SCOOL! 32 by Časopis SCOOL!

T É M A

I S S U E B Ř E

Z E N

L M 3 2 1 3

Obsah

březen 2013 / www.scool-mag.cz

04 HISTORIE FILMU 06 HISTORIE FILMU PO TECHNICKÉ STRÁNCE 08 REKONSTRUKCE KINA 10 NEJOČEKÁVANĚJŠÍ PREMIÉRY 12 MARTIN TRNAVSKÝ - KOLEGA MELA GIBSONA 14 TOP 5 FILMŮ 16 HISTORIE PROMÍTÁNÍ V ROSICÍCH 18 HUDBA VE FILMU 19 FILMOVÉ OSOBNOSTI REGIONU 20 FILMOVÁ MÍSTA V OKOLÍ 22 NOVINKY Z KINA PANORAMA 23 KOČOVNÝ BIOGRAF 24 ABSOLVENT - ŽIVOT S FILMEM 26 POVÍDKA NA POKRAČOVÁNÍ 28 SPORT VE FILMU 30 KOMEDIE, KTERÉ KAŽDÝ ZNÁ POZOR, SOUTĚŽ!!! 31 FILMOVÉ REKORDY

VÍCE INFO NA STRANĚ 9!

Editorial

Napsal: Jáchym Důjka

Vážení čtenáři, jsem velice rád, že jste si zakoupili další, v pořadí 32. vydání SCOOL!u, tentokrát s tématem FILM. Své síly jsme spojili s KIC v Rosicích, a tak vás můžeme informovat ohledně novinek týkajících se rosického kina i jiných akcí. Redakce si pro vás připravila (pokud můžu podotknout, tak velmi pěkně) články týkající se filmového průmyslu nebo filmů, které mohou být očekávané, nejlepší, nejhorší nebo všeobecně známé. Dále se můžete podívat, kde se v našem okolí natáčely například Četnické humoresky, jichž jsem velkým fanouškem, a přesto jsem si nikdy nevšiml, že by byl jeden díl, konkrétně třetí v první sérii pod názvem Beáta, natáčen na zámku v Oslavanech. Film nás doprovází téměř dennodenně a bylo by nesmyslné ho zejménanaší „obrázkové generace“ upírat. Abychom vám dopřáli zasloužený odpočinek a dobrou zábavu po kolikrát velmi náročné školní docházce, připravujememe pro vás další filmové festivaly. Jako první plánujeme filmy jednoho herce, který je poněkud, jak to slušně říct, kontroverzní. Víc zatím neprozradím :-).

SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 32, březen 2013 Šéfredaktor Jáchym Důjka, Grafika Jáchym Důjka Redakce Pavlína Žazová, Martina Zoblivá, Martin Suchomel, Karolína Čapková, Nikola Valešová, Anna Faustmannová, Václav Kokeš, Ivana Puškarová, Natálie Plešáková, Rudolf Zezula Webmaster Martin Suchomel

web: scool-mag.cz, email: scool-mag@seznam.cz, tel: 732 659 640

cover design: Jáchym Důjka tisk: POINT CZ, s.r.o.

MIXER Proběhla únorová Přípravka Ve čtvrtek 7. 2. 2013 proběhlo první setkání v rámci našeho projektu nazvaného „Přípravka“. Ve škole se sešlo více než 20 bystrých šesťáků, kteří se celé odpoledne pilně věnovali tělesné, výtvarné a hudební výchově a také si přečetli něco ze starých řeckých bájí a pověstí. Ze školy odcházeli nadšení a s dobrým pocitem, že aktivně strávili odpoledne. Určitě se již teď těší na další pokračování, ve kterém si vyzkoušejí, jak jsou na tom s angličtinou, uvidí a uslyší ukázky dalších cizích jazyků, které se na naší škole vyučují, a třeba se i něco přiučí v informatice. „Přípravka“ není omezena pouze na ty žáky, kteří se účastnili tohoto prvního setkání. Pokud stále váháte, zda svoje dítě do projektu zapojit, přihlaste se o informace buď u nás, nebo na vaší základní škole. Podmínky budou stále stejné. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem zúčastněným za podařené odpoledne a už teď se s vámi těším na další setkání, které proběhne ve čtvrtek 7. 3. opět v době od 13 do 17 hodin na naší škole.

Téma

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Historie filmu aneb Od němých filmů až po 3D Během posledních sto let došlo k obrovskému rozvoji ve všech oblastech lidského života, mimo jiné samozřejmě i ve filmu. A ačkoliv to zcela nekoresponduje s názvem tohoto článku, rozhodla jsem se s vyprávěním začít úplně od píky. Postihnou v takto krátkém článku vývoj kinematografie je zhola nemožné, zvídavý čtenář si ale jistě je schopen mnohé dohledat v jiných zdrojích, a tak se omezíme na stručnou osnovu.

První kamera, první film a první promítání v USA

Na konci 80. let 19. století se spojil americký vynálezce Thomas Alva Edison s britem Williamem Dicksonem za účelem vytvořit první zařízení, které by bylo schopno zaznamenat pohyb, a to se také mladému Dicksonovi povedlo. V listopadu 1890 vymyslel první motorem poháněnou kameru, tzv. kinetograf. Později se stala populárnější rukou poháněná verze, především kvůli menší hmotnosti a objemu. Roku 1891 Dickson navrhl také verzi filmového projektoru, tzv. kinetoskop. První hraný film vyrobený ve Spojených státech byla Dicksonova Machinace č. 1 z roku 1890 a první veřejné promítání proběhlo 20. května 1891 v Edisonově laboratoři a jednalo se o film s názvem Dicksonův pozdrav.

První filmové studio

Prvním filmovým studiem na celém světě se stala Edisonova „Černá Marie“, která byla postavena na místě jeho původní laboratoře ve Philadelphii 1. února 1893. Byla to černě obložená plechová chata s odejmutelnou střechou, která se mohla točit kolem vlastní osy, což bylo důležité pro změnu směru chodu slunečních paprsků.

První evropské projekce

V Evropě dosáhli značných pokroků bratři Lumiérové. Louis a August se inspirovali prací Edisona a vytvořili vlastní filmovou kameru a projektor (tzv. kinematograf), který byl lehký a snadno přenosný. První veřejná demonstrace jejich práce proběhla 22. března 1895 v suterénu jejich domu. Promítán byl jejich první film Dělníci opouštějí továrnu Lumiére v Lyonu, který zachycoval dělníky, kteří odcházeli z továrny na oběd.

První biograf

První kino bylo založeno 28. prosince 1895 ve sklepních prostorách Grand Café v Paříži. První komerční představení zahrnovalo deset krátkých dokumentárních filmů, které nazvali aktuality. Jejich 52. dokument s názvem Příjezd vlaku do stanice la Ciotat prý u diváků vyvolal zděšení, jelikož vlak zdánlivě najížděl přímo do sálu.

Filmy němé éry

Nejznámější tváří němého filmu a filmové grotesky je asi americký herec a režisér Charles Chaplin. Jeho filmografie by vydala na celý článek. K dalším zástupcům němé grotesky patří dále ještě Harold Lloyd či dvojice Laurel a Hardy. Film byl tehdy doprovázen hudbou a mezititulky. Mezi nejvýznamnější evropské filmy této doby patří Křižník Potěmkin (S. Ejznštejn, 1926). Zajímavé ale je, že v době rozvinutých 3D technologií nejvyšší filmové ocenění Oscar za rok 2011 získal právě němý film Umělec.

První zvukové filmy

6. srpna 1926 se konala premiéra prvního zvukového filmu s názvem Don Juan, v něm byla ale použita pouze hudba hraná z gramofonu. První film s mluveným slovem nese název Jazzový zpěvák a byl vyroben roku 1927 firmou Warner Bros. Hvězda broadwayských muzikálů v něm pronáší monolog o 250 slovech. Společnost Warner Bros. se v té době nacházela ve špatné finanční situaci, a tak se její majitelé rozhodli ozvučit i Dona Juana. Po své premiéře se stal velmi oblíbeným, ale Jazzového zpěváka nepředčil. V Británii se prvním ozvučením snímkem stala Hitchcockova Její zpověd z roku 1929. Už tehdy se projevil jeho talent na scénáře kriminálních filmů. I přes všechen úspěch trvalo celých pět, než se zvukový film zcela prosadil, a to především kvůli vysoké ceně zvukových zařízení. Při natáčení prvních zvukových filmů museli herci mluvit stále k mikrofonu, který byl ukryt někde v dekoraci, což značně omezovalo jejich pohyb. Další nevýhodou byla nemožnost natáčení filmů v exteriérech kvůli parazitním zvukům, které zhoršovaly srozumitelnost dialogů. Proto vznikl systém tzv. zadní projekce, kdy se na plátno za herci promítaly záběry jiného prostředí. S nástupem zvukového filmu skončila kariéra mnoha herců z důvodu jazykové bariéry, nebo když jejich hlas upravený aparaturou zněl směšně.

Nejznámější filmy zvukové éry

K nejvíce oceňovaným filmům zvukové éry patří rozhodně Občan Kane (O. Welles, 1941). K známým a oblíbeným režisérům pak patří A. Hitchcock, A. Tarkovskij, F. Fellini, I. Bergman, … výčet známých režisérů a jejich filmů přesahuje možnosti našeho článku. Ale jak jsme již napsali v úvodu, každý si o tom „svém“ filmu či režisérovi je schopen najít informace např. na internetu. Doporučujeme stránky: Csfd.cz; imdb.com; cfn.cz apod.

První 3D filmy

Tato technologie není vůbec takovou novinkou, jak by se mohla zdát. Ve skutečnosti se o natočení trojrozměrného filmu pokoušeli filmaři už od roku 1890 a první promítání 3D filmu se uskutečnilo již 10. června 1915 v newyorském Astor Theatre. Program se skládal ze tří krátkých 3D filmů – první o americkém venkově, druhý sestřih z filmu Famous Players‘ Jim, the Penman a třetí cestopisný dokument o Niagarských vodopádech. Efektu se tvůrci snažili dosáhnout použitím červených a zelených brýlí, pokus ale nebyl úspěšný. Prvním celovečerním filmem ve 3D se stalo Power of Love z roku 1922, které bylo natočeno dvěma kamerami stojícími vedle sebe na šířku lidských očí a vyprávělo příběh o dobrodružstvích mladého námořníka v Kalifornii. Od té doby udělala technologie rojrozměrného obrazu obrovský pokrok a já se velmi těším na další pokroky, které na nás čekají.

Nikola Valešová, septima

Téma

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Historie filmu

po technické stránce Lidstvo je již od pradávna fascinováno vizuálními triky a iluzemi, které byli dlouho spojovány s nadpřirozenými kouzly a čáry. Než však došla kinematografie k současné podobě prošel její vývoj několika důležitými milníky, díky kterým se dnes můžeme, díky filmovým iluzím, oddávat zábavě před svými obrazovkami či plátny.

Camera obscura

Prakticky všechny dřívější pokusy uvést obraz do pohybu, či jej „pouze“ promítnout sloužily pouze k předstírání nadpřirozených sil a jejich působení. Stejnětak v 16. Století Giovanni Battista della Porta užaslému publiku v témné místnosti „vyčaroval“ čerta. Nejednalo se samozřejmě o žádný zázrak, nýbrž použil princip „temné komory“, který již dříve popsal Abu Ali al-Hasan, když se pokoušel skrze něj pozorvat zatmění Slunce bez poškození zraku. „Temná komora“ fungovala na principu, že když světlo dopadá skrze malý prostor do temného prostoru, promítá na stěnu obraz předmětů nacházejících se před otvorem, avšak převracný - vzhůru nohama. Tento trik používali v 18. století malíři a kreslíři pro vyhotovení maximálně věrných obrazů.

„Magická lucerna“

První přístroj s objektivem, umožňující promítání obrazu s fólie na stěnu, jenž využíval jednoduchý zdroj světla (např. svíčku) byl vynalezen v 17. Století v Římě Athanasiusem Kircherem. V roce 1832 byla „magická lucerna“ zdokonalena, a to vynálezem Fantaskopu Josepheme Plateau, což bylo zařízení simulující pohyb sekvence obrázků zobrazující různé fáze činnosti, jako např. tance. Jednotlivé snímky byli uspořádany na okraji nebo po obvodu drážkovaného kotouče, který byl následně umístěn před zrcadlo a točilo se s ním, díky čemuž mohli diváci vidět zdánlivě se pohybující obraz. Obdobný přístroj, později nazvaný Zoetrope, byl vytvořen britem Williamem Hornerem. Jednalo se u dutý rotační válec s fotografiemi, ilustracemi nebo kresbami na vnitřní straně straně pravidelně umístěných do úzkých dírek, kterými mohl divák sledovat pohybující se obraz. Následovalo zrození fotografie v roce 1839, fungující na fotografování na stříbrné nebo měděné plechy a o dva roky později patentování kalotypie, což byl proces pro tisk fotografií na vysoce kvalitní negativní papír. Díky rozvoji celuloidu Johnem Hyattem na přelomu 60. a 70. let byl tento plast byl později využit jako základ fotografického filmu. Roku 1879 byla Thomasem Edison poprvé představena žárovka, jenž je později využita ve filmových projektorech.

Otcové moderního filmu

Louis a Auguste Lumierovi vytvořili vlastní společnou filmovou kameru a projektor, která byla poměrně lehká a přenosná. Pojmenována byla jako kinematograf a roku 1895 patentována. Toto zařízení se stalo trendem předvším kvůli jeho víceúčelnosti, kdy dokázalo film snímat i promítat. Poprvé byl veřejně představen 22. Března 1895 ve sklepních prostorách Lyonu a promítány bylo dest krátkých minutových filmů s tématem každodenního života. Pojem „kino“ je právě odvozené od tohoto přístroje a zrodil se v téže roce, co kinematograf. Vedle bratrů Lumierových se ve Franci proslavil také Georges Méliés. Tento iluzionista a mistr na speciální efekty kinematografii obohatil o své fantasy filmy a v roce 1897 postavil také první filmový ateliér v Evropě.

Třetí dimenze

Kdo by dnes neznal 3D filmy? Pro 3D filmy se používá celá řada metod, mezi nejpoužívanější patří polarizace nebo anaglyph. Zatímco první zmiňovaná rozděluje obraz pro levé a pravé oko pomocí různé polarizace světla, druhá „pouze“ barevně odlišuje. Pro prohlížení polarizovaného obrazu i anaglyphu je třeba použít speciální brýle s různými pulzory, u polarizace jsou to brýle s polarizační slídou, u anyglyphu různobarevné - modré a červené. V současné době bývá anaglyph nahrazován modernějšími technikami, jako je například stereoskopie, které nevedou k destrukci barevného vnímání filmu. V České Republice se největší 3D kino nachází v paláci Flora v Praze. Natočit vlastní 3D film není tak jednoduché, jak by se mohl leckdo z vás domnívat. Natáčí se pomocí dvou kamer, které jsou od sebe vzdáleny v různých délkách dle typu záběru, avšak nejdůležitější částí je správná synchronizace kamer, včetně barevného vyvážení, ostření, či zoomu.

Martin Suchomel, sexta http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9f/Camera_obscura.jpg -content/uploads/2012/01/Zoetrope.jpg http://www.completefrance.com/polopoly_fs/lumiere_brothers_collection_institut_lumi_re_1_1596298!image/1326868494.jpg_gen/derivatives/ landscape_630/1326868494.jpghttp://www.thequickten.com/wp-content/uploads/2010/05/audience_u23d1.jpg

Téma

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Rekonstrukce rosického kina Když jsem se narodilo, dali mi jméno Panorama. Jak šla léta, všichni v Rosicích i v okolí si na mě zvykli. Ale není to tak dávno, co jsem z promítací kabiny zaslechlo rozhovory typu: „Dávám klasické projekci z pásu rok, maximálně dva…!“ „Jestli si tu digitalizaci neprosadíš, tak jseš u mě mrtvej muž!“ „Víš co, Honzo, jeď do Pelhřimova, prohlídni si pořádný kino, ať víš, do čeho jdeš…“ „Do žní! Jinak půjdeš k Turkovi!“ No řeknu vám, dost mě to vyděsilo. Bylo jsem značně nervózní, naposledy se tady totiž něco opravovalo minulou…válku. A pak to začalo. „A haž řeknu krleš, vezmem to šturmem. Krleš!“ Sebrali mi všechna sedadla – má krásná vrzající sedadla, kroniku časů minulých, dokumentovaných tu kakaovou skvrnou velikosti mexického dolaru, tu otiskem Royale Cheese, případně i …, ale to byly psí, ty na člověka nejdou. Napadalo mě: „Komu tím prospějete?!“ Ale pak jsem si řeklo, že když už jsem tak daleko, otočím se a poběžím dál. Chci být jiné…, lepší…! A nechalo jsem si sundat plátno i staré lino. Začalo se mi to líbit. Ovšem taky byly problémy, nedařilo se všechno vždycky podle plánu. Když se stěhovala nová promítačka a mělo se nasadit nové okno, začaly se mé zdi podezřele chvět.

Leden 2013, zcela netradiční pohled na kinosál bez sedaček

8. únor 2013, stěhování projekční techniky "Karbonizujte koksohydráty! Termujte nukleáry! Akcelerujte moderáty! Ohřejte mi párek!" Mělo jsem strach, že zaslechnu: „Spadlo ti to, Veškrno, asi vítr…!“, v duchu jsem napomínalo: „Honzo, Honzo, k**va se neříká…“ Tak a teď už je hotovo. Sedadla, ve kterých ještě nikdo neseděl, koberec, po kterém nikdo nešel. Už se těším, až přijdou návštěvníci. Doufám, že neuslyším: „Dělajú machry a hajzly majú na chodbě.“ Nebo „To abych si příště vzal teplé prádlo…“ Raději bych slyšelo: „To jsou panoramata, viď, mámo!“ A z patra se doufám taky bude ozývat spokojené mlaskání, budete si tam moci určitě dát kančí se šípkovou omáčkou a třeba i se zelím. Takže až se budete nudit, nekupujte si medvídka mývala, ale lístek do kina! Pamatujte si, že vaše podlomené zdraví kino upevní a spraví. Já jsem prostě malé, ale šikovné. Otevřete oči, přicházím.

Václav Kokeš, 1. ročník

SOUTĚŽ: Jistě vám některé věty v textu připadaly povědomé. Pokud se vám podaří odhalit, ze kterých filmů tyto hlášky či jejich parafráze pocházejí, můžete získat vstupenku na brněnský Majáles. Abyste některé nepřehlédli, jsou označany kurzívou. Budeme losovat tři výherce. Stačí poslat správné odpovědi do konce března na e-mail: scool-mag@seznam.cz 9

Téma

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Nejočekávanější premiéry roku 2013: komiksoví hrdinové i mimozemská stvoření

Ať už jste lačnými milovníky filmů vyhledávajícími každou zvučnou premiéru v sále nejbližšího kina, nebo si raději počkáte na DVD v klidu a pohodlí vašeho obýváku, vězte, že letošní rok si pro nás filmaři připravili čtyři základní škatulky snímků: nezdolné komiksové hrdiny, zákeřné mimozemské civilizace, opuletní pohádky a převážně velké, akční či jakékoli jiné, návraty. Pokud jde o první skupinu, pro letošek jsou na naše peněženky přichystány návraty velkých mužů v podobně Iron Mana 3, Muže z oceli, Sin City 2 či pokračování Thora. Mimozemské civilizace napadnou Zemi ve snímcích, jakými jsou Hostitel, Nevědomí nebo třeba Elysium. Z akčních snímků na nás opět vykoukne nesmrtelný Bruce Willis a to hned dvakrát, ve Smrtonosné pasti: Opět v akci a na konci roku ve snímku napěchovaném hvězdami Red 2. A jestli dáte na pohádky, snad vás potěší blížící se premiéra Mocného vládce Oz, moderní Jack a obři nebo efektní pokračování Tolkienova Hobbita. Pojďme se teď tedy společně hlouběji ponořit do výňatku z toho nejzajímavějšího, co na nás letos v kinosálech čeká.

Na co si pospíšit do kina? Terapie láskou: Stěžejní postavou

příběhu, který natočil režisér David O. Russell a který má na kontě 4 nominace na Zlaté Glóby a 8 nominací na Oskary, je učitel dějepisu Pat (Bradley Cooper), který si prošel psychickou krizí, při níž přišel prakticky o vše a jejímž výsledkem byl osmiměsíční pobyt v psychiatrické léčebně. Po návratu domů se usídlí u svých rodičů (Jacki Weaver a Roberta De Nira), kteří se mu ze všech sil snaží pomoci. I sám Pat je odhodlaný změnit svůj dosavadní život, což znamená především ovládnout nečekané návaly vzteku či znovu najít cestu ke své manželce. To mu však zkomplikuje večer, kdy potká Tiffany (Jennifer Lawrence), nevyzpytatelnou a záhadnou dívku v depresi s kupou vlastních problémů. Ta mu nabídne dohodu: pomůže mu sblížit se zase s manželkou, když on jí naoplátku pomůže sehnat partnera do taneční soutěže. Chyběl by tomu ale kus klasické americké lovestory, kdyby se mezi těmi dvěma nezačalo tvořit víc než jen překvapivé pouto. Datum premiéry: 28. února.

Mocný vládce Oz: Příběh nás

seznamuje s druhořadým cirkusovým kouzelníkem Oscarem Diggsem (James Franco), který se za pomocí balónu dostane z prašného Kansasu do pohádkově pestré, životem pulsující Země Oz. Tam se potkává se třemi čarodějkami: Theodorou (Mila Kunis), Evanorou (Rachel Weisz) a Glindou (Michelle Williams), které jsou přesvědčené, že to právě on by se měl stát čarodějem, na něhož čekají všichni obyvatelé tohoto světa. Brzy se však ukáže, že ne všechny čarodějky jsou tak dobrotivé, jak by se zdálo. Oscar je chtě nechtě zatažen do problémů, kterým Země Oz musí čelit a je tak na něm, aby rozpoznal, kdo je dobrý a kdo zlý předtím, než bude příliš pozdě. Čeká nás tak podívaná v podobě další Burtonovy Alenky v říši divů, kterou nás režisér Sam Raimi vtáhne do světa kýčovitě pestrých stvoření i umění CGI efektů? Uvidíme. Datum premiéry: 7. března.

Co nás čeká po zbytek roku? Hostitel: Ačkoli by možná některé jméno

autorky knižní předlohy Stephenie Meyerové mohlo odradit od sledování s představou další sladkobolné verze ságy Stmívání, ve snímku Hostitel se tentokrát do napřirozena pustíme úplně z jiného soudku. Příběh, vyprávějící osudy planety po napadení neviditelnými mimozemskými tvory zvanými „Duše“, které se implantují do lidských těl a poté nad nimi přejímají vládu, si vzal pod taktovku uznávaný americký režisér Andrew Niccol. Hrdinkou je zde mladá Melanie (Saoirse Ronan), která je jednou z posledních nenapadených. I ji však jednoho dne dostihnou a vsadí do ní zkušenou Poutnici. Melanie se ale nehodlá vzdát své mysli a ovlivněná Poutnice se tak nakonec rozhodne navázat na Melaniin předešlý život a žít mezi jejími lidmi. Její rozhodnutí přidat se na stranu lidí však znamená mnoho potíží i zásadní zvrat ve vývoji celé invaze. Datum premiéry: 28. března.

Iron Man 3: Ve třetím pokračování

příběhu o železném muži se režisér Shane Black snaží o poněkud osobnější tón. Na Starka (Robert Downey Jr.) čeká nový nepřítel – smrtelně nebezpečný Mandarin (Ben Kingsley), který ho donutí sáhnout si na skutečné dno. Když je Stark rukou nepřítele připraven o vše, vydává se na pouť s cílem nalézt toho, kdo je za jeho utrpení zodpovědný. Při své odvetě ale také současně objevuje odpověď na otázku, která ho ve skrytu duše dlouho sužovala: je on sám pouhou součástí svého obleku, nebo je oblek pouze součástí jeho samého? Datum premiéry: 2. května.

Hobbit: The Desolation of Smaug: Ve druhém

ze tří filmů o dobrodružstvích Bilba Pytlíka nás snad režisér Peter Jackson nebude už tak dlouho, jako tomu bylo v díle prvním, zdržovat únavnými téměř hodinovými expozicemi a tak se rovnou vydáme na cestu tam, kde jsme naposledy skončili. Bilbo společně s trpaslíky zamíří rovnou do Temného hvozdu, zatímco Gandalf se od nich oddělí. Na trpaslíky však čekají prekážky, například zajetí od místních elfů, kterým nechtějí prozradit cíl své výpravy. Naštěstí jim však Bilbo pomůže a družina může pokračovat směrem k Osamělé hoře, kde sídlí drak Šmak. A jak se od filmu s názvem Hobit očekává, Bilbo trpaslíkům opět pomůže, tentokrát najít dveře k pokladu, o který se však ještě zbývá utkat s pyšným drakem. Na úplné vyvrcholení celé pouti si ale stejně budeme muset počkat do léta dalšího roku. Datum premiéry: 12. prosince. Ivana Puškarová, sexta

Rozhovor

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Martin Trnavský - kolega Mela Gibsona

Při vyslovení jména Martin Trnavský u nás ve škole se nejedna tvář roztáhne do širokého úsměvu. Dotyční si totiž velmi dobře vybaví atmosféru vtipných a zábavných představení Divadelního spolku Frída, který Martin založil a jehož hry pravidelně s našimi studenty navštěvujeme. Několikrát jsme navštívili Sex, drugs and Rock’n’Roll, Pánskou jízdu, Hospodskou i nejnovějšího Kolegu Mela Gibsona (viz velmi pochvalná recenze ve SCOOL! č. 29, str. 13). Po nedávné (opakované) návštěvě představení Hospodská se nám podařilo smluvit tento rozhovor a i při momentálním velkém pracovním vytížení nám pan Trnavský velmi ochotně vyšel vstříc, za což jsme mu velmi vděční a těšíme se na další vydařené zážitky s Frídou. Poskytoval jste už někdy rozhovor pro školní časopis? Ne nikdy :-) Jaký jste byl žák/student? A jaký je váš vztah ke vzdělávání dnes? Předměty jako chemie, fyzika, mě moc nebavily a bylo to vidět na vysvědčeních, proto mi tenkrát nezbývalo, než zamířit na SOU elektromechanik pro stroje a zařízení. Víc času jsem trávil sportem než učením. Potom jsem rychle procitnul a začal všechno dohánět. Záviděl jsem svým bývalým spolužákům jejich další studijní život, kdežto já už po dvou letech musel trávit čas na praxi ve fabrice. Po skončení SOU jsem vystudoval dálkově průmyslovou školu elektro, čtyři roky mi to trvalo, a následně se stal studentem JAMU. Hlavním tématem tohoto čísla SCOOL!u je „Film“. Ve vaší biografii na csfd.cz se píše, že na svou pořádnou filmovou roli ještě čekáte. Máte nějakou vysněnou? Vždycky je důležité se na něco těšit a nespokojit se s tím, co máte za sebou. Natočil jsem dva kinofilmy, což není moc, ale někdo ani takové štěstí nemá a s těmi jsem byl spokojen. Práce před filmovou kamerou mě baví, je to jiný styl práce než před kamerou televizní. Vysněná role není, jen příběh a dobrý scénář! Což v našich podmínkách je v posledních letech vzácnost. Jste divadelní, televizní i filmový herec. Můžete nám laikům stručně vysvětlit, jaký je mezi těmito třemi druhy herectví rozdíl? Divadlo je o přímém kontaktu s divákem. Je to adrenalin, jestli se mu to líbí, nebo ne, může se kdykoli vyjádřit. Smíchem, hrobovým tichem nebo taky kašlem a neustálím se vrtěním, v nejhorším případě přímým odchodem během vašeho výstupu. O televizi se říká, že ovlivňuje, a k filmu vzhlížíte s úctou. Televize je v poslední době víc reklamní záležitostí a seriálům, které jsem v poslední době točil, jsem spíš

říkal, že je to výplň mezi reklamou. Kdežto film má vyprávět na velkém plátně velké příběhy. Máte nějakou profesionální deformaci? Jsem velký kritik při sledování televize nebo filmů, ale vyhranil jsem se, že v TV sleduji spíš sportovní kanály a cestovatelské. Na hranou tvorbu se vůbec nedívám, a proto nemůžu nadávat. Filmy v kinech si vybírám anebo si je stahuju na uložto.cz, kde jsou i takové, které u nás v kině nepotkáte. Finské, norské…tady vidíte, jak to v porovnání se světem moc neumíme, hlavně co se vyprávění příběhů týče.

Foto: z archívu M. Trnavského

Kdy jste měl největší trému? Nemívám trémy ani před premiérou. Na zkouškách uděláte maximum a během repríz to celé upravujete a vylepšujete. To s trémou nejde. Důležité je pochopit, že premiérou práce na roli nebo představení nekončí, ale pokračuje. Máte nějaký herecký či životní vzor? V rámci našich podmínek mým největším divadelním žijícím vzorem je Milan Lasica. Jinak jich je mnoho, každý má jinou barvu. Jaká byla vaše nejoblíbenější hračka v dětství? A dnes? Opravdu to chcete vědět? (Možná teda asi radši ne :-), pozn. red.) Kdybyste chytil zlatou rybku, co byste si přál? Zdraví pro všechny své blízké, pro sebe a potom něco strašně materiálního! Je něco, proti čemu marně bojujete? Proti lidské tuposti, závisti a neprofesionalitě… Chtěl byste mít nebo máte nějakou superschopnost? Dokázat to vymýtit. Čemu neodoláte? Zájmu krásných žen. Jinak to vnímáte jako student a jinak jako 43 chlap. Omlazuje to na duši. Jakou nejšílenější věc jste v životě udělal? Toho si nejsem vědom. Risk nepovažuju za šílenost, a že jsem udělal dost podnikavých kroků a snad budu mít ještě příležitost je protáhnout. Které www stránky navštěvujete nejčastěji? www.frida.cz :-) Věříte v zázraky? Pokud ano, stal se vám už nějaký? Několikrát se mi stalo, že jsem věděl, že věci dopadnou tak, jak jsem si přál. I když byly velmi vzdálené. Když si něco přejete, jděte za tím a ono se to vyplní. Zázraky neexistují, ale lidská vůle zmůže mnoho. Máte nějaký nesplněný sen? Hodně, ale taky vnímám realitu a tuším, že ne všechno se mi podaří dotáhnout do konce, ale jdu si za tím. Na co jste ve svém životě nejvíc pyšný, čeho si nejvíce ceníte? Vybudoval jsem z nuly divadelní společnost, která v republice nemá konkurenci co do produkce autorských her a návštěvnosti, takže pokud budu uvažovat tímto směrem, jsem na to pyšný. Cením si slušnosti a přátelství, které se netváří, ale je. Máte rád Mela Gibsona? Potkali jsme se v letadle z Chicaga do Frankfurtu a natolik mě ovlivnil, že jsem vyprodukoval one man show - Kolega Mela Gibsona. Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěšných rolí! :)

Martin Trnavský se narodil 8.3.1970 v Brně. Po

absolvování základní školy se bezhlavě rozhodl stát se elektromechanikem pro stroje a zařízení. Jeho zálibu k fyzické práci v tom období nikdo nechápal. Nakonec prozřel i on sám a tak se v roce 1989 vrhnul při zaměstnání do dalšího čtyřletého studia střední elektroprůmyslové školy. Po tomto euforickém období se s diplomem v ruce opět rozhodl nesprávně. Podal si přihlášku na JAMU v Brně a k překvapení všech mladých divadla chtivých Brňanů, byl přijat. Sám to, jak později píše na svých internetových stránkách Divadelního spolku Frída, nečekal, protože se chtěl původně hlásit na jinou z vysokých škol, kterou byla FTVS v Bratislavě. Nechal to tak a stal se tedy studentem herectví.Po dokončení čtyřletého studia, které mohlo s přehledem trvat jenom dva roky, byl nakrátko členem Činoherního klubu v Praze. Poté, co jim tam řekl všechno, co si o nich myslí, se vrátil zpět do rodného milovaného města a přijal zde angažmá v Městském divadle Brno. Za tyto dva nekonečné roky v něm ztvárnil několik průměrných povětšinou až špatných rolí. V tomto období konečně pochopil, co vlastně chce. A tak z posledních peněz koupil knihu od Bena Johnsona – Intelektuálové - a pod záminkou, že je to povinná četba, ji odvezl Bolkovi Polívkovi do jeho sídla v Olšanech u Brna. Tam mu po několika dnech strávených v ryze sportovním duchu vyjevil svoje plány a vyloudil na něm klíče od jeho divadla. S tímto svazkem založil v roce 1999 vlastní autorskou divadelní společnost FRÍDA s domovskou scénou v Divadle Bolka Polívky. Cestou zpět se na skok stavil do Městského divadla Brno a v posledních chvílích zachránil svého budoucího hereckého partnera Radima Nováka ze spárů postmoderny. Společně se pak u dvou lahví Modrého Portugalu rozhodli, pro pokornější, jim bližší styl divadla malých forem. Osmého ledna v roce 2000 se Divadelní spolek Frída v Divadle Bolka Polívky představil se svojí prvotinou Sex, Drogy, Rokenrol. Bolek Polívka měl z jejich představení takovou radost, že jim poskytl až do roku 2011 ve svém divadle azyl a tak se Divadlo Bolka Polívky stalo na toto celé dlouhé období jejich domovskou brněnskou scénou. Od prvního ledna roku 2011 se karavana Divadelního spolku Frída přesunula z technických důvodů do jiného brněnského divadla Reduta na Zelném trhu. Jak už to na světě chodí, nic netrvá věčně a tak mu budiž druhým domovem! Divadlo Brno – ať žije! Filmové role: 24; Romanovci (RUS); Pravidla lži; Muzika (SK); Muži v říji TV role: Požírač medvědů; Četnické humoresky; O sexu, drogách a divadle; Na rozchodnou, Drahá Tchyně TV seriál: Četnické humoresky; Světla pasáže; Ordinace v růžové zahradě 2; Ordinácia v ružovej záhrade (SK) Zábavné pořady: Manéž Bolka Polívky; Nechoďte za náma, my přijdeme za váma; Hospodská převzato z frida.cz

Téma

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Nejlepší a nejhorší filmy všech dob (podle čsfd)

V dnešní době vzniká snad stále více a více filmů. Značným producentem jsou samozřejmě (někým milované, jiným zatracované) Spojené státy. Co ale platí pro všechny snímky bez rozdílu země původu je, že si některé získají velkou popularitu a jiné se naopak stanou absolutním propadákem. Jaké filmy patří podle Čechů a Slováků mezi ty, které si nesmíte nechat ujít, a jakým titulům se raději vyhnout obloukem?

1. Vykoupení z věznice Shawshank (The Shawshank Redemption)

2. Forrest Gump (Forrest Gump)

3. Přelet nad kukaččím hnízdem (One Flew Over the Cuckoo's Nest)

Pokud jste tento film již viděli, jistě vás nepřekvapí, že obsadil první příčku. Snímek byl natočen podle novely Stephena Kinga a vypráví příběh Andyho Dufresne (Tim Robbins), který přichází do vězení v Shawshanku jako nový vězeň podezřelý z vraždy. Spřátelí se s Redem (Morgan Freeman), vězněm, jenž je odsouzený na doživotí, a společně se snaží přežít v tomto nelidském prostředí a dodávat si navzájem naději. O kvalitě tohoto snímku vypovídá i dobré herecké obsazení a 7 nominací na Oscara.

Druhé místo získal Forrest Gump, který je neméně úspěšným zpracováním stejnojmenné knižní předlohy napsané roku 1986 Winstonem Groomem. Dnes jen málokdo nezná příběh muže s IQ menším než 70, ale srdcem větším než všechny americké státy, kterými proběhl, stejně tak jako citáty jeho matky, z nichž nejznámější je: „Máma vždycky říkala: ,Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.'“

Na stupních vítězů se drží i další film natočený podle knižní předlohy, pro tento film ji napsal Ken Kesey. Hlavní postavou je svobodomyslný podvodníček Randle McMurphy (Jack Nicholson), který přichází do psychiatrické nemocnice a jeho odpor k disciplíně otřese rutinou celého zařízení. Ihned po vydání se stal tento snímek velmi uznávaný, o čemž svědčí pět Oscarů, které v roce 1975 vyhrál, a také hvězdné obsazení několika hlavních rolí.

4. Zelená míle (The Green Mile)

Bramborovou medaili obdržel můj favorit – Zelená míle. Jeho stopáž se vyšplhala až na 188 minut, ale věřte mi, nudit se rozhodně nebudete. Stejně jako vítězný snímek, i tento byl vytvořen podle předlohy Stephena Kinga a dokonce je má oba na svědomí režisér Frank Darabont. Příběh se odehrává roku 1935 v Louisianě, kde Paul (Tom Hanks) pracuje jako dozorce ve vězení pro těžké zločince, odkud jsou vězni posíláni na smrt. Jedním z nich je John, obviněný z vraždy dvou dětí, Paul ale začíná pochybovat o jeho provinění.

5. Schindlerův seznam (Schindler's List)

Posledním z nejlepších pěti je drama na motivy skutečné události. V Krakově roku 1939 jsou Židé vystavováni stále narůstajícímu tlaku ze strany nacistů. Oskar Schindler obětuje všechny své peníze a zachrání tak 1100 životů. Režie tohoto filmu se zhostil Steven Spielberg, a to velmi úspěšně – film získal sedm Oscarů, včetně ocenění za nejlepší film roku a nejlepší režii.

TOP 5 nejhorších filmů 1. Herkules 3D (Little Hercules in 3-D)

Největším propadákem všech dob se stala komedie Herkules 3D. Polobůh Herkules se chce podívat na Zemi a chodit do normální školy. Jednoho dne tedy z Olympu uteče do dnešní Californie, potká třináctiletého Curtise a ten jej vezme k sobě domů. Oba chlapci navštěvují klasickou školu, ovšem do doby, než na Zemi dorazí Marduk, nepřítel Dia, jenž se snaží zabránit Herkulovi v návratu na Olymp.

2. Playgirls II: Prvním českým

filmem v tomto žebříčku je další „komedie“, i když trošku z jiného soudku. Salón Playgrils má novou majitelku, Štěpánku Vranskou, která se snaží zlepšit úroveň služeb svého podniku. O jaké služby se jedná snad nemusím blíže popisovat, určitě to znáte – motýlek, kytička... Při psaní tohoto článku jsem se rozhodla podívat alespoň na trailer, vřele NEdoporučuji! :-D I když na pobavení výroky Michaely Kuklové, která později hrála cudnou dívku v pohádce Z pekla štěstí, to celkem ujde.

3. Supersmradi - Malí Géniové 2 Vítězem bronzové

medaile je další komedie. Stejně jako u Playgirls, i zde se jedná o druhý díl (první má krásných 8 % a titul 12. nejhoršího filmu na čsfd), nabízí se tedy otázka, proč se tvůrci vůbec pouštěli do pokračování něčeho, co sklidilo takový neúspěch. Každopádně se tak stalo a vznikl druhý film, ve kterém se nová generace mluvících batolat stane středem pozornosti Billa Biscaneho, který se chystá ovládnout celý svět, a právě tito prckové se mu v tom budou snažit zabránit.

4. Waterloo po česku 5. Plump Fiction: Musím Druhý titul, který vznikl u nás, je Waterloo po česku. Nejedná se o žádný jiný žánr, než opět o komedii, přesněji soubor pěti komediálních povídek o manželství, které napsal Vít Olmer pro časopis Playboy. Film bohužel nezachránil ani Jiří Krampol, který ztvárnil hlavní roli každého příběhu.

přiznat, že by mě překvapilo, kdyby se mezi nejhoršími filmy neobjevila alespoň jedna parodie. Existuje spousta dobrých i špatných, ale i ty lepší z nich nemají zrovna dvakrát dobré hodnocení. V tomto filmu si tvůrci vzali na mušku především Tarantinovy filmy, jako Pulp Fiction a Reservoir Dogs. Nikola Valešová, septima

Zdroj: csfd.cz

Téma

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Historie promítání v Rosicích

Historie kina v Rosicích se píše už více než sto let. Již v roce 1912 byla udělena kinematografická koncese Františku Svobodovi, akademickému malíři a fotografovi v Rosicích. Ten pak provozoval představení kina s přenosným zařízením nejen v Rosicích ale i v okolí. V roce 1919 požádali TJ Sokol a Místní družina válečných poškozenců o udělení koncese pro stálé kino. Koncesi získali a uvedli kino do provozu, pro různé potíže byl ale provoz záhy zastaven. Mezi lety 1921 a 1925 se konaly pouze krátkodobé projekce, zejména v hostinci U Svobodů a U Zelinků. V roce 1925 získala licenci na kino Okresní péče o mládež, která pak provozovala kino v hostinci U Veselů až do roku 1931, kdy pro malou návštěvnost spělo k zániku. V tomto roce převzal provoz Sbor dobrovolných hasičů a pod jejich správou kino v krátké době prosperovalo. Proto v roce 1934 přistoupili hasiči a OPM k vybudování nového stálého kina vedle hasičské zbrojnice (dnešní kino Panorama). Po válce bylo kino zestátněno a 1. dubna 1957 přešlo do majetku města Rosice. Hned o rok později došlo k rozsáhlé rekonstrukci. Objekt kina byl vybaven ústředním vytápěním, v hledišti byly vybudovány nové nástupní prostory a upraven byl i sklon hlediště

a k budově byl přistavěn vstupní vestibul. Kromě těchto stavebních úprav bylo kino přebudováno na širokoúhlou projekci. K další rekonstrukci došlo v roce 1979, kdy byl upraven zejména sál. Kapacita hlediště byla snížena na 196 sedadel. Zatím poslední změnou týkající se budovy kina Panorama, je přistavění kavárny s kapacitou 50 míst v roce 1994. V 90. letech, v souvislosti s rozvojem komerčních televizí a rozšířením videa, začalo výrazně ubývat diváků v kinech. Navíc se objevily první multiplexy a ty přetáhly většinu zbývajících diváků. To vedlo k úpadku malých jednosálových kin na malých městech. Rosické kino, na rozdíl od zastáveckého a zbýšovského, tento tlak ustálo a s většími či menšími problémy funguje dodnes. Výrazných změn se ale kino dočkalo až se změnou provozovatele. Kulturní informační centrum Rosice jej získalo do pronájmu v listopadu 2009. Od té doby proběhla řada dílčích rekonstrunkcí. Jedna z nejviditelnějších je vybudování pódia a scénického osvětlení, které umožnuje pořádat v kině i divadelní představení a koncerty.

Dobový plakát

Původní projekční zařízení

To nejdůležitější se ale událo v předchozích několika měsících. Kino bylo digitalizováno, jinak řečeno byla vyměněna promítací technologie. Výrazně se to projevuje na kvalitě obrazu i zvuku. Prakticky stejně důležitá je i instalace nových, pohodlných křesel, která nahradila předchozí muzejní kousky. Změny jsou jednoznačně k lepšímu a věřím, že se to projeví ve spokojenosti diváků a jejich ochotou vracet se k nám.

Rosické kino bez plátna Jan Veškrna, KIC Rosice

Téma

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Filmová hudba

Hudba a film k sobě patří již od počátku vzniku filmu a snad každý kousek je dokreslen nějakým hudebním doprovodem. Zde jsou uvedeni ti nejznámější tvůrci filmových citů, kteří vytvořili ty nejkrásnější melodie.

John Williams: Pravděpodobně nejznámější filmový skladatel, který složil

hudbu k více než sto filmům. I v 81 letech stále tvoří velmi úspěšné filmové skladby. Nejproslulejší jsou spojené hlavně s filmy Stevena Spielberga a George Lucase. Star Wars, Indiana Jones nebo Čelisti jsou ty, se kterými je jeho jméno spojováno nejvíce.

K našim nejlepším filmovým skladatelům patřil Zdeněk Liška (zemřel v roce 1983). V začátcích svého působení tvořil hudbu pro animované a cestopisné filmy, hlavně pro cestopisy Hanzelky a Zikmunda, později již pouze tvořil skladby pro filmy hrané. K těm nejvýraznějším patří hudba k filmu Obchod na korze, Údolí včel nebo Už zase skáču přes kaluže.

Hans Zimmer: Tento německý skladatel se proslavil v roce 1988, když zkomponoval hudbu k filmu Rain Man, za kterou dostal nominaci na Oskara. Další úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat; filmy jako Černý jestřáb sestřelen, Poslední Samuraj, Gladiátor nebo Šifra mistra Leonarda jsou populární také kvůli jeho hudbě.

Phillip Glass je americký hudební skladatel, který kromě filmových melodií

tvoří opery, symfonie či divadelní skladby. Za soundtrack k filmu Truman Show si odnesl Zlatý Glóbus. Další jeho povedené soundtracky jsou k filmu Hodiny, za které si odnesl mimo jiné cenu Grammy, či také k němému animovanému filmu Iluzionista nebo Koření života.

Danny Elfman: I když nemá žádné hudební vzdělání, patří mezi nejlepší

v oboru. S Timem Burtonem spolupracoval na filmech Střihoruký Edward, Ospalá díra, Ukradené Vánoce nebo Karlík a továrna na čokoládu, díky kterým se proslavil. Seriálovým divákům je známý především jako autor ústředních melodií k Simpsonovým či k Zoufalým manželkám.

Petr Hapka: Náš nejvýraznější skladatel nejen pro televizní a filmovou tvorbu,

ale také pro slavné osobnosti naší hudební scény. Složil hudbu k více než sto filmům a seriálům a je aktivní i nyní ve svých 68 letech – jeho poslední počin byl k pohádce Dešťová víla. Ostatně nejvíc hudby složil právě k filmům pro děti; filmy jako Páni kluci, Krakonoš a lyžníci nebo Bylo nás pět, jsou oblíbené i v dnešní době. Skladatelem filmové hudby je i Zdeněk Pololáník, viz strana 19

Filmové osobnosti regionu

Snad v každém městě se kdysi narodil někdo slavný, nejinak je tomu i v našem regionu. Vzpomeňme na ty nejznámější rodáky či místní obyvatele, kteří působí v oblasti filmu.

Vladimír Menšík (1929 - 1988) pochází z nedale-

kých Ivančic. Je snad největší hereckou osobností tohoto regionu a bývá považován za nejlepšího herce a komika vůbec. Ztvárnil přes 150 filmových a televizních rolí a též proslul jako skvělý moderátor a bavič. Vystudoval brněnskou JAMU a z počátku krátce působil v divadle E. F. Buriana. Jeho filmová kariéra se rozjela v 50. letech, kdy na sebe upozornil rolí automechanika ve filmu Dědeček Automobil. Dokázal ztvárnit postavy různých charakterů, ale hlavně komické postavy přirostly k diváckým srdcím nejvíc. Nejznámější role jsou ve filmech Limonádový Joe, Světáci, Dívka na koštěti, Tři oříšky pro Popelku, Arabela nebo Princ a Večernice. Vladimír Menšík odešel do hereckého nebe v roce 1988 po dlouhých zdravotních problémech.

Lukáš Hejlík (1980)

v současné době bydlí v Říčkách a výrazně ovlivňuje náš region. Působí v projektu LiStOVaNí, se kterým několikrát navštívil (a snad ještě několikrát navštíví) naše gymnázium, a působil též v Městském divadle Brno, kde ztvárnil již více než dvacet rolí, z nichž nejznámější jsou role Isidora ve hře Poprask na laguně, či role Pierra ve hře Blbec k večeři. Lukáše Hejlíka jsme mohli vidět také v seriálech Ošklivka Katka, Terapie nebo Základka.

Zdeněk Pololáník (1935)

Je hudební skladatel žijící v Ostrovačicích. Zkomponoval více než 700 děl, které jsou tvořeny balety, operami, muzikály, oratorii, symfoniemi a též velké množství tvoří filmová hudba. V roce 2005 u příležitosti jeho 70. narozenin byl po něm pojmenován Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka v České Třebové. Nejznámější skladby jeho filmové tvorby pocházejí z filmů Nikola Šuhaj Loupežník či Člověk proti zkáze a Lev s bílou hřívou (o životě Leoše Janáčka)

Kateřina Jandáková, sexta Zdroje: http://www.zsvm.cz/?p=472; http://www.superspy.cz/rozhovory/16930-lukas-hejlik-v-ordinaci-jsem-jako-ryba-ve-vode; http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Zden%C4%9Bk_Polol%C3%A1n%C3%ADk.jpg

Téma

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Filmová místa v okolí Už se Vám někdy stalo, že jste šli třeba na procházku, večer se dívali na televizi a měli takový ten pocit „Nebyl(a) jsem tam už někdy?“. V našem regionu je to docela možné, protože nejen některá náměstí, pivovary či mosty a parky byly v minulém i tomto století využívány filmaři. Abyste se příště mohli ještě více vžít do některých rolí z vašich oblíbených filmů nebo seriálů, přinášíme Vám malý přehled míst, kde se v okolí filmovalo. Pokud vás toto téma zaujalo, můžete se podívat na www.filmovamista.cz

Zámek Oslavany

Četnické humoresky (1. série), Komedie / Krimi, Česká republika, 2000, 89 min, Režie: Antonín Moskalyk

Zámek Náměšť nad Oslavou

Kouzelný měšec, Pohádka, Česká republika, Německo, 1996, 80 min, Režie: Václav Vorlíček

Dalešice, pivovar

Postřižiny, Komedie, Československo, 1980, 94 min, Režie: Jiří Menzel

Rosice, Kaple Nejsvětější Trojice

Rodáci, Drama/Válečný, Československo, 1988, 13 min, Režie: Jiří Adamec

Veverské Knínice

U nás v Mechově, Komedie, Československo, 1960, 76 min, Režie: Vladimír Sís foto zdroj: www.filmovamista.cz

Karolína Čapková, sexta

Rozhovor

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Novinky z kina Panorama

Jak vzpomínáš na uplynulé dva měsíce? S úlevou. Jsem rád, že už jsou pryč a všechna práce, kterou jsme si do kina naplánovali, je hotová. Teší mě, že všechny problémy, které se zákonitě musí při každé rekonstrukci objevit, se podařilo vyřešit, a nevyskytl se žádný opravdu zásadní. Co ti rekonstrukce kina dala a co vzala? Dala mi seznámení se s pracemi, o kterých málokdo může říct, že je dělal. Například demontáž kinosedaček za pomoci páčidla a kladiva je zkušenost, na kterou se nezapomíná. A co mi vzala? Pár hodin spánku a několik posledních iluzí o podnikatelském prostředí v ČR. Ale to se týká spíše období, kdy jsem řešil výběrové řízení na digitalizaci kina. Z čeho máš v souvislosti s kinem největší radost? Z toho, že ho vůbec máme. Že se podařilo prosadit, aby se udělala digitalizace a kino se nemuselo zavřít. Vždycky se stane něco neočekávaného, ale v našem případě se naštěstí nestalo nic tak strašného, že by to ohrozilo provoz kina v novém. Starosti už jsou zapomenuty, důležité je, že kino funguje a fungovat bude. Co se vlastně mění? Spousta věcí, ale vyjmenuji ty, které se dotknou diváků. Ještě než se začne promítat, tak si všimnou nových pohodlných sedaček, návšteva kina tak přestane bolet. Samotné promítání se také vylepší. Digitální technologie znamená, že se bude promítat obraz v rozlišení 2K (větší než Full HD), proto už se diváci nemusí obávat roztřeseného a zamlženého obrazu, jak to občas bylo při promítání z filmového pásu. Lepší bude i zvuk. Občas šumící stereo bylo nahrazeno digitálním zvukem ve formátu 7.1. Třešničkou na dortu je možnost promítat 3D filmy. Další skvělá zpráva pro diváky je, že už nebude nutné čekat na filmy třeba 3 měsíce od premiéry. Nově se v Rosicích budou filmy promítat už v premiéře, ale pokud by je někdo nestihl, tak stále nemusí zoufat, dočká se i repríz. Nově také rozšiřuji promítací profil kina. Bude se promítat od čtvrtka do neděle, minimálně tři filmy týdně. Co nás čeká v kině v následujících měsících? Jaké jsou plány? V nejbližších týdnech a měsících budu dohánět výpadek v programu. Těšit se můžete na zajímavé filmy, včetně těch oscarových, jejichž premiéru

jsme prošvihli kvůli rekonstrukci. Bude se dolaďovat promítací profil (pokud se třeba ukáže, že čtyři dny nestačí, tak proč nepromítat častěji). Chci využít všechny možnosti, které digitální kino nabízí. Kromě filmů tak budu promítat i alternativní obsah. Ale abych byl aspoň trochu konkrétní, tak chci v blízké době odehrát záznam některých inscenací z Metropolitní opery New York. Nadále se v kině bude hrát i divadlo. Na 27. duben se například chystá premiéra nové pohádky divadelního souboru Emanuela Krumpáče. Chci, aby nabídka byla natolik pestrá, aby si vybral opravdu každý. Samozřejmě bych si přál, aby k nám chodili jenom slušní diváci, kteří by pod sebou nezanechávali nánosy přinesených pochutin a nerušili ostatní te-lefonováním, šustěním a hlasitým vybavováním. Ale to už je na svědomí každého jednotlivce. Jan Veškrna, KIC Rosice, správa kina

Kočovný biograf aneb putovní letní kino

Kočovný biograf je společným projektem Kulturního informačního centra Rosice a vybraných obcí mikroregionu Kahan. Letos úspěšně vstupuje do přípravy třetí promítací sezony. Co se mi vybaví, když se řekne letní kino? Posezení na travnaté mezi, mezi omladinou ve Vysokých Popovicích. Zbýšovské koupaliště a Dalešické pivo na plátně i v půllitru přede mnou.Sklepácký Kouř ve vypuštěném bazénu rosického koupaliště, lukovanská hospoda, kde se váže plátno ke traktoru, tetčická sokolovna se zatraceně lepivým pískem, nakloněná zakřanská náves, fotbalové trávníky Slovanu a Čechie, letní pohoda, známé konce a spontánní potlesky spokojených diváků. V čem je letní kino jiné než to kamenné? Dozajista v té uvolněné atmosféře. Tím nemyslím, že by na sebe diváci pokřikovali nebo tak. Filmová projekce dokonce velmi dobře funguje jako katalyzátor rozjeté zábavy. Hlasité rozhovory pomalu tichnou, hlavy se otáčejí za světlem na promítacím plátně a diváctvo se zlehýnka přenáší do filmového světa mezi hlavní aktéry. Nikam se nespěchá, nikdo není nervózní, každý se uvelebí tak, aby mu bylo pohodlno. Přírodní amfiteátry rozhodně skýtají přísliby různých dobrodružných zážitků. Takové voňavé grilované kančí maso s pozadím Slavností sněženek by v multiplexu určitě nevyčarovali. Co bylo hlavním cílem projektu? Kočovný biograf v našem pojetí je specifickým druhem lidové zábavy, za kterou divák nemusí cestovat, protože ona cestuje za ním. Hlavním cílem bylo dostat lidi mezi lidi a v napjaté době jim dopřát jakýsi duševní relax a dobře prokrvené bránice. Kvalitní komedie, kterou sledujete sami z pohodlí pohovky v obýváku, nikdy nebude takovou řachandou, jako když se na ni koukáte s padesátkou sousedů. Co bych rád vyzkoušel? Od počátku mě lákalo realizovat projekce na zajímavých neokoukaných místech a propojit genius loci prostoru s vybraným titulem. Většinou je to nějak logisticky náročnější a navíc diváci jsou potvory pohodlné a mlsné a nechce se jim škrábat a někam na kopec za město. Zajímavý by byl i noční filmový maraton, ale to je zase trochu o počasí a hlavně o penězích. Třeba se díky SCOOL!u na takovýto projekt najdou nějací sponzoři.

Lukáš Volánek – ředitel KIC Kontakt KIC Rosice, Palackého nám. 45 665 01 Rosice Tel.: 546 492 196 www.kic.rosice.cz

Projekce na dně rosického koupaliště

Absolvent

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Život s filmem Když jsme v redakci přemýšleli o tom, který z úspěšných absolventů naší školy nejlépe doplní hlavní téma tohoto čísla, volba byla tentokrát rychlá. Pro rozhovor jsme si pochopitelně vybrali Jaromíra Blažejovského, který filmu zasvětil celou svoji kariéru a kterého současně dobře známe, mj. z jeho občasných přednášek o kinematografii pro žáky naší školy. Pan Blažejovský nám vyšel vstříc, a tak vznikl následující rozhovor, jehož součástí jsou i žebříčky oblíbených filmů našeho absolventa. Dvoustranu doplňuje anketa oblíbených filmů našich žáků. Srovnání necháme na vás. Jak vzpomínáte na léta strávená v lavicích zastáveckého gymnázia? Nejen v lavicích, ale i na chodbě. Před nástěnnými novinami. Nebo v lese. Když o gymnáziu vyprávím vrstevníkům odjinud, nikdo mi nevěří, že jsme se v tehdejší stísněné době těšili takové volnosti, prakticky jsme si dělali, co jsme chtěli. Měli jsme skvělé učitele i spolužáky.

udrosti jeho výpovědi. V poslední době mne takto zaujaly filmy dva: Klip od mladé srbské režisérky Maji Milošové a spirituální Post tenebrax lux mexického autora Carlose Reygadase.

Jaký jste byl žák/student? Trpěl jsem nevyrovnaným sebevědomím, provázela mne pýcha i pocity méněcennosti. V jinošském věku člověk toho nejvíc a nejintenzívněji prožije a zároveň spáchá nejvíce trapností.

Které internetové stránky navštěvujete nejčastěji? Kromě domovské univezity, což mám v popisu práce, je to http://zona.bloudil.cz/.

A jaký je váš vztah ke vzdělávání dnes? Vzdělávání jistý význam má, ale až na pátém nebo šestém místě. Důležitější jsou rodina, vztahy, zdraví, spokojenost v zaměstnání. Znát svůj úkol a splnit ho. Co vás motivovalo k tomu, že se nyní věnujete filmové vědě? Uvažoval jste o tomto oboru už na gymnáziu? Skoro každý chtěl být filmovým režisérem, že. Když pak člověk zjistí, že na to nemá, chce být své múze nablízku, alespoň o filmech mluvit a psát. Máte nějakou profesionální deformaci? Asi to není profesionální, ale baví mne sbírat fotosky z filmů a špendlit je na nástěnky. A pouštět publiku balkánské filmy a videoklipy. Který film vás (v poslední době) nejvíc rozesmál a pobavil? Nedívám se na filmy, abych se smál nebo bavil. Těší mne, když film dokáže zachytit prchavý moment pravdy. Ta může problesknout v pohledu protagonistky, v intonaci dialogu, v energii, kterou dílo vyzařuje, v ironické či prorocké mo-

Rozplakal vás nějaký film? To je ono, chodím do kina uronit slzu. Naštěstí jsou dojímavých filmů stovky.

Kdybyste chytil zlatou rybku, co byste si přál? Pořád to stejné, co tenkrát, když jsme se na vandru vraceli z hospody k rybníku a viděli padat hvězdu. Myslíte si, že v budoucnosti budou existovat jen premiérová kina a běžné kinosály zaniknou úplně? Běžnými kinosály jsou dnes multikina. Namísto repríz máme DVD.

MFF Karlovy Vary 2012: (zleva)Jaromír Blažejovský, Agnes Kocsis, Vladimir Blaževski, Natascha Drubek, John Nein - Porota tématické sekce filmů Na východ od Západu

Osobní žebříček nejoblíbenějších filmů J.B.: 1. Andrej Rublev, režie Andrej Tarkovskij, Rusko 1966 2. Stíny zapomenutých předků, Sergej Paradžanov, Ukrajina 1964 3. Stalker, Andrej Tarkovskij, Rusko 1979 4. Kamenná svatba, Dan Piţa & Mircea Veroiu, Rumunsko 1971 5. Solaris, Andrej Tarkovskij, Rusko 1972 6. Hvězdy na čepicích, Miklós Jancsó, Maďarsko 1967 7. Svěží vítr, Miklós Jancsó, Maďarsko 1968 8. 2001: vesmírná odysea, Stanley Kubrick, Velká Británie-USA 1968 9. Zvětšenina, Michelangelo Antonioni, Velká Británie 1966 10. Onibaba, Kaneto Šindó, Japonsko 1964 11. Evangelium sv. Matouše, Pier Paolo Pasolini, Itálie 1964 12. Čas vody, Manuel Octavio Gómez, Kuba 1971 13. Vesnický příběh, Mrinal Sen, Indie 1977 14. Svědectví obce Marusia, Miguel Littin, Mexiko 1975 15. Paní Eskymačka mrzne, János Xantus, Maďarsko 1983 16. Lid ještě prosí, Miklós Jancsó, Maďarsko 1971 17. Satanské tango, Béla Tarr, Maďarsko 1994 18. Carmen, Carlos Saura, Španělsko 1983 19. Raná díla, Želimir Žilnik, Srbsko 1969 Českých zvlášť?

A z českých: 1. Případ pro začínajícího kata, Pavel Juráček, 1969 2. Sedmikrásky, Věra Chytilová, 1966 3. Hoří, má panenko, Miloš Forman, 1967 4. Až přijde kocour, Vojtěch Jasný, 1963 5. Romance pro křídlovku, Otakar Vávra, 1966 6. Obchod na korze, Ján Kadár & Elmar Klos, 1965 7. Všichni dobří rodáci, Vojtěch Jasný, 1968 8. Lásky jedné plavovlásky, Miloš Forman, 1965 9. Ruka, Jiří Trnka, 1965 10. Limonádový Joe aneb Koňská opera, Oldřich Lipský, 1964 11. Spalovač mrtvol, Juraj Herz, 1968 Děkujeme za rozhovor. PhDr. Jaromír Blažejovský, Ph.D. (1957) maturoval na Gymnáziu v Zastávce v roce 1976. Jeho třídním profesorem byl Miroslav Vízdal. Vystudoval FF MU v Brně a současné době pracuje jako odborný asistent v Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MU v Brně. Záběr jeho činnosti je vskutku široký; týká se jak činnosti pedagogické, tak i odborné a publicistické. Patří k našim předním filmovým kritikům a historikům.

Anketa

Během čtvrtka a pátku proběhla další anketa. Tentokrát se týkala filmu a fenoménu, který se v poslední době objevuje ve všech kinech, a to 3D film. Bohužel jsem jako vždy nestihla obejít všechny třídy, proto se chci omluvit septimě, sekundě a výtvarné části prvního ročníku. Teď k vyhodnocení ankety. Drtivá většina z vás už na 3D filmu byla. Přesněji 83 dívek a 50 chlapců. Ostatních 30 lidí tuto čest s 3D filmem ještě nemělo. Druhá otázka, spíše orientační, byly vaše oblíbené filmy. Sešla se zhruba stovka různých filmů, ze kterých jako vítězný vyšel film LOL. Bohužel respondenti nespecifikovali, jaký film LOL měli na mysli, proto se jejich hlasy nepočítají. V tom případě se na první místo dostal film Hobit, který byl velkou novinkou všude po světě. V těsném závěsu se tu objevovaly filmy jako Pulp Fiction, Nedotknutelní, Drž hubu!, Láska nebeská, Pán prstenů, Vykoupení z věznice Shawshank, Borat, Diktátor a další. Celý seznam není nikde k nahlédnutí. Mimo jiné se zde objevily dva pornofilmy, několik animovaných pohádek a Krteček. Natálie Plešáková, oktáva

Téma

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Povídka na pokračování... Neznámý tvor začal náhle Martina Manna dusit, už nemohl dýchat pod vodou, ta mu teď plnila plíce. „Umírala stejně, jako teď umíráš ty. Byla velmi slabá, já byl proti ní silný. Když na tom byla nejbídněji,“ zvýšil hlas, „zmocnil jsem se jí!“ Dal muži opět vzduch. „A ona – přežila. Její tělo už ale patřilo mně. Zbyla jí jen ta krásná duše. ,Kdo jsi?´ ptala se mě vystrašeně. ,Neboj se, postarám se o tebe,´ slíbil jsem jí a mínil to dodržet. Jak jsem již říkal, miloval jsem její duši. Neuvědomil jsem si ale, že se můžu zmocnit jejího těla, ale duše ne. A já byl zvrácený, jako jsem teď, s tím jsem nemohl nic dělat. Byl jsem součástí rodu, který zneužíval hračky, které stvořil – lidi, proč bych já, jeho část, byl jiný? Slyšel jsem ji uvnitř mozku, který byl nyní můj. Viděla, jak se od ní pomalu odvrací přátelé, poté i rodina, proč já jsem se měl s nimi zahazovat? Já měl co dělat s tím, abych to tělo pravidelně krmil, napájel, vodil na záchod a dodával mu trošku pohybu. Největší starost mi ale dělal fakt, že můj rod brzy zjistí, že jsem tu dívku ovládl. Nebyl by s nimi problém, ale představa, že mě opět vtáhnou do sebe, do té masy kolektivního úsudku, to mi bylo odporné. Už jsem nemohl být součástí kolektivu, musel jsem být individuum. Dívka v mé hlavě se bránila, ale po čase už jen vydávala plačtivé zvuky, které mi byly protivné, ale nemohl jsem s nimi nic dělat. ,Slečno, vy jste ale krásná,´ zastavil mě jednou na ulici jakýsi chlap. To už uběhlo několik let. ,Vodpal,´ vyjel jsem na něj. Necítil jsem se jako žena, ani jako muž, byl jsem to prostě já. ,Krávo, na koho čekáš? Na upíra?´ zachechtal se a byl pryč. Jeho poznámka mě zaujala, o čem to mluvil? Brzy jsem zjistil, že společnost zachvátila jakási upírská mánie. Jak mě ta myšlenka nadchla! Člověk, který se živí jen krví. Přeměna v upíra by byla tím východiskem. Jak by mě mohl můj rod vytrhnout zpět, když bych byl v těle, kterým proudí jen krev a vodu vůbec nepřijímá? Mělo to ale několik háčků. Především bych ale nezemřel, i když tím jsem si nemohl být jistý.“ Martin Mann začínal tušit, jakou roli hraje v této hře. Stále mu však nedocházely souvislosti. „Chodil jsem po nocích ulicemi, po hřbitovech, ale upíři nikde. Zkoumal jsem všechny ženy s šátkem na krku, ale žádná mi nechtěla roztrhnout tepnu. Došly mi postupně peníze, tak jsem začal nabízet dívčino tělo, myslím, že někdy v tomto období začal ten její maraton fňukání. Mně to ale nevadilo, bylo za to hodně peněz za krátkou dobu a já mohl dál hledat své řešení. Navštívil jsem dokonce Meyerovou, Smithovou, Kinga, všechny ty pisálky, kteří by mi mohli říct víc. Ti nevěděli nic! Jel jsem do Transylvánie, četl jakous takous odbornou literaturu, ale ta stvoření nikde nebyla. Uběhly desítky let, mému tělu bylo přes čtyřicet a já se rozhodl, že musím jednat. Už dřív mě napadlo dočasné řešení, nebylo času nazbyt, musel jsem se zachránit. ,Paní Klonová, jste těhotná,´ usmál se na mě rozpačitě můj gynekolog. ,Výborně, díky,´ reagoval jsem, seskočil ze stoličky, natáhl si kalhoty a odešel. I on byl můj klient, ale já měl spoustu zařizování. Za devět měsíců se narodila Kristýnka, narodil jsem se já. Potřeboval jsem novou schránku a Katka se mohla opět ujmout vlády nad svým tělem. Nechtěla už žít, ale to monstrum také nemohla zabít, protože bylo v těle usměvavé holčičky s velkýma nevinnýma očima. Svému rodu jsem se na čas ztratil, vyrostl jsem v děcáku,

otěhotněl, musel se znovu přemístit a pátrat po únikové cestě z toho koloběhu. A potom, měl jsem jen otce, matka pochopitelně vlastní existenci nezvládla. Procestoval jsem celý svět, poznal mnoho národů a měl jsem vědomostí až nad hlavu, ale přitom jsem musel hrát roli čtrnáctileté holky, která se oficiálně pyšní jen tím, že studuje na jediném vesnickém gymnáziu v České republice. Měl jsem v té době žít v Americe, ale ,otec´ se mnou jako s batoletem odjel. Co jsem mohl dělat. Netušil jsem, že řešení, které hledám, na mě čeká právě v takovém koutě světa. V té době už jsem měl svůj osobitý charakter. Ti, ve kterých jsem sídlil, totiž neměli vůbec čas se projevit. Začal jsem pochybovat, že by mě vůbec mohl vzít můj rod zpět. Rozhodl jsem se v jednu dobu dokonce sepsat svůj příběh po vzoru lidí, vždyť byl nabitý tajemstvím a dobrodružstvím. Vydal jsem pár kapitol na pokračování ve školním časopise, ale nikdo to nečetl. Češtinářka mě jemně upozornila, že je to brak. To jsme ale ani jeden netušili, k jakému absurdnímu zvratu v mém příběhu dojde. Dopomohl k tomu i Jakub, jediný člověk, se kterým jsem ve škole navázal kontakt. To on mě přesvědčil, že mé dlouholeté hledání nebylo zbytečné. To už by mi ve Scoolu nevydali ani řádek. Jakub byl totiž upír.

K jakému absurdnímu zvratu došlo? 1. Rod tohoto Tvora se přihlásí o slovo a bude ho chtít mít v čele při opuštění země – právě proto, že je schopný myslet samostatně. 2. Rod tohoto Tvora se přihlásí o slovo, a když zjistí, že se vymkl kontrole, rozzuří je to a budou chtít zničit všechen život na zemi. 3. Jakub z něj udělá upíra, ale když zjistí, co je zač, pokusí se ho pro bezpečnost všech zneškodnit... Hlasujte opět na facebooku

Ester Dobiášová, absolventka

Tři průvodci Na západ od Plochých hor leží Quadia. Je to malé království, přehlížené okolními vládci, ale se slavnou minulostí. Bylo vyhlášeno vývozem hrdinů I. jakosti. Kdekoliv se usadil drak, dal se vbrzku očekávat nějaký statný Quadijec s velkým mečem a sveřepým výrazem. Nenašli byste zarostlou zříceninu, do které by se neprosekal nějaký quadijský hrdina ve snaze najít tam spící dědičku trůnu. Quadijští koně nosili speciální kožené chrániče na nohy, aby se neporanili od skleněných rakví. Ačkoliv není Quadia nijak nedostupné místo, nenajdete cestu, která by do ní nevedla přes devět pohoří, řek a lesů. Quadia byla původně mnohem větší, ale jelikož byli její vládcové soustavně nuceni dávat různým hrdinům své dcery a k nim půlku království, byla země nakonec tak rozdrobená, že dva nejvlivnější králové se dělili o dva statky a jednu královnu. Teprve markýz de Fabula dokázal království znovu sjednotit a stal se opravdovým králem Quadije. Přes veškeré kroky k modernizaci země ho Quadia neušetřila a de Fabula měl tři syny. V pokročilém věku si nechal jednoho rána, když mu nebylo příliš dobře, zavolat své syny. Se syny vešel také jeden sloužící a nesl tři svázané pruty. Krále popadl amok a při snaze pruty přelomit ho ranila mrtvice. Jeho synové se jmenovali Methyl, Ethyl a Propyl. První z nich studoval na universitě v Propolisu a stal se nadšeným zastáncem demokracie, jako král však se svými plány na přestavbu země na konstituční monarchii neuspěl. Quadijci něco takového prostě nedokázali pochopit. Poté, co mu jeho žena porodila tři dcery, patrně zešílel. Nejmladší dceru vyhnal kvůli jakémusi kulinářskému nedorozumění ohledně soli. Sůl v království zakázal a do konce svého života se živil sladkým jídlem. Zemřel na cukrovku. Ethyl zavčas uprchl do Ascomanie a s sebou vzal i větší část státní pokladny. Stal se z něj velmi úspěšný obchodník s kožešinou. Zbytek státních peněz propil Propyl a stal se králem. Lid Quadie si však na špatného krále nestěžoval, jednou přijde právoplatný dědic trůnu a zlého vládce svrhne, to dá přeci rozum, vždycky to tak bylo.

Více na www.knihatripruvodci.blog.cz Tomáš Antoš, oktáva

Sport

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Sport ve filmu Filmy se sportovní tématikou jsou populární už od počátku, kdy se začali natáčet. Lidé si je oblíbili i kvůli tomu, že jsou natáčeny v různých formách. Hlavně potom formou dokumentů, komedií a akčních filmů. Filmy znázorňují emoce, touhu dosáhnout nejlepšího výkonu, rivalitu mezi soupeři nebo množství věcí, které je potřeba obětovat. Někdy je to podáváno vážnou formou (většinou v případě akčních filmů) a někdy vtipnou formou (komedie). Některé jsou natočeny podle skutečné události, ostatní mohou být inspirovány skutečností nebo jsou vymyšleny scénáristy. Mezi nejznámější filmy se sportovní tématikou bezesporu patří slavné Kokosy na sněhu, Trestná lavice nebo příběh o Rockym Balboovi. První dva zmíněné filmy bych Vám chtěl trochu blíže přiblížit.

Kokosy na sněhu

Film natočený v roce 1993 byl inspirovám posádkou jamajského čtyřbobu, který se zúčastnil zimních olympijských her v Calgary v roce 1988. Ve skutečnosti jamajčané skončili na 25. místě, ale ve filmu je příběh udělaný tak, že jamajčané bojují o medaile, dokud se nevybourají kvůli povolenému šroubu, což je také událost vytvořena scénaristy, protože ve skutečnosti stála za havárii čtyřbobu obyčejná chyba v řízení bobu. Na světě není mnoho lidí, kteří by neviděli tuto povedenou komedii, za címž stojí úžasné herecké výkony herců, a spousta vtipných scén, díky nimž se lidé k tomuto filmu rádi vracejí. Hlavní roli Sanky hrál Doug E. Doug

Posádka jamajského čtyřbobu Okresní : přebor Poslední zápas Pepika Hnátka Filmy vydaný v roce 2012 je celovečerním filmem jinak velmi oblíbeného seriálu TV Nova Okresní přebor. Jeho děj se odehrává těsně před tím, kde začíná seriál. Stal se jedním z nejnavštěvovanějších českých filmů v kinech za loňský rok.

Auta Animovaný film, který má prozatím 2 části a jeho hlavní postavou je Blesk McQueen, je vytvořen americkou společností Pixar. Oblíbili si ho především děti s rodiči, kvůli humorným scénkám, akčnímu ději, či jen pro krásné zpracování animací.

Trestná lavice

Tento film byl natočen v roce 2005. Ukazuje příběh bývalého hráče NFL Paula Crewa (Adam Sandler), který byl obviněn z prodání zápasu NFL a byla na něj uvalena podmínka. Po porušení podmínky, kvůli jízdě v podnapilém stavu je odvezen do věznice, kde se dozvídá, že musí sestavit fotbalový tým, který bude hrát proti dozorcům, kteří budou mít tento zápas v rámci přípravy na ligu. Nakonec souhlasí a vytvoří tým z vězňů, kteří přes prvotní nesouhlas nakonec souhlasí, protože se chtějí pomstít dozorcům za to jak s nimi zachází. Po měsíci tréninku nastupují vězni k zápasu, ve kterém jsou jasnými outsidery. Ovšem zápas vypadá úplně jinak. Vězni jsou dozorcům vyrovnanými soupeři a tak o poločase dojde ředitel věznice za Crewem a řekne mu, ať dá dozorcům náskok nebo na něj uvalí vraždu, kterou udělal někdou jiný. Crew pod výhružkou prodloužení trestu ve věznici podlehne a dá dozorcům náskok a usedne na lavici náhradníků. Když ale vidí, že ředitel nedodržel svoje slovo a dozorci stále záludně faulují vězně vrací se na plac a po jeho návratu vězni otočí průběh zápasu a vítězí. V tomtu filmu si zahrál i známý zpěvák Nelly.

Část vězeňského fotbalového týmu. Uprostřed kapitán Paul Crew Coach Carter

Rocky Balboa 1-6

Film natočený v roce 2005, vypráví pravdivý životní příběh basketbalového trenéra Kena Cartera. Díky jeho činu uzavření tělocvičny pro nejlepší středoškolský basketbalový tým, kvůli špatnému prospěchu a životosprávě hráčů, je podporován i odsuzován mnoha lidmi.

Série filmů vypráví životní příběh italského hřebce Rockyho Balboi, který dostal životní šanci boxovat v ringu, které využil a stal se z něho jeden z nejslavnějších boxerů historie. Film ukazuje útrapy, odříkání, emoce, touhu po vítězství a odhodlání, která je mnohdy více než skutečná síla.

http://www.befun.cz/upload/movies/cover/119.pnghttp://www.topzine.cz/wp-content/uploads/2010/08/kokosy_na_snehu.jpg

Rudolf Zezula, sexta

Téma

březen 2013 / www.scool-mag.cz

Komedie, které zná každý (nebo o nich alespoň slyšel)

Hned úvodem bych vám chtěla říct, že mým cílem není vám žádný z těchto filmů vnucovat. Účelem bylo udělat průřez nejznámějšími světovými a českými komediemi a to jak novými, tak staršími. Slovy klasika: Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je asi tak jediné, co můžete. Jo, a ještě můžete vyhodit tento výtisk Scoolu do koše, ale to vám nedoporučuji :o)

Pelíšky

„Kdepak asi soudruzi z NDR udělali chybu?“ „Pane učiteli? Hoří hovno?” „Mami, mami, brácha je mrtvej! ... Strejdo, má hlavu v troubě a tráví se.” -„V naší elektrický troubě? To snad ne!” Navzdory velkému množství vtipných hlášek film Jana Hřebejka z roku 1999 rozhodně není klasickou komedií, pozorný divák postřehne velmi často nádech hořkosti. Tragikomedie z konce šedesátých let, ve které září výborní herci jako Simona Stašová, Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Bolek Polívka, Eva Holubová (a další) zasáhne každého – starší lidé zavzpomínají na dobu, kterou zažili a my, mladší to bereme jako pohled do minulosti, o které nám každý říká něco jiného.

S tebou mě baví svět

„Ničeho se nebojte, přátelé. My nejenom že máme talent, my si zvolíme i taktiku. Co to budu popisovat. Já vám slibuju, že tak skvělý týden jste nikdy v životě nezažili.“ „Pepíno, už toho máme dost!“ -„My taky, Matýsek se posral!“ „Ale maminka mi ještě před koupáním sundává bačkůrky.“ „Má někdo za kamaráda takovýho ptáka? Má... a právě já.“ Film z roku 1982 (!) byl vyhlášen komedií století. Typická rodinná nadčasová komedie, snadno zapamatovatelné písničky („S tebou mě baví svět, má zlatá Emčo…. A hlavně v noci!“) a v neposlední řadě skvělé herecké obsazení (Július Satinský, Václav Postránecký, Pavel Nový, Jana Šulcová, Eliška Balzerová, …) dělají z tohoto filmu režisérky Marie Poledňákové kultovní záležitost.

Četník ze Saint Tropez / Le Gendarme de St. Tropez (1964) Jedná se sice o první film z šestidílné série, ale i přesto jsem ho zařadila. Louis de Funès jako strážmistr Ledovic Cruchot si to určitě zaslouží. Tento legendární nervózní chaotický četník, který proslul větou „Sem se mi dívejte, Fougassi, sem!“, patří k nejznámějším rolím Louise de Funèse (což je skoro škoda, když uvážíme, že hrál i v Zelňačce, Lakomci, Křidýlko nebo stehýnko, atd.).

Sám doma / Home Alone (1990)

„Zapomněli jsme na Kevina!“ Americká komedie, ve které odjíždí rodina McCallisterových na Vánoce do Francie a zapomene doma nejmladšího syna. Ten se snaží ochránit dům před zloději a nakonec pochopí, jak je skvělé, že má rodinu. Dojemná scéna na konci, kdy se celá rodina setkává na Štědrý den, jen dokresluje happy end.

http://geekxploitation.com/wp-content/uploads/2012/04/saintrop1.jpg http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/original/Sep2012/1357245.jpg?d41d http://files.viaweb.cz.imag3box.com/gallery/8c/57/4053-1.jpg

Anna Faustmannová, septima

Nejzajímavější filmové rekordy Jak je známo, tak většinu lidí zajímají nejvíce nějaké senzace nebo kuriozity. Proč by jinak taky Guinnessova kniha rekordů byla každoročně druhou nejprodávanější knihou hned po Bibli. Proto ani v tomto čísle nemůže chybět článek o nejzajímavějších nebo o nejzvláštnějších rekordech ve světě filmového průmyslu. Nejvyšší herecký honorář Říká se, že nejvíce peněz za filmovou roli dostal Tom Cruise za film Mission Impossible 2. Jeho honorář měl činit 75 milionů dolarů. Cruise však tento film i produkoval, takže částka je vlastně za dvě práce. To Jack Nicholson si pouze jako herec dokázal vydělat neuvěřitelných 60 milionů dolarů. Za vše může vděčit své šikovnosti vyjednávat a filmu Batman, kde si zahrál Jokera. Nicholson si totiž vymínil podíl na zisku z prodeje všech předmětů spojených s tímto kultovním filmem. Film, který má nejvíce verzí Nejvíce filmových verzí má příběh o Popelce. Bylo jich natočeno okolo 95 včetně kreslených, tanečních, operních, parodických a dokonce i pornografických. Na druhém místě se umístil Shakespearův Hamlet s asi 60 verzemi a na třetím Carmen (asi 58 verzí). Nejpoužívanější věta ve filmových scénářích Věta, která se ve filmových scénářích objevuje nejčastěji, zní: „Let´s get outta here“. V překladu to znamená: „Musíme odtud vypadnout“. Analýza pracovala se 350 americkými filmy z let 19381985 a zjistilo se, že v 81% zazněla tato věta alespoň jednou. Nejčastější filmový hrdina Na světě není snad člověka, který by nikdy neviděl nějaký film se Sherlockem Holmesem. Ano, tento legendární detektiv, vytvořený Arthurem Conanem Doylem, se objevil už ve 211 filmech, kde ho ztvárnilo 75 herců. V patách mu však je nejznámější upír hrabě Dracula, o kterém bylo natočeno 160 filmů. A nesmíme zapomenout ani na třetího Tarzana, kterému bylo věnováno 117 filmových snímků. Nejvíce kostýmů Převlíkat se jako na běžícím páse zažila Madonna coby Eva Perónová ve filmu Evita. Převlékla se tu

celkem do 85 kostýmů, vystřídala 39 klobouků, 45 párů bot a 56 párů náušnic. Aby vše vypadalo dobově a autenticky, všechny kostýmy byly šity podle oblečení samotné Evy Perónové. Světově nejvýdělečnější film Tím je bezesporu Avatar režiséra Jamese Camerona. Snímek, který pojednává o střetu pozemšťanů a domorodců na měsíci Pandora, vydělal 2 782 275 172 dolarů. Druhé místo drží další snímek z dílny Jamese Camerona, a tím je Titanic z roku 1997. Svým tvůrcům vydělal 2 185 372 302 dolarů. Na třetímmístě je snímek z roku 2012 – Avengeres (tržby 1 511 757 910 dolarů). Nejrozšířenější filmová povolání Už od vzniku filmu se hlavní hrdinové vyskytují v malém počtu povolání. Tím nejčastějším je policista, šerif nebo agent FBI. Manuálně pracující hrdinové se vyskytují málo. Za policistou je lékař nebo psychiatr a na třetím místě se umístil voják. U žen je nejčastějším filmovým povoláním zpěvačka nebo tanečnice, dále herečka a na třetím místě je úřednice nebo sekretářka. Film s nejvíce Oskary Ceny Akademie, známé hlavně jako Oscaři, se předávají již od roku 1929. Filmy, které získali nejvíce těchto ocenění, jsou hned tři. Prvním z nich byl v roce 1960 historický film Ben hur, který získal 11 Oskarů. Až téměř za 40 let se mu vyrovnal katastrofický snímek Titanic, a 11 Oscarů získal také poslední díl trilogie Pán prstenů: Návrat krále. Martina Zoblivá, oktáva

Příští téma: KÁVA A ČAJ