SCOOL! 28

Obsah

květen 2012 / www.scool-mag.info

04 Poselství bohů 06 Mýty a fakta o pivu 07 Druhy piva 08 Mladiství a alkohol 09 Anglie, výlet za vodu 10 Pivovar Dalešice 13 Postřižiny 14 Rozhovor: Zdeněk Pohlreich 16 Cesta do hlubin profesorovy duše 18 Nicholas Winton 22 Sport: Z Roudnice přes Chile 24 Rozsudek 26 Rozhovor: Michal Hoskovec 28 Pivní kosmetika 29 Pivní recepty 30 Recenze: Prci, prci, prcičky 8 31 Recenze: Česká měna

Editorial

32 Pivovar Rosice 33 Maturanti se loučí 34 Zábava

Scool! časopis

Napsal: Jáchym Důjka

Drazí přátelé, právě jste si zakoupili nové číslo časopisu SCOOL! v pořadí již 28. Nyní s tématem PIVO. Připravili jsme pro vás skutečně nabité číslo, které sice pojednává o PIVU, ale neslouží jako propaganda alkoholických nápojů, nýbrž jako nahlédnutí do národního bohatství nás Čechů. Ne nadarmo se říká, že Češi jsou národ pivařů, když průměrně každý Čech vypije 160 litrů za rok. Já pevně doufám, že jako studenti, zejména mladších ročníků, do této statistiky příliš nepřispíváte. :-) Dále si můžete přečíst rozhovor se Zdeňkem Pohlreichem a soudcem okresního soudu. Určitě také nepřehlédněte články pojednávací o velkém hrdinovi, který se vyznamenal v nejtemnější době minulého století, Nicholasi Wintonovi. V neposlední řadě chci poděkovat všem, kteří se na časopisu podíleli. A vám přeji příjemné počtení.

SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 28, květen 2012 Šéfredaktor Jáchym Důjka, Kultura Natálie Plešáková, Sport Martina Zoblivá Grafika Jáchym Důjka Korektury Kateřina Bochníčková, Redakce Pavlína Žazová, Aleš Kolařík, Anna Faustmannová, Monika Doležalová Foto: Martin Suchomel Webmaster Dominik Butschek, Martin Suchomel

email: scool-mag@seznam.cz, tel: 732 659 640

2

cover design: Jáchym Důjka tisk: Pamiro Rosice

MIXER GYMNÁZIUM ORMOŽ Je čas, aby i naše škola začala navazovat kontakty s podobně zaměřenými školami v Evropské unii. Při odhalování pamětní desky spisovateli Rajmundu Habřinovi jsme mohli hovořit s velvyslankyní Slovinské republiky paní Smiljanou Knez. Paní velvyslankyně nám zprostředkovala kontakt s gymnáziem, které je také na venkově a jeho studenti jsou z podobných obcí a měst jako vy. Je to Gymnázium Ormož (http://386.gvs.arnes.si/).

Napsali jsme úvodní dopis ředitelce školy a dostali odpověď. Nyní se budeme připravovat na první návštěvu vedení školy a zástupců pedagogického sboru. Bude to ale především spolupráce studentů obou škol. Vyzývám vás tedy k přípravě nejrůznějších projektů, které bychom chtěli se studenty a učiteli Gymnázia Ormož realizovat. Může to být na úrovni tříd, sportovních kolektivů, zájemců o konkrétní vědní obor i v podobě osobní korespondence. Jako komunikační jazyk je prozatím zvolen jazyk anglický. Věřím ale, že během času se naučíme i základy slovinského jazyka a naši partneři zase jazyka českého. Vždyť jsme Slované!!!

Garanty začínající spolupráce jsou v naší škole zatím Mgr. Eva Kokešová a Mgr. Radka Dolíhalová. Na ně se můžete obracet se svými podněty pro budoucí spolupráci. Můžete se také stát garanty konkrétní formy spolupráce. To platí jak pro studenty, tak i pro učitele.

S postupem spolupráce, s programem i plány budete seznamování na školních vývěskách, ve školním časopise i na www stránkách školy.

PhDr. Petr Kroutil, ředitel školy

Okresní přehlídka SOČ

Ve čtvrtek 12. dubna proběhla na Gymnáziu T. G. Masaryka Zastávka okresní přehlídka STŘEDOŠKOLSKÉ ODBORNÉ ČINNOSTI. Práce, které byly zaměřeny na různá témata v pěti soutěžních oborech, přijelo prezentovat sedm studentů z gymnázií Zastávka, Židlochovice a Šlapanice a dva studenti ze střední školy z Ivančic.

Studenti měli možnost vybírat z 18 oborů, v letošním ročníku si vybrali témata ze zdravotnictví, zemědělství, pedagogiky a psychologie, historie a humanitních věd. Všech devět prací bylo kvalitně vypracováno a porotou doporučeno do krajské přehlídky.

Vítězové převzali CERTIFIKÁT od ČESKÉ SPOŘITELNY, a.s., která je generálním partnerem SOČ a všichni zapojení studenti obdrželi knižní poukázku a diplom.

Autor: Mgr. Lucie Malá, koordinátor soutěží okresu Brno-venkov

účastnice soutěže Pavlína Žažová

Gratulujeme vítězce!

Vítězkou v naší historické soutěži se stala Marie Drncová z 1. ročníku.

Blahopřejeme!

Správné odpovědi: 1. Erb Žerotínů 2. ojedinělá plastika “Sedícího Krista” (Ecce homo)

3

Téma

květen 2012 / www.scool-mag.info

Poselství bohů aneb Kdo nám to první zavařil?

Je těžké začít psát o pivu a neopakovat se. Každý z nás má jistě o tomto tématu svou představu a také svůj názor. Pivo je pro nás, pro Čechy, fenoménem, kulturním bohatstvím, ale i náboženstvím, a pro mnohé představuje i zákon. Jsme národ, který dokáže bojovat za to, co má rád, proto se nemůžeme divit, že pivo tak značně ovlivňuje náš společenský život.

Pokusím se tedy neopakovat se a začal bych, poněkud netradičně, slovy Tadeáše Hájka z Hájku, jež podtrhují náš vztah k pivu, bez kterého si svou kulturu nedokážeme představit: „Nápoj tento jest velice zdravý a velmi výživný, ducha našeho upevňuje a mysl utužuje a rozveseluje.“ V srdci Mezopotámie Pivo je téměř nejstarším člověkem vyrobeným nápojem na světě. I největší znalec piva a nejvěrnější piják by váhal, pokud bychom před něj postavili sklenici prvního piva, které se vařilo před 6000 lety v Sumeru. Rozhodně nemůžeme mluvit o „Sumerském zlatu“. Sumerské pivo bylo tmavý, velmi zakalený nápoj, který obsahoval nepříjemně hořké žmolky. Metodu výroby postupně převzali Babyloňané, kteří začali vymýšlet různé příchutě například přidáváním ovoce.

Pivo mezi pyramidami Pivo se obchodem dostalo do Egypta. Kvalita nebyla nikterak úchvatná, ani to však vytrvalé Egypťany od pití tohoto nápoje neodradilo. Právě u nich můžeme vidět předobraz dnešního vysedávání u piva, které se postupně stalo národním nápojem, co lidi spojoval, neboť byl dostupný i těm nejnižším vrstvám. Není divu, že se právě v Egyptě stalo

4

pivo součástí léčebných procedur a medicíny.

„...Pivo bylo, je a bude součástí světové historie, i té naší národní...”

Antikou … s pivem Zmínky o pivu najdeme také v kulturách starověkého Řecka a Říma.

Pivo se stávalo pevnou součástí oslav a her. Nápojem číslo jedna nadále zůstávalo víno, ale právě z latiny pochází základ slova „pivo“ u mnohých národů (bibere = pít).

Za klášterní zdí Prostor středověkého kláštera je téměř izolovaným prostředím, proto není divu, že se zrovna mniši stali nositeli pivní tradice a skvěle ovládali toto řemeslo. Právě středověkem začíná vznikat pivní tradice, kterou známe dnes. Pivním centrem se stává střední Evropa, i když se pivo obchodem podívá i do jiných částí

světa. Udělovala se privilegia a práva na vaření piva.

Pivo se tak postupně stávalo uznávaným a oblíbeným nápojem a tento status si ponechalo až do dnešních dnů.

V klášterech ještě na chvíli zůstaneme, avšak vydáme se do knihovny. Proč? Abychom otevřeli Bibli a zapátrali po pivu také tam. V této knize najdeme až překvapivě mnoho zmínek o pivu, které mají buď charakter přísloví, nebo jsou součástí jednotlivých knih, nejčastěji Starého zákona. Malý příklad za všechny: „Prolhaný podvodník přišel se slovy: „Víno a pivo, tak zní mé proroctví.“ To byl prorok pro tento lid.“ (Micheáš 2:11) Cesta k modernímu pivu Pivní horečka zachvátila v průběhu novověku téměř celý svět. Nejinak tomu bylo v Americe, pivo zde vytvořilo ostrou konkurenci destilátům. Vždyť Benjamin Franklin prohlásil: „Pivo je důkazem toho, že Bůh

nás miluje a chce, abychom byli šťastni.“ Pivo hrálo významnou roli i na politické scéně. Americký prezident Roosevelt byl zvolen prý pouze proto, že zrušil prohibici alkoholu. V průběhu 19. a 20. století se pivovarnictví stává důležitou složkou hospodaření, snaží se neustále zlepšovat a zkvalitňovat vlastnosti piva. Tak je tomu i u nás.

Národ pivařů Vaření piva má u nás ohromnou tradici. Téměř nikdo si dnes již nedokáže představit nedělní oběd bez skleničky řízného ležáku, piva kvasnicového, černého a mnoha dalších. Každá země má své pivo, ale žádná jiná země než ta naše, nemá takové světové fenomény, jakými jsou Budvar, Pilsner Urquell nebo Starobrno.

V žádné jiné zemi nenajdete tolik pivních stran a spolků, bezpočet muzeí a kulturních akcí spojených s pivem.

V tomto směru nám mohou konkurovat pouze naši nejbližší evropští sousedé. Vždyť na každého Čecha připadá téměř 144 litrů piva/rok, průměrný Němec pak vypije ročně 107 litrů/rok a Rakušan 106 litrů/ rok. Pivní tradice ovšem nedělají jen světoznámé pivovary. Na vzestupu jsou v současné době právě malé pivovary, vyrábějící pivní speciality – piva exotická a netradiční. V tomto ohledu jsme my Češi poněkud skeptičtí a konzervativní, ale v současnosti se i tato situace pomalu mění.

Pivo bylo, je a bude součástí světové historie, i té naší národní.

Stalo se tradicí, kultem i poselstvím příštím generacím. Bez piva bychom chtě nechtě ztratili identitu, ve světě bychom byli známí pouze jako „ti s Prahou“.

Pokud se chceme zachovat a držet při sobě, musíme dál s láskou a vytrvalostí anglického

Smíchovský pivovar - historické foto chrta pečovat o naše pivo a vracet se k původním recepturám a tradicím.

Která vláda zdraží pivo, padne Švejk

Zajímavosti:

… v Chammurapiho zákoníku je zmínka o kvetoucí pivovarské činnosti a zákonem byl stanoven obsah mladiny v pivě a jeho cena. Porušování se trestalo smrtí utopením. …podle starých Egypťanů vynalezli pivo bohové. Prý sám bůh slunce Re naučil člověka připravovat pivo.

Vaření piva v Mezopotámii Aleš Kolařík, 3 ročník

5

Téma

květen 2012 / www.scool-mag.info

Mýty a fakta o pivu „Desítka“ = 10 % alkoholu MÝTUS Zřejmě jeden z nejrozšířenějších mýtů o tomto zlatavém moku (až 81 % populace si myslí, že „dvanáctka“ má 12 % alkoholu!!).

Stupně neudávají množství alkoholu, ale množství použitého sladu. Čím více sladu, tím více je v pivu zkvasitelných látek (např. cukrů). Pivo s vyšším množstvím použitého sladu má lepší chuť.

Většina piv obsahuje 4–5 % alkoholu.

Pivo má negativní vliv na mozek ZÁLEŽÍ NA MNOŽSTVÍ V nedávné americké studii byly srovnávány výsledky řešení hádanek a rébusů mužů, kteří vypili dva půllitry piva, a zcela střízlivých. Výsledek byl překvapivý. Zjistilo se, že alkohol v malém množství podporuje myšlení, a tedy ne zcela střízliví muži měli lepší výsledky (vyřešili více hádanek za kratší čas) než ti střízliví. Při dlouhodobém požívání ve větším množství je pivo jako každý alkohol škodlivý.

Nealkoholická piva neobsahují alkohol MÝTUS Od názvu nealkoholické pivo bychom sice čekali, že procento alkoholu bude opravdu nulové, ale opak je pravdou. I pivo, které je označeno jako nealkoholické, může obsahovat nějaké stopové množství alkoholu (obvykle nepřesahuje 0,9 %). Takže pokud skutečně nechcete ani promile alkoholu, musíte hledat pivo s „nulovým obsahem alkoholu

Z piva se tloustne ZÁLEŽÍ NA MNOŽSTVÍ Názory na tento bod se značně liší. Na jednu stranu je pivo sice méně kalorické než např. mléko, latté, většina alkoholických nápojů nebo pomerančový džus. Každé pivo má v sobě také hořké látky, které podporují trávení. Na druhou stranu ale právě tyto látky také podporují chuť k jídlu, což je pravděpodobně důvod, proč se tento mýtus často objevuje.

Ze dvou piv ještě nikdo nikdy neztloustl (pokud si tedy k nim nedal několik balení brambůrek). Čím sytější barva, tím lepší chuť MÝTUS Přirozenou barvu pivu dodává slad, ale spousta výrobců zneužívá tohoto mýtu a pivo „uměle“ dobarvuje. V kvalitním pivě by se neměla však žádná barviva nacházet. Proto ne vždy platí, čím tmavší, tím lepší.

Čím je pivo vychlazenější, tím lépe bude chutnat MÝTUS Jistěže teplé pivo příliš neosvěží a ani není chuťově dobré, ale příliš vychlazené také ne. Pocit chladu totiž potlačuje chuťové vjemy na povrchu jazyka. Ideální teplota piva by se měla pohybovat mezi 4 °C a 10 °C.

Podle pěny poznám čistou sklenici PRAVDA Pokud si nejste jisti kvalitou hospody, kterou jste si vybrali, pořádně prozkoumejte sklenice hostů. Dokonale čisté sklo poznáte podle kroužků pěny, které po každém napití zůstanou na stěně sklenice.

Pivo obsahuje hodně cukru MÝTUS Přestože slad obsahuje maltózu (cukr), je skoro všechna spotřebována kvasinkami na alkohol a oxid uhličitý. Konečný produkt, který se dostane k zákazníkům, obsahuje cukru jen minimální množství.

Některá piva jsou zásaditá, a proto jsou zdravější MÝTUS Obecně platí, že tělu více prospívají zásadité potraviny a nápoje než kyselé, a proto by bylo krásné tomuto mýtu uvěřit. Panuje sice názor, že plzeňská piva jsou zásaditá, ale není to pravda. pH českého piva se pohybuje mezi 4,1 až 4,9 (je tedy slabě kyselé). Mýtus zřejmě vznikl z toho, že plzeňské pivo působí dobře na trávení a proti překyselení žaludku. A protože platí, že kyseliny se neutralizují zásadami, vznikla z toho myšlenka, že pivo je zásadité.

6

Čím více bublinek pivo má, tím je lepší MÝTUS Bublinky oxidu uhličitého se v pivu vytváří přirozeně v průběhu zrání a do piva by se nijak neměly přidávat. Je to ovšem podobné jako u sladu (viz Čím sytější barva, tím lepší chuť). Kromě správného „řízu“ mají tyto bublinky na svědomí i pěnu při čepování, proto jestliže „padá“ pěna moc rychle, zjevně bylo pivo uměle dosyceno při filtraci. Pivo má správný říz, když po napití pocítíte osvěžující účinek, který vás podněcuje k dalšímu napití, ale neštípe do jazyku.

Pivo odvodňuje PRAVDA Ačkoliv obsahuje 92 % vody, je to stále alkohol, který schopnost odvodňovat (podobně jako káva) prostě má. Proto máte-li žízeň, sáhněte raději po nealkoholické verzi.

Anna Faustmannová, sexta

http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=740810 http://www.pijtesmirou.cz/mirova-skola/myty-afakta-o-pivu http://www.4beer.cz/myty--nebo-fakta--co-se-rika-o-pivu/ http://ekonomika.idnes.cz/vetsi-riz-neznamenalepsi-chut-o-pivu-koluje-rada-mytu-p1c-/testaspx?c=A100324_110801_test_vem

Druhy piva Všichni určitě víte, že existují piva světlá a tmavá, výčepní a ležáky, ječná a pšeničná a (ruku na srdce) i ti mladší z nás jistě mají představu, jak takové pivo chutná. V čem se ale liší jejich výroba? Pojďme na následujících řádcích alespoň laickým okem nahlédnout pod pokličku pivovárenských sudů.

Nejstarší dělení vychází z koncentrace původní mladiny, která se určovala výpočtem koncentrace alkoholu a skutečného extraktu. Podle této hodnoty se piva dělila na výčepní (do 10 % hm.), ležáky (11–12,5 % hm.) a piva speciální (12,5 % hm. a více).

Roku 1997 vznikla dvě nová rozdělení, a to na čtyři skupiny a jedenáct podskupin. Na skupiny se pivo dělí podle barvy, dělíme je tedy na piva světlá, polotmavá, tmavá a řezaná. Vše záleží na tom, jaké slady použijeme – světlé na světlá piva, tmavé na tmavá, oba druhy s karamelovými a barevnými slady na piva polotmavá a řezaná vzniknou smícháním piva světlého a tmavého.

Podle extraktu původní mladiny před zakvašením (EPM), obsahu alkoholu nebo způsobu konečné úpravy je rozdělujeme na podskupiny, například na piva lehká (obsah energie maximálně 1300 kJ/l), pšeničná, kvasnicová, nealkoholická a ochucená.

Posledním možným kritériem dělení je způsob kvašení – máme svrchně a spodně kvašená piva. Svrchní kvašení probíhá při 15–20 °C a za použití jiného typu kvasinek než kvašení spodní, pro které je navíc potřeba teplota nižší (8–14 °C).

Speciály – co si nesmíte nechat ujít Zelené pivo Můžete si je vychutnat pouze jednou za rok na Zelený čtvrtek. Je vyrobeno z ječného sladu a svou barvu získalo díky přídavku bylinného extraktu. I když vám nazelenalá barva pěny může připomínat spíše Vanish při čistění koberce, věřte, že si rychle oblíbíte jeho jemnou chuť a příjemnou hořkost.

Svatojánské pivo I tato specialita k nám dorazí jen jednou ročně, a to 24. června. Jeho sytě červená barva vzniká jedině díky přírodním produktům, čili je bez jakýchkoliv umělých přísad. Dokonce má i antioxidační účinky, takže jeho pitím vlastně uděláte něco pro zdraví.

Modrá Kometa Dalším z produktů Starobrna je tato jedenáctistupňová pocta brněnským hokejistům. Poprvé byla představena v září 2011 na oslavu začátku hokejové sezóny, nyní je tu znovu díky postupu Komety do play-off.

Získat takto modrou barvu byla opravdová výzva a sládci se nakonec rozhodli použít borůvky. Jak se jim to povedlo, můžete sami posoudit ve vybraných prodejnách v blízkosti Kajot Arény.

Pepřové pivo: Pivovar Velké Březno přišel k masopustním oslavám s novým dvanáctistupňovým pivem. Jeho chuť je výjimečná díky přídavku extraktu ze zeleného pepře, který by měl napomoct trávení po bujarém hodování.

http://www.blesk.cz/clanek/system-servisni-specialy/155003/pivni-special-10-nejznamejsich-mytu-o-pivu.html http://www.pivnichlazeni.cz/nejcastejsi-myty-o-pivu.html http://www.kaloricketabulky.cz/napoje/napoje-alkoholicke/ Zdroj: www.svet-piva.cz

Nikola Valešová, sexta

7

Okénko preventisty

květen 2012 / www.scool-mag.info

Mladiství a alkohol V dnešní době stále častěji se objevující téma. Když uvidíte opilé dvanáctileté dítě ve značkovém oblečení, tak si pomyslíte, jaký je to nevychovaný a nevděčný „spratek“. A přitom za jeho závislost mohou nejvíc právě jeho rodiče! Školy mají stále jen omezené prostředky, jak bojovat s konzumací alkoholu dětmi. Preventivní programy sice dosahují určitého efektu, dítě je však mnohem víc pod vlivem svých vrstevníků a rodičů. Právě rodiče a jejich způsob života, který děti napodobují, rozhoduje, zda bude mít člověk v mládí i později v dospělosti problémy s alkoholem. Podle Ladislava Csémyho z Psychiatrického centra Praha jsou přitom fakta o postoji mladistvých k alkoholu velmi nepříznivá.

Pijí u nás děti alkohol v porovnání s dalšími evropskými zeměmi více nebo méně?

Co se týká statistik ohledně pití alkoholu a obecně dalších neřestí jako je konzumace drog, cigaret a gamblerství dosahuje v nich Česká republika opravdu nadprůměrné výsledky (viz tabulka). V našem regionu je typické, že se normy dospělých přenášejí na děti - to znamená, že děti nejen pijí alkohol, ale pijí ho často a ve velkých dávkách. České děti navíc začínají pít velmi brzy, první zkušenost s alkoholem mají kolem 12 let, což je dřív než celoevropský průměr. V náš neprospěch také svědčí nejnižší míra abstinence v Evropě - jen málo dětí mladších 15 let nepije alkohol nikdy.

Jaké jsou důvody tak nelichotivých výsledků?

Zčásti to lze vysvětlit sociálně kulturními faktory. I když v Evropě dochází ke sbližování kultur, rozdíly přece jenom nadále existují. Ve Skandinávii byla dostupnost alkoholu dlouhodobě uměle omezována - výsledkem je, že se tam alkohol nepije často, ale když už se k němu lidé dostanou, tak pijí opravdu hodně.

V jižní Evropě se zase pije často, ale zpravidla jde o malé množství vína podávaného k jídlu. Mezi tím je středoevropská tradice, která je typická pro ČR, Německo, ale i pro Velkou Británii - v těchto zemích se pije často a lidé konzumují velké dávky alkoholu. A u nás je navíc výroba a konzumace piva spojena s národní hrdostí. Spotřeba piva dosahuje 160 litrů na osobu ročně, což je nejvíc na světě, a mnoho lidí je na to opravdu pyšných. Konzumace alkoholu je mezi dospělými

8

velmi rozšířená a pití nadměrných dávek obecně velmi tolerováno. To se pochopitelně přenáší na děti, které se učí napodobováním. Zejména v před adolescentním věku děti velmi silně vnímají, co dělají a jak se chovají rodiče, a to je pro ně směrodatné a správné.

přiznává ke konzumaci destilátů, ale ještě častější je pití míchaných alkoholických nápojů: becherovky či fernetu s tonikem, džusu s vodkou apod.

To si vysvětlujeme tím, že si málokdo všimne, že dítě nepije nějakou limonádu, a přitom tyto nápoje obsahují relativně velké množství alkoholu.

Z výsledků vašich výzkumů vyplývá, že pravidelně pijí i mladší děti. Znamená to, že rodiče tolerují nejen pití u adolescentů, ale i u menších dětí?

Určitě. A kupodivu to platí i u kouření.

V jednom výzkumu jsme se dětí ptali i na kapesné a některé děti, kterým ještě nebylo 15, uváděly, že v kapesném je zahrnuta částka, kterou jim rodiče dávají na cigarety. Rodiče tedy nejen vědí, že dítě kouří, ale ještě mu dávají peníze na tabák. Podobné je to s alkoholem. Většina rodičů považuje za úplně normální, že při rodinné oslavě se děti mohou napít.

Toleruje to rodina, toleruje to širší společnost, setkal jsem se i s tím, že někdy nad tím přivírají oči i ve škole, kdy třeba učitelé vědí, že si děti na školním výletě koupí nějaké víno, ale nijak proti tomu nezasáhnou. Kdyby postoje dospělých byly jiné, neměli bychom takové problémy s alkoholem u dětí a mladistvých. A teď jde o to, zda společnost má zájem něco na tom změnit.

Jak se děti k alkoholu dostávají?

Když se dětí ptáme na první zkušenost s alkoholem, nejčastěji uvádějí, že to bylo při nějaké rodinné oslavě. Později - ve 13 či 14 letech - už se scházejí samy a nemají potíže koupit si alkohol v supermarketu, když předstírají menší nákup pro rodinu. Problém je v tom, že u nás není prodej alkoholu licencovaný, jako je tomu v mnoha jiných zemích (např. ve Velké Británii). Pokud tam obchodník nedodrží určité podmínky, licence mu je odebrána, tím pádem alkohol dětem neprodají, protože se bojí o živnost. U nás se alkohol prodává prakticky všude, dokonce i ve zdravotnických zařízeních. Jeho dostupnost je u nás enormní a není zájem ji regulovat. Přitom výzkumy ukázaly, že preventivní programy mají relativně nízký dopad na spotřebu alkoholu a že největší vliv mají opatření týkající se omezování dostupnosti alkoholu široké veřejnosti.

Jakým způsobem u nás děti začínají pít a co pijí nejvíc?

Nejvíc pijí pivo, a to chlapci i dívky.

Pivo je nejpřijatelnější, nejrozšířenější a nejdostupnější a zároveň je prvním alkoholickým nápojem, s nímž se děti obvykle seznámí. Poměrně značné procento dětí školního věku se

A všechno je rázem složitější podle podkladů školního metodika prevence Mgr. Radka Malého zpracovala Anna Faustamnnová

http://alkohol-alkoholismus.cz/deti-a-alkohol/v-prevenci-alkoholismu-je-nejdulezitejsi-vzor-rodicu#ixzz1tilLPyKO

Anglie, výlet za vodu busem. Takže Bath jsme si moc neužili.

Druhý den v Avebury bylo krásně. Téměř pastelově zelený trávník a mírné sluníčko nás donutilo usmívat se. Byli jsme tedy všichni milejší a nadšenější pro koniny.

Jako například zabít patnáct minut volného času hraním lidské dámy.

Stonehenge. Ne tak velký, ne tak skvělý a ne tak přístupný, jak jsme si představovali, ale i přesto nás nadchl.

Nikde jsme se snad nefotili tak dlouho jako u Stonehenge. S neuvěřitelnou rychlostí nás napadaly nové a nové pohledy, ze kterých by se dalo fotit, nové teorie o vzniku a účelech tohoto místa.

Do autobusu nás musel nahánět pan učitel Malý.

Salisbury nás zasáhla už z dálky. Město bylo půvabné, ale katedrála ho mnohokrát převyšovala. Nejen její velikost a vzhled, ale i ta jednoduchá nejednoduchost se kterou stála na prostém zeleném plácku. A pak její útroby. Propracovaně zdobená klenba, vyřezávané lavice s anděly, vitráže se svatými a duchovní síla místa. To vše nám bralo dech....

Lacock Abbey Většina z nás jela do Anglie poprvé.

Nevěděli jsme, co nás čeká. Spousta našich známých nám ji popisovala jako velmi krásné místo s milými lidmi a mimořádnými zvyky. Popisovali ji jako zemi s krásnou přírodou a s osobitým kouzlem, ale nikdo neočekával, že nám Anglie skutečně vyrazí dech.

Od srazu u autobusu až po loučení u něj nenastala chvíle, na kterou bychom vzpomínali s vráskou na čele.

Když jsme přijížděli k anglickému pobřeží, sžírala nás nervozita. Co jsme vlastně skutečně věděli o Spojeném království? Kromě deště a nějakého minima co jsme si zapamatovali z hodin dějepisu, téměř nic. Co můžeme čekat od Angličanů? Co od měst a památek na které jsme se tak těšili? Jaká bude naše rodina? Domluvíme se?

Po prvním setkání s rodinou nás většinou otázky tohoto typu přešly a nahradily je vtipné hlášky a předhánění se o to, čí rodina je lepší.

Město Bath bylo velmi zvláštní. Na mě působilo ponuře. Fakt, že většina domů vypadala stejně (žádný neměl veselou barvu), padal déšť, který nekompromisně stékal po tvářích a tvořil na zemi velké louže, kterým jste se za boha nemohli vyhnout, a foukal silný vítr, nebyl nejhorší. Nejhorší byli audioguidy. Jak se nám tyto malé přístroje za jediný týden dokázaly zprotivit! Navíc jsme byli unavení z dlouhé cesty auto-

Glastonbury Abbey Pozor! článek není celý, zbytek si můžete přečíst na stránkách: http://scool-mag.blogspot.com/ Sára Hloušková, kvarta

9

Téma

květen 2012 / www.scool-mag.info

Pivovar Dalešice Ve druhém pokračování našeho putování určitě potěšíme značnou část našeho čtenářstva. Zavítáme do malé obce Dalešice ležící v jihozápadní části třebíčského okresu, abychom společně navštívili místní pivovar, tolik proslavený nejen filmovými Postřižinami Jiřího Menzla, ale hlavně výborným pivem Pivo za císaře pána V Dalešicích nás přivítalo deštivé a chladné počasí. To se však stalo první a zároveň poslední kaňkou naší návštěvy. Hned před hlavní bránou a poté také při pohledu na slavný kanál z Postřižin jsme si uvědomili kam vstupujeme. Do objektu, který už svým stavem a využitelností vzbuzuje úctu, navíc se do zdejších zdí nezapomenutelně vryly střípky vzpomínek na filmové Postřižiny, které na každém kroku evokuje jakákoliv maličkost.

Naším průvodcem areálem se stal pan Voneš, marketingový manažer pivovaru.

Prohlídku jsme zahájili v muzeu rakousko – uherského pivovarnictví.

Zde jsme měli možnost nahlédnout do původní varny, ve které se pivo vařilo nepřetržitě od roku 1882 až do roku 1977.

Na obrázkových tabulích, které jsou součástí celého muzea, se můžete dozvědět něco z historie pivovaru, ale hlavně o nejdůležitějším majiteli celého

10

pivovaru – Antonu Dreherovi, rakouskému podnikateli za jehož řízení se pivovar nejvíce rozvíjel.

Koupající scéna Hnacím motorem pivovaru byl tzv. systém transmisí. Jednalo se o zcela jednoduchý systém provozu pivovaru jedním parním strojem. Po prohlídce staré varny pokračujeme

dále. Zanedlouho náš zájem vzbudí dřevěná káď. Na mysli nám opět vytane paralela s filmovými Postřižinami. Ano, je to káď, respektive její replika, ze slavné koupající scény, ve které se čvachtala Maryška Magdy Vašáryové.

Exponát z Muzea rakousko-uherského pivovarnictví

Bc. Petr Voneš,

marketing manažer pivovaru

Nacházíme se v malé obci, v Dalešicích asi 20 km jihozápadně od Třebíče. Kdy a proč právě zde vznikl pivovar?

O vzniku pivovaru můžeme mluvit v souvislosti s koncem 16. stol. Vznik pivovaru souvisí s místním klášterem, při kterém právě pivovar vznikl.

Později koupili panství Kraličtí z Kralic, kterým se dostalo várečného práva. Největší rozvoj pivovar zaznamenal za správy významného rakousko – uherského podnikatele Antona Drehera v 19 stol.

(Pokračování na následující straně)

Z moderního provozu www.pivovar-dalesice.cz

V moderním hávu Druhým okruhem prohlídky, který je dostupný návštěvníkům, je dnešní výroba piva v Dalešických podmínkách a středověké ležácké sklepy. Z těžkých železných varen se rychle přeorientujeme na lehčí nerezové. Přece však narážíme, na dnes již málo používanou raritu, otevřenou spilku – „bazének“, ve kterém pivo kvasí. Prakticky žádný z velkých českých pivovarů ji dnes již nepoužívá.

Pivovar je dnes malou akciovou společností čítající asi 20 zaměstnanců. Samotné vaření piva má na starosti sládek pan Kříž, jehož předchozí štací bylo vaření zlatavého moku v Japonsku.

Nejen na pivo Hřebem návštěvy pivovaru se pro mnohé může stát třetí okruh prohlídky zaměřený na středověké ležácké sklepy a ochutnávku piva přímo z tanku. V ceně vstupenky je také památeční půllitr s logem pivovaru.

Po prohlídce sklepů se ocitáme opět na hlavním dvoře pivovaru.

Naše další kroky vedou do místního stylového hotelu, který je rozdělen do tří částí. Každá z těchto částí se nalézá na jiném místě, v jiném prostředí, a má tak své neopomenutelné kouzlo. Nás nejvíce oslovila část A s výhledem na hlavní

pivovarský dvůr. Hotel tak slouží jako vítané místo odpočinku po namáhavém dni návštěvníka.

Lidé, kteří zavítají do Dalešic, mají možnost vybrat si z nepřeberné škály kulturních akcí. Pivovar tedy nenabízí jen kvalitní a dobré pivo a jídlo, ale také mnoho různých aktivit spojených s výlety po okolí nebo s bohatým programem pivovarské sezony, která je prakticky celoroční. Posledním a neopomenutelným místem naší prohlídky je stylová restaurace, kde můžete uhasit žízeň žejdlíkem piva a také něco sezobnout.

Pivovar skrývá, krom piva, jednu velikou specialitu. Ve spolupráci s místním cukrářstvím vznikly medové sušenky – sladovky, které se stanou jistě vítaným zpestřením vašeho pobytu v pivovaru.

Pivovar svou citlivou rekonstrukcí neztratil nic ze své malebnosti, ba naopak. Stal se Mekkou kulturních akcí, své návštěvníky jistě osloví a bude o ně také dobře postaráno. Je dobře, že pouze Postřižiny netáhnou lidi do Dalešic, i když jsou s touto legendou české kinematografie neodmyslitelně spjaty. Papír skýtá omezený prostor, slova a věty nestačí. Proto si určitě najděte čas na výlet do Dalešic.

Aleš Kolařík, 3. ročník

11

Téma

duben 2012 / www.scool-mag.info

...Pokračování z předchozí strany Dalešický pivovar známe především z filmových Postřižin.

Přibližte nám jej z jiné stránky.

V současnosti je pivovar malou akciovou společností, která má asi 20 zaměstnanců. Sládkem je pan Kříž, který k nám přišel z Japonska.

Kromě vaření piva provozujeme také restauraci, muzeum a hotel.

Už jsme to nakousli. V areálu pivovaru se nachází stálá expozice rakousko – uherského pivovarnictví. Na co by jste upozornil?

Největší vzácností v muzeu je asi jednoduchý systém transmisí, tedy jeden parní stroj pohání celý pivovar. Máme zde také parní kotel a původní varnu, tedy věci neodmyslitelně patřící k soudobým pivovarům.

Být v pivovaru a nezeptat se na pivo by byla obrovská chyba. Jaká piva zde vaříte?

V současnosti vaříme Dalešickou jedenáctku, Májový ležák, Fledermaus (třináctka – pozn. Red.) a vyjímečně také jazzový ležák Kouřící králík.

Které z těchto piv máte osobně nejraději?

Mým nejoblíbenějším je Májový ležák.

Jste držiteli poměrně mnoha

ocenění (např.: Jarní cena českých sládků 2009 – pozn.

Red.). Jaká cesta k nim vede?

Určitě cesta kvalitní a poctivé práce. Zakládáme si na kvalitě surovin, bez kterých by naše pivo nemělo takovou šanci obstát.

U surovin ještě zůstaneme.

Odkud kupříkladu berete chmel a vodu?

Kvalitní suroviny jsou základem každého piva. Chmel máme tradiční žatecký, vodu bereme z Vranova.

Máte nějaký speciální postup při výrobě, či nějaké podnikové tajemství?

Pivo vaříme podle staré receptury, žádné speciální příměsi nepřidáváme. V souvislosti se starým postupem je dobré jmenovat poměrně velkou vzácnost, kterou je v dnešní době otevřená spilka. (bazénky, kde dochází ke kvašení – pozn. Red) Čeho si na vašem pivovaru ceníte nejvíc?

Nejzajímavější a nejcennější je pro mne práce s pivovarem jako s historickým objektem, který má své kouzlo. Navíc cesta k dnešní podobě objektu nebyla jednoduchá.

V průběhu celého roku je pivovar centrem mnoha kulturních

Akce v pivovaru Dalešice 19.5. Pivovarský duatlon 20.5. Festival deskových her 9.6. Setkání historických vozidel 17.6. Setkání dechových hudeb 22.-23.6. Postřižinské slavnosti 24.6. Dětský den s vystoupením Michala Nesvadby 13.7. Bratři Nedvědové 14.7. Barel Rock 2.8. Tomáš Klus 12

akcí. Jak se vám daří nalákat návštěvníky?

Postupně se snažíme návštěvníky nalákat. K dispozici je stylová restaurace a hotel.

Snažíme se rozvíjet povědomí o našem pivovaru. Myslím si, že každý má šanci si vybrat z rozmanitého programu to, co mu sedí nejvíc. Momentálně půjčujeme také elektrická kola, která mohou být dobrým zpestřením návštěvy pivovaru.

Jezdí sem také známé osobnosti?

Každý rok na na Postřižinské slavnosti zavítá pan Menzel.

Byl zde také operní pěvec pan Dvorský.

Většinu z vašeho nabytého kalendáře kulturních akcí máte na vašich stránkách.

Na co by jste vy osobně pozval studenty Gymnazia?

Určitě na Postřižinské slavnosti.

Na promítání Postřižin na pivovarském dvoře. Zajímavou akci je také tradiční Pivovarský duatlon, soutěž pětičlenných družstev, které musí urazit 100 kilometrů. Vždy jeden běží a ostatní jedou na kolech. Tato akce je plánovaná na 15. května.

Děkujeme za rozhovor.

Soutěž

Do kterého roku se ve staré varně dalo vařit pivo? a) 1882 b) 1939 c) 1977 více na Facebooku

Obsah dnes již kultovního filmu, o kterém je mj. zmínka i na předchozí dvoustraně, určitě není potřeba vypisovat. Milovníkům Hrabalovy poetiky skvěle vystižené režisérem Menzelem jistě uděláme radost výběrem hlášek a zajímavostí z filmu. A kdo byste si chtěli film zopáknout celý, dokonce v autentickém prostředí dalešického pivovaru, běžte si rychle obstarat vstupenky na Postřižinské slavnosti, které se budou v Dalešicích konat 22. – 23. 6. 2012 (viz str. 12). Součástí bohatého programu bude totiž již tradicně i projekce Postřižin!

Postřižiny

Hlášky z filmu:

Komedie / Poetický Československo, 1980, 93 min Režie: Jiří Menzel Hudba: Jiří Šust Hrají: Magda Vášáryová, Jiří Schmitzer, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Oldřich Vlach, František Řehák, Miloslav Štibich, Alois Liškutín, Pavel Vondruška, Rudolf Hrušínský ml., Oldřich Vízner, Miroslav Donutil a další Csfd.cz 86% 242. nejlepší film

(Když Francin jezdí na motocyklu pořád dokolečka.)

Muž na traktoru: Co pro vás můžu udělat?

Francin: Nic. Počkat, až mi dojde benzín!

Více piva - méně útrap a mrzutosti

Pepin: Ten Francin je nějaké chabrus na nervy. Měl by si podle spisku páně Batisty omévat přirození vlažnó vodó.

Vaše podlomené zdraví pivo upevní a spraví.

Inzerát v novinách: Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!

Pepin: Rakóské voják opět slavně zvítězil, pravda?

Dozorčí rada: Musíte se snažit, pane správče!

Půvabná manželka správce pivovaru, Maryška

Maryščiny šaty a kolo (muzeum Postřižin)

Zajímavosti o filmu: • Architekt Zbyněk Hloch musel projet celou Českou republiku a částečně i Slovensko, než se mu podařilo najít ten pravý pivovar pro natáčení. Dohromady objel přes sto objektů • Exteriéry pivovaru nevznikaly v Nymburce, kam Bohumil Hrabal svůj příběh situoval, ale v pivovaru Dalešice na Třebíčsku, kde se natáčelo v květnu roku 1980. V době natáčení se ovšem v dalešickém pivovaře pivo nevařilo. Znovu otevřen byl až po rekonstrukci, která začala v roce 1999 a skončila o tři roky později • Poslední věta filmu "Nosím tam pro tebe, Francine, spisovatele", kterou pronesla Maryška, je narážkou na Bohumila Hrabala. Postava sládka představuje jeho otčíma, manželka pak Hrabalovu matku • Postava strýčka Pepina je skutečná postava ze života Bohumila Hrabala - autora literární předlohy. Strýček Josef byl otcův bratr, který za nimi původně přijel jen na 14 dní, ovšem pobyt se prodloužil na celý zbytek života.

• Chyba ve filmu: Poté, co se nechává u kadeřníka Maryška (Magda Vašáryová) ostříhat podle Josephiny Bakerové, přijíždí nazpět do pivovaru, kde členové představenstva říkají: “Tímto se odstřihujeme od starého Rakouska-Uherska”, což poukazuje na rok 1918. V té době však Josephinu Bakerovou v Evropě nikdo neznal, bylo jí okolo 13 let a v Evropě se objevila až ve 20. letech.

Monika Doležalová, 1. ročník Zdroj: csfd.cz

13

Rozhovor

květen 2012 / www.scool-mag.info

Zdeněk Pohlreich Zdeněk Pohlreich na vás možná může působit jako namyšlený hulvát, ale pravda je skutečně opačná. Je to člověk, co si jde za tím, co chce. Jak sám uvádí, příležitost se musí chytit za pačesy. A Zděněk to skutečně udělal, šéfuje Cafe Imperial a Divinis Ristorante (obě v Praze). Pokud máte o gastronomii hlubší zájem, přijďte se 13.5. podívat na Špilberk Food Festival. A Zdeněk Pohlreich vám jistě něco zajímavého ukáže

Poskytoval jste už někdy rozhovor pro školní časopis?

Zatím asi ne, popravdě si to ani nepamatuju.

ale všechno se uskutečnilo vlastně náhodou. Když něco děláte celý život, je jasné, že příležitost se jednou najde. Jen ji chytit „za pačesy“.

Jaký jste byl žák/student? A jaký je váš vztah ke vzdělávání dnes?

Nebylo to nic moc, ale postupem času jsem zjistil, že to bez vzdělávání vůbec nejde.

Co považujete za největší (vašim výrazem) gastroporno českých restaurací?

Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Celý tenhle problém je na generace. Dokud budou rodiče

O kladném vztahu Čechů ke smaženým pokrmům: „Tady kdyby kandidoval do parlamentu smaženej řízek, tak má devadesát procent.“ Stravoval jste se ve školní jídelně?

Na devítiletce ještě ano, potom už to nebylo možné.

Jak jste se dostal k provozování restaurací? Byl to vždy váš sen, nebo náhoda?

Samozřejmě, že to byl můj sen,

14

učit děti jíst to, co leckde učí dnes, náprava jen tak nenastane.

Existuje nějaký návod, jak mohu poznat dobrou restauraci?

(Soudě podle brněnské restaurace Bohéma, kde se natáčel jeden z dílů Ano, šéfe!, to není ani cena, ani vzhled.)

Bude to znít možná blbě, ale já ho asi neznám, řídím se vždycky pocitem a instinktem.

Hlavním tématem tohoto čísla SCOOL!u je pivo.

Proto se nemůžeme nezeptat: Máte rád pivo? (Jakou značku, typ?)

Pivo rád mám, i když ho piju daleko méně než dříve. Z domácích piv mám rád Budvar.

Ze zahraničních Heineken.

Jak vybíráte pivo pro vaše restaurace?

Podle toho, čeho máme šanci prodat nejvíc :-) Používáte pivo jako přísadu do jídel?

Občas ano.

Co si myslíte o řetězcích typu KFC, McDonald’s apod.?

Měl by to být vzor podnikání.

to komentovat. Přijde mi ale strašně nespravedlivé, že oni mají jinou sazbu DPH než normální restaurace, protože jim zcela nepokrytě konkurují.

Jste na veřejnosti známý a uznávaný odborník na stravu, jakou ale vyhledáváte „potravu duševní“?

Rád sportuji a poslouchám hudbu. Cestuju.

Kdybyste chytil zlatou rybku, co byste si přál?

(Případně jak byste ji připravil?)

Přál bych si zdraví a bohatství a aby to vydrželo co nejdéle.

Zlatá rybka se přeci nejí, ne?

Chtěl byste mít nebo máte nějakou superschopnost?

Myslí, že jednu už mám – nasrat lidi – a ještě bych chtěl umět potěšit. Dost lidí ještě nepochopilo, že to vlastně myslím dobře.

Foto: iprima.cz, cafe Imperial

O opravdu malém biftečku na talíři: „To je ten bifťour??

Takovej malej měl už dávno spát…“ Které www stránky navštěvujete nejčastěji?

Google a Seznam.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Rád bych dlouho úspěšně podnikal ve všech našich restauracích.

Děkujeme za rozhovor.

Blbý jídlo na špinavejch talířích, to bude ňáká specialita.

„Viděl jsem hada sr*t, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzský trikolóry. Dokonce sem viděl i stíhačku couvat, vole. Ale todleto sem teda ještě neviděl.“

Ptal se: Jáchym Důjka, kvinta

15

Rozhovory

květen 2012 / www.scool-mag.info

Cesta do hlubin profesorovy duše

Zuzana Běhalová

Nejlepší sladké mají v cukrárně po celé Francii

Fiasko – po „f“ měkké „i“ Gól – fotbal – v podstatě nechápu, co na tom diváky baví :-) Hřích – Se7en Chyba – se dá vždycky, i když občas velmi těžko, napravit Inovace – cizí slovi Jaro – dříve jsem nemusela, jak se spousta lidí rozplývala nad

Pohádka – nedám dopustit na naše české pohádky!!! ty novější nemusím, ale ty točené od 60. do cca počátku 90. let, na ty se můžu dívat pořád dokola Rozum – a Štěstí (vidím obrázek v ilustrované knížce, jak se ti dva potkají na lávce) Řízení – Boží, auta, management Svět – pro mě rozhodně něco nepochopitelného… jak

Askeze – Otcové pouště, Egypt, Sýrie, Palestina, 4. stol. po Kr. Bezohlednost – negativní vlastnost Capart – děcko Čáry – máry fuk? A je to pryč :-) Dětství – Vlak dětství a naděje (viděla jsem jako malá, tehdy to byl pro mě „traumatický“ seriál) Exotika – ta mě příliš neláká

Žemle na prodej tím, že je jaro, že všechno kvete, že se příroda probouzí, zelená a blablabla… teď (asi je to i věkem a přirozeným procesem stárnutí?) je mi toto období sympatické, protože konečně po zimě (kterou nesnáším) vykukne slunko a můžeme sundat ty vrstvy oblečení Koloběh – života? Tomu nevěřím. Pro mě počátek a konec.

Lenost – kniha Kateřina Lachmanová: Dvojí tvář lenosti Most – „Ať vírou postavím hráz pochybnostem, / ať propast zoufalství překlenu mostem, …“ – zhudebněná modlitba Sv. Františka z Assisi Nástraha – past, léčka Odvaha – courage Srdeční záležitost - surikaty

16

to všechno funguje a zapadá do sebe „Štěstí – zdraví, pokoj svatý vinšujeme vám …“ :-) Touha – zdá se mi, že je to takový hnací motor, kterého můžeme využít, abychom se posunuli někam dál Um - dovednost Vlast – ta Smetanova: Má :-) WWW – tři stejná písmena, která do řádku už ani nepíši, protože i bez nich si internet s hledanou webadresou poradí sám Xantypa – hádavá ženská Zázrak – zplození/zrození nového človíčka Život – je fajn

Renata Hemalová

Bon Jovi - Nejoblíbenější hudební skupina

Askeze – dobrovolné odpírání něčeho mě provází celým životem a je to tak v pořádku, spokojenost nejde ruku v ruce s dovolením si všeho bez omezení Bezohlednost – světem vládne a věřím, že všem se jednoho dne vrátí Capart – za chvíli je tu, aby obohatil náš všední život a připomněl nám jeho smysl Čáry – kouzla, nic pro mě, realistu Dětství – krásné, šťastné a bezstarostné období mého života Exotika – moře, Karibik, květinový věnec na krk a koktejl do ruky Fiasko – trapas, který mě provází na každém kroku, ale zatím se dal vždy přežít Gól – dobrý vtip nebo skvělý hokej na každoročním mistrovství světa Hřích – dát si pozdě večer něco hodně dobrého a kalorického Chyba – se stává a je to lidské, ale důležité je umět ji přiznat a pokusit se ji napravit

jistotou dobrého konce Rozum – výhoda lidí oproti jiným živočišným druhům, která není vždy správně využitá Řízení – motorového vozidla, podniku, soudní řízení, k prvnímu se odhodlávám, druhé bych vykonávat nechtěla a třetího se snad nikdy účastnit nebudu muset Svět – složitá a tajuplná věc všude kolem nás, zdroj každodenních překvapení Štěstí – pro některé hmotné statky, pro mě stav mysli, kdy se daří, všichni blízcí jsou zdraví a mám své štěstí s kým sdílet Touha – hnací motor lidského konání Um – dovednost aneb ten umí to a ten zas tohle Vlast – pro mě Česká republika, ráda cestuji, ale ještě raději se vracím domů WWW – velký žrout času, ale také zdroj informací Xantypa – snad mě s ní nic nespojuje, věřím, že nejsem hádává, náladová ani zlá Zázrak – vše, co dokáže matka příroda Život – šance, která se neopakuje

Inovace – vítaná, pokud dostojí svému významu Jaro – květiny, zelená tráva, sluníčko, zpěv ptáků, příliv energie Koloběh – vody, úkaz pochopitelný a logický, s koloběhem života už se vyrovnávám hůř Lenost – nesnáším, zabíjí myšlenku v jejím zárodku Most – spojuje břehy, strany, města, státy, lidi, visuté lávky ovšem nemusím Nástraha – past, léčka aneb kdo druhému jámu kopá, sám do ní padá Odvaha – vstát každé ráno z postele, vydat se do víru světa a vzdorovat osudu Pohádka – ráda je čtu, sleduji v telMuži mého srdce evizi, jsou pro mě

Pozn: Pokud vám není příliš jasné, o co se v těchto rozhovorech pokoušíme, vizte SCOOL! č. 25, kde jsme tuto asociativní metodu šířeji představili

17

report

květen 2012 / www.scool-mag.info

Síla lidskosti

záblesk světla v temné době Druhého dubna několik tříd našeho gymnázia navštívilo projekci dokumentárního filmu Síla lidskosti, který pojednává o výjmečném činu Nicholase Wintona za II. světové války.

Několik dnů před naší návštěvou kina nám každý vkládal do hlav, abychom si o tom něco zjistili. Vyhledejte si, kdo to byl a co udělal. Přiznávám se, neudělala jsem to, co nám kladli na srdce, a zpětně přemýšlím, že to možná bylo správné.

Nikdy jsem nebyla jedna z těch, co se jdou do kina se školou vyspat a nebylo tomu tak ani dnes. I přes mluvení, které se ozývalo okolo mě, jsem se soustředila na film a nevnímala nic. Postupně všechno utichalo, s každou další minutou bylo ticho v kině větší a větší. Když jsem viděla, jakého tématu se bude dokument týkat, věděla jsem, že budu brečet. Druhá světová válka je pro mě naprosto nejhorší období, přes které se nedokážu jen tak přenést. Číst osudy lidí a dětí je pro mě peklo. Obdivuji všechny, kteří se dokázali udržet v naprosto nelidském prostředí a s odporem se dozvídám informace o hromadách mrtvých, o neuctivém zacházení. Vždy začínám pochybovat, že taková zvěrstva měl na svědomí člověk a že spousta jiných lidí se na tom podílela. Děkuji všem bohům, kteří existují, že jsem měla takové štěstí a žiju teď a tady.

Celý film jsem jen seděla a snažila se udržet slzy. Představa, že moje dítě posílám někam pryč, odtrhnu je od sebe, i když vím, že to musím udělat, že jinak nepřežije, je šílená. I z pohledu dítěte, odjet někam do neznáma, za jinými rodiči a možná tušit, že svoji rodinu už nikdy neuvidím. Do jakých krajních situací se lidé dostali, jen kvůli myšlence mocného člověka.

Neudržela jsem je. Přišla ta chvíle, kdy ve studiu seděl pan Winton a spousta lidí, pro něj naprosto neznámých. Pak najednou všichni povstali, aby dali najevo, že oni vděčí za své životy právě jemu. Bylo to, jakoby se otevřela stavidla, moment takový, že tam nemusela být žádná slova, nic, jen prostý pohled na pár stojících lidí řekl víc než všechno co řečeno bylo a co řečeno být mělo.

Věřím, že někteří si prostě odseděli svých pár minut v kině a nevěnovali tomu pozornost, a proto se jich to žádným způsobem nedotklo, a že někteří drželi slzy lépe než já, ale každý se s tím, co mu bylo ukázáno, popral sám, vzal si z toho něco nebo nic. I přesto, že druhá světová válka byla strašná a krutá a celá tato doba je obalena jen černým hávem smutku, najde se i pár děr v té černi, které ukazují, že když člověk má srdce a ochotu něco udělat navíc, odvahu a nestáhne se po prvním neúspěchu, může udělat něco, co významně zasáhne dějiny, ale především to, co ovlivní lidstvo samotné.

Natálie Plešáková, septima

...z ohlasů studentů (redakčně kráceno) Fascinovalo mě, jak to pan Winton bere jako samozřejmost, že by takovou věc udělal každý. Nevím, jestli by se dnes někdo takový našel. A on to navíc 50 let nikomu neřekl.

-Mecerodová

seděl. Jak bylo na konci řečeno, pan Winton by si zasloužil Nobelovu cenu. Aspoň takto bych chtěla vyjádřit úctu a respekt, který cítím vůči panu Wintonovi, člověku, který je v mých očích hrdinou.

- P. Žažová

Myslím si, že je velmi dobré pořádat takovéto akce a zapojit všechny, jak základní, tak i střední školy, je to určitě hodně zajímavé a inspirativní do budoucnosti.

- anonym

Tento film snad každého rozumného člověka přiměje se zamyslet, že na tomto světě se dá žít lépe s vzájemnou úctou, respektem a smyslem pro spravedlnost a solidaritu.

- anonym

Příběh o N. Wintonovi jsem zhlédl už před pár lety. Tehdy ve mně zanechal hluboké stopy. Nyní jsem tuto produkci hodnotil spíše z hlediska filmové podívané a krásy historických záběrů.

- F. N. Tento film nám vyprávěl příběh obyčejného člověka, který svou obyčejností dokázal neobyčejnou věc, zachránil stovky dětských životů. Nedovedu si představit vděk těchto Wintonových dětí vůči svému zachránci.

Když jsem seděla v kině a viděla setkání zachráněných dětí s panem Wintonem, brečela jsem. Tento moment nepotřeboval ani hudební kulisu, neboť byl dojemný a musel oslovit každého diváka, který tam

18

Můj pocit z toho byl, že se v této době máme opravdu dobře a nemáme si na co stěžovat. Osobně si absolutně neumím představit, že bych někdy musela řešit podobnou situaci.

- Šárka Vokounová Wintonův čin nespočívá jen v tom, že zachránil spoustu životů, ale také v tom, že motivuje a inspiruje ostatní lidi ke konání stále dalších (větších či menších) dobrých skutků.

- Jitka Plucarová Celkově tyto filmy jsou dobré, abychom měli nějaký obraz o hrůzách války. Nobelovu cenu

by si jistě zasloužil, ale nevěřím, že by pro něj byla nějak moc významná.

- Hloušková Troufám si říct, že dokument o siru Wintonovi všechny v sále naprosto pohltil od jeho prvních minut až do konce. Všem připomněl dnes již trochu zapomínanou historii, krutou dobu, píšící se v době před a během 2. světové války. Pan Winton ukázal hrdinství v jiné formě, než dnes můžeme vidět v akčních filmech, ale o to bylo cennější.

- Priehoda Čest panu Wintonovi.

- Jelínková I když jsem viděla za svých 18 let nespočet filmů, které byly dojemné tak, že jsem po jejich konci probrečela další dvě hodiny, žádný nebyl takový jako Síla lidskosti. Zůstane navždy ve mně.

Konečně jsem poznala, co znamená být člověkem.

- Brychtová Soňa

Síla lidskosti - Nicholas Winton režie: Matěj Mináč (2002) csfd.cz 86%

Kdo je Nicholas Winton?

Budoucí sir Nicholas Winton se narodil 19. května navštěvovali rodiče, kteří chtěli své děti dostat do bezpečí. roku 1909 do rodiny německo-židovského obchodNaštěstí měl Winton skvělého pomocníka, Trevora Chardníka Werthera v Londýně, kam se jeho rodiče uchýlili wicka, a tak měl více času na hledání spojenců. Takto již před dvěma lety a změnili své příjmení na Winton. se setkal se Švédkou pracující pro Červený kříž, díky níž V mládí se připravoval na kariéru bankéře, než se odletělo do Švédska už v lednu 1939 prvních pětadvacet usadil v britských bankách, vyjel do kontinentální dětí.

Evropy získat praxi, pracoval v Hamburgu, Berlíně i Aby však problémů s úřady nebylo málo, ty české zase praPaříži. V roce 1938 se tehdy devětadvacetiletý dobře covaly příliš pomalu při vydávání víz. Co měl tedy Winton, situovaný a stále ještě svobodný Nicholas Winton jemuž ubíhal drahocenný čas, dělat jiného než natisknout chystal se svým kamarádem Martinem Blakem na si víza vlastní, k nerozeznání od originálů, a děti se mohly zimní dovolenou do Švýcarska. Jeho přítel mu však vydat na cestu. První vlak s d+tmi byl vypraven do Anglie zatelefonoval a sdělil mu, ať zahodí lyže a přijede za 14. března 1939. Mezitím londýnská kancelář sehnala víza ním do Prahy. Winton nelenil a již brzy se procházel pravá, kterými byla později ta falešná nahrazena. vánoční Prahou. Martin Blake, dobrovolník Britského Leden 1939, kdy měl Winton plné ruce práce, byl také výboru pro uprchlíky, jej zavedl do uprchlických dobou, kdy ho upozornil jeho zaměstnavatel z londýntáborů, zasvětil jej do situace utečenců ze Sudet a ské burzy, aby se vrátil do práce, neboť bylo prý výhodné vylíčil mu potíže, jaké mají, když se snaží umístit období pro nákup zlata. Winton pochopil, že s člověkem, uprchlíky do zahraničí. jemuž je dražší zlato než lidské životy, už nemůže spolupraNicholas Winton začal uvažovat o tom, jak by mohl covat a zaměstnání s klidem opustil. pomoct. Během toho zjistil, že se žádná organiNicholasi Wintonovi se podařilo vypravit osm vlaků a zace nestará o malé děti. Dostal se také k tajným zachránit tak 669 dětí. O svém hrdinském činu však materiálům, z kterých bylo patrné, že nejdéle do osmi dlouhá léta mlčel. Pravda vyšla najevo až tehdy, když jeho měsíců začne válka a pak už bude na jakoukoliv pomanželka Grete na půdě objevila kufr s dokumentací celé moc pozdě, protože krutost Hitlera na podmaněných záchranné akce. územích nikdo neohlídá. Začal tedy urychleně jednat, V roce 1998 prezident ČR pan Václav Havel udělil siru aby zachránil co nejvíce ohrožených dětí. Zjistil, že Ni-cholasi Wintonovi “Řád T. G. Masaryka” a v roce 2003 po Křišťálové noci Velká Británie zmírnila imigrační dostal Nicholas Winton od královny Alžběty II. státní vyznazákon – dospěla k rozhodnutí dovolit omezenému menání, které navrhl tehdejší premiér Tony Blair právě po počtu židovských dětí z Německa a Rakouska vstup zhlédnutí filmu Síla lidskosti. Americký Kongres přijal zákon, na své území. Nicholas Winton požádal o povolení jímž prohlásil Wintonovo konání za „hrdinský čin záchrany“, dovézt také děti z Čech, jehož se mu dostalo, ovšem bylo to nejvyšší možné americké ocenění. A co na to Nichos tvrdými podmínkami: za každé dítě musel zaplatit las Winton? I ve svých 104 letech zůstává stále skromný horentní sumu padesát liber jako kauci, najít britské a dále pomáhá obyčejným lidem. Přejme mu, aby ho tato rodiny ochotné starat se o děti až do jejich osmnezdolnost ještě dlouho neopustila. nácti let a ještě od těchto rodin musel mít písemné potvrzení a ještě musel obstarat prostředky na chod kanceláří v Praze a Brně a na zaplacení cestovních výdajů.

Nejprve Winton musel založit organizaci, která by pomoc zprostředkovávala.

Legální cesta bohužel nepřipadala v úvahu, protože byrokracie by tento úkon prodloužila řádově o několik měsíců, a tak si Winton musel poradit jinak. Nechal si vytisknout formuláře s hlavičkou Britské komise pro uprchlíky z Československa – dětská sekce a na setkání této komise, jehož se účastnil pouze on sám, se jmenoval čestným předsedou. Poté vytvořil seznam dětí, které chtěl dostat do Anglie, rozeslal ho po celé zemi a začal pro ně hledat nové rodiny.

Zpráva o jeho činnosti se brzy rozšířila Oslava stých narozenin Nicholase Wintona spolu se zachráněnými dětmi (2009) po celé Praze, kde jej neustále Kateřina Bochníčková, septima

19

Rozhovor

květen 2012 / www.scool-mag.info

Zdeněk Tulis S panem Zdeňkem Tulisem – spoluorganizátorem a moderátorem vzdělávacího projektu Nickyho rodina – se velká část našich studentů setkala v souvislosti s projekcí filmu Síla lidskosti v rosickém kině. Využili jsme příležitosti a požádali jej o rozhovor, kterým nám přiblížil nejen pana Wintona, ale i celý projekt. Pokud vám tento krátký rozhovor nestačí, vizte webovou stránku www.wintonfilm.com, kde najdete spoustu podrobných informací jak o samotném panu Nicholasi Wintonovi a jeho záchranné akci, tak o dalších osobách, filmech a projektech s ním spojených.

Jak jste se dostal k projektu o Nicholasi Wintonovi?

Zcela náhodou, když jsem viděl v ranních hodinách v ČT dokument „Síla lidskosti“ režiséra Matěje Mináče. Pak nás cesty svedly dohromady a já se s ním vsadil o bednu šampusu, že tento film dostanu i do té nejzapadlejší školy v republice, protože mi hned bylo jasné, že tento příběh musí oběhnout – když ne celý svět – tak aspoň Čechy a Moravu.

S jakým očekáváním jste se do projektu pustil?

S tím, že nesmím prohrát. Reakce škol byla téměř okamžitě jednoznačná. Bylo třeba sestavit celý program i s doprovodnými aktivitami pro žáky ZŠ a studenty SŠ formou literárních soutěží, sportovních a společenských setkání.

To mě bavilo nejvíc, protože jsem s tím měl již zkušenosti jako bývalý „porevoluční“ dramaturg Paláce kultury v Praze.

Myslím, že postupem let jsem nad Mináčem vyhrál, ale představte si, že ten rošťák mi tu bednu šampusu ještě nedal!!!

Jaká byla vaše první myšlenka při setkání s panem Wintonem?

Obrovský pocit štěstí, že mohu vedle toho nádherného člověka stát na jevišti před 3000 diváky v Kongresovém centru (Palác kultury), klást mu otázky, moderovat a spolurežírovat celý program „Setkání Nicholase Wintona se studenty“. Myslím, že tenkrát nebyl na jevišti nikdo, kdo by pokorně nezjihl v blízkosti Nickyho. Na jevišti bylo přes 250 účinkujících do 20 let. (Kromě Nickyho Wintona a mé maličkosti.)

20

Často se s panem Wintonem setkáváte: Můžete nám o něm říct něco bližšího?

Winton má rád legraci, má nádherný humor i ve svém věku. Dovede okamžitě reagovat na jakýkoliv dotaz vtipnou a moudrou odpovědí.

Miluje hlavně mladé lidi, kterým věří, že právě oni mohou změnit náš pomatený svět k lepšímu.

Jak na váš projekt vůbec pan Winton reagoval? Jak se tvářil, když jste mu sdělili například počet lidí podepsaných pod peticí za udělení Nobelovy cenu míru? (Dosud více než 117 tisíc převážně studentů.)

Pousmál se a prohlásil: „Myslím, že nepatřím mezi ty, kterým se tyto a podobné ceny udílejí a předávají …“ On je vysoko nad věcí a ví, že je v tom politika … a s tou on nechce nic mít společného. Vždycky byl a zůstane jedním z nejslušnějších lidí na této planetě.

Jinak odezva v celé republice – v městech i na vesnicích, v základních i středních školách i mezi dospělými diváky – je krásná. … a proto to dělám s pokorou, s láskou a snažím se co nejlépe. To však musí posoudit diváci.

Jste už vůči Wintonovu příběhu imunní, nebo se vám (ještě) stává, že vás (opět?) dojme k slzám?

K tomuto příběhu nemůžete být imunní. Je to jeden z nejlidštějších příběhů, které tento svět zná. Pokud jsem přítomen při projekci filmu v sále, sleduji diváky.

Ti mi dávají jasně najevo, co si o tom myslí, což mnohdy vidím v jejich lesklých očích. To někdy trochu dojímá i mne.

Co si do budoucna ohledně vašeho projektu přejete?

Možná to, aby si hlavně nejmladší generace uvědomila, jak velkou pravdu měl americký prezident Roosevelt, když mluvil k novinářům, fotografům a filmařům ve chvíli, kdy je posílal na konci II. světové války do Evropy na

Setkáváte se někdy u studentů s úplným nezájmem?

Pokud ano, snažíte se je „zlomit“?

Za osm let, co se tomuto projektu věnuji, mám pouze jeden případ, kdy pár „ramenatých puberťáků“ zkazilo představení jak sobě, tak hlavně ostatním.

Pak mi napsala jejich paní učitelka, že „mistři“ dostali od spolužáků Kufr s dokumenty o záchraně 669 dětí pěkně přes budku

místa nacistických koncentračních táborů. Tehdy jim řekl (promiňte jeden vulgarismus, ale je to doslovný překlad): „Točte, filmujte, fotografujte, zaznamenávejte … Jednou se najde zkurvenec, který bude tvrdit, že to nebyla pravda!!!!“ Mám pocit, že jeho slova jsou stále aktuálnější a pravdivější, neboť dnes existují civilizované země, kde se ve škole o holocaustu neučí!

Co byste vzkázal našim studentům? Jak těm, co projekci viděli, ale hlavně těm, co se neúčastnili?

Nebojte se dokumentů, které jsou obrazem doby, kdy vznikly.

Nahlédněte pod pokličku našich novodobých dějin a studujte 50. léta minulého století. Jejich odkaz je příšerný i pro dnešek. A hlavně – dávejte si velký pozor na všechny „zkur…“, protože dějinné etapy se bohužel někdy rády opakují.

Sir Nicholas Winton, královna Alžběta II. a několik Wintonových dětí, Bratislava

Jak se zapojit do projektu o Nicholasi Wintonovi?

K projektu se můžete zapojit třemi způsoby: 1.

Umělecká soutěž Zpracujte téma lidskosti, slušnosti a dobrých skutků literárně (úvaha, povídka, novela, to vše libovolného rozsahu) fotograficky, filmově, výtvarně či hudebně (píseň, klip) a zašlete na wintonfilm@seznam.cz nebo napište panu Mateji Mináčovi na adresu Krouzova 3016/4, 143 00 Praha 4.

2.

Hledání Wintonových dětí Nicholas Winton zachránil 669 dětí, z tohoto počtu ví o svém osudu pouze 270 Wintonových dětí. Zbylé čekají na odhalení třeba právě na vás. Na adrese www.just-powell.co.uk/winton/ list.htm je seznam těch dosud neobjevených dětí. Další informace můžete nalézt také na stránce www.wintonfilm.com v sekci Vzdělávací projekt –> Úkol detektivní –> Základní fakta.

3.

Zpracování osudů Wintonových dětí Podílejte se za zaznamenání osudů již známých Wintonových dětí (Třeba zrovna toho, které objevíte zrovna vy.) pro další generace. Většina dětí již dávno v dětském věku není, většinou už překročili věkovou hranici osmdesáti let, proto je vhodné postarat se včas o to, aby jejich příběh nebyl ztracen a mohl být předán dál. Jak na to? Najeďte na stejnou adresu jako v bodu 2 a vyberte Úkol umělecký –> Jak se zapojit? a tam se dozvíte vše potřebné.

Základní informace už máte, teď jen trochu odvahy a chuť zapojit se!

Petici pro udělení Nobelovy ceny míru siru Nicholasi Wintonovi podepsalo za naši školu 165 studentů a učitelů.

Připravila: Kateřina Bochníčková, septima 21

Sport

květen 2012 / www.scool-mag.info

Z Roudnice přes Chile až na divadelní prkna

Kořeny hry podobné dnešnímu fotbalu sahají až do Anglie 16. století. Avšak na každé škole i univerzitě Anglie si hráči vytvářeli svá vlastní pravidla. Aby se tento skvělý sport stal více sofistikovaný a organizovaný, bylo potřeba založit fotbalovou asociaci, která by zastřešovala veškerý anglický fotbal a hlavně by sepsala jedny platná pravidla. Stalo se tak v roce 1863. V pivnici Freemason’s Tavern v Londýně se sešli zástupci dvanácti klubů, aby vytvořili Fotbalovou asociaci a dali dohromady jednoduchá pravidla hry. Tak takto vznikl nejpopulárnější sport na světě. Ale jaké jsou začátky fotbalu na našem území?

První kroky fotbalu na území novými kluby roztrhl pytel. V roce během dalšího ročníku se liga tehdejšího Rakouska-Uherska 1900 je založen desátý jubilejní klub rozšířila do dalších koutů země. jsou lehce zahaleny v mlze.

SK Nymburk a v roce 1905 se po Od ročníku 1928-29 se hrála českých hřištích proháněli hráči z celostátní I. liga jako asociační Traduje se mnoho historek, více jak stovky klubů. Kvůli takovému soutěž. To znamená, že české nejzajímavější je ta, že fyziolog prof. Hering přivezl ze svých rychlému rozvoji bylo nutné založit kluby bojovaly i s kluby z cest anglického asistenta, který oficiální soutěž. německého fotbalového svazu. zasvěcoval studenty na Albertově Psal se rok 1896. A na našem území Období druhé světové války se uskutečnil první organizovaný bylo smutné i pro fotbalový svět. do tajů této hry. Bohužel nelze fotbalový turnaj. Nesl název MistroSezóna 1938–39 byla v jejím nikde dohledat jméno tohoto průkopníka. Jestli je na tom vství Čech a Moravy. Podle jména by průběhu rozdělena na samoalespoň kousek pravdy, tak je se dalo usuzovat, že se ho zúčastnily statnou českou a slovenskou týmy z celých Čech a Moravy, opak část, byly zrušeny židovské vidět, že Angličané se snažili rozšířit novou kolektivní hru je pravdou. Čest zahrát si tuto soutěž kluby na území Čech a Moravy měli jen hráči z Prahy a blízkého a kluby německých menšin byly po celém světě. Ale zpět k doloženým faktům. První fotbaokolí. Postupem času byl ale zájem zařazeny do soutěží v rámci lové utkání na území Čech se o tento turnaj tak obrovský, že se Německa. Nejvyšší soutěží u nás byl tedy Českomoravská odehrálo 29. září 1887 v Roudnici zápisní listina rozrostla i o týmy ze nad Labem. Takže žádná Praha, zbytku země. liga o 12 týmech, která se hrála Skutečný rozvoj fotbalu nastal však systémem podzim–jaro. Toto jak by se dalo předpokládat.

Nejstarším fotbalovým klubem až po skončení první světové války a období ovládala hlavně pražská u nás je SK Slavia Praha. Tento vzniku samostatné Československé „S“. Po skončení války došlo republiky. Zatímco v roce 1915 bylo opět ke spojení obou lig a mezi klub byl založen v roce 1892 jako sportovní odbor ACOS (Akau nás registrovaných 228 klubů, v všemi panovala jistá euforie a roce 1922 sdružoval Český svaz pocit stability. Tento pocit však demický cyklistický oddíl Slavia).

Zanedlouho po založení byl však fotbalový (ČFS) už neuvěřitelných všem vydržel jen tři roky. V roce policií rozpuštěn kvůli údajné 1049 týmů. V období vzniku 1948 byla probíhající sezona Československa byly protirakouské činnosti. Ale netrvalo to dlouho a v roce 1895 byl nejvyššími soutěžemi u nás mistrovství jednotlivých žup založen „Sportovní klub Slavia“.

A hned se stal důležitou součástí (Mistrovství Středočeské české fotbalové scény. župy, …). Zlom nastal v roce 1925.

Určitě není překvapením, že druhým nejstarším klubem na To byla založena Československá liga, našem území je největší rival pražské Slavie, a to AC Sparta která s různými úpraPraha. Vznikla v roce 1893, vami fungovala až do roku 1993. I když tato když se členové už existujícího sportovního klubu AC Praha liga nesla název, který spojoval kluby z celého rozhádali a část tak založila dnes nejúspěšnější fotbalový klub v našeho území, prvního Josef-Masopust - držitel Zlatého míče a české historii. ročníku se zúčastnily týmy legenda Dukly Praha A najednou jako kdyby se s Středočeské župy. Ale už

22

Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? po podzimní části zrušena a přešlo se na tzv. sovětský systém, tedy sytém jaro–podzim (v roce 1957 se však přešlo opět na tradiční systém podzim-jaro).

Tuto změnu doprovázelo mnoho dalších, zejména politicky motivovaných událostí. Kluby byly nuceny změnit své tradiční názvy, a dokonce například nejstarší klub u nás, pražská Slavia, byl sesazen do Pražského přeboru.

Tím začalo poslední období československého fotbalu, které ukončil v roce 1993 rozpad Československé republiky. V tomto období si nejvíce titulů vydobyla pražská Sparta, když na český fotbalový trůn usedla dvanáctkrát. Na paty Spartě šlape, co se týče získaných titulů, Dukla Praha. Naopak režimem popotahovaná Slavie Praha nepocítila za období 47 let ani jednou pocit celkového vítězství. I když z politického hlediska to v tomto období nebylo na našem území moc růžové, československý fotbal se těšil i z úspěchů na mezinárodní scéně. Hlavně 60. a 70. léta patří mezi ta hodně vydařená. Z Mistrovství světa 1962 v Chile přivezli naši hráči skvělé stříbrné medaile a z Mis-

trovství Evropy 1976 dokonce kov nejdražší a nejcennější. Všichni jste určitě slyšeli o penaltovém rozstřelu mezi naší reprezentací a reprezentací Německé spolkové republiky, kdy rozhodující gól dal Antonín Panenka svým pověstným „dloubákem“. Na klubovém mezinárodním poli zářila především Dukla Praha, která se probojovala i do semifinále Poháru mistrů Evropských zemí, když porazila například i známý Ajax Amsterdam.

Posledním ročníkem společné Československé ligy byla sezona 1992–1993, ve které získala svůj 24. titul AC Sparta Praha. Rozpad Československa znamenal i rozdělení vrcholných orgánů a soutěže.

U nás se do čela vedení dostal Českomoravský fotbalový svaz, který existoval až do roku 2011, kdy byl přejmenován na Fotbalovou asociaci České republiky. Co se týče formy týmů, tak na dlouhé vítězné vlně se vezli hráči AC Sparty Praha, když během prvních deseti let existence české ligy získali neuvěřitelných osm titulů. Druhá polovina 90. let bylo pro český fotbal nejúspěšnější období od rozpadu Československa. České kluby sbíraly v evropských pohárech jeden bod za druhým a v sezoně 1995–96 SK Slavia Praha dokonce postoupila až do semifinále

Poháru UEFA, kde nedokázala porazit francouzské Girondins Bordeaux. V roce 1996 zazářila i česká reprezentace, když si z Mistrovství Evropy dovezla báječné stříbrné medaile. V roce 1997 nastala pro českou ligu jedna z nejzásadnějších změn její dosavadní historie. Název 1. česká liga byl vymazán ze všech listin a liga získala nové jméno, a to 1. Gambrinus liga. Došlo tak ke spojení dvou věcí, kterými nepohrdne téměř žádný český muž – pivo a fotbal. Podle zveřejněných údajů získala Gambrinus liga v této probíhající sezoně za reklamu od plzeňských pivovarů přibližně 70 milionů korun.

Asi nejstinnější stránkou Gambrinus ligy jsou poměrně časté korupční aféry. Nejznámější je ta z roku 2004, kdy byli na začátku obviněni rozhodčí Hruška a Jaroslav Hastík, předseda klubu 1. FC Synot (nyní 1. FC Slovácko). Postupně se však do aféry zapletli i další rozhodčí a předsedové. Známým představitelem této nepříjemné události je žižkovský funkcionář Ivan Horník, podle kterého vznikla divadelní inscenace Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?, jejíž scénář ztvárnil Petr Čtvrtníček pomocí přepisů policejních odposlechů.

Přestože se v posledních letech objevují stále nějaké aférky o podplácení a přestože český fotbal mnohokrát radost fanouškům neudělal (vyjma letošních úspěchů FC Viktoria Plzeň), doufám, že se vše změní k lepšímu a my, správní fotbaloví fanoušci, budeme opět na český fotbal pyšní. Stačí si jen vzpomenout na úspěšná 90. léta.

Martina Zoblivá, septima

zdroje textu: GIFFORD, Clive. Fotbalový průvodce. Praha: Svojtka, 2010. ISBN 978-80-256-0448-9.; fotbal-historie.7x.cz; cs.wikipedia.org; zdroje foto: euranet.eu; audioknihy.heureka.cz; sparta.cz

23

Exkurze

květen 2012 / www.scool-mag.info

Rozsudek: Pět a půl let za čtyři rány 20. března 2012 jsme se vydali do Brna poznávat prostředí soudů...

Naše exkurze začala návštěvou Ústavního soudu, kde jsme se vrátili do naší minulosti a byli seznámeni s obdobím Charty 77.

Prošli jsme si celou budovu a vydali jsme se za dalším cílem – Nejvyšší správní soud. Cestou jsme si zopakovali, k čemu jsou probační a mediační služby, a připomněli, kde bychom mohli najít pro nás nejdůležitějšího člověka v Brně – ombudsmana.

Po přestávce na oběd jsme se konečně vydali na zlatý hřeb dne – hlavní líčení, které se konalo v novém justičním paláci.

V jednu hodinu jsme usedli na židličky pro veřejnost a sledovali příchod obžalovaného, kterému byla sundána pouta, ostraha stála vedle něj a výslech mohl začít.Během jeho výpovědi jsme dozvěděli, že v opilosti dal čtyři rány svému kamarádovi, neboť mu vadilo, že mlátil holku. Po tomto ublížení na zdraví se oba dva, ruku v ruce, šli projít k řece, kde poškozený zakopl a spadl hlavou na zeď. A v tuto chvíli nám to všem došlo – poškozený byl mrtvý.

Odpovědí na otázku „Jaké je vaše nejvyšší vzdělání?“ jsme byli ještě víc zaskočeni – měl totiž

jen sedm tříd. byl ochotný nám zodpovědět Dále jsme se o obžalovaném veškeré naše dotazy, které se dozvěděli, že už byl šestkrát tresmohly a nemusely týkat případu. tán za krádeže a jednou za napadení Silnějším náturám ukázal i fotky policisty. Vzhledem k jeho věku, 25 z pitvy, slabějším nechal kololet, to je slušný výkon. vat fotky z „místa činu“.

Po jeho výpovědi přišel na scéMyslím, že nás všechny soudní nu první svědek v roztrhaných přelíčení zaujalo, a některé maskáčích. Jeho výpověď se téměř dokonce natolik, že se půjdou shodovala s předešlou a nic moc podívat i na další, a někteří nového jsme se nedozvěděli. Dalším možná někdy usednou na místo svědkem byl otec poškozeného, soudce. :-) který nám řekl, že poškozený měl vždycky problémy s alkoholem, ale měl snahu se léčit.

Po krátké pauze jsme si vyslechli rozsudek, který někomu přišel nepřiměřený, někomu ano. Za čtyři rány, které obžalovaný dal svému kamarádovi, dostal pět a půl let vězení.

Po vynesení rozsudku a po Místnost hlavního líčení tom, co všichni odešli, za námi přišel soudce a

Pavlína Žažová, 3. ročník 24

A co na to studenti...

Když jsme se v soudní síni posadili a policisté přivedli vězně v poutech, běhal mi mráz po zádech.

Nečekala jsem, že to na mě bude tolik působit. Bušilo mi srdce, byla jsem nervózní. I když tento typ lidí nemám ráda, myslím ty, co jsou denně opilí, zfetovaní, kradou atd., tak mi ho bylo chvílemi i líto. Ale vím, že udělal špatnou věc. Když vidím v televizi ty případy, co všechno se v tomhle státě děje, že jsou lidé tak bezcitní a jsou schopni udělat přímo odporné činy, a dostanou za to jen pár let, nebo dokonce vyváznou s podmínkou. A tento vězeň, kterého jsme viděli u soudu, dostal 5 a půl roku v podstatě za to, že zmlátil „kamaráda“. Ano, zní to hrozně, ale je to tak. Přijde mi, že v tomhle státě dostávají zločinci naprosto nepřiměřené tresty. Ale jinak se mi u soudu líbilo, byla to nová zkušenost. Šla bych klidně zase. :-) Na soudu v Brně se mi líbilo. Zatím jsem soud viděl jen v televizi, a tak to pro mě bylo něco nového. Líbilo se mi, jak soudce pokládal otázky. Byly to promyšlené otázky, které prověřily výpověď obžalovaného a svědků po všech stránkách. Jde vidět, že aspoň někdo přemýšlí, a není to jak v parlamentě.

Soud byl úžasný. Měli jsme štěstí a byli jsme tam zrovna na velmi zajímavý případ. Konečně jsem měla možnost vidět naživo, jak vše u soudu probíhá. Ze začátku jsem celou dobu čekala, kdy přijde svědčit ten poškozený – překvapilo mě následné zjištění, že zemřel. Podle mého názoru rozhodl pan soudce spravedlivě. Zvlášť mě potěšilo, že po skončení soudu tam s námi pan soudce ještě asi hodinu zůstal a ochotně zodpovídal všechny naše dotazy. Velmi se mi to líbilo a s potěšením bych si to kdykoliv zopakovala.

20. března jsme měli možnost zhlédnout v Brně soudní řízení. Jednalo se o těžké ublížení na zdraví. Dovolím si tvrdit, že nás to všechny velmi zaujalo. Mohlo to být tím, že obviněný i poškozený byli nám bližší věkové kategorie nebo tím, že incident, který se projednával, se udál v blízkosti našeho okolí a školy nebo dokonce přímo ve městě, ve kterém bydlí někteří z nás.

Myslím si, že to je zajímavý zážitek a pro někoho to mohlo být i inspirací pro budoucí volbu povolání. „Exkurze“ naší třídy vedla na soud do Brna. Poslechli jsme si zajímavý příběh, který se stal minulý rok v červenci. Už když jsem obžalovaného poprvé spatřila, pohled do jeho očí mluvil za vše… Moje pocity byly zprvu rozpačité, avšak postupně jsem dostávala pořádný vztek na to, co si lidi v dnešní době dovolí, jak se chovají a jak jsou lehkomyslní. Když se dostavili dva svědci, nejprve jsem si všimla kluka, který nebyl zrovna vhodně oblečený. Chápu, že nemá zřejmě peníze, ale to by mi asi hrdost nedovolila, vzít si na sebe roztrhané maskáče. Druhý ze svědků byl otec mrtvého. Musím říct, že toho mi bylo velice líto… O svém synovi mluvil asi pravdu a bylo vidět, že i přes všechny „mouchy“ ho měl velice rád. V tu chvíli jsem si připadala, jako bych byla na jeho místě… Z celého líčení mám zvláštní pocity, na jednu stranu jsem ráda, že byl dotyčný odsouzen a na druhou jsem pořád jakoby hledala něco, čím by měl být zproštěn viny, i když si trest zaslouží...

Na tenhle soud jsem jela s tím, že uvidím proces o těžkém ublížení na zdraví. V soudní síni po chvíli, co přivedli obžalovaného, na nás čekalo překvapení, poškozený tam neseděl, a pak jsme se dozvěděli, že je mrtvý. Polovinu toho procesu jsem to dávala za vinu obžalovanému (potvrzoval mi to jeho pohled, když se ohlédl). Potom, co jsem slyšela od něho (a že mu nešlo moc rozumět), od svědka a jeho táty, mi bylo jasné, že ho sice brutálně zmlátil, ale za jeho smrt nemohl. Soud mě bavil a přišlo mi to zajímavé a soudce, který si s námi po soudě vykládal, byl komunikativní a pohodový. Byl nám schopný všechno vysvětlit a o všem si s námi povykládat. Abych pravdu řekla, příští týden se chystám na další soud, protože tady ten mě zaujal.

Jednoho dne jsme byli u soudu. Uvnitř Nového Justičního paláce jsem se necítil zrovna nejlíp, ačkoli budova byla úžasná. Soud byl velmi zajímavý a splnil mé očekávání. S trestem uloženým pachateli bych nesouhlasil, protože byl podle mě moc vysoký. Bohužel nesouhlasit je jediná věc, co můžu udělat.

Kolektiv 3. ročníku 25

Rozhovor

květen 2012 / www.scool-mag.info

Mgr. Michal Hoskovec,

soudce Okresního soudu Brno-venkov vysoké školy zaráz, ale to přitom fofru studentského života se nedá zvládat, takže jsem nakonec Provozně ekonomickou fakultu ve druhém ročníku opustil a zůstal jsem jen na právech, abych se mohl věnovat těm ostatním činnostem studentského života.

Věděl jste hned, že chcete být soudce, nebo Vás lákal život advokáta?

Do justice jsem mířil od začátku, ale než jsem se do té justice dostal, tak jsem předtím dělal tři roky advokáta a asistenta soudce Ústavního soudu ještě dva roky, takže do justice jsem nešel hned po škole, protože jsem si dokonce myslel, že to není dobře, když člověk hned vlítne do toho taláru.

Co vás motivovalo k výběru tohoto povolání?

Spravedlnost, taková ta přirozená, je jediný způsob, jak společnost může fungovat. Bez té společenské smlouvy od Rousseaua by to bylo tak, že vítězí ten fyzicky silnější. A aby bylo popřeno to, že hrubá síla bez mozku vítězí, tak to je asi ten hlavní motiv. Ale také to, že je to věda jako každá jiná a nejlíp se s ní pracuje z této pozice. Když budete advokátem, tak si můžete myslet, že máte stokrát pravdu,

26

ale stejně nakonec má tu pravdu soudce, takže já jsem chtěl mít to konečné slovo.

A pouze soudce může najít tu spravedlnost, neboť když jste advokát nebo státní zástupce, tak to vždycky budete vidět očima toho, koho hájíte. A jenom vy z pozice soudce musíte vidět situaci nezaujatým způsobem. Takže nakonec jen vy můžete najít tu spravedlnost.

Jaký byl Váš studentský život?

(Smích). Původně jsem studoval dvě

Jaké jsou výhody a nevýhody Vašeho povolání?

Výhoda je, že je ta práce strašně zajímavá. Pořád něco objevujete, vidíte osudy lidí, zabýváte se jimi, musíte je nastudovat, musíte se na ně podívat ze všech možných úhlů pohledu, jaké si jen dovedete představit. Je to strašně pestrá práce. Není to žádná šeď, žádná rutina, že byste denně dělali totéž pořád dokola, což je obrovská výhoda. A asi největší.

Další výhoda je ta, že je to práce s vědou. Znamená to, že občas nalézáte nová řešení. Nové řešení nějaké situace, která předtím byla vědecky řešena jinak. A pak se ten právní názor zalíbí i těm vyšším soudům, pak z toho máte dobrý pocit, že je publikován třeba mezi stanovisky vzorových rozhodnutí. Čili pořád máte nějakou metu, kterou byste chtěl nalézt.

Nevýhoda této práce je, že přicházíte o část svého soukromí. A to dost.

Zvlášť v dnešním mediálně neseriózním světě. Takže přicházíte i o část své svobody. Musíte se chovat eticky ještě víc souladně s nějakou nejvyšší metou mravnosti, ta se od vás očekává jako standard.

Jak probíhá Váš den?

Jak kdy. Pokud soudím, nebo nesoudím.

Ale já vám popíšu třeba úterý, to bylo hektické. Někdy je toho strašně moc, ale někdy je to volnější. Ale jakože bych denně nestrávil 8 hodin tou prací, tak to ne. A navíc se ta práce protahuje i do večera. Třeba jdu večer za zábavou a najednou mě přitom napadne, jak by se dal vyřešit nějaký případ. Protože pořád

to v té hlavě je, i když to nechcete, takže prakticky pracujete 24 hodin denně.

No ale ráno v devět jsem začal soudit, protáhlo se to, takže na oběd jsme neměli vůbec čas. Odpoledne jsme zase soudili od jedné do čtyř, nepříjemnou věc, hodně svědků. Ve čtyři hodiny jsme šli z jednačky a čekali tady policajti, že rychle potřebují udělat nějaký odposlech, takže místo toho, abych šel domů, protože to hrozně spěchalo, tak jsem to musel přebrat já. A když jsem konečně v šest chtěl jít domů, tak vydechla tiskárna a nikdo tady nebyl, takže jsem to musel opravit já a domů jsem se dostal až v sedm večer. Ale to byl extrém.

Normálně si dopoledne nachystám jednání, od devíti do jedenácti soudíme, potom jdu na oběd a od jedné zase soudíme. A když nemám soudní den, tak píšu rozsudky nebo vykonávací agendu.

Byl Vám někdy nabídnut úplatek?

Ne. A kdyby byl? Kdyby někdo vyloženě přišel s obálkou, tak bych to určitě řešil s policisty, to je mimořádně závažný čin, uplatit soudce.

Stalo se Vám někdy, že osoba, již jste odsoudil, se Vám po výkonu trestu chtěla pomstít?

Já to vlastně nevím. On občas přijde nějaký anonym nebo telefonát. Ale to nevíte, od koho to je. Víceméně je ta agresivita slovní. Pokud to někdo chce udělat, tak vám to nebude vykládat. Ten, kdo vám to vykládá, vám chce jen zkazit odpoledne, ale proti tomu už jsem dávno imunní.

Přemýšlíte nad případem i poté, co byl vynesen rozsudek?

Ano. Přemýšlel jsem samozřejmě, jestli to bylo dobře, kde mohla být chyba nebo nemohla. Ale nikdy jsem ještě nedošel k závěru, že bych to udělal špatně, že bych udělal chybu, že jsem někoho zavřel neoprávněně. Ale samozřejmě ty různé argumenty, proč je to rozhodnutí takové nebo jiné, tak ty napadají i poté, co byl rozsudek vynesen. A dost často.

Ale ta hlavní linie logické úvahy, z níž nakonec dospíváte k tomu závěru o vině nebo nevině, ta se i dodatečnými detailními zjištěními nemění. A i kdyby se změnila, tak vy s tím už nic nezmůžete, protože jakmile ten výsledek vyhlásíte, tak v ten okamžik je platný. A kdybyste ho ex post změnili, tak to je trestný čin.

Takže i kdybych já poté přišel na to, že jsem něco přehlédnul a měl jsem rozhodnout úplně jinak, tak bych to rozhodně nemohl udělat tak, že bych změnil rozsudek. Do odůvodnění bych se musel přiznat, že jsem udělal chybu, aby ji za mě Krajský soud napravil.

9. Čím se Češi nejčastěji proviňují?

Nerespektují elementární pravidla hry.

Maří soudní rozhodnutí, nerespektují je.

Drobné krádeže anebo neplatí výživné.

Takže nejčastější provinění českomoravské společnosti je nedovzdělanost v základních, elementárních pravidlech slušného lidského chování.

Jakmile přejedete do Rakouska, tak tam nikdo nepřekročí rychlost. A vrátíte se sem a všichni jedou rychleji. A odráží se to nejčastěji v páchání trestné činnosti. On dostane zákaz řízení motorového vozidla, a jezdí si dál. A samozřejmě se ty sazby u těch recidivistů výrazně zvyšují. Takže on potom nakonec přijde a ukradne věci za pár tisíc korun, a když se mu to sečte, tak je pět let v kriminále, protože nerespektuje zákazy, které mu jednou byly dány. Protože nikým nebyl vychován k tomu, že je tady elementární morálka.

Právo je minimum morálky. Jestliže společnost dojde tak daleko, že pro velkou část členů té společnosti už ani to právo není tím minimem, které má dodržovat, tak to je špatně. A my si musíme uvědomit, že máme strašně moc lidí odsouzených za bagatelní trestnou činnost.

Myslíte si, že soudy, ve kterých rozhoduje porota, jsou více, nebo méně spravedlivé? Proč?

Méně spravedlivé. Protože člověk, který není profesionální soudce, rozhoduje v zásadě emotivně. Málokdo zná ta pravidla, jakými za sebe skládáte jednotlivé argumenty a jakými za sebe skládáte tu logickou konstrukci, ze které vám vyplyne nějaký výsledek. Ta obyčejná žena a obyčejný farmář, který si jde sednout do té poroty, o tomhle nikdy neslyšel, vůbec neví o žádných právních pravidlech, nezná žádná pravidla právní logiky. On se pouze rozhoduje svým citem a vnáší do toho své

vlastní zkušenosti. V horlivém sporu se ta pravda vždycky ztrácí.

Pokud má laik rozhodovat, to ne, to si myslím, že se z toho stane šou, souboj advokátů, kteří tam dělají divadýlko, hrají ho tam před těmi laiky, protože chtějí zapůsobit na jejich emoce, ne na jejich chladné rozumy. Já sám bych si nikdy nechtěl stoupnout před porotu, to radši před jednoho profesionálního soudce.

Jaký nejkurióznější případ jste řešil?

To si asi nevzpomenu. Ale neřeknu vám veselou historku, ale takovou zajímavost, kterou jsem nedávno soudil. Byla to taková poměrně zajímavá věc, která ještě nebyla vyřešena. Muž jel na vedlejší, nedal přednost na hlavní. Byl souzen ten člověk, co jel na hlavní, protože překročil rychlost. Nicméně, je to přesně naopak, protože ten, co jede na hlavní, byť překročil rychlost, pokud by mu nepřekřížil ten z vedlejší dráhu, tak by ke střetu nikdy nemohlo dojít a on by svojí vyšší rychlostí dojel do cíle zdráv. Jinými slovy příčinná souvislost mezi vznikem škody a jednáním není projednání překročení rychlosti toho jedoucího na hlavní a toho, co jede na vedlejší. Vinen byl ten, kdo překřížil směr a ne ten, co jel vyšší rychlostí. Z tohoto případu dospěl Nejvyšší soud k právní větě judikátu – ten, kdo překřížil směr, způsobil střet a porušil výraznějším způsobem pravidla silničního provozu než ten, který překročil rychlost, avšak platí to jen do okamžiku, než ten na hlavní překročí rychlost tak extrémním způsobem, že nelze spravedlivě požadovat po tom na vedlejší, aby odhadl jeho vyšší rychlost. Ale je to přesné. Protože v té jednoduchosti není síla, ale ve složitosti, která bude srozumitelná, je ta síla.

Nová budova Justičního paláce v Brně

Ptali se: Pavlína Žažová, Jáchym Důjka, Martin Suchomel

27

Téma

květen 2012 / www.scool-mag.info

Pivní kosmetika

aneb Pivo tak trochu jinak

Foto: Pivní lázně Určitě víte, že pivo obsahuje vitamín B, vápník, hořčík a spoustu dalších prospěšných látek. Toho využilo mnoho farmaceutiků po celém světě a v dnešní době najdeme na trhu hned několik kosmetických výrobků s jeho extraktem. Takže pokud máte tento lahodný nápoj v oblibě, můžete si jeho vůni vychutnat při sprchování, relaxační masáži nebo i obyčejném mytí rukou.

Jednou z českých firem zabývajících se těmito produkty je společnost Manufaktura. V jejich katalogu najdete masážní oleje, pleťový krém, balzám na rty, tělové máslo, sprchový gel, pleťovou masku, a dokonce i balzám po holení. Pivní kosmetika pokožku čistí a zklidňuje a každý student jistě ocení především její omlazující účinky. Navíc se každý výrobek vyrábí převážně ručně a neprovádějí testy na zvířatech.

Chcete se nechat hýčkat? Zajděte si do pivních lázní! Na několika místech České republiky si můžete dopřát koupel v teplém černém pivě, zábaly z pivovarských kvasnic a k tomu neomezenou konzumaci piva z místních pivovarů.

A pokud si chcete udělat takové malé lázně u vás doma, zde vám nabízím pár receptů, které snadno a rychle připravíte téměř kdekoli.

Šampon pro lesklé vlasy: Smísíme 1 lžičku piva, 1 žloutek a 1 polévkovou lžíci klasického vlasového šamponu. Vzniklou směs necháme působit cca 5 minut a důkladně opláchneme.

Pleťová maska na mastnou pleť: Smícháme 4 polévkové lžíce pivovarských kvasnic, 1 lžičku medu a destilovanou vodu a vymícháme do tuhé pasty. Naneseme na obličej, necháme 10 minut působit a poté smyjeme vlažnou vodou.

Pivní maska: Naneseme pivo přímo do vlasů, zabalíme hlavu do ručníku a necháme 5–10 minut působit. Poté smyjeme.

Nebo vyzkoušejte druhou variantu: Za použití vaty naneseme pivo na obličej, necháme 5 minut působit a opět opláchneme.

Lepší pivo v žaludku, nežli voda na plicích.

Jára Cimrman 28

Nikola Valešová, sexta Zdroj: www.zdravazona.com

Pivní recepty To, že pivo není pouze k pití, jistě dávno víte. Od receptů z piva bychom čekali pivní guláš, „klasické“ pivní těstíčko nebo maximálně nějakou polévku. Ale víte, že existují i dezerty z piva? Čtěte dál a dozvíte se, jak z „obyčejného lahváče“ připravit např. „Český pivní Guláš“ nebo „Ananas v pivním těstíčku“.

Pivní guláš Ananas smažený v pivním • 600 g vepřového masa z plece těstíčku • 50 g sádla • 250 ml světlého ležáku • 2 cibule • 2 vejce • 3 dl světlého piva • 180 g hladké mouky • krajíc staršího tmavého chleba • špetka soli • muškátový květ • 2 menší ananasy • 2 stroužky česneku • olej na smažení • pálivá paprika • 8 lžic zakysané smetany • sůl • skořicový cukr na posypání • máta nebo meduňka Pivo vyšleháme s vejci, moukou a solí Maso nakrájíme na kostky a krátce osmahneme na rozpáleném sádle. do hladkého těstíčka a necháme 20 minut odstát. Mezitím smícháme zaky- Osolíme, přidáme nadrobno nakrájenou cibuli a smažíme. Pak maso sanou smetanu se sekanou mátou, ananas nakrájíme na kousky, obalíme podlijeme světlým pivem, přidáme papriku a dusíme do měkka. Nakonec v těstíčku a usmažíme dozlatova v přimícháme nastrouhaný tmavý hojné vrstvě oleje.

Na talíř servírujeme smažený ananas chléb, muškátový květ, utřený česnek a vše ještě chvíli povaříme. se zakysanou smetanou, můžeme pokapat lžičkou medu dle chuti.

Dánská pivní polévka • tmavý chleba • 200 ml vody • 2 piva • citrónová kůra • cukr • smetana Chléb nakrájíme na kostky, které na několik hodin namočíme do 100 ml piva smíchaného s vodou. Pak směs 20 minut povaříme a polévku prolisujeme sítem.

Vzniklou kaši znovu dáme na mírný plamen a rozředíme zbytkem piva. Přidáme cukr, citrónovou kůru a ještě povaříme.

Na talíři ozdobíme smetanou a petrželovou natí.

Dobré pivo se pozná hned po prvním doušku, je však mnohem lepší se přesvědčit vypitím celé sklenice anonym Zdroje: Kuchařka pro začátečníky, recepty-online.cz, ČT1- Kluci v akci

Připravila: Anna Faustmannová

29

Cooltura

květen 2012 / www.scool-mag.info

Americký koláč se vrací Od natočení prvního dílu slavné série Prciprciprcičky o středoškolácích z Great Falls East Hight uplynulo více jak desetiletí, avšak v našich vzpomínkách nadále zůstává vryta hlavní pětice toho filmu - Jim, Oz, Kevin, Finch a Stifler. Do kin konečně přichází již neuvěřitelný osmý díl, jehož natočení se tentokrát ujalo duo režisérů v podobě Jona Hurwitze a HaydenaSchlossberga (Zahulíme, uvidíme 1, 2) Bohužel, i ta pohodová školská léta končí a každý již žije po svém.

Nic jim ale nebrání v tom, aby uspořádali dlouho očekávaný sraz, kde se opět (nejen) tato slavná pětice sejde se chtíčem zažít opětovná dobrodružství.

Postupem si však všichni čtyři, až na Stiflera, uvědomují, že jim puberťácký vlak už dávno ujel a vrátit se do starých kolejí není tak lehké, jako tomu bylo před lety.

Milovník sladkého pečiva Jim (JasonBiggs) žije s nymfomankou a vášnivou flétnistkou Michelle (AlysonHannigan), kterou si můžeme vybavit především v souvislosti s historkami z hudebních táborů. Od té doby, co se jim ale narodil syn Evan, se od sebe jaksi vzdalují a nejiskří to mezi nimi jako za dávných časů. O moc lépe na tom není ani Kevin (Thomas Ian Nicholas), který má sice půvabnou manželku, ale hlavou rodiny není ani zdaleka. Oz (Chris

Klein) je populárním sportovním komentátorem žijícím s krásnou, lež poměrně hloupou blondýnkou Miou. Finch (EddieKaye Thomas) zvaný posera prý procestoval téměř všechny země Jižní Ameriky a setkal se s tamějšími indiány.

Nebo že by ne? Všechny pohltil stín dospělosti a jejich hlavní prioritou není „zasunout“. Tedy kromě Stiflera (Seann Wiliam Scott), který se stále chová jako teeneger, jehož hlavní starostí je, aby udržel Finche co nejdál od své mámy.

Na srazu se na konec všichni v plném počtu setkají. Můžete se těšit třeba na vždy zvláštního Sherminátora nebo na Stiflerovu mámu, která kupodivu už neloví zajíčky, ale libuje si zase ve starší kategorii mužů.

Oz zavzpomíná na stále krásnou Heather a Jim zase pošle Naďu, jak se říká “do kytek“. Všechny také možná překvapí Finchova máma.

Nemusím snad ani psát, s kým asi skončí :-). Že by pomsta?

Ač se předešlé díly prciček příliš nepovedly (od čtvrtého dílu čerpaly pouze z událostí), osobně si myslím, že tento díl byl velice povedený. Rádi se podíváme na staré, známe tváře, které oprašují vzpomínky. Najde se zde plno vtipných scén, avšak v některých okamžicích nám spíše přijde, že se film táhne a raději si odskočíme na toaletu. Najdou se zde i klasické nechutné scény, jako třeba když Stifler kálí do přenosné ledničky s láhvemi piva. Noví režiséři se nebáli také využít více scén se sexem a dalšími věcmi s ním spjatým. Leč mi přijde, že herci poměrně zestárli a možná nás mírně zaskočí, že se hvězdy z tak úspěšného filmu dále neprosadily, stále nás dokáží rozesmát a nemůžu jak jinak, než tento jejich závěrný sraz vřele doporučit!

80% Stifmaister

30

Jim a Michelle –pár již od střední!

Monika Doležalová, 1. ročník Foto: csfd.cz

Česká měna Dne 19. dubna 2012 jsem navštívil brněnské HaDivadlo a zhlédnul inscenaci s názvem Česká měna, kterou napsala Anna Saavedra a režíroval Marián Ansler. Jak jsem se později dozvěděl, měl to být první český monetární (=peněžní) sitcom. Také jsem se dozvěděl, že tato hra měla premiéru na Den české státnosti minulý rok. Tolik úvodem a nyní k samotné inscenaci.

Začátkem představení nás uvítal uvaděč, který četl poslední zprávy z české poslanecké sněmovny.

Byl jsem poněkud v rozpacích, jestli se mám smát nebo se schovat pod židličku hanbou, že žiji v tomto státě a ještě jsem nic nepodnikl pro zlepšení poměrně dosti neutěšené situace. Poté přišlo na scénu osm postav.

Dvacetikoruna v podání Přemysla Otakara I., Padesátikoruna v podání Anežky České, Stokoruna v podání Karla IV. ne nebudu to tu vyjmenovávat všechno, vždyť to přeci znáte, a jestli ne tak, se někdy potají podívejte.

Hra měla pravděpodobně upozornit na ekonomické problémy, které tu máme, řeknu to zkráceně, nepovedlo se jim to.

Bohužel se hercům ani nepovedlo mě příliš dobře pobavit.

Vtipy byly buďto příliš kostrbaté

nebo zabíhaly příliš do historických podrobností ukrytých pod rouškou spletitých souvislostí , kterým málokdo v sále porozuměl.

Naprosto zbytečně dlouhé úvahy, které stejně nikam nevedly, mě nutily zamýšlet se nad tím, proč je v sále takové horko a jak špatně jsem zvolil vzít si dnes oblek. Po pozdějším zhlédnutí další inscenace v Praze, konkrétně Hello Dolly, jsem si uvědomil, jak se herci zachovali neprofesionálně, když pan Masaryk práskl dveřmi a na Karla IV. spadly knihy. Herci se začali smát a naprosto vypadli ze svých rolí.

Mám rád odlehčenější divadla, kde mi jde jen o to se bavit, jako například u inscenace Doma u Hitlerů. V tomto případě se dá nepříjemné kolizi zasmát. Zde ne!

Nebylo to ani vtipné, ani poučné, zkrátka nijaké. Nejde přehlédnout

ani fakt, že přibližně patnáct minut z hodinové inscenace zabraly video-koláže promítané na zadní část scény. Jediné, co mě od srdce pobavilo, byl závěrečný akt, kdy všichni aktéři dorazili na scénu v nákupních košících.

Sečteno podtrženo, měl jsem opravdu jiné představy o tom, co uvidím, chtěl jsem vidět něco podobného, jako byla hra z cyklu Listování Ekonomie dobra a zla, kterou nám předvedl pan Hejlík. Česká měna byla nudná, nezajímavá, bez myšlenky. Když budu moc hodný dám hře 40%, a to kvůli tomu, že to mělo světlé chvilky, které dohromady tvořily asi 40 sekund celého hodinového představení.

Pokud vám není líto hodiny vašeho života můžu hru vřele doporučit.

40% V popředí Přemysl Otakar I.

Anežka česká

Jáchym Důjka, kvinta

Foto: hadivadlo.cz

31

Téma

květen 2012 / www.scool-mag.info

450 let pivovaru v Rosicích Rosický pivovar byl založen mezi lety 1522-1561 zřejmě za Pertolda z Lipé. První písemná zmínka o něm je ze dne 23. 2. 1562, kdy jej Pertold z Lipé prodává jako součást celého panství Janu Staršímu ze Žerotína. V 19. století byl pivovar pronajímán a roku 1899 jej najala akciová společnost Moravia z Brna. Ta s ním získala i koncesi na výrobu piva, ale po několika letech provoz zastavila.

Posledním Sládkem byl Bedřich Barth. Objekt sloužil ještě jako stáčírna a roku 1926 jej koupila paní Kroupová. Ta zde vedla výčep piva až do roku 1933. Budova pak byla vyklizena a hostinský Willand ze Zastávky ji začal bourat. Přední budova sloužila k bydlení. Zchátralé zříceniny koupilo družstvo Lidový dům a přestavělo je na hostinské místnosti.

Letos je to tedy 450 let od první písemné zmínky (a hypoteticky 490 let od založení).

Seznam akcí, které se budou na pivovaru konat v roce 2012

úryvek z článku Jaroslava Dytrycha Pivní suvenýry, Rosa 02/2005

19. 5. Otevřené pivovarské sklepy v rámci Muzejní noci mikroregionu Kahan Bude se vařit pivo rosické a ochutnávat pivo dovezené.

Budou se promítat doposud nezveřejněné fotky z pivovarské historie.

2. - 3. 6. Vepřové rožnění na Rosické pouti Gurmánský víkend určený především vyznavačům prasečího masa včetně divadelní třešničky v podobě divadelního představení Velká buřtová loupež a letního kina.

10. 7. Afrika tančí Vystoupení tanečníků ze Zimbabwe inspirované africkým folklórem 21. 7. Setkání pivovarů Ochutnávka produkce malých pivovarů z ČR a letos poprvé i ze Slovenska, doprovozená kulturním programem. Účast přislíbily pivovary Černý orel Kroměříž, Pegas Brno, rodinný pivovar Pacov, Richtár Jakub Bratislava, Pivovar Padochov a další. Z hudebních hostů se můžete těšit třeba na Model Bazaar.

V prosinci proběhne na pivovarském dvoře tradiční zabijačka

32

Doposud nepublikovaná fotografie nádvoří rosického pivovaru

Rosické letní slavnosti

... Lidový dům byl původně pivovar, zbyly zde hluboké sklepy.

Ze dvora byla vidět jen přízemní okna vedoucí do podzemí jež připomínalo peklo.

Stačil nápad pořadatelů a skluzavka byla na světě. Dolů se sjíždělo na dřevěném sedáku korytem za jásotu přihlížejících, přistávalo se bezpečně v otýpce slámy. Po přestálé jízdě čekalo na jezdce občerstvení. Pro někoho cesta ze sklepení trvala déle....

Zbytek historické reportáže na http://scool-mag.blogspot.com/ Z PIVOVARSKÉHO DENÍKU 25. 7. 2004 DRUHÁ PRŮZKUMNÁ AKCE V doprovodu pana inženýra architekta a jeho dívky a mého psa jsem se vydal prozkoumávat útroby objektu opředeného mnoha tajemstvími a neuvěřitelnými historkami. Zub času se do něj zakousl hodně hluboko a divoký porost ovládl skoro celé prostranství vůkol. Prodrali jsme se před zrezivělé dveře a vstoupili dovnitř. Ovanul nás pach plísně a hniloby. Naše oči si jen pozvolna zvykaly na tmu. Narazili jsme na vlhkou zeď ze smíšeného zdiva, za níž se možná nachází podzemní chodba vedoucí do kostela a nebo na zámek. Vytrvalý nepravidelný zvuk padajících kapek jen zesiloval nepříjemný pocit ze tmy.....

Ze zápisků Lukáše Volánka, další část na http://scool-mag.blogspot.com/

zdroj: kic.rosice.cz

Maturanti se loučí Maturující

(inspirováno básní J. Wolkera – Umírající) Když neodmaturuji, nic na tomto světě se nestane a nezmění, jen srdce mé se zachvěje v rose jak k ránu květiny, tisíce neprošly, tisíce se mnou půjdou, tisíce pro září stvoření, neboť v NE a dalším učení nikdo nezůstal jediný.

Září se nebojím, září není zlé, září je jen část maturity proradné, co strašné je, co zlé je, to další učení je, kdy smysly střelené v letu padají ze všeho, zblázněné, člověk chce už volno, však hnije doma jak pomyje, čtyři stěny rozloží touhu, chuť života, kterou v náručí měl a miloval, maturity se nebojím, ani září není zlé, v září nebudu sám, učení mě děsí, které jen na mně je, - z toho já umírám.

Sbohem, léto, sbohem, mé volno, sbohem touho má největší, svobodu mi utnou, na květen mé vědomosti nestačí, myšlenka na tebe jak zlatý hřeb všeho půl roku mě protínala, když mi bylo hůř, bolela víc, když bylo lépe, pomáhala.

Ale dnes sbohem, dnes už vše marné je, dnes maturuji, za mé nic, za prázdno v mé hlavě mi nic nedarují, teď už to vím, to je má největší bolest a největší sten, ale v tomto uvědomění jsem sám, sám a samoten.

Až neodmaturuji, na světě se nic nestane a nezmění, jenom já ztratím svoji naději, volno tak chtěné, snad přežiji to, snad se to doučím, snad nezahubí to mé snění, ale září se nebojím, září není zlé, to je jen část maturity proradné.

Ester Dobiášová, 4. roč.

Poslední zvonění 4. ročníku Milá školo,

stále se mi tomu nechce věřit a stále si to nechci připustit. Ale je to tak. Jsem v oktávě. Jsem maturantka. A to znamená, že máme před sebou už jen pár společných setkání. A pak konec. Finito. Po osmi letech. A to je velmi dlouhá doba. Velmi! Když si vezmeš, že je mi 19 let, tak je to téměř polovina mého dosavadního života!

Za tu dobu jsem si k Tobě utvořila vztah, už je mezi námi pouto. A to zůstane navždy. I když už nebudu studentka Gymnázia T. G. Masaryka v Zastávce, budu na Tebe a hlavně na chvíle strávené pod Tvými křídly ráda vzpomínat.

Zážitků mám opravdu hodně. A mnohé z nich jsou i negativní. Co bys taky čekala, jsi přece škola.

Ale tyto zážitky byly negativní v době, kdy jsem je prožívala. Myslím, že postupem času se promění spíš v úsměvné vzpomínky.

Tak Ti tedy, moje milá školo, přeji mnoho dalších spokojených studentů a studentek.

Měj se hezky, Tvoje Dana Dana Plucarová, oktáva

Milá školo!

Příprava tabla - oktáva „Vzhůru do nekonečna a ještě dál”

Jsou to přesně čtyři roky, co jsme se viděli poprvé.

Z našeho setkání jsem byla nejdřív nervózní, ale myslím, že se z nás stali dobří přátelé. Zažily jsme toho spolu spoustu, a ačkoliv to nebyly zážitky vždy dobré, tak jsme to zvládly.

Budu na Tebe v dobrém vzpomínat! Doufám, že se tak jako ke mně budeš chovat i k ostatním studentům ještě řadu let. Toto je dopis na rozloučenou. Až si to budeš číst, budu už dávno pryč a nevím, zda se ještě někdy shledáme, takže sbohem, milá školo, a buď na studenty hodná!

Simona Simona Heincová, 4. roč.

33

Zábava

květen 2012 / www.scool-mag.info

Osmý den stvořil Bůh pivo… a od té doby ho nikdo neviděl.

Znáte tři základní české lži?

1. Jdeme na jedno.

2. Dopijem a pudem.

3. Od zítřka nechlastám Sedí ženatý muž v restauraci a přemýšlí: „Jak to říkala moje stará?

Vypij dvě piva a přijď v deset? Nebo vypij deset piv a přijď ve dvě...?”

Jak si muž představuje jídlo o sedmi chodech? Pizza a šest plechovek piva. „Tak v té nové hospodě prý mají pivo jako křen.” - „To je možné, při placení mi vždy vyhrknou slzy!”

Příjde kostra do hospody.

Bouchne pěstí do stolu a poručí si: „ Jedno pivo a hadr.”

Spousta důvodů, proč by měli muži dát přednost pivu před ženou: Piva si můžeš užívat po celý měsíc Nemusíš s pivem chodit na večeři Pivo čeká trpělivě v autě, když hraješ tenis Když je pivo bez chuti, tak ho vyliješ Pivo se nikdy neopozdí Pivo nežárlí na jiné pivo Následky mnoha piv rychle pominou Pivo nedělá skvrny od šminek Pivo dostaneš určitě v každém baru Pivo nemá migrénu Pivo nemusíš potom odvézt domů Pivo se nerozčiluje, když si přineseš domů druhé pivo Můžeš si vzít s dobrým svědomím více piv Pivo jde bez odporu do postele O pivo se můžeš podělit s přáteli Jsi zajisté vždy první, kdo otevře pivo Pivo nevyžaduje žádnou rovnoprávnost Pivo si můžeš vzít na veřejnosti Pivo se nestará o to, kdy přijdeš Studené pivo je dobré pivo Pivo chutná i neumyté dobře Když měníš piva, neplatíš žádné alimenty Pivo nekecá Pivo nemá matku

34

Přijde do hospody Pražák, Brňák, Ostravák a Plzeňák........Hostinský se ptá co si dají.......Pražák že si dá staropramen, Brňák starobrno a Ostravák ostravar.......Plzeňák se na ně dívá a říká tak já si dám kofolu.... všichni se na něho nechápavě dívaj...a on říká „Když vy si nedáte pivo, tak ani já” Loď ztroskotala, ale dva muži se zachránili ve člunu. Čtvrtý den se objevila mořská panna a řekla, že si mohou přát jedno přání. Chlápci přemýšleli a přemýšleli a vtom jeden vykřikl: „Přeji si, aby v moři bylo místo vody pivo”. Stalo se a panna zmizela. Po chvíli se ozval ten druhý: „Fajn, takže teď musíme čůrat do lodi” „Ale ženuško, vždyť jsem za večer vypil jen dvě piva, a ty si pro mě přiběhneš!” brání se pán v hospodě. „Právě proto, že jsi vypil jen dvě piva,” zlobí se manželka. „Hospodský mi volal, abych si pro tebe přišla, abys tu zbytečně nezacláněl lepším štamgastům!”

„Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se začne pít pivo.“ „V pivu je vitamínů málo, proto ho musíme pít hodně” „V sedmém nebi býval obvykle až tak po desátém pivu.

Lech Przeczek „In vino veritas, in pivo taky”

Rychlorecept: 1 kolínko + 1 pivo = kolínko na pivu

Při přípravě tohoto čísla SCOOl!u se neopil ani jeden z členů redakční rady!

„Nikdy neplakal nad rozlitým mlékem, ale nad rozlitým pivem se slzám neubránil.”

Lech Przeczek „V tom prábě spočívá léčebnej účinek piva - že vás při něm nic nenapadá” Vladimír Páral Pivní cyklistika:

35

2012

19.5.

2012

.

5 .

9 1

Pozndenjí te

Br nensko n a h a K c vlak na nádraží) í o rn a n (p , í m ů d n ý j k muze ch železnic lepy, Zastávka - Dělnuic vý lo s y m rů p m é sk Zbýšov - Muze zeum, Pivovarsk

16:28, zd do Zastávky v íje př 6 :4 5 1 a :37 rn B z íjezd do Brna 21 Parní vlak odjezd odjezd 20:55, př de aží v Zastávce bu Z vlakového nádr jištěna kyvadlová 0 hod. za od 16:30 do 22:0 zpřístupněných expozic. ava do autobusová dopr a vstupy do expozic zdarma. sy Doprava autobu

jihozápa

n a mikroregio

ké mu Rosice - Včelakřsryt l) Protiatomový- Památník Pohádky máje, (koste Ostrovačice a vstupy do expozic zdarma. sy

Doprava autobu

gionka www.mikrore

han.cz

na 18. slavnostech

chřestu v Ivančicích

18. - 20. května 2012 www.slavnostichrestu.cz