O skřítku Racochejlovi Emil Šaloun, Zdeněk Smetana
V Černém lese se za jedné ukrutné noční bouřky vylíhl z malého strakatého vajíčka skřítek Racochejl. Byl to takový rarášek, trochu zvědavý, trochu neposedný a trochu zlobivý. Ale uměl si také najít kamarády a pomoct jim, když se ocitli v nesnázích. A oni zase na oplátku pomáhali jemu se všelijakými lapáliemi. Jaké příhody zažil Racochejl se skřítkem Polníčkem, lesním strašidýlkem Famfulem, s rusalkou a žábou Kuňkou, s pavoučkem Kouzelníčkem, s pidižvíkem Žížalákem a heřmánkovými vílami, s pidimužíkem Smrkovníčkem, s větrnou panenkou a myšákem Rejskem, se zimní vílou Sněhovláskou a s dalšími pohádkovými obyvateli Černého lesa a okolí, to se dozvíte na stránkách této knížky. A také jak čaroval, jak se učil létat, jak kurýroval čmeláčí basu anebo jak otevíral jaro. Každý večer se trochu utrmácený, ale šťastný vracel do svého domečku ve starém klobouku a bylo mu na světě dobře, protože nebyl sám. Kniha ke stejnojmennému oblíbenému večerníčku je vhodná k předčítání dětem od předškolního věku i pro malé čtenáře.
ISBN 978-80-7404-315-4
Doporučená cena 269 Kč
racichejl_obalka_final.indd 1
18.03.19 14:19
racochejl_blok.indd 2
18.03.19 14:21
Ilustrace
racochejl_blok.indd 3
18.03.19 14:21
Jak skřítek Racochejl přišel na svět Černém lese, napůl zapadlé do vlhkého mechu, leželo malé strakaté vajíčko. Přes den na něj korunami borovic pražilo slunce a v noci mu po skořápce skotačily měsíční paprsky. Ale vajíčko nic. Spokojeně leželo v hebkém mechu, ani se nehnulo. Až jednou. V noci se strhla ukrutná bouřka. Pršelo, vítr ohýbal stromy až k zemi. Hrom duněl a rachotil a z mraků létaly ohnivé blesky, že bylo chvilkami vidět jako v poledne. V takové bouřkové metelici je to ten nejlepší čas na líhnutí všelijakých rarachů, skřítků a strašidel.
6
racochejl_blok.indd 6
18.03.19 14:22
Najednou uhodil blesk do borovice. Ohnivá čára sjela po kmenu, projela mechem a rozprskla se na tisíc světel. Z mechu se zakouřilo a vyvalila se horká nazelenalá pára. Ve vajíčku to zapraskalo. Překulilo se… a dole z něj vykoukly dvě nožičky. Pak to zapraskalo podruhé… a po stranách se vysunuly dvě ručičky. Vajíčko se postavilo. Chvilku se tak nějak pomotávalo, točilo se dokola a potom zase upadlo. V tom samém okamžiku pukla skořápka docela a rozpadla se na dva kusy. A vyskočil skřítek Racochejl! Bylo to takové tenké holátko s velikýma ušima, třemi vlásky na hlavě, ale už se uměl pěkně zlobit. „Co je to tu za randál?!“ zavřískal nespokojeně. „A je tady zima! Ve vajíčku mi bylo líp, a…!“ V tu chvíli mu spadla rovnou na hlavu těžká dešťová kapka. Až se mu nohy podlomily. „… a prší na mě,“ rozkuckal se skřítek. Překlopil na sebe půlku skořápky a schoval se. Ráno nebylo po bouřce ani stopy. Racochejl seděl schoulený na mechovém kamenu a veliké uši se mu klepaly zimou. Šel kolem hraboš. Když uviděl skřítka, povídá: „Dám ti kožich, nebo tady ještě zmrzneš.“ „A co budeš mít ty?“ zeptal se Racochejl a natahoval moldánky. „Mám doma ještě jeden,“ mávl tlapkou hraboš. „Ber, dokud dávám. Je pravý, hraboší.“ A tak dostal skřítek Racochejl kabát. Pravda, byl mu kapánek větší, trošku ho za sebou tahal po zemi, ale bylo v něm teplo. Za chvíli šla kolem stonožka. Dělala pěkný rámus, když pochodovala. Bodejť by taky ne, když měla na každé botě podkůvku. Otočila hlavu dozadu a křikla: „Zastavit, stát! Raz, dva!“ A všech těch sto nohou se rázem zastavilo. „Jak to, že nemáš boty?“ zeptala se zvědavě. „Já jsem se teprve dneska v noci vyklubal z vajíčka,“ vysvětloval Racochejl. „Ten kožich jsem taky dostal.“
7
racochejl_blok.indd 7
18.03.19 14:22
„Tak já ti nějaké dám,“ rozhodla se stonožka. „Mám jich stejně nějak moc. Když mi budou dvě chybět, ani se to nepozná. A nebudu jich muset aspoň tolik pucovat,“ zachechtala se. A tak přišel Racochejl i k botám. Když stonožka oddusala, seskočil z mechového kamene a šel se podívat do lesní kalužinky, jak mu to sluší. „No, žádná sláva to není,“ povídá, když se na sebe dost vynadíval. „Uši mám jak vyžebraný placky, na hlavě dva, ne, tady je ještě jeden, tři vlasy, a v tom kožichu vypadám jako strašidlo.“ Ale potom mávl rukou. „No a co. Na začátek to stačí. Vždyť jsem se teprve teď vyklubal.“ A rozběhl se do lesa, aby si našel nějaké bydlení. Proběhl kapradím, přeskočil konvalinkové listy… Fuj tajfl, tady to zavání nějak po česneku, tady nebudu! Protáhl se mezi holubinkami a utíkal nahoru do stráně a pak zase dolů, kolem ztrouchnivělých pařezů. A najednou… Racochejl si musel protřít oči, jestli dobře vidí. V křoví ležel klobouk. „Kdopak ho asi ztratil?“ šeptá si a rozhlíží se. „To by bylo něco pro mě. Takový klobouk, to je vlastně hotová chalupa. Jenom se musí správně postavit.“
racochejl_blok.indd 8
18.03.19 14:22
racochejl_blok.indd 9
18.03.19 14:22
Převrátil klobouk střechou nahoru a obhlížel ho ze všech stran. „Hm, hm, chaloupka by to byla pěkná, ale jak se dostanu dovnitř?“ „Těžko,“ zašišlalo mu to najednou za zády. Postával tam myšák Rejsek a přátelsky cenil dva přední zuby. A hned skočil a vykousal v kloboukové chaloupce dvířka. „Ještě okýnko,“ vzpomněl si Racochejl. „A jaké by mělo být?“ zašišlal Rejsek. „Takové to mrňavoulinké, skřítčí, nebo to odshora dolů, francouzské, jako na zámku?“ „To já nevím,“ řekl rozpačitě Racochejl, „takové, abych mohl vykukovat.“ „Vykukovat se dá z každého,“ povídá Rejsek a vyhryzl po straně klobouku okénko. A rázem měl skřítek Racochejl i svou chaloupku. Ale ještě se ani pořádně nezařídil, už se hrne do dveří první návštěva. Skřítek Polníček! Rozhlédl se po chalupě a diví se: „A kde máš postel?“ „Ještě žádnou nemám,“ pokrčil Racochejl ramínky. „Teprve jsem se nastěhoval.“ „Taková měkká postel je velice důležitá,“ poučoval ho skřítek Polníček. „Nadarmo se neříká – postel, přítel člověka. A od toho jsme to my skřítci odkoukali.“ „No jo,“ vzdychl Racochejl, „byla by dobrá. Kožich a boty jsem dostal, ale kdo mi dá svou postel?“ „Nikdo,“ řekl Polníček. „Musíš si ji udělat. A já ti pomůžu.“ „A aby byla obzvlášť měkoulinká, vezmeme na to měkké dřevo,“ navrhoval Racochejl. „Správně,“ přisvědčil Polníček. „Je vidět, že se rychle učíš.“ Ztloukli postel z voňavých lesních prkýnek a vystlali ji mechem. A kousek mlhy ustřihli na peřinu. „Teď ji ještě musíme vyzkoušet,“ řekl Polníček. „Jestli někde netlačí. A já se hlásím dobrovolně jako první.“ Vlezl do postele, přikryl se mlhovou peřinou…, a než by řekl švec, usnul. „Tlačí?“ zeptal se po chvíli Racochejl. „Netlačí,“ zavrněl Polníček a spal dál. Racochejl tam postával, přešlapoval, a když už to trvalo moc dlouho, nesměle se ozval: „Já bych ji chtěl taky vyzkoušet.“
10
racochejl_blok.indd 10
18.03.19 14:22
„Netlačí,“ zafuněl Polníček a vchumlal se pod peřinu. „Vzbuď mě, až dvakrát zakuká.“ „Ku ku, ku ku,“ udělal Racochejl. „A teď vstávej, už dvakrát zakukalo.“ Polníček vylezl z postele. „Vždyť jsem říkal, že se rychle učíš,“ smál se. Racochejl vklouzl pod peřinu a blaženě zavřel oči. A skřítek Polníček šel domů, aby vyzkoušel zase svoji postel.
racochejl_blok.indd 11
18.03.19 14:22
O skřítku Racochejlovi Emil Šaloun, Zdeněk Smetana
V Černém lese se za jedné ukrutné noční bouřky vylíhl z malého strakatého vajíčka skřítek Racochejl. Byl to takový rarášek, trochu zvědavý, trochu neposedný a trochu zlobivý. Ale uměl si také najít kamarády a pomoct jim, když se ocitli v nesnázích. A oni zase na oplátku pomáhali jemu se všelijakými lapáliemi. Jaké příhody zažil Racochejl se skřítkem Polníčkem, lesním strašidýlkem Famfulem, s rusalkou a žábou Kuňkou, s pavoučkem Kouzelníčkem, s pidižvíkem Žížalákem a heřmánkovými vílami, s pidimužíkem Smrkovníčkem, s větrnou panenkou a myšákem Rejskem, se zimní vílou Sněhovláskou a s dalšími pohádkovými obyvateli Černého lesa a okolí, to se dozvíte na stránkách této knížky. A také jak čaroval, jak se učil létat, jak kurýroval čmeláčí basu anebo jak otevíral jaro. Každý večer se trochu utrmácený, ale šťastný vracel do svého domečku ve starém klobouku a bylo mu na světě dobře, protože nebyl sám. Kniha ke stejnojmennému oblíbenému večerníčku je vhodná k předčítání dětem od předškolního věku i pro malé čtenáře.
ISBN 978-80-7404-315-4
Doporučená cena 269 Kč
racichejl_obalka_final.indd 1
18.03.19 14:19
