Plats på jorden Text © Maija Hurme & Lina Laurent 2021 Illustrations and graphic design © Maija Hurme 2021 Published originally in Swedish by Schildts & Söderströms Published by agreement with Helsinki Literary Agency Translation © Olga Bažantová, 2022 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2022 Tato kniha byla vydána s finanční podporou nadace FILI This work has been published with the financial assistance of FILI — Finnish Literature Exchange
Poděkování za odborné konzultace si zaslouží Jari Haimi, docent působící na ústavu biologie a vědy o životním prostředí Jyväskylské univerzity; Laura Heimschová, vědecká pracovnice zkoumající vliv zemědělství na klima a ukládání uhlíku, Meteorologický institut; Jussi Heinonsalo, docent na katedře mikrobiologie Zemědělské a lesnické fakulty Helsinské univerzity; Leena Lindénová, pedagožka v oboru zahradnictví na Helsinské univerzitě; Lennart Johansson, konzultant pro vzdělávání, Švédský svaz včelařů; Eva Žallmannová, akademická pracovnice na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity. Dětem a vyučujícím z mateřské školy Sockan a první třídy školy Drumsö děkujeme za komentáře a chytré otázky. Jussimu Knaapimu a Anně Ekströmové děkujeme za inspiraci a rady.
ISBN 978-80-275-1041-2
Tenhle dům má sto oken. Je úplně stejný jako všechny ostatní domy v okolí, ale právě tady bydlí Lotka, Bianka a Tomík. Nejradši si hrají na špiony. Lehnou si na střechu garáže a sledují Johanu ze stánku, jednoho smutného pána a taky paní, která vozí sem a tam kočárek plný kyblíků a všem říká „dobrý den“. Dnes se neděje nic zajímavého. Smutný pán popíjí na balkoně kávu. „Dneska nebrečí. To je dobře, ne?“ řekne Lotka a zapíše to do špionského deníku. Bianka zvážní. „Proč je tak smutný?“ zeptá se. „Pořád se kouká tamhle,“ ozve se Tomík a ukáže na hlouček holých keřů a stromů. Děti slezou ze střechy.
Tomík
Bianka Lotka
Mezi domy je opuštěný plácek. Za stromy prosvítá dům, ve kterém zřejmě nikdo nebydlí. „Jednou se tam svítilo, viděl jsem to,“ poznamená Tomík. „To bude určitě dům duchů,“ dodá Bianka a v očích se jí zablýskne.
Lotka se opře o plot, ten ale na jednom místě povolí a ona se svalí na zem. Keře za plotem vypadají pichlavě a stromy jsou tam vysoké. Bianka odhodlaně proleze dírou.
Loňská tráva sahá Lotce, Biance a Tomíkovi až po bradu, prodírají se jí jako džunglí. Bianka jde první, ale najednou se zastaví. „Psst, někdo tady je,“ zašeptá.
Tady budeme zahradničit Abyste mohli začít něco pěstovat, potřebujete místo, na které svítí slunce aspoň šest hodin denně. Důležité je, aby ho nezastiňovaly vysoké stromy nebo domy. Musí na něm být dost silná vrstva zeminy, tedy úrod
Děti nenápadně vykukují z trávy. „To je ta paní s kyblíky,“ špitne Lotka. „Mizíme,“ zavelí Tomík. Ale paní už si jich všimla. „Jejda, tak vy jste mě přistihli!“ zvolá a zasměje se. „Dobrý den!“ Jmenuje se Ida a chystá se tady založit zahrádku. Z jejího předchozího políčka je teď parkoviště. Když to dětem vypráví, tváří se smutně. „Nevím, komu tenhle dům patří, ale napsala jsem vzkaz a poprosila, aby mě tady nechali zahradničit,“ vysvětlí a ukáže na dveře domu. Visí tam papírek připevněný dvěma připínáčky. „A Když už jste tady, tak mi můžete pomoct.“ „Nejdřív taky napíšeme vzkaz,“ řekne Lotka a vytrhne ze špionského deníku stránku.
Zahradničení bez rytí Ida se při práci na zahradě vyhýbá rytí. Dřív plodiny pěstovala stejně jako všichni ostatní, na podzim a na jaře hlínu zryla a do nakypřené půdy zasela semínka. Potom se od vědců, zemědělců a dalších pěstitelů dozvěděla, že životnímu prostředí i půdě lépe prospívá, když se tolik neryje.
staré listí
Udělejte si to sami!
svačina DŮLEŽITÉ!
Idin záhon připomíná lasagne, taky ho tvoří několik vrstev na sobě. Toho se dá dosáhnout různými způsoby, tohle je jeden z nich. suchá tráva a další odumřelé části rostlin
1 Ida vyměří záhon. Děti vytrhají všechny staré rost liny. Kořeny můžou v zemi klidně zůstat.
2 Ida nabere lopatkou trochu hlíny a promne ji mezi prsty. Je dost tvrdá. Rycími vidlemi udělá do půdy dírky. Tím ji provzdušní a nakypří.
voda
čaj bokaši (o bokaši se dočtete na straně 21)
Proč všichni mluví o oxidu uhličitém Při výdechu nám z nosu a úst vychází oxid uhličitý. Půda dýchá taky. Odumřelé rostliny, zvířecí trus a mrtví živočichové se s pomocí mikroorganismů rozkládají a při tom se uvolňuje oxid uhličitý (o mikroorganismech se dočtete na straně 14). Oxid uhličitý je neviditelný plyn tvořený uhlíkem a kyslíkem. Pomáhá na Zemi zadržovat teplo ze Slunce, proto se mu říká skleníkový plyn. Bez něj by se ze Země stala ledová koule. Ale příliš velké množství oxidu uhličitého ve vzduchu škodí. Země se kvůli němu otepluje čím dál víc. Oxid uhličitý se totiž tvoří taky při spalování ropy, uhlí a zemního plynu. To jsou látky, které vznikly z rostlin a živočichů uhynulých před mnoha miliony let a nacházejí se hluboko pod povrchem. Říkáme jim fosilní paliva a za posledních sto let jich lidé rychle spotřebovali obrovské množství. Proto se oxidu uhličitého do vzduchu dostává příliš mnoho.
3 Ida na záhon nasype zkompostovaný koňský hnůj. Bianka na vrstvu hnoje rozloží listy pam pelišek a staré rostliny, které předtím vytrhali. Ida dětem vysvětlí, že stejně tak můžou použít i slepičí hnůj.
4 Půda je vyschlá. Lotka záhon pořádně zalije. Ida dětem poví, že můžou do vody přidat čůránky, aby půda získala víc živin. To Lotku docela pobaví.
5 Bianka na záhon rozloží kusy kartonu. Nesmí na něm být zbytky lepicí pásky ani kovové sponky. Tomík ho na okrajích zatíží kameny a prkny, aby karton zůstal na místě.