Koktejl_4_2016

Vlčí

hlídky Šelmám na stopě s Janem Svatošem

78 Koktejl duben 2016

Duben 2016 Koktejl

79

Člověk je predátory fascinován odnepaměti, dříve jejich obrazy vyrýval do skal a dnes se medvědi či vlci objevují v reklamním průmyslu. Vedle obdivu se jich lidstvo ale také odjakživa bálo, což vedlo v mnoha místech včetně českých zemí k jejich postupnému vyhubení. Když se k nám vlci nyní navracejí, svazuje nás tentýž strach. Je však opodstatněný?

S

poznatky moderní zoologie se přišlo na to, že velké šelmy lidstvu nejenže neškodí, ale mají v ekosystému svoji nezastupitelnou roli a mohou nám dokonce prospívat.

Při pohledu na jejich počty v zemích s podobným typem krajiny představuje však naše země ostrov, kde jsou stále živeny středověké legendy. Šelmy se o návrat pokusily již mnohokrát, lidé je ale vždy zahnali zpět. Jsme tak svědky historického paradoxu, v němž se role proměnily – kdysi potřeboval být před divokou zvěří chráněn člověk,

odradit pytláky od střelby na tyto vzácné a zákonem přísně chráněné druhy šelem. Pytláci si nemohou být jisti, že se v lese pohybují jen oni, a že je tudíž nikdo nespatří,“ domnívá se Miroslav Kutal z olomoucké místní skupiny Hnutí DUHA, která hlídky koordinuje. Jak přibývalo dobrovolníků, získaly hlídky ještě jiný než čistě preventivní rozměr. Díky času, který dobrovolníci v divočině tráví, se jejich důležitým posláním stal odborný monitoring všech zvláště chráněných druhů, tedy vlka, rysa a medvěda. „Hlídky zaznamenávají a shromažďují veškeré infor– stopy, Teritoria šelem jsou často obrovská mace pobytové znaky, a zasahují na území vícera států monitorují případně upytlačednes jsou to šelmy, které potřebují být né kusy, instalují fotopasti,“ rozšiřuje chráněny před lidmi. Co brání návratu výčet aktivit Kutal a doplňuje: „Tím, že šelem vědí nejlépe Vlčí hlídky, které se do hlídek zapojují místní i přespolní české šelmy celoročně monitorují lidé, přispívají k celkovému zlepšení a hlídkují v odlehlých místech našeho veřejného mínění o velkých šelmách.“ pohraničí. Sedím u stolu s Miroslavem Kutalem, koordinátorem Vlčích Na celý život hlídek. Na notebooku se načítají foVydat se do terénu je bezesporu velké tografie z fotopasti, která „špehovala“ dobrodružství, ke kterému se člověk švitoření na rysích stezkách vedoucích ve městě jen tak nedostane. Zážitek po úbočí vrchu s magickým jménem spojený s nocováním v krajině v mísKněhyně. Vlčí hlídky, jak je známe tech, kde se vyskytují velké šelmy, v dnešní podobě, vznikly v roce 1999 je zcela neporovnatelný. A přestože v reakci na přibývající případy pytlác- šelmy reagují na přítomnost človětví v Beskydech. Od několika lesníků ka plaše, už jen myšlenka, že na ně prosákly zprávy, že někteří myslivci čistě teoreticky můžeme narazit, je zaujali k navracejícím se šelmám vzrušující. „Je to svým způsobem také postoj nulové tolerance. První stráže dobrodružství a i nalezená rysí nebo vznikly na popud místních obyvatel medvědí stopa je odměnou za dobz občanského sdružení Beskydčan rovolnickou práci, kterou hlídkaři a navazovaly na aktivity malíře dělají,“ říká Kutal. Do Vlčích hlídek se a zoologa Ludvíka Kunce, který myšzapojují dobrovolníci, kteří monitolenku vlčích (potažmo rysích) hlídek ring provádějí ve svém volném čase praktikoval v Beskydech aktivně již a bez nároku na odměnu, což dneska od 70. let. Hlavním cílem Vlčích hlíuž není úplně běžné. „Je vidět, že lidem dek zůstává nadále prevence pytláctví. naštěstí není lhostejný osud české „Aktivity našich dobrovolníků mohou krajiny a že mají touhu udělat něco 80 Koktejl duben 2016

pozitivního s přesahem sebe sama,“ říká Miroslav Kutal a zároveň dodává: „Na druhou stranu, pozitivem těchto aktivit zůstává nezapomenutelná atmosféra stopování, nocování v divoké přírodě, škála zvuků, vůní, to jsou zážitky, které člověku zůstávají na celý život.“ Hlídkaři absolvují nejprve školení, a potom se nejdříve koordinovaně a po získání určitých zkušeností i samostatně vydávají do terénu. „Na začátku každé sezony se ve spolupráci se zoology s odborníky ze Slovenska pořádáme úvodní semináře, v nichž se dobrovolníci učí základům monitoringu, ekologie šelem či hledání pobytových znaků. Součástí tohoto semináře jsou ale i terénní pochůzky,“ říká Miroslav Kutal. Důležité je nováčky

 Krajinu Javorníků na česko-slovenském pomezí obývá několik rysů.  Členové vlčích hlídek nejsou teoretičtí milovníci přírody, ale lidé, kteří v ní tráví většinu svého času.  Rysí kámen v NP České Švýcarsko je největším „šelmím“ pomníkem.  Odlévání medvědích stop ze sádry.

odpovědně vyškolit a vysvětlit, čeho si mají v terénu všímat, aby se v sezoně mohli efektivně zapojovat do oficiálního monitoringu. Za dvanáct let se data shromážděná Vlčími hlídkami stala cenným badatelským materiálem a objevila se v řadě vědeckých studií.

Pracují s nimi univerzity, akademie věd a v nedávné době byly publikovány v prestižním časopise Science. Šelmí Schengen Šelmy podobně jako například velká zvířata v Africe nerespektují státní hranice. Teritoria šelem jsou často obrovská a zasahují na území vícera

bit.ly/ causa-carnivora Nechte se nalákat na film Causa Carnivora od Jana Svatoše, autora článku.

států. Dvojnásob to platí v případě vlků, kteří dokážou migrovat na velké vzdálenosti. „Spolupracujeme s kolegy ze Slovenska či z Polska, ale jsme v kontaktu i s organizací Lupus z Německa, která monitoruje populace v oblasti Saska a Lužice,“ říká Miroslav Kutal. Populace vlka v Evropě je momentálně nejpočetnější od konce druhé světové války, kdy se začala postupně obnovovat. Vlk se tak znovu objevuje v řadě zemí, kde byl v minulosti vyhuben, a Česká republika momentálně hostí poměrně malé okraje sousedních populací. Ve srovnání se Slovenskem, Německem nebo Polskem máme určitě co dohánět – na základě údajů z okolních států je totiž zřejmé, že populace vlka je ve většině sousedních států vyšší než u nás. „U vlků máme potvrzenou bohužel zatím jen jednu smečku v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko-Máchův kraj. V jiných regionech se vyskytují vlci nebo rysi spíše ojediněle, u medvědů Duben 2016 Koktejl

81

 Námaha spojená s péčí o fotopasti přináší unikátní záběry plachých a na našem území velmi vzácných šelem.

 Chvíle napětí - po celodenní túře se ve srubu vyhodnocují úlovky z fotopastí, bez mobilního signálu a bez elektřiny.

známe populaci spíše ve slovenské části Karpat. K nám zazaložit smečku ze slovenských či polských Karpat, nakosahuje jen její okraj. Víme, že se tu pohybují tak 2–3 jedinci, nec ji však srazilo auto u Valašského Meziříčí. V bezpečí které každý rok zaznamenáváme,“ uzavírá výčet Kutal. Rys nejsou ani rysové – loni na silnicích zemřela hned dvě rysí se trvale vyskytuje na Šumavě a v Beskydech, vzácněji také mláďata, jedno z nich se v červnu narodilo rysici Lence, v Jizerských horách, Krkonoších sledované fotopastmi od roku nebo na Broumovsku. Na záProto kromě hlídek Členové Vlčích hlídek pracují 2012. kladě intenzivního monitoringu pomáhá Hnutí DUHA i s dalšími bez nároku na odměnu pomocí fotopastí v Beskydech aktivitami, které chrání českou a Javorníkách zoologové odhapřírodu. „Snažíme se předdují, že tamní populace čítá kolem deseti dospělých zvířat. cházet fragmentaci krajiny, což je – laicky řečeno – její rozkouskování a zneprůchodňování. To mají na svědomí Spoluobyvatelé různé developerské projekty nebo nešetrně navržené „Vlci ukazují, že s námi dokážou žít v jedné společné dálniční stavby. Navrhujeme proto ochranu volné krajiny kulturní krajině, ať už v Beskydech nebo ve středních v územních plánech obcí, či se přímo podílíme na výsadbě Čechách. Často překonávají stovky kilometrů vzdáletakzvaných biokoridorů – stromořadí a remízků, které ností, aniž by si jich někdo všiml. Smutné potom je, když šelmy navedou k podchodům nebo nadchodům. Tam ta jejich daleká pouť skončí pod koly aut,“ říká Kutal mohou šelmy silnice a železnice bezpečně překonat.“ a připomíná příběh beskydské vlčice, která k nám přišla Stereotypy „Je to trochu paradox, že vlk je jeden z nejlépe prozkouChcete se přidat do řad Vlčích hlídek maných druhů savců, vycházejí o něm desítky studií a nevíte jak na to? Nejlepší možností je zabývajících se různými aspekty biologie, ekologie, přesto přijet na některý ze seminářů pro jsou znalosti některých lidí na úrovni poznatků, jež jsme nové dobrovolníky, které Hnutí DUHA pořádá každý podzim v hlavních oblastech měli ve středověku. Řada lidí si myslí, že vlk je nebezpečvýskytu velkých šelem (více na www.selmy.cz). Vítané jsou ale údaje né zvíře, které se potlouká po lese a může někoho sežrat. od kohokoliv, kdo při svých výletech najde zajímavou stopu nebo se mu V Evropě existuje řada oblastí, kde žijí vlci v relativní poštěstí velkou šelmu zahlédnout. Může psát na stopy@selmy.cz nebo nález zadat přes mapovou aplikaci www.mapa.selmy.cz. blízkosti lidí, přesto zde nemáme v posledních minimál-

Připojte se

82 Koktejl duben 2016

ně čtyřiceti letech doloženo, že by vlk usmrtil člověka. Skutečně to je zvíře velmi plaché a člověku se snaží vyhýbat. Často se stává, že lidé chodí do okolních lesů na houby a borůvky a o vlcích ani nevědí.“ Dalším stereotypem je také velmi obecně rozšířená představa, že vlk může žít jen ve skutečné divoké přírodě. „Zkušenosti z okolních států ukazují opak.

Vlk je schopen se přizpůsobit kulturní krajině, ať už to jsou industriální krajiny v Německu, zemědělská krajina v Polsku nebo krajina v Karpatech, která je silně obhospodařovaná lidmi.“ Skutečné jádro problému podle Kutala je v nastavení naší mysli. Pohádky o Karkulce sužované zlým vlkem i hollywoodské horory zanechaly v naší představivosti paseku. „Lidé dnes ztratili kontakt s přírodou, proto mají pocit, že největší nebezpečí jim hrozí v divočině. Ve skutečnosti to jsou spíše civilizační faktory, které nás ohrožují: silniční doprava, civilizační choroby nebo špatný životní styl,“ říká Kutal.

Myslivci vs. pytláci Než jsme zavedli rozhovor k tématu myslivosti, očekával jsem vyhrocený konflikt a přímočarou nevraživost podobnou té, kterou jsem slyšel z úst mnoha myslivců směrem k ochráncům přírody. „Myslivost u nás provozuje zhruba 100 000 lidí, takže tuto činnost musíme v krajině respektovat. Je to jeden ze způsobů, jak o krajinu nějakým způsobem pečovat.

Bohužel ne vždy je to prováděno dobrým způsobem,“ předestírá Kutal. Největším problémem podle něj je jednak vysoký stav kopytníků, hned v závěsu je problémem nevraživost vůči predátorům. „Považujeme za důležité s myslivci vést věcnou diskusi, a to i přesto, že mnoho z nich se na ochránce přírody dívá skrz prsty.“ (V mysliveckém žargonu existuje označení POP, paneláková ochrana přírody, pozn. red.). Což je ale paradox, protože mnoho dobrovolníků Vlčích hlídek v konečném důsledku v přírodě tráví více času než někteří myslivci. „S řadou

mysliveckých aktivit nemůžeme souhlasit, ale co se týče šelem, snažíme se najít styčné body. Jsme rádi, že řada myslivců a lesníků s námi spolupracuje, že si můžeme vyměňovat informace, a právě diskuse pomáhá odstranit pověry o velkých šelmách,“ dodává Kutal. „Na druhou stranu, stále velký počet držitelů zbraní se nesmířil s tím, že vlk je nějakou

přirozenou součástí evropské a dnes i naší české přírody.“ Jeho názor na pytláky dobře vystihuje samolepka, které jsem si všiml na jeho laptopu: „Jenom krysa střelí rysa.“ Pokud všechny velké šelmy budou jednou v naší krajině žít trvale, bude to i vizitka naší společnosti a důkaz, že náš životní prostor dokážeme sdílet i s dalšími tvory.

Duben 2016 Koktejl

83