Byli jsme při tom

“History is not a story, it consists of stories. Everyone sees them differently. Each experiences them in their own way. This book offers the opportunity to look at that dynamic period through ten pairs of eyes, which had a better ability to see the right moments of the time.”

This book is a personal photographic reflection of the 1989 events through the eyes of the photographers, cameramen and students of journalism and other fields who mostly stood at the very beginning of their careers. They documented the first demonstrations in early 1989 and especially the dramatic November events. They also captured moments symbolizing the end of the totalitarian regime.

Reportage photographs were taken in euphoria from the life-changing events, with their authors motivated to capture at least some moments of fundamental social change. At the same time, the pictures give an authentic testimony of the authors themselves, their fervour and enthusiasm. Therefore, the photographic book of ten Czech TV news cameramen is opened by the foreword of one of their colleagues – Zdeněk Šámal, a fellow student, one of the main organizers of student “revolutionary journalism”, current Director of Czech TV News and Sports. The publication also contains a concise historical introduction and a summary of the Velvet Revolution events in Czechoslovak Television.

ISBN 978-80-7404-324-6

Autoři fotografií / Photographers: Martin Grošup, Vratislav Hůrka, Michal Hýbek, Evžen Janoušek, Petr Klíma, Pavel Krumphanzl, Pavel Otevřel, Miroslav Plocek, Lubomír Stiburek a Jiří Venclík

BYLI JSME PŘI TOM

Kniha je osobní, zejména fotografickou reflexí událostí roku 1989 očima tehdejších studentů žurnalistiky a dalších škol či fotografů a kameramanů, kteří většinou stáli teprve na počátku své profesní dráhy. Dokumentovali první demonstrace začátkem roku 1989 a zejména dramatické listopadové události. Zachytili i momenty symbolizující konec totalitního režimu. Reportážní fotografie nepořizovali v rámci školního či pracovního zadání, nýbrž z vlastní iniciativy, v euforii z převratných událostí té doby a s motivací zaznamenat alespoň určité momenty zásadní společenské změny. Přes sto sedmdesát fotografií tak zároveň vydává autentické svědectví o autorech samých, o jejich entuziasmu a zápalu pro věc. Fotografická kniha deseti kameramanů Zpravodajství ČT proto ani nemůže být uvedena jinak než předmluvou jednoho z jejich kolegů – studenta fakulty žurnalistiky patřícího mezi hlavní organizátory studentské „revoluční novinařiny“, stávajícího ředitele zpravodajství a sportu České televize Zdeňka Šámala. Publikace je vybavena stručným historickým exkurzem a kalendáriem sametové revoluce v Československé televizi.

WE WERE THERE

„Dějiny nejsou příběhem, ale skládají se z příběhů. Každý je vidí jinak, každý je jinak prožívá. Tato kniha nabízí možnost podívat se na tehdejší dynamickou dobu deseti páry očí, které měly lepší schopnost vidět ten správný okamžik tehdejšího času.“

BYLI JSME PŘI TOM

1989 očima kameramanů České televize

WE WERE THERE

1989 Through the Eyes of Czech Television Cameramen

Doporučená cena 369 Kč

000_obalka.indd 2

16.08.19 10:43

BYLI JSME PŘI TOM

1989 očima kameramanů České televize

WE WERE THERE

1989 Through the Eyes of Czech Television Cameramen

001-007_uvod.indd 1

13.08.19 15:42

6/

Předmluva

Právě otevíráte knihu, v níž se představí deset kameramanů Zpravodajství České televize. Jsou to pánové, kteří s kamerou na rameni u nás doma i v mnoha myslitelných i nemyslitelných koutech světa zaznamenávali a zaznamenávají, jak si vyšlapují dějiny i lidé. Procházeli válkami a divokou krajinou, politickými salony i demonstrujícími zástupy, natáčeli na zemi, pod zemí, ve vzduchu i na mořích, hledáčkem sledovali veličiny všeho druhu a mnoha oborů, ale také zdánlivě obyčejné příběhy, kterým se v novinařině říká „lidské“. Desítka těchto pánů by byla zajímavá už skrze jejich vlastní profesní příběhy, ale tady se představí v jiné roli a v jiném čase. Místo kamery používali fotoaparát a dělo se tak v době pro naši zemi historicky osudové – v listopadu roku 1989.

V oněch časech někteří z nich teprve zčerstva vykročili na životní dráhu zpravodajských profesionálů. Ti ostatní pak byli možná ještě spíše ve věku chlapců než dospělých mužů a zřejmě ani netušili, kam je budoucnost vlastně nasměruje. Ale nezaváhali a každý po svém zaznamenávali, jak se současnost stává historií. Procházeli tehdy mnoha místy československého Listopadu 89, kudy s nimi náhle a k překvapení většiny začala kvapnými kroky procházet do té doby malátná, beznadějná a šedivá realita. Teprve budoucnost měla těchto deset mužů spojit společnou profesí reportérů s kamerou, ale oni se jako reportéři promlouvající portrétováním okamžiků zachovali už tehdy.

Na sklonku roku 1989 se v této zemi fotografovalo opravdu hodně, ač se to samozřejmě nedá srovnávat s dnešní digitálně nesnesitelně lehkou dobou. Čistě technologicky bylo fotografování v té době velmi náročnou činností jen pro vážné zájemce. Obvyklých šestatřicet políček běžného černobílého kinofilmu – ten byl často z Německé demokratické republiky a ne úplně zadarmo – znamenalo nutnost šestatřicetkrát se bleskurychle zamyslet nebo prostě riskovat a následovat instinkt. A pak nezbývalo než se uvrtat na několik hodin v laboratoři, či dokonce v koupelně provizorně proměněné na temnou komoru. Občas něco nevyšlo, i to patřilo k věci. Nic pro povrchní zájemce o obor.

Některé listopadové snímky vstoupily do historie a říká se o nich, že jsou ikonické, většina ostatních chátrá v osobních archivech. Je to škoda, protože jak kdosi poznamenal, dějiny sice nejsou příběhem, ale skládají se z příběhů. Každý je vidí jinak, každý je prožívá jinak. Tato kniha nabízí možnost podívat se na onu dynamickou dobu deseti páry očí, které měly lepší schopnost vidět ten správný okamžik tehdejšího času. Pánové autoři nezapřeli reportérský talent a přístup a předkládaná podoba Listopadu 1989 má především reportérský punc. Jde o jedno z nejupřímnějších novinářských svědectví – o reportážní fotografie. Nad takovými snímky obvykle neroní krokodýlí slzy přešlechtění návštěvníci galerií a kritika u nich slovy za hranicemi lidského chápání netlumočí skrytý význam her světel, stínů či skryté záměry kompozic. Jsou to fotografie bezprostřední, upřímné a vypovídající. Viděné bývá výstižnější než napsané, a je tedy čas začít obracet stránky. Podívejte se, jak vidělo Listopad roku 1989 deset kameramanů Zpravodajství České televize. Můžete jim věřit: Oni byli při tom.

Zdeněk Šámal ředitel zpravodajství a sportu České televize

001-007_uvod.indd 6

13.08.19 15:43

VRATISLAV HŮRKA 1947

030-049_hurka.indd 30

16.08.19 9:47

Vratislav Hůrka

/31

„TAK JSME SE DOŽÍLI, TAK JSME SE PŘECE DOŽÍLI.“ “SO WE LIVED TO SEE THE DAY, SO WE LIVED TO SEE THE DAY AFTER ALL”.

030-049_hurka.indd 31

16.08.19 9:47

32/

Vratislav Hůrka

VRATISLAV O SOBĚ: Psal se konec roku 1989 a já jsem měl za sebou přes čtyřicet let života prožitého za socialismu.

V roce 1969 se mně, politicky nežádoucímu, podařilo v posledních ještě trochu svobodných měsících toho roku dostat na studium pražské FAMU. Další normalizační roky se mi pak „nenápadně“ povedlo FAMU vystudovat. Nepodařilo se mi však po absolutoriu uplatnit v oboru a byl jsem rád, když mě alespoň pod dohledem nechali pracovat na velkostroji povrchové šachty. Stal jsem se členem posádky tohoto velkorypadla a na své spolupracovníky z toho stroje rád vzpomínám. V době, kdy se mi konečně podařilo stát se fotografem propagačního oddělení Doly Nástup Tušimice, blížil se již konec socialismu.

První záchvěvy sametové revoluce jsem fotografoval na náměstí v Kadani, kam dorazili mimo jiné herci Josef Dvořák a Rudolf Pellar. Brzy potom jsem udělal reportážní portrét Václava Havla, když k nám znenadání přijel na šachtu. Přes odpor svého šéfa, hrdiny socialistické práce, jsem odjel fotografovat revoluční ulice Prahy. Po několika dnech vše vyvrcholilo na nádvoří Pražského hradu.

Byly to opojné dny, které mi připomínaly rok 1968, kdy jsem též fotografoval. V té ukrutné zimě konce roku 1989 jsme běhali ulicemi Prahy a hřálo nás vědomí pospolitosti a euforie svobody. Často si ve zvláštních chvílích vzpomínám na moji pracovitou a lidsky moudrou babičku, co by asi v té určité chvíli řekla. A já to vím. Řekla by: „Tak jsme se dožíli, tak jsme se přece dožíli.“ A tak, jak „jsme se dožíli“ svobody, tak i já jsem „se dožíl“ toho, že jsem mohl začít pracovat ve svém oboru jako kameraman zpravodajství České televize a s Václavem Havlem jsem se už nepotkával na šachtě, ale létal jsem s ním i při jeho zahraničních misích.

JIŘÍ VENCLÍK O VRATISLAVOVI: Vratislav Hůrka je bývalý kadaňák a pochází z fotografické rodiny (jeho tatínek Václav Hůrka vedl fotografický kroužek a byl aktivní v oblasti fotografie nejen Kadaňska). Vráťa byl opravdový revolucionář a díky práci pro Chartu 77 se stal bagristou s vysokoškolským vzděláním. Teprve po revoluci se profesionálně věnoval kameře a focení. Nejprve v mladoboleslavském videostudiu a od roku 1994 ve zpravodajství ČT. Když jsem se s Vráťou seznámil, měl už za sebou spoustu zahraničních cest a ještě spoustu před sebou. Točil v horkých oblastech na Blízkém východě, Albánii, Bosně, Kosovu, ale i v USA, Norsku, Izraeli... Focení je jeho vyrovnávací ventil. Často fotil i na cestách a snažil se zobrazit svět z té lepší stránky. Bodrý chlapík, co si s každým, kdo o to stál, rád povídal. Nejpoutavěji to uměl o ženách. Byl znalec. Často jsme jen tak filozofovali a klábosili. Rád stál za svým názorem.

Dnes si užívá zasloužený důchod, bydlí v Turnově – a co vím, tak se zase rád toulá s fotoaparátem přes rameno.

030-049_hurka.indd 32

16.08.19 9:47

Vratislav Hůrka

/33

VRATISLAV ABOUT HIMSELF: It was the end of 1989 and I had lived under socialism for more than forty years. Back in 1969, during the last few months of freedom I had managed to get admitted at Prague‘s Film Academy (FAMU), despite being “politically undesirable”, as it as it had been called back then. During the upcoming years of so-called normalization I would manage to finish my studies but I couldn’t find work in my field. That‘s why I was glad when they let me work, albeit under supervision, on a heavy equipment machinery in Tušimice open-pit mine. I became a member of the crew of a large bucket-wheel excavator and I have fond memories of my then co-workers. By the time I finally managed to become a photographer of the mine’s PR department, the end of socialism was approaching.

I photographed the first tremors of the Velvet Revolution on the square in a mining town of Kadaň where popular actors Josef Dvořák and Rudolf Pellar arrived to spread the news. Soon afterwards I made a reportage about Václav Havel when he visited our mines unexpectedly. Despite the resistance of my boss, a meritorious hero of socialistic work, I went to photograph the revolutionary streets of Prague. Those were intoxicating days that reminded me of the year 1968 when I had been also taking photographs a lot. In the harsh winter of late 1989, we cruised the streets of Prague, warmed by our awareness of togetherness and euphoria of freedom. In special moments of my life I often remember my hardworking and wise grandmother and imagine what would she say.

It’s simple. In her unique accent, she would say: “So we lived to see the day, so we lived to see the day after all”. And as we lived to see the day of freedom, I lived to see the day when I could start working in my field as a cameraman of the Czech TV. Also, I did not get to meet with Václav Havel in the mines anymore, instead I accompanied him as a journalist during his foreign visits.

JIŘÍ VENCLÍK ABOUT VRATISLAV: Vratislav Hůrka hails from the city of Kadaň and comes from a photographic family. His father Václav presided over a local photographic club and was an active photographer in the wider Kadaň region. Vratislav was a true revolutionary and, due to his work for Charter 77, he became an excavator operator with a university degree. Only after the revolution he finally devoted himself professionally to camera and photography. At first in a video studio in Mladá Boleslav and since 1994 in Czech TV news. When we became friends, he was already a seasoned traveler with many foreign trips under his belt and many more in front of him. He filmed in hazardous regions of the Middle East, Albania, Bosnia, Kosovo, but also in the US, Norway, Israel… Filming is is his way of relieving stress. He often took pictures on the go and tried to show the world from its brighter side. A jolly guy who liked to talk to everyone who was interested. He spoke most interestingly in particular about women. He seemed to be an expert in the field. We often just philosophized and chatted for hours. He stood firmly behind his opinions.

Today he enjoys a well-deserved retirement in Turnov – and as far as I know he still likes to wander with his camera over his shoulder.

030-049_hurka.indd 33

16.08.19 9:47

Vratislav Hůrka

/35

Média ještě nezvládala objektivně informovat, a tak za ně mluvila ručně psaná varování, výzvy a informace.

Jako veřejné platformy fungovaly i tramvaje a vozy metra.

Národní třída.

The media has not yet managed to inform objectively and was substituted by handwritten warnings, appeals and information. Trams and metro trains also served as public platforms. Národní třída.

Na Václavském náměstí vznikl spontánně lidský had.

Měl symbolizovat sepětí celého národa. Podobné lidské řetězy pak vznikaly i na jiných místech.

A human chain spontaneously formed on Wenceslas Square.

It symbolized the bond of the whole nation. Similar human chains then arose in other locations.

030-049_hurka.indd 35

16.08.19 9:47

Vratislav Hůrka

/41

Také populární lidé se rozjížděli do různých koutů republiky, aby informovali a vyzývali.

Herec Josef Dvořák tak působil například i v Kadani. Lidé tenkrát hodně dali na známé tváře.

Věřili jim, a když viděli, že i oni se přidali k revoluci, měli snadnější rozhodování.

Popular celebrities also went to different corners of the country to inform and appeal.

Actor Josef Dvořák visited also the city of Kadaň to that effect. People had a lot of confidence in familiar faces back then.

030-049_hurka.indd 41

16.08.19 9:47

PAVEL OTEVŘEL 1958

122-135_otevrel.indd 122

16.08.19 10:40

Pavel Otevřel

/123

DÁLKOVÉ STUDIUM FAMU BYLO PODMÍNĚNO VSTUPEM NEBO ČLENSTVÍM V KSČ. TENTO KROK JSEM ABSOLVOVAT NEHODLAL. I WANTED TO ATTEND A DISTANCE LEARNING PROGRAM AT FAMU IN PRAGUE. BUT THERE WAS ONE CONDITION – ONE HAD TO JOIN THE COMMUNIST PARTY.

122-135_otevrel.indd 123

16.08.19 10:41

132/

Pavel Otevřel

Vyškovské náměstí zaplněné lidmi při generální stávce.

Přestože město mělo pověst bašty komunismu díky přítomnosti armádní posádky a vojenských škol i coby rodné město Klementa Gottwalda, přestože se místní komunisté cítili hodně silní, lidé se už nebáli vyjádřit svůj názor.

Square in Vyškov crowded with people during a general strike. Although the city, hometown of the first Czechoslovak Communist President Klement Gottwald, had reputation of a bastion of communism thanks to the presence of army garrisons and military schools, and although the local communists felt very strong, people were not afraid to express their views anymore.

122-135_otevrel.indd 132

16.08.19 10:41

Pavel Otevřel

/135

Jedna z pozdějších manifestací OF ve Vyškově. V tu dobu byli všichni svorni. Lidské řetězy vznikaly na mnoha místech. Najednou se drželi za ruce lidé, kteří se sotva znali.

Měl to být symbol pevného přesvědčení a společného názoru.

One of the later demonstrations of the Civic Forum in Vyškov. At that time people were united. Human chains were formed in many places. Suddenly people who barely knew each other were holding hands. It was a symbol of firm conviction and common opinion.

122-135_otevrel.indd 135

16.08.19 10:41

EVŽEN JANOUŠEK 1961

068-097_janousek.indd 68

16.08.19 13:12

Evžen Janoušek

/69

ALE HLAVNĚ BYLA VŠUDE CÍTIT SVOBODA A MOHLI JSME CESTOVAT A KONEČNĚ SE NADECHNOUT. BUT ABOVE ALL THERE WAS FREEDOM IN THE AIR AND WE COULD TRAVEL FREELY AND FINALLY TAKE A BREATH.

068-097_janousek.indd 69

16.08.19 13:12

70/

Evžen Janoušek

EVŽEN O SOBĚ: Na podzim 1989 jsem měl za sebou ČVUT, studium fotografie na Pražské fotografické škole a vojnu u tankového praporu. Z prvního projektantského zaměstnání jsem po jednom měsíci utekl, když mi můj školitel, kariérní komunista, dal dobrou radu, jíž se sám řídil: „Když v práci nic neukradneš, tak okrádáš rodinu.“ Nastoupil jsem do podnikové propagace, kde jsem dělal vše kolem videa a fotografie.

V pátek 17. listopadu 1989 jsem se s batohem na zádech zúčastnil demonstrace na Albertově, s davem jsem pochodoval nejdřív na Vyšehrad a potom dolů na Výtoň. Tam nás v ulici Vyšehradská zastavil kordon příslušníků SNB. Trochu „poraženecky“ jsem si řekl, že se dál nedostanu a že demonstrace skončí jako ty všechny předešlé na Václavském náměstí – rozháněním vodními děly a slzným plynem. Nechtěl jsem riskovat, a navíc jsem měl na Kladně s kamarády domluvený o dost příjemnější program – sud piva. A tak jsem odjel. To mě sice zachránilo od výprasku na Národní třídě, ale také připravilo o indiánské jméno – „opravdový revolucionář“. Překvapilo mě, že moji kamarádi z Kladna vůbec netušili, co se v Praze odehrává.

Od pondělí jsem prožíval neuvěřitelnou každodenní euforii. Měl jsem pocit, že se děje něco výjimečného, co se už nikdy nebude opakovat a co se musí zaznamenat. Nechodil jsem vůbec do práce a jenom jsem běhal po demonstracích, natáčel na služební VHS kameru a fotil dění v ulicích. Večer se diskutovalo po hospodách, v noci jsem vyvolával doma filmy, dopoledne dělal fotky a odpoledne jsem byl zase v ulicích centra Prahy.

Bylo to opojné, padaly letité zákazy, padla komunistická vláda, Husák s Jakešem se vypařili, lidé se přestali bát, podepisovaly se různé petice. Praha byla polepená vtipnými, originálními plakáty, které většinou vyjadřovaly podporu OF. Z rádia byla najednou slyšet Kubišová s Krylem, mohli jsme vidět trezorové filmy. Ale hlavně byla všude cítit svoboda a mohli jsme cestovat a konečně se nadechnout.

Tenkrát jsem asi poprvé pochopil, co by mě bavilo dělat celý život. Zaznamenávat události kolem sebe. A to dělám v České televizi dodnes jako kameraman a pořád mě to baví.

JIŘÍ VENCLÍK O EVŽENOVI: Evžena Janouška jsem poprvé spatřil v roce 1994, kdy jsme se potkali na chodbě nejbolševičtějšího baráku v Praze – v Paláci kultury, kde v té době sídlila první porevoluční soukromá televize Premiéra TV. Byl to malý velký muž. Tedy vzrůstem malý, na první pohled, osobností velký, na druhý pohled.

Jeho manýra ve výrazných brýlových obroučkách mu zůstala dodnes. Už tenkrát to byl ryze systémový člověk, který měl rád řád a dohodnutá pravidla. Chvíli trvalo, než mě jejich partička pustila mezi sebe. Stalo se a dodnes máme mnoho společných kamarádů.

Po letech jsme se sešli v ČT. Měl za sebou zkušenosti válečného kameramana z Balkánu a Perského zálivu, točil přírodní i politické katastrofy v Číně, Turecku, Etiopii, Džibuti, Súdánu, JAR, Bhútánu, Thajsku, Malajsii, Nikaragui, Kostarice, USA, Kanadě, Japonsku, Mongolsku, na Srí Lance. Jeho největší láskou je – já tomu říkám – plánovaný adrenalin. Je speleolog-dokumentarista a tahá s sebou do podzemí foťáky, stativy a světla. Experimentuje a výsledkem jsou úžasné panoramatické fotky z podzemí celého světa. Dodnes aktivně fotí a vystavuje. A dodnes má rád domluvená pravidla.

068-097_janousek.indd 70

16.08.19 13:12

Evžen Janoušek

/71

EVŽEN ABOUT HIMSELF: In the autumn of 1989, I had a degree from the Czech Technical University in Prague, I had finished my studies at the Prague School of Photography, and I had completed compulsory military service at a tank battalion. I left my first designer job after one month when my trainer, a career communist, gave me a good advice to follow: „If you don‘t steal from work, you steal from your family.“ On Friday, November 17, 1989, I attended a demonstration at Albertov with a backpack on my back.

I marched with the crowd first to Vyšehrad and then down to Výtoň. In Vyšehradská Street a police cordon stopped us. I was convinced that I would not get any further and that the demonstration would end up like all of the previous ones on Wenceslas Square – with water cannons and tear gas. I did not want to risk, and moreover, I had a more pleasant program scheduled for that day – a keg of beer with my friends in a nearby town of Kladno. So I left. This saved me from beating on Národní třída, but it also deprived me of a revolutionary badge of honour. I was surprised that my friends in Kladno had no idea what was going on in Prague at all.

Starting Monday, I was experiencing incredible everyday euphoria. I had the feeling that something extraordinary was happening that would never happen again and that had to be recorded. I didn‘t go to work at all and just took part in the demonstrations, filmed on VHS camera and took pictures of the streets. In the evening we were discussing in pubs, at night I was developing films at home, in the morning I was taking pictures and in the afternoon I was back in the streets of Prague.

It was intoxicating. Age-old bans fell, the Communist government fell, President Husák and General Secretary Jakeš disappeared, people were not afraid anymore, various petitions were signed. Prague was plastered with witty, original posters, mostly expressing the support for the Civic Forum movement.

Suddenly, singers Kubišová and Kryl were on the radio, and we could see long-forbidden movies. But above all there was freedom in the air and we could travel freely and finally take a breath.

At that time, I probably realized for the first time what I would enjoy doing my whole life – to record events around us. And I still do that on Czech TV as a cameraman and I still enjoy it.

JIŘÍ VENCLÍK ABOUT EVŽEN: I first saw Evžen Janoušek in 1994, when we met in the corridor of the most Communist house in Prague – the Palace of Culture, where the first post-revolutionary private television Premiéra TV was located at that time. He was a little big man – small by stature, big in personality, with distinctive spectacles, which he is consistently sporting to this day. Already at that time he was a purely systematic man who loved order and rules.

Years later we met in Czech TV. He had experience as a war cameraman from the Balkans and the Gulf, he filmed natural disasters and political turmoil in China, Turkey, Ethiopia, Djibouti, Sudan, South Africa, Bhutan, Thailand, Malaysia, Nicaragua, Costa Rica, USA, Canada, Japan, Mongolia, Sri Lanka. His greatest love is, as I call it, planned adrenaline. He is a speleologist/documentary filmmaker, bringing cameras, tripods and lights to the underground. He still actively takes pictures and exhibits. And to this day he likes the rules.

068-097_janousek.indd 71

16.08.19 13:12

74/

Evžen Janoušek

Stále nebylo jasné, jestli příslušníci pohotovostních sborů VB nezasáhnou znovu.

Navíc se šířily fámy, že se do Prahy stahuje armáda a Lidové milice ze všech koutů země.

Ještě pořád jsme měli strach.

It was still unclear whether the riot units would intervene again. In addition, rumours spread that the army and the People‘s Militias are heading to Prague from all parts of the country.

We were still scared.

068-097_janousek.indd 74

16.08.19 13:12

Evžen Janoušek

/95

První veřejný projev prezidenta Václava Havla těsně po zvolení na konci prosince 1989, z balkonu na třetím nádvoří Pražského hradu. Po dlouhé době na tento balkon vůbec někdo vystoupil.

The first public speech of President Václav Havel shortly after his election at the end of December 1989, from the balcony in the third courtyard of the Prague Castle.

It‘s been a while since someone has been speaking on this balcony.

068-097_janousek.indd 95

16.08.19 13:13

JIŘÍ VENCLÍK

1969

176-199_venclik.indd 176

16.08.19 13:10

Jiří Venclík

/177

SLOVO „STUDENT“ BYLO ZAKLÍNADLO A OTVÍRALO TENKRÁT SRDCE A JAKÉKOLIV DVEŘE. THE WORD “STUDENT” WAS A PASSWORD, OPENING THE HEARTS AND DOORS AT THAT TIME.

176-199_venclik.indd 177

16.08.19 13:10

184/

Jiří Venclík

Naši kantoři – tedy ti, kteří nedělali „mrtvé brouky“ a byli schopni s námi diskutovat o momentální situaci i o budoucnosti.

Our teachers – at least those who did not play possum and were able to discuss with us the current situation and the future.

Za katedrou sedí Roman Pistorius, budoucí televizní moderátor zpravodajství, a Pavel Žáček – řečený Pažout – dnešní novinář, historik a poslanec.

Pažout byl z našeho kruhu největší disident a organizátor.

Behind the desk sits Roman Pistorius, the future television news presenter, and Pavel Žáček, today‘s journalist, historian and MP. Žáček was the biggest dissident and organizer of our circle.

176-199_venclik.indd 184

16.08.19 13:10

Jiří Venclík

/195

Hovoří Martin Mejstřík – jeden z celostátních studentských vůdců. Jedna z natažených rukou s mikrofonem (vlevo) patří Martinu Ondráčkovi. V současné době je ředitelem zpravodajství TV Prima. Za mikrofonovou „šibenicí“ stojí s kamerou Jan Špáta.

Student leader Martin Mejstřík is speaking. One of the hands with a microphone belongs to Martin Ondráček. He is currently the director of Prima TV News.

Jan Špáta with his camera stands behind the boom pole.

176-199_venclik.indd 195

16.08.19 13:11

KALENDÁRIUM SAMETOVÉ REVOLUCE V ČESKOSLOVENSKÉ TELEVIZI 200-224_kalendarium.indd 200

16.08.19 13:22

Kalendárium sametové revoluce v Československé televizi

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVIZE PRAHA

/201

Pátek 17. listopadu 1989 O studentském shromáždění na Albertově k 50. výročí uzavření vysokých škol nacisty a uctění památky Jana Opletala, průvodu na Vyšehrad a o nepovoleném pochodu studentů do centra Prahy informovala Československá televize (ČST) ve svých pravidelných zpravodajských relacích Zprávy, Minuty dne, Televizní noviny a Aktuality. Studentské výročí bylo podle jejího zpravodajství zneužito – „někteří jeho účastníci využili shromáždění k projevům otevřeného nesouhlasu se současnou politikou strany a československé vlády a strhli svým příkladem i většinu ostatních. Ve večerních hodinách došlo v centru města k pokusům o narušení veřejného pořádku. Na místo se dostavili příslušníci pořádkových jednotek a byla přijata opatření k udržení klidu a pořádku.“

Sobota 18. listopadu 1989 Odpoledne byl na prvním programu vysílán přímým přenosem z historické budovy Národního divadla čtyřhodinový pořad Návštěva v Národním divadle v Praze. V té době se v centru Prahy tvořily hloučky lidí, kteří reagovali na zprávy o pátečním brutálním zásahu bezpečnostních složek proti studentům. Lidé se scházeli na Národní třídě na místě střetu nedaleko od Národního divadla, a přesto se žádná informace ani náznak o vyhrocené situaci v Praze do živého vysílání nedostala; ani ta, že několik členů činohry odmítlo v pořadu vystoupit poté, co jim nebylo dovoleno reagovat před kamerou na páteční události. Jediným pokusem divákům něco sdělit se tak stala jen symbolická báseň Petra Skarlanta, kterou autor napsal a přednesl v průběhu vysílání. Součástí pořadu byly i ukázky z odpoledního představení Prodané nevěsty z historické budovy. Operní představení se uskutečnilo bez prohlášení divadelníků k aktuální politické situaci, v té době se o reakci divadelníků a stávce teprve jednalo.

Ani zpravodajství ČST informace o dění na pražských vysokých školách, v pražských divadlech a v centru Prahy nepřineslo. V hlavní zpravodajské relaci Televizní noviny moderátor pouze přečetl zprávu ČTK o „narušení klidu a veřejného pořádku“ na Národní třídě 17. listopadu a o „zákroku pořádkové jednotky Veřejné bezpečnosti k obnovení pořádku a klidu.“ Noční vysílání Svobodné Evropy přineslo zprávu o smrti studenta Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy Martina Šmída na následky zranění způsobených pořádkovými silami na páteční demonstraci.

Neděle 19. listopadu 1989 Zpráva o údajné smrti Martina Šmída se rozšířila nejen po Praze, ale i po celém Československu.

Lidé v hlavním městě pořádali na několika místech improvizované pietní akty a po Praze kolovala

200-224_kalendarium.indd 201

16.08.19 13:22

212/

Calendar of the Velvet Revolution in Czechoslovak Television

Friday, November 17, 1989 Czechoslovak Television (ČST) informed about the student gathering at Albertov on the occasion of the 50th anniversary of the death of Jan Opletal (a medical student shot at a rally against the Nazi occupation of Czechoslovakia in October 1939), about the march at Vyšehrad and the unauthorized march of students to the centre of Prague in all of its regular news bulletins. According to reports, the student anniversary was abused. “Some of its participants misused the assembly to express open disagreement with the Party‘s and the Czechoslovak government‘s current policies, and the majority of others got carried away by their example. In the evening, there were attempts to disturb public order in the city centre. Members of the riot units arrived and measures were taken to maintain peace and order.”

CZECHOSLOVAK TELEVISION PRAGUE

Saturday, November 18, 1989 In the afternoon, the first channel broadcast live a four-hour programme from the historical building of National Theatre in Prague. At that time, small crowds of people were forming in the centre of Prague, responding to reports of Friday‘s brutal intervention by security forces against the students.

People gathered on Národní třída at the point of yesterday’s clash with not far from the National Theatre, yet none of the information or a hint of the escalated situation in Prague got into live broadcast, the fact that a few actors refused to appear on the show after they were not allowed to comment on Friday events on the camera. The only attempt to communicate something to the public was a symbolic poem by Petr Skarlant, written and delivered by the author during the broadcast.

The show also included excerpts from the afternoon opera performance, but no statement from the actors on the current political situation appeared. At that time, the reaction of actors and the strike was still under discussion.

Neither ČST news provided information about the events at Prague‘s universities, theatres, and in the capital’s centre. In the main newscast, called simply Televizní noviny (Television News), the presenter only read the Czechoslovak News Agency (ČTK) report on “violation of peace and public order” on Národní třída on November 17 and on “intervention of the Public Security riot unit to restore order and peace.”

Night broadcast of Radio Free Europe reported the death of Martin Šmíd, a student of the Faculty of Mathematics and Physics of Charles University, as a result of injuries caused by security forces on Friday‘s demonstration.

200-224_kalendarium.indd 212

16.08.19 13:22

BYLI JSME PŘI TOM

1989 očima kameramanů České televize Vydala Česká televize v Edici ČT V roce 2019 Vydání první Odpovědné redaktorky Hana Fruhwirtová a Jitka Saturková Fotografie a doprovodné texty Martin Grošup, Vratislav Hůrka, Michal Hýbek (texty Daniela Maršálková), Evžen Janoušek, Petr Klíma, Pavel Krumphanzl, Pavel Otevřel, Miroslav Plocek, Lubomír Stiburek, Jiří Venclík Předmluva Zdeněk Šámal Historický exkurz Adam Havlík Kalendárium sametové revoluce Československé televize Daniel Růžička Překlad do angličtiny Jan Kravčík Výtvarný návrh, grafická úprava a sazba STUDIO MARWIN CZ s.r.o., Nad Vodovodem 24, Praha 10 Výroba Tisk Centrum s.r.o., Modřická 645/62, Moravany u Brna ISBN 978-80-7404-324-6 Česká televize – Edice ČT, Kavčí hory, 140 70 Praha 4 www.ceskatelevize.cz/eshop/ www.facebook.com/ediceCT Prodejna a galerie ČT – Česká televize, Kavčí hory, budova OPC „Rohlík“, Praha 4 pondělí-neděle 10:00-18:00, tel. 261 137 430

200-224_kalendarium.indd 224

16.08.19 13:22

“History is not a story, it consists of stories. Everyone sees them differently. Each experiences them in their own way. This book offers the opportunity to look at that dynamic period through ten pairs of eyes, which had a better ability to see the right moments of the time.”

This book is a personal photographic reflection of the 1989 events through the eyes of the photographers, cameramen and students of journalism and other fields who mostly stood at the very beginning of their careers. They documented the first demonstrations in early 1989 and especially the dramatic November events. They also captured moments symbolizing the end of the totalitarian regime.

Reportage photographs were taken in euphoria from the life-changing events, with their authors motivated to capture at least some moments of fundamental social change. At the same time, the pictures give an authentic testimony of the authors themselves, their fervour and enthusiasm. Therefore, the photographic book of ten Czech TV news cameramen is opened by the foreword of one of their colleagues – Zdeněk Šámal, a fellow student, one of the main organizers of student “revolutionary journalism”, current Director of Czech TV News and Sports. The publication also contains a concise historical introduction and a summary of the Velvet Revolution events in Czechoslovak Television.

ISBN 978-80-7404-324-6

Autoři fotografií / Photographers: Martin Grošup, Vratislav Hůrka, Michal Hýbek, Evžen Janoušek, Petr Klíma, Pavel Krumphanzl, Pavel Otevřel, Miroslav Plocek, Lubomír Stiburek a Jiří Venclík

BYLI JSME PŘI TOM

Kniha je osobní, zejména fotografickou reflexí událostí roku 1989 očima tehdejších studentů žurnalistiky a dalších škol či fotografů a kameramanů, kteří většinou stáli teprve na počátku své profesní dráhy. Dokumentovali první demonstrace začátkem roku 1989 a zejména dramatické listopadové události. Zachytili i momenty symbolizující konec totalitního režimu. Reportážní fotografie nepořizovali v rámci školního či pracovního zadání, nýbrž z vlastní iniciativy, v euforii z převratných událostí té doby a s motivací zaznamenat alespoň určité momenty zásadní společenské změny. Přes sto sedmdesát fotografií tak zároveň vydává autentické svědectví o autorech samých, o jejich entuziasmu a zápalu pro věc. Fotografická kniha deseti kameramanů Zpravodajství ČT proto ani nemůže být uvedena jinak než předmluvou jednoho z jejich kolegů – studenta fakulty žurnalistiky patřícího mezi hlavní organizátory studentské „revoluční novinařiny“, stávajícího ředitele zpravodajství a sportu České televize Zdeňka Šámala. Publikace je vybavena stručným historickým exkurzem a kalendáriem sametové revoluce v Československé televizi.

WE WERE THERE

„Dějiny nejsou příběhem, ale skládají se z příběhů. Každý je vidí jinak, každý je jinak prožívá. Tato kniha nabízí možnost podívat se na tehdejší dynamickou dobu deseti páry očí, které měly lepší schopnost vidět ten správný okamžik tehdejšího času.“

BYLI JSME PŘI TOM

1989 očima kameramanů České televize

WE WERE THERE

1989 Through the Eyes of Czech Television Cameramen

Doporučená cena 369 Kč

000_obalka.indd 2

16.08.19 10:43