SCOOL! 42 by Časopis SCOOL!

´ GYMNAZIA ´ ´ STUDENTSKY´ MAGAZIN V ZASTAVCE / 42

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČR

E D I TEDITORIAL O R IA L

Vážení spolubojovníci ve frontách našeho gymnázia, Vážení přátelé! držíte v rukouVám 40. představuji číslo SCOOL!u, které je tentokrát přecpáno S radostí 42. číslo SCOOL!u, jehoždoslova hlavní parketou je hrami. Divadlo.Co se Vám vybaví při slově hra? Mně na mysli vyvstane Jan Ámos Komenský, který Uvnitř najdete mimo jiné rozhovor se známým českým hercem Janem Potměšilem, to s námi přece jen myslel dobře, když zavedl školu hrou. Tohle číslo je zároveň smysl života a jiné zajímavosti okolo divadla. Pevně věřím v to, že Vám naše číslo premiérou mojí a celé nové redakce a doufám, že se Vám zalíbí. Můžete se těšit alespoň o něco málo rozšíří pojem o divadle jako takovém. na hry ze všech možných úhlů, dojmy nových ročníků a zajímavé rozhovory. JedDo prázdnin ještě daleko, tak VámKubíkem, přeji alespoň oddech u SCOOL!u. ním z nich je rozhovor s Denisem známým především díky Youtube. Přeji Vám hodně štěstí do nového školního roku, spoustu skvělých známek a ŠÉFREDAKTORKA LUCIE HAMAROVÁ úspěchů. LUCIE HAMAROVÁ ŠÉFREDAKTORKA

04 Jednou větou… 06 Dramaturgie

OBSAH

0408Jednou větou... Divadelní filmy 0610Počítačové hry Recitační soutěž 08 Absolvent Exkluzivní rozhovor! 1011Všechno, co jste kdy... Státní maturity 1113Divadlo 1214Exkurze do Prahy Kožmínovské zastavení 1316Komiks ZASTAVENÍ Stužkovák – fotoreport! TanečnímKOŽMÍNOVSKÉ krokem 14 Nebezpečí her 18 Absolvent: Tomáš Hájek Jak probíhaly přípravy? Info ze 16 Rozhovory zákulisí! Nepropadejte panice! 1820Adaptační pobyt Angličtinářky a divadlo 2022Rozhovory 2224Taneční Prima hory 2425Bratříček Jan Kryl 451°H aneb kuchařka Jana Hruškoviče 26 Itálie Na zkušenou 2826Olympijské hryv zahraničí LARP den 2928Sportovní

30 Zábava

JAN POTMĚŠIL Rozhovor přímo ze zákulisí recitační soutěže

Itálie!

SCOOL!

SCOOL! – MAGAZÍN GYMNÁZIA ZASTÁVCE / č. 42, březen 2015 Silencio! No Vpikčrs! Šéfredaktorka: Lucie Hamarová Redakce: Vojtěch Wagner, Barbora Simajchlová, Baboo Holubářová, Vladimír Buchar, Jakub Vaverka, Roman Krupica, Jan Hruškovič Grafika: Lucie Hamarová, -jc- Ilustrace: Barbora Holubářová Korektury: Eva Kokešová

SCOOL! - MAGAZÍN GYMNÁZIA V ZASTÁVCE / č. 40. listopad 2014 Šéfredaktorka: Lucie Hamarová Redakce: Vojtěch tel: Wagner, Barbora web: scool-mag.cz facebook: facebook.com/CasopisSCOOL e-mail: scool-mag@seznam.cz 732 659 640 Simajchlová, Barbora Holubářová, Vladimír Buchar, Jakub Vaverka, Roman Krupica, Jan Hruškovič Korektury: Eva Kokešová Grafika: Lucie cover design: Jan Čermák; tisk: Suchomel POINT CZ, s. r. o. Hamarová a Vojtěch Wagner Layout: Jakub Maca, Martin 2 OBSAH Webmaster: Martin Suchomel Ilustrace: Barbora Holubářová

G TGM

BE SCOOL! PŘIDEJ SE K NÁM I TY!

Gymnázium Zastávka Komunitní organizace Timeline

Informace

Fotky

To se mi líbí

Další

Škola hrou Relaxační centrum obklopené lesy v nejhezčím kraji České republiky Toto se líbí: 265 nadějným studentum Čajovna

Zatopit

Zavolat Zuzanku

Obec Zastávka

Jsme členy mensy

Podporují nás

Vyhlásit rozshlasem

Postěžujte si

ISSUE 40

KSICHTKNÍŽKA...

„Mějte se rádi a nejen 14.2.”, stojí až do současných dnů na tabuli naší čajovny. Něco na tom bude, to musíme uznat, ale i přesto jsme velmi rádi, že se mnoho z vás právě v tento den rozhodlo vyjadřit lásku, ať už své drahé polovičce, nebo „jen“ kamarádovi. Už teď se zase těšíme na příští rok! P.S: Kdybyste měli někdo nápad na nějakou další podobnou akci, nebojte se nás kontaktovat, můžeme něco dalšího zrealizovat. Adéla Leščinská, kvarta

A to je výzva! Čajovna hlásí Hledáme na perspektivní pozici mladé lidi na vysávání v malebném prostředí (předchozí praxe v rámci evropských fondů výhodou)

Studentský summit V Kongresovém paláci v Praze právě proběhl studentský summit, na kterém naši školu reprezentovali M. Mařáková, L. Staňková a G. Dimitrov ze septimy. Podrobnější reportáž z celé akce přineseme v příštím čísle SCOOL!u.

42JEDNOU VĚTOU...

LiStOVáNí „Nedostatek si musíme uměle vytvářet. Jen v nedostatku je totiž dobrodružství, a tím pádem i zábava, život… za tímto účelem vzniklo celé průmyslové odvětví: zábavní průmysl - tovární vytváření zábavy a rozptýlení, které často spočívá v simulaci nedostatku. Proč? Protože se nám toho skutečného v běžném životě nedostává. A tak se stane, že přesyceni v teple domova sledujeme televizní dobrodružství, v němž hrdinové trpí hladem a zimou. Bavíme se cizím nebezpečím, které bychom vlastně rádi sami prožívali… sledovat filmovou simulaci utrpení o zimě a hladu můžeme pouze z nadbytku, z tepla domova a s popcornem v ruce,“ tak i takto Lukáš Hejlík definoval Ekonomii dobra a zla 2. 3. 2015 v sále rosického kina Panorama. Za mě jedno z nejlepších představení. Lucie Hamarová, kvinta

Za divadlem do Prahy Dne 8. 3. 2015 v 7:00 se všichni účastníci zájezdu sešli v Zastávce, aby spolu onu cestu absolvovali. Cesta probíhala v naprosté pohodě, a tak jsme v cca 9:30 byli v Praze. Protože jsme každý měli zájem o průzkumy v jiných lokalitách tohoto města, měli jsme každý program individuální. Někteří vyrazili na výstavu na Pražský hrad nebo do Valdštejnské zahrady, jiní se jenom pokochat pražskými uličkami. Třešničkou na dortu bylo pro některé přestavení „Naši furianti“ od Ladislava Stroupežnického v Národním divadle. Obsazení bylo vskutku hvězdné (M. Donutil, J. Štěpnička, J. Dolanský a další). Po představení už nás čekalo jen přejít most Legií a v 17:00 hodin jsme mohli vyrážet ku svým domovům. Závěrem bych chtěla poděkovat panu řidiči Nešpůrkovi za vynikající a bezchybnou jízdu, svým spolucestujícím za příjemnou atmosféru a především paní učitelce Kokešové za celou organizaci tohoto zájezdu a perfektně vybrané představení. Anna Procházková, sexta

Velké poděkování za celou redakci bych ráda věnovala absolventovi a bývalému grafikovi Janu Čermákovi za to, že KONEČNĚ funguje archiv našeho časopisu. Děkujeme! :) Lucie Hamarová

http://www.scool-mag.cz/archiv/ ISSUE 42

JEDNOU VĚTOU...

Baboo Holubářová, kvinta

Dramaturgie Divadlo je mezi lidmi velmi oblíbená a vyhledávaná kulturní zábava. Lidé navštěvují divadlo od dob antického Řecka a ještě dodnes je populární ve všech společenských vrstvách. Kolik z nás už navštívilo Mahenovo divadlo v Brně, zhlédlo romantický muzikál Rusalka nebo utřelo slzu nad krásným baletem Labutího jezera? Všichni návštěvníci divadla mají alespoň hrubou představu o práci a času, který musí přípravný tým vkládat do každé inscenace. Stejně jako má každý divák představu o údělu daných členů přípravného týmu… Každý přece ví, co dělá herec, co musí zvládnout scénárista i co je úkolem režiséra. Ale zamysleli jste se někdy nad údělem dalších nepostradatelných lidí, bez kterých by taková Rusalka, Papežka či Chicago nemohlo vzniknout? Jedním z takových povolání je dramaturg. Samo slovo dramaturgie je velice známé, ale málokdo má ponětí o tom, jak vlastně takový dramaturg pracuje. A přesně proto jste přelouskali tento sáhodlouhý úvod. Abyste se dozvěděli víc, obohatili svoje znalosti o něco dalšího a pronikli zase o něco hloub do tajů, kterými je divadlo zahaleno…

Dramaturgie je velice krásný obor, který však zůstává běžnému divákovi inscenace na první pohled skryt. Dramaturgie není na inscenaci až tak zřejmá, ale to je zároveň jejím účelem. Je-li totiž dramaturgie dobrá, připadá divákovi představení přirozené natolik, že si jí ani nevšimne. Účelem dramaturgie je předat divákovi myšlenku, která prochází celým představením. Ať už je divák dojat, rozveselen či potěšen, účelem dramaturgie je, aby ještě doma nad večerní kávou dokázal své myšlenky odpojit od kruté a nemilé reality a hloubal ve svém nitru, kde hledá odpověď na zásadní otázku – CO MI TÍM CHTĚLI ŘÍCT? Díky dramaturgii jsou divákovi předány veškeré emoce a dojmy. Obor je to především literární, souvisí s tituly, které divadlo nebo skupina herců na jevišti uvádí, ale zároveň částečně zahýbá do herecké práce. Ačkoliv se to na

062 T É M A

první pohled nemusí zdát pravdivé, málokterý herec se dokáže se svou rolí okamžitě ztotožnit. Role uvažuje jinak, jinak cítí, jinak chápe, jinak chodí, jinak mluví, jak se má člověk sžít s úplně odlišně žijící osobou? Herci často tráví dlouhé hodiny s ujasňováním faktů, upevňováním charakteru a přizpůsobováním se dané roli. Ale ve stresu, který pro ně představuje datum premiéry, tlak režiséra a například ještě tlak z okolí, nemají tolik chuti se své herecké práci věnovat. Od toho je tu potom dramaturg. Dramaturg má za úkol sestavit divadelní repertoár a prostudovat tituly, které se budou hrát. Každý titul by měl podrobně znát a být si jím jist v každé situaci. Jeho úkolem je rovněž přepracovat například staré, dnes už divákovi velmi špatně srozumitelné texty, do nové podoby. Ovšem tak, aby nebylo znehodnoceno ani původní dílo, ani jeho autor. Na tyto faktory musí dávat pozor i později při zkoušení inscenace. S tímto souvisí jeho další úkol, kterým je, aby bylo divákovi řečeno všechno, co mu řečeno býti má, aby pochopil téma, proč je daná inscenace uváděna, přijal myšlenku představení, a jak už jsme zmiňovali, byl inscenací patřičně obohacen. Posledním z dramaturgových nejdůležitějších údělů je vybrat kde a v jaké atmosféře se bude představení uvádět. Je totiž pochopitelně rozdíl mezi představením v Národním divadle a na některé z experimentálních scén. V souvislosti s tím vybírá i pro jaký typ diváka se daný kus bude hrát. Odměnou pro dramaturga jsou spokojené a šťastné tváře nejen diváků v hledišti, ale také herců, kteří na inscenaci tak dlouho a tvrdě pracovali. A jestliže přijdete jednou po divadelním představení domů, otevřete lednici, nachystáte si večeři číslo dvě, i přesto, že jste byli o přestávce s přáteli v divadelní restauraci na meníčku, sednete si ke stolu a za hlasitého chroupání budete dumat ve svém nitru a uvažovat nad všemi poselstvími, které vám divadlo přineslo, můžete si být jistí, že když už nikoho, tak dramaturga jste opravdu potěšili svojí návštěvou…

Zeptali jsme se několika studentů našeho gymnázia, co si myslí, že dělá DRAMATURG. Zde je výběr několika nejlepších (nejvtipnějších odpovědí). „Dramaturg je člověk, co všechno moc řeší, ze všeho dělá drama - proto drama. A turg protože nejstarší zmínky pochází z válek v Turecko, kdy Turci byli vždy ti, co vyvolávali konflikty.“ „Dramaturg je ten člověk, co vytváří drama během děje v divadle. Pokud je nějaká nudná scéna, tak skočí na jeviště a udělá divadlo živější.“ „Dramaturg - při natáčení filmu dohlíží na drama filmu. A na to. aby se herci pořádně báli.

Další funkce v divadle Scénograf - zajišťuje patřičný výzor scény, obstarává rekvizity a mnohdy zajišťuje i kostýmy Choreograf - secvičuje s herci taneční scény, pomáhá udržovat herce v kondici Osvětlovač - ačkoliv se toto povolání může zdát naprosto směšné a přehlédnutelné, je v divadelní praxi velice důležité. Osvětlovač zajišťuje pomocí světel atmosféru dané inscenace. Herecký asistent - ne vždy se musí u inscenace vyskytovat. Pomáhá hercům s jevištní řečí, dlouhymi monology, popřípadě s intenzitou energie v daných scénách. Určuje v souladu s režisérovými plány kontakt s diváky a mnohdy je on autorem všech interakcí. Režisér - zodpovídá za celé představení, dohlíží na celou kompozici, dává instrukce hercům, určuje délku představení, obsazuje role a dává dohromady celou inscenaci

ISSUE 42

TÉMA

Malý filmový festival: Divadlo ve filmu 14. 3. 2015 kino Panorama Rosice Program: 15:00 Nejistá sezóna (1987)

Česká hořká komedie líčí s humorem i nádechem satiry různé svízele malého divadelního souboru s nadřízenými orgány v období socialismu nebo přípravou premiéry nové hry. Film je odrazem zkušeností Divadla Járy Cimrmana, a tak se zde objevuje celá cimrmanovská skupina v čele s Ladislavem Smoljakem, režisérem, nebo Zdeňkem Svěrákem. ČSFD: 87%

16:30 Fantom opery (2004)

Druhý nejdéle uváděný muzikál, který se dočkal i české verze byl zfilmován mnohokrát. V adaptaci z roku 2004 se objevil v roli Fantoma herec Gerard Butler známý spíše z akčních filmů nebo romantických komedií, který též přiznal, že muzikál před nabídkou na jeho zfilmovanou podobu neviděl. Úchvatné kostýmy a známé melodie Andrewa Lloyda Webbera jsou ve filmu sázka na jedinečný zážitek. ČSFD: 73%

19:15 Hosté festivalu: Nebezpečí klidu

Nebezpečí klidu je středometrážní nezávislý studentský a k tomu všemu ještě navíc částečně loutkový film Terezy Volánkové a Františka Macha. Momentálně se nachází ve fázi výroby a jeho premiéra by měla proběhnout začátkem letošního léta. Podtitul filmu je „komedie o strachu“. Jedná se o strach ze všedního života, stereotypu a pozvolného zaplétání sebe sama do každodenního kolotoče rutiny a konvencí. Na festivalu, jehož téma je „divadlo ve filmu“ bychom ho rádi představili a diskutovali o něm z toho důvodu, že jsme při jeho natáčení používali již zmíněné loutky zcela divadelním způsobem. Přesnějí řečeno jde o loutky vedené antiiluzivně a v reálném čase. V divadle se ostatně ani jinak než v reálném čase vést loutku nedá – opakem je ryze filmová stop-motion animace, kterou hojně používal např. Jiří Trnka. Antiiluzivně nebo jinak řečeno s odkrytým vodičem se ve filmu také běžně pracuje jen velice zřídka. Odkrytý vodič je fenomén, který v naší zemi nejvíce rozšířil prof. MgA. Josef Krofta. Ovšem především v divadelním prostředí. Ve filmu zůstal tento způsob z mnoha důvodů dosud opomenut. V našem případě jsou loutky ve filmu použity velmi metaforicky. Zobrazují osoby, se kterými někdo manipuluje. Ve chvílích manipulace se tedy živí herci v loutky mění doslova. Hlavní postavu dcery Evy, která je velmi nespokojená se životem svojí rodiny potažmo i se svým životem, ve filmu hraje Eva Josefíková, která se bude účastnit diskuse o filmu spolu se svým hereckým kolegou Petrem Buchtou, kteří jsou oba jak filmoví, tak i divadlení herci. Dále také za tvůrčí tým Tereza Volánková a možná i další.

082 T É M A

20:00 Birdman (2014)

Vítězný Oscarový film, který letos získal čtyři cenné sošky mimo jiné za nejlepší režii a nejlepší film je pozoruhodným výtvorem mexického režiséra Alejandra Gonzálese Iñáritu, režiséra známých filmů jako Babel (2006) nebo Biutiful (2010). Příběh se točí kolem herce, známého pro ztvárnění super hrdiny Birdmana, který se snaží vymanit ze stínu jedné role, což je paradoxní i pro Michaela Keatona, který se též dlouho nemohl vymanit ze stínu Batmana, kterého si zahrál v 90. letech. Hlavní hrdina se však snaží znovu prorazit se svou hrou na Broadwayi, ve které se též objevují hvězdy jako Edward Norton či Naomi Watts. ČSFD: 71%

DIVADLO VE FILMU

festival Dne 14. 3. 2015 od 15:00 hodin Rosice, kino Panorama

Film X Divadlo Divadlo je neopomenutelná součást kultury lidstva již od počátku vývoje umění. Když vznikl film, jejich častým námětem kromě knižní předlohy se staly divadelní hry. Film a divadlo jsou dva odlišné světy, i když má často stejné diváky. Herci v divadle musí mít výraznější projev a výrazná gesta, zato filmoví herci mají možnost si dovolit komornější polohu, do té míry, že mohou hrát pouze očima. Film nabízí pro herce též mnohé výhody – nemusejí si pamatovat celý scénář a opakování záběrů jim pomůže vydat ze sebe nejlepší výkon. Přestože jsou film a divadlo odlišné, filmaři se ochotně pouštějí do divadelních adaptací všech žánrů, nejčastěji dramat. Nejproslulejší jsou dramata Shakespearova. Ať už jsou to velmi úspěšné adaptace Romea a Julie ať už ta klasická z roku 1968 nebo moderní z roku 1996 s Leonardem DiCapriem. Slavné jsou i adaptace jako Zkrocení zlé ženy s Elizabeth Taylorovou nebo Mnoho povyku pro nic. V prostředí divadla Globe se též odehrává Zamilovaný Shakespeare, kvalitní romantický film, který získal mnoho ocenění. V současné době lze do brněnských divadel zajít na činohry a muzikály, které se staly předlohami pro film. Jedná se například o Dvanáct rozhněvaných mužů, Cyrano z Bergeracu, My Fair Lady, nebo nověji zfilmovaný Bůh Masakru. V Česku se mimo záznamy divadelních představení natáčí také kvalitní adaptace divadelních her. Ať jsou to muzikály Kdyby tisíc klarinetů nebo Kvaska přes Čapkovu Bílou nemoc nebo novější Karamazovy, ty všechny vtáhnou diváka do děje ať je v divadle, v kině nebo doma. Kateřina Jandáková

ISSUE 42

TÉMA

PRKNA, KTERÁ ZNAMENAJÍ SVĚT // Karolína Novotná, 2. ročník Jednu únorovou sobotu se tři dívky z našeho gymnázia

sledovat jejich chování a přednes. Někomu jste se celou

vydaly možná plnit si své sny, možná jen zažít něco nové-

dobu dívali do očí a „hltali“ každé jeho slovo a na druhou stranu někdy se vám zavíraly oči a pomalu jste usí-

ho či ze zvědavosti obětovat jedno sobotní dopo-

nali a říkali si, když už to skončí.

ledne. Každá z nás to nejspíš brala jinak.

Jakmile přišla řada na vás, uvědo-

Jednalo se o recitační soutěž v Divadle Bolka Polívky v Brně. Nebyla to „obyčejná“ soutěž, ale oblastní kolo Memoriálu Rostislava Čtvrtlíka

Memoriálu Rostislava Čtvrtlíka jsme se letos

mili jste si, že si před ty ambici-

zúčastnili poprvé, ale rozhodně ne naposledy.

ózní soutěžící sami musíte jít

Kromě

toho,

že

jsme

prožili

příjemný

poetický den v Divadle Bolka Polívky, měli jsme možnost setkat se i se známými

stoupnout. Do obličeje vám svítily

oslňující

reflektory

a každá vaše chyba byla

– soutěže, kterou inicio-

osobnostmi. V porotě soutěže zasedli pražští

vali studenti z Gymnázia

herci Jan Potměšil a Milena Steinmasslová,

v Děčíně se svou učitel-

fotograf Jef Kratochvil a JUDr. Hana Poláková.

Říkáte si, proč jsme

kou p. Holubcovou. Je to

O této zajímavé soutěži se můžete dozvědět

tedy tohle všechno byly

vlastně vzpomínková akce

víc na:

ochotné absolvovat?

na známého českého herce

http://www.gymnaziumdc.cz/novinky/de-

a dabéra Rostislava Čtvrtlíka.

tail/363_memorial-rostislava-ctvrtlika

Když jsme se usadily do sedaček,

Je to jednoduché. Každá zkušenost, ať dobrá, či špatná, vás posune dál. Co na tom, že jsme si

první, co nás napadlo, bylo, ať zrovna já nejsem ten šťastný, či nešťastný (to je na vás)

hned vidět a slyšet.

neodvezly žádnou cenu. Odvezly jsme si mnohem víc. Už jenom to, že můžeme říci,

a nejdu jako první. To se naštěstí ani jedné z nás nestalo.

kde jsme vystupovaly a jaké osobnosti nás poslouchaly

Postupně, jak naši konkurenti chodili na jeviště, my mohly

a hodnotily!

ROZHOVOR

foto: Janeta Benešová

foto: xantypa.cz

JAN POTMĚŠIL// Pane Jane, jste patronem soutěžní přehlídky

Byl jste na prahu smrti, vaše vzpomínky jsou určitě

mladých recitátorů Memoriálu Rosti Čtvrtlíka. velice hluboké. Byl jste jedním z mála lidí, který Co to pro vás znamená a jaké to ve vás vyvolává jste Rosťovi rozuměl a on s vámi hovořil velice důpocity? Byt účasten něčeho, co vzniklo po smrti člověka, se kterým jste se znal velice blízce?

věrně. Nemilosrdně se totiž blížil ke dni poslednímu. Vám se podařilo z onoho světa vrátit. Jaké byly vaše rozhovory. Myslím tím jaro 2010 a krát-

Je to pro mne veliká čest. Mám velikou radost, že vzni- ce před tím. kl prostor – soutěž – možnost pro mladé lidi, které zajíNikdy nebyly smutné. Byly to rozhovory s otevřeným má poezie, literatura a divadlo. Myslím, že je nesmírně hledím, často veselé, nebo hluboké, upřímné a k věci. cenné, když mladý člověk objeví kouzlo a neomeze- A vybavuji si, že vždy s konstruktivním, nadějeplnost poezie. Rosťa byl úžasný člověka skvělý citlivý

ným nádechem. Nebo závěrem. A někdy i obyčejné.

umělec. A myslím, že je nádherné, že vznikl projekt Ale to je v pořádku, to všechno k životu patří. Myslím, – „Memoriál R.Čtvrtlíka“- a Rosťa nás nadále inspiruje. že Rosťa miloval divadlo, miloval lidi, miloval život. Žije v našich srdcích. Má to hluboký smysl. Když byste zavzpomínal na Rosťu Čtvrtlíka, jaká myšlenka se vám vybaví? Rovný člověk, skvělý chlap, dobrý kamarád. Výborný

Jestli se nemýlím, při „Rozmarném létě“ v Divadle v Celetné jste spolu sdíleli společnou šatnu. Co zůstalo ve vašich vzpomínkách? Vzpomenete si, kdy jste Rosťu viděl naposledy? Nejsilnější vzpomínka se týká posledního představení

a empatický člověk, se kterým byla radost se potkat „Rozmarného léta“, kdy jsme spolu stáli na jevišti, nebo na jevišti. Parťák, na kterého se dalo spolehnout, který pak byli v šatně. Byl šťastný, že hraje, že hraje pro dinezkazil žádnou legraci.

SCOOL! ISSUE 42

váka… byl šťastný, že je v divadle… byl šťastný, že je!

Vzpomenete si na nějakou vzpomínku hodně, Co si myslíte o brněnských recitátorech letošníhodně dávnou, Kdy jste se seznámili? Když jsem začal chodit na DAMU, Rosťa byl ve 3. ročníku. Jezdili jsme s panem profesorem Pachlem na sportovní výcvik (i na brigády) do jižních Čech.

ho ročníku? Co si myslíte o vítězích, kteří jedou do Děčína? Každý z nich je osobitá, originální osobnost! Myslím, že vítězové jsou šťastní a inspirativní lidé. Ostatně to si

myslím o všech zúčastněných. Tam jsme se potkávali: jezdili na vodu, hráli fotbal… Co pro vás znamená televize a co divadlo? a pak i divadlo. Co je vám bližší? V předchozích letech jste byl členem poroty Me- Herec může existovat před kamerou nebo třeba na moriálu Rosti Čtvrtlíka v Brně, následně na Gym- divadelních prknech, ale vždy se snaží naplnit autennáziu Děčín, v KD Střelnice Vrchlabí a nyní opět v Brně. Co pro vás znamená účast v porotě této soutěže? Účast v porotě pro mne znamená velikou příležitost

ticky, pravdivě postavu a situace, ve kterých existuje, žije. Prostředky pro filmové herectví jsou (mohou být) trochu jiné, stejně tak to bytí na jevišti. Ale cíl je stejný – být pravdivý, přesvědčivý, být. Nerozděluji to. Jsou to jen různá ramena, přítoky stejného (jednoho) řečiště,

potkat inspirující, citlivé a odvážné mladé lidi. A ra- proudu. dost, že existují, že čtou, že vnímají svobodu poezie. Co vám udělá radost a co vás zlobí? Zlobí mě, když někdo lže nebo pomlouvá. Svobodu tvorby! Co si myslíte o těch všech lidech, kteří jsou do memoriálu zapojeni? Myslím tím studenty, kteří vše organizačně zajišťují? Myslím, že jsou úžasní a zaslouží velkou pochvalu. Je to výborná zkušenost a všem moc děkuji.

A radost jsem měl z úspěšně uvedené premiéry. Co vás v poslední době potěšilo? Krásný den s rodinou. S Radkou, s Honzíkem a Šimonem. Váš Jan Potměšil Rozhovor pro SCOOL!: Mgr. Janeta Benešová

zleva: T. Pruknerová (sexta), M. Junová (4. ročník), Jan Potměšil, M. Steinmasslová, K. Novotná (4. ročník)

foto: Janeta Benešová

Nikol Holoubková, Sabina Kemundová, 3.ročník

Téma SOČ : Státní maturita

V rámci práce na středoškolské odborné činnosti na téma Státní maturita – právní úprava v budoucnu, jsme byly v kontaktu s panem poslancem prof. Petrem Fialou, který nás odkázal na pana PhDr. Jindřicha Fryče. Pan doktor Fryč do nedávné doby působil ve funkci náměstka ministra školství pro vzdělávání a úprava státních maturit byla právě v jeho kompetenci. Dr. Fryč je dlouholetým pracovníkem ministerstva a i v současné době zde působí. Velmi ochotně nám nabídnul pomoc konzultací naší práce, a co se týče našeho setkání, nalezení termínu nebyl ani z jedné strany problém. Domluvili jsme si spolu tedy schůzku na MŠMT. Představily jsme naši dosavadní práci a diskutovali nad ní. Našemu konzultantovi se líbily zejména námi pokládané otázky v dotazníkovém šetření, které reflektují to, na co jsme se v práci zaměřily, tedy hlavní důvody, pro které byla státní maturitní zkouška zavedena. Vzhledem k aktuálnosti se dalším řešeným tématem stal jeden z nejdiskutovanějších návrhů v oblasti školství, a to zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky. Výsledky naší analýzy by podle pana Fryče mohly být relevantní, hlavně vzhledem k nemalému počtu responsí, které jsme obdržěly, pro osoby mající úpravu modelu nových maturit na starosti, zejména pak současnému ministru školství. Ptaly jsme se také na jeho názory k problematickým místům řešených v práci a zda je možné nalézt jejich lepší řešení. Ovšem při jakémkoli nápadu se ihned v zápětí objevila kritika, tím jsme pochopily, že i kdybychom samy mohly, není vůbec lehké do školského systému implementovat návrh, který by vyhovoval každému, jestli je to vůbec možné. On sám zavedení povinné státní maturitní zkoušky z matematiky podporuje, a to pak minimálně v základní úrovni obtížnosti pro všechny typy středních škol, na kterých je matematika vyučována od určitého počtu hodin za studium žáka (nejspíš by byly vynechány školy s uměleckým zaměřením). Hlavní výhodou nového modelu maturit podle něj je dosažení objektivní srovnatelnosti žáků a škol celkově, opět v základní úrovni obtížnosti zkoušek. A co se týče vysokých škol a přijímání studentů na základě výsledků ISSUE 42

N. Holoubková, PhDr. Jindřich Fryč státních maturit, on sám si nemyslí, že by k tomu někdy celoplošně nebo alespoň v nějaké větší míře došlo, ovšem pokud chtějí tyto výsledky ať už jakkoli bonifikovat ve svém přijímacím řízení, měly by se k podobě státní maturity vyjadřovat především zástupci vysokých škol sami. Pan Fryč nám dal také cenné rady k tomu, co bychom v práci mohly dále obsáhnout. Poskytnul nám odbornou literaturu pojednávající o problematických místech vyučování matematiky a statistické údaje o výsledcích státních maturit za poslední roky. Ověřil také, že všechny legislativní dokumenty s příslušnými částkami, které jsme v práci uváděly, jsou správné, protože jsme si tím jako právní laici nebyly jisté. Od nové maturitní zkoušky jsme se posunuly i na řešení otázek týkajících se školství jako takového a musíme s radostí říci, že se z formálního setkání, jak by se zprvu mohlo zdát, stal příjemný rozhovor. Velmi nás potěšilo, jak ochotně a vstřícně s námi pan Fryč i další politici komunikovali, a byly jsme překvapeny zájmem lidí v této oblasti nám „obyčejným“ studentkám pomoci. Ovšem asi nejzásadnější, co jsme si ze setkání odnesly, je fakt, že i kdyby někdo vymyslel sebelepší státní maturitní zkoušku, jde jen o „vrchol ledovce“, který nikdy nemůže kompenzovat všechny nedokonalosti našeho školského systému – potřeba je začít od základu. Tohle byla asi hlavní myšlenka, na kterou nás chtěl pan Fryč přivést.

Vzhůru do čajovny

TÉMA

ÉTOS A LEGENDA // PhDr. Jan Ondroušek Když jsem na začátku školního roku 1970/71 usedl do školní la-

textu. V jeho pojetí se interpretace projevila jako úsilí o možný výklad světa v závratnosti lidského hledání a poznání ve vědopřání, předsevzetí a očekávání spojených s nadcházejícím studi- mí toho, že to, co se stalo velkým, nesouznívalo vždy se svým em. Nedočkavě jsem se těšil na hodiny českého jazyka a literatu- časem dějin a zároveň ho svou filozofickou gestací přesahovalo vice zastáveckého gymnázia, provázela mě též spousta skrytých

ry, které už na základní škole patřily k mým oblíbeným. Z počátku

„do jinam, kamsi do absolutna lidské možnosti“.

jsme krátce měli vyučující, na niž si už téměř nepamatuji. Záhy se

Ony Kožmínovy „ obtisky, struktury, zvětšeniny, průhledy“ nebo „průřezy“ básnickými či jinými světy jsou příznačným výrazem tonaši školu přivedla normalizace a který pak na ní strávil patnáct hoto úsilí, jeho snahy a schopnosti „podobně analyzovat jednu let. Dnes si ho nejvíc vybavuji tak, jak jsem ho poznal. Napohled větu nebo jediný odstavec a přitom neztrácet ze zřetele celek díla nenápadný, střední postavy, typické sako a nezbytná vázanka, a hlavně jeho smysl“. jemné a řidší vlasy. Pan profesor odchoval generace žáků a studentů na středních V paměti mi však utkvěla zvláště jeho tvář, skrývající vlídné poua vysokých školách, a to i na nemocničním lůžku, kde se s jeho smání a pak i oči, které se živě leskly pod obroučkami brýlí. Vždy zasvěcenými výklady poezie setkali na vlastní žádost lékaři, sestry mi připomínal svého podřipského rodáka, meditativního a lyrické- a ošetřovatelé při ranních vizitách. Jak sami vzpomínají, vyučoval ho spřízněnce, básníka Josefa Horu. je však „svou šlechetností, nekonečnou trpělivostí ve svém trápeKožmínovy výklady byly fascinující, pro mě až uhrančivé. Spojo- ní, vděčností za každou i tu sebenepatrnější službu“. však objevil učitel nový, PhDr. Zdeněk Kožmín, člověk, kterého na

val v nich rozsáhlou erudici a spontánní invenci, které nemohly nestrhnout i nepoučeného člověka a nevyvolat v něm alespoň tón skrytého úžasu. Bylo to umocněno jěště něčím, a to byl Kožmínův nevtíravý a přitom vemlouvaný, lahodně modulovaný hlas, který byl nejen hlasem zasvěceného interpreta literatury, ale i hlasem moudrého a laskavého terapeuta lidské duše. Byl to Kožmín, který nás seznamoval s uměním interpretace nejen literárního

VÝROČÍ

Pan profesor mohl učit takovým způsobem, poněvadž byl svým posláním altruistou, který dává z podstaty své přirozenosti, aniž by za to cokoli očekával, a kterému se dostává radosti vědomím své vlastní prospěšnosti a užitečnosti jiným. Byl nenápadným a oddaným vyznavačem a milovníkem života, který věděl, že hlavní je erudovat podstatné, nikoli „hledat spasitelské formule“. Skácelovsky spoléhal „na cosi víc vědoucího, než byl člověk“, na

Použitá literatura: Zdeňku Kožmínovi na počest – na pamět Zdeňka Kožmína // IN: Host, č. 5, 2008, s. 42–49

něco vytvářejícího existenci v jejím utkvění: „žádné vlaky neodjíždějí, žádná scůzka není důležitá, nikomu nic nedlužíš. Prostě jsi okouzlen místním pohybováním pod modrými nebesy. Prostě

oddanost i obět lidskému poslání. Vzpomínáme- li dnes Zdeňka Kožmína, který se tak vtiskl do

ještě jsi.“

života naší školy a všech těch, již ho kdy a jakkoli poznali, nelze

V tomto smyslu se mi dnes významově bohatěji otevírá pojem

neuvést slova literárního vědce Jiřího Holého: „Myslím, že jeho

sémantické gesto, který jsem poprvé uslyšel rovněž z úst pana

vlastnosti se dají charakterizovat řeckým slovem z nového zá-

profesora: „asi setkání rukou je to nejhezčí, co na světě hned

kona: AGAPÉ.“ K tiché vznešenosti takových lidí patří, že bez

vedle dětství máme. Nejen podání (to žel bývá často neúčastné), ale především setkání rukou.“ Byl to právě Zdeněk Kožmín, který nám ukázal, že vyučovací

ohledu na mnohá protivenství osudu jdou bez známky jakékoli stížnosti nevyzpytatelnými cestami času, jsouce vědomými no-

předmět ve společenství názorů, hodnot a postojů učitele se

siteli údělu člověka. A tak i dnes můžeme naslouchat hlasu, jenž

může stát něčím živým a vzrušujícím a že se dá pojmout jako

dává vzniknout legendám.

28.

února

jsme

připomněli

90.

výročí

narození

nější akce proběhnou od data jeho narození do soboty 3. října

prof. PhDr. Zdeňka Kožmína, CSc., který působil v zastá- 2015, kdy bychom mu v naší škole chtěli odhalit pamětní desveckém gymnáziu. Tento významný literární vědec, inspirativní

ku. Soubor těchto akcí jsme nazvali Kožmínovská zastavení.

pedagog i vzácný člověk vyučoval v našem gymnáziu v létech

Tento název jsme zvolili proto, že je v něm jednak příjmení naše-

1970–1985. Nebyl zde dobrovolně, ale svůj „trest“, který mu

ho milého kolegy a učitele a navíc ve slově zastavení je stejný

nadělil normalizační komunistický režim, proměnil v působe-

slovní základ jako v názvu Zastávka – v místě, které, jak pan

ní, na které jeho žáci i kolegové nezapomenou. Bylo to jedno

profesor říkal, „směl“ a které měl nakonec i rád.

z jeho zastavení, na které ve svém dalším životě rád vzpomínal.

O všech akcích Vás budeme včas informovat na našich www

Při příležitosti jeho nedožitých 90. narozenin jsme se rozhodli

stránkách v příslušné rubrice.

připomenout jeho osobnost i působení v naší škole. Nejrůz-

SCOOL! ISSUE 42

PhDr. Petr Kroutil

Stužkovací ples 2015 aneb v

příprava k matu

Ještě čerstvá oktáva

V dobré společnosti Je to oficiální. Šestnáctého ledna 2015 nás ocejchovali dvojími stužkami a neodvolatelně nás tak postavili před povinnosti maturitní. Už se z toho nevyvlíkneme. A tak, aby to aspoň nebylo tak bolestné zjištění, rozhodli jsme se užít si náš poslední školní ples do poslední minuty. A že se ta minuta protáhla až k páté ranní. Začátek byl plavný. Čtvrtý ročník si pro všechny nedočkavé přihlížející připravil předtančení i půlnoční překvapení. Oktáva se sice v tanečních výkonech nechala zahanbit, o to větší podívanou si ale připravila na předávání dárků třídním učitelům. Je libo beránka Octaviána nebo měsíční zásobu dobrého moravského hroznového moku? Není problém. A pak už se večer mohl rozběhnout všemi směry. Pozdně noční filosofické debaty o Dostojevském, degustace místních vín, ranní ochutnávka dortu od nejhodnější Zuzanky (a ne, nevadí, že nebyly příbory – ruce jsou královským nástrojem, tak proč je nepoužít?) a hlavně spousta, spousta, spousta – doplňte si, já říkám tance. Pokud jste se s námi zúčastnili, snad budete souhlasit, že hodiny to byly příjemné. Pokud ne, už vás asi nepřesvědčím – můžete jen litovat. My pouze litujeme, že ta noc byla tak prchlivě krátká, a že teď už na nás skutečně čeká jenom ta maturita. Tak nám držte palce. Díky!

162 F O T O R E P O R T

Foto: Aleš Sedláček, Autorky článku: Karolína Čapková, Ivana Puškarová

vtančili jsme do toho s grácií

uritě na výbornou

Čtvrtý ročník

Poslední večeře

V hluboké noci či ve třídě, na nás si nikdo nepříjde!

ISSUE 42

Trénujeme „pásla ovečky“

Ten letošní ročník „se opravdu vydařil“

FOTOREPORT

Ing. Tomáš Hájek: Divadlo je nejlepší relax absolvent z r. 1991 (třídní učitel 1.–3. ročník Petr Kroutil, 4. ročník Jindřich Šmíd). Vystudoval Provozně ekonomickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně. Záliby a koníčky: divadlo, knížky, badminton, tanec, příroda. Když jsme hledali absolventa pro toto divadelní číslo, dlouho jsme si mysleli, že žádného vhodného k tématu nenajdeme. Ať jsme přemýšleli a poptávali se, jak chtěli, žádného herce nebo divadelního režiséra jsme mezi absolventy nenacházeli. Ale nakonec jsme zjistili, že nejvhodnější osobu máme téměř na dosah ruky – starosta Ostrovačic, pan Tomáš Hájek, velký milovník divadla a ochotnický herec nám zodpověděl naše dotazy a přidal i zajímavou informaci o ostrovačickém divadle. Tak se pěkně usaďte, opona už jde vzhůru… Úvodní otázka pro každého absolventa: Jak vzpomínáte na léta strávená na Gymnáziu v Zastávce, které osobnosti vás ovlivnily, jak vás škola připravila na život? Vzpomínek na čtyři roky prožité na zastáveckém gymnáziu je spousta. Docela živě si vzpomínám na přijímací zkoušky a tu první velkou nervozitu osmáka z toho, jestli bude přijat. Naštěstí pro mě ježdění na Zastávku nebylo ničím novým, protože od 4. třídy jsem zde navštěvoval Lidovou školu umění. Každodenní výšlap do kopce většinou přes park kolem tehdejších Juranových závodů byla vždy dobrá rozcvička. Za našich let totiž nebylo zvykem, aby rodiče své děti do školy vozili, my jsme si to pěkně projezdili autobusy či vlaky a pak nahoru pěšky. Chodil jsem ještě do staré budovy, ta nová se začala stavět až potom, co jsme gymnázium opustili. Měl jsem to štěstí, že jsem jako student třetího ročníku prožíval s ostatními spolužáky revoluční dobu roku 1989 – pro všechny to bylo velmi intenzivní a mnoho studentů se tehdy aktivně účastnilo například i demonstrací v Brně; byla to doba, kdy jsme všichni měli na klopách svých kabátů připíchnutou trikoloru a o všem se živě diskutovalo. Po revoluci přišly změny i ve škole – z Gymnázia Julia Fučíka bylo rázem Gymnázium T. G. Masaryka, z našeho třídního učitele p. Kroutila se stal nový ředitel školy, byli jsme první, kdo nemuseli povinně maturovat z ruštiny, ale mohli si vybrat i druhý světový jazyk, v mém případě angličtinu. Na všechny zážitky by nestačil rozsah celého tohoto časopisu, natož pak pouze tento článek. Ale nejpodstatnější bylo, že jsme ve třídě byli skvělá parta lidí, naše kamarádství vydrželo do dnešních dnů a je vždycky skvělé se potkat a probrat, co je u nás nového. Samozřejmě jsme v posledním ročníku před maturitou řešili co dál, co budeme dělat, jestli budeme pokračovat ve studiu. Mým snem byla archeologie, ke které jsem se dostal díky p. Ladislavu Novákovi, nakonec jsem se ale rozhodl vydat jiným směrem, a to na ekonomii. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že zastávecké gymnázium a jeho profesoři mi dali dobrý základ pro toto další studium. Vzpomínám na každého z nich, každý byl osobitý a jedinečný, proto je těžké někoho jmenovat, ale někteří z nich pořád ještě na gymnáziu působí a s některými jsme se stýkali i mimo budovu školy, například jako vedoucí na letních táborech.

ABSOLVENT

Působíte jako starosta Ostrovačic, což je jistě náročné a zajímavé zaměstnání, ale toto číslo časopisu je věnováno převážně divadlu. Proto bychom se chtěli ptát především na ně. Jaký je váš vztah k divadlu obecně? Přesně tak, toto povolání, nebo možná lépe řečeno, podobně jako učitelů, poslání starosty je velmi různorodé a mnohdy zejména psychicky docela náročné, podobně jako asi každá práce s lidmi. To, že vám lidé dají ve volbách svoji důvěru, je pak jakýmsi zadostiučiněním a doufám, že i známkou toho, že to snad děláte dobře. A já mám to štěstí, že jsem tuto důvěru dostal už několikrát – od roku 1994, kdy jsem poprvé mohl kandidovat, jsem zastupitelem a od roku 2002 pak starostou Městyse Ostrovačice. Velmi důležité je pak najít si nějakou zálibu, něco u čeho si odpočinete a jak se říká „dobijete baterky“. Divadlo je pro mne fenomén; film vám nemůže zprostředkovat tu atmosféru, zatáhnout vás tak hluboko do děje, být jeho součástí, protože je přesně daný, nepovedené scény jsou několikrát přetočeny či vystřiženy, což se v divadle stát nemůže. Každé představení je vlastně originál a pokaždé je herec zahraje trošku jinak. I když je to profesionál, tak se v jeho roli často projeví jeho současné rozpoložení, ať už má splín, nebo velkou radost. Pokud budu mluvit o umění, tak neznám nic krásnějšího, než sedět v divadelním křesle a nechat se bavit herci, nechat se strhnout jejich výkonem a pak je odměnit zaslouženým potleskem. Víme o vás, že hrajete ochotnické divadlo. Jak jste se k němu dostal? Divadlo bylo mým snem už od dětství. Velmi živě si vzpomínám, jak jsme se spolužačkou už na základní škole přemýšleli, jak to udělat, tehdy ale ve škole žádný kroužek nebyl a my jsme byly děti, které to sami nedokázali vše zorganizovat. Proto když se v roce 2004 sešlo pár lidí a začalo přemýšlet, že bychom v Ostrovačicích mohli obnovit slávu místního ochotnického divadla, která má dle doložených materiálů už více než stoletou tradici, nemohl jsem chybět. Impulsem se stalo kulaté výročí obce v roce 2005 a tak vznikla naše první divadelní hra O původu Ostrovačic. Tam jsem sice

nehrál ještě v pravém slova smyslu, protože jsem celým dějem

Máte nějakou oblíbenou divadelní hru, dramatika či herce/

provázel. Letos oslavíme první desetiletí od naší první hry. Za tu

herečku? Případně vysněnou roli?

dobu jsme natočili film Pohádka máje a dva hodinové silvestrov-

Mám velmi rád muzikály, a to už od studentských let, kdy o tomto ské speciály do naší kabelové televize a odehráli pět her. A mo- žánru ještě moc lidí nevědělo, kdy mi můj kamarád půjčil u nás mentálně jsme na konci přípravy šesté, jejíž premiéra je pláno- tehdy zakázaný Jesus Christ Superstar či Evitu. Opisoval jsem si vaná na 24. dubna 2015. Pokud budete mít chuť, jste srdečně zváni na Hody plné neshody – hry, která vznikla na námět jedné z prvních her Jaroslava Dietla.

texty, učil se je nazpaměť v originále a později i v češtině. Pro mě osobně však vrcholem zůstávají Bídníci. V Městském divadle v Brně jsem měl možnost vidět již mnoho muzikálů, ale i „klasic-

Co vám přijde na hraní nejtěžší? Míváte trému? Jak ji pře-

kých“ her, z poslední doby mne velmi zaujala například Papežka.

konáváte?

A pokud mám hledat oblíbené herce či herečky, tak to bude asi

Pro mne je rozhodně nejtěžší naučit se text, a to čím dál víc.

na této divadelní scéně. Velmi obdivuju například Hanu Holišo-

Člověk musí vstřebávat za den mnoho informací a dostávat do

vou, která v roce 2013 přijala mé pozvání a zazpívala v Ostro-

hlavy nové, které se navíc musíte docela přesně naučit, je velmi

vačicích při odhalení pamětní desky na domě, ve kterém bydlel

obtížné. Ale i to se dá nakonec zvládnout, i když hrajete některou z hlavních rolí a textu máte spoustu. V poslední době hrajeme především konverzační komedie, takže nestačí naučit se pouze text vlastní, ale i vašeho hereckého partnera, abyste mohli správně a včas reagovat. Pokud jde o trému, je jasné, že ji člověk musí mít – představte si, že za oponou sedí 200–300 diváků, z nichž vás převážná část zná osobně, a přišli se podívat, co jim předvedete. O to víc můžou být kritičtí. Nejhorší jsou chvíle před začátkem, počítáte

Vilém Mrštík. V Ostrovačicích se narodil velký herec, režisér a dramatik ze začátků Národního divadla v Praze Karel Želenský. Díky tomu jsme navázali přátelské vztahy s jeho pravnučkou Olgou Želenskou, která je poslední nositelkou tohoto jména a po vzoru pradědečka založila divadelní spolek Háta, který už 6 let vozí do Ostrovačic známé české herce. Určitě je malou zajímavostí, že v druhé větvi Karla Želenského vyrostli i jiní známí herci, jako je David a Jakub

minuty a říkáte si buď, že se ten čas hrozně vleče a ať už to za-

Prachařovi.

čne, nebo naopak „proboha, už jenom pár minut, už to začne…“.

Uvedu příklad herce, kterého jsme měli v Ostrovačicích mož-

Myslím, že nemluvím jenom za sebe, ale i za ostatní mé kolegy,

nost vidět už třikrát, a to Martina Zounara. V televizi či filmu se

ale když už vyjdete na jeviště, řeknete první slova, nebo se pu-

představil již v mnoha rolích, ale pokud jste ho neviděli v divadle,

blikum poprvé zasměje vtipu či situaci, kterou předvádíte, tak to

asi těžko uvěříte, jak je to skvělý komediální herec. V každé své

z vás opadne a jde to samo. Jenom se mnohem víc soustředíte,

roli se představil tak neuvěřitelným způsobem, že diváci doslova

než u zkoušky, protože víte, že nehrajete jenom sami za sebe, ale

brečeli smíchy.

za všechny vaše spoluhráče a chcete, aby diváci odešli spoko-

Nevím, jestli některý z mých ochotnických kolegů má nějakou

jeni a ta půlroční práce měla smysl. Žádný recept na překonání

vysněnou divadelní roli, ale já osobně ji nemám, myslím, že ama-

trémy tedy nemám, snad panáček něčeho ostřejšího na kuráž

tér si nemůže vybírat. Já s radostí přijímám vše, co mi režisér(ka)

a pak už do toho jít s plným nasazením.

přidělí a vždy se pokouším do této postavy vtělit a odehrát ji co

Co vám divadlo dalo a vzalo?

nejlépe. A vždy to byly prozatím role naprosto odlišné a různo-

Svoji odpověď začnu tentokrát odzadu, protože mě nenapadá

rodé. Minule jsem hrál Bivoje a například v této poslední hraji

nic, co by mi divadlo vzalo. Kdyby mi opravdu něco bralo, asi

již poněkud staršího družstevníka, co má trápení s manželkou

bych je nehrál. Možná někoho napadne, že vám volný čas, ale

a také proto se rád často napije něčeho ostřejšího a pak svou

tyto chvíle jsou právě oním relaxem, o kterém jsem již mluvil,

výřečností všechno zamotá.

ty sou právě tím dobíječem baterií, tím, co vám dodá tolik potřebnou energii. A vedle toho výborné přátele – skvělou partu lidí, která se z nás stala, se kterou to nekončí premiérou, ale se kterou se chcete potkávat i jindy. Například vloni jsme se společně vydali na vodu, pro některé z nás poprvé v životě, a to i s našimi partnery a dětmi, a byl to nezapomenutelný zážitek a rozhod-

Informace o divadelním spolku: Ochotnický divadelní soubor Ostroš Ostrovačice vznikl v roce 2004 a poprvé se publiku představil v r. 2005. Navázal na ochotnickou tradici v Ostrovačicích, kterou založil místní Sbor dobrovolných hasičů, a to již před více než 100 lety, na jedné z histo-

ně i založení nové tradice. No a samozřejmě vám divadlo dává

rických fotografií jsou například zachyceni herci ve hře Kostnické

i neopakovatelné pocity štěstí a spokojenosti, když vás na konci

plameny, která byla hrána k 600. výročí upálení Mistra Jana Husa.

obecenstvo odmění za váš výkon potleskem a uznáním. Když

V roce 1962 byla otevřena ostrovačická sokolovna, jejíž součástí

vám pak někdo řekne, že jste odehráli skvělé, skoro profesionál-

byla i divadelní scéna pro místní ochotníky. Bohužel v 60. letech

ní představení, i ve skromných ochotnických podmínkách, vaše

se však tradice divadla vytratila a obnovena byla až po skoro

ego pak roste do výšin.

40. letech.

SCOOL! ISSUE 41

NEPROPADEJTE

PANICE !

Tak zní první heslo ve Stopařově průvodci. Možná si ale říkáté, jak to vlastně souvisí s tématem divadla. Knihy Douglase Adamse jsou jedněmi z těch, ve kterých najdete téměř vše, když budete dobře hledat. Pokud budete hledat velmi dúkladně, zjistíte, že divadlo spadá právě do toho 1% všeho, o čem se v nich nepíše. Konečnou Odpovědí na základní Otázku života, vesmíru a vůbec je totiž 42 (stejně jako číslo časopisu – jaká to náhoda!). V následujícím textu zkuste najít, jak ale ta základní Otázka zní! Trilogie v pěti (+1) dílech – Stopařův průvodce Galaxií 1. Stopařův průvodce Galaxií (The Hitchhiker‘s Guide to the Galaxy, 1979) 2. Restaurant na konci vesmíru (The Restaurant at the End of Universe, 1980) 3. Život, vesmír a vůbec (The Life, the Universe and Everything, 1982) 4. Sbohem, a díky za ryby (So Long, And Thanks for All the Fish, 1984) 5. Převážně neškodná (Mostly Harmless, 1992) + 6. A ještě něco… (And Another Thing…, 2009 – dokončení autorem Eoinem Colferem) Komediální sci-fi rozhlasová série Stopařův průvodce Galaxií byla vytvořena pro BBC Radio 4 Douglasem Adamsem a producentem Simonem Brettem v roce 1977. Adams navrhl pilotní díl, stejně tak jako několik dalších částí (ty byly těny v knize Neila Gaimana Nepropadejte panice: Douglas Adams a Stopařův průvodce Galaxií), které mohly být teoreticky v sérii použity. Jak Adams uvedl, napsat Stopařova průvodce Galaxií ho napadlo, když ležel opilý na poli v rakouském Innsbrucku a pozoroval hvězdy (ačkoliv Adams rád vtipkoval o tom, že BBC Rakousko by určitě tvrdilo, že se to stalo ve Španělsku, protože „to má snadnější pravopis“). Při svých toulkách, kdy měl u sebe i knihu Stopařův průvodce Evropou, se dostal do města, kde byli všichni buď „hluší“ nebo

Douglas Adams (1952–2001) byl anglický spisovatel, dramatik humoristických rozhlasových pořadů a hudebník. Jeho fanoušci ho znají také pod jménem Bop Ad, které vzniklo chybným výkladem jeho nečitelného podpisu, nebo pod zkratkou jeho iniciálů, DNA. Kromě Stopařova průvodce napsal nebo se autorsky spolupodílel na třech dílech sci-fi seriálu Doctor Who (pro sedmnáctou sezónu navíc vytvořil scénář). Mezi jeho další díla patří romány s hlavní postavou Dirka Gentlyho nebo dvě knihy Životic. On sám se označoval za „radikálního ateistu“, přátelé a fanoušci ho znali také jako ekologického aktivistu a milovníka rychlých aut, fotoaparátů, počítačů Macintosh a dalších „technických vymožeností“. Dne 25. května je na jeho památku pořádán Ručníkový den.

přetiš-

„hloupí“ a nebo mluvili jazyky, kterým nerozuměl. Adams se nakonec přiopilý vydal přespat doprostřed nedalekého pole a právě jeho neschopnost domluvit se s místními obyvateli mu vnukla myšlenku napsat Stopaře. Sám později uvedl, že ustavičným převypravováním této historky vlastně úplně zapomněl na samotný moment inspirace a pamatoval si už jen jeho převypravování. V dodatku k Adamsově životopisu, který napsal M. J. Simpson, však stojí, že Adamsova historka je holý výmysl, protože autor začal o napsání Stopaře uvažovat až po cestě do Evropy. O Adamsovi se říká, že své příběhy vymýšlel za pochodu. U posledních dvou epizod první série se však obrátil s žádostí o pomoc na Johna Lloyda. Ten mu následně přispěl několika texty ze své do té doby nevydané knihy GiGax. V knižní a televizní adaptaci Stopaře ale z Lloydových materiálů zbylo jen velmi málo. Jako podklad pro televizní adaptaci sice byly použito prvních šest rozhlasových epizod, ale Lloydovy příspěvky byly z velké části přepsány. První série byla v Británii vysílána každý týden v březnu a dubnu 1978 rádiem BBC 4. Po jejím velkém úspěchu byla nahrána a odvysílána druhá epizoda, která získala přízvisko Vánoční. Druhá série, složená z pěti epizod, byla vysílána každý den v týdnu od 21. do 25. ledna 1980. Při práci na této rozhlasové sérii (a několika dalších projektech, jako byla například Pirátská planeta) Adams zabředl do problémů se stíháním uzávěrek, které se jen prohloubily, když vydával své romány. Adams nikdy nebyl příliš aktivní spisovatel, do psaní ho museli ostatní nutit. Včetně případu, kdy byl tři týdny zavřený v jednom hotelovém pokoji se svým vydavatelem, aby stihl knihu Sbohem, a díky za ryby dopsat včas. Jednou prý řekl: „Miluju uzávěrky. Hlavně ten zvláštní zvuk, který vydávají, když prosviští kolem.“ Navzdory těmto problémům nakonec Adams v této sérii napsal pět románů, které vyšly v letech 1979, 1980, 1982, 1984 a 1992. Knihy se staly podkladem pro další adaptace – každá z prvních tří knih byla převedena do komiksové podoby, vznikla také počítačová hra na bázi textové adventury a knižní verze doplněná fotografiemi, která se na trhu objevila v roce 1994. Poslední se zmíněných publikací obsahovala puzzle „42“, navržené Adamsem, které bylo později zachyceno na obálce prvních čtyř „stopařských“ románů“. V roce 1980 se Adams začal pokoušet o převedení Stopaře na filmová plátna. Součástí tohoto snažení bylo několik návštěv Los Angeles v Kalifornii a spolupráce s četnými hollywoodskými studii a možnými producenty. O rok později se rozhlasová verze stala podkladem pro televizní mini-sérii BBC Stopařův průvodce Galaxií vysílané v šesti dílech. Předtím, než roku 2001 v Kalifornii zemřel, se Adams pokoušel rozběhnout filmovou spolupráci se studiem Disney, které vysílací práva koupilo v roce 1998. Scénář byl nakonec přepsán Kareym Kirkpatrickem, natáčení bylo schváleno v září 2003 a finální verze filmu se v kinech objevila roku 2005. Bazinga! Votázka nikde a bez ní to nějak ne a ne dávat smysl, co? Čas je totiž pouze blbinární iluze (poledne teprv), současné vědění Otázky a Odpovědi zapřičiní konec vesmíru… no, a tak možná nashle v restaurantu… viz Stopařův průvodce Galaxií.

SCOOL! ISSUE 42

Lucie Hamarová, Baboo Holubářová, Barbora Simajchlová (kvinta)

Máme rády divadlo - říkají naše angličtinářky Tentokrát jsme si pro exkluzivní rozhovor přímo z kabinetu vybraly profesorky angličtiny. Pojďme se podívat na odpovědi paní profesorky Sedlákové a paní profesorky Dolíhalové o tom, jaký mají vztah k divadlu.

Jak často chodíte do divadla ? D: Dřív jsem chodila daleko častěji než teď, dřív jsem chodila i jednou za měsíc. Teď již tak často nechodím, ale v březnu půjdu hned dvakrát. S: Do divadla chodím poměrně často. A teď jsem o prázdninách zhlédla divadelní představení Duch. Jaký typ divadla preferujete a proč? D: Mám ráda všechny divadelní žánry kromě opery, tu přímo nesnáším. A nejvíc mám asi ráda balet. S: Já dávám přednost komedii, sem tam černé komedii, a někdy shlédnu i muzikál. Nemám ráda balet. Já mám ráda hry, které umožní člověku o něčem přemýšlet. Které mají nějakou myšlenku a ta myšlenka prochází celým příběhem. Hrála jste někdy divadlo nebo chtěla byste někdy hrát divadlo ? D: Na základní škole jsem chodila do dramatického kroužku a poté tady na gymnáziu vedla dramatický kroužek. Dřív možná jako puberťačka jsem chtěla hrát divadlo, ale teď už chodím raději jen jako divák. S: Já nerada vystupuju před studenty, i když jsem učitelka. Já bych rozhodně žádnou hereckou kariéru neudělala a herečkou bych teda být nechtěla. Vedete k lásce k divadlu své studenty? D: Samozřejmě S: Píšu s nimi eseje, které mají někdy podobu divadelní hry. Také je beru do divadla, například teď se s kvartou chystám na divadelní představení v anglickém jazyce. Já bych řekla, že k divadlu je vedu.

ROZHOVOR

222 R O Z H O V O R

zleva: Městské divadlo v Brně, Divadlo Reduta, Divadlo Husa na provázku

Ve kterém divadle se Vám nejvíce líbilo? D: To je těžká otázka, protože v každém divadle, kde jsem zatím byla se mi líbilo, takže to nemůžu říct. Do Prahy moc často nejezdím, takže v Brně například divadlo Husa na provázku, divadlo Reduta a některé kusy třeba v Městském divadle. S: Byla jsem v Praze, byla jsem v Brně i v Plzni, ale nejvíce mám asi ráda Městské divadlo v Brně. Jaká je vaše nejoblíbenější hra a herec? D: Mým nejoblíbenějším divadelním hercem je Petr Štěpán z Městského divadla v Brně. Já ho nemusím vidět, já ho můžu jenom slyšet, strašně se mi líbí jeho hlas. A nejoblíbenější hra je asi Balada pro Banditu S: Nemám přímo oblíbenou hru ani herce. Co znamené podle vás slovo dramaturgie, nebo co dělá dramaturg? D: Podobné otázky jsem taky kladla, protože jsem s tím termínem nebyla obeznámena. Ale podle mě skládá dramaturg divadelní repertoár. S: Dramaturgie .. Aha .. já si myslím,že dramaturg je někdo, kdo ukáže hercům, jak mají něco zpodobnit a oni by se měli řídit jeho instrukcemi. Má v podstatě na starosti celé představení.

„A nejoblíbenější hra je asi

ISSUE 40

ROZHOVOR

Adéla Janzová, prima

Prima lyžák Celé to začalo 31. ledna 2015 na nádraží v Zastávce. Rychle jsme naložili lyže a kufry a už se nasedalo do autobusu. Naposledy jsme zamávali rodičům a mohli jsme vyrazit. Už cestou na Slovensko jsme všichni věděli, že na tento týden nezapomeneme. Hned po příjezdu do Dolného Kubína jsme obsadili ubytovnu a hlavně se připojili na WiFinu. První večer jsme absolvovali procházku po městě. Druhý den ráno u snídaně už všichni netrpělivě čekali na první lyžování. Poctivě jsme si vyšlapali na svah a z učitelů se stala porota posuzující naše lyžařské schopnosti. Po rozřazení už všichni lyžovali a užívali si krásného počasí. Třetí krizový den jsme zažehnali návštěvou lázní Bešnová a procházkou Ružomberkem. Každý večer jsme měli program, který vymýšlela jednotlivá družstva. Největší úspěch získala jednička s nápadem hrát Městečko Palermo. Ve čtvrtek večer se konala

diskotéka. Ze začátku se všichni styděli, naštěstí pan učitel Malý mladší uvolnil atmosféru svým skvělým tancem a pak už se všichni bavili. Na konci se pouštěli ploužáky a nesměl chybět ani Titanic. V pátek ráno jsme trénovali lyžování a odpoledne se konalo velké klání ve slalomu. Nejlepším lyžařem byl vyhlášen Lukáš Skála a nejlepší lyžařkou Natálie Burešová. Poslední večer jsme zase strávili hraním her a pak už se šlo balit na cestu. Ráno jsme se naposledy sešli na snídani, naskládali všechno do autobusu a hurá domů. Lyžák jsme si hodně užili a jako třídu nás to hodně spojilo. Chtěla bych poděkovat všem učitelům za skvělý lyžařský výcvik a trpělivost s námi, panu řidiči, že nás bezpečně dopravil tam i zpátky a vůbec všem za úžasný týden.

Fotografie: Adéla Oujezská

242 T É M A

451°H// Jan Hruškovič, sexta Oblíbené kuře Vlasty Buriana Ingredience * 4 kousky kuřecích prsíček * 60 g oleje * 40 g mandlí * 1 velké jablko * 4 žloutky * 4 lžíce kečupu * 40 g másla * sladká paprika * sůl Počet porcí * 4 porce Postup Vlasta Burian nebyl jenom skvělý a známý herec, ale také velký labužník. Ač jídlo miloval, on ani jeho manželka neuměli dobře vařit, proto si najmul svého kuchaře, Jaromíra Trejbala, který mu „sloužil“ osm let. A ačkoliv manželé Burianovi nebyli dobrými kuchaři, tak kuchyň měli vybavenou možná i lépe, než kdejaká kuchyň v restauraci – čtyři chladničky, vinný a pivní sklípek, kde si mimochodem sám pan Burian čepoval sudovou Plzeň. O vybavenosti těchto čtyř ledniček nemluvě – selátko, úhoři, celá šunka či pytel jedlých kaštanů, to nebylo nic neobvyklého. Ve své knize „Z hotelu Ritz“ pan Trejbal píše, že se u Burianových cítil jako na dovolené. O dítě totiž přišli a další mít nemohli, tak vařil jen pro ně dva.

Mandle spaříme, oloupeme, nasekáme nahrubo a na pánvi usmažíme dorůžova. Kuřecí prsa naklepeme a osolíme. Po obou stranách je opečeme na oleji, vyjmeme a uchováme v teple. Do šťávy po opékání masa vmícháme kečup. Mezitím oloupeme jablko, vypíchneme jádřinec a rozkrájíme ho na 4 silná kolečka, která poprášíme paprikou. Na pánvi rozehřejeme máslo, kolečka jablek po jedné straně osmahneme, pak je obrátíme, doprostřed každého vložíme syrový žloutek a dopečeme. Na talíře klademe porce italských těstovin (uvařených al-dente), na ně položíme opečená prsíčka a přelijeme šťávou. Nahoru položíme opečená kolečka jablek se žloutky a vše posypeme sekanými mandlemi.

I přes to, že obědy obvykle mívaly až sedm! chodů, tak jídla byla lehká, převážně z francouzské kuchyně. Speciality, jako bažantí paštika, jehněčí nádivka či dokonce plnění raci, nebyly ničím zvláštním. Ale stejně Vlastovi Burianovi nejvíc chutnalo kuře s jablky… Dovolím si napsat pár vlastních slov… Stejně jako Vlasta Burian, také mám jídlo rád, a dokonce si občas něco ukuchtím. Nikdy mi však doma nechutnalo tak jako u babičky, kolikrát jsem si říkal, že „moderní maminky“ se snaží vařit „zdravěji a lépe“, přidávají různé vylepšováky, aby to bylo jiné, pestřejší. Možná by to všechno fungovalo, ale… Nejdůležitější na tom všem je, abyste vařili srdcem! I když se snažíte sebevíc, tak pokud to neděláte s láskou, nikdy to nebude tak dobré. Bohužel, vařit srdcem už dnes umí snad jenom naše babičky.

ISSUE 42

foto zdroj: labuznik.cz

KUCHAŘKA

Karolína Jandáková, septima

Na zkušené v zahraničí

Moje škola v Lindau Ráda bych se s Vámi podělila o zkušenost, kterou mi umožnilo naše gymnázium. Tím bych chtěla poděkovat řediteli PhDr. Petru Kroutilovi, třídní učitelce Mgr. Evě Kokešové a ostatním vyučujícím, kteří mi vyšli vstříc a po celou dobu mě podporovali. Většina z vás asi ví nebo tuší, že jsem strávila první pololetí na gymnáziu v Lindau, což je bavorské městečko u Bodamského jezera. Nápad, že pojedu do zahraničí na školu, nepřišel ze dne na den. Chodila jsem už jako malá do kroužku němčiny. Pak jsem přestala, ale za pár let zase začala, když jsem si němčinu vybrala jako druhý jazyk na našem gymnáziu. Přiznávám, že mi jazyky moc nejdou, ale zaťala jsem zuby a řekla si, že to dokážu a ty hodiny nad učebnicemi se mi v budoucnu musí vrátit. Troje letní prázdniny jsem byla na jazykovém kurzu v Lindau, kde jsem potkala výbornou kamarádku, se kterou jsem denně v kontaktu a celá naše komunikace probíhá pouze v němčině. Agentura, která mi zajišťovala léto v Lindau, nabízí i roční nebo půlroční pobyty na školách v zahraničí. Trvalo to dva roky od prvního návrhu, než jsem opravdu odjela. Rodiče mi to celé umožnili, škola s několika podmínkami schválila a já si už balila kufry. Jen tak pro zajímavost, školství v Německu je bezplatné i pro zahraniční studenty a všechno mi zajišťovala Sprachschule v Lindau, kde jsem měla i svou delegátku, která mi byla v případě potřeby k dispozici. Místní školní systém se velmi podobá našemu, takže jsem si rychle zvykla a byla jsem schopná pracovat jako ostatní studenti. Psala jsem i písemky, testy, v hodině

262 T É M A

odpovídala, řešila různé příklady a nebála se před celou třídou obhajovat své názory na různé problematiky. Známky mi vyučující dávali podle stejného měřítka jako spolužákům, pouze v některých předmětech jsem dostávala slovní hodnocení. Jak už jsem se zmiňovala v minulém článku, byla jsem přiřazena do 10. Klasse, takže všichni spolužáci byli o rok až dva mladší, to se odráželo i na jejich vědomostech a probírané látce. Neklade se tam takový důraz na kvantitu učiva, někdy je to až zarážející, ale na projev a prezentaci. Moje škola byla se zaměřením na hospodářství, sociální vědy a jazyky. Byla to pro mě novinka. Nikdy jsem hospodářství jako předmět neměla a sociální předměty byly vedené také trochu jinak, například bez německé ústavy a přečtených novin bych v hodině pracovat nemohla. Další, co mě zaujalo, byly hodiny tělocviku. Přes všechny možné druhy týmových her jsme měli vytrvalostní běhy, šli do fitka nebo na Nordic Walking. Na vyšším stupni je možnost i výuky plavaní. V chemii se student nedostane do styku s chemikáliemi. Všechno provádí vyučující a jsou to pouze lehké ukázkové pokusy. Výuka zeměpisu je zaměřena na světové velmoci. Něco málo zeměpisného a pak hlavně hospodářství a jejich dějiny. Někdy se ovšem stává, že čtvrťáček neví, co je Hauptstadt Německa a spolkové republiky vám vyjmenuje jen málokdo. Obecně dostávají v průběhu roku málo známek, většinou pouze dvě za pololetí ústní zkoušení a jedna písemka. Mimo vyučování se pořádají různé tematické dny. Většinou studenti něco napečou, to se o přestávce prodává na chodbě a výtěžek jde na dobročinnost.

Žáci odjíždí na různě dlouhé (týden až půl roku) výměnné pobyty. Schule nabízí USA, Čínu, Švýcarsko, Španělsko, Francii, Austrálii, případně si student může zařídit individuálně i jinou oblast. Já jsem měla ve třídě výměnnou studentku z Nového Zélandu. Tři měsíce byla v Německu a teď je spolužačka na tři měsíce zase u ní. Většina známých se mě ptala na Freizeit. Z domu jsem zvyklá mít nabitý program, takže najít si volnočasové aktivity pro mě nebyl problém. Září a říjen jsem trávila v přírodě plné ovocných sadů. Běhala jsem, jezdila třicetikilometrové okruhy na kole po krásných cyklostezkách a užívala si teplých dnů u Bodensee, nad kterým kroužily vzducholodě Zeppelin. S listopadem přišel bodamský podzim a s ním deštivé dny, tak jsem se přesunula na bazén a do fitka. Jazyková škola mi nabídla volnočasový program s ostatními zahraničními studenty a tyto aktivity jsem občas využívala. S kamarády ze školy jsem jezdila na výlety, chodila do kina, na bazén a bruslila na stadionu.

Prázdniny jsem měla dvakrát. O podzimních Ferien mě navštívila rodina a vánoční svátky jsem trávila doma s nejbližšími. S jistotou mohu napsat, že jako studentka našeho gymnázia jsem zvládala u nich německy probírané učivo a do zahraničí bych se ráda vrátila v rámci studia na vysoké škole. Rodina, ve které jsem bydlela

Sdílený prožitek filmu společně s jinými diváky sledováním u televize nenahradíte.

Whiplash 25. 3. 2015 v 17 hodin Pro další informace sledujte www.kino.rosice.cz ISSUE 42

Andrew Neiman je devatenáctiletý jazzový bubeník, který sní o slávě, ale není si jistý tím, zda se jeho sny někdy naplní. Pronásledovaný neúspěšnou spisovatelskou kariérou svého otce je rozhodnutý vystoupat až na samotný vrchol nejprestižnější hudební konzervatoře. Jednoho večera na Andrewa, který právě cvičí na bicí, narazí Terence Fletcher, dirigent, proslavený svým učitelským talentem ve stejné míře jako svými nemilosrdnými praktikami. Ačkoliv si spolu toho večera příliš mnoho nesdělí, probudí Fletcher v Andrewovi touhu dosáhnout svého cíle. K Andrewovu překvapení dalšího dne Fletcher požádá o to, aby byl Andrew přidělen k jeho kapele. Tento jediný čin mladíkovi navždy změní život. Zpočátku je Andrew nucen fungovat pouze jako „záskok” a otáčet partituru hlavnímu bubeníkovi. Ale na příští soutěži, které se kapela účastní, hlavní bubeník řízením osudu či něčím přičiněním ztratí svou partituru. Andrew, který zná celý part nazpaměť, dostane šanci hrát. Ačkoliv se tímto činem odcizí ostatním hudebníkům, kapela soutěž nicméně vyhraje a Andrew má šanci stát se Fletcherovým novým oblíbencem.

TÉMA

LARP – žij hrou//

Milena Mařáková, septima

Tento článek je úvodní částí třídílného seriálu o larpu a o všem s ním souvisejícím. První díl bude vstupní bránou do světa larpu. Povíme si co to ten larp vlastně je a co jeho hraní obnáší. Také nahlédneme do historie, abychom zjistili, jakými změnami larp prošel v minulém století. Závěrem se podíváme pro koho je larp určen a čím láká své hráče. LARP (akronym z angl. spojení Live Action Role Play) je hra, při které hráč (larper) jako fyzická osoba, svými činy ovlivňuje vývoj a život své postavy. Smyslem larpu je, že hráč musí po celou dobu hry jednat a chovat se tak, jak by jednala a chovala se

• Jeho předchůdci jsou historické rekonstrukce, táborové hry, kostýmové party apod. • První zaznamenanou larpovou skupinou je Dagorhir založená roku 1977 v USA zaměřující se na fantasy bitvy.

jeho postava. Larp je tedy jakousi formou divadla, ve kterém však

• V Česku se larp začal rozvíjet v 90. letech nejpve ve formě tzv.

není předem daný scénář, ale herci si sami vybírají, jak hra bude

družinovek, které byly na téma knih J. R. R. Tolkiena, později

pokračovat. V průběhu hry larpeři interagují mezi sebou i okolním

se přidávaly i larpové bitvy zaměřené zejména na boj. Roku

prostředím v zájmu své postavy. Hra probíhá ve fiktivním světě, ve kterém mají jednotlivé postavy různá poslání a snaží se je plnit. Výrazným rysem této hry jsou propracované kostýmy a také zápal hráčů. Proto z těchto akcí vzniká povedená fotodokumentace, nad kterou hráči rádi vzpomínají na prožitá dobrodružství plynoucí z nečekaného obratu v příběhu či fyzických soubojů.

Historie • Larp vznikl nezávisle na sobě v Severní Americe, Evropě a Austrálii.

LARP

1997 byla na hradě Cimburk zaznamenána první hra s tzv. světem s názvem Fraška. • V dnešní době jsou populární zejména městské larpy a komorní larpy, pořádají se nejrúznější larpvíkendy i dlouhodobější akce. Samozřejmě jsou stále populární i klasické bojové larpy – tzv. dřevárny (více o jednotlivých larpech v následujících vydáních časopisu SCOOL!). • V severských zemích se do larpových akcí investují až miliony korun, u nás se jeho úroveň zvedá každým rokem a také je přístupnější široké veřejnosti.

Proč larp? • Dobrodružství • Zábava • Překvapení a zvraty, protože si nikdy nemůžete být jistí na co ve hře narazíte. • Hromada nových lidí, kteří jsou stejně naladění jako vy (nebo také stejně praštění. A co víc si člověk může přát, než potkat spřízněné duše?) • Možnost zahrát si svou oblíbenou postavu nebo si vyzkoušet pravý opak sebe sama. • Příležitost pro ty, co rádi improvizují a i pro ty co improvizovat moc neumí, aby se to naučili a samozřejmě také příležitost pro všechny, co si rádi hrají. • Rozvoj sociální dynamiky – uvidíte svět z úplně jiného pohledu a budete mít příležitost řešit různé životní situace jinak, než je obvyklé. • Skvělý důvod pro to vypadnout na celý víkend z města do přírody (nebo obráceně, záleží na vás). • Vy sami jste tvůrci příběhu, protože ho svými činy aktivně přetváříte, nejste pouhými diváky. • Zážitky na celý život.

Pokud tě článek zaujal, sám larp znáš nebo jej chceš na vlastní

Díky dobrým vztahům Tramtadadá - pořada-

kůži zažít a vyzkoušet, není nic jednoduššího. V České repub-

tele těchto táborů s redakční radou časopisu

lice každoročně proběhne spousta různých akcí, ze kterých si

SCOOL! máš možnost využít 300,- Kč slevu

můžeš vybírat. Pokud máš v oblibě žánr fantasy a na letních táborech už tě dávno nebaví stokrát ohrané hry, určitě koukni na www.leirin.cz - stránky letních táborů, které na larpu stojí

na každou přihlášku podanou do 30.3. 2015. Do kolonky „poznámky“ v přihlašovacím formu-

a během kterých se na deset dní ocitneš ve víru událostí fantas-

láři stačí napsat „SCOOL!“

tického světa Leirin, který byl stvořen jen pro ně a který dál tvoří

Kdyby vás cokoliv zajímalo ohledně larpu nebo našeho tábora,

samotní účastníci těchto táborů. • Magická Akademie Gradu – je táborovou školou pro kouzelníky, mágy a čaroděje od 9 do 16 let. Můžeš si vybrat

můžete se podívat na následující odkazy a nebo zajít přímo za mnou a já vám poradím, případně vás odkážu dále. Tak buďte

jeden ze dvou kouzelnických oborů a učit se jak využít síly

hraví a nebojte se vyzkoušet si larp na vlastní kůži.

jiným zapovězené…

Odkazy:

• Leirin – Ozvěna Zkázy – je letním tažením pro dobrodruhy

http://www.larp.cz/cs

a hrdiny od 13 do 18 let. Ať už přijdeš jako zámožný ob- http://www.leirin.cz/ chodník, protřelý lump a zloděj, nebo válečník kalený žárem http://www.tramtadada.cz/ bitev, město Sedm Věží tě uvítá a nabídne ti vše, co má… • Pokud tví rodiče trvají na tom, že na tábor s tebou musí jet i mladší sourozenec, nezoufej. V tu samou dobu a na

http://hrajularpy.cz/ http://www.larpy.cz/larp/

tom samém místě, jako tyto dva tábory, pofrčí i pohádkový

http://www.fantasyobchod.cz/

tábor Kouzelná země Yuurien pro skřítky od 5 do 10 let.

http://www.gothic-larp.cz/

Můžete jet spolu a přitom si každý užít svůj program.

http://hurka.uhobitu.cz/

SCOOL! ISSUE 42

Zábava Vstupenky pro dva Pan Kalianko se vypraví s manželkou do divadla, před nimi si kupují lístky jiní manželé: „Tristan a Izolda. Prosím dva lístky.” Za chvilku je u pokladny pan Kalianko: „Pepa s manželkou. Taky bychom si vzali dva!”

Nabitý program Chlápek se ptá v divadle u pokladny: „Co dnes hrajete?” „Romea a Julii,” oznamuje mu pokladní. „Cože?” podiví se návštěvník. „Dvě hry jeden večer?”

Uspávající představení Na nudné divadelní premiéře se ozve z první řady: „Zhasněte světlo, chce se mi spát!” Tu se z poslední řady ozve: „Nezhasínat, dočtu si noviny.”

Šílený herec Zbláznil se herec. Projevovalo se to zuřivostí a naprostou nesnášenlivostí. Kolegové povolali lékaře, který se domníval, že když mu dají nastudovat nějakou velkou roli, mohlo by ho to uklidnit. Dali mu tedy nastudovat Othella. Zdánlivě bylo všechno v pořádku, ale pouze do té doby, než roli nastudoval. Pak choroba vypukla znovu. Když takto nastudoval, co se dalo a zlepšení nenastalo, obrátili se kolegové opět na lékaře. Ten děl: „Podívejte se, je to sice herec, ale je to blázen, tak mu dejte nastudovat třeba telefonní seznam, vždyť je to jedno.” Dali tedy na radu učeného muže. A byl klid. Týden, dva týdny, měsíc... Po měsíci se jeden z kolegů osmělil: „Tak co, mistře, jak se vám líbí ta nová hra?” „Ke hře samotné jsem se zatím nedostal, ale podle počtu osob to musí být něco kolosálního!”

302 Z Á B A V A

„Život je jako divadelní hra: nezáleží na tom, jak dlouhé představení bylo, ale jak dobře se zahrálo.“ Lucius Annaeus Seneca

Kvíz 1) Která píseň se objevila v muzikálu Kočky ? A. I don’t know how to love him B. Memory Maria 2) Obsahem dramaturgie je: A. sestavovat divadelní repertoára B. upravovat texty C. skákat na jeviště, aby bylo drama D. vymýšlet turgie 3) Který z následujících kusů je balet? A. Jesus Christ B. Superstar C. Bídníci D. Labutí jezero

4) Který z následujících děl napsal Shakespear? A. Othelo B. Zkrocení zlé ženy C. Zvoník u Matky boží 5) Které z divadel se nachází v Brně ? A. Švandovo divadlo B. Reduta C. divadlo Josefa Kajetána Tyla 6) Co dělá scénograf ? A. dohlíží na jeviště B. zajišťuje kostýmy C. uklízí scénu

„Lidský život je divadelní představení, které se hraje bez předchozích zkoušek. Zpívej, směj se, tancuj, měj rád... a žij intenzivně každý okamžik svého života... dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku.“ Charlie Chaplin ISSUE 42

ZÁBAVA