SCOOL! 31

Té m

a:

H

U

D BA

Leden 2013 ISSUE 31

Obsah 04 Muzikoterapie 06 Hudební koncert ve volné přírodě 08 Ženy skladatelky 10 Hudba z hlediska psychologie 12 Fenomény YouTube 14 RECENZE: Muzikály 16 Skupiny na naší škole 18 Tonecat 20 Indie rock 21 Svátek hudby 22 TOP 4 Nejlepší sportovníc hymny 24 Povídka na pokračování 26 Míra a Report: Po Frederikovi 28 REPORT: Vídeň a Mikuláš 29 Prodloužená a anketa 30 Nástrojový kvíz 31 ZÁBAVA

Editorial

Inzerce

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Napsal: Jáchym Důjka

Nejváženější čtenáři, právě se nám podařilo pokořit třicet čísel časopisu. A to je úctyhodné číslo.

Nebudeme se ale zabývat minulostí a pojďme k současnosti a k budoucnosti. Tématem třicátého prvního čísla je hudba. Hudba je každodenní záležitostí a obecně by se o ní dalo napsat mnoho a mnoho, proto jsme se snažili nalézt na ni tochu jiný pohled, například jak ji využít jako terapii (viz str.

4) Dále jsme pro vás zjišťovali, jak na nás hudba psychicky působí a jací lidé poslouchají jakou hudbu. Nesmíme také opomenout článek o ženách skladatelkách. A co fenomény YouTube, kdo z vás by neznal GangnamStyle? Určitě se shodneme na tom, že je to opravdu nabité číslo.

Nyní mi však dovolte, abych poděkoval celému redakčnímu týmu a zejména Martinu Suchomelovi, který pro náš časopis vybudoval zcela nové stránky www.scool-mag.cz.

Teď něco k budoucnosti. Příštím tématem bude film. Ano uvědomujeme si, že je to na stejné bázi jako hudba, avšak si nemůžeme nechat ujít spojení čísla časopisu se znovu otevřením rosického kina Panorama. Jakmile to bude možné, uspořádáme nějaký festival. Závěrem vám přeji pěkné čtení a do nového roku a školního pololetí všechno nejlepší.

SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 31, leden 2013 Šéfredaktor Jáchym Důjka, Kultura Natálie Plešáková, Sport Martina Zoblivá Grafika Jáchym Důjka Redakce Pavlína Žazová, Ivana Puškarová, Nikola Valešová, Anna Faustmannová, Karolína Čapková, Martin Suchomel, Ruda Zezula, Katka Jandáková, Václav Kokeš Webmaster Martin Suchomel

email: scool-mag@seznam.cz, tel: 732 659 640

2

Front cover design: Zuzana Holešovská, kvinta back cover design: Jáchym Důjka tisk: Pamiro Rosice

MIXER A - STUDE U BRN NT

SK Ý

SP

PA R M EN

TG V

L

AM

T EN

STUDENTSKÝ PARLAMENT

ÁZIA T. G .

M ASA YMN RY KA

NÁZIA T. G.MA SAR GYM YK A

Z

E VC TÁ AS

LA

V

STUDENTSKÝ PARLAMENT

ZA

CE ÁV ST

A - STUDE U BRN NT

SK Ý

PA R

Přátelé, rozhodli jsme se na naší škole znovu obnovit studentský parlament, který by měl přispět k propojení komunikace mezi vedením školy a samotnými studenty. Prosíme vás tedy všechny, abyste do konce pololetí zvolili ze své třídy dva zástupce a jejich jména napsali na můj e-mail jachym. dujka@centrum.cz. Děkuji.

Jáchym Důjka, sexta Simpsonovský maraton: Děkuji vám všem, kteří jste se zúčastnili, našeho “strašidelného” promítání. Po rekonstrukci kina a domluvě s majteli kavárny se pokusíme zorganizovat další, tentokrát filmový maraton. Zatím jen napovím, že se bude jednat o maraton bláznivých komedií.

Jáchym Důjka, sexta Foto: K. P. Kokeš

Alluvium snů Ve dnech 3.1. - 5.1. 2013 se konala v naší škole výstava Alluvium snů, kterou iniciovala naše bývalá spolužačka Barbora Křivánková. Barča v současnosti navštěvuje mezinárodní školu ve Vídni a v rámci pololetního projektu každý zpracovává téma, o které se zajímá. Barča chtěla ve svém projektu přiblížit Přijímací středisko (uprchlický tábor) obyvatelům Zastávky a ukázat jim, co prožili lidé, kteří žádají o azyl. Barča chodila do Přijímacího střediska a žádala v něm klienty, aby jí nakreslili obrázek na jedno z témat: Jaká je vaše představa svobody? Co (by) vás donutilo opustit vaši zemi? Jaké jsou vaše sny, přání a touhy? Stejné otázky položila i obyvatelům Zastávky a žákům našeho gymnázia. U většiny obrázků bylo poznat, kdo je nakreslil, a jak se zvyšují naše nároky přímo úměrně k Barbora Křivánková tomu, co máme.

Lucie Staňková, kvinta

3

Téma

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Muzikoterapie Jak už sám název napovídá, jedná se o léčebnou metodu využívající zvuk a hudbu. S muzikou se všichni denně setkáváme, málo koho by ale napadlo ji použít k odstranění nejrůznějších psychických i fyzických neduhů a tím se i živit, nebo to dokonce studovat. Říkáte si, že tohle přece nemůže fungovat? Čtěte dále a uvidíte sami.

Stručná historie Zmínky o muzikoterapii najdete již v Bibli, kde David léčí deprese krále Saula hrou na harfu. Také v Egyptě a antickém Řecku byla velmi rozšířená a uznávaná.

Na konci 17. století se objevilo nové pojetí této nauky. Nazývali ji iatromusica a byla založena na teorii, že vibrace vyvolávané hudbou vypuzují jedovaté látky z těla. Nejdůležitější roli hrál rytmus, a tak vznikaly speciální skladby určené k terapiím. Na konci 19. století byla muzikoterapie obecně zavržena jako šarlatánství.

Rozmáhat se začala až kolem druhé světové války především v USA a ve Švédsku, kdy měla základy opřené o psychoanalýzu.

Od té doby se neustále vyvíjí a zdokonaluje. Účinky hudby Hudba má vliv na různé vegetativní funkce, například na srdeční rytmus, dýchání a krevní tlak. Používá se také ke zmírnění bolesti, úzkosti, strachu a při léčbě tuberkulózy a dalších dlouhotrvajících chorob. Poslech hudby také pomáhá při léčbě alkoholismu a závislosti na jiných návykových látkách. V psychoterapii se využívá k odstranění psychických bloků, zlepšení přizpůsobivosti a komunikace.

Techniky muzikoterapie Mezi nejrozšířenější způsoby patří pouhý poslech hudby, tzv. receptivní muzikoterapie. Ta podporuje vyjádření myšlenek, evokuje vzpomínky a také usnadňuje navázání kontaktu mezi terapeutem a klientem. Může se jednat o hudbu instrumentální či vokální. Zvláštním typem je tzv. akustická dieta, která spočívá v omezení zvukových podnětů na zvony, či triangly. Další významnou praktikou je aktivní provozování hudby. Dává průchod našim emocím a

4

pomáhá zvýšit sebedůvěru, rozvíjet hudební, motorické a sociální funkce a také schopnost sebekontroly. Můžeme hrát na své tělo, na nějaký hudební nástroj, nebo zpívat. Právě zpěv pomáhá lidem s poruchami řeči zlepšit artikulaci, rytmus řeči, rozšířit slovní zásobu a zapamatovat si důležité údaje. Poslední často používanou technikou je hudební improvizace čili vytváření hudby hrou na tělo, zpěvem a hrou na hudební nástroje. Rozlišujeme improvizaci připravenou, kdy terapeut i klient předvídají její průběh, a nepřipravenou, která probíhá zcela spontánně.

Výhodou této techniky je, že pacient může jednoduše vyjádřit své pocity, které by se obtížně sdělovaly slovy. Také se jeho předvedení může nahrát a provést rozbor, díky kterému je pak jednodušší určit stav a problémy pacienta.

Výběr hudby Estetická kritéria nehrají příliš velkou roli, nejdůležitější je schopnost na člověka působit a vyvolávat emoce. U písní vokálních je dobré, aby text souvisel s řešeným problémem. Rytmika a melodie slov by měla odpovídat přirozené řeči, stejně tak jako intonace slov v otázce by měla mít stoupající tendenci. Pro děti je lepší volit spíše jednodušší texty nebo písně instrumentální. Velmi často se užívají skladby klasicko-romantické od skladatelů jako Beethoven, Chopin nebo Čajkovskij.

Jestli vás muzikoterapie zaujala, máte možnost ji studovat na Univerzitě Palackého v Olomouci. A pokud se vám někdy naskytne příležitost si vyzkoušet muzikoterapii na vlastní kůži, rozhodně si takový zážitek nenechejte ujít.

Djembé a trocha šamanství k tomu

Když se v Rosicích otevíral klub Hovězinec (nyní Stará Kuželna), všichni očekávali široké spektrum akcí s nejrůznějšími hudebními žánry, nikoho by ale nenapadlo, že se stane místem výuky hry na africké bubny djembé. A byli to právě studenti našeho gymnázia, kteří se díky organizátorským schopnostem paní Kokešové měli možnost zúčastnit jedné takové lekce pod vedením samotného mistra v oboru, pana Lubomíra Holzera.

Je čtvrtek odpoledne a všichni se pomalu sjíždíme do Staré Kuželny. Po příjezdu jsem rovnou nasměrována na (za normálních okolností) taneční parket, kde se pozdravím se spolužačkami a společně čekáme na příjezd našeho lektora. Po několika málo minutách se objeví nenápadný vousatý muž, který si svou bezprostředností a příjemným vystupováním ihned získá naše sympatie. Dostáváme pokyn posadit se do kruhu a pak si jdeme každý vybrat a vybalit jeden z bubnů. Jsou o něco větší, než jsem čekala, a každý z nich je zdobený různými rytými symboly.

Postupně se se svými nástroji usazujeme a zkoušíme první nezkušené údery. Jakmile dorazí i opozdilci, můžeme začít. Pan Holzer se nám představí, dozvídáme se něco málo o něm, o muzikoterapii a také o tom, co nás dneska čeká a nemine. Jelikož jsme všichni nedočkaví, tak nás dlouho nenapíná a jdeme hrát. Prvně nám vysvětlí, jak takové djembé uchopit.

Všichni se usadíme otevřeně, překřížíme chodidla na zemi a do vzniklé mezery umístíme nástroj tak, že máme blánu mezi koleny, a brzy se pouštíme do vytváření první melodie. Ta je zatím jednoduchá, takže ideální na seznámení s bubnem a třemi typy úderů – první se provádí celou dlaní zhruba na střed blány, druhý celou plochou prstů, a to od kraje zhruba do poloviny poloměru bubnu a třetí pouze konečky prstů na hranu. Rytmus udržujeme celkem obstojně, a tak postupně hrané melodie nabývají na obtížnosti. Jakmile náš lektor nazná, že je načase, abychom si odpočali, přerušíme hru a chvíli opět posloucháme jeho historky a seznamujeme se s dalšími metodami a pozitivními účinky muzikoterapie na lidský organismus. Když dostatečně nabereme síly, pouštíme se znovu do hry. Zanedlouho už nám to všem pěkně jde, a tak naše bubnování začne pan Holzer doprovázet zpěvem. Pochopitelně se nejedná o klasický zpěv, na jaký jsme zvyklí, spíše jako při nějaké meditační hudbě. U poloviny zvuků, které náš učitel vydává, vůbec nechápeme, jak se mu daří je tvořit pouze pomocí úst. Opravdu smekám a musím říct, že i jeho hlas a tělo jsou pro něj nástroji, které perfektně ovládá. Ačkoliv se to nezdá, u aktivního hraní se člověk pěkně zahřeje, a tak vidím několik spolužáků sundávat mikiny a svetry. Další přestávky Zdroje: www.wikipedia.org, www.muzikoterapie.cz .muzikoterapie.net

náš lektor využívá k prezentaci jiných hudebních nástrojů, například koncovky, což je dřevěný dechový nástroj dlouhý více než půl druhého metru, který má pouze tři otvory, a dále didgeridoo – dutého kmínku eukalyptu, typického symbolu Austrálie. V posledním pásmu hraní spojíme dovednosti nabyté za předchozích pár desítek minut a střídáme obě hlavní melodie. Nechávám se unášet rytmem, po několika málo minutách si ale uvědomím, že bych se měla soustředit na hru. Paradoxně mi to najednou začne jít o něco hůř, a tak se rozhodnu přestat jakkoliv koncentrovat. A hle, zase to jde líp. Vychutnáváme si poslední okamžiky v této kouzelné atmosféře, a pak už je čas bubny zase zabalit, naložit panu Holzerovi do auta, rozloučit se s ním a pomalu se vydat opět k domovu.

Dvě hodiny zní jako dlouhá doba, ale věřte mi, uteklo to jako voda. Jestli si chcete udělat lepší představu o tom, co Lubomír Holzer dělá nebo jak vypadají různé hudební nástroje a hra na ně, určitě se podívejte na youtube, kde má několik videí, a nebo ještě lépe, pokud se vám někdy naskytne příležitost vyzkoušet si to na vlastní kůži, udělejte to! :-)

PaedDr. Lubomír Holzer

Lubomír Holzer je vynikající muzikoterapeut, speciální pedagog, lektor, odborný garant muzikoterapie, hudebník, zpěvák, herec, loutkoherec, režisér, scénárista, skladatel, textař, libretista a učitel. V současnosti působí na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci na Institutu celoživotního vzdělávání jako učitel muzikoterapie a jako externista také na Pedagogické fakultě UK a Pedagogické fakulty Ostravské univerzity. Celý život zkoumá a rozvíjí muzikoterapii a její metody, vytvořil i vlastní hudební styl, intuitivní přímou hudbu, která vzniká v současném okamžiku a na daném místě. Zabývá se také šamanstvím a po celé republice má pravidelné kurzy bubnování na africké bubny djembé.

Nikola Valešová, septima

5

Téma

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Hudební koncert ve volné přírodě Slyšeli jste, že existuje vědní obor muzikologie, který se zabývá vším, co se týká hudby?

Přes muzikoterapii až po hudební management. A slyšeli jste o zoomuzikologii? Já také ne.

Už však vím, že je to obor, který se snaží přijít na to, jestli ve světě zvířat existuje něco jako hudba. Myslím, že tato otázka je velmi zajímavá. Proto jsem vybrala pět zástupců živočišné říše, kteří jsou nějakým způsobem se světem hudby spojováni.

Slavík obecný Kdyby někdo váhal, proč se cena udělována našim hudebním interpretům nazývá právě Slavík, tak ať čte dále. Slavík obecný je pták, který díky rezohnědavé barvě působí celkem nenápadně. Ale když otevře zobáček a vydá pro něj typické zvuky, jde velmi snadno poznat. Nedivím se, že je slavík považován za ptáka s nejkrásnějším hlasem. Jeho zpěv je intenzivní především v nočních ho-dinách. Jeho hlasový rozsah je obrovský.

Začíná flétnovými tóny, následuje hvízdání a vše vrcholí trylkovitým tlukotem. Jediným slavíkovým konkurentem je skřivan lesní, který se však vyskytuje řídce. Kdo by si rád poslechl celý sbor těchto malých ptáčku, tak ať vyrazí do Lednice, kde v zámeckých parcích můžeme slyšet i deset slavíků naráz. Jak je známo, je slavík symbolem krásného zpěvu, a proto se stal námětem pro mnohé umělce. William Shakespeare mluví o slavíkovi ve své hře Romeo a Julie, Oscar Wilde napsal báseň Slavík a růže, která málem slavík obecný - pěvecká superstar mezi ptáky vehnala slzy do očí, a také určitě znáte píseň Slavíci z Madridu od Waldemara Matušky.

Velryba je obecné označení pro většinu savců z řádu kytovci. Myslí se tím keporkaci, kosatky, plejtváci a další podobní savci. Tito živočichové patří mezi největší živočichy. Ale není to jen jejich velikost, která je děla výjimečnými. Určitě jste už slyšeli o zpěvu velryb. Pro ty, kdo chtějí relaxovat a odpočívat při klidné a meditační hudbě, je velrybí hudba to pravé. Donedávna si vědci mysleli, že tyto příjemné zvuky v podobě pískání, bublání a mručení vydávají jen dospělí jedinci. Ti v době páření a námluv mohou vytvořit až půlminutové melodie a skladby velryba - když chceš relaxovat, poslechni si mě plné vysokých i hlubokých tónů. Zjistilo se však, že pískání a krátké tóny mohou vydávat i mláďata. Takže matka může se svým mládětem komunikovat bez větších problémů. Kytovci také využívají vyluzované zvuky k orientaci. Podle doby, kdy se k nim vrátí ozvěna, odvodí, co se před nimi děje. Proto je pro ně sluch asi nejdůležitějším smyslem. A určitě i nejlépe vyvinutým, protože se jedinci slyší i na vzdálenost tisíců kilometrů. Určitě si teď dovedete odvodit, jak moc je ruší zvuky, které vyluzuje člověk prostřednictvím různých přístrojů a zařízení. Ne že jim jen popletou orientaci, ale dokážou je ohrozit i na životě. Ať už to byly velké velrybářské výpravy nebo dnes lodní sonary, vibrace lodních motorů nebo podzemní vrty.

6

Vřešťan Až někdy vyrazíte na dovolenou na Kostariku a budete se procházet pralesem, můžete si být téměř jisti, že vřeštění a hlasité zvuky, co slyšíte, vydává skupina místních vřešťanů. Vřešťan je primát, kterého řadíme k ploskonosým opicím. Jak lze vyvodit, obývá tropické deštné pralesy střední a jižní Ameriky. Vřešťani jsou považováni za nejhlasitější suchozemské tvory na naší planetě. A to díky přírodě, která jim upravila hlasový aparát. Mají zvětšenou jazylku a rezonanční vak tvořený vychlípeninou jícnu.

Nejčastěji předvádí samci svůj hlasitý zpěv za úsvitu, proto je možno téměř každé ráno slyšet z korun stromů rytmické dunivé a houkavé zvuky, které mohou připomínat zvuky bubnů. Vřešťani tak dávají najevo svému okolí, kdo je v této vřešťan - nezlob, jinak začnu vřeštět části pralesa pánem a na koho si mají při vstupu do jejich teritoria dávat pozor. Ale když přesto někdo vstoupí na jeho území, nedojde k souboji tělo na tělo. Hlavní zbraní je opět hlasitý a burácející zpěv. Hlavní aktéři souboje se začnou překřikovat, postupně se přidávají i další dospělci, až nakonec po ohlušujícím výkonu jedna tlupa ustoupí.

Cvrček polní Kdo by si nevzpomněl na své dětství a pohádku O cvrčkovi, který při sobě nosil malé dřevěné housličky, na které uměl skvěle hrát. A ilustrace Zdeňka Mi-lera nebyly daleko od pravdy. Cvrček svůj zpěv totiž vyluzuje jakýmsi instrumentem, který by se dal přirovnat ke klasickým houslím se smyčcem. Tento malý černý hmyz z řádu rovnokřídlých vytváří typický zpěv, který se nazývá stridulace, třením ozubené lišty jednoho křídla o žilku křídla druhého. Schopností zpívat disponují pouze samečci. Ti si na krajích polí hloubí malé nory, ve kterých zpívají, a tím lákají samičky. Aby správně trefily za svým vyvolenými, potřebují samičky dobře slyšet. A toho je docíleno „ušima“ neboli tympálními orgány, cvrček polní - a jde to i bez housliček které se nacházejí pod koleny předních nohou. Trošku mi tento proces připomíná lákání na sbírku motýlů. Zpěv však neslouží jen k námluvám. Používají ho i k obraně nebo ochraně svého území. Když se sejdou dva samečci, nejprve začne pěvecký souboj. Cvrček se silnějším „hlasem“ donutí toho slabšího k ústupu. Ale když jsou jejich pěvecké výkony vyrovnané, dojde na opravdový souboj kusadla na kusadla. A to většinou končí smrtí jednoho z nich.

Tetřev hlušec Tento pták, podobný velikostí asi bažantu, byl dříve velmi hojně rozšířen téměř po celé Asii a Evropě.

Například u nás se však dnes vyskytuje jen něco okolo 150 jedinců. Je to nejspíše zapříčiněno hojným lovem a změnou skladby lesů, kde tetřevi žijí. I přesto na některých místech naších hor můžete slyšet velmi typické zvuky, které jsou spojovány s tímto druhem. Především jde o dominantu samečků. Svým tokáním, jak se zvuky jimi vydávané nazývají, lákají samičky k páření. Proto můžete být svědkem tohoto námluvního rituálu hlavně v jarních měsících. Vše probíhá na tokaništích – pasece či okraji lesa. Tetřeví kohout opakuje tetřev hlušec - mému tokání slepice neodolájí píseň, která by se dala rozdělit na čtyři fáze. Nejprve uslyšíte klepání, které je nahrazeno tzv. trylkem, což je jen rychlejší klepání. Dále následuje výlusk, který by se dal přirovnat ke zvuku při otevření láhve a celá píseň je ukončena broušením. Během poslední fáze tetřev asi čtyři vteřiny neslyší. A odtud máme druhové jméno – hlušec. Tok zpočátku probíhá na větvích, kde tetřev běžně přespává a až po chvíli slétává na zem, aby mohl být blíže své vyvolené. Tak budeme doufat, že se podaří rozšířit tetřevy i na další místa, abychom mohli být svědky tohoto rituálu.

Martina Zoblivá, oktáva zdroje textu: vesmir.cz; odagamy.blog.cz; abicko.cz; svetvedy.cz; aktualne.centrum.cz; wikipedia.org; rozhlas.cz; idnes.cz; zdroje foto: klima.blog.nzz.ch; topwalls.net; rajce.idnes.cz; biolib.cz; wild-scotland.org.uk

7

Téma

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Ženy skladatelky aneb vyměňte vařečku za notovou osnovu

Na světě existují melodie, které zná každý. Mozartova symfonie č. 40 a č. 25, Beethovenova symfonie č. 5 nebo Bachova Tokáta a fuga D-mol. Už při prvních tónech víme, kdo stojí za vznikem těchto děl. A nakonec, nemusí to být melodie, stačí pouze říct jméno a hned se nám skladatelé vybaví. Ale říká vám něco jméno Cécile Chaminade? Elsa Barraine? Ve společnosti se na výsluní dostanou spíš muži a jejich tvorba, na něžné pohlaví se často zapomíná. Pokusím se vám tu ukázat, že i ženy mají své místo ve vážně hudbě, ne jen jako zpěvačky a hráčky, ale i jako skladatelky.

Cécile Chaminade1

Narodila se v Paříži roku 1857. Její první pokusy o skládání hudby přišly už v osmi letech, kdy některé své písně zahrála Georgesovi Bizetovi (francouzský skladatel, především oper), kterého zaujmul její talent. První koncert měla v 18-ti letech a od té doby pokračovala a stala se z ní známá a oblíbená skladatelka, především díky svým skladbám na piano. Nebyla však populární pouze ve Francii, ale při svých cestách zavítala i do Anglie a Ameriky a i tu se setkala se stejnou odezvou jako v její rodné zemi. V roce 1913 získala Légion d'honneur (Řád čestné legie), první vůbec pro skladatele, ženu. S postupem času skládala méně a méně.

Zemřela v Monte Carlu roku 1944.

Díla: Scarf, Ballet No. 1, The Silver Ring, Ritournelle, …

Elfrida Andrée2

Tato žena, která se stala první oficiálně jmenovanou varhanicí ve Skandinávii, se narodila ve švédském městě Visby roku 1841. Začala ve Stockholmu a v roce 1867 se stala varhanicí v Gothenburgské katedrále. Za svůj život napsala skladby pro piano a varhany.

Díla: Piano quartet in A minor, piano quintet in E minor, piano trio in G minor, string quartet in D minor, ….

Juliette Nadia Boulanger3

Skladatelka z rodiny muzikantů přišla na svět roku 1887 v Paříži, a i když se předpokládalo, že bude mít díky svým rodičům k hudbě kladný vztah, v jejích mladších letech se jí spíše vyhýbala. Změna nastala asi v pěti letech, od té doby se učila zpívat pod dohledem svého otce. V devíti letech se dostala na konzervatoř a po jejím ukončení začala skládat. Měla více než 20 koncertů, učila na několika francouzských školách (École normale de musique de Paris, French Music School for Americans). Stala se také jedinou ženou, která předvedla kompletní koncert Royal Philharmonic Society in London, který mimo jiné zahrnoval i Fauré's Requiem a Monteverdi's Amor. Když propukla druhá světová válka, pomohla svým studentům opustit Francii, sama zůstala v Gargenville. Po válce navštívila Turecko, Ameriku a Rusko. Stále se však vracela do Francie, kde i v roce 1979 zemřela.

Díla: Cantique de soeur Béatrice, Larme solitaire, Soir d'hiver, Pièce sur des airs populaires flamands, organ ...

Elsa Jacqueline Barraine4

V roce 1910 v Paříži přišla na svět žena, která je považována za jednoho z významných francouzských skladatelů v polovině 20. století. Na piano se naučila hrát už jako dítě. Později studovala na Conservatoire

8

national supérieur de musique et de danse de Paris (Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži) pod vedením Paula Dukase. První cenu vyhrála v 15-ti letech, další pak následovaly (v 17-ti a v 19-ti). V letech 1936 – 1940 pracovala ve Francouzském národním rádiu jako pianistka a po válce jako zvukový technik. Během války byla členkou francouzského hnutí odporu proti německé okupaci. Zemřela ve Štrasburku, 1999.

Doufám, že jsem vás tímto krátkým přehledem přesvědčila o tom, že ženy mají v hudbě stejné místo jako muži a že se vydáte na cesty zkoumání těchto skladatelek. Na konec ještě několik jmen, kdyby vám tato čtyři nestačila. Ruth Zechlin, Emma Lou Diemer, Francesca Caccini, Ethel Smith, Elisabeth Stirling

1

2

4

3

Natálie Plešáková, oktáva zdroje: www.wikipedie.org, www.csfd

9

Téma

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Vliv hudby na psychiku člověka Určitě znáte situace, kdy máte dobrou náladu, posloucháte vaši nejoblíbenější písničku, „volume up“ a celý barák může spadnout. Jsou však i chvíle, kdy se nechcete bavit s nikým a o ničem, tak si pustíte něco z jiného soudku, něco s textem, kterému porozumíte. Prostě a jasně naše nálada ovlivňuje výběr hudby, kterou posloucháme. Nebo hudba ovlivňuje naši náladu?

Hudba však neovlivňuje jen psychickou stránku člověka, ale také stránku fyzickou. Například ovlivňuje naše dýchání, srdeční frekvenci, tep a krevní tlak, zmírňuje svalové napětí (pokud zrovna netancujeme na drum and bass) a dále zlepšuje koordinaci těla. Co je zajímavé, hudba podporuje i trávení. Když budete poslouchat rockovou hudbu, budete jíst rychleji a konzumovat mnohem větší množství jídla, než při klasické hudbě, u které zpravidla jíme pomaleji a menší množství. Dalším přínosem pro naše fyzické zdraví je tlumení bolesti.

Když nás bolí záda nebo hlava, odborníci doporučují poslech harfy.

Co mě osobně překvapilo bylo zjištění, že poslech hudby může ovlivnit teplotu vašeho organismu – pokud v zimě posloucháte „přátelskou“ hudbu se silným rytmem, pomůže vám to se zahřát a naopak, pokud posloucháte odtažitou a abstraktní hudbu, může vás zase ochladit.

Ale zpět ke vlivu na naši psychiku. Věděli jste, že hudba může zvýšit naši výkonnost, posiluje paměť a schopnost učit se? A mimo jiné, příznivě působí i na naši sexualitu a romantičnost.

Poslech Mozarta pomáhá organizovat spojení neuronů v kůře mozkové, a to tím, že posiluje kreativní procesy pravé mozkové hemisféry spojené s prostorovým a časovým myšlením. Zlepšíte si své soustředění, schopnost rozhodovat se intuitivně. Mozartovy skladby nás můžou uklidnit, vylepšit prostorové vnímání a jasné vyjadřování Takže pokud i teď váháte nad výběrem hudby pro vaše odpoledne strávené učením, doporučuji vám Mozartovu Malou noční hudbu, při které se vám bude učit mnohem lépe. :-)

Zajímavé odkazy na videa s hudební tématikou (např. hudba k usínání a k povzbuzení, netradiční nástroje a další zajímavosti) najdete na našem Facebooku. Těšíme se i na vaše tipy v diskuzi.

Pavlína Žažová, 4. ročník

10

Typologie osobností a jejich hudební preference Nyní se zaměřme na dvě věci které jsou nám každému dobře známé. Je to naše vlastní osobnost a hudba. Ale jak tyto dvě věci spolu souvisejí? Jakou hudbu si vybírají například introvertni nebo extrovertni? A k čemu máme sklony, když posloucháme například operu? Pokusím si nyní na tyto otázky odpovědět. Berte je prosím s nadsázkou, jelikož není možné provést studii na celém lidstvu.

Hudbu bychom podle její „nálady“ mohli rozčlenit do čtyř typů: 1. Reflexivní a komplexní hudba 2. Intenzivní a buřičská hudba 3. Optimistická a konvenční hudba 4. Energická a rytmická hudba.

Nyní k té první: Reflexivní a komplexní hudba jejím podstatným znakem je její složitost, mohli bychom do ní zařadit žánry jako blues, jazz, klasická hudba a folk. Jedinci poslouchající tuto hudbu mají tendenci být vynalézaví, mají fantazii, váží si estetického prožitku, považují sami sebe za inteligentní, tolerantní a zamítají konzervativní postoje.

Druhá skupina pod názvem Intenzivní a buřičská je plná energie a často má „buřičský“ obsah patří mezi ni alternativní hudba a heavy metal jedinci mají tendenci se zajímat o různé věci, mají rádi risk, jsou fyzicky aktivní a považují sami sebe za inteligentní.

Třetí skupinou je optimistická a konvenční hudba klade důraz na pozitivní emoce a má jednoduchou strukturu. Do této skupiny řadíme country, soundtrack, “religious” a pop. Osobnosti jsou ve-selí, společenští, spolehliví, rádi pomáhají ostatním, sami sebe vidí jako fyzicky atraktivní a mají tendenci být relativně konvenční. Poslední skupinou je Energická a rytmická hudba jejíž prvky jsou živost a důraz na rytmus. Do této skupiny patří rap/hip-hop, soul/funk, elektronická, a taneční hudba. Jedinci mají tendenci být výřeční, plní energie, smířliví, vidí sami sebe jako fyzicky atraktivní a vyhýbají se konzervativním ideálům.

A nyní několik zajímavostí z britského výzkumu provedeném Adrianem Northem v roce 2006. U fanoušků taneční hudby a hip hopu je pravděpodobnější než u jiných, že poruší zákon.

Oproti tomu u fanoušků muzikálů se k trestné činnosti přiznalo pouze 18% dotazovaných. Již zmiňovaní hiphopeři mají také pestřejší sexuální život, více partnerů přiznalo 37,5% dotazovaných.

Zatímco například vyznavačů stylu country se k více partnerům v blízké minulosti přihlásilo jen 1,5 procenta. Zajímavým faktem ale je, že zkušenosti s drogami má například čtvrtina vyznavačů klasické hudby a opery, zejména s kouřením konopí. A každý osmý milovník opery zkoušel i omamné houby. Co se ještě dá dozvědět o hudebním vkusu Britů? Že je ovlivňován výdělkem a také vzděláním. Fanoušci klasické a operní hudby patří spíše do střední a vyšší společenské třídy. Jejich průměrný roční výdělek činí 35 000 liber před zdaněním a účty z kreditních karet platí vcelku spolehlivě.

Zato vyznavači taneční hudby vydělávají o třetinu méně a k placení dluhů z kreditní karty jsou vlažnější. Ke skupině milovníků klasické a operní hudby se přidávají zastánci jazzu, když přijde na otázky jídla. Utrácejí za stravování více a jejich oblíbeným nápojem je častěji víno, ve srovnání s velkou většinou fanoušků jiných hudebních žánrů.

Jáchym Důjka, sexta

zdroje: aktualne.cz

11

Téma

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Fenomény You Gangnam style je nejslavnější singl korejského rapera, který si říká PSY.

Byl vydán jako debutový singl k interpretovu šestému singlovému albu s názvem PSY's Best 6th Part 1. Od svého vydání 15.července 2012 dosáhl během pěti měsíců přes miliardu shlédnutí na youtube, čímž překonal dosavadní maximum Justina Biebera.

Název songu „Oppan Gangnam Style“ by se dalo volně přeložit jako zpěvák žijící v korejskě čtvrti Kangnam. Kangnam je korejská čtvrť, kde sídlí velké korejské firmy a bývá označována jako soulský „Manhattan“. Žije zde asi půl milionu lidí a je to 4. největší soulská čtvrť.

V klipu PSY poukazuje na současnou posedlost vzhledem, módou a materialismem u některých lidí. Jako symbolem této idey mu posloužila korejská čtvrť Kangnam, kterou připodobňuje k „Beverly Hills“ korejského Soulu. Text písně pojednává o příběhu burana, který touží okouzlit sexy ženu svých snů. Dalším charakteristickým znakem je tzv. „koňský tanec“, který se stává po krátké době jedním z nejpopulárnějších na světě. Například v Americe během televizní show si ho PSY zatancoval s Britney Spears a sklidili za to ohromný potlesk.

Aby se tento klip zaměřený původně hlavně pro korejské publikum stal populárním, objevují se zde korejské celebrity – televizní baviči Ju Če-sok (muž ve žlutém obleku), Noh Hong-čchol (muž ve výtahu) a zpěvačka Kim Hjon-a (slečna z metra).

Po prvotním úspěchu tohoto singlu se začalo dělat spousta remixů a parodií.. Pro čechy je většinou nejznámější ta od kluků z Viral Brothers, jmenovitě Čeňka Stýbla a Erika Meldika, kteří ji pojmenovali Český styl. Další povedenou parodií především pro fanoušky a hráče Minecraftu byla předělávka, kde je kompletně celý videoklip zobrazen postavičkami a prostředím z Minecraftu. Nápad to je rozhodně zajímavý a na youtube má přes 40 miliónů shlédnutí a mnoho pozitivních ohlasů. Neméně úspěšnou parodií se stala například Gandalf style s počtem dosahujícím 10 miliónů shlédnutí nebo Klingon style, která je udělána podobně jako Minecraft, akorát se odehrává v prostředí ze seriálu Star Trek. Tento nápad zatím ocenilo přes 4 milióny posluchačů.

Dalším populárním a možno označit i zajímavým marketingovým tahem je parodie nazvaná NASA Johnson style. Tento klip ukazuje něco málo ze zákulisí Nasy a odkazuje i na odkazy zabývající se vesmírem a samotnou NASOU. Zatím ho shlédly 4 milióny fanoušků.

Gangnam style - Minecraft style Zdroj: http://maxcdn.fooyoh.com/files/attach/images/3004/856/068/008/minecraftstyle.JPG

12

Pentatonix je "a cappela" uskupení

složené ze čtyř vokalistů a jedná vokalistky pocházejících z Texasu. Nejvíce se proslavili, když vyhráli třetí řadu soutěže The Sing-off (obdoba Superstar, kdy proti sobě soupeří pouze a cappella skupiny) a získaly 200 000 dolarů a nahrávací smlouvu se Sony.

Vznikli na střední škole v Arlingtonu, kde se dali tři kamarádi dohromady a předělali skladbu Telephone od Lady Gaga. Později se k nim díky YouTube připojil i Kevin Olusola, který svým beatboxem dodal skupině "šťávu".

Baracksdubs

Hlavní hvězdou videí od baracksdubs je současný americký prezident Barack Obama v roli zpěváka nejrůznější hitů, Call Me Maybe počínaje a I´m Sexy And I Know It konče. Tato vide však nemá na starosti on, ale jedná „pouze“ o sestřih slov z různých projevů složených dohromady dle textu jednotlivých písní. Videa mají jíž více než 83 milionů shlédnutí a nabízí se otázka – k čemu používá Obama ve svých projevech slovo „sexy“ ?!?

Mike Topkins je "a cappella" hudeb-

ník, jenž si klade za cíl to, aby svojí skvělou hudbou vykouzlil úsměv na lidských tvářích a ukázal svoji hudební rozmanitost. Největším skokem v jeho kariéřa bylo, když celebrita Paris Hilton sdílela jednu z jeho cover verzí na svém blogu a díky tomu se jeho video šířilo velice rychle. To mu otevřelo umělecká vrátka pro spolupráci například s Timbalandem. Na YouTube mají jeho videa již více než 80 milionů shlédnutí.

ThePianoGuys je uskupení tvořící

originální videa, ve kterých spojují klasickou hudbu s popem. Jejich zatím posledním největším hitem se stala cover verze What Makes You Beautiful hraná na klavír deseti rukamy, přičemž na klávesy hrály ruce pouze dvě. Za ThePianoGuys stojí John Schmidt (klavír), Steven Nelson (cello), Al Van Der Beek (studio), Paul Anderson (producent, video), Tel Stewart (video, editace). Shlédnutí jejich videí nedávno překonala hranici 200 milionů.

Ruda Zezula a Martin Suchomel, sexta

13

Téma

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Zpíváš ty, zpívám já, zpívá celý svět. Zpívejme tedy všichni, a abychom měli inspiraci, pusťme si k tomu film, nejlépe nějaký s hudbou, nejlépe muzikál!

SWEENEY TODD: The Demon Barber of Fleet Street Ač jsem vás chtěla přivést na myšlenku zpívání, po zhlédnutí tohoto muzikálu se spíš budete snažit vyhýbat zpěvu a koláčkům ještě pár dní. Má to spoustu klasického Burtona. Atmosféru, někdy až příliš vyhrocenou, Johnnyho Deppa, dokonce zpívajícího, temno a tajemno. Ale něčím je Sweeney Todd jiný.

Především svým krvavým příběhem. Připraveni brodit se krví, masem a smutkem?

Benjamin Barker má vše, co by muž chtěl mít. Ženu, kterou miluje, a překrásnou dceru, žije svůj spokojený život a netuší, že na něho číhá soudce Turpin, který nedovolí, aby nezískal to, co chce.

A to, na co si brousí zuby, není nic jiného, než Benjaminova žena. Stačí zatáhnout za správné provázky a Benjamin stráví dalších 15 let ve vězení. Čas však nestojí a za těchto 15 let přijíždí do Londýna loď a na palubě veze Sweeneyho Todda, holiče, který touží po pomstě a je ochotný udělat cokoliv. A na druhé straně žena, paní Lovettová, vlastní malý krámek s masovými koláčky, ví, kdo si pronajmul místnost nad jejím obchodem, tajemného holiče poznává a společně se vydají cestou, která je dlážděna mrtvými těly. Jen to jedno stále chybí, soudce Turpin.

Sweeney začíná více a více prahnout po pomstě a je rozhodnutý, udělat pro ni cokoliv. A taky pro ni cokoliv udělá.

Jestli přemýšlíte o klidném filmu na zimní večery, není Sweeney Todd to pravé. Budete v šoku, budete cítit lehké mrazení na zádech, ale tohle všechno přijde až potom, co zhlédnete dlouhé hodiny, kdy se jen prolévá krev a odvíjí příběh. Je to nechutné, odporné, ale nezbytné pro to, co má přijít na konci. Celý film to totiž převede z krvavého horroru na smutný, dramatický muzikál. Stojí za to vydržet.

Režie: Tim Burton Hudba: Stephen Sondheim Žánr: horor, muzikál, thriller, drama Stopáž: 116 min Rok vzniku: 2007 Stát: USA, Velká Británie Hrají: Johnny Depp, Helena Bonham Carter, Alan Rickman, Timothy Spall, Sacha Baron Cohen, Jamie Campbell Bower, Laura Michelle Kelly, Jayne Wisener, Ed Sanders

14

Zajímavosti: - Film měl původně režírovat Sam Mendes a hlavní roli měl hrát Russell Crowe.

- Do role Johanny byla plánovaná Anne Hathaway, ale Tim Burton chtěl naprosto neznámou herečku a proto zvolil Jayne Wisener.

- Film je v pořadí šestou celovečerní spoluprací režiséra Tima Burtona a herce Johnnyho Deppa.

- Pro roli paní Lovett se zvažovali Meryl Streep, Cyndi Lauper, Emma Thompson a hodně o ní usilovali Annette Bening a Toni Collette. Nakonec ale “vyhrála” Helena Bonham Carter.

- Sacha Baron Cohen se v rámci příprav pro roli holiče Adolfa Pirelliho učil holičské techniky a vychytávky přímo od svého osobního holiče. 16 hodin se učil pouze jak se má správně držet břitva.

CHICAGO Pokud jsem vás prvním muzikálem nepřesvědčila, pokusím se to napravit Chicagem. Dlouho z hlavy nedostanete melodie a určité scény a budete muset stále a pořád dokola zpívat „Pop! Six! Squish! Uh Uh. Cicero.

Lipschitz!“ Dvacátá léta 19. století, Amerika, Chicago, jazz. Roxie Hart je vdaná mladá žena, která má sen. Zpívat. Snaží se uchytit v různých barech, ale nedaří se jí, a protože i její milostný život stagnoval, rozhodla se najít si milence. Ale i ten se rozhodl pro jinou cestu a proto Roxie opouští, jenže takový podraz si přece nenechá mladá žena líbit, a proto nakonec dojde k vraždě. Je zatčena a poslána do vězení, kde má počkat na soud spolu s ostatními ženami, které použily různých způsobů, aby svět zbavily svých manželů. Mimo jiné je zde i velký Roxiin vzor, Velma Kelly. Obě mají být odsouzeny, ale v Chicagu v té době je nejznámější, nejúspěšnější právník Billy Flynn, který ukáže, že život je jen jedna velká manéž a my všichni jsme herci. Jak snadno se dá manipulovat s lidmi.

Má to neskutečnou energii. Nenudila jsem se jedinou minutu tohoto filmu, písně mi hrají v hlavě doteď a Catherine Zeta-Jones a Renée Zellweger už navždy zůstanou jako ty dvě vražedkyně, které si prozpívaly společně s Richardem Gerem cestu ven z vězení a do mé hlavy.

Zajímavosti: - Nejvíce výdělečný film společnosti Miramax s tržbami přes 171 milionů dolarů, a to pouze ve Státech.

- Původní muzikál se hrál na Broadway v New Yorku v letech 1975 - 1977. Dočkal se celkem 936 představení.

- Renée Zellweger neabsolvovala žádný speciální kurs tance ani zpěvu pro svou roli.

- Angeline Jolie se ucházela o roli Velmy Kelly.

- Režisér chtěl, aby Catherine Zeta-Jones měla ve filmu své přirozené dlouhé vlasy, ale herečka trvala na kratší paruce.

Vysvětlovala to po natáčení tím, že chtěla, aby byla při tanci vidět její tvář a nikdo nemohl zpochybňovat, že veškerý pohyb zvládla sama.

Zdroje zajímavostí: csfd.cz

Režie: Rob Marshall Hudba: Danny Elfman Žánr: muzikál, komedie, drama, krimi Stopáž: 133 min Rok vzniku: 2002 Stát: USA, Německo Hrají: Catherine Zeta-Jones, Renée Zellweger, Richard West, Mya, Clive Saunders, Laura Dean, Sara Ramirez, …

Natálie Plešáková, oktáva

15

Téma

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Hudební skupiny na naší škole

Sociální případ „...nejznámější kapela zastáveckého gymnázia ...”(SCOOL! 2013)

Sociální případ je, teď už bývalá, „andie punk'n'rollová“ kapela čtyř teď už bývalých studentů našeho gymnázia. Hrají ve složení Ondřej Soldán (zpěvák + kytarista), Martin Pečar (baskytarista + doprovodný zpěv), Pavel Dolníček (bicí) a Marek Chalupa (kytarista + doprovodný zpěv). Jako kapela začali fungovat na podzim roku 2007. Během prvního roku existence skupiny se naučili lépe hrát na své nástroje a na podzim 2008 si uvědomili, že se nechtějí stát další tuctovou „zábavovou“ kapelou, a tak se rozhodli začít se svou vlastní tvorbou. Zanedlouho vznikla první demo album, které obsahovalo 10 písniček a bylo nahráno za pouhých 6 hodin. Oni sami to za velký úspěch nepovažovali, posluchačům se ale jejich písničky líbily a hlavně texty písní,

protože kluci si nebrali servítky a snažili se upoutat a možná trochu i šokovat. A tak rok objížděli nejrůznější akce a koncertovali. Na podzim 2009 se chtěli posunout zase o něco dál, tak se vydali do jednoho nahrávacího studia v Blučině, kde si nechali nahrát 4 písničky. Celkově se zlepšili, nové album se líbilo, a tak dále koncertovali. Na podzim 2010 už měli dalších zhruba 10 písniček, které nahráli a vzniklo album Skrytý význam. 28. listopadu 2010 došlo k oficiálnímu rozpadu kapely, jejich songy si ale můžete poslechnout na bandzone i nadále. Nedávno kluci založili novou kapelu Tonecat, punk rock vyměnili za indie a zpívají anglicky. A podle mě jim tato změna velmi svědčí, co myslíte? (viz str. 18-19) :-)

Sociální případ: (zleva) Pavel Dolníček (bicí), Ondřej Soldán (zpěvák + kytarista), Marek Chalupa (kytarista + doprovodný zpěv) a Martin Pečar (baskytarista + doprovodný zpěv)

16

Model Bazaar

„...jsou nesporně velkou nadějí do budoucna, protože s touhle první deskou našlápli dobře…“(Rock Pop 2009) Není žádným tajemstvím, že je náš oblíbený učitel, pan Radek Malý, frontmanem acoustic-alternative kapely s názvem Model Bazaar. Prvotní trio vzniklo v říjnu roku 2007 ve složení: Radek Malý – kytara a zpěv, Jan Řeřucha – také kytara a zpěv a Soňa Malá (v té době Cífková) – violoncello a zpěv. Zanedlouho vydali první EP album s názvem Model Bazaar, které obsahovalo 5 písní jejich vlastní tvorby. Ve stejném roce také podnikli turné po Velké Británii ve městech jako Bristol, Leeds a hrabstvích Somerset či Cornwall. Rok 2009 byl pro kapelu velmi úspěšný, podařilo se jim obsadit třetí místo v hudební soutěži Jack Daniel´s Talent Scouting a také v soutěži Radegast Líheň, později na vlastní náklady vydali další debutové album A Bit, ve kterém naleznete 11

skladeb, a dokonce podnikli i GoodModel tour 2009 společně s kapelou GOODFELLAS. V následujícím roce se přihlásili do soutěže RGM Live Space a stali se absolutními vítězi vybranými odbornou porotou.

Během roku 2011 se rozrostli o další dva členy, a to o Jakuba Šimáně (basa) a Martina Pospíšila (bicí) a v novém složení nahráli další EP s názvem Big Band Theory. Konečně se kapela dočkala prvního videoklipu, a to k singlu Hungary Road, a zanedlouho také k písni Chocolate. Během loňského roku vydali zatím poslední desku pojmenovanou Elegant Plan a natočili třetí klip ke skladbě Goog in the mirror. Pokud byste je chtěli vidět hrát naživo, máte možnost přijít 24. ledna do Anděl Café & Music Baru v Brně nebo 12. února do Blues sklepa v Praze.

Řekli o nich: „…Takovou nahrávku ve Filteru často nenajdete, natož pak na naší scéně“ …„Síla A Bit staví především na maximální uvěřitelnosti, čistotě a opravdovosti pryštící z každého tónu…“ (Filter, září 2009) „…Nejsou to protivné prvoplánové hity, které se několikrát protočí v MP3 přehrávači, vybijí vám pár baterek a za týden je nadobro smažete…“ (Mattoni Music Zone, březen 2009) „…Každá skladba překypovala hudebními nápady, které ovšem samy sebe nepohlcovaly, ale tvořily kompaktní hudební celek, který ve finále vyzníval ve velmi chytrou muziku, která se v našich končinách bohužel moc často neslyší…“ (Naše Broumovsko, březen 2009)

Nikola Valešová, septima Zdroj: www.bandzone.cz

17

Absolventi

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Tonecat Je tomu už dva roky, co velmi populární kapela Sociální případ odehrála svůj avizovaný poslední koncert a od té doby nebylo nic slyšet. Alespoň do letošního léta, kdy se kucí začli zase scházet, jmenujou se jinak, zpívaj prej anglicky a vůbec je všechno nově.

Pro ty mladší z vás, kteří nikdy na koncertě eSPéček nepropotili trika, se jedná o kapelu, jejíž členové měli základnu ve Zbraslavi, skládala se z Andy Soldána (kytara, zpěv, John Lennon), Martina Pečara (basa,vokály?, Paul McCartney), Marka „Chalíka“ Chalupy (kytara,George Harisson) a Pavla „Dolně“ Dolníčka (bicí, Ringo Starr). Sami svou hudbu označovali jako „Andie Punk'n Roll“ a rozhodně bych vám doporučil najít si je na Bandzone.cz. I vypravil jsem se do zbraslavských hvozdů, kde má kapela stále hnízdo. Zastihnul sem všechny její členy u jednoho z nich doma, kde se aktuálně nahrávaly basové party, minimálně se měly nahrávat, ovšem z důvodu technických závad se vše zvrhlo ve večer u kávy a cigaret s občasnými fekálními výrazy. I v tomto prostředí se mi podařilo zapnout diktafon a vyrazit z kluků pár informací.

Od koho vzešla myšlenka zase se začít scházet a obnovit staré city?

Andy: No víte to někdo líp než já? (smích) Ne, jakože já si to skoro nepamatuju.

Martin: Já myslím, že jsi přišel s nabídkou kvalitního...teda jednoho nezávazného zahrání.

A jak dlouho probíhaly vaše námluvy, než jste se do toho vrhli pořádně, fortelně, po chlapsku!?

Martin: Čtyři pět zkoušek, pak se domluvilo vypořádání a bylo to...a skvrna na mých kalhotách vypadá jako bych si ucvrknul, ale už je tam velmi dlouho, nenechte se znepokojit.

Andy: Bylo to ode mě velmi nezávazný, nic sem si nesliboval, ale ukázalo se, že je nám zas dobře, že sme se za ty dva roky někam posunuli a zase cejtim, že děláme super hudbu.

Protože jsem o vaší kapele nenašel na internetech moc informací, jak byste charakterizovali kapelu Tonecat jednou větou?

Chalík: Kapela Andy: Dobré vrány se vracejí (lehce retardovaný smích všech zúčastněných připomínající zvuk vábení racka v době rozmnožování). No já nevím, jednou větou, oni mě pak zbijou, žejo...

Martin: Tak tam nacpi nějaký indie pindie (čti: indý pindý) Andy: Nechceme moc odkazovat na Sociální případ (Martin opět vydává povědomý vábící zvuk) No to je pravda, na tom sme se shodli, co se směješ? (smích) Martin: Já sem jenom posypal Chalíkovi kombo cukrem, ale von už má stejně nový! (stále stejně idiotský smích všech na place) Andy: Jednou větou sme indie kapela, co hraje od srdíčka.

Martin: Tak určitě!

18

Sociální případ byla kapela naší gympl éry, (maturanti 2011, pozn. red.), takže ji chcete nechat na gympl a nevracet se k ní?

Andy : Nechceme se od nich nijak distancovat, považujem to za výbornou zkušenost, bylo to dobrý, bylo to fresh a už toho bylo dost. Takže asi tak, ne?

Martin: To zní dobře, mně jako slovotepci to zní dobře!

Když jsi to nakousl, co ti teda Sociální případ vzal?

Andy: Vzal mi hodně času, hodně mladické naivity a jakéhosi idealizování světa.

Takže teď se cítíte dospěle, bez ideálů? (Martin se začíná ksichtit a vypadá to, že ze sebe opě něco vyslovotepe, proto je dotazovatelem hrubě přerušen) Martin: To tam napiš ,ty vole! „takže se cítíte bez idealů, Pečare, ty drž hubu!“ (smích stále stejného zvuku) Tak jinak, co byste označili jako největší rozdíl, mezi „Sociálama“ a Tonecat?

Andy: Že to nezní jako fixa...

Chalík: Že mám nový kombo!

Andy: Ne, už to mám vymyšlený, na spoustu kapel se nadávalo, během tý velký indie vlny, že je to další unylá kytarovka, a přesně to bych chtěl, aby se o nás psalo. A jinýho od sociálu je to, že je to anglicky, pokud „socky“ byla fixa, tak tohle je něco mezi (půlkama) starejma indie kapelama, jako jsou Pavement nebo Blur a novejma, jako Bloc Party néébooo Franz Ferdinand.

Navíc myslim, že SP byly víc vyhrocený na mou osobu a teď se snažíme fungovat víc jako kapela, jako „všichni zároveň“.

kterou sme si 4:0 odhlasovali, je Tonecat.

Což znamená?

Andy: Vykecáme to? No tak je to složenina dvou slov, tone catchers, takže jacísi chytači tónů a navíc tonecat evokuje i tomcat, tedy anglicky kocour a to zní zároveň jako název pro indie kapelu. Vizí je víc, ale Martin rozhodně řekne, že to znamená tone catchers.

Martin: A tak určitě...Já vždy tíhnul hlavně k famfrpálu a jeho chytačům, takže tak.

Rušíš rozhovor klávesama, co nástroje? Bude se experimentovat nebo bude kytaraDříve všem známý Sociální případ, dnes Tonecat kytara-basa-bicí?

Andy: To je rozhodně otázka Tak tím pádem se nutí otázka, co chystáte!? přímo na Chalíka!

Andy: Chystáme kapelu (následovalo dotazování se Chalíka na tuto problematiku Martin: Konkrétně co chystáme! ale jelikož je to plachý chlapec, odpověď jsem z něj neAndy : Tak chystáme vydat...(k Martinovi) tak obstarej dostal, ani po té, co Andy pravil „je to kokot, normálně marketing, beztak (slangové značení pro vykonávání ho zbi!“, což Martin glosoval zmínkou o tom, jak jsou velmi malého množství činností, v podstatě žádného, vztahy v kapele opět vřelé a všem je spolu dobře!) následován smíchem ne nepodobnému zvuku krmení Martin: No prostě z Chalíka chcačky nechcačky psího útulku). Tak ne, vydáme úplně supr vánoční uděláme multiinstrumentalistu, teď začíná s singl, bude fakt skvělej rumbakoulemi a tamburínou! (Chalík odhazuje stud a Martin: Ksindl X bez alkoholu! vystřihne tamburínové sólo hodné Boba Dylanova TamAndy: No nebo taky ne. (smích) Zatím je vize taková, bourine mana) že teď se snažíme nahrávat, na Vánoce vyjde singl a Martin: K tomu bych rád dodal: Tak určitě! v lednu se objeví 3 písničky, říkejte tomu jak chcete, těžko říct, jestli půjde o EP, demo, ve studiu se nás Co nahrávání, kde vám to víc voní, studio nebo ptali, jak moc to chcem hrotit, jestli demo nebo Foo Fighters u Dave Grohla v garáži (čti v po profi, tak sme opět řekli něco mezi, protože demo garážích a pokojích všech členů kapely?) si můžem nahrát tady, teda nemůžem, ale kdyby Martin: Po dnešku je to velmi odvážný dotaz, vzhleto fungovalo, tak bysme mohli (stále něco praskalo dem k tomu, že jsme zde čtyři a ty pouze jeden. v zesilovači pozn. red.). Takže v lednu tři písničky a Chalík: Já mám větší vztah tady k tomuhle underněkdy v průběhu února by měl být první koncert. groundu, ale když to nejde, tak to je naprd.

Andy: To já mám ke studiu větší vztah, ale nemám k Lačná otázka starého fanouška, kde? nim finance.

Andy: Teď bylo lehké rozčarování s domluvou s Rosicema (Stará kuželna), třeba to ještě vyjde, Tak vám děkuju za váš čas a chce někdo něco zavřenej případ to není, ale spíš se budeme ubírat do na závěr, čím by jste oslovili co největší masu Brna, tam je spousta klubů, spousta lidí. lidí?

Martin: Tak určitě,dejte do toho všichni srdíčka!

Co název, Tonecat?

Andy: Protože po dlouhém dumání, teda minimálně bylo intenzivní, sme se dohodli, že všechny dobrý slova už jsou zabraný, tak že to bude složenina, tou, Foto: bandzone.cz

Inu čekejte do Vánoc na singl, čekejte do ledna na tři další a v únoru přijďte na koncert, veškeré info je prozatím na facebookové stránce Tonecat, web je přípravě.

Pro Scool! externě Vladislav Čert Vaverka, Dolekop.com

19

Stopy hudby

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Indie rock Indie rock je současný hudební styl a jeden ze žánrů alternativního rocku vycházející ze slova independent – nezávislý.

Interpreti se nesnaží za každou cenu zalíbit masám a jejich cíl je dělat hudbu pro své vlastní potěšení. Vznikl někdy na začátku 90. let, aby se oddělil od alternativního rocku, který v této době tvořila hlavně kapela Nirvana, která se bohužel nevyhla komercializaci. Indie rock je nejvíce rozšířen ve Velké Británii, USA a Rakousku, u nás indie zastupuje kapela Charlie Straight, Sunshine a Tonecat. Indie rockovou scénu rozsáhle, ale pouze ve velké Británii, mapuje časopis a internetová stránka NME. Indie rock je pro mě snadno rozpoznatelný, protože bývá založen na jednoduchých melodiích elektronické nebo i akustické kytary. Jako celek písně působí neopracovaně, v textech jsou osobní a zasněné. Jelikož se jen pár písní pouští v rádiích, indie rock si mohu pustit, jen když na něj mám náladu. Tím mám zaručeno, že se mi interpreti nikdy neoposlouchají a vždy budu mít z hudby jedinečný zážitek.

Autoři: Arctic Monkeys: Kapela, co výborně hrála na zahajovacím ceremoniálu OH v Londýně, tvoří čistokrevný základ indie rocku chytlavými melodiemi a nekompromisností hlasového projevu Alexe Turnera, který je na britských ostrovech velká hvězda. Proč je posluchám: Každá jejich píseň je svým způsobem jedinečná, hlavně tím, že mi uvízne v hlavě, ačkoli se mi napoprvé nikdy nezalíbí.

Nejlepší album: Suck It And See (2011) Florence & The Machine: Zpěvačka Florence Welch má naprosto úžasný plný hlas, který se ani ve vyšších polohách nestane nepříjemným ječákem a se svou mystickou image, se kterou zpívá nádherné epické písně plné emocí, patří mezi nejlepší současné zpěvačky vůbec.

Proč ji poslouchám: Ty písně mě naprosto uhranuly.

Nejlepší album: Ceremonials (2011) Foster The People: Pokud chcete začít poslouchat indie rock, začněte u kapely Foster The People, jelikož se jim podařilo vytvořit nenáročné indie založené na zasněném elektronickém podkladu. Píseň Pumped Up Kicks se stala hitem i v českých rádiích a nutno říci, že oprávněně.

Kapela ovšem nespí na vavřínech a vydává stále lepší skladby. Proč je poslouchám: Jejich skladby dokážou překvapit a svou letní atmosférou dokážou zvlášť ve studeném zimním počasí zahřát a zvednout náladu. Nejlepší album: Torches (2011) The Vaccines: Má nejoblíbenější kapela, jejíž písně jsou založené jen na pár kytarových akordech, avšak velmi chytlavých a úderných melodií. Skupina, jejímž frontmanem je Justin Young, pochází z Velké Británie, kde v prodejnosti svých dvou alb předčili dokonce i Rihannu.

Proč je poslouchám: Znám je od prvního hitu, jsou má srdeční záležitost a jejich alba si můžu pouštět každý den a stále mě budou bavit. Nejlepší album: What Did You Expect From The Vaccines? (2011) Kateřina Jandáková, sexta

20

Zdroje obrázků: http://www.thevaccines.co.uk/us/images/portraits/; http://www.nme.com/news/ arctic-monkeys/63737; http://www.thesun.co.uk/sol/homepage/showbiz/music/4533052/bestivalhot-chip-stevie-wonder.html; http://www.fanpop.com/clubs/foster-the-people/images/24124945/ title/foster-people-photo;

SVÁTEK HUDBY Francie patří mezi země, jejichž kladný vztah ke kulturnímu životu je více než proslulý. Je to způsobeno samozřejmě přílivem turistů, kteří zde hledají všemožné druhy zábavy, ale také zakořeněnými tradicemi a dlouhou historií, na jejímž základě se vytvořila řada svátků nebo obecně významných událostí, na které Francouzi nedají dopustit. Na většinu státních svátků mají úřední instituce i většina obchodů zavřeno.

Svátek hudby (Fête de la Musique) se zrodil ve Francii, kde se poprvé objevil v Paříži, a do Evropy (a celého světa) se rozšířil v roce 1982. Koná se každoročně 21. června. Hlavním cílem této tradiční celoevropské akce je oživit veřejný prostor v centru města a tímto umožnit hudebníkům všech žánrů, věku, profesionálního statusu či hudebního vzdělání si zahrát na veřejnosti.

Svátek hudby by rád přispěl k trendu proměny veřejných prostranství na místa, kde je příjemné nejen spočinout, ale zároveň se aktivně zapojit do uměleckých projektů.

Pavlína Žažová, 4. ročník inzerce

21

Sport

leden 2013 / www.scool-mag.cz

TOP 4 Nejlepší sportovní hymny Tématem tohoto čísla je hudba. A jak jinak spojit hudbu se světem sportu než pomocí sportovních hymen. Každý významný klub má svoji hymnu, kterou znají všichni jeho fanoušci a kterou zpívají na podporu svého oblíbeného týmu. Také každá významná sportovní událost, jako je například mistrovství světa, má svoji píseň, která slouží hlavně jako reklamní tah. Pojďme se společně podívat na žebříček čtyři nejlepších sportovních hymen, podle mého názoru.

1. Liverpool FC - You'll Never Walk Alone – tato píseň pochází z muzikálu Carousel autorů

Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina II z roku 1945. V té době nikdo netušil, že za nějaký čas se stane symbolem jednoho z nejúspěšnějších klubů fotbalové historie. Píseň nazpívalo po svém několik významných umělců, kterými byli např. Frank Sinatra, Bob Dylan a Elvis Presley. Pro klub je však nejvýznamnější verze vytvořená hudebníky Gerry & The Pacemakers. V roce 1963 se stala nejúspěšnější hudební nahrávkou ve Velké Británii a poté se uchytila jako klubová píseň Liverpoolu FC. Fanoušci ji zpívají vždy po vyhraném utkání nebo po remíze se silnějším soupeřem. Lidé, kteří byli svědkem tohoto počinu, tvrdí, že něco úžasnějšího neviděli. Ta atmosféra, která pohltí všechny a všechno na stadionu je opravdu impozantní. V mnoha fanoušcích vyvolá zvláštní pocity, hlavně když se vzpomíná na tragédii z roku 1989 kdy na fotbalovém stadionu Hillsborough v anglickém městě Sheffield zemřelo 95 liverpoolských fanoušků.

Věrní liverpoolští fanoušci

2. Freddie Mercury & Montserrat Caballé – Barcelona

Psal se rok 1987 a španělská operní zpěvačka a rodačka z Barcelony Montserrat Caballé byla oslovena, aby připravila úvodní píseň 25. letních olympijských her. Ty se měly konat v roce 1992 právě v rodném městě zpěvačky. Pěvkyně si ke spolupráci vybrala legendárního zpěváka skupiny Queen. Tím nebyl nikdo jiný než Freddie Mercury. Mercury se vyjádřil, že už od dětství je velkým fanouškem opery. A díky tomuto faktu mohla vzniknout opravdu neuvěřitelná skladba. Píseň byla nahrána v roce 1988. Je to příklad kombinace popu a operního zpěvu, která se vydařila. Je škoda, že při zahajovacím ceremoniálu diváci neviděli na pódiu oba zpěváky zpívat tuto skladbu naživo. Freddie Mercury totiž rok před zahájením her zemřel. Caballé svoji část zazpívala sama a Mercuryho část byla promítnuta na projekční plochu.

22

Freddie Mercury a Montserrat Caballé

3. Óda na Kometu

Všichni znají skladbu Óda na radost od Ludwiga van Beethovena, která je součástí jeho 9. symfonie. Původnější než tato skladba je však báseň napsaná Friedrichem Schillerem oslavující přátelství a bratrství mezi lidmi. Proto se tato píseň stala v roce 1985 hymnou Evropské unie a Rady Evropy. Obě organizace ji považují za symbol sjednocené Evropy a používají ji pro slavnostní příležitosti. A když to řeknu s nadsázkou, tak v Brně není o nic míň známá Óda na Kometu. Nezjistila jsem, kdy tato verze vznikla a kdo ji vymyslel, ale to není vůbec důležité. Důležité je, proč byla vytvořena. Odpověď se sama nabízí. Snad žádný hokejový klub u nás nemá tak věrné a oddané fanoušky jako Kometa Brno. A není nic krásnějšího, než plné Rondo fanoušků, kteří na podporu hráčů zpívají tuto hymnu. Bubny utichnou, začne se zpívat, při větě „vzhůru modrobílé šály, vzhůru Brno Kometa“ se všichni postaví a mně se vždy téměř zastaví dech, jak je to neuvěřitelný zážitek. Není nad brněnské fanoušky.

Bezkonkurenční fanoušci brněnské Komety

4. Hymna Ligy mistrů

Hraje se před každým utkáním spadající pod organizaci UEFA. Neodmyslitelně patří k Lize mistrů. Když ji někde uslyšíte, můžete si být jistí, že za chvíli začnou mluvit o této soutěži nebo se začne hrát nějaký zápas.

Skladba nesmí totiž být využívána ke komerčním účelům, proto se nedá koupit ani právně stáhnout z libovolné webové stránky. Vznikla v roce 1992, kdy vznikla Liga mistrů jako taková. Dříve se tato soutěž nazývala Pohár mistrů evropských zemí. Tvorbou skladby byl pověřen anglický skladatel Tony Britten. Napsal text, který je sborem zpíván ve třech jazycích. Těmi jsou angličtina, francouzština a němčina, což jsou oficiální jazyky používané organizací UEFA. Tyto jazyky také mají symbolizovat vzájemnou jednotu a přátelství. Pro melodii si vybral tu z korunovační hymny Georga Friedricha Händela.

You'll Never Walk Alone When you walk through a storm Hold your head up high And don't be afraid of the dark At the end of the storm Is a golden sky And the sweet silver song of a lark.

Walk on through the wind Walk on through the rain Tho' your dreams be tossed and blown Walk on, walk on With hope in your heart And you'll never walk alone You'll never walk alone

Nikdy nepůjdeš sám Když jdeš bouřkou, drž svou hlavu nahoře a neboj se soumraku.

Po bouřce je tu zlatá obloha a sladká skřivánčí píseň.

Běž dál větrem,

běž dál deštěm.

Ačkoli tvé sny budou odhozené a odváté pryč, pokračuj a běž dál s nadějí ve svém srdci.

A nikdy nepůjdeš sám, nikdy nepůjdeš sám.

Martina Zoblivá, oktáva

Zdroje textu: www.liverpoolfc.com; wikipedia.org; idnes.cz; uefa.com; karaoketexty.cz Zdroje foto: whoateallthepies.tv ;coveralia.com; spsbv.cz

23

Téma

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Povídka na pokračování (2. část) Martin Mann otvírá oči a kouká se do myšlenek vkrádá cosi cizího, do černozelených hlubin. Když co mu našeptává: Jako ty, Martine rozezná, kdo je tím neznámým, Manne, žádné vlastnosti. Martin vytřeští oči a snad by se býval v té Mann ještě nikdy v duchu neprochvíli raději utopil. Vidí jen obrysy mlouval sám k sobě. toho tvora, monstra, které se „Můj příběh začíná dnem, k němu blíží jako přízrak.

Osm dlouhých chapadel zakončených ostrými hroty, jen ho jimi probodat a nasávat hutnou červenou tekutinu. Je blíž a blíž! Popadne ho za ruce a za nohy a roztrhne vedví.

Muž lapá po vzduchu zděšením, ale je živý, byla to jen iluze. Cítí neznámého všude kolem sebe, voda vibruje nebezpečím. „Jsem tvůj nejhorší nepřítel. Jsem tvoje noční můra. Můžu tě ovládat,“ zlověstně šeptá, zatímco Martin Mann se jako loutka zmítá ve vodě, neschopný ovládat své tělo, „můžu tě zabít. Můžu ti dát i život. Třikrát řež, nic neměř. Teď ti povím svůj příběh, dobře poslouchej a nic nezapomeň!“ Na chvíli se odmlčí.

„Nejsem z téhle planety, můj rod obývá i mnoho jiných. Vyčkává.

Jsme obsaženi ve vodě a vodu tak ovládáme – to znamená, že ovládáme i vás, lidi. Nepotřebujeme domov, nepotřebujeme společnost, nepotřebujeme mít cíle ani sny. Neodlišujeme se od sebe, nemáme žádné charakterové rysy ani vlastnosti, jsme jedním celkem,“ vypráví tichým Ilustrace (Zuzana Holešovská, kvinta) zastřeným hlasem a muži

24

kdy jsem provedl něco proti společným pravidlům a můj rod mě zavřel do těla člověka, uvěznil mě v něm. Bil jsem do jeho stěn, snažil se z něj vyrvat násilím a roztrhat ho na kusy! Nebylo to nic

platné. Musel jsem čekat, vytrpět svůj trest, stal jsem se loutkou.

Jak jsem ale byl sám, po tolika letech nepropojen se všemi a se vším, pomalu ke mně pronikal duch té dívky, ve které jsem vyčkával. Byl jsem v těle, které uvažovalo v ich formě, byla to Já. A já byl v té době Oni. Měla vlastní individualitu, kterou jsem u lidí nikdy nehledal. Ona byla často nejistá, třásly se jí ruce i hlas, když měla mluvit s někým cizím, hlavně s chlapci. Cítil jsem, jak se jí stahuje hrdlo, jak neovládá dech, jak jí buší srdce. Podceňovala se, držela se dál od lidí, protože si o sobě myslela, že není společenský typ, že je nudná. A takovou poté i byla, protože se bála projevit.

Odpírala si vše pěkné, protože si myslela, že si to nezaslouží.

Dokázala si během minuty vytvořit vztah k čemukoli. V obchodě si brala otlučená jablka, aby ta hezká zůstala pro někoho jiného. A víš proč? Měla tak citlivou duši, ona se bála, že ta otlučená by potom vyhodili do smetí, přitom jí chutnají i ta. Byla tvůrčí typ, kreslila obrazy plné fantazie, ale nikomu

je neukazovala. Viděl jsem je ale já a možná právě ta lidská fantazie způsobila ten nečekaný zvrat.

Ze začátku pro mě byla hnusem, něčím odporným, byl jsem zvyklý člověka ovládat, zkoumat ho a zabít, ale najednou jsem byl jeho vězněm. Snad jsem nejdřív necítil nic, jen muka a vztek, protože můj rod není schopen tvořit složité emoce, ale jak jsem v ní byl uvězněn déle a déle, stával jsem se její součástí.

Sám asi tušíš, co následovalo.

Propadl jsem její osobnosti, zamiloval jsem si ji. Nechápej to jako vaši lásku mezi mužem a ženou, ne, bylo to egoistické a narcistické, já miloval sám sebe.

Svoje nové tělo a duši, která ho obývala. Ano, slyšíš dobře, duši.

My člověka stvořili a netušili jsme tak, že by mohl být něčím víc než jen výrobkem, hračkou. Že ho něco dělá jedinečným, něčím, co nemůžeme zvenčí pochopit.

Možnost mít sny, vlastní myšlenky, u vodovodní trubky – mít fantazii.

Ceníš si ty vůbec, kdo jsi a co máš? Originální, neotřelý, svérázný. Forma, která se dá tvarovat.

Máš svoje touhy, skrýváš v sobě zlobu, nenávist, štěstí a lásku, jsi sobecký, slabý, nevypočitatelný, náladový, ale i milující, štědrý a šlechetný. Za to vše můžeš být rád!“ mučil Martina Manna ve vášnivém zápalu svého vyprávění, jako kdyby mu vyčítal, že si sám sebe necení. Ten ze sebe nemohl vydat ani hlásku, jen slzy bolesti se mu draly z očí a rozplývaly se v kalné vodě. Tvor se naštěstí opět uklidnil. „Kdyby mi dali jako okovy nějakého lenochoda, těžko bych si mohl uvědomit vaši jedinečnost. A ta dívka, nejjedinečnější ze všech.

Byla to trefa, že mi jako trest dali poznání. Chtěli mi vzít svobodu, ale ve skutečnosti mi ji dali, větší, než sami byli schopni kdy poznat.

Musel jsem však rychle jednat, vymyslet plán, jak si tohle tělo ponechat. Dva dny nato, co jsem dostal spásnou myšlenku, Katku srazilo na přechodu auto. Byla mlha, viděla si sotva na nohy a to auto mělo rozbitý světla. Odvezli ji do nemocnice. V té tvé makovici teď víří otázka, jestli umřela, viď?“ Ester Dobiášová, absolventka 2012

Co se s dívkou stalo?

1. Umírala, ale jak jí slábla síla, podařilo se Tvorovi její tělo ovládnout a zachránit, nyní ona byla jeho loutkou a on tak mohl žít jako „člověk“ 2. Přežila, ale jak byla zesláblá, dokázal se od ní Tvor oprostit a získat si tělo mladého doktora, který ji měl na starosti 3. Umírala a Tvorův rod ho proto vyprostil z jejího těla pryč. Poznal však, že se změnil.

4. Bylo nejisté, zda přežije, proto Tvora jeho rod vytáhl z dívčina těla a usmrtil ji.

Hlasujte na Facebooku!

25

Okénko preventisty

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Vir HIV! Označit a přesunout z „Přečtených“ do „Koše“ Na světě žije, podle Světové zdravotnické organizace (WHO), 34 milionů lidí nakažených virem HIV. V západní a střední Evropě pak 840 tisíc, z toho je jich v ČR evidovaných 160. Počet to není, v porovnání s ostatními regiony, nijak vysoký. Ovšem od roku 2002 se jedná o pětinásobný nárůst. Infekce virem HIV probíhá velmi rafinovaně.

Zjednodušeně řečeno obrátí ochranné mechanismy proti vlastnímu organismu. Přenáší se především pohlavním stykem a choroba AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome) způsobená tímto virem, není stále zcela léčitelná, proto je prevence jediným možným způsobem, jak se jí vyhnout . Vice na webových stránkách Národního programu boje proti AIDS v České republice: http://www.aids-hiv.cz

Váš Míra PO FREDRIKOVI… …monodrama o tom, jak chutná láska, strach ze smrti i sladká pomsta.

Dne 9. 11. 2012 kvinta a první ročník jeli do Brna, konkrétně do Hadivadla shlédnout nezapomenutelné představení (alespoň pro mě) hostujícího Divadla Letí. Následovala beseda o AIDS s člověkem, který tuto nemoc má a aktivně se věnuje její prevenci.

Johan je vlastně kluk jako ostatní. Hraje florbal, rád se baví, randí s holkama ze školy. Jednoho dne ale pochopí, že holky pro něj budou už navždy jen kamarádky… V den svých 21. narozenin potká Fredrika a zamiluje se, což mu definitivně změní život… Být s Fredrikem je až neskutečně skvělé, ovšem pouze do chvíle, než spolu kluci vyrazí na společnou dovolenou na Kanárské ostrovy. Fredrik náhle přestane komunikovat a je podrážděný. Něco je špatně. Ale co ? Po několika týdnech se Johanovi dostane do rukou dopis od lékařky a najednou je mu vše jasné. Je HIV pozitivní a jediný člověk, který ho mohl nakazit, je Fredrik. V ten okamžik se jejich vztah změní. V Johanovi roste vztek a Fredrik se stále více uzavírá do sebe. Johan zatouží po pomstě – pořád má přeci u sebe Fredrikovu kreditní kartu! Jeho čin však bude mít tragické následky.

Strhující švédské monodrama zvítězilo v roce 2005 v divácké soutěži stockholmského divadla Riksteatern a od té doby slaví úspěchy na mnoha evropských scénách.

O HERCI: Ivan Kuprák se narodil v roce 1986 na Kladně. Po základní škole nastoupil na 1. KŠPA – obor výpočetní technika se zaměřením na podnikatelskou administrativu. Po maturitě v roce 2006 nastoupil na DAMU – obor činoherní herectví. V rámci studia účinkoval na scéně DAMU v Disku v představení režiséra Jiřího Havelky Velmi společenské tance, dále v inscenacích Markéta, dcera Lazarova; Kazimír a Karolína, Racek aj. Jeho filmovým debutem byla hlavní role Tomáše ve filmu Anglické jahody. Od roku 2010 je v angažmá v Divadle Na zábradlí, kde ho můžete vidět v inscenacích Orestek, Ambrózie, Česká válka a Nebe nepřijímá (DNz, Letí). Od září doslova září v hlavní roli monodramatu Po Fredrikovi.

26

Rozhovor s autorem hry Mattiasem Jesperem Brunnem:

Mattias Jesper Brunn (*1976), talentovaný švédský herec a dramatik, studoval na několika divadelních školách, absolvoval také kurs dalšího vzdělávání při Divadelní a operní vysoké škole v Göteborgu. Na jaře 2007 se vydal se svou hrou …po Fredrikovi na turné po Švédsku. V současné době pracuje v divadle Regionteater Väst, kde vede projekt pro mládež nazvaný „Pohlaví a identita”. Působí také jako moderátor nočních pořadů ve švédském radiu P3.

Jak vznikla hra Po Fredrikovi?

Jednou jsem v novinách narazil na noticku, kde stálo, že ve věkové skupině 17–23 let, u mladých heterosexuálů, se dramaticky zvýšil výskyt chlamydiové infekce. Uváděli to jako doklad toho, že se méně používá ochrana. Podle jedné univerzity se vědci obávali, že kdyby se v této skupině rozšířil virus HIV, začal by se šířit jako lavina. Ale tohle byla jediná zmínka, jinde se o tom mlčelo. Kladl jsem si otázku, kam se poděla celá ta debata, proč už o HIV nikdo nemluví tak jako v době, kdy jsem v tom věku byl já. Měl jsem chuť napsat příběh o dívce a chlapci, kteří se ocitnou v situaci, kdy se jeden z nich nakazil a před druhým to tají. Pak jsem si uvědomil, že na HIV mají všichni hodně vyhraněné názory – že ho dostanou jen homosexuálové a narkomani –, a tehdy jsem se rozhodl, že se od tohoto předsudku odpíchnu a napíšu subverzní příběh o lásce, která nad předsudky zvítězí.

Kromě toho mě zajímalo, jak se o HIV a AIDS hovoří, zajímala mě stigmatizace nakažených, jejich dvojité vyloučení a těžkosti, se kterými se setkávají. To, jak nevědomost a předsudky dostávají víc prostoru než diskuse o boji s nemocí, o smutku, ztrátě a o právech všech zúčastněných.

Se hrou Po Fredrikovi jste objel prakticky celé Švédsko, představení bylo asi sto. Byla to představení pro školy?

Na představení chodili hlavně mladí diváci, ale o školní představení nešlo. Divadlo se snažilo pomocí marketingu oslovit mladé diváky a to se také povedlo. Je sice pravda, že někdy přišly celé třídy, ale to bylo z jejich vlastní iniciativy a nikdo nepřišel z donucení.

DIVADLO LETÍ: Letí je nezávislé divadlo, které jako jediné v České republice cíleně uvádí pouze současnou dramatiku - všechny texty v české nebo světové premiéře. Cílem je propagovat současnou dramatickou tvorbu, zejména pak tu evropskou.

Divadlo funguje jako otevřená platforma, která volně spojuje umělce s „vášní pro nové hry“.

Dojmy některých našich studentů: „Představení bylo zajímavé a netradiční. Herce obdivuji, protože zahrát sám představení musí být náročné. Hra mě donutila přemýšlet. Téma bylo dobré a k dnešní době, kdy se o něm moc nemluví, sedělo.“ „Je lepší hned říct pravdu, než na to dojde později!“ „Silně emotivní zážitek v podání skvělého herce.“ „Dostala mě symbolika bílých čtverců a pak i to, když z nich vystoupil. Tehdy jsem se rozbrečela.

Způsob, kterým vyjádřil pocity byl uchvacující a natolik věrohodný, že se nenašla chvíle, kdy bych se dívala jinam, než na něj.“ „Tato divadelní hra ve mně zanechala myšlenku, že je důležité vystoupit z „životní klece„ a užít si života. Líbila se mi alternativní forma představení a celého hereckého výkonu.“ „Divadlo samo o sobě ve mně nechalo dobrý, velmi dobrý dojem. Smíšené pocity: pocit úzkosti, smíchu, pláč.“ „Z divadla jsem odcházel, jako by každý vedle mě měl HIV. Bylo zajímavé se o této nemoci dozvědět více.“

Více informací na: www.divadlo-leti.cz

Karolína Čapková, sexta Zdroj rozhovoru a foto: www.divadlo-leti.cz

27

Report

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Vídeň: Živoucí město s příchutí punče Navštívit Vídeň před Vánocemi je jako silná záplavová vlna pro vaše smysly. Navštívit Vídeň před Vánocemi totiž znamená nechat všechny starosti na pár hodin za hlavou a dovolit všem těm blikajícím světýlkům, vánočním ozdobám, vůni všudypřítomného punče a pečených kaštanů, aby ve vás navodily tu správnou sváteční atmosféru uprostřed těch nejpůvabnějších architektonických kulis, jaké byste si jen mohli přát. Vídeň jako taková je totiž nádherné místo pro celodenní poznávání. Tedy pokud na vás zrovna neútočí hluboce mínusové teploty, ledový prosincový vítr a skutečná sněhová vánice.

Naši trojtřídní cestu septimy, třetího ročníku a sexty po Ringstraße jsme započali před krásnou neogotickou budovou vídeňské radnice, odkud jsme plynule pokračovali přes skvosty vídeňské architektury, jako je Parlament, Uměleckohistorické a Přírodovědné muzeum a poté už samozřejmě císařský palác Hofburg a s ním spojená klenotnice, kde jsme si mimojiné mohli prohlédnout takové exempláře jako koruny Svaté říše římské a rakouského císařství nebo velké množství rozmanitě vyšívaných heroldských oděvů. Naši společnou cestu jsme pak ukončili před jednou z vídeňských dominant, gotickou katedrálou Svatého Štěpána.

Po vyhlášení rozchodu bylo už jen na nás, kam se se svými zmrzlými kostmi pohneme. Někteří z nás vyrazili nakupovat dárky na voňavé vánoční trhy, jiní zamířili do nejbližších kaváren, aby se, třeba stylově právě nad šálkem vídeňské kávy, pokusili zahřát a ti zvídaví utekli před vtíravou zimou do jednoho z výše zmiňovaných muzeí.

John Irving v jedné ze svých knih popsal Vídeň jako „muzeum skýtající útočiště mrtvému městu“. A já s ním po více než padesáti letech nemohu souhlasit. Vídeň je nádherné živoucí město, které vás doslova vtáhne do své rušné atmosféry a dá vám s grácií sobě vlastní ochutnat své rozmanité krásy. A tak jsme se s ní večer za tmy rozloučili doufajíce, že příště se snad setkáme v lepším, přejícnějším počasí. Tak do té doby, Auf Wiedersehen!

Ivana Puškarová, sexta

Mikuláš

Chodbou gymnázia se rozléhá cinkání zvonků, chřestění řetězů, povyk čertů a jejich obětí, po chodbách chodí různě zmalovaná individua, do kterých by nikdo ani netipoval, že jsou žáky gymnázia. Ano, už (mám chuť napsat už zase, ale ono jednou za rok příliš často není) je tady Mikuláš. Jasné znamení, že už je prosinec a za chvíli budou Vánoce. Pro septimu (a třetí ročník) tentokrát trochu jiný než jindy. Předchozích sedm let jsme si užívali směs zábavy a napětí, co budeme muset plnit za úkoly, abychom neskončili „v pekle“ a jak budeme po útoku čertů vypadat, pouze jako diváci. Letos vše chystáme sami. Tak tedy…

Po důkladné proměně celé septimy v hrůzostrašné čerty, půvabné anděly a Mikuláše v Mikuláše (!) jsme vyrazili na lov hříšníků gymnázia. A že jich bylo! V každé třídě jsme našli nejméně jednoho, který si „peklo“ zasloužil a taky si v něm aspoň na pár minut pobyt vyzkoušel.

Jako tradičně jsme přichystali pár soutěží, spoustu bonbonů a ještě více starých rtěnek, řasenek, gelů na vlasy a voňavek, aby naši spolužáci vypadali, jako by prošli opravdovým peklem. Jen doufejme, že to na nich nezanechalo příliš psychických následků a příští rok nás nepozvou na oplátku do pekla zase oni.

Anna Faustmannová, septima Foto: gzastavka.cz

28

Taneční V tradičním podzimním termínu proběhly kurzy tance a společenského chování pro první ročník a kvintu.

Dojmy z první lekce jste si mohli přečíst jíž v minulém čísle. Od té doby účastníci kurzu zažili prodlouženou (viz foto) i dokončenou, včetně taneční soutěže. Na celé taneční mají dotyční studenti vesměs velmi dobré vzpomínky a celou akci si patřičně užili. Od nynějška se nemusí stydět se svým tančním uměním vystoupit na veřejnosti. Nejblížší příležitostí může být školní stužkovací ples 18. ledna 2013.

Anketa S novým číslem přišla i nová anketa, kterou jsem, jak jste si jistě všimli, dělala u nás na škole. Chtěla bych se omluvit septimě, kterou jsem nenavštívila. Tentokrát se vše obešlo bez větších problémů, pár papírků bylo vyřazeno, protože na nich nebylo pohlaví nebo třída. Ve škole se nám tu taky potuluje jedna opice, mělo by se začít hledat v druhém ročníku. Dále pak ve stejné třídě se nachází hráč na flašku od piva. Spousta vás hraje na nervy, pro někoho je to asi natolik důležité, že se o tom zmínil. Ano, potvrzuji, doopravdy hrajete na nervy.

Na gymnáziu se hře na nástroj věnuje 102 studentů.

Nejvíce jich je v mladších ročnících a to především v tercii (19), kvartě (15) a v sekundě (15). Nejpopulárnější nástrojem se staly různé druhy flétny a klavír. Dále také akustická kytara. Na bicí hraje pouze jeden student (C2.A), stejně jako hráč na foukací harmoniku. Z ostatních nástrojů jsou zastoupeny housle, klarinet, trumpeta, akordeon a keyboard. Drtivá většina z vás, se na nástroj učila pod základní uměleckou školou.

U některých se to lišilo nástrojem, na který se učili.

Rekord v počtu nástrojů, na které hraje, získala dívka z tercie, která hraje na zobcovou a altovou flétnu, kytaru, piano a klávesy.

Natálie Plešáková, oktáva

29

kvíz

leden 2013 / www.scool-mag.cz

Neobvyklé hudební nástroje Kdybychom měli vypsat jenom názvy všech známých hudebních nástrojů, nestačil by nám na to celý SCOOL! Při hlubším ponoru do literatury nacházíme i nástroje tak kuriózních názvů, jako je třeba ofiklejda, trumšajt či noňofo.

Vybral jsem pro vás malý vzorek těch méně obvyklých nástrojů, abyste si mohli vyzkoušet své znalosti nebo alespoň odhad. Spojte obrázek se správným textem. (Vyhodnocení pod čarou)

1

2

3

4

A) Serpent je kontrabasový typ cinku, nejstaršího žesťového nástroje.

Tento mohutný nástroj připomíná vlnícího se černého hada, odtud jeho název. Part pro serpent napsal např. Georg Friedrich Händel ve své „Vodní hudbě“. Přestože nejoblíbenější byl v baroku , ještě v 19. století se tento nástroj poměrně běžně používal. Vyráběl se ze dřeva, přestože díky nátrubku patří mezi žestě, a pro chromatizaci tonů sloužily dírky zakrývané hráčovými prsty, podobně jako u zobcové flétny. Dělaly se serpenty do pochodu i pro hru vsedě – na přelomu 19. a 20. století však definitivně zanikl.

B) Brumle je lidový hudební nástroj. Pochází zřejmě z Asie. Na našem území je rozšiřovali zejména romští kovotepci. Brumle je od nepaměti celkem běžným hudebním nástrojem. Obvykle se vyrábí ze železa.

Sestává z otevřeného rámečku, do kterého je vkován pružný kovový jazýček. Do výkovku pak bývají vlisovány magické znaky. Brumle je tradičním nástrojem sibiřských šamanů. Dle jejich víry zvukové vibrace pronikají energetickými kanály hráče i posluchačů a rozbíjejí psychoenergetické blokády, které brání volnému toku energií. Tím vysvětlují pozoruhodné léčivé účinky při hře na tento nástroj.

C) Rebab je smyčcový strunný hudební nástroj persko-arabského původu. Do českých zemí se rozšířil především z islámských obchodních cest. Má malé kulaté tělo, jehož přední část je potažena membránou z ovčí kůže. Dlouhý úzký krk s kolíčkovou mechanikou nemá pražce. Nástroj mívá jednu až tři struny, na které se hraje smyčcem.

Rebab se drží svisle. Nástroj je ceněný pro svůj zvuk podobný zpěvu.

Má však velmi omezené zvukové rozpětí a byl proto postupně nahrazen po celém arabském světě houslemi.

D) Cink je historický dechový nástroj. Tělo nástroje s kónickým vnitřním otvorem má zakřivený nebo přímý tvar, je opatřeno tónovými dírkami uspořádanými jako např. u flétny, zvuk se však tvoří v malém nátrubku.

Nástroj je tedy jakoby křížencem žesťového a dřevěného dechového nástroje. Tento nástroj byl využíván od středověku až do 18. století, největšího rozkvětu dosáhl v období mezi léty 1500 a 1650.

Václav Kokeš, 1. ročník http://cs.wikipedia.org/wiki/Cinkhttp://cs.wikipedia.org/wiki/Rebabhttp://cs.wikipedia.org/wiki/Brumlehttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e2/ Serpent_%28musical_instrument%29.JPGhttp://cs.wikipedia.org/wiki/Didgeridoo

1D, 2C, 3A, 4B

30

Zábava

Jeden člověk byl na hudbu tak tupý, že dostal od učitele dvě hůlky, ať jde dělat bubeníka. Jenže on jednu ztratil a tak se z něj stal dirigent.

“Kdybyste byl s právníkem, politikem a klarinetistou v jedné místnosti a měl v pistoli jen dva náboje, na koho byste střílel?”

“Na klarinetistu, dvakrát.”

"Prosím snažně o podporu. Byl jsem členem putovní kapely, ale jsem od narozeni smolař. Kapela se rozešla a já zůstal v cizím městě úplně bez peněz..." šnoruje žebrák.

Pán domu ho poslouchá s jistou nedůvěrou: "Tak vy jste muzikant. A na jaký nástroj hrajete?" Šnorer se chvíli rozmýšlí a pak řekne: "Na lesní roh."

Pán domu se usměje, otevře skříň, vyndá z ní lesní roh a podává ho šnorerovi: "Tak mi na něj něco zahrajte!" Šnorer si hluboce povzdechne: "Tak to vidíte, jakej já jsem smolař! Ze všech možnejch nástrojů musíte mít doma zrovna lesní roh!"

"Kde jsi vzal tak fantastickou sbírku CD muziky? Ta musela stát peněz!” „Ani korunu. Původně jsem měl jen jedno CD, které jsem si pouštěl stále dokola 24 hodin denně. A pak z čista jasna mi sousedi začali dávat stále nová a nová.”

Maminka jedné z žaček na umělecké škole přijde za učitelkou: „Paní profesorko, povídala mi naše Lízinka, že ji teď učíte nějaký půltóny. Jen jí hezky učte celý tóny, my na to máme.”

Filharmonie hraje podle originální německé partitury, a když jsou v jednom obzvláště silném momentu, dirigent ke svému užasu zjistí, že vzadu sedí trianglista a brutálně rovná triangl do tyčky. Zastaví celý orchestr a začne křičet: "Chlape, co to tam děláte?"

A trianglista na to suverénně: "Co by? To co mám v notách: Ohne Triangel!"

V rámci hudební výchovy: I smyčec může být nástrojem bicím. Žák Jozífek předstoupí před učitele hudby, otevře houslové pouzdro a z něho vypadl samopal.

"Propána!" zaječí, "... můj táta je s houslema v bance."

Malý Pepánek se v noci vzbudí a vidí, jak z jejich dveří odchází zloděj s plnými taškami. Aby nevzbudil rodiče, tak na něj polohlasně volá: "Prosím vás, nemohl byste ukrást i moje housle?"

Do příštího SCOOL!u máme s V. Franzem přislíbený rozhovor!

31

I

- ZA S E (J) titut

ins

ve c k ý s

em

Zastávecký seminární institut

ZASE(J)I Z

asta -z

í institut - z as

Jáchym Důjka, Martin Suchomel a Karolína Čapková, sexta

(komunikace s různými typy osobností) 21. 2. 2013 učebna číslo 4

2. Pojďme se domluvit...

(komunikace, kreativita, aktivní naslouchání) 7. 2. 2013 učebna číslo 4

1. True story, Bro?

Přicházíme k Vám s projektem ZASE(J)I, který si za primární úkol klade váš osobní rozvoj. Uskuteční se formou workshopů zaměřených na „softskills“ a besed s odborníky.

ký s e m i n á rn vec tá í

rn iná