Předmluva

Texty, které otevíráte, jsou určeny především jako pomocník pro studenty učitelství v mateřských školách a na 1. stupni základních škol – studenty, kteří projevili zájem a zapsali si předmět Přírodovědné pokusy jako součást svého studia.

Předkládaný text obsahuje stručnou charakteristiku teoretických východisek k semináři a náměty pro 34 edukačních experimentů, které si sami ověříte ve cvičeních. V deseti tématech jde o pokusy se vzduchem, s vodou, papírem, mýdlem a saponátem, barvou, výluhem z červeného zelí, vejcem, elektrickým nábojem, vlastními smysly a oxidem uhličitým.

Pokusy (experimenty) jsou mimořádně významnou metodou vlastního poznávání světa okolo nás. Jde při nich o naplňování zlatého pravidla J. A. Komenského předkládat poznání člověka pokud možno prostřednictvím co nejvíce jeho smyslů.

Věříme, že seminář a cvičení Přírodovědné pokusy bude dobrým pomocníkem při náročné, ale i krásné činnosti učitele v praxi. Přejeme mnoho úspěchů.

Autoři

Svět okolo nás skrývá mnoho neznámého. Jak jeho tajemství odhalovat? Dokážeme to sami cestou vlastního poznání? Můžeme při tom využít vzácných darů člověka – všech jeho pěti smyslů? Jedinou takovou možností je provádění pokusů.

Již od nepaměti se člověk učí z přírody. Je její přirozenou součástí, a proto je na ní závislý. Jeho první přírodovědná poznávání začínají již po jeho narození. Dítě vnímá teplo, chlad, ticho, hluk, světlo, tmu, začíná poznávat své okolí. Později vnímá pohyb, umí popisovat okolní objekty a poznávat jejich vlastnosti. Kromě jiného začíná získávat přírodovědnou (pre-)gramotnost. Pro její dostatečný rozvoj nestačí pouze pozorovat okolní prostředí. Je zapotřebí klást si otázky a hledat na ně odpovědi. To může být obtížné bez ohledu na věk. Některé přírodní systémy totiž není snadné popsat tak, aby jim každý ihned rozuměl.

Odpůrci raného zařazení přírodovědných témat argumentují tím, že sice u dětí lze vzbudit zvědavost a zájem o dění v přírodě – přírodovědná témata, ale vystavujeme se tím riziku. Můžeme dostat otázku, na níž buďto nebudeme znát odpověď, nebo bude k odpovědi potřeba tak složitý pojmový aparát, že dítě odpovědi neporozumí. Nebezpečím v takovém případě je, že si dítě otázky přestane klást a na přírodní vědy zanevře.

Druhá skupina autorů, a my se k nim kloníme, se naopak domnívá, že začínat s přírodovědnými tématy v podobě přírodopisu/biologie, fyziky a chemie až na druhém stupni základní školy je pozdě. Žáci už tou dobou nejen že mají vybrané oblíbené předměty, jsou i navyklí na svět kolem sebe a mnoho věcí je pro ně běžných. Zapomínají na své „a proč?“ období, zvídavé otázky jsou v nich udušeny. Namísto věcných odpovědí na nejlepší otázku „A proč?“ je přece možné dítě po Sokratovsku dalšími otázkami nasměrovat k přemýšlení nad problémem, hledání analogií, způsobů, jak ověřit, že je jeho domněnka správná. Každodenní problémy a otázky se týkají přirozeného prostředí dětí, kde fungují přírodní zákony a principy.

Pro děti je již od malička důležitá hra. Jde o formu přirozeného učení, kdy prostřednictvím herních činností získávají potřebné poznatky a zkušenosti. Hrou ve formě pokusů děti ochotně, a dokonce i s nadšením přijímají (přírodovědné) poznatky významné pro jejich orientaci ve světě, který je obklopuje. Ty samé informace předané scholastickou formou by mnohé z nich odmítaly. Přitom právě pouze hraním, vlastní činností za podpory učitele se mohou naučit různým metodám podobným těm, které využívají opravdoví vědci. Čím nám může seminář se cvičením pomoci v práci učitele?

• Poznáváme cesty jak odhalovat tajemství světa okolo nás.

• Pokusy jsou zajímavou, poutavou až kouzelnou cestou poznání. (Důležité je zdůrazňovat, že každé z těchto kouzel má svou podstatu známou těm, kteří hledají cestu, jak tajemství odhalit.)

• Svými pokusy získáme řadu poznatků, které lze využít v praktickém životě a při ochraně svého zdraví.

• Získáme praktické zkušenosti a metodické rady pro praxi učitele na MŠ a 1. stupni ZŠ.

Pro praxi pedagoga je důležité naplňovat legislativní a další didaktické požadavky. Dále uvedeme některé z nich.