Jak být nablízku
Provázení posledními týdny a dny života
„Odvaha je víc než statečné jednání nebo hrdinské činy. Může znamenat třeba to, že člověk statečně žije dokonce tehdy, kdy života ubývá.“
Kathryn Mannix
ÚVOD
Každý lidský život má začátek – i konec. Čas, kdy někdo umírá, může být pro jeho příbuzné, partnery a přátele dobou nejistoty, strachu, krize. Je to ale také velmi důležitá doba.
Pokud se nacházíte v situaci, kdy je váš blízký na konci života, pravděpodobně vás napadají nejrůznější otázky:
Co se děje při umírání? Jak rozeznám, že smrt přichází? Jak mohu pomoci? Je to normální, když si umírající člověk myslí, že už zemřel?
Co udělám v okamžiku smrti mého blízkého? Zvládnu to, i když jsem to ještě nikdy neprožil?
Příručka vám může pomoct, abyste s těmito otázkami a pochybnostmi nezůstali sami. Nabízí zkušenosti, rady a zamyšlení. Nechce vám předkládat neměnná pravidla ani zaručená řešení, může však být průvodcem na vaší cestě.
Každý člověk jde životem svým vlastním způsobem. I umírání je jedinečné, odlišné od všech ostatních. A tak se může stát, že se s příznaky, které zde popisujeme, vůbec nesetkáte, nebo jen s některými. Je důležité nechat každému čas a prostor, aby si prošel svou vlastní cestou umírání tak, jak potřebuje.
1. ZAMYŠLENÍ NAD POSLEDNÍM
OBDOBÍM ŽIVOTA
Odpoutávání
V této době má umírající stále méně tělesné energie. Stahuje se z vnějšího světa, hodně odpočívá, pospává. Ztrácí zájem o knihy, zprávy, televizi. Dokonce někdy ani moc nestojí o lidi, které dřív vyhledával a rád se s nimi vídal. Někdo může omezovat návštěvy známých, sousedů, stojí už jen o pár blízkých lidí, někdy chce být dokonce úplně sám.
Obrácení dovnitř
V tomto čase se člověk odpoutává od vnějšího okolí, obrací se dovnitř, do svého vnitřního světa. Často se ohlíží za svým životem a bilancuje, někdy ve snech, v polospánku, jindy zcela vědomě. Tato ohlédnutí bývají velmi soukromá, člověk přemítá jen sám pro sebe, někdy zase vyhledává tichou spoluúčast jiné osoby. Zkuste respektovat, že hledá prostor, ve kterém se znovu setká se svým životem a vzpomínkami.
Můžete mu nabídnout společnost, kde jeho myšlenky mohou volně proudit, vystupovat, mizet. Někdy se může stát, že umírající objeví ve svém životě nové souvislosti, řád a smysl, že s vámi sdílí nové úhly pohledu na minulé události.
Spánek a bdění
Umírající člověk obvykle hodně spí a čím dál méně bdí. Spánek je pro něj velmi důležitý – je to čas, kdy šetří ubývající síly, zároveň jeho mo
4
zek zpracovává důležité věci, události, informace, „rovná“ si životní zážitky a hodnoty. Zkuste tento přirozený proces respektovat a nesnažte se ho budit. Vaše tichá přítomnost a podpora mohou být v této chvíli velmi cenné.
Ticho
Ticho je v době umírání důležitá věc. Člověk se obrací do svého nitra, proto může mít daleko menší potřebu mluvit. Někdy slova už nemusejí být důležitá, ticho se může stát přívětivým sdíleným prostorem.
Čas
Vnímání času se na konci života mění; skoro jako by se zastavil. Pro někoho je úplně přirozené, že čas plyne jinak, nemá žádnou potřebu naplnit své dny bývalou aktivitou. Ale pro jiného to může být nezvyklý až nepříjemný zážitek. Změněné pojetí času ho zatěžuje. Mů
žou ho trápit otázky jako Kolik mi zbývá času? Jak dlouho to ještě bude trvat? Budu ještě dlouho trpět? Jak dlouho ještě budu své rodině na obtíž?
„Máte-li pečovat o umírajícího člověka, začněte tím, že si položíte několik otázek. Jak obvykle reagujete na stres?
Jaké jsou vaše silné stránky? A jaké máte slabiny?
Bojíte se smrti? A víte proč?“
M. Callanan a P. Kelley
4. TĚLESNÉ ZMĚNY
Bolest
Řadu závažných onemocnění provází chronická bolest, kterou ale moderní medicína dokáže dobře mírnit. Lékař má k dispozici účinné léky a léčebné postupy a může léčbu konzultovat se specialistou na léčbu bolesti (paliatr, algeziolog).
Opioidy (morfin a další léčiva) jsou silné prostředky proti bolesti. Mohou sice mít nežádoucí účinky (spavost, zácpa aj.), ale lékař s nimi umí zacházet citlivě, aby vedlejší účinky mírnil, nemocný si zachoval vědomí, ale necítil silnou bolest. Mezi lidmi přetrvává strach z morfia, je ale zbytečný. Opioidy v rukou lékaře jsou nenahraditelnými a bezpečnými pomocníky při léčbě silné bolesti.
Základem léčby bolesti je správná dávka ve správném intervalu. Silné léky proti bolesti mají být podávány pravidelně, jsou ale i varianty léků, které se podávají pouze při vzniku bolesti (kapky, rozpouštěcí tablety v ústech, čípky).
Dnes je možné zajistit všem lidem v poslední fázi života takovou léčbu bolesti, aby byla dobře snesitelná a umožnila co nejvyšší kvalitu života až do konce.
Péče o pokožku a hygiena
Věnovat maximální pozornost pokožce je důležité jak z hlediska zdravotního, tak také pro pohodlí vašeho blízkého. Velmi dobrou pomůckou při polohování a ošetřování ležícího člověka je elektricky ovládaná polohovací postel. Je možné si ji na potřebnou dobu zajistit v půjčovně zdravotních pomůcek.
5. POSLEDNÍ CHVÍLE
Kóma
Někteří lidé upadají v posledních dnech života do kómatu. Z výpovědí lidí, kteří se v kómatu dočasně ocitli, víme, že člověk může stále slyšet. Má se za to, že sluch zaniká jako poslední z pěti smyslů. Proto je vhodné mluvit v přítomnosti umírajícího tak, jak byste mluvili, kdyby byl při vědomí. Je totiž velmi dobře možné, že slyší všechno, co říkáte – i když je zdánlivě v hlubokém bezvědomí.
I člověku v bezvědomí můžete říci to, co mu říci chcete. Máteli ještě na srdci něco důležitého, řekněte to. Nikdy není pozdě říci Mám tě rád. Děkuji ti. Omlouvám se. Nebo cokoliv, co by ještě mělo zaznít. Když trávíte čas s blízkým v kómatu, ať už tiše sedíte u jeho lůžka, nasloucháte jeho dechu nebo jemně držíte jeho ruku, poskytujete mu nesmírně cennou a potřebnou podporu, kterou může vnímat.
Příznaky blížící se smrti, které mohou, ale nemusejí nastat:
» puls slábne,
» chladnou ruce a nohy / nebo naopak stoupá teplota,
» nemocný má otevřená ústa,
» spodní strana těla, nohy, kolena a ruce se tmavěji zabarvují,
» mění se dech, jeho hloubka a frekvence,
» oči jsou otevřené nebo polootevřené, ale hledí jakoby někam mimo (ve skutečnosti se nedívá nikam/nevidí),
» zornice reagují stále méně na působení světla,
» umírající je netečný, nereaguje na své okolí.
Smrt nastává, když srdce přestane bít a nemocný přestane dýchat. Někdy se zdá, že nemocný už nedýchá, ale po pauze následuje ještě jeden nebo dva výdechy/vdechy v delším intervalu, než dech ustane nadobro.
Stává se, že krátce před smrtí přichází okamžik, kdy se ve tváři nemocného rozhostí klid a pokoj. U někoho může tento stav trvat déle, u jiného je změna patrná v posledních okamžicích. Někdy se výraz klidu a uvolnění objeví na tváři právě zemřelého člověka. U některých nemocných ale taková uklidňující proměna nenastane. Je to dáno průběhem nemoci a symptomy, které s ní souvisejí. Nijak to ale nevypovídá o péči, které se umírajícímu od blízkých i profesionálů dostává.
Dost často se stane, že v okamžiku smrti doprovázející osoba zrovna není u lůžka. Slýcháme: Celé dny jsem se od něho skoro nehnula, a pak zrovna když jsem si šla uvařit do kuchyně kávu, tak tatínek umřel! Proč jsem ho nechala samotného? Proč jen jsem tam nezůstala? Měla jsem to předvídat! Někteří pečující mají výčitky, že blízkého opustili, že ho nechali se smrtí samotného, chyběli zrovna v nejdůležitější okamžik. Zkušenost ale ukazuje, že mnoho umírajících odchází právě ve chvíli, kdy jsou sami. Snad je pro ně lehčí odloučit se od světa a milovaných lidí tímto způsobem.
Opravdu zemřel?
Je možné, že si nejste jisti, jestli je váš blízký už mrtvý. Mrtvý člověk nereaguje ani na silné podněty (například štípnutí), nedýchá, nebije mu srdce a jeho zornice nereagují na světlo baterky/mobilu.
INFORMAČNÍ ZDROJE
PRO PEČUJÍCÍ
Pomoc umírajícím i jejich rodinám včetně provázení pozůstalých nabízejí mj. hospice. Kontakty na ty ve vašem okolí najdete v adresáři služeb na webových stránkách Umirani.cz. V Praze můžete využít služeb Cesty domů (Cestadomu.cz), která provozuje poradnu pro nemocné, umírající, pečující a pozůstalé, pořádá setkání pozůstalých Podvečer a další vzdělávací a kulturní akce. O radu a pomoc se můžete obrátit také na některou z linek důvěry nebo na krizová centra ve svém okolí. Kontakty na poradce pro pozůstalé v regionech je možné najít také na webových stránkách Asociace poradců pro pozůstalé.
Rady a informace týkající se truchlení či toho, co všechno je třeba zařídit po úmrtí blízkého člověka, najdete na portále Umirani.cz. Můžete zde navštívit internetovou poradnu, zapojit se do diskuse s dalšími pozůstalými, přečíst si zajímavé články nebo najít důležité kontakty. Na portále eVzpominky.cz můžete také založit virtuální pomník, zapálit svíčku či položit květinu.
Publikace
KABELKA, Ladislav. Geriatrická paliativní péče a komunikace o nemoci. Praha: Mladá fronta, 2018.
KALVACH, Zdeněk. Pečujeme doma: Příručka pro laické pečující. Brno: Moravskoslezský kruh, 2009.
KOKEŠOVÁ KLEINOVÁ, Gražina a Jindřiška PROKOPOVÁ. Žít naplno čas, který ještě zbývá: provázení životem v čase umírání dítěte či dospívajícího. Praha: Cesta domů, 2019.
MARKOVÁ, Alžběta. Hospic do kapsy: příručka pro domácí paliativní týmy. Praha: Cesta domů, 2021.
Na pomoc pečujícím rodinám. Praha: Česká alzheimerovská společnost, 2019.
Pečujeme doma: odborně, prakticky, s citem a s námi: noviny pro pečující laiky. Brno: Moravskoslezský kruh, 2020.
Průvodce domácí péčí: pro ty, kteří péči zvažují, pro ty, kteří ji poskytují. Praha: Cesta domů, 2021.
SLÁMA, Ondřej a Ludmila PLÁTOVÁ. Rady pro závěr života. Praha: Diakonie ČCE, 2017. Dostupné online: www.ivas.cz/wpcontent/ uploads/2018/04/radyzaver zivota.pdf
SLÁMA, Ondřej, Josef DRBAL a Ludmila PLÁTOVÁ. Umřít doma: Příručka pro laické pečující. Brno: Moravskoslezský kruh, 2008.
SLÁMOVÁ, Regina. Praktický průvodce koncem života: rozcestník pro nemocné a pečující. Brno: Edika, 2018.
ŠPINKOVÁ, Martina a Eliška MLYNÁRIKOVÁ. Křižovatky: kudy kam v paliativní péči v Praze. Praha: Cesta domů, 2020.
V době zármutku: těm, kteří ztratili blízkého člověka. Těm, kteří je provázejí. Praha: Cesta domů, 2024.
Další knihy, brožury a letáky k tématu najdete na webových stránkách nakladatelství (www.cestadomu.cz/nakladatelstvi) a knihovny Cesty domů (www.cestadomu.cz/knihovna). K listování dostupné též na https://issuu.com/cestadomu.
Publikace je možné si zakoupit na www.cestadomu.cz/eshop.
Užitečné odkazy
Mnoho užitečných a pravidelně aktualizovaných informací a praktických rad týkajících se umírání, smrti a péče o umírající, zármutku a truchlení najdete na webových stránkách www.umirani.cz a www.cestadomu.cz.
Jak být nablízku
Provázení posledními týdny a dny života
Vydala Cesta domů v Praze v roce 2024
Text kolektiv autorů Cesty domů
Fotografie Unsplash.com, Pexels.com
Odpovědná redaktorka Markéta Čábelová
Design a sazba Eliška Kudrnovská, studio Designiq
Tisk H. R. G. spol. s r. o.
© Cesta domů, 12. upravené vydání, 2024
ISBN 9788088455257
www.cestadomu.cz/nakladatelstvi www.cestadomu.cz
www.umirani.cz
www.evzpominky.cz
Již více než 20 let se Cesta domů snaží, aby lidé, kteří si to přejí, mohli zemřít důstojně doma, tam, kde to mají rádi a kde se necítí sami. Podporuje jejich rodiny, aby péči zvládly a aby pro ně čas v závěru života byl naplněný nejen starostmi a vypětím, ale i možností společně se scházet, vzpomínat, loučit se. Pokouší se také prosazovat v české společnosti změny v přístupu k umírání, které vedou k lepší informovanosti a zmírnění tabu a které by umožnily, aby mobilní hospicová péče byla dostupná všem, kteří o ni požádají.
Věříme, že každý má právo dožít svůj život tak, jak si přeje.
Umíme doprovázet posledními chvílemi života a naši dárci nám to umožňují.
Děkujeme za vaši podporu! www.cestadomu.cz/podportenas
