5.2 Knihy Kunst- und Werck-Schule a Der Heilige Fünffzehner

4. Klášterní truhlárny

4.0.3 Znojmo

Pokud ve znojemském klášteře nebyla přítomna truhlárna, zřízena byla nepochybně v souvislosti s obnovou kláštera a především kostela za převora Antonia Missenia (převorem v letech 1653–1666, 1667–1673, 1680–1683).22 Sloužit mohla zde pracujícím truhlářům a pomocníkům, ale také nejspíše prvnímu doloženému konvrši truhlářovi Josefu Titlovi. Ten je v seznamech bratří zmíněn poprvé roku 1671, v účtech je však nejmenovaný frater arcularius zmíněn již v březnu 1669.23 Existenci truhlárny dokládají v tomto období účty.24 Dochovaný situační nákres pro budoucí přestavbu kláštera asi z poloviny 17. století navrhuje na jih od kvadratury atrium, zahradu nebo dílny.25 Z popsané historie kláštera víme, že roku 1655 byl postaven refektář, budova noviciátu a pivovar. V popise budov konventu však žádné dílny a konkrétně ani truhlárna nijak zmíněny nejsou, využívána mohla být ale některá z místností v přízemí.26 Z krátkých zápisků k historii konventu čteme, že v noci 15. srpna 1700 vzplála pec, zachvátila tu část, kde dříve byla truhlárna a byla zničena spižírna, kde byly uchovávány kuchyňské věci na zimu.27 V které části budovy to bylo, však není jasné.

Roku 1723 byla započata nová celková přestavba kláštera, k čemuž je dochován plán situující truhlárnu do středu východního křídla vy-

Masarykovy univerzity, s. 76–77. K plánům podle jednacího čísla existoval nějaký spis, ten by se měl nacházet ve fasciklu č. 37 ve fondu starého Místodržitelství (B14) v kartonu č. 1999. V kartonu je spis skutečně uveden na soupisce, ale není v něm přítomen. 22Kaplan 1931, s. 122–123; Toufarová 2006. 23MZA, E17, sign. II C 5. Starší účetní knihy jsem však neprocházel. 24Ibidem, 22. prosince 1670 – Pro asserib[us] ad arculariam 3 fl; 28. března 1671 –Pro instrumento ad arculariam Vulgo Schraufstok 1 fl 30 x; 17. července 1671 – pro serra ad arculariam 21 x. 25MZA, E17, sign. V 12, fol. 11: Atrium Seu Spatium pro Horto aut aliis officinis exstruendis. TOUFAROVÁ, Dana. Dominikánský klášter ve Znojmě v době baroka. 2006. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, s. 22. 26MZA, E17, sign. S1, fol. 4–5; srovnej s popisem v Liber Primus Contanens Originem Convent[us] Znoymensis S. Crucis Fratrum Sac. Ord. Praed[icatoru]m, 1704; Kaplan 1931, s. 50. 27MZA, E17, sign. S 17, fol. 24: 15 Aug[ustus] (1700) in Nocte Assumptionis B: V: recidit fornix sive, integra illa pars ubi anter fuit Arcularia, destructum e[st] Cellare, ubi res Culinae aliaq[uae] p[ro] hyemem neria[m] Conservabant, ...

107

4. Klášterní truhlárny

bíhajícího do zahrady.28 Podle něj ale bylo doposud postaveno pouze jižní křídlo.29 Při této přestavbě byl zmíněný pivovar roku 1726 zbořen a na jeho místě postaveny stáje, dokončena byla také uliční fronta.30 Zbořen byl o pár let později také pivní šenk, který se v zahradě nejspíše nacházel.31 Až z plánu, jenž zachycuje klášter roku 1785 (Obr. 4.2), můžeme vyčíst, že se v jihozápadním rohu zahrady nachází podlouhlá budova truhlárny a k ní přiléhající stáje.32

Jedná se jistě o stavbu, pro kterou bylo na základě účtu z března 1734 pořízeno 13 000 šindelí na její střechu.33 Právě díky této platbě můžeme usoudit, že byla truhlárna nově postavena. Po zrušení kláštera a vzniku nové farnosti při kostele,34 bylo farníkům umožněno využívat pouze západní křídlo, které prostorově nedostačovalo. Tehdejší farář Rafael Stettner navrhl jako řešení přestavbu této staré truhlárny na byty.35 Na plánu konventu je budova označena jako „takzvaná truh-

28E17, karton 89, sign. V 12, fol. 14, 17–18. Plánům se v tomto sešitu věnovala Toufarová 2006, s. 28–32. Srovnej s podobou kláštera v Českých Budějovicích in: KOVÁŘ, Daniel; LAVIČKA, Roman. Dominikánský klášter v Českých Budějovicích. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2017. isbn 978-80-85033-80-9. 29KAPLAN, Řehoř Maria. Paměti dominikánského kláštera sv. Kříže ve Znojmě. Ve Znojmě: Nákladem Kláštera dominik. ve Znojmě, 1931, s. 72–73. 30Kaplan 1931, 50, 60–61; Toufarová 2006, s. 35. Viz také MZA, E17, sign. S 11, fol. 26. 31Toufarová 2006, s. 27. 32MZA, B2, k. 176, sign. R4/41, inv. č. 1826. 33MZA, E17, sign. II C 12, březen 1734 – Pro 13000 scandularum pro tecto supra arculariam 14 fl 18 x. 34K tomu viz Kaplan 1931, s. 81. 35MZA, B2, k. 176, sign. R4/41, nefoliováno: Pan farář Raphael Anton Stettner bydlí v cimře v klášteře, která je nedostatečná, žádá o stavbu nové fary, kde by byl prostor pro duchovního správce. Pro největší úsporu navrhuje Stettner přestavět starou truhlárnu. Ze starého repositoria navrhuje čeledník (gesind zimmer) a spižírnu. Také chybí v chodbě kuchyň a záchod. Jeho návrh by vyšel na 670 zl. Pokud by bylo další patro pro 3 kaplany tak by to vyšlo na 3333 zl. Komise se sešla, aby posoudila stav truhlárny a kláštera. Podmínkami mají být, aby nebyla porušena klauzura a klášter nebyl stavěbně měněn. Znojemský c. k. krajský úřad 26. října 1785 předběžně souhlasí s adaptací stolárny na faru.; MZA, B15, karton 755, sign. 9/2-Z 20, nefoliováno: 10. května 1786 úředník Gabriani žádá c. k. krajský úřad o zřízení sklepa a záchoda a postavení tří bytů kooperátorů. Zároveň žádá o urychlení žádosti. Úřad se vyjadřuje a doporučuje návrhy dvou místních zednických mistrů, kteří předloží své návrhy (Anton Binder). Byt by se měl skládat ze tří pokojů, kuchyně, sklepa a spižírny a mají byt postaveny mimo klauzuru s co nejmenšími náklady.

108

4. Klášterní truhlárny

lárna“, z čehož lze soudit, že již nějakou dobu nebyla využívaná ke svému účelu. Počáteční vzhled truhlárny je díky přestavbě zachycen na plánku, můžeme vidět asi 17 sáhů dlouhou přízemní budovu s pultovou střechou. Původní interiér je rozdělen na tři místnosti, přičemž největší místnost je červenou barvou navržena na rozdělení do čtyř místností. Z požadavků faráře Stettnera však víme, že prostor navržené spižírny (speiß) a bytu čeledníka (gesind zimmer) byl předtím skladem (repositorium). Truhlárna tedy disponovala jednou velkou místností se skladem a dvěma dalšími místnostmi, jež mohly sloužit jako pokoje zde pracujících bratří či jejich pomocníků.

Obrázek 4.1: Plán k přestavbě brněnského kláštera z roku 1792

109

4. Klášterní truhlárny

Obrázek 4.2: Plán znojemského kláštera a truhlárny 110

5 Knihy v majetku konvršů

Samozřejmou součástí klášterního života byly knihy, které sloužily pro studium, bohosloví, výuku noviců atp. Kláštery tak koncentrovaly a rozvíjely vzdělanost, knihovny byly díky tomu obvykle obsáhlé a pokrývaly mnoho témat. Většina knih byla uložena v knihovně, kde sloužila všem členům konventu, osobní knihovny mohli mít rovněž jeho jednotliví členové i novicové. Mimo knihovnu však mohli mít bratři knihy pouze po povolení představeného kláštera, takové knihy pak byly většinou označeny přípisem ad usum a jménem.1

Tyto početné knihovní fondy byly po zrušení konventů Josefem II. většinou rozptýleny. Státní aparát knižní fondy zrušených klášterů převezl do Olomoucké univerzitní knihovny, jejíž knihovník Johann Alois Hanke byl pověřen jejich roztřízením. Na vybrané tituly si kladla nárok Dvorní knihovna ve Vídni, zbytek zůstal na místě, avšak Hanke přílišnou část knih označil za odpad, takže byly prodány na aukcích a často nenávratně ztraceny.2 Část z dražených knih koupily jiné kláštery, kupříkladu klášter benediktýnů v Rajhradě, premonstráti na Strahově a jiné.3 Z moravských konventů dominikánského řádu byly zachovány ty ve Znojmě, Uherském Brodě a Olomouci.4 Právě znojemský konvent koupil řadu knih ze zrušených klášterů dominikánských i jiných, avšak fond měl namále, jelikož v 50. letech 20. století byla během Akce K nucena Univerzitní knihovna v Brně v krátkém čase celý fond převzít a přestěhovat.5 Nicméně, díky tomu byl tento fond zpracován knihovníkem Vladislavem Dokoupilem. Díky jeho přepisům tzv. proveniencí bylo možné jednoduše identifikovat dvě desítky knih využívaných konvrši (viz příloha A.0.3).6 Příznačné je, že všechny

1CLOCHE, Antonini. Regula Sancti Augustini et Constitutiones Ordinis Praedicatorum. 1690, s. 323; DOKOUPIL, Vladislav. Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno: Musejní spolek, 1972, s. 6–7. 2FIALA, Jiří. Univerzita v Olomouci (1573-2013). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. isbn 978-80-244-3363-9 3Dokoupil 1972, s. 9. 4Foltýn 2005, s. 70. 5Dokoupil 1972, s. 224–243. 6Konvent si vedl také soupisky věcí, které měli jednotliví bratři v užívání, ale žádný z relevantních konvršů není v soupisech zachycen. Pouze jedna soupiska přísluší krejčímu Konrádu Donátovi in: MZA, E17, sign. O 23, fol. 63.

111

5. Knihy v majetku konvršů

tyto knihy jsou v němčině a nikoliv v latině, jelikož konvrši postrádali klasické vzdělání.

Většinu z nalezených knih používal brněnský bratr arcularius Matouš Veselý, který si knihy značil razítkem F. M. W. (Frater Matthaeus Wessely). Mezi nimi jsou převážně devoční publikace, kupříkladu Následování Krista od Tomáše Kempenského, Úvod do zbožného života od Františka Saleského, kterou Veselému daroval brněnský převor a významný kazatel Cyril Riga (Obr. 5.1).7 Dále Křesťanské mravní učení od celestýnky Františky Eleonory Šporkové či Předchůdce věčnosti aneb Posel smrti seslaný zdravým, nemocným a umírajícím mužům jezuity Jeremiase Drexela. Dalšími knihou je lékopis bez titulní strany (snad jde o vydání Medicus Legalis Konráda Behrense či podobnou knihu) s několika stranami vlastnoručních poznámek různých léčebných postupů. Nejzajímavějšími knihami bratra Veselého jsou dvě knihy, které mu byly dány do užívání v listopadu 1745, nejspíše v souvislosti se vstupem do řádu. První z nich je všeobecná příručka pro malíře od Johanna Melchiora Crökera Der wohl anführende Mahler, welcher curiöse Liebhaber lehret, wie man sich zur Mahlerey zubereiten..., která obsahuje návody jak provádět malbu, fresku, jak míchat barvy, jak štafírovat, pozlacovat, čím lakovat, jak štukovat a vytvářet mramorování, jak vyřezávat figury a tak dále.

Další knihou je druhý díl všeobecné řemeslné příručky Der Curieusen Kunst- und Werck-Schule z roku 1696, který je zaměřen na podobné techniky, tedy povrchovou úpravu, štafírování, mramoráž atp. Do této knihy si Veselý vepsal různé ingredience a patrně i jeden konkrétní recept (Obr. 5.2), soudě podle uvedeného množství. Na předsádce to jsou pryskyřice kalafuna a síra. Obě mohl používat v řadě receptů, k výrobě pigmentů (např. Aurum Musicum – žlutý sulfid cíničitý, vermilion a jiné) nebo k lepení kamene.8 Dále jsou zde uvedena množství surovin: 12 lotů pryskyřice (či přímo kalafuny), 1 a půl lotu žlutého vosku (včelího), půl lotu tekuté pryskyřice mastix a 2 hrsti mramorové

7Za zmínku stojí, že Cyril byl synem truhláře a sochaře Antonína Rigy. K jeho životu viz ZOUHAR, Jakub. Cyril Riga OP (1689–1758): zapomenutý brněnský kazatel. Brno v minulosti a dnes. 2016, roč. 29, s. 137–156. 8KAFKA, Leopold. Všeobecně užitečný Stavitelský rádce při všech rozpočtech prací a potřeb stavebních. Bellmann, 1879, s. 263

112

5. Knihy v majetku konvršů

moučky. Směs tohoto typu se používala jako tmel či lepidlo na kámen.9 Obdobnou recepturu uvádí Filippo Baldinucci jako bílý štuk na lepení mramoru (Stucco bianco da agguagliare).10 Dalšími ingrediencemi, které si Veselý poznamenal jsou terpentýn, cinabarit, nějaký druh běloby a další neidentifikovanou věc. Z obou knih je patrné zaměření prací Matouše Veselého především na povrchové úpravy, štafírování, zlacení, a případně také montáž ozdob či soch.

Dalším z brněnských bratrů zmíněných v proveniencích je sochař Dominik Kirchner, po němž se v Moravské galerii dochovalo velké vydání Bible v němčině Sacra Biblia, Das ist: Die gantze Heilige Schrifft Alten und Neuen Testaments z roku 1734. Z části fondu brněnského fondu uchovaném v rajhradské knihovně nebyl žádný umělecky založený konvrš nalezen, nachází se v něm pouze pětisvazkové dílo Horti Plantationum Irrigatio Catechetico-Moralis od Cyrila Rigy, jenž používal konvrš pekař Dominik Meister (1705–1767).11

V případě bratří znojemského konventu se dochovaly knihy po truhláři Alvaru Voříškovi a sochaři Klaudiu Heinzovi. Jde opět o devoční knihy, Voříšek měl v užívání modlitební knihu Der Heilige Fünffzehner, kterou roku 1754 daroval Klaudiu Heinzovi na věčnou památku, tedy při jeho vstupu do kláštera, což svědčí také o vzájemných osobních vazbách mezi těmito dvěma konvrši. V ní je rukopisná poznámka o konání 15denní pobožnosti sv. Dominika a nejspíše nějaká píseň. Po Klaudiovi se dochovaly další devoční knihy, a to vysvětlení sedmi Davidových žalmů Kurz- und gute Erklärung Der Sieben Bußpsalmen Davids, Kompletní katechismus od Sebastiana Schmida, oslavný tisk Mons

9WEIL, Phoebe Dent. Contributions toward a History of Sculpture Techniques: I. Orfeo Boselli on the Restoration of Antique Sculpture. Studies in Conservation. 1967, roč. 12, č. 3, s. 81–101. Dostupné z doi: 10.1179/sic.1967.010 10BALDINUCCI, Filippo. Vocabolario Toscano dell’ Arte del Disegno. Firenze, 1681, s. 159: Stucco bianco da agguagliare – uno stucco col quale si riturano i conuenenti o commettiture delle statue rotte. E’una mestura di mastico da denti, masticato e fuso al fuoco con cera bianca, e polvere di marmo sottile. 11Fond je aktuálně zpracováván a dosavadní zjištění byla prezentována na konferenci: PAVELKOVÁ, Jindra. Knihy zrušeného kláštera dominikánů v Brně v rajhradské klášterní knihovně. In: Želiv 5.–7. 10. 2021, Monasteria abolita. Osudy klášterních statků od 2. poloviny 18. do 2. poloviny 20. století. [N.d.]. Ukázky proveniencí jsou dostupné na webu https://ecclesia.mapy.mzk.cz/instituce/4. V soupise knih brněnského konventu, který je dochován v archivu VKOL další knihy o řemesle a umění nejsou zastoupeny.

113

5. Knihy v majetku konvršů

Praemonstratus Oder Vorgewiesener Berg nebo vydání Nového zákona z poloviny 16. století, které vlastnil olomoucký sochař Tobiáš Schütz. Ke Klaudiovi se tento tisk dostal nejspíše po sňatku roku 1726 s Marií Terezií, vdovou po Schützovi.12

Obrázek 5.1: Kniha od Františka Saleského

12ZÁPALKOVÁ, Helena. Jiří Antonín Heinz 1698–1759. Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc, 2011. isbn 978-80-87149-52-2, s. 12.

114

5. Knihy v majetku konvršů

Obrázek 5.2: Knihy Kunst- und Werck-Schule a Der Heilige Fünffzehner

115

Závěr

Sestavením všech informací nalezených v účetních knihách, nekrolozích, denících převorů a jejich porovnáním s deníky provinciála společně s dalšími knihami zaznamenávajícími přesuny bratří, bylo možné do různé míry zmapovat jednotlivé umělecky činné konvrše a zároveň s nimi spojit i některá výtvarná díla. Díky tomu většinou známe jejich biografické údaje, dobu vstupu do řádu a především jejich pohyb mezi konventy. Ukázalo se však, že mnohé prameny jsou nekonkrétní a informace o povolání konvršů neuvádí. Bylo tedy nutné vycházet z jednotlivých pramenných zmínek a později vydávaných katalogů členů jednotlivých konventů. Díky tomu byli identifikováni i blíže neznámí konvrši Wolfgang Köpferle a Akvin Toritsch, kteří se v 17. století mohli podílet na návrzích oltářů či stavbě konventních budov. Mnoho dalších umělecky činných laických bratrů zůstává ovšem neodhaleno, a je otázkou, zda vzhledem k mezerovitosti pramenů i údajů v nich, vůbec existuje způsob, jak o jejich činnosti zjistit více.

Zda tito řemeslníci, přicházející do konventů i ze vzdálených míst, pocházeli z řemeslně založených rodin, nebylo bohužel, vzhledem k charakteru pramenů, možné doložit. Jako syn městského sochaře byl na základě matrik zjištěn pouze konvrš Gabriel Waitzmann. Ukázalo se také, na základě řádových pravidel a prostudovaných pramenů, že členové jedné provincie běžně nepřekračovali její hranice. Pokud to ale bylo potřeba, jezdili třeba pro materiál nebo přemisťovali suroviny mezi konventy. Konvrši se tedy nepohybovali podobně libovolně jako světští umělci. Výjimkou potvrzující pravidlo byl sochař Dominik Kirchner, jehož příchod z jiné provincie musel povolit dokonce generál řádu.

Z provedených dílčích studií nicméně vyplývá, že se některé konventy v průběhu 18. století výrazně osamostatnily a začaly místo městských řemeslníků využívat spíše „domácích“ laických bratrů. Souviselo s tím také budování větších dílen, které dokázaly pojmout jejich větší počet a uspokojily potřeby konventu. Míra samostatnosti však byla závislá na počtu konvršů, a ti se pravděpodobně rekrutovali častěji z řad umělců již dříve spolupracujících s řádem. Zda dělali dominikáni nábor adeptů, podobným způsobem jako jezuité, není jasné. S ohledem na celkově menší počet uměleckořemeslně činných konvršů byli tito

116

5. Knihy v majetku konvršů

bratři spíše posíláni tam, kde to bylo potřeba. Svou roli přitom hrály i jejich schopnosti. Ne každý označovaný jako truhlář (arcularius), musel nutně pracovat výhradně se dřevem. Například Matouš Veselý sice ke sklonku života mohl realizovat i řezbářské úkoly, soudě podle jeho knih a práce, která mu byla placena, se však věnoval spíše polychromii, zlacení a tvorbě umělého mramoru. Podobné zaměření měl i Rajmund Mayer, ten však pracoval také jako malíř a kovář. Naopak, v případě truhláře Alvara Voříška se ukázaly jeho všestranné schopnosti truhláře, mramoráře a také kreslíře, který ve svém domovském klášteře obstaral realizaci téměř všech kaplí a vymyslel konečnou podobu kostelních věží. Své schopnosti ukázal dokonce i při návrhu dvou bočních oltářů brněnského konventu. Podobné schopnosti měl nejspíše také již zmíněný sochař Dominik Kirchner, podle jehož návrhu byla vystavěna kaple s oltářem sv. Vincence Ferrerského ve znojemském klášterním kostele. Z několika dochovaných knih bylo rovněž možné vyčíst jaké konkrétní technologie mohli konvrši používat a z přípisů uvnitř vycítit přátelský vztah, kteří tito bratři vůči sobě chovali.

Cílem provedeného výzkumu bylo postihnout dynamiku a charakter výzdoby jednotlivých moravských dominikánských konventů s ohledem na činnost umělecky aktivních laických bratří. Výsledná práce výrazně doplňuje stávající stav bádání a poukazuje na dosud anonymní a neznámou stránku barokní výtvarné produkce v prostředí církevních řádů.

117

Prameny

Rukopisné prameny

Knihovna Královské kanonie premonstrátů (KKKP)

• sign. DF.V.8 – Česká příručka pro dominikánské konvrše (18. století)

Landesarchiv Nordrhein-Westfalen. Abteilung Westfalen (NRW – AW)

• Karten A

– č. 6723 – Dortmund ehem. Dominikanerkloster Grundriß (1810)

Moravský zemský archiv, Brno (MZA)

• B2 – Gubernium - církevní oddělení

– k. 91, sign. K 20/32a – Rušení klášterů – Dominikáni Bosonohy, Jihlava, Brno (1783–1785) – k. 92, sign. K 20/32a – Rušení klášterů – Dominikáni Bosonohy, Jihlava, Brno (1783–1785) – k. 176, sign. R4/41, inv. č. 1826 – Účetní výtky – Děkanství

Jaroměřice n. R. (1784–1785)

• B15 – Moravské místodržitelství – církevní oddělení

– k. 755, sign. 9/2-Z 20 – Znojmo, sv. Kříž (1786–1875)

• B16 – Moravské místodržitelství - účtárna

– kniha č. 405 – Děkanská matrika – Olomoucká diecéze,

Olomoucký děkanát (1804–1808)

• D22 – Sbírka map a plánů – mapa č. 35 – Plány dominikánského kláštera a kostela v Brně, plán přilehlé hradby (1792)

118

5. Knihy v majetku konvršů

– mapa č. 469 – Plány dominikánského kláštera a kostela sv. Michala v Brně (1792) – mapa č. 485 – Plán dominikánského kostela sv. Michala v Brně (1793)

• E16 – Dominikáni Uherský Brod

– k. 1, kniha č. 2, sign. 4 – Nomine assignatorum Fratru[m] ad hunc Conventum Beatae Mariae Virgin[is] in Coelos Assumptae, 1695; Filii Conventus B[ea]tae Virginis Mariae in Coelos Assumptae H[unno]Brodae, 1695 (1695–1746) – k. 1, kniha č. 3, sign. 3 – Liber annotationis filiorum Conventus qui suo ordine ponuntur ab initio, Secundo assignationis

Fratrum qui scribuntur circa medium, Tertio mortis fratrum qui inveniuntur ad finem libri (1749–1945) – k. 1, sign. 9, kniha č. 4 – Nomina et Cognomina defunctorum

Fratrum & Sororum Ordinis Praedi[catoru]m Provinciae Bohemiae ab anno 1700 (1700–1918) – k. 5, kniha č. 17, sign. 5 – Kniha vydání (1757-1778) – k. 21, kniha č. 111a, sign. A 284 – Conscriptus pro instructione

Fr[atr]um Novitiorum simplicu[m] 1752 et per quinquen[n]iu[m] practicatus – k. 33, sign. G 1 – Opravy kostela ∗ č. 12 – Smlouva s Josefem Winterhalderem o stavbě dvou postranních oltářů sv. Vincence a Marie Pomocnice (30. dubna 1747) ∗ č. 13 – Smlouva s Josefem Winterhalderem o stavbě dvou postranních oltářů sv. Anny a Marie Bolestné (10. prosince 1747) ∗ č. 14 – Smlouva s Josefem Winterhalderem o stavbu Křížového oltáře v konventním kostele (25. května 1754) ∗ č. 16 - Smlouva s Benediktem Telčíkem na výzdobu dvou oltářů sv. Dominika a Barbory v konventním kostele (2. září 1776)

119

5. Knihy v majetku konvršů

∗ č. 17 – Smlouva s Benediktem Telčíkem na výzdobu oltáře Nanebevzetí Panny Marie v konventním kostele (8. srpna 1779)

• E17 – Dominikáni Znojmo

– k. 11, sign. II C 5, kniha č. 116 – Kniha výdajů (1667–1673) – k. 12, sign. II C 6, kniha č. 117 – Kniha výdajů (1673–1681) – k. 12, sign. II C 7, kniha č. 118 – Kniha výdajů (1681–1690) – k. 13, sign. II C 9, kniha č. 120 – Kniha výdajů (1702–1709) – k. 13, sign. II C 10, kniha č. 121 – Kniha výdajů (1710–1715) – k. 14, sign. II C 11, kniha č. 122 – Kniha výdajů (1716–1724) – k. 14, sign. II C 12, kniha č. 123 – Kniha výdajů (1725–1740) – k. 15, sign. II C 12a, kniha č. 124 – Kniha výdajů (1725–1740) – k. 15, sign. II C 14, kniha č. 125 - Kniha výdajů (1752-1762) – k. 16, sign. II C 15, kniha č. 126 - Kniha výdajů (1763-1781) – k. 35, sign. II E 12a, kniha č. 159 – Kvitace na příjmy a vydání (1699–1734) – k. 54, sign. G 27, 29 - Cese sochaře Antonína Haintze (1753) – k. 57, sign. II M 3, kniha č. 233 - Liber Consiliorum Conventus

S. Crucis Znoymensis inceptus A[nno] 1719; Nomina fratrum assignatorum ad Conventum S. Crucis Znoymensem Anno 1719 (1719-1758) – k. 57, sign. II M 4, kniha č. 234 – Miscellania, Seu diversae Copiae Maiestalium sive Privilegiorum Sacri ordini Praedicatorum, et eiusdem Provinciae Bohemiae... (17. století) – k. 57, sign. II M 5, kniha č. 235 – Manuale Prioris Convent[us]

Sanctae Crucis Znoymensis Ab Anno 1726 inchoatum (1726–1756) – k. 58, sign. II N 3, kniha č. 239 – Expositae item Notabilia

Archi=Confraternitatis SS. Rosarii Circa Eiusdem Factas Renovationes Znoymae ad Sanctam Crucem 1700 (1700–1731)

120

5. Knihy v majetku konvršů

– k. 58, sign. II N 4, kniha č. 240 – Recepta Archi=Confraternitatis SS. Rosarii Znoymae ad Sanctam Crucem A[nno] 1732 (1732–1779) – E17, karton 59, sign. II N 2, kniha č. 238 – Deutsch Buch der hochlöblichen E[r]tz=Bruderschafft deß Heÿl[igen] Rossenkrantzes de Anno 1688 In der koniglichen Stadt Znaÿmb (1688–1759) – k. 61, sign. A 7 h, inv. č. 259 – Úprava kostelních věží (1702, 1769) – k. 61, sign. A 7 i, inv. č. 260 – Pokrytí dvou nových věží (1770) – k. 70, sign. F 66 – Stavba a opravy hlavního oltáře (1809–1855) – k. 71, sign. G 25, inv. č. 882 – Cese 75 zl. sochaře Antonína

Haintze (1750–1754) – k. 80, sign. O 7, inv. č. 1180 – Smlouvy s umělci a řemeslníky (1629–1733) – k. 80, sign. O 23, inv. č. 1207 – Seznamy oděvů a knih mnichů ([1716]–1783) – k. 80, sign. O 30, inv č. 1214 – Inventář kostela u sv. Kříže (1784) – k. 87, sign. S 1, inv. č. 1344 – Stav kláštera, výkazy jmění, mnichů (1670–1775), dějiny kláštera (1222–1716), dluhy kláštera (1732), stav kláštera (1776–1809) – k. 87, sign. S 11, inv. č. 1360 – Historie konventu (1400–1732) – k. 88, sign. S 17, inv. č. 1368 – Příspěvky k dějinám konventu (1222–1737) – k. 89, sign. V 2, inv. č. 1394 – Smlouva se sochařem Matyášem Kovandou na stavbu oltářů sv. Františka a sv. Dominika (březen 1744) – k. 89, sign. V 12, inv. č. 1405 – Plány k přestavbě konventu, plány dvora, kostela sv. Michala v Olomouci – k. 89, sign. V 26, inv. č. 1420 – Pět kreseb a plánů – k. 91, sign. Y 9, inv. č. 1498 – Pamětní spis ve věži (1697),

Oprava věže kostela (1712)

121

5. Knihy v majetku konvršů

– k. 91, sign. Z 2e5, inv. č. 1516 - Generální opat Antonín

Bremond povoluje Klaudiovi Hatnitzovi (Heintzovi) z dominikánského kláštera ve Znojmě složit profesní zkoušku (10. srpna 1754) – k. 91, sign. Z 2e9, inv. č. 1520 – Řád pro noviciát dominikánského řádu (1773) – k. 97, sign. 6 2a, inv. č. 1717 – Nomina Fratrum defunctorum in Provinciae Boemiae, qua ab annis praecedentibus conquiri poserant (1515–1734) – k. 97, sign. 6 2b, inv. č. 1718 – Nomina Fratrum Defunctorum

In Conventu S. Michaelis Arch=Angeli Olomucensi Ordinis

Praedicatorum (1625–1734) – k. 97, sign. 6/1, inv. č 1716 – Úmrtní oznámení mnichů (1703-1792) – k. 227, inv. č. 2534 – Různé fotografie, obrazy a rytiny

• E25 – Jesuité v Brně

– k. 16, sign. 71CCC, inv. č. 1009 – Město Brno protestuje proti truhlářskému tovaryši, který pracuje u jesuitů bez povolení cechu (1752)

• G1 – Bočkova sbírka

– k. 65, sign. 12268 – Sochaři ∗ sign. 12268/6 – Johann Georg Haintz ∗ sign. 12268/11 – Johann Georg Lehner

• G10 – Sbírka rukopisů Moravského zemského archivu

– kniha č. 452 – Memoriale Fratrum & Sororum in D[omi]no defunctorum Scribe Beati mortui qui in D[omi]no moriuntur

• G11 – Sbírka rukopisů Františkova muzea Brno

– sign. 207 – Sbírka materiálu ke zrušení a likvidaci dominikánského kláštera u sv. Michala v Brně

122

• G12 – Cerroniho sbírka 5. Knihy v majetku konvršů

– II. kniha č. 127 – Archivii Conventus S. Michaelis Arch:angeli

Ordinis Praedicatorum Brunae Copiae fideliter ex Originalibus descriptae [...] Anno Domini MDCC (1700–1726) – II. kniha č. 166 – Nomina Defunctorum Fratrum et Sororum

Ord[o] Praedicat[orum] Provinciae Bohemiae Ab Anno M.D.C.C

• E67 – Sbírka matrik

– inv. č. 170 – Matrika N Boskovice (1721–1750) – inv. č. 6648 – Matrika NOZ Krasonice (1657–1751) – inv. č. 16941 – Matrika NOZ Brno – sv. Petr a Pavel (1708–1746) – inv. č. 15049 – Matrika Z Znojmo – sv. Mikuláš (1673–1725)

• Neznámý fond (původně MZK fond Křižovníci Znojmo, dnes

MZA)

– stará sign. II F 2 – Liber Primus Contanens Originem Convent[um] Znoymensis S. Crucis Fratrum Sac. Ord. Praed[icatoru]m... (1704)

Moravská zemská knihovna, Brno (MZK)

• ZD – Dominikáni Znojmo

– sign. ZD-8, 18.IV.4 – Nomina defunctorum Fratrum et Sororum Ordinis Praedicatorum ex Boemia-Moravia et Silesia sub

Prioratu P.F. Antonini Schipp congesta. Anno 1831 – sign. ZD-9, 18.II.27. - Sprawa Dobrowolneho sebe Bohu obietowanj skrze wstaupeni [w] Staw Ržeholnj Ržadu Swateho

Dominika – sign. ZD. 5.VII.28 – Processionale Iuxta Ritum Sacri Ordinis

Fratrum Praedicatorum Ad Usum Fratris Iacobi Schantl. Filÿ

Conventus Pragensis S. Aegedÿ (1763)

123

5. Knihy v majetku konvršů

Národní archiv, Praha (NAP)

• ČG-EJ – České gubernium – Exjesuitica

– k. 115, inv. č. 824, sign. M1, 106 – Předání truhlářské dílny v královéhradecké koleji vojenskému velitelství (1775–1776)

• ŘD – Řád dominikánů

– k. 4, inv. č. 9 - Konventní záležitosti, inventáře – kniha č. 2 – Catalogus Fratrum et Sororum Sacri Ordinis Praedicatorum In Domino Pie Defunctorum ab Anno MDCC (1700–1768) – kniha č. 3 – Nomina Fratrum et Sororum Ordinis Praedicatorum

Ab Anno Jubilaeo 1701 Provinciae Bohemiae pie in Domino defunctorum (1700–1895) – kniha č. 8 – Liber Provinciae Inchoatus A[nno] MDCLIII (1653–1670) – kniha č. 9 – Liber Provinciae Bohemiae Fratrum Ordinis Praedicatorum (1670–1693) – kniha č. 10 – Liber Provinciae Böemiae Ord[ini]s Praed[icatoru]m (1693–1721) – kniha č. 13 – Liber Provinciae Böemiae Ordinis Praedicatorum (1721–1738) – kniha č. 151 – Nomina et Cognomina Amantissimorum Fratrum et Sororum Ordinis Nostri qui potissimum ab Anno 1720 in Dno in hac Provincia obierunt

Vědecká knihovna v Olomouci – archiv (Archiv VKOL)

• Seznamy zrušených klášterních knihoven

– an Alois Hanke. Nro V. Bibliothek der aufgehobenen P. P. dominikaner zu Brünn (1786)

124

5. Knihy v majetku konvršů

Státní okresní archiv Znojmo (SOkA Znojmo)

• 1010 – Cech stolařů Znojmo – kniha č. 1 – Cechovní kniha (1649–1859)

Státní okresní archiv Cheb (SOkA Cheb)

• Obecní kroniky (Cheb) – inv. č. 1046 – Universal=Chronik der Stadt Eger und des Egerlandes [...] von Vincenz Prökl (1835)

Státní oblastní archiv Litoměřice (SOA Litoměřice)

• sign. L66/10, inv. č. 3453 – Matrika NOZ Kadaň (1736–1757)

Tiroler Landesarchiv, Innsbruck (TLA)

• Karten und Pläne

– č. 473-1+3 – Dominikanerkloster Bozen (konec 18. století)

Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc (ZAO – OL)

• Dominikáni Olomouc

– inv. č. 24 – Libellus supprioris pro conventu Olomuceno S. Michaelis fratrum Ordinis praedicatorum ab anno Domini 1761 (1761–1784) – inv. č. 25 – Liber Consiliorum Conventus Sancti Michaelis Archangeli Ord. Praedicatorum Olomucii (1711–1847) – inv. č. 35 – Nomina et cognomina defunctorum Patrum et Fratrum

Ordinis Praedicatorum (1700–1877) – inv. č. 145 – Kniha výdajů konventu (1722–1732) – inv. č. 146 – Kniha výdajů konventu (1733–1746)

Zemský archiv Opava (ZAO)

• inv. č. 5819 – Matrika NO Budišov nad Budišovkou (1670–1755)

125

5. Knihy v majetku konvršů

Staré tisky

Knihovna Benediktinského opatství Rajhrad (KBOR)

• sign. X. a. 16. – Catalogus Provinciae Bohemiae Sacri Ordinis Praedicatorum, 1781

• sign. X. a. 1. – Catalogus Alphabeticus Fratrum Ordinis Praedicatorum Provinciae Bohemiae, 1746

Moravská zemská knihovna, Brno

• ZD – Dominikáni Znojmo

– sign. ZD-13.XI-2.13 – Series, seu Ordo Conventuum Sacri Ordinis Praedicatorum Provinciae Bohemiae, 1761 – sign. ZD-18.II.24 – Acta Capituli Provincialis, 1668–1765

• sign. ST3-0632.647,1738 – Nomina & Cognomina Fratrum Ordinis

Praedicatorum Provinciae Bohemiae [...] Pro Anno 1738

• sign. ST3-0632.647,1738 – Nomina & Cognomina Fratrum Ordinis

Praedicatorum Provinciae Bohemiae [...] Pro Anno 1752

Vědecká knihovna v Olomouci (VKOL)

• sign. 36.140 – Series & Ordo Conventuum Provinciae Boemiae [...]

Pro Decembris 1755

• sign. 994.347 – Acta Capituli Provincialis Sacri Ordinis Praedicatorum. In Conventus S. Aegidii Abbatis Vetero-Pragae Celebrati, & Inchoati Die 21. April. A. 1736

Národní knihovna v Praze (NKP)

• sign. 21 K 132/1766 – Catalogus Conventuum Sacri Ordinis Praedicatorum Provinciae Bohemiae [...] Pro Anno Domini M.DCC.LXVI.

• sign. 21 K 132/1769 – Catalogus Provinciae Bohemiae Sacri Ordinis

Praedicatorum [...] Pro Anno MDCCLXXIX.

126

5. Knihy v majetku konvršů

• sign. 21 K 132/1782 – Catalogus Provinciae Bohemiae Sacri Ordinis

Praedicatorum [...] Pro Anno MDCCLXXXII.

Knihovna Královské kanonie premonstrátů (KKKP)

• sign. HK VIII 8/2 – Series et Ordo Conventuum Provinciae Bohemiae

Sacri Ordinis Praedicatorum [...] pro anno 1758

127

Bibliografie

1. ARIJČUK, Petr. Dominikáni a hrabě Kuefstein: k zakázkám malíře Karla Josefa Aigena na Moravě. Opuscula historiae artium. 2008, roč. F52, s. 89–110. 2. BALDINUCCI, Filippo. Vocabolario Toscano dell’ Arte del Disegno.

Firenze, 1681. 3. BAŘINKOVÁ, Martina. Oltářní obraz Panny Marie Čenstochovské v Uherském Brodě. 2012. Bakalářská diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého. 4. BLÁHOVÁ, Zdeňka; BLÁHA, Josef. Bývalý konvent dominikánů s kostelem sv. Michala. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Ed. FOLTÝN, Dušan. Praha: Libri, 2005, s. 468–473. isbn 80-727-7026-8. 5. BLAŽÍČEK, Oldřich J.; PREISS, Pavel J. M. Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném. Olomouc: Krystal, 1948. 6. BOHR, Michael. Sakralmöbel aus Österreich: Von Tischlern und ihren Arbeiten im Zeitalter des Absolutismus. Wien: Böhlau, 2017. isbn 978-3-205-20512-8. 7. BOHR, Michael. Sakralmöbel aus Österreich: Von Tischlern und ihren Arbeiten im Zeitalter des Absolutismus. Wien: Böhlau, 2021. isbn 978-3-205-21246-1. 8. BRANIŠ, Josef. Svatá Koruna, bývalý klášter cistercienský. Praha:

Společ. přátel starož. čes., 1907. 9. BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Libri, 2000. isbn 80-7277-015-2. 10. CANNON, Joanna. Religious Poverty, Visual Riches: Art in the

Dominican Churches of Central Italy in the Thirteenth and Fourteenth

Centuries. New Haven: Yale University Press, 2013. 11. CLOCHE, Antonini. Regula Sancti Augustini et Constitutiones

Ordinis Praedicatorum. 1690. 12. Constitutiones Fratrum Ordinis Praedicatorum. Parisiis: Apud Poussielgue Fratres, 1872.

128

BIBLIOGRAFIE

13. ČERNUŠÁK, Tomáš; POJSL, Miloslav. Olomouc: Klášter dominikánů a kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad se sídlem na Velehradě, 2005. isbn 80-861-5713-X. 14. ČERNUŠÁK, Tomáš; SEDLÁK, Tomáš (ed.). Dominikáni v Jihlavě v proměnách staletí. Jihlava: Evropský dům Jihlava, 2012. isbn 97880-260-3314-1. 15. Česká kaple v kostele u sv. Kříže. Zpravodaj znojemských farností. 2015, č. 2, s. 12. 16. DOKOUPIL, Vladislav. Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno: Musejní spolek, 1972. 17. DOLEJŠÍ Kateřina; Mlčák, Leoš. Olomoucký barokní malíř Dominik Mayer (1653–1715). Zprávy Vlastivědného muzea v Olmouci. 2009, č. 298, s. 3–16. 18. Dominikánský klášter sv. Kříže ve Znojmě: 750 let dominikánského kláštera ve Znojmě. Znojmo: Konvent dominikánů ve Znojmě, 1993. 19. DŘÍMAL, Jaroslav. Zemský dům v Brně. Brno: ÚNV Zemského hlavního města Brna, 1947. 20. FIALA, Jiří. Univerzita v Olomouci (1573-2013). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. isbn 978-80-244-3363-9. 21. FILIPOVÁ, Milena; KIRKOSOVÁ, Lenka. Klášterní kostel v Šumperku. Pavel Ševčík, 2016. isbn 978-80-86438-65-8. 22. FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie moravských a slezských klášterů.

Praha: Libri, 2005. isbn 80-727-7026-8. 23. GRŮZA, Antonín. Barokizace kostela sv. Václava v Opavě. Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě. 2006, s. 18–36. 24. HALUSA, Tezelin. Der Prediger- oder Dominikanerorden: Bilder aus seinem Werden und Wirken. Graz: Styria, 1925. 25. HANSOVÁ, Jarmila. Vybavení pokojů zlatokorunských cisterciáků v době rušení jejich kláštera v letech 1785–1786. In: Klášter

Zlatá Koruna: Dějiny – Památky – Lidé. Ed. GAŽI, Martin. České

Budějovice: NPÚ, ÚOP v Českých Budějovicích, 2007, s. 475–512. isbn 978-80-85033-09-0.

129