PÍSEŇ PARKU
AGUS A PŘÍŠERKY
PÍSEŇ
PARKU
JAUME COPONS LILIANA FORTUNYOVÁ
BRNO 2018
La cançó del parc First published in Catalan and Spanish by Combel Editorial, S. A. Copyright © Combel Editorial, S. A., 2015 Text and idea © Jaume Copons, 2015 Illustrations © Liliana Fortuny, 2015 Translation © Jana Písařová, 2018 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2018 ISBN 978-80-7577-401-9
1 JAK JE TOHLE MOŽNÉ?
Neeeeeee!!!
Co šílíš, Agusi? Vždyť je to jenom blbej úkol…
Jenom blbej úkol?!!! Tak už je to tu zase? Jak to, že nám každý pátek a před každými prázdninami, i když je to třeba jen ubohý prodloužený víkend, zadají úkol? 8
Tentokrát jsme měli napsat práci o něčem, co se týká Galerny, našeho města. O něčem!!! Když ti řeknou „napiš práci“, ale neupřesní o čem, je to na cvokárnu. A celou situaci může zhoršit už jenom to, když pak musíš jít domů s Lídií Linesovou.
Já napíšu o obchodech nebo o obyvatelích nebo o sportovních oddílech… A co ty, o čem budeš psát?
Nevím, Lídie. Já ještě nevím.
Holka, ty jsi fakt příšerná.
Ne. Nevěděl jsem, o čem budu psát, protože jsem byl myšlenkami úplně jinde. Bláznivě jsem se těšil domů na svoje kamarády a na to, jak si spolu budeme hrát.
Bla, bla, bla… A bla, bla, nebo ne? Ale jo, jasně, jasně. Takže bla, bla, bla, bla…
10
Když jsem vešel do svého pokojíčku, našel jsem všechny příšerky přitisknuté k oknu. Okamžitě mě napadlo, že doktor Pučál a Nap způsobili nějaké neštěstí. Z okna jsme měli výhled na jejich dům přímo uprostřed parku a už jsme si zvykli, že ty dva vídáme provádět různé lumpárny.
11
NĚKTERÉ LUMPÁRNY, KTERÉ JSME VIDĚLI PROVÁDĚT DOKTORA PUČÁLA Tuhle si usmyslel, že bude chytat ptáky, a my jsme museli zasáhnout.
Jednou ráno rozdupával hrady z písku, které si prťata stavěla na pískovišti.
Občas nevím, co v té hlavě má!
Jednou odpoledne si sedl mezi zamilovaný pár, aby mu překazil dostaveníčko.
Je nám tady spolu hezky, co? Chachachachachááá!!!
13
Příšerky se tísnily u okna a ani mě nepozdravily, takže mě napadlo, že doktor Pučál nejspíš provedl něco fakt strašlivého! Moji kamarádi se mi pokusili vysvětlit, co se děje, ale byli tak nervózní a vyplašení, že jsem nic nepochopil.
Přijeli ráno!
Byla to hrůza! Přivezli stroje a náklaďáky…
… a taky tam byla fůra dělníků!
Hej! A ta cedule!!!
Jo, největší starosti nám dělá ta cedule!
O čem to mluvíte? Jaká cedule?
Ta cedule, co ji postavili před park!
Vyklonil jsem se z okna, abych si přečetl, co stojí na velké ceduli u vchodu do parku.
NA TOMTO MÍST Ě PRO VÁS OTEV ŘEME NEJV ĚTŠÍ NÁKU PNÍ CENT RUM VE MĚST Ě
Pod záštitou města Galerna a stavební firmy PČL & NP.
No nazdar, tohle bylo mnohem vážnější, než jsem si představoval! Žádný div, že příšerky byly vylekané! Co to je za nápad, postavit v parku nákupní centrum? Samozřejmě jsme si řekli, že se tam hned zítra ráno vydáme a omrkneme situaci. 16
Byli jsme tak rozčilení, že nás nadobro přešla chuť si na cokoli hrát, ale pohromám ještě zdaleka nebyl konec. Když přišel čas na večerní čtení a pan Flat se nás zeptal, co chceme číst, úplně mě zamrazilo: paní Emma, školní knihovnice, mi každý čtvrtek připravuje tašku knížek na celý týden. A já… já jsem ji zapomněl ve škole!!!
Néééééé! Knížky!
17
Strašně jsem se vyděsil, protože pan Flat není knižní příšerka pro nic za nic a potřebuje číst, stejně jako já dýchat. Naštěstí on sám našel řešení.
No tak, uklidněte se! Mohli bychom si znova přečíst nějaké Agusovy knížky, ale ne…
Napíšu seznam knih a Agus se mrkne, jestli něco nenajde u rodičů.
18
Když pan Flat skončil, vydal jsem se k našim prohledat jejich k nihovnu. A měl jsem štěstí. Pár knih ze seznamu jsem objevil.
Synku, nejenže ses stal zodpovědným. Ty teď dokonce čteš! Jsi samé překvapení!
Tahle knížka bude perfektní, Cyrano z Bergeracu!
Hercule‑Savinien de Cyrano de Bergerac skutečně žil! Říká se, že měl neuvěřitelně velký nos. Byl voják, psal poezii, romány a divadelní hry, zajímal se o fyziku, jako první mluvil o cestě člověka na Měsíc a mockrát stanul na bojišti… Edmond Rostand o něm napsal slavnou divadelní hru.
Ale to není knížka pro děti, nebo jo? Agusi, knížky jsou odjakživa pro toho, kdo je chce číst, nemyslíš?
Nulíku, ty toho napovídáš _ jsi vážně hlavička! Ale na mě musíš pomaleji!
20
Když jsem hledal v kufru kostým, pan Flat prohlásil, že nám přednese několik veršů. Vysvětlil nám, že v jedné pasáži hry žádá Cyrana jeho společník, aby se přestal vrhat do malérů a dělat potíže vlivným lidem. A Cyrano mu odpoví: „Ne, díky.“
Teď vám kousek zarecituju. A zpaměti! Jestli se spletu, tak se na mě nezlobte… A kde je ta pravá míra? V tom, že oplátkou za vlivnou ochranu k vrchnosti budu pnout s vroucností břečťanu? Lichotit příznivcům, tvářit se roztomile a věřit více lsti nežli své vlastní síle? Ne, díky.
Čekat, až ministr si mého vtipu všimne, přijímat úsměvy, třeba jsou neupřímné, polykat urážky s mrštností úhoře, pídit se, jaké mám renomé nahoře, od věčných pokleků mít skvrny na kolenou, hledět si jen svých zad, jak uctivě se klenou _ ne, díky! 21
Pět minut nato…
Škrabalům velebit nadání na každém řádku, být vláčen po stránkách nejpochybnějších plátků a vzdychat: „Francouzský Merkur“ už dávno měl otisknout některé z mých geniálních děl! Ne, díky! Být snad tím, kdo se co chvíli bojí trávit čas nad veršem namísto v předpokoji? Škemrat a hrbit hřbet, jít z návštěv do návštěv? Ne, díky. Díky. Dík!
A sláva Edmondu Rostandovi!
Hurá, bravo! Sláva Cyranovi!