V době zármutku by cestadomu

V době zármutku

Pro ty, kdo ztratili blízkého člověka

Pro ty, kteří je provázejí

Člověk, který odešel, trvá v těch, co přicházejí po něm.

Člověk, který přichází, trvá v těch, co odešli.

— Karol Wojtyła

Možná uplynula teprve krátká doba od smrti vašeho blízkého. Možná se ve vás proti této ztrátě všechno bouří nebo na vás těžce doléhají nedávné zážitky: starosti při péči, úmrtí a pohřeb. Možná jste si mysleli, že to nejtěžší je už za vámi, ale najednou vám v nastalém tichu začíná teprve teď naplno docházet, co se stalo. Cítíte bezmoc, vyčerpání, beznaděj a hluboký smutek.

Je také možné, že od ztráty uplynuly už týdny či měsíce, první velká bolest pominula, ale stále znovu se vracejí návaly smutku, možná i vzteku a zoufalství, někdy zcela náhle a neočekávaně, a vy se ptáte, jestli je to normální a zda to někdy skončí.

Možná že zemřelý byl blízký někomu z vašich přátel. Stojíte před otázkou, jak můžete být nápomocni.

Následující stránky vám chtějí v podobných situacích nabídnout pomoc a podporu.

Na křídlech času ulétá smutek.

— Jean de La Fontaine

ZTRÁTA BLÍZKÉHO ČLOVĚKA

Smrt blízkého s sebou může přinést osamocenost a beznaděj, jaké jste možná dosud nepoznali. Smutek, který prožíváte, je při tak bolestné události přirozenou reakcí. Projevuje se mnoha různými, často i vzájemně si odporujícími a velmi silnými pocity:

» neklid

» strach

» prázdnota

» bezradnost

» šok

» hněv

» vina

» vděčnost

» radost

» láska

» zlost

» lhostejnost

» únava

» zoufalství

» osamělost

» nepochopení

» sebelítost

» nenávist

» bolest

» pocit méněcennosti

» úleva

Člověk se může cítit zmítaný svými pocity. Čas zármutku proto někteří přirovnávají k horské dráze. Tak rychle a překotně se mohou různé protikladné pocity střídat.

A podobně neodbytně doléhají také nejrůznější myšlenky:

» Ne, to nemůže být pravda!

» Jak jsi mi to mohl udělat?

» Nesnáším se za to, že já žiju, ale on je mrtvý.

» Nenávidím všechny lidi, kteří dále žijí.

» Můj život už nemá smysl.

» Vlastně jsem taky umřel.

» Je to strašné – nemůžu už na nic jiného myslet.

» Kdyby se pro ni tehdy udělalo víc, nezemřela by.

» V noci si myslím, že leží vedle mne. Nejsem blázen?

» Měl jsem si víc vážit toho času, kdy jsme byli spolu.

» Jeho smrt zavinili lékaři.

» Konečně je tomu trápení konec.

» Všechno je tak neskutečné.

» Už se nikdy neuvidíme. Jak s tím můžu žít?

» Jak dlouho budu muset ještě žít – tak sám?

» To nejkrásnější se teď obrátilo v to nejhorší.

» Jak to, že moje dítě umřelo dřív než já?

» Zdá se mi, že bolest mě celého prostupuje. Kdy už to konečně přestane?

» Vlastně se mi ulevilo. Jsem snad zlá nebo divná?

» Co bude dál?

Tělesné změny, jiné způsoby chování a nečekané duševní reakce

» únava

» pocit prázdnoty v žaludku

» svírání na prsou

» bušení srdce

» poruchy spánku

» stažené hrdlo

» ztížené dýchání

» nechutenství

» poruchy koncentrace

» zmatenost

» přecitlivělost

» ztráta zájmu

» odmítání kontaktů

» poruchy vnímání času

» zmatené sny

» hledání a volání

» pocity, že zemřelého vidíme, že je přítomen

» flashbacky z posledních dnů

» hlasitý hovor se zemřelým

» vyčerpání a nedostatek energie

» hyperaktivita

» neschopnost se rozhodovat

» svalová slabost

Všechny tyto pocity, myšlenky a prožitky jsou normální. Přicházejí a odcházejí. Jednoho dne budou méně intenzivní a tísnivé.

Je dobré mít na paměti, že individuální podporu nebo odbornou pomoc (poradce pro pozůstalé, psycholog, psychoterapeut apod.)

můžete vyhledat v každé fázi truchlení, ať už za měsíc, za rok, nebo za pět let.

Nemůžeš zabránit tomu, aby ti nad hlavou létali ptáci starostí a zármutku. Můžeš však zabránit tomu, aby si na tvé hlavě vybudovali hnízdo.

— čínské přísloví

Potřeba neztratit vnitřní spojení

se zemřelým

Mnozí lidé vyhledávají místa, kde měli se zemřelým společné zážitky, představují si, co by si on nebo ona teď asi mysleli nebo říkali, nebo mu v duchu vyprávějí o právě prožitých událostech. Tento život v přetrvávajícím vzájemném vztahu je v pořádku, pomáhá žít dál a vyrovnávat se se zármutkem.

V touze po vnitřním kontaktu vám může pomoct:

» vést se zemřelým vnitřní rozhovor, je možné si slova psát, je v pořádku vyslovit je nahlas

» vyjádřit svou lásku, vděčnost nebo ho poprosit o odpuštění

» prosit ho o pomoc

» vypořádat řádně jeho pozůstalost

» prohlížet si fotografie

» vystavit fotografie nebo květiny, zapálit svíčky

» procházet cesty a místa, které měl zemřelý rád nebo kde jste byli společně

» navštívit přátele zemřelého a nechat si o něm vyprávět

» možná něco dělat právě tak, jak to dělával zemřelý

» a mnoho jiného, co vyplývá z vašeho osobního vztahu k zemřelému

NĚKOLIK MYŠLENEK PRO TY, KTEŘÍ

STOJÍ POZŮSTALÝM

NABLÍZKU A CHTĚJÍ JIM POMOCT

Možná, že se vám tato brožura dostává do rukou v době, kdy jste sami blízkého člověka neztratili, ale kdy si kladete otázku: „Jak můžu pomoct příteli, kterému náhle zemřelo dítě, nebo své sousedce, která právě ztratila svého muže?“ Nebo se ptáte, jak vůbec můžete vyjádřit svou účast někomu, kdo právě prožívá hluboký zármutek.

V takových situacích je důležité si přiznat, že umírání a smrt budí u většiny lidí pocity nejistoty, obav a bezradnosti. Bojí se prvního setkání s pozůstalým, nevědí, co mají říct. Když ho mají potkat, nejraději by se mu vyhnuli. Zároveň ale chápou, že by mu přece měli být nějak nablízku, měli by mu nějak pomoct.

Přiznejte si nejprve svou bezmocnost. Nejlepší je zůstat přirozený a pravdivý. Bude pak pro vás snazší přiblížit se k zarmoucenému člověku, ačkoliv nevíte, co mu říct. Může se stát, že slov nebude vůbec třeba. Postačí objetí, stisk ruky, pohled. Řeč těla poslouží tam, kde slova selhávají.

Buďte upřímní, nezastírejte svou bezmoc, neuhýbejte pohledem. Možná ze sebe v pohnutí vypravíte jen pár slov. Nevadí. Mluví tu vaše srdce, to je rozhodující. Fráze nebo chladně formální projevy soustrasti mohou být vnímány spíše jako nevhodné nebo zraňující. To, co řeknete, může být jednoduché a krátké, v podobných situacích není většinou třeba mnoha slov.

Je-li k tomu vhodná příležitost, můžete se truchlícího zeptat, co byste pro něho mohli udělat nebo jestli mu můžete za nějaký čas zatelefonovat. Je lépe, když se sami ozvete, protože on sám často nemá sílu k navázání kontaktu, i kdyby něco nutně potřeboval. A když vám dá přímo nebo nepřímo najevo, že v této chvíli o kontakt nestojí, po-

kuste se to přijmout nikoli jako odmítnutí vaší osoby, ale jako stav související s jeho současnou situací.

V prvních dnech a týdnech

Brzy po smrti pomáhají i zcela malé a praktické činnosti. Pozůstalý má často málo síly, je zaměstnán sebou a svými pocity, pohřbem a formalitami, které musejí být vyřízeny. Donést něco malého k jídlu, pomoct s úklidem či s nákupem, pohlídat děti, přinést květiny nebo napsat několik vět, to jsou pozornosti, kterými můžete truchlícího člověka podpořit nebo potěšit.

Dopis, ve kterém napíšete, co pro vás zemřelý znamenal a jaké stopy ve vašem životě zanechal, dá najevo vaši účast a zcela jistě potěší. Truchlící se pak necítí tak sám, vidí, že existuje někdo, kdo mu chce porozumět, kdo se neschovává před jeho utrpením a bolestí.

Mnozí truchlící nedokáží být zpočátku dlouho sami, bolest je přemáhá a mají strach, že se jich úplně zmocní. Je vhodné se občas krátce ozvat, třeba zatelefonovat nebo zajít společně na procházku.

Setkání nemusí být dlouhé, protože společnost truchlícího člověka často vyčerpává.

Je důležité dát najevo, že druhého přijímáte takového, jaký je

Buďte s ním v jeho zoufalství, bolesti, zlosti – ve všech jeho stavech. Každý prožívá zármutek svým způsobem. Někdy ho potlačuje, jindy pláče nebo se zlobí. Je to jeho cesta a vy ho na ní provázíte. Mnohým lidem pomáhá, když zakoušejí vyjádření účasti nejen slovy, ale i fyzickou blízkostí: stiskem ruky, objetím.

Buďte citliví a vnímejte, co je pro vás a pro zarmouceného člověka vhodné. Pokud si nejste jisti, je nejlepší se prostě zeptat.

TRUCHLENÍ DĚTÍ

A DOSPÍVAJÍCÍCH

Když v rodině někdo zemře, dospělí si mnohdy nevědí rady s tím, jak ztrátu člena rodiny prožívají děti. Jsou nejistí, jak o tom s dětmi mají mluvit a jak je podpořit. Nebo jak mohou podpořit truchlící dospívající, kteří už i tak zažívají dynamické životní období plné silných a proměnlivých emocí. Pokud se k tomu přidá úmrtí blízké osoby, může se situace stát mimořádně citlivou a složitou. Jestliže váháte, jak s dětmi nebo mladými lidmi v rodině o úmrtí mluvit nebo čemu v nastalé situaci věnovat pozornost, mohou pro vás být následující řádky inspirací.

Děti i dospívající truchlí jinak než dospělí

Děti i dospívající potřebují pocit jistoty a bezpečí. Velmi citlivě vnímají napětí v rodině. Proto je důležité s nimi mluvit otevřeně, vysvětlovat jim vše, co se děje, odpovídat na otázky. Jinak se mohou cítit odstrčení na vedlejší kolej, dokonce zrazení, opuštění, osamocení nebo izolovaní. Zejména mladší děti mohou hůře rozlišovat příčiny napětí nebo smutku blízkých. Mohou mít pak pocit, že je způsobily. Pokuste se jim naslouchat, být s nimi tak, jak to potřebují. K pocitu bezpečí a jistoty může přispět, kromě zodpovídání otázek a otevřené komunikace, udržování režimu dne, na který byly děti zvyklé. Pokud je potřeba režim měnit, je dobré nabídnout vysvětlení (např. proč dnes hlídá teta apod.). U dospívajících může být důležité neodchýlit se z fungujících pravidel ani k přílišné ochraně (omezení večerních aktivit venku či přespávání u kamarádů), ani k bezbřehé volnosti. Známý, stabilní a předvídatelný řád nabízí oporu ve chvíli nejistoty a otřesu základních životních hodnot.

V době zármutku

Pro ty, kdo ztratili blízkého člověka

Pro ty, kteří je provázejí

Vydala Cesta domů v Praze v roce 2024

Text kolektiv autorů Cesty domů

Fotografie Rebecca Prest – Unsplash, Ricardo Gomez Angel – Unsplash, Eberhard Grossgasteiger – Pexels, Todd Aarnes – Unsplash, Sonaal Bangera – Unsplash, Pascal Debrunner – Unsplash, Miroslav Škopek – Pexels, Simon Adams –Pexels, Tobias Tullius – Unsplash, Melina Kiefer – Unsplash, Jenna Anderson – Unsplash, Eberhard Grossgasteiger – Pexels, Simon Berger – Unsplash

Odpovědná redaktorka Markéta Čábelová

Design a sazba Eliška Kudrnovská, Studio Designiq

Tisk H. R. G. spol. s r. o.

ISBN 978-80-88455-23-3

www.cestadomu.cz/nakladatelstvi www.cestadomu.cz www.umirani.cz www.e-vzpominky.cz

Publikace nakladatelství Cesta domů můžete podpořit i vy, firemní i soukromí dárci. Umožníte tak vydávání knih, které s dětmi, dospělými i odborníky otevírají nelehká témata smrti, umírání, péče a jiných těžkých životních situací. Za vaši podporu předem děkujeme!