Hranostaj snídá dívku Josef Kučera
Josef Kučera
Hranostaj snídá dívku
Brno 2022
© Josef Kučera, 2022 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2022 ISBN 978-80-275-1076-4
… Procházím se po tomto domě, po jeho svorech, nežádám nic, jen očima vidoucího vidět již viděné.
1
Slova jsou nám v cestě. Friedrich Nietzsche
Cestovní klid Tomáši Hanzelkovi Prázdná obrazovka, blikající kurzor, čeká se nekonečný příslib řádků, jen zvolit barvu písma. Budou-li mé úmysly čisté, vyberu bílou
11
Inkognito Zachtělo se mi být inkognito, zmizet jako stín pod světlem. Zachtělo se mi být zde a čekat. Vidím vás, znamenám si vás.
12
O tom, co není Baví mě psát o tom, co není, o životě, který není, byl, bude nebo mohl být, kdyby nebyl tento život. Baví mě psát o padajícím sněhu, bělostném přisednutí a nebeských světlech, která svítí za zdmi. Baví mě psát o každodenním přibližování se k básním, blížím se k nim z boku jako pásovec k hranostajům.
13
Beze slov Jsou básně jako prázdný rám, do kterého lze zasadit vše, quod libet, anebo básně plné obrazů rozvěšených podél stěn pokoje, ke kterým se vracíš během usínání jako k modlitbě, a jsou básně z hořících listů nebo mrazivé jako lednové noci, ve kterých hledáš hvězdy podivných jmen, tenké nitky souhvězdí, nekonečnost, ke které nedohlédneš, a jsou básně, z nichž jsme stvoření, a je prázdnota mezi nimi, ve které jsme rozptýlení jako ve větru, neukotvení, v dřevěném rámu, který nám stloukli jiní.
14
Drobné si nechte Řezal jsem do těch slov, čtvrtil je, lámal, obnažoval až na žlutý tuk a ona byla čím dál lehčí, vznášela se před očima přivázaná k topení, tetelila se ve vzduchu jako oranžové balony štěstí, hned zítra je pošlu jako kamikaze do vašich oken. Drobné si nechte.
15
Sako Když mi bylo jako tobě, byla vůně jelenicového saka vůní přílivu, kamen a sazí, horkého čaje s jemnou uhelnou stopou hornohanychovské inverze tam kdesi vzadu na jazyku. Sevření tichem kuchyně, mezi okny chladnoucí měsíc krájící půltón tmy, plechové těsnění pouštělo dovnitř zimu, páteře knížek praskaly nad talířem. Tam kdesi v podpalubí byla anoda a katoda, stříbrný roztok připravený pokrýt každou chvíli tenkou vrstvou kovu, mikroskopické záhyby dřevěného stolu, slepé mapy s městy a řekami, kresby tajemných obličejů. V saunovém světě sklepa nám tváře pokrývaly šmouhy od tajících novin, to už si nás něco znamenalo jako cíle.
16
Hranostaj snídá dívku Hranostaj snídá dívku, hranostaj snídá dívku s hranostajem, snídá dívku s kaméliemi, snídá mák, snídá opium z nezralých makovic, snídá sladkou vůni slámy z půllitrů od Holanů, staré sklo čiré jako splav, sláma seno sláma snídá slámově nahé tělo milenky, hranostaj snídá detektivní příběh v příloze sobotních novin, v saunovém světě voní lávový kámen s eukalyptem, vrah se topí v potu, snídá pot, v saunovém světě voní vesmír, voní příběhy, voní nahé tělo, snídá nahé tělo milenky snídá hranostaje s dívkou, posypané mákem a solí, hranostaj snídá vesmír příběhů, hranostaj snídá dívku.
17
Polárka Timu Postovitovi Prý jako Polárka, jako Venuše, jako maják vedoucí nás dnem i nocí. Pouliční lampa, napůl osleplá, rozkývaná větrem v prázdné ulici, kapesník vlající zahradou. Jako když potmě neseš k ohni pivo a sklouzneš po tlející hrušce, po tom zaťatém pletivu těsně kolem jádřince, když už jsi blízko syté barvě plamene a bílému kruhu kamenů, už slyšíš praskání slov, přesně v tu chvíli, přesně tam, kam nedosvítí hvězdy ani Měsíc, pocítíš mezi prsty připomínku konce, s hlavou stále obrácenou k nebi propadáš se do sklepení světa.
18