Sally Douglas a Imogen Carn
Upřímné rozhovory o truchlení a ztrátě
Upřímné rozhovory o truchlení a ztrátě
Good Mourning. Honest Conversations about Grief and Loss
Text copyright © Sally Douglas and Imogen Carn, 2023
First published in English in 2023 by Murdoch Books, an imprint of Allen & Unwin
All rights reserved. No part of this publication may be reproduced, stored in any retrieval system, or transmitted in any form or by any means, electronic, mechanical, photocopying, recording or otherwise without the prior written permission of the Publisher.
Copyright © Cesta domů, 2024
ISBN 978-80-88455-24-0
Sally Douglas a Imogen Carn autorky podcastu Good Mourning
Upřímné rozhovory o truchlení a ztrátě
Přeložila Lenka Bukovská CESTA DOMŮ
Našim mámám, Rose a Vanesse, a všem, kterým se stýská po milované osobě.
Tahle knížka je pro vás.
ÚVOD 9
Bulení povoleno
1. KAPITOLA
SLON V POKOJI 17
Je na čase promluvit si o zármutku
2. KAPITOLA
VŠEHOCHUŤ POCITŮ 49
Co všechno můžete cítit a jak s tím naložit
3. KAPITOLA
KDYŽ ZAČNE BÝT ŽAL TROCHU VLEZLÝ
Panické ataky, vyčerpání a podobné lahůdky
4. KAPITOLA
SEBEPÉČE PRO TRUCHLÍCÍ 129
Drobné změny, které vám pomůžou nebát se zítřka
5. KAPITOLA
TY, JÁ A ZÁRMUTEK 155
Důkladně si posvítíme na to, jak truchlení ovlivňuje vztahy
6. KAPITOLA
NEJSTE V TOM SAMI 183
Jak se po smrti blízkého vyrovnat s osaměním
7. KAPITOLA
TRUCHLENÍ OD DEVÍTI DO PĚTI 217
Jak truchlit a při tom pracovat
8. KAPITOLA
SEJDE Z OČÍ, NESEJDE Z MYSLI
245
Jak zvládat výročí a jak udržovat památku živou
ZÁVĚR 274
Jak truchlit s láskou
TIPY PRO VÁŠ PODPŮRNÝ TÝM 279
Rady pro partnery, rodinu, přátele a kolegy
Poděkování 293
Odkazy 295
Poznámky 300
Neexistuje SPRÁVNÝ nebo ŠPATNÝ způsob, jak truchlit.
Vydejte se, kterým směrem chcete.
ÚVOD
Bulení povoleno
Ztráta blízkého je přirozenou součástí života. Je to zkušenost, která nás všechny nevyhnutelně potká, a o které přesto neumíme mluvit. Když vám někdo zemře, všechno vám najednou připadá cizí. Nic už nedává smysl.
Můžete si truchlení představovat a připravovat se na něj, ale dokud smrt nezaklepe na dveře milované osoby, stejně nebudete mít jasnou představu, jak nesmírně těžké ve skutečnosti je.
Pokud jste po téhle knížce sáhli, nejspíš vás taková bolestná zkušenost právě potkala a vy se teď snažíte bez úhony přežít něco, co se bez úhony přežít nedá. Úplně vám rozumíme. Truchlení je jako jízda na horské dráze –připadáte si osamělí, zmatení a máte pocit, že je všechno vzhůru nohama a k tomu ještě naruby. A máte naprostou pravdu!
Jmenujeme se Sally a Imogen (alias Sal a Im) a jsme moderátorky podcastu Good Mourning. Když naše mámy zemřely (jen pár měsíců po sobě), staly se z nás obou truchlící na plný úvazek. A přesně jako vy, i my už jsme na vlastní kůži zjistily, že zármutek je příšerně těžký, že vám sebere pevnou půdu pod nohama a totálně vám změní život.
Možná patříte k dlouhodobým posluchačům našeho podcastu (jestli je to tak, moc vás zdravíme). A možná jste o nás nikdy neslyšeli a tuhle knížku jste vzali do ruky jen proto, že je vám šíleně smutno a vy se zoufale potřebujete něčeho chytit. Ať tak nebo tak, chceme se s vámi podělit o svoje zkušenosti a ujistit vás, že všechno, co cítíte a o čem přemýšlíte, je normální.
ɜ Máte děsný vztek, protože vám život připadá příšerně nespravedlivý?
Je to normální.
ɜ Sedíte v parku a bulíte si do sójového kapučína? Normální.
ɜ Nebrečeli jste celé týdny a říkáte si, že vůbec neumíte truchlit?
Taky normální.
ALE JO. DOBRÝ.
1. SLON V POKOJI
Je na čase promluvit si o zármutku
ZÁRMUTEK SE NEVYHNE NIKOMU, PŘESTO NÁS VĚTŠINOU ZASTIHNE NAPROSTO
NEPŘIPRAVENÉ. JSME ZASKOČENÍ, ZMATENÍ A ZOUFALÍ.
Když jsme obě zhruba ve třiceti přišly o mámu, ocitly jsme se najednou v neznámé a trochu bizarní situaci, kterou mnoho našich vrstevníků nedokázalo pochopit. Když jsme se o svém zármutku snažily promluvit s lidmi, kteří podobnou zkušenost neměli, často jsme se setkaly s rozpačitým mlčením nebo s otřepanými a přihlouplými (i když dobře míněnými) frázemi typu „Tvoje máma by určitě nechtěla, abys byla smutná.“
Když jsme bez obalu líčily, co takové truchlení obnáší, lidé v našem okolí si s tím, co vyslechli, často nevěděli rady. Cítily jsme se opuštěné a osamělé, i když se nás přátelé snažili podržet. A právě proto jsme se rozhodly napsat tuhle knížku a vy jste se ji nejspíš ze stejného důvodu rozhodli vzít do ruky. Lidi často vůbec netuší, co truchlícímu říct. A tak, i když mají ty nejlepší úmysly, vypouštějí mnohdy z pusy, co je zrovna napadne, a doufají, že vás tím utěší.
Ve skutečnosti vás v tu chvíli žádná slova neutěší. Někdo vám právě umřel, cítíte obrovskou bolest a celý váš život je vzhůru nohama – duševní pohoda se právě nachází asi tak milion světelných let od vás. Potřebujete, aby si okolí uvědomilo, jak hluboce se vás ztráta blízkého dotýká, a aby to vzalo na vědomí. Aby vám někdo řekl: „Je to nespravedlivé a je to na houby. Vím, že ať řeknu cokoli, neuleví se ti, ale jsem tu s tebou a podržím tě.“ Jestli se vám takovéhle podpory zrovna nedostává, rozhodně nejste jediní.
Spousta truchlících se právě teď schovává za větu „Ale jo, dobrý“. Je to pro ně jednodušší, než říkat pravdu. Jenže tak by to být nemělo.
Toho obrovského slona, který se vznáší v místnosti a o kterém nikdo nechce mluvit (neboli váš zármutek) je potřeba vzít konečně na vědomí.
A přesně s tím vám chceme pomoct. Je nejvyšší čas posvítit si na to, co je zármutek ve skutečnosti zač. Bez obalu a pěkně popořádku.
Mluvit o truchlení nemusí být trapné
Truchlení a zármutek jsou spojené s takovým množstvím mylných představ a domněnek, že se vaše očekávání můžou od reality celkem dost lišit. Největším mýtem je nejspíš představa, že existují nějaké „fáze“, kterými truchlící projde, hezky si je jednu po druhé odškrtne a potom zas žije stejně jako dřív. To je nesmysl! Vaše okolí předpokládá, že se v určitém okamžiku se ztrátou „vyrovnáte“ a vrátíte se k „normálu“ (ať už to má znamenat cokoli).
Jenže pokud vám ostatní nepřiznají právo truchlit nebo pokud máte pocit, že musíte splňovat nereálná očekávání, celý proces to zpravidla dost ztíží a vy se v něm můžete začít ztrácet. Pokud vám někdo bude chtít diktovat, jak byste situaci měli zvládat nebo co byste měli cítit, radíme vám, abyste dotyčného ignorovali. A pokud něco z toho říkáte sami sobě, prosíme, přestaňte být na sebe tak tvrdí. Procházíte šíleně těžkým životním obdobím a zasloužíte si spoustu pochopení a dostatek prostoru, abyste se mohli se vším srovnat, takže zpomalte a postupujte vlastním tempem. Sal
Jednou z věcí, které mě na truchlení doopravdy překvapila, bylo to, že jsem sice cítila hroznou bolest a smutek, ale přitom jsem dokázala docela dobře fungovat. Hodněkrát se mi samozřejmě stalo, že mě moje emoce zastihly nepřipravenou a já nad nimi ztratila kontrolu. I tak to v prvních měsících z vnějšku vypadalo, že se docela slušně držím. Byla jsem sice
Co nám lidé z naší online komunity řekli…
O TOM, JAK SE TRUCHLENÍ PROMĚŇUJE S UBÍHAJÍCÍMI ROKY
„Přichází a zas mizí jako příliv a odliv. A občas se zničehonic objeví velikánská vlna a přelije se přese mě.“
„Jeskyňka plná bolesti skrytá v mém hrudníku, kterou si nosím všude s sebou.“
„Je to něco jako stesk po domově.“
„Každý den, který bez milované osoby přežijete, vám připadá jako kombinace zpomaleného a zrychleného filmu.“
„Jako schodiště.
Někdy po něm stoupáte nahoru a někdy zas scházíte dolů.“
ŽAL NIKDY NEZMIZÍ, ČASEM
SE ALE NAUČÍTE s ním žít.
Vella a její zkušenost s prožíváním radosti
O mámu jsem přišla nečekaně 16. října 2020. Bylo to uprostřed pandemie covidu a já byla totálně zničená. Musela jsem odcestovat do svého rodného státu, což bylo taky psychicky dost náročné. Když jsem dorazila domů, táta i sourozenci tam na mě čekali, objímali jsme se a plakali. Přestože jsem byla emocionálně i fyzicky vyčerpaná, následující den jsme se sešli s širší rodinou u mého strýce doma. Když jsme vzpomínali na mámu a smáli jsme se, byla jsem šťastná, že jsem se svojí rodinou a že je nám spolu veselo, ale hned vzápětí jsem si připadala provinile, že cítím něco jiného než hluboký zármutek.
Co pomohlo
Rychle jsem zjistila, že i během truchlení se můžu smát, mít radost a cítit se šťastná a že je to v pořádku. Nemusím se cítit provinile.
Máma by byla pyšná, že jsme se nenechali její smrtí úplně pohltit a našli jsme způsob, jak dál žít a smát se. Tohle si pořád připomínám a cítím, že je se mnou, když se při vzpomínce na ni usmívám. Co vám trošičku zvedne náladu, když všechno zrovna stojí za houby? Čím jste si zlepšovali náladu předtím, než jste přišli o svého blízkého? Může jít o něco úplně jednoduchého – třeba popovídat si s kamarádem nebo jít si zacvičit. Zapište si tři věci, které by mohly vnést do obzvlášť ponurého dne aspoň záblesk radosti.
Kde hledat naději, když všechno vypadá beznadějně
Je těžké představit si, že smrt milované osoby může přinést i něco dobrého. Když truchlíte, není snadné vidět před sebou světlou budoucnost. Naprosto tomu rozumíme.
Smrt je na hovno a hovnu nepomůže ani ten nejdražší parfém. Ale když se nám povede uchovat si aspoň špetku naděje, může nám to pomoct podívat se na vlastní truchlení z jiného úhlu, a možná dokonce zjistit, že jsme odolnější, než si myslíme. Psychoterapeutka Julia Samuel se s námi podělila o pár moudrých rad ohledně naděje. Vysvětlila, že naděje není jen pocit, je to taky plán. Plán, jak se po prožité ztrátě posunout dál tím, že si stanovíme realistické cíle a budeme věřit, že je dokážeme splnit. Říká, že i ten nejmenší záblesk naděje může mít zásadní význam.
Oběma nám moc pomohl taky pohled doktorky Edith Eger, přeživší holocaust, psycholožky a spisovatelky. Vyprávěla nám, jak byla v šestnácti letech poslána do Osvětimi a jak se i v podmínkách, jaké si vůbec nedovedeme představit, rozhodla nevzdat se naděje. Edith tehdy zjistila, že způsob přemýšlení má zásadní vliv na to, jestli si dokáže uchovat naději, a objevila díky tomu svoji vnitřní sílu. Vysvětlila nám, že pokud změníme způsob myšlení, můžeme tím změnit i to, jak se cítíme, a že pozitivní přístup je jen volba každého z nás. To, co se nám přihodí, ovlivnit nemůžeme, můžeme si ale vybrat, jak budeme na situaci reagovat, a nejlepší je začít tím, že se upneme k naději, a nikoli k beznaději. Edithina rada, jak v těžkých chvílích neztrácet naději, je velmi střízlivá – ztrátu se nemusíte snažit překonat, stačí ji prostě přijmout. Pokud jde o změnu myšlení, užitečným nástrojem, který vám může pomoct myslet pozitivněji, je takzvaný kognitivní reframing. Jedná se o oblíbenou techniku, která se používá v kognitivně behaviorální terapii (KBT) k přerámování negativních myšlenek. Když zjistíte, že vás ovládla silná emoce, zeptejte se sami sebe: Co si teď myslím? nebo Je to pravda? Pokud se přistihnete při negativních myšlenkách, můžete si říct: Stop! a zkusit negativní myšlenku nahradit nějakou neutrální variantou. V rámci cvičení si taky můžete svoje myšlenky zapisovat. Pojďme se podívat na několik běžných negativních myšlenek, jaké mohou truchlící mít, a ukázat si, jak by se daly přerámovat.
A TEĎ hoďte za hlavu
VŠECHNY NÁROKY, KTERÉ NA SEBE
KLADETE.
NEMUSÍTE
VŠECHNO VYŘEŠIT HNED.
DEZORIENTACE SNESCHOPNOST OUSTŘEDITSE
VYČERPÁNÍZMATENOST VÝPADKY PAMĚTI
ZAPOMNĚTLIVOST
MOZKOVÁ MLHA
Pokud vám běžné fungování ztěžuje mozková mlha, tady je pár nápadů, které by vám mohly pomoct.
ɜ Nastavte si v telefonu a v kalendáři upozornění na důležité termíny, uzávěrky nebo schůzky, abyste na ně nezapomněli. Zkuste si nastavit jedno upozornění den předem, další pár hodin předem a poslední hodinu předem.
ɜ Sepisujte si seznamy všeho, co potřebujete zařídit. Když si seznam pověsíte na nějaké viditelné místo, třeba na lednici, budete ho mít stále na očích a snadno ho můžete doplňovat.
ɜ Pořád si pište poznámky! Lepicí papírky jsou váš nový nejlepší kamarád. Jakmile vás napadne něco, co je potřeba udělat, zapište si to a nalepte to na viditelné místo.
ɜ Pokud máte při práci problémy se soustředěním, pokuste se zminimalizovat věci, které vás rozptylují.
MOZKOVÁ
2KM
ZPOMAL
odpočinek procházka objetí šlofík voda hrnek čaje meditace vybrečet se zasmát se
VYHOŘELICE
Co nám lidé z naší online komunity řekli…
O HRANICÍCH
„Když mi zemřel syn, vypustila jsem všechny závazky, které se vypustit daly. Potřebovala jsem se soustředit jenom na péči o sebe. Věděla jsem, že jestli to neudělám, nebudu se schopná postarat o svoji rodinu.“
„Za traumatických okolností jsem ztratila několik blízkých osob za sebou a spousta lidí mi dávala najevo, že se mám přes to přenést. Musela jsem si ve vztahu k takovým lidem vymezit hranice a hledět především na svoje duševní zdraví. Člověk je pak sice trochu osamělý, ale udělat to je moc důležité.“
„Musela jsem si vymezit hranice vůči nejlepší kamarádce. Sypala na mě všechny svoje problémy a v době, kdy jsem držela smutek, už toho na mě bylo moc.“
„Prvních devět měsíců truchlení jsem ignoroval svoje potřeby.
Nedávno jsem se to rozhodl přehodnotit a stanovit si hranice.“
„Snažila jsem se ostatní truchlící podržet, ale mě nepodržel nikdo.
Tak jsem si stanovila hranice, abych šetřila energii.“
Co vám hranice naruší Co vám hranice posílí
mít přeplněný rozvrh
trávit čas s negativně naladěnými lidmi
skrolovat na sociálních sítích
odpovídat na nepříjemné otázky
přehnaná sebekritika
snažit se za každou cenu vyhovět druhým
chodit pozdě spát
chodit do společnosti, když jste unavení
ignorovat vlastní emoce
nabrat si příliš mnoho úkolů
dopřát si odpočinek
trávit čas s lidmi, kteří vás podpoří
omezit čas strávený na sociálních sítích
rozhodnout se, na jaké otázky budete odpovídat
přistupovat k sobě laskavě
upřednostňovat vlastní potřeby
nedělat kompromisy ohledně spánku
realisticky zhodnotit, co zvládnete
zkusit meditovat a psát si deník
nebát se říct si o pomoc
KDYŽ TRUCHLÍTE, JSTE ÚPLNĚ PŘÍŠERNĚ OSAMĚLÍ
Když vám zemře milovaný blízký a váš svět se obrátí vzhůru nohama, může vám připadat, že nikdo nechápe, jak velkou bolest denně prožíváte. Váš život se úplně zastaví, zatímco životy všech ostatních běží dál jakoby nic. Jak to, že se pro ostatní zhola nic nezměnilo, když vás potkalo to nejhorší, co se mohlo stát?
Už jsme tu zmiňovaly, že vztahy nám můžou výrazně pomoct v tom, jak se budeme vyrovnávat se ztrátou, můžou být ale taky velkým zdrojem osamělosti. Přátelé nám pomáhají překonat těžké chvíle, jenže jakmile jde o zármutek, často se setkáváme s nepochopením – pokud několik měsíců po pohřbu (nebo i dřív) ještě pořád truchlíme, začne si naše okolí myslet, že je s námi něco špatně, že jsme se někde zasekli. Říkají nám, že musíme být stateční a „silní“. Pokud se ale budete pořád snažit tohle očekávání naplnit a tvářit se, že to zvládáte, nebude nikdo brát ohledy na vaše skutečné (truchlící) já. Můžete pak získat pocit, že se zármutkem se máte vypořádat sami, ačkoli ve skutečnosti potřebujete mít kolem sebe lidi, kteří vás vyslechnou, dovolí vám se otevřít a nechat bolest ze ztráty rozvinout do všech možných, i nepředvídatelných směrů.
Osamělost sehrála v našem truchlení zásadní roli – bez ní bychom se my dvě nesetkaly a nenapsaly tuhle knížku. Přesně víme, jak osaměle si truchlící může připadat i ve chvíli, kdy je obklopený spoustou lidí. A zjistily jsme, že když si najdete společenství, které vás bude chápat a podporovat, dodá vám to sílu. Klíč k tomu, abyste se naučili se ztrátou žít, spočívá leckdy právě v tom, že se spojíte s lidmi, kteří rozumí vám i tomu, co cítíte. Zármutek je příliš těžký na to, abyste ho nesli sami. A dobrá zpráva je, že na to sami být nemusíte.
6. Nejste v tom sami
ZÁRMUTKU NAPOSPAS
Je běžné (a úplně normální), když si po smrti blízkého najednou připadáte úplně odtržení od reality, od svého života i lidí v něm. Bolest a tíha zármutku jsou tak obrovské, že váš mozek často není schopný je pojmout a vy můžete mít pocit, že žijete ve snu. Šok ze ztráty ve vás může vyvolat dojem, že jedete na autopilota a že jste přítomní jen tak napůl, protože víc bolesti byste neunesli.
Pokud vaši vrstevníci ještě zármutek nezažili, nebudou nejspíš tak úplně chápat, co prožíváte. Fyzická i psychická bolest je tak nesmírná, že ji v podstatě nejde popsat slovy, a když ostatní nechápou, co prožíváte, může vás to odcizit.
Pokud vás potkala velká ztráta, může se vám stát, že najednou ztratíte o cokoli zájem. Můžete mít dokonce i existenciální krizi, kdy si budete klást otázku, jaký má tohle všechno smysl. K čemu jsem vůbec na světě, když už tu můj milovaný blízký není? Běžně se stává, že činnosti, které vás dřív bavily, vám najednou nic neříkají, mnohdy taky zjistíte, že do svých vztahů už neinvestujete tolik co dřív. Triviální nebo materiální záležitosti vám budou připadat nesmyslné – možná začnete být apatičtí. Můžete se dokonce po nějakou dobu cítit otupělí a divit se, kam zmizela ta bolest, která vás vyřazovala z provozu. To všechno je normální. Neděje se to proto, že by vám to bylo jedno a na zesnulém vám nezáleželo, ale proto, že na pocity už nemáte kapacitu.
Zármutek může taky způsobit, že si začnete připadat jako úplně jiný člověk, což bude mít dopad na vaše sebevědomí a vnímání vlastní identity.
Jak si můžete rozumět s druhými, když najednou nerozumíte ani sami sobě? Možná jste bývali společenští tvorové, a teď se mezi lidmi cítíte nejistě. Vysvětlit okolí, že nás zármutek úplně a od základu proměnil, může být někdy nad naše síly, a tak se možná místo toho rozhodneme vztahy prostě přerušit nebo je nechat odeznít do ztracena.
Psychoterapeutka, spisovatelka a odbornice na truchlení Megan Devine nám nabídla zajímavý pohled na to, proč naše sebedůvěra a sebevědomí po smrti blízkého dostanou tak na frak. Vysvětlila nám, že lidské fungování je postavené na vztazích. Když přijdete o někoho, koho jste milovali, je to,
Jak být sami sobě oporou
Nezáleží na tom, jestli je váš šéf „hotový světec“, který má pro váš zármutek naprosté pochopení, nebo jestli máte pocit, že se kancelář změní v nehostinnou pustinu pokaždé, když se o svém zármutku zmíníte – jediným člověkem, který vám pomůže zvládnout pracovní den, jste vy sami. Takže když vám pod nohama vybuchuje jedna truchlo-mina za druhou, pracovní úkoly se vrší a vy vůbec nejste schopní se soustředit – co s tím můžete udělat a jak sami sebe podpořit?
TRUCHLETE PO
SVÉM
Pokud na to máte kapacitu nebo prostor, můžete ovlivnit, jak o vaší situaci bude zaměstnavatel informovat vaše kolegy. Pokud nechcete, aby to věděli všichni, zkuste zaměstnavatele požádat, ať zprávu rozešle jen vašim nejbližším spolupracovníkům. Vaše okolí by se díky tomu mohlo vyhnout necitlivým poznámkám, a naopak vás podpořit. Můžete taky zaměstnavateli sdělit, jak chcete, aby o vaší situaci informoval, a jestli je v pořádku, aby o vaší ztrátě mluvil.
POŽÁDEJTE O VĚTŠÍ FLEXIBILITU
Pokud potřebujete v práci víc volnosti, zkuste to se zaměstnavatelem probrat. Potřebujete dočasně zkrátit pracovní dobu, než se dáte dohromady, pracovat některé dny z domova nebo si brát volno kvůli terapii či soukromým schůzkám? Je důležité vědět, jakou podporu máte k dispozici. Pokud nevíte, jaké máte možnosti, bude to vědět váš nadřízený nebo personální oddělení. Určitě se jich zeptejte.
HLÍDEJTE
SI HRANICE
Ne každému je příjemné svěřovat se s osobními věcmi ostatním, což je naprosto v pořádku. O své situaci nemusíte mluvit s nikým jiným než s těmi, kdo o ní potřebují vědět. Pokud se vás na úmrtí někdo zeptá a vy se na takový rozhovor necítíte, klidně se vymezte a zdvořile dotyčnému sdělte, že o tom teď nemáte sílu mluvit.
DOMLUVTE SI TAJNÉ HESLO
Tohle je dobrý tip pro chvíle, kdy vám zármutek přerůstá přes hlavu. Domluvte si se šéfem nebo s kolegou, na kterého se dá spolehnout, tajné heslo. Pokud si potřebujete dát přestávku, odejít z porady nebo potřebujete podporu, ale nechcete to dávat najevo přede všemi, může být heslo dobré řešení.
NAJDĚTE SI PARŤÁKA, KTERÝ VÁM POMŮŽE
Když truchlíme, míváme problémy soustředit se a zaměřit se na drobné detaily. Tím pádem můžeme dělat chyby. Poproste kolegu, aby po vás překontroloval důležité pracovní úkoly. Vyvarujete se tak větších chyb a spolupracovníkům poskytnete další možnost, jak vám můžou pomoct.
NAJDĚTE SI SPOLEHLIVÉHO „SUPERPODPOROVATELE“
Mít člověka, kterému můžete zavolat a vyplakat se, někoho, kdo vás podrží, obejme a uvaří vám čaj – přesně tohle vás může v práci zachránit. Může to být šéf vašeho personálního oddělení nebo někdo ze spolupracovníků, člověk, který vás vyslechne a nebude vás soudit, dá vám prostor hovořit o zesnulém nebo bude mlčky sedět vedle vás, pokud se potřebujete vyplakat.
Ať už je to kdokoli, měla by to být osoba, se kterou je vám opravdu dobře.
Můžete taky poprosit šéfa vašeho personálního oddělení, aby fungoval jako prostředník mezi vámi a kolegy – může například dát ostatním vědět, jak na tom jste a co teď potřebujete, nebo mezi ně pomoct rozdělit vaše pracovní úkoly, pokud je toho na vás příliš.
PŘIPRAVTE SI ÚNIKOVÝ PLÁN
Truchlení s sebou nese i hodně náročné dny. Když takový den nastane, může být hrozně nepříjemné vysvětlovat to ostatním. Pokud cítíte, že je toho na vás příliš a potřebujete prostě bez zbytečných řečí odejít z práce, je dobré mít předem připravený plán. Někdy stačí jen tiché souhlasné přikývnutí. Vyplatí se otevřeně si promluvit s nadřízeným a dohodnout se, že pokud nastane krize, dáte mu vědět a budete pracovat z domova. Nebo se domluvte, že pokud se mlčky vytratíte, bude mu jasné, o co jde, a vy si ušetříte vysvětlování.
útěchu? Můžete vylíčit nějakou milou vzpomínku na zemřelé, nebo se nerozepisovat a jen dát dotyčnému vědět, že na něj myslíte.
Místo tohohle:
„Ani si nedokážu představit…“
„Upřímnou soustrast tobě i celé rodině.“
„Chci ti vyjádřit soustrast.“
„Přijmi mou upřímnou soustrast.“
řekněte třeba:
„Každý tam jednou musíme.“
„Je to pěkně na prd. Vím, že právě teď nemůžu udělat nic, aby ses cítil/a líp, ale jsem tu a podržím tě. Tak na to nezapomeň.“
„To, co prožíváš, je šíleně těžké. Myslím na tebe i tvoji rodinu, a když mě budeš potřebovat, jsem tady.“
„Je mi to moc líto. Je to totálně nespravedlivé. Chci ti jenom připomenout, že máš kolem sebe spoustu lidí, co tě mají rádi. Když mě budeš potřebovat, stačí zavolat. Vždycky si na tebe udělám čas.“
„Máš to teď hrozně těžké. Jsem nablízku a pomůžu ti, jak to jen půjde.“
„Tohle je úplně na hovno. Chci, abys věděl/a, že na tebe v jednom kuse myslím.“
PRAKTICKÉ DÁRKY VÍTÁNY
Kondolence a přáníčka nejsou váš styl? Stejně důležitou roli může sehrát i na míru sestavený balíček. Zamyslete se nad tím, co by mohli truchlící ocenit nebo potřebovat, abyste jim tohle těžké období mohli aspoň malilinko zpříjemnit.
Tady je pár nápadů:
ɜ Týdenní zásoba doma uvařených jídel, která se dají snadno zamrazit (poslední věc, kterou chce člověk během truchlení dělat, je vařit – to nám věřte!).
ɜ Nákup – základní potraviny jako je chleba, mléko, čaj… a spousta čokolády.
ɜ Nejspíš se budou cítit vyčerpaní, takže nové pyžamo, zátěžová deka a maska na spaní by jim mohly trošku usnadnit usínání.
ɜ Levandulový olej, vonná svíčka a epsomská koupelová sůl jim pomůže uvolnit se.
ɜ Pokud je na to vhodná situace, můžete jim přinést nějaké věci jako památku na zemřelého (osobní předměty, fotografie nebo dopisy).
ɜ Pěkný zápisník a pero, aby si mohli zaznamenávat svoje myšlenky a pocity.
TRUCHLO TIP
Staňte se prostředníkem. Pomoct můžete i tak, že se nabídnete jako prostředník, který bude komunikovat s ostatními – například sdělovat aktuální informace a podrobnosti o pohřbu, aby se o to truchlící nemusel starat.
NABÍDNĚTE PRAKTICKOU PODPORU
Po úmrtí blízkého je potřeba vyřídit spoustu věcí. Je s tím spojené nekonečné množství papírování a zařizování, jako je rušení účtů, organizace pohřbu a třídění věcí z pozůstalosti. Truchlící se snaží zpracovat skutečnost, že jeho blízký zemřel, a prostě nějak přežít, na další povinnosti nemusí mít kapacitu ani myšlenky.
sudep. org – podpora pozůstalých, jejichž blízcí zemřeli v důsledku epilepsie
sueryder.org – charitní organizace truchlících a osob, které žijí s terminálním onemocněním
thegoodgrieftrust.org – široký zdroj informací napříč různými druhy zármutku pro celou Británii thenewnormalcharity.com –(TNN), skupinová podpora a P2P komunikace pro osoby procházející zármutkem a ztrátou
USA a Kanada allianceofhope.org – podpora lidem, jejichž blízký ukončil život sebevraždou
grief.com – podpora v zármutku, informace, vzdělávání, užitečné zdroje
modernloss. com – skvělé webové stránky, otevřená a upřímná komunikace, zdroje, komunitní podpora
refugeingrief.com – zdroje a podpora pro pozůstalé, autorkou stránek je psychoterapeutka a spisovatelka Megan Devine thedinnerparty.org – podpora v zármutku, pravidelná komunitní setkávání, P2P komunikace whatsyourgrief.com – skvělé webové stránky zaměřené na porozumění a zvládání zármutku a ztráty
Knihy
BETZ, Jo. Grief: A guided journal. 2021.
BIDWELL SMITH, Claire. Anxiety: The missing stage of grief: A revolutionary approach to understanding and healing the impact of loss. Da Capo Lifelong Books, 2018.
DEVINE, Megan. It’s OK That You’re Not OK: Meeting grief and loss in a culture that doesn’t understand. Boulder: Sounds True, 2017.
EDELMAN, Hope. The AfterGrief: Finding your way along the long arc of loss. Ballantine Books, 2020.
EGER, Edith. The Choice: A true story of hope. Rider – Trade, 2018.
KEAN, Leslie. Surviving Death: A journalist investigates evidence for an afterlife. Crown, 2017.
KESSLER, David. Finding Meaning: The sixth stage of grief. Scribner, 2019.
LYNNE JACKSON, Laura. Signs: The secret language of the universe. Piaktus, 2019.
McINERNY, Nora. The Hot Young Widows Club: Lessons on survival from the front lines of grief. Simon and Schuster/TED, 2019.
ZDROJE PRO ČESKÉ PROSTŘEDÍ
Webové stránky cestadomu.cz – domácí hospicová a paliativní péče o umírající a podpora pro pozůstalé cestadomu.cz/elearning – vzdělávací texty, doporučená literatura, tipy na filmy cestadomu.cz/pro-skoly – vzorové hodiny pro školy a knihovny o těžkých tématech včetně truchlení
cestadomu.cz/knihovna –publikace s paliativní tematikou pro odborníky i laiky, včetně knih pro truchlící
czap.cz/adresar – Česká asociace pro psychoterapii, kontakty na spolehlivé terapeuty po celé ČR dlouhacesta.cz – podpora rodičů a rodin po ztrátě dítěte evzpominky.cz – virtuální pomníčky
SAMUEL, Julia. Grief Works: Stories of life, death and surviving. Penguin Life, 2018.
VAN DER KOLK, Bessel. The Body Keeps the Score: Brain, mind, and body in the healing of trauma. Penguin, 2014.
ilom.cz/poradna – Liga otevřených mužů; poradenství pro muže v obtížné životní situaci včetně truchlení
klarapomaha.cz – poradna pro pozůstalé v Brně luctus. cz – poradna pro pozůstalé včetně pozůstalých po obětech sebevražd plzenskazastavka.cz – poradna pro pozůstalé v Plzni poradci-pro-pozustale.cz – Asociace poradců pro pozůstalé (profesionální pomoc) poradna-vigvam.cz – pomoc dětem, rodičům i pedagogům vyrovnávajícím se s úmrtím blízkého člověka psychoportal.cz – informace a kontakty pro odborníky a lidi s duševními obtížemi na území Prahy a okolí
Sally Douglas a Imogen Carn
Upřímné rozhovory o truchlení a ztrátě
Z anglického originálu Good Mourning. Honest Conversations about Grief and Loss, vydaného v nakladatelství Murdoch Books v Sydney, Austrálie, v roce 2023, přeložila Lenka Bukovská
Vydala Cesta domů v roce 2024 v Praze Ilustrovala Sarah Campbell / The Illustration Room 1. vydání
Odpovědná redaktorka Štěpánka Ryšavá Design a sazba studio Designiq Sazba písmem Pollen a Lektorat (TypeTogether)
Tisk H. R. G. spol. s r. o.
Copyright © Sally Douglas a Imogen Carn Ilustrace © Sarah Campbell / The Illustration Room Překlad © Lenka Bukovská, 2024
Copyright © Cesta domů, 2024
ISBN 978-80-88455-24-0
www.cestadomu.cz/nakladatelstvi www.cestadomu.cz
Tato kniha vychází s laskavou finanční podporou Ministerstva kultury ČR
Vydání knihy podpořila společnost bnt attorneys in CEE.
Za finanční podporu děkujeme též manželům Poláškovým z firmy JpSoft s.r.o. a manželům Semerádovým z Farmy Kozárovice s.r.o.
Publikace nakladatelství Cesta domů můžete podpořit i vy, firemní i soukromí dárci. Umožníte tak vydávání knih, které s dětmi, dospělými i odborníky otevírají nelehká témata smrti, umírání, péče a jiných těžkých životních situací. Za vaši podporu předem děkujeme!
CO V TÉHLE KNÍŽCE NAJDETE
Zkušenosti ostatních. Přečtete si velkou spoustu příběhů a postřehů od truchlících všeho věku, kteří se vyrovnávali s nejrůznějšími druhy ztrát.
Rady odborníků. Moudré rady a názory, které zazněly při našich rozhovorech s předními světovými odborníky na zármutek a ztrátu.
Větu „Nejste sami“. Uslyšíte ji často… protože my, stejně jako tisíce dalších lidí v tomhle společenství, chápeme, čím procházíte, a jsme s vámi.
CO V TÉHLE KNÍŽCE NENAJDETE
Toxickou pozitivitu. Prožít si zármutek je ozdravné! Řeči o tom, jak byste se měli (nebo neměli) cítit. To je jenom vaše věc.
Zaručený recept, jak se navždycky zbavit bolesti… nic takového totiž neexistuje (bohužel!).
Rčení typu „Všechno zlé je k něčemu dobré“. Debilní věci se někdy prostě stávají jen tak, bez důvodu – a přesně tohle platí o smrti.
„Aspoň že…“ – věty začínající těmihle (otravnými) slovy sem mají vstup zakázán.
ISBN 978-80-88455-24-0
Zármutek je zatraceně osamělý