3.34 Znojmo, kostel sv. Kříže – Detaily varhan

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Obrázek 3.29: Znojmo, kostel sv. Kříže – Kaple sv. Petra Verronského

86

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Kaple sv. Jana Nepomuckého

Po odchodu Webera do Trnavy zaměstnal konvent na další výzdobu ve Znojmě čerstvě usazeného sochaře Jiřího Antonína Heinze.252 Jeho kontakt se znojemským konventem poprvé dokazuje postoupení jeho pohledávky na 75 zlatých z července 1750.253 Nicméně Kaplan uvádí zápis z knihy porad, která tvrdí že, „Klaudius Heinz, pravý umělec, zhotovil mnohé sochy a ornamenty na oltářích sv. Petra a sv. Jana Nepomuckého, jakož i veškerou výzdobu varhan, a pracuje nyní na oltáři sv. Barbory.“254 Dnes tento citát již není jak ověřit, jelikož Kaplanovo konkrétní tvrzení vychází ze ztraceného pramene.255 Heinz tedy svou práci v kostele započal v kapli v kapli sv. Petra. Podle Miloše Stehlíka provedl Heinz v kapli sv. Petra výzdobu v nástavci retabula a Weber zhotovil boční sochy.256

Heinz dále pracoval na oltáři sv. Jana Nepomuckého (Obr. 3.30), pro kterou vyřezal sochy sv. Václava a Ludmily. Pokrytí umělým mramorem zastal opět Alvarus Voříšek a zlacení provedl již zmíněný Matouš Veselý. U této kaple to víme s jistotou, jelikož byl při restaurování roku 2013 objeven přípis, datovaný do roku 1753, se jmény všech tří autorů na zadní straně jedné z hlavic.257 Hlavní obraz se scénou sv. Jana Nepomuckého adorujícího krucifix, signovaný autorem, i spodní menší obraz se sv. Floriánem jsou opět dílem Johanna Lukase

252Pistorová 2010, s. 42. K jeho životě a dílu viz Zápalková 2011 a Stehlík 2013. 253Pistorová 2010, s. 42; MZA, E17, sign. G 25. 254Kaplan 1931, s. 70. 255Onou knihou byla nejspíše Libri Consiliorum Conventus anno 1759–1784, která je ještě v inventáři z roku 1952 uvedena ve fondu E17 (MZA) pod signaturou O 7. Dnes je tato kniha nezvěstná. 256Stehlík 2013, s. 184; STEHLÍK, Miloš. Barva a valér v sochařské tvorbě Jiřího Antonína Heinze. Památková péče na Moravě. 2014, č. 16, s. 69–75. 257Restaurování prováděl Jan Knorr a Kateřina Knorová společně s Martinem Zálešákem, avšak jejich restaurátorská zpráva nebyla na NPÚ ÚOP v Brně dohledána. Při restaurování vytvořil Zálešák za obrazem aktuální vedutu Znojma in: Česká kaple v kostele u sv. Kříže. Zpravodaj znojemských farností. 2015, č. 2, s. 12. Fotografie nápisu je otištěna in: KNORR, Jan; KNOROVÁ, Kateřina. Poznámky k restaurování Heinzových skulptur ve znojemském dominikánském kostele. Památková péče na Moravě. 2014, č. 16, s. 79–82. Nápis zní: 1753 / Hoc Altare Edificavit P. Franciscus Mareček / sub Prioratu P. Antoni Wais et P. Dominici Stais / Hae Sunt qui fuerunt ocupati / nempe F: Matheus Weselÿ de Aurator / F: Alvarus Woržischek Arcularius / A Georgius Hentz / et Dominus Giörgius Hentz Statuarius.

87

3. Umělecká výzdoba dominikánských klášterů

Krackera.258 Z účtů lze k této kapli vyčíst jen platbu kameníkovi za kámen a konventnímu truhláři, tedy Voříškovi, bylo placeno průběžně, přičemž konvent mu platil i třeba za nářadí z Vídně.259

Ještě před prací na této kapli se Heinzovi přihodila nešťastná událost, 10. února 1752 mu zemřela jeho manželka Jana Alžběta, se kterou se provdal v Olomouci rok po úmrtí své první ženy i dítěte.260 Druhé úmrtí ho nepochybně poznamenalo na psychice a snaha o vyrovnání se s osamělostí jej nejspíše přivedla k rozhodnutí vstoupit do řádu, pro který v poslední době pracoval.261 Heinz do rádu vstoupil v prosinci 1753, nejspíše po dokončení kaple sv. Jana a získal řeholní jméno Klaudius. Chvíli dokonce pracoval na vinici a kopal brázdy, buď je možné, že se pro něj v konventu nenašlo zrovna jiné zaměstnání, nebo mu konvent tuto práci zadal, aby si při práci na čerstvém vzduchu ulevil.262 Z několika pramenů totiž víme o Heinzově vznětlivé povaze a možných psychických problémech.263 Klaudius vytvořil v prosinci 1754 také kresbu mariánského oltáře, podle které pak bratři Josef (1700–1768) a Jan (1712–1787) Klauberové, oba vídeňští kreslíři a mědirytci, vytvořili tisk.264 Profesní zkoušku složil již po roce, k čemuž zaslal povolení generální opat Antonín Bremond z Říma.265 Den před složením slibu svěřil konventu prodej svého domu ve Znojmě a vybavení díly včetně knih si převezl do kláštera.266 Z knih se dochovala minimálně

258Pistorová 2010, s. 47, 49. 259MZA, E17, sign. II C 14, srpen 1753: Lapicidae p[ro] lapidibus emptis p[ro] sacello S. Joannis Nepomuceni 8 fl; září 1753: Arculario c[onve]ntus 1 fl 30 x; listopad 1753: Pro allatis instrumentis de vienna pro arcularia necessariis 51 x. 260Stehlík 2014, s. 42, 44. 261Stehlík 2013, s. 44. 262MZA, E17, sign. II C 14, prosinec 1753: Dimittentibus, et juvantibus vina statuariis deportare ad celare 5 fl 51 x; duben 1754: Vinicolae – fr[atr]is Claudiis 5 fl; květen 1754: fr[atr]is Claudii 2 fl, Eidem p[ro] scrobibus ibiu[m] factis 4 fl 52 x; listopad 1754: Solvi contributionem p[ro] vinea fris Claudii 27 x. 263Zápalková 2011; Stehlík 2013. 264MZA, E17, sign. II M 5, 18 prosince 1754: 18 decembris missa est delineatio nostrae Thaumaturgae facta per fratrem Claudium statuarium, Augustam Vindelicorum ad D[omi]nos Klauber fratres duos sculptores seu Iconographos insignes, qui secundum hanc, degantem effigiem paraverunt prae 13 fl. Tato rytina je dochována v Moravské galerii pod inv. č. SDR 2678. Srovnej se zmínkou o rytině podle oltáře Panny Marie v kapitole 3.0.6. 265Viz Claudius Heinz v příloze. 266Stehlík 2013, s. 44.

88