3.9 Olomouc, kostel sv. Michala – Bočnice lavice

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Zástřízl pracoval. Namaloval nejspíše obraz založení kláštera dochovaný v muzeu a roku 1664 také obraz Všech svatých do kostela s tímto zasvěcením v Boskovicích.63 Ze sochařské výzdoby víme pouze o sochách, jenž stály v aleji před kostelem. Byly to sochy sv. Dominika, sv. Jana, sv. Šebestiána, Panny Marie, sv. Rocha a sv. Floriána.64

Podle dekretu byl 21. července 1784 klášter zrušen a zde pobývající čtyři konvrši a šest kněží odešli do konventů v Olomouci, Uherském Brodě a Těšíně. Vnitřní vybavení bylo úřady prodáno na veřejné dražbě v červnu 1785, přičemž většinu skoupila správa boskovického panství. Z kostelního mobiliáře byly do farního kostela sv. Jakuba v Boskovicích přeneseny lavice, kazatelna, paramentní skříně a tabernákl.65 Do dnešní doby se však dochovaly pouze čtyři řady lavic.66

Lavice v lodi kostela sv. Jakuba

Lavice jsou tektonicky členěny na tři pásy oddělené římsami (Obr. 3.6). Jejich čelní plocha je svisle rozdělena čtyřmi sloupky zdobenými akantovými rozvilinami zatočenými do volut. Plocha těchto dříků je dále ozdobena příčným vroubkováním. V jednotlivých polích středního pásu jsou oktogonálně tvarované výplně s profilovanou lištou po obvodu. Uprostřed výplní jsou intarzované osmicípé hvězdy – jeden ze symbolů dominikánského řádu. Ve zbylé ploše cviklů je provedena geometrická intarzie, podobně jako je zhotoven černobílý štít řádu. Střední výplně jsou řezbářsky zdobeny rozvilinami a insigniemi se symboly dominikánského řádu – pes s pochodní v tlamě, glób a hvězda.67 Způsob provedení pilastrů zatočeného na koncích do voluty je sice záležitostí již 17. století, častější je tato forma se zalamováním užívána až v první půli 18. století. Pokud se podíváme na

63SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. Praha: Academia, 1994. isbn 80-200-0474-2, s. 107; LIPKA, František. Starý hrad, Bašta a nový zámek v Boskovicích. Časopis Matice moravské. 1904, roč. 28, č. 3, s. 340–351. 64Lipka 1904. 65ČERNUŠÁK, Tomáš; SEDLÁK, Tomáš (ed.). Dominikáni v Jihlavě v proměnách staletí. Jihlava: Evropský dům Jihlava, 2012. isbn 978-80-260-3314-1, s. 53. 66OPPELTOVÁ, Jana. Zaniklý konvent dominikánů s kostelem sv. Dominika. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Ed. FOLTÝN, Dušan. Praha: Libri, 2005, s. 147–150. isbn 80-727-7026-8, s. 147–150; STEHLÍK, Miloš. Boskovice státní zámek a hrad, město a okolí. Praha: STN, 1955, s. 10–11. 67Samek 1994, s. 106.

29

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

zdobení pilastru, v 17. století bychom očekávali užití pásu penízků, šupin a nebo květin, kupříkladu u dveří sakristie v Mattsee (1649).68 Způsob zalomení pak můžeme srovnat s lavicemi v Loschental (1715–25), zpovědnicemi v Gurku (1735–45) či lavicemi v Grazu (1730–40).69 Zmíněné vroubkování se častěji objevuje až k polovině 18. století, jako třeba na svícnech z kostela sv. Jakuba v Telči (asi 1736), na řezaných konzolách jezuitské knihovny z Telče (1732–40), v sakristii brněnských augustiniánů (kolem 1750) či sakristii v Schlierbachu (1755–65).70 K lepšímu komparativnímu datování však chybí dostatek materiálu. Svým členěním i oktogonálními výplněmi jsou velmi podobné lavice v kostele sv. Michala v Olomouci z roku 1710 (viz kapitola 3.0.6). Hypoteticky by se mohlo jednat o kopie těchto již stylově archaických lavic s užitím aktuálnější výzdoby. V takovém případě dává smysl, že jejich formu přenesl některý z bratří pohybující se mezi těmito dvěma konventy. Za autora lze tudíž navrhnout některého ze zdejších konvršů truhlářů. V Boskovicích víme pouze o Česlavu Jeřábkovi (zde v letech 1746 a 1752), Jindřichu Mierscherovi (1752), Vavřinci Pochtlerovi (1738 a 1752) a Dominiku Zengerlemu (1738 a 1746). Poslední jmenovaný chvíli pobyl zrovna v Olomouci, nicméně hypotézu, že on je právě jejich autorem pro nedostatek pramenů zatím není možné potvrdit.

68Bohr 2021, s. 193. 69Bohr 2021, s. 138, 153, 298. 70Matus 2018, s. 122; Bohr 2017, s. 630; MATUS, Dominik. C.I.16 Svícen. In: Telč a jezuité: Řád a jeho mecenáši. Ed. BOBKOVÁ-VALENTOVÁ, Kateřina; HNILICOVÁ, Petra. Historický ústav AV ČR, 2020, s. 313–314. isbn 978-80-907357-3-6; MATUS, Dominik; HNILICA, Ondřej. Prostory a vybavení telčské knihovny. In: Knihovna jezuitské koleje v Telči. Ed. BOBKOVÁ-VALENTOVÁ, Kateřina; HLAVÁČKOVÁ, Jarmila; KUCHAŘOVÁ, Hedvika. Historický ústav AV ČR, 2020, s. 55–71. isbn 978-80-7286-359-4.

30