví.

K. Čapková

2

4

1 3

30

5

Kvinta na horách Vidím Aleše Benáčka, který se kutálí ze svahu, a jeho červenou kombinézu s nápisem DEATH je vidět až z druhého svahu. Po sjezdovce sjíždí černé auto s znakem netopýra. Na druhé straně svahu je Jáchym, jak jde ruku v ruce s yettim. (mírně upraveno ve Photoshopu) PaMa a VelA

Horská idylka Před sebou toho příliš nevidím, protože vykukuji zpoza lavičky a stojanu na lyže, za kterými jsme se schovávali během kruté sněhové bitvy, která se rozpoutala před chatou jednoho nejmenovaného horského střediska uprostřed polední pauzy. Mezi škvírami latěk se dá pozorovat jen několik podivně propletených lidí povalujících se v rozmočeném sněhu a nad nimi několik dalších lidí spolu s neúprosnou sprškou sněhu.

I. Puškarová

Soutěž

Fotila kvinta

Doplňte do bublin (vtipné) popisky, nejlepší otiskneme v dalším čísle a výherce obdrží výtisk ZDARMA Více na Facebooku

zábava Kapitola XXIII - Obchodník „Dobrý den,“ pozdravil malý princ. „Dobrý den,“ řekl obchodník.

Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít. „Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ. „Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“ „A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?“ „Co kdo chce...“ Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce...

KOMIKS

(úryvek z knihy A. Saint-Exuperyho - Malý princ)

„Jsou zloději, které zákon netrestá, třebaže kradou člověku to nejcennější – čas.“ Napoleon Bonaparte

31

Vojta Dyk, Mistr Čti-Wo

Pomáhej tím, že si čteš Přečti knihu a získej 50 Kč pro někoho, kdo potřebuje tvou pomoc

www.ctenipomaha.cz

SOUTĚŽ TŘÍD

Vyhrajte se svou třídou týdenní zájezd na Mallorcu Zapoj se do Soutěže tříd i ty a vyhraj se svou třídou týdenní letecký zájezd na Mallorcu s CK Fischer.

Soutěž tříd pro školní rok 2011/2012 v rámci projektu Čtení projektu probíhá od 1. října 2011 do 20. května 2012. Více info na: www.ctenipomaha.cz