Martin Reiner Hubenรก stehna Twiggy
martin reiner hubenรก stehna twiggy
Brno 2010
© Martin Reiner, 2010 Photography © Dušan Tománek, 2010 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2010 ISBN 978-80-7294-404-0
8
Pravěké město
9
Poslední zápas za Lužánkami
Vyjít z domu v pět. Přelézt vratký plot. Strhnout náplast, strupy města, rudá jizva nad Lesnou. Stoupnout si do středového kruhu. (Kolem těla rotují zakopnuté, splasklé míče…) Heliocentrické stání. Zánik všeho, koroze jmen, rez tváří, ročních dob. V malém vápně hopsá kos, sítnice se napjala a praskla…
10
11
…
Nežasnu kdo, ale kde, že právě tady v tomto městě. V jiném byl bych zcela jiný. Trpěl bych větry, splíny a někdo jiný by tak zvracel hlavu k vikýřům, římsám, za úplňku stál hluboko v ulicích v milosrdném dialogu s panem Bohem, který to stavěl a měl potřebu říct mi právě toto.
12
Brno, Brünn (fragment)
Česká Cukrářské lahůdky u Lamploty, prapravnuk otroků z Marseille, urostlý negr George ležérně opřený o popraskané futro vrací pozdravy. Smetánka, la crême, paraplíčka. Svoboďák Jméno Adolf-Hitler-Platz nebylo mu přáno, brněnští Němci to tak nenechali. Kamenný pestík barokního sloupu teskně se drolí, jó, morový rány, to bejvaly časy! Masaryčka Delta darovaných draků, vypovězených Vietnamců i vět o postupu Komety. Ústupová cesta Líšeňaček k letohrádku nádraží. Vyjít si do deště omýt zprahlé rty…
13
Anthropos, 1968–2008
Rozkročený jako lovec stával jsem proti mamutovi a v samém srdci mého počínání byla tma, vítr a zima; jak vhodné klima pro chlupatého bratra! A on přesto chátral, jak obleva šla krajem… a máma řekla mi, že slon je vycpaný; uražen odkráčel jsem na pány a tam počůral si boty. Čas plynul mušlemi, mírný a hluboký jak řeka, kterou se lid brodíval do Pisárek… a mamut na mě zatím čekal, v díře jménem Brno provždy ulovený. Dneska jsem zpátky v doprovodu ženy, která mé mámě nosí na hrob kytky; i moje dcera je tu s náma. A i když hodně let už je za horama, zbylo tu jedno nesplněné přání:
14
aby náhle zafoukalo z teskných bílých plání a já, s dlouhými černými chlupy, kráčel moudře někam v dál se členy své tlupy.
(Ivanu Wernischovi)
15
…
Rychlík Zdeněk Fibich mě vezl loukami, na kterých ligotala světla. Rychlík Zdeněk Fibich pěkně svištěl skrze lesy; jídelní vůz byl zavřený ve třech světových jazycích. Rychlík Zdeněk Fibich zapomněl na peróně, co jsem ti chtěl říct. Rychlík Zdeněk Fibich: zpoždění patnáct let.
16
…
Zemřela jsi v eldéence v den mých narozenin. Uprostřed strmého léta. Tečou mi zelné slzy, břity sekaček jedou naprázdno. Tvůj vídeňský řízek v tramvaji dávno neplatí.
(babičce Mary)
17