Navenek tvrďáci s kořalou v žilách, uvnitř křehká děcka. Ve výčepu, v robotě i před manželkou věční frajeři, přitom pokradmu dojímaní „dívčím šátkem zapomenutým na hřebeni hor“ či „zlatým jablkem s rudými líčky“. Na řeči si nepotrpí. A když už, více si hovorem ubližují, než by se ujišťovali o přátelství. Lékař v jedné z básní nové sbírky ostravského autora Jaroslava Žily (nar. 1961) vyhrkne na pacienta, že už vlastně nemá játra. Úsečně, přímo, jako sbíječkou do uhelné sloje. Chlapi mlátí manželky, všude je cítit česnek a borovička.
