Czech - Ecclesiasticus

KAPITOLA 1 1 Prolog moudrosti Ježíše, syna Sirachova. Vzhledem k tomu, že nám bylo zákonem a proroky a jinými, kteří následovali jejich kroky, předáno mnoho a velké věci, za které by měl být Izrael pochválen za učenost a moudrost; a k čemuž musí být zruční nejen čtenáři, ale i ti, kteří se chtějí učit, mohou mít prospěch těm, kteří jsou venku, mluvením i psaním: můj dědeček Ježíš, když se hodně věnoval čtení zákona , a proroci a jiné knihy našich otců, a dostal se do nich dobrý úsudek, byl přitahován také k tomu, aby napsal něco týkajícího se učenosti a moudrosti; se záměrem, aby ti, kdo se chtějí učit a jsou na těchto věcech závislí, mohli mnohem více profitovat ze života podle zákona. Proto mi dovolte, abych vás požádal, abyste si jej přečetli s laskavostí a pozorností a abyste nás omluvili, přičemž se nám může zdát, že chybí některá slova, která jsme se namáhali interpretovat.

Neboť tytéž věci vyřčené v hebrejštině a přeložené do jiného jazyka v sobě nemají stejnou sílu: a nejen tyto věci, ale samotný zákon, proroci a ostatní knihy nemají žádný malý rozdíl, když mluví se v jejich vlastním jazyce. Neboť v osmém a třicátém roce, když jsem přišel do Egypta, když byl Euergetes králem, a pokračoval jsem tam nějaký čas, nalezl jsem knihu nemalé učenosti: proto jsem považoval za nanejvýš nutné, abych věnoval trochu píle a námahy, abych ji vyložil; s velkou ostražitostí a dovedností v tomto prostoru dovést knihu do konce a vydat ji také pro ně, kteří jsou v cizí zemi ochotni se učit, připraveni tak, aby žili podle zákona.

Veškerá moudrost pochází od Hospodina a je s ním na věky.

2 Kdo spočítá písek mořský a kapky deště a dny věčnosti?

3 Kdo může zjistit výši nebe a šíři země, hlubinu a moudrost?

4 Moudrost jest stvořena přede vším, a rozumnost opatrnosti od věků.

5 Slovo Boží nejvyšší je studnicí moudrosti; a její cesty jsou věčná přikázání.

6 Komu byl zjeven kořen moudrosti? aneb kdo zná moudré rady její?

7 Komu bylo zjeveno poznání moudrosti? a kdo pochopil její velkou zkušenost?

8 Je jeden moudrý a velmi obávaný, Hospodin sedí na svém trůnu.

9 Stvořil ji, uviděl ji, sečetl ji a vylil na všechna svá díla.

10 Je s každým tělem podle jeho daru a dal ji těm, kdo ho milují.

11 Bázeň před Hospodinem je čest, sláva, radost a koruna veselí.

12 Bázeň před Hospodinem obveseluje srdce a dává radost, veselí a dlouhý život.

13 Kdo se bojí Hospodina, tomu se nakonec povede a nalezne přízeň v den své smrti.

14 Bát se Hospodina jest počátek moudrosti, a byla stvořena s věřícími v lůně.

15 Vystavěla s lidmi věčný základ a bude pokračovat s jejich semenem.

16 Bát se Hospodina je plnost moudrosti a nasycuje lidi ovocem svým.

17 Naplňuje všecken jejich dům věcmi, které jsou žádoucí, a úrodou svou úrodou.

18 Bázeň před Hospodinem je korunou moudrosti, která rozkvétá pokoj a dokonalé zdraví; oboje, což jsou dary Boží, a rozšiřuje jejich jásání, kteří ho milují.

19 Moudrost sráží zručnost a znalost rozumu a vyvyšuje ty, kteří ji drží, ke cti.

20 Kořenem moudrosti je bázeň před Hospodinem a její ratolesti jsou dlouhověké.

21 Bázeň Hospodinova zahání hříchy, a kde je přítomna, odvrací hněv.

22 Zuřivý člověk nemůže být ospravedlněn; neboť úskok jeho hněvu bude jeho zkázou.

23 Trpělivý člověk bude chvíli trhat a potom v něm vytryskne radost.

24 Na čas skryje svá slova a rty mnohých vypraví jeho moudrost.

25 Podobenství poznání jsou v pokladech moudrosti, ale zbožnost je ohavností pro hříšníka.

26 Chceš-li moudrost, zachovávej přikázání a Hospodin ti ji dá.

27 Neboť moudrost a poučení je bázeň před Hospodinem, a víra a mírnost jsou jeho potěšením.

28 Nedůvěřuj bázni Páně, když jsi chudý, a nepřicházej k němu s dvojím srdcem.

29 Nebuď pokrytec v očích lidí a dej dobrý pozor na to, co mluvíš.

30Nevyvyšuj se, abys neupadl a neuvrhl potupu na svou duši, a tak Bůh odhalí tvá tajemství a svrhne tě doprostřed shromáždění, protože jsi nepřišel v pravdě k bázni Hospodinově, ale tvému srdci. je plný podvodu.

KAPITOLA 2 1 Můj synu, přicházíš-li sloužit Hospodinu, připrav svou duši na pokušení.

2 Uprav si srdce své, a vytrvale vytrvej, a nespěchej v čas soužení.

3 Připoj se k němu a neodcházej, abys byl rozmnožen na svém posledním konci.

4 Všechno, co na tebe přijde, ber s radostí a buď trpělivý, až se změníš v nízký stav.

5 Nebo zlato je zkoušeno v ohni, milí lidé v peci protivenství.

6 Věř v něho a on ti pomůže; uspořádej svou cestu a důvěřuj mu.

7 Vy, kteří se bojíte Hospodina, čekejte na jeho milosrdenství; a neodcházejte, abyste nespadli.

8 Vy, kteří se bojíte Hospodina, věřte mu; a vaše odměna nemine.

9 Vy, kteří se bojíte Hospodina, doufejte v dobro a ve věčnou radost a milosrdenství.

10 Pohleďte na pokolení dávná a vizte; Doufali jste někdy v Hospodina a byli jste zahanbeni? Zdaliž kdo v bázni jeho zůstal, a byl opuštěn? aneb kým kdy pohrdal, který ho vzýval?

11 Hospodin je totiž plný slitování a milosrdenství, shovívavý a velmi soucitný, odpouští hříchy a zachraňuje v čas soužení.

12 Běda ustrašeným srdcím a mdlým rukám a hříšníkovi, který jde na dvě cesty!

13 Běda tomu, kdo je malomyslný! neboť nevěří; proto nebude bráněn.

14 Běda vám, kteří jste ztratili trpělivost! a co uděláte, když vás Pán navštíví?

15 Ti, kdo se bojí Hospodina, nebudou poslouchat jeho Slovo; a ti, kdo ho milují, budou zachovávat jeho cesty.

16 Ti, kteří se bojí Hospodina, budou hledat, co je dobré, jemu příjemné; a ti, kdo ho milují, budou naplněni zákonem.

17 Ti, kdo se bojí Hospodina, připraví svá srdce a pokoří své duše před jeho očima, 18 Řka: Padneme do rukou Hospodinových, a ne do rukou lidí, neboť jaká je velebnost jeho, takové je i milosrdenství jeho.

KAPITOLA 3 1 Slyšte mě, svého otce, děti, a učiňte potom, abyste byli v bezpečí.

2 Hospodin dal otci čest nad dětmi a potvrdil moc matky nad syny.

3 Kdo ctí svého otce, usmíří jeho hříchy: 4 A ten, kdo ctí svou matku, je jako ten, kdo shromažďuje poklady.

5 Kdo ctí otce svého, bude mít radost z vlastních dětí; a když se bude modlit, bude vyslyšen.

6 Kdo ctí svého otce, bude mít dlouhý život; a kdo je poslušný Pánu, bude útěchou své matce.

7 Kdo se bojí Hospodina, bude ctít svého otce a bude sloužit svým rodičům jako svým pánům.

8 Cti svého otce i matku slovem i skutkem, aby na tebe přišlo požehnání od nich.

9 Nebo požehnání otce zřizuje domy synů; ale kletba matky vykořeňuje základy.

10 Nesláva v hanbě otce svého; nebo hanba otce tvého není slávou tobě.

11 Nebo sláva člověka jest z cti otce jeho; a matka v hanbě je pro děti výčitkou.

12 Můj synu, pomáhej otci svému v jeho věku a nezarmucuj ho, dokud bude živ.

13 A jestliže selže jeho rozum, měj s ním trpělivost; a nepohrdej jím, když jsi v plné síle své.

14 Neboť osvobození otce tvého nebude zapomenuto, a místo hříchů bude přidáno k vybudování tebe.

15 V den soužení tvého bude pamatováno; i tvé hříchy se rozplynou jako led za krásného teplého počasí.

16 Kdo opouští otce svého, jest jako rouhač; a kdo hněvá matku svou, proklet jest: od Boha.

17 Synu můj, pokračuj v práci své v tichosti; tak budeš milován tím, kdo je schválen.

18 Čím větší jsi, tím pokornější jsi, a nalezneš milost u Hospodina.

19 Mnozí jsou na vysokých a slavných místech, ale pokorným se zjevují tajemství.

20 Neboť moc Hospodinova jest veliká, a ponížení ctí.

21 Nehledej, co je pro tebe těžké, a nezkoumej, co je nad tvé síly.

22 Ale co je ti přikázáno, přemýšlej o tom s úctou, neboť není nutné, abys viděl svýma očima to, co je skryto.

23 Nebuď zvědavý na zbytečné věci, neboť se ti ukazuje více věcí, než lidé chápou.

24 Neboť mnozí jsou oklamáni svým vlastním marným míněním; a zlé podezření zvrátilo jejich soud.

25 Bez očí budeš chtít světlo, nevyznávaj tedy poznání, které nemáš.

26 Tvrdohlavé srdce nakonec dopadne špatně; a kdo miluje nebezpečí, zahyne v něm.

27 Zatvrzelé srdce bude zatíženo bolestmi; a bezbožný člověk navrší hřích na hřích.

28 V trestu pyšných není nápravy; neboť v něm zakořenila rostlina bezbožnosti.

29 Srdce rozumného pochopí podobenství; a pozorné ucho je touhou moudrého muže.

30 Voda uhasí planoucí oheň; a almužna činí smíření za hříchy.

31 A ten, kdo odplácí dobré, pamatuje na to, co může přijít později; a když padne, najde útočiště.

KAPITOLA 4 1 Můj synu, neokrádej chudé o jeho živobytí a nenech nuzné oči dlouho čekat.

2 Nedělej zarmoucenou duši hladovou; ani nepopudit člověka v jeho soužení.

3 Nepřidávejte více trápení k srdci, které je sužované; a odkládat nedávat tomu, kdo je v nouzi.

4 Neodmítejte prosbu postiženého; neodvracej svou tvář od chudého člověka.

5 Neodvracej své oko od nuzného a nedej mu příležitost, aby tě proklínal.

6 Nebo kdyby tě proklel v hořkosti duše, jeho modlitba bude vyslyšena od toho, kdo ho stvořil.

7 Získej lásku sboru a skloň hlavu svou před velkým mužem.

8 Ať tě nezarmucuje, sklonit ucho svého k chudému a dát mu přátelskou odpověď s mírností.

9 Vysvoboď toho, kdo trpí křivdou, z ruky utlačovatele; a nebuď zamračený, když budeš soudit.

10 Buď jako otec sirotkům a místo manžela jejich matce; tak budeš jako syn Nejvyššího a on tě bude milovat víc než matka tvá.

11 Moudrost vyvyšuje své děti a zmocňuje se těch, kdo ji hledají.

12 Kdo miluje její, miluje život; a ti, kteří ji hledají brzy, budou naplněni radostí.

13 Kdo ji drží, slávu zdědí; a kamkoli vejde, Pán požehná.

14 Ti, kdo jí slouží, budou sloužit Svatému, a ty, kdo ji milují, Pán miluje.

15 Kdo k ní naslouchá, bude soudit národy, a ten, kdo se jí věnuje, bude bydlet bezpečně.

16 Jestliže se jí muž zaváže, zdědí ji; a jeho pokolení ji bude vlastnit.

17 Zpočátku s ním bude chodit křivolakými cestami, přivede na něj strach a hrůzu a bude ho trápit svou káznou, dokud nebude důvěřovat jeho duši a nebude ho zkoušet podle svých zákonů.

18 Potom se k němu vrátí přímou cestou, utěší ho a prozradí mu svá tajemství.

19 Když se však pokazí, ona ho opustí a vydá ho jeho vlastní zkáze.

20 Pozoruj příležitost a varuj se zlého; a nestyď se, když jde o duši svou.

21 Neboť jest hanba, která přivádí hřích; a je tu hanba, která je slávou a milostí.

22 Nepřijmi nikoho proti své duši, a ať tě úctivost nikoho nepřivede k pádu.

23 A zdržuj se nemluvy, když jest příležitost konati dobro, a neskrývej moudrosti své v kráse její.

24 Neboť po řeči se pozná moudrost, a učenost slovem jazyka.

25 V žádném případě nemluvte proti pravdě; ale styď se za chybu své nevědomosti.

26 Nestyď se vyznat hříchy své; a nenutit tok řeky.

27 Nedělej ze sebe poskoka blázna; ani nepřijímat osobu mocných.

28 Usiluj o pravdu až do smrti, a Hospodin bude bojovat za tebe.

29 Nebuď ukvapený v jazyku svém, a v skutcích svých nedbal a nedbal.

30 Nebuď jako lev v domě svém, ani se neblázni mezi služebníky svými.

31 Ruka tvá ať se nevztahuje k přijímání a zavřená, když budeš splácet.

KAPITOLA 5 1 Nevkládej srdce svého na svůj majetek; a řekni ne, mám toho na život dost.

2 Nenásleduj svou vlastní mysl a svou sílu, abys chodil po cestách svého srdce: 3 A neříkej: Kdo mě bude ovládat pro mé skutky? neboť Hospodin jistě pomstí tvou pýchu.

4 Neříkej: Zhřešil jsem, a co zlého se mi stalo? neboť Hospodin je shovívavý, v žádném případě tě nepropustí.

5 Co se týče smíření, nebojte se přidat hřích k hříchu: 6 A neříkej, že jeho milosrdenství je veliké; bude usmířen pro množství mých hříchů, neboť od něho pochází milosrdenství a hněv a jeho rozhořčení spočívá na hříšnících.

7 Nezdržuj se obracet se k Hospodinu a neodkládej ze dne na den, neboť náhle vystoupí Hospodinův hněv a v bezpečí své budeš zničen a zahyneš v den pomsty.

8 Nevkládej své srdce na majetek neprávem nabytý, neboť ti neprospějí v den neštěstí.

9 Nevěšte se do každého větru a nechoďte na každou cestu, neboť tak činí hříšník, který má dvojí jazyk.

10 Buď věrný rozumu svému; a ať je tvé slovo stejné.

11 Pohotově slyšte; a ať je tvůj život upřímný; a s trpělivostí odpovědět.

12 Rozumíš-li, odpověz bližnímu svému; jestliže ne, vlož ruku na ústa svá.

13 O cti a hanbě se mluví, a jazyk člověka je jeho pádem.

14 Neříkej, kdo našeptává, a nečíhej jazykem svým; nebo hanba hanebná na zloděje, a odsouzení zlé na jazyk dvojí.

15 Nebuď nevědomý o ničem ve velké nebo malé věci.

KAPITOLA 6 1 Místo přítele se nestaň nepřítelem; neboť tím zdědíš neblahé jméno, hanbu a potupu, stejně tak hříšník, který má dvojí jazyk.

2 Nevyvyšuj se podle rady srdce svého; aby tvá duše nebyla roztrhána na kusy jako býk bloudící sám.

3 Sežereš listí své, a ztratíš ovoce své, a necháš se jako strom suchý.

4 Bezbožná duše zničí toho, kdo ji má, a vysmívá se jí k posměchu nepřátel.

5 Sladký jazyk rozmnoží přátele: a férový jazyk rozmnoží milé pozdravy.

6 Buďte v pokoji s mnohými, ale mějte jednoho rádce z tisíce.

7 Chceš-li získat přítele, nejprve ho dokaž a neukvapuj se a připisuj mu zásluhy.

8 Někdo je totiž přítelem pro svou příležitost a nezůstane v den soužení tvého.

9 A jest přítel, kterýž obrátí se v nepřátelství, a svár najde potupu tvou.

10 Opět je některý přítel společníkem u stolu a nezůstane v den soužení tvého.

11 Ale v tvém blahobytu bude jako ty, a bude smělý nad služebníky tvými.

12 Budeš-li ponížen, bude proti tobě a skryje se před tvou tváří.

13 Odděl se od svých nepřátel a střež se svých přátel.

14 Přítel věrný je pevná obrana, a kdo takového nalezl, nalezl poklad.

15 Věrnému příteli se nic nevyrovná a jeho znamenitost je neocenitelná.

16 Věrný přítel je lékem života; a ti, kdož se bojí Hospodina, naleznou ho.

17 Kdo se bojí Hospodina, napraví své přátelství, neboť jaký je on, takový bude i jeho bližní.

18 Můj synu, sbírej poučení od mládí, tak nalezneš moudrost až do svého stáří.

19 Přijď k ní jako k té, která orá a seje, a čekej na její dobré plody; neboť se nebudeš moc namáhat v práci o ní, ale hned budeš jíst z jejích plodů.

20 Je velmi nepříjemná k neučeným: kdo je nechápavý, nezůstane s ní.

21 Bude na něm ležet jako mocný kámen zkoušky; a on ji od sebe odvrhne, než to bude dlouho trvat.

22 Moudrost je zajisté podle jejího jména a není zjevná mnohým.

23 Naslouchej, synu, přijmi mou radu a neodmítej mou radu, 24 A vlož nohy své v okovy její, a krk svůj v řetěz její.

25 Skloň se ramenem svým, a nos ji, a nezarmucuj se pro pouta její.

26 Přijď k ní celým srdcem svým a ostříhej cest jejích se vší silou svou.

27 Hledej a hledej, a dá se tobě poznat, a až se jí zmocníš, neodcházej.

28 Nebo konečně najdeš její odpočinek, a to se obrátí k tvé radosti.

29 Tehdy ti budou pouta její pevnou obranou a její řetězy rouchem slávy.

30 Neboť je na ní zlatá ozdoba a její pásy jsou purpurové krajky.

31 Oblékneš si ji jako čestné roucho a dáš si ji kolem sebe jako korunu radosti.

32 Synu můj, chceš-li, budeš učen; 33 Budeš-li rád poslouchat, dostaneš rozumu, a nakloníš-li ucho, budeš moudrý, 34 Postav se v zástupu starších; a přilněte k tomu, kdo je moudrý.

35 Buďte ochotni naslouchat každé zbožné řeči; a podobenství rozumnosti ať ti neuniknou.

36 A vidíš-li muže rozumného, dostaň se včas k němu, a ať noha tvá nese kroky jeho dveří.

37 Mysl tvá budiž na nařízení Páně a přemýšlej ustavičně o jeho přikázáních: On upevní tvé srdce a dá ti moudrost podle tvé vlastní žádosti.

KAPITOLA 7 1 Nečiň nic zlého, tak ti nic zlého nepřijde.

2 Odstup od nespravedlivých a odvrátí se od tebe nepravost.

3 Můj synu, nezasévej na brázdy nepravosti, a nebudeš jich sklízet sedmkrát.

4 Nehledejte u Pána přednost, ani u krále čestného sídla.

5 Neospravedlňuj se před Hospodinem; a nechlub se svou moudrostí před králem.

6 Nehledejte, abyste nebyli souzeni, protože nemůžete odstranit nepravost; aby ses nikdy nebál osoby mocného, překážkou na cestě tvé upřímnosti.

7 Neurážej se proti množství města, a pak se nevrhneš mezi lidi.

8 Nesvazuj jeden hřích na druhý; neboť v jednom nebudeš bez trestu.

9 Neříkej: Bůh pohlédne na množství mých obětí, a když obětuji nejvyššímu Bohu, přijme to.

10 Nebuď zatvrzelý, když se modlíš, a nezapomeň nedávat almužny.

11 Nesmějte se žádnému, aby se posmíval v hořkosti duše jeho, neboť jest ten, kdo ponižuje a povyšuje.

12 Nevymýšlej lži proti bratru svému; ani to nedělej svému příteli.

13 Nedělej žádné lži, protože obyčej není dobrý.

14 Neříkej mnoho slov v množství starších, a při modlitbě mnoho neblábolej.

15 Nenáviďte pracnou práci ani hospodaření, které ustanovil Nejvyšší.

16 Nepočítaj se mezi množství hříšníků, ale pamatuj, že hněv na sebe nenechá dlouho čekat.

17 Velmi se pokoř, neboť pomstou bezbožných je oheň a červi.

18 V žádném případě neměň přítele k ničemu; ani věrný bratr pro zlato z Ofiru.

19 Neopouštěj moudrou a dobrou ženu, neboť její milost je nad zlato.

20 Kdežto služebník tvůj skutečně pracuje, nepros ho zlého, ani nádeníka, kterýž se za tebe celý vydává.

21 Nechť miluje tvá duše dobrého služebníka, a neošiď ho o svobodu.

22 Máš dobytek? dívej se na ně, a jsou-li ti k užitku, střež je u sebe.

23 Máte děti? poučit je a sklonit jejich šíji od jejich mládí.

24 Máš dcery? pečuj o jejich tělo a nebuď k nim veselý.

25 Vezmi si dceru svou, a tak vykonáš závažnou věc, ale dej ji muži rozumnému.

26 Máš-li ženu podle svého? neopouštěj ji, ale nevydávej se lehké ženě.

27 Cti otce svého celým srdcem svým, a nezapomeň na bolesti matky své.

28 Pamatuj, že jsi z nich zplozen; a jak jim můžeš odplatit věci, které ti učinili?

29 Boj se Hospodina celou svou duší a měj úctu k jeho kněžím.

30 Miluj toho, který tě stvořil, ze vší své síly, a neopouštěj jeho služebníky.

31 Bojte se Hospodina a cti kněze; a dej mu jeho díl, jak ti bylo přikázáno; prvotiny a oběť za vinu, dar ramen a oběť posvěcení a prvotiny věcí svatých.

32 A vztáhni ruku svou k chudým, aby bylo požehnání tvé dokonalé.

33 Dar má milost před očima každého živého; a pro mrtvé to nezadržujte.

34 Nebuď s plačícími a truchli s těmi, kteří truchlí.

35 Nezdržuj se navštěvovat nemocné, neboť to tě učiní milovaným.

36 Cokoli vezmeš do ruky, pamatuj na konec a nikdy neuděláš nic špatného.

KAPITOLA 8 1 Neusiluj se s mocným mužem, abys nepadl do jeho rukou.

2 Nepleť se s bohatým mužem, aby tě nepřevážil; nebo zlato zahubilo mnohé a převrátilo srdce králů.

3 Neusiluj se s člověkem, který je plný jazyka, a nehromad dříví na jeho oheň.

4 Nežeň se s hrubým mužem, aby nebyli zneuctěni předkové tvoji.

5 Nekárejte člověka, který se odvrací od hříchu, ale pamatujte, že všichni jsme hodni trestu.

6 Nehanbit člověka v jeho stáří, neboť i někteří z nás stárnou.

7 Neraduj se, že tvůj největší nepřítel zemřel, ale pamatuj, že všichni zemřeme.

8 Nepohrdej řečí moudrých, ale seznam se s jejich příslovími; nebo z nich se naučíš poučování a jak snadno sloužit velkým.

9 Nenech si ujít řeč starších, neboť i oni se učili od svých otců a ty se od nich naučíš rozumu a odpovídat podle potřeby.

10 Nezapaluj uhlíky hříšníka, abys neshořel plamenem jeho ohně.

11 Nevzbuď se hněvem na osobu, která ubližuje, aby číhal, aby tě chytil do tvých slov.

12 Nepůjčuj mocnějšímu než jsi ty; nebo když mu půjčíš, počítej to, ale ztraceno.

13 Nedej se zaručit nad svou moc; nebo jsi-li jist, dej pozor, abys ji zaplatil.

14 Nechoďte k soudu se soudcem; nebo oni budou soudit za něj podle jeho cti.

15 Necestuj po cestě s mužem smělým, aby se ti nezarmoutil; nebo podle své vůle učiní, a ty zahyneš s ním pro bláznovství jeho.

16 Neusiluj se s hněvem a nechoď s ním na osamělé místo; nebo krev je jako nic v jeho očích, a kde není pomoci, svrhne tě.

17 Neraďte se s bláznem; neboť nemůže zachovávat radu.

18 Nedělejte nic tajného před cizím; neboť nevíš, co zplodí.

19 Neotevírej každému srdce své, aby ti neodplatil obratným obratem.

KAPITOLA 9 1 Na ženu svého lůna nezáviď, a neučíš ji zlému naučení proti sobě.

2 Nedej své duše ženě, aby vstoupila na tvůj majetek.

3 Nesetkej se s nevěstkou, abys neupadl do jejích osidel.

4 Nebuď příliš ve společnosti zpěvačky, abys nebyl zaujat jejími pokusy.

5 Nedívej se na děvku, abys neupadl z toho, co je na ní drahé.

6 Nedávej duši své nevěstkám, abys neztratila dědictví své.

7 Neohlížej se kolem sebe v ulicích města, ani se nepotuluj po jeho samotě.

8 Odvrať oko své od krásné ženy a nehleď na krásu cizí; neboť mnozí byli oklamáni krásou ženy; neboť tím se zapaluje láska jako oheň.

9 Se ženou jiného vůbec nesedej, ani s ní nesedej v náručí, a neutrácej s ní peněz svých za víno; aby se k ní nenaklonilo tvé srdce, a tak pro svou touhu neupadneš do záhuby.

10 Neopouštěj starého přítele; neboť nové se s ním nevyrovná: nový přítel je jako nové víno; až zestárne, budeš ho pít s potěšením.

11 Nezáviď slávu hříšníkovi, neboť nevíš, jaký bude jeho konec.

12 Nemějte zálibu v tom, v čem mají zalíbení bezbožní; ale pamatujte, že nezůstanou bez trestu do svého hrobu.

13 Drž se dál od muže, který má moc zabíjet; tak nepochybuj o strachu před smrtí, a přijdeš-li k němu, nechybuj, aby ti hned neodebral život; pamatuj, že jdeš do osidel a že chodíš po městských hradbách.

14 Jak nejblíže můžeš, hádej bližního svého a raď se s moudrými.

15 Mluv tvá s moudrými a všecka komunikace tvá v zákoně Nejvyššího.

16 A spravedliví ať jedí a pijí s tebou; a sláva tvá budiž v bázni Hospodinově.

17 Za ruku umělce bude dílo pochváleno, a moudrý vládce lidu za jeho řeč.

18 Člověk s chorým jazykem je ve svém městě nebezpečný; a kdo je unáhlený v řeči, bude nenáviděn.

KAPITOLA 10 1 Moudrý soudce bude poučovat svůj lid; a vláda rozumného člověka je dobře nařízena.

2 Jaký je soudce lidu on sám, takoví jsou jeho úředníci; a jaký člověk jest vládcem města, takoví jsou všickni, kteříž v něm bydlí.

3 Nerozumný král hubí svůj lid; ale prozíravostí těch, kteří mají moc, bude město obydleno.

4 Moc země je v rukou Hospodina a v pravý čas nad ní ustanoví toho, kdo je užitečný.

5 V rukou Boží je blaho člověka, a na osobu písaře vloží čest svou.

6 Neměj nenávist k bližnímu svému za každou křivdu; a nedělat vůbec nic ubližujícími praktikami.

7 Pýcha je v nenávisti před Bohem i před lidmi, a obojím se dopouští nepravosti.

8 Kvůli nespravedlivým jednáním, zraněním a bohatství získanému lstí se království přenáší z jednoho lidu na druhý.

9 Proč je země a popel pyšná? Není nic nešlechetnějšího než chamtivý člověk; protože dokud žije, zavrhuje vnitřnosti své.

10 Dlouhou nemoc přeruší lékař; a kdo je dnes králem zítřka, zemře.

11 Když člověk zemře, zdědí plazy, zvířata a červy.

12 Počátek pýchy je, když někdo odchází od Boha a jeho srdce se odvrací od svého Tvůrce.

13 Nebo pýcha jest počátek hříchu, a kdož ji má, vyleje ohavnost; 14 Hospodin svrhl trůny pyšných knížat a na jejich místo postavil mírné.

15 Hospodin vytrhl kořeny pyšným národům a zasadil na jejich místo ponížené.

16 Hospodin vyvrátil země pohanské a zničil je až do základů země.

17 Některé z nich odňal a zahubil a učinil jejich památku, aby přestala ze země.

18 Pýcha nebyla učiněna pro muže, ani zuřivý hněv pro ty, kteří se narodili z ženy.

19 Ti, kdož se bojí Hospodina, jsou semenem pevným, a kdož ho milují, rostlinou počestnou; ti, kdo přestupují přikázání, jsou klamným semenem.

20 Mezi bratřími vážený jest přední; tak i ti, kteří se bojí Hospodina v jeho očích.

21 Bázeň před Hospodinem předchází získání moci, ale hrubost a pýcha je její ztráta.

22 Ať je bohatý, urozený nebo chudý, jejich slávou je bázeň před Hospodinem.

23 Nesluší pohrdat ubohým člověkem rozumným; ani není vhodné zvelebovat hříšného člověka.

24 Velcí muži, soudci a mocnáři budou poctěni; není však z nich větší než ten, kdo se bojí Hospodina.

25 Služebníku moudrému budou svobodní sloužiti;

26 Nebuď příliš moudrý v jednání své; a nechlub se v čas soužení svého.

27 Lepší je ten, kdo pracuje a je ve všem hojný, než ten, kdo se chlubí a chce chléb.

28 Můj synu, oslav svou duši v tichosti a vzdej jí čest podle její důstojnosti.

29 Kdo ospravedlní toho, kdo hřeší proti vlastní duši? a kdo bude ctít toho, kdo hanobí život svůj?

30 Chudý je ctěn pro svou dovednost a bohatý je ctěn pro své bohatství.

31 Kdo je ctěn v chudobě, čím více v bohatství? a kdo je nečestný v bohatství, čím více v chudobě?

KAPITOLA 11 1 Moudrost pozvedá hlavu poníženého a staví jej mezi velké lidi.

2 Nechval člověka za jeho krásu; ani se člověku nehnusí pro jeho vnější vzhled.

3 Včela je malá mezi mouchou; ale její ovoce je hlavní ze sladkých věcí.

4 Nechlub se svým oděvem a rouchem, a nevyvyšuj se v den cti; 5 Mnoho králů se posadilo na zem; a ten, o kterém se nikdy neuvažovalo, měl korunu.

6 Mnoho mocných bylo velmi zneuctěno; a počestní vydán do rukou jiných mužů.

7 Neobviňuj, dokud neprozkoumáš pravdu: nejdřív pochop a potom kárej.

8 Neodpovídej, dokud neuslyšíš příčinu, ani nepřerušuj lidi v řeči jejich.

9 Neusiluj ve věci, která se tě netýká; a neseďte s hříšníky na soudu.

10 Můj synu, nepleť se do mnoha věcí, neboť jestliže se hodně pleteš, nebudeš nevinný; a budeš-li následovati, nezískáš, ani neunikneš útěkem.

11 Je někdo, kdo se namáhá, trápí se a spěchá, a tím více je pozadu.

12 Opět je tu další, který je pomalý a potřebuje pomoci, má nedostatek schopností a je plný chudoby; ale oko Hospodinovo na něj pohlédlo v dobrém a postavilo ho z jeho nízkého postavení, 13 A pozdvihl hlavy své od bídy; takže mnozí, kteří to viděli, se mu divili.

14 Blahobyt a protivenství, život a smrt, chudoba a bohatství, přijdou od Pána.

15 Moudrost, poznání a rozumnost zákona jsou od Pána, láska a cesta dobrých skutků jsou od něho.

16 Být a tma měly svůj počátek spolu s hříšníky, a zlo stárne s těmi, kdo se v něm chlubí.

17 Hospodinův dar zůstává u zbožných a jeho přízeň přináší blaho na věky.

18 Jest, kdo bohatne svou ostražitostí a štípáním, a toto je jeho část odměny: 19 Kdežto on říká: Nalezl jsem odpočinutí, a nyní budu jísti ze svého majetku ustavičně; a přesto neví, jaký čas na něj přijde a že to musí přenechat jiným a zemřít.

20 Zůstaň věrný ve smlouvě své, a v ní mluv, a zestárni v díle svém.

21 Nedivte se skutkům hříšníků; ale doufej v Hospodina a zůstaň v práci své; nebo snadno jest v očích Hospodinových, zbohatnouti chudého.

22 Požehnání Páně je v odměně zbožných a náhle rozkvétá jeho požehnání.

23 Neříkej: Jaký je užitek z mé služby? a co dobrého budu mít potom?

24 A opět neříkejte: Mám dost a mám mnoho věcí, a co zlého budu mít potom?

25 V den blahobytu jest zapomenutí na soužení, a v den soužení již není památka na blaho.

26 Neboť pro Hospodina je snadné v den smrti odměnit člověka podle jeho cest.

27 Trápení hodiny zapomíná člověka na rozkoš, a nakonec budou odhaleny jeho skutky.

28 Nesuďte žádného požehnaného před jeho smrtí, neboť člověk bude znám ve svých synech.

29 Nepřiveď každého do svého domu; nebo lstivý má mnoho vlaků.

30 Jako koroptev chycená a držená v kleci, takové je srdce pyšných; a jako vyzvědač se dívá na tvůj pád.

31 Nebo on číhá, a dobré obrací ve zlé, a ve věcech chvály hodných bude tě vinit.

32 Z jiskry ohně se zapálí hromada uhlí, a člověk hříšný čeká na krev.

33 Hleď na ničemného, neb nepravost činí; aby na tebe nepřivedl věčnou skvrnu.

34 Přijmi cizince do svého domu, bude tě znepokojovat a odvrátí tě od tvého.

KAPITOLA 12 1 Když chceš dobro činit, věz, komu to činíš; tak budeš děkován za své dobrodiní.

2 Učiň dobro zbožnému muži, a nalezneš odplatu; a když ne od něho, tak od Nejvyššího.

3 Dobro nemůže přijít tomu, kdo se neustále zabývá zlem, ani tomu, kdo nedává almužnu.

4 Dávej zbožnému muži a nepomáhej hříšníkovi.

5 Čiňte dobře tomu, kdo je pokorný, ale nedávejte bezbožnému: zadržujte svůj chléb a nedávejte mu ho, aby vás tím nepřemohl; protože jinak dostanete dvakrát více zla za všechno dobré uděláno mu.

6 Nebo Nejvyšší nenávidí hříšníky a odplatí bezbožným pomstu a chrání je proti mocnému dni jejich trestu.

7 Dávej dobrým a nepomáhej hříšníkovi.

8 Přítele nelze poznat v blahobytu, a nepřítele nelze skrýt v protivenství.

9 V blahobytu člověka budou zarmouceni nepřátelé, ale v protivenství jeho i přítel odejde.

10 Nedůvěřuj svému nepříteli, neboť jako železo rezaví, tak je jeho nešlechetnost.

11 I když se pokořil a přikrčil se, dej si na něj dobrý pozor a měj se na pozoru, a budeš k němu, jako bys otřel zrcadlo, a budeš vědět, že jeho rez ještě nebyla úplně setřena.

12 Nestav ho při sobě, aby se nepostavil na tvém místě, když tě svrhne; ani ať nesedí po tvé pravici, aby se nesnažil posadit na tvé místo, a ty si konečně vzpomeň na má slova a nebyl jimi propíchnut.

13 Kdo bude litovat zaklínadla, které je uštknuto hadem, nebo kohokoli podobného, jako se přiblížila divoká zvěř?

14 Kdo se tedy slituje, kdo jde k hříšníkovi a poskvrňuje se s ním v jeho hříších?

15 Nějaký čas s tebou zůstane, ale když začneš padat, nezůstane.

16 Nepřítel mluví mile svými rty, ale v srdci si představuje, jak tě uvrhnout do jámy: bude plakat očima, ale nalezne-li příležitost, nenasytí se krví.

17 Přijde-li na tebe protivenství, nejprve ho tam najdeš; a ačkoli předstírá, že ti pomáhá, přesto tě podkope.

18 Bude potřásat hlavou, tleskat rukama, hodně šeptat a měnit svou tvář.

KAPITOLA 13 1 Kdo se dotkne smoly, poskvrní se jí; a kdo má společenství s pyšným, bude mu podobný.

2 Nezatěžuj se nad svou mocí, dokud jsi živ; a neměj společenství s mocnějším a bohatším než jsi ty. neb bude-li jedno proti druhému udeřeno, bude rozbito.

3 Bohatý se dopustil křivdy, a přesto vyhrožuje, chudému je křivda, a musí také prosit.

4 Budeš-li pro jeho prospěch, užije si tě, ale nebudeš-li mít nic, opustí tě.

5 Máš-li co, bude s tebou bydlet, ano, narodí tě a nebude toho litovat.

6 Bude-li tě potřebovat, oklame tě, usměje se na tebe a dá ti naději; bude ti mluviti spravedlivě a řekne: Co chceš?

7 A bude tě zahanbovat pokrmy svými, dokud tě dvakrát nebo třikrát nevysuší, a nakonec se ti bude smát k posměchu potom, až tě uvidí, opustí tě a zavrtí nad tebou hlavou.

8 Měj se na pozoru, abys nebyl oklamán a sražen ve svém veselí.

9 Jsi-li pozván mocným mužem, odejdi, a tím více tě pozve.

10 Netlač na něj, abys nebyl vrácen; stůj nedaleko, abys nebyl zapomenut.

11 Tvoř, abys se mu nerovnal v řečech, a nevěř jeho mnoha slovům, protože tě bude pokoušet mnoha řečmi a usmívající se na tebe odhalí tvá tajemství.

12 Ale krutě schová slova tvá, a nebude šetřiti, aby ti ublížil a dal tě do vězení.

13 Hleď a měj se na pozoru, neboť chodíš v nebezpečí zvrácení svého; až to uslyšíš, probuď se ze spánku.

14 Miluj Hospodina po celý svůj život a vzývej ho ke své spáse.

15 Každé zvíře miluje své podobné a každý miluje svého bližního.

16 Každé tělo se sdružuje podle druhu a člověk k němu přilne.

17 Jaké společenství má vlk s beránkem? tak hříšník s bohabojným.

18 Jaká je shoda mezi hyenou a psem? a jaký mír mezi bohatými a chudými?

19 Jako osel divoký je lví kořistí na poušti, tak bohatí žerou chudé.

20 Jako pyšní nenávidí pokoru, tak bohatí oškliví se chudým.

21 Bohatý muž, který začíná padat, je zadržen svými přáteli, ale chudý, který je na dně, je odstrčen svými přáteli.

22 Když boháč padne, má mnoho pomocníků: mluví, co se nemluví, a přesto ho lidé ospravedlňují. mluvil moudře a nemohl mít místo.

23 Když bohatý mluví, každý drží jazyk za zuby, a hle, co říká, vychvalují to až k oblakům, ale když promluví chudý, říkají: Co je to za chlapa? a když klopýtne, pomohou ho svrhnout.

24 Bohatství je dobré tomu, kdo nemá hřích, a chudoba je zlá v ústech bezbožných.

25 Srdce člověka mění tvář jeho, ať k dobrému nebo zlému, a srdce veselé činí tvář veselou.

26 Veselá tvář je znamením blahobytu srdce; a objevování podobenství je únavnou prací mysli.

KAPITOLA 14 1 Blahoslavený muž, který neklouzal ústy svými, a není bodán množstvím hříchů.

2 Blahoslavený, jehož svědomí neodsoudilo a kdo nepoklesl ze své naděje v Hospodina.

3 Bohatství není pro niggarda hezké, a co má dělat závistivec s penězi?

4 Kdo sbírá tím, že podvádí svou duši, shromažďuje pro jiné, kdo svůj majetek utrácí bouřlivě.

5 Kdo je sám sobě zlý, komu bude dobrý? nebude mít potěšení ze svého majetku.

6 Není horšího než ten, kdo závidí sám sobě; a to je odplata za jeho špatnost.

7 A činí-li dobro, činí to nechtěně; a nakonec oznámí svou špatnost.

8 Závistivý má oko zlé; odvrací tvář svou a pohrdá lidmi.

9 Oko lakomce se nenasytí svým podílem; a nepravost bezbožných vysušuje duši jeho.

10 Zlé oko závidí jeho chléb, a on je mrzout u stolu jeho.

11 Můj synu, učiň sobě dobro podle svých schopností a dej Hospodinu, co mu patří.

12 Pamatuj, že smrt na sebe nenechá dlouho čekat a že smlouva hrobu se ti neukázala.

13 Učiň dobře příteli svému, než zemřeš, a podle svých schopností vztáhni ruku svou a dej jemu.

14 Neokrádej se o dobrý den, a nechť tě nepřekročí část dobré touhy.

15 Nepřenecháš útrap svých jinému? a práce tvé rozděleny losem?

16 Dej a vezmi a posvěť duši svou; neboť v hrobě se nehledají pochoutky.

17 Všeliké tělo zestárlo jako roucho; nebo smlouva od počátku jest: Smrtí zemřeš.

18 Jako ze zelených listů na tlustém stromě některé opadávají a jiné rostou; tak i pokolení z masa a krve, jedno končí a druhé se rodí.

19 Každé dílo zhnije a sežere, a jeho dělník půjde s ním.

20 Blahoslavený muž, který moudře přemýšlí o dobrých věcech a rozumem svým rozumem uvažuje o věcech svatých.

21 Kdo ve svém srdci hledí na její cesty, bude rozumět i jejím tajemstvím.

22 Jdi za ní jako za stopovatelkou a číhej na jejích cestách.

23 Ten, kdo kněz v jejích oknech, bude poslouchat i u jejích dveří.

24 Kdo přebývá u jejího domu, připevní také špendlík na její zdi.

25 Postaví svůj stan blízko ní a přenocuje v příbytku, kde jsou dobré věci.

26 Své děti postaví pod její přístřeší a bude přebývat pod jejími větvemi.

27 V ní bude přikryt před žárem a v její slávě bude přebývat.

KAPITOLA 15 1 Kdo se bojí Hospodina, bude dobře činit, a kdo zná zákon, získá jej.

2 A jako matka se s ním setká a přijme ho za ženu vdanou z panny.

3 Chlebem rozumnosti ho nakrmí a vodu moudrosti mu dá napít.

4 Zůstane na ní a nepohne se; a bude na ni spoléhati a nebude zahanben.

5 Vyvýší ho nad jeho sousedy a uprostřed shromáždění otevře jeho ústa.

6 Nalezne radost a korunu radosti a ona mu způsobí, že zdědí věčné jméno.

7 Pošetilci jí však nedosáhnou a hříšníci ji nespatří.

8 Neboť má daleko k pýše a lháři na ni nevzpomínají.

9 Chvály se nesluší v ústech hříšníka, protože mu to neposlal Pán.

10 Neboť chvála bude vyřčena v moudrosti a Hospodinu se povede.

11 Neříkej: Skrze Hospodina jsem odpadl, neboť nemáš činit věci, které on nenávidí.

12 Neříkej: Svedl mne v blud, neboť nepotřebuje člověka hříšného.

13 Hospodin nenávidí každou ohavnost; a ti, kteří se bojí Boha, ho nemilují.

14 On sám učinil člověka od počátku, a zanechal jej v ruce rady své; 15 Chceš-li, zachovávat přikázání a konat věrnost přijatelnou.

16 Položil před tebou oheň a vodu, vztáhni ruku svou, zda chceš.

17 Před člověkem je život a smrt; a bude-li mu dáno, bude mu dáno.

18 Neboť moudrost Hospodinova jest veliká, a mocný jest v moci, a všecko vidí.

19 A oči jeho hledí na ty, kteří se ho bojí, a zná každý skutek lidský.

20 Nikomu nepřikázal, aby jednal bezbožně, a nikomu nedal povolení k hříchu.

KAPITOLA 16 1 Nechtějte množství neužitečných dětí, ani si nelibujte v bezbožných synech.

2 I když se množí, neradujte se z nich, ledaže bázeň před Hospodinem je s nimi.

3 Nedůvěřuj v jejich život, a respektuj jejich množství; neboť jeden spravedlivý je lepší než tisíc; a lepší je zemřít bez dětí, než mít bezbožné.

4 Nebo rozumným bude město nasyceno, ale pokolení bezbožných rychle zpustne.

5 Mnoho takových věcí jsem svýma očima viděl, a ucho mé slyšelo větší věci než tyto.

6 Ve shromáždění bezbožných vzplane oheň; a ve vzpurném národě je zapálen hněv.

7 Neuklidnil se vůči starým obrům, kteří odpadli v síle své pošetilosti.

8 Neušetřil ani místa, kde Lot pobýval, ale ošklivil se jich pro jejich pýchu.

9 Nelitoval lidí zatracení, kteří byli odňati ve svých hříších: 10 Ani šest set tisíc pěšáků, kteří se shromáždili v tvrdosti srdce.

11 A je-li mezi lidem někdo tvrdošíjného, podiví se, unikne-li bez trestu; nebo milosrdenství a hněv jsou s ním; je mocný odpouštět a vylévat nelibost.

12 Jako veliké jest milosrdenství jeho, tak i napravování jeho: soudí člověka podle skutků jeho 13 Hříšník se svou kořistí neunikne a trpělivost zbožných nebude zmařena.

14 Udělejte cestu každému skutku milosrdenství, neboť každý nalezne podle svých skutků.

15 Hospodin zatvrdil faraona, aby ho neznal, aby jeho mocné skutky poznal svět.

16 Jeho milosrdenství je zjevné všemu stvoření; a oddělil své světlo od tmy neoblomným.

17 Neříkej: Skryji se před Hospodinem, shůry na mne bude někdo pamatovat? Nebudu vzpomínat mezi tolika lidmi: neboť co je má duše mezi tak nekonečným počtem tvorů?

18 Hle, nebesa a nebesa nebes, hlubina a země a všechno, co je v ní, se pohne, když ho navštíví.

19 Také hory a základy země se chvějí, když na ně Hospodin pohlédne.

20 Žádné srdce nemůže důstojně uvažovat o těchto věcech, a kdo je schopen pochopit cesty jeho?

21 Je to bouře, kterou nikdo nevidí, protože většina jeho děl je skryta.

22 Kdo může oznamovat skutky jeho spravedlnosti? nebo kdo je vydrží? neboť jeho smlouva je daleko a zkouška všech věcí je na konci.

23 Kdo chce rozumu, bude myslet na marné věci, a blázen, kdo bloudí, si myslí bláznovství.

24 Můj synu, poslouchej mě, a nauč se poznání a označ má slova srdcem svým.

25 Vykážu nauku ve váze a přesně vyznám jeho vědění.

26 Díla Hospodinova se dějí na soudu od počátku, a od chvíle, kdy je učinil, naložil s jejich částmi.

27 Ozdobil svá díla na věky a v jeho ruce jsou přední z nich po všechna pokolení: nepracují, ani se neunavují, ani nepřestávají od svých děl.

28 Žádný z nich nebrání druhému a nikdy neuposlechnou jeho slova.

29 Potom Hospodin pohlédl na zemi a naplnil ji svým požehnáním.

30 Všelikou živou bytostí zakryl její tvář; a znovu se do něj vrátí.

KAPITOLA 17 1 Hospodin stvořil člověka země a znovu ho v ní proměnil.

2 Dal jim několik dní a krátký čas a také moc nad věcmi v nich.

3 Samostatně je obdařil silou a udělal je podle svého obrazu, 4 A vložil bázeň z člověka na každé tělo a dal mu vládu nad zvířaty a ptactvem.

5 Obdrželi používání pěti Hospodinových úkonů a na šestém místě jim dal porozumění a v sedmé řeči vykladač jejich úvah.

6 Rada a jazyk a oči, uši a srdce jim dal rozumět.

7 Naplnil je však poznáním rozumnosti a ukázal jim dobré i zlé.

8 Upřel zrak na jejich srdce, aby jim ukázal velikost svých skutků.

9 Dal je k slávě svými podivuhodnými skutky navěky, aby mohli rozumně vypravovat o jeho dílech.

10 A vyvolení budou chválit jeho svaté jméno.

11 Kromě toho jim dal poznání a zákon života za dědictví.

12 Uzavřel s nimi věčnou smlouvu a ukázal jim své soudy.

13 Jejich oči viděly velebnost jeho slávy a jejich uši slyšely jeho slavný hlas.

14 I řekl jim: Varujte se každé nepravosti; a dal každému přikázání o bližním svém.

15 Cesty jejich jsou před ním stále a před jeho očima nebudou skryty.

16 Každý od mládí je vydán ke zlému; ani si nemohli vyrobit masité srdce pro kamenné.

17 Nebo při rozdělení národů celé země ustanovil vládce nad každým lidem; ale Izrael je Hospodinův podíl: 18 Kteréhož, prvorozeného svého, vyživuje kázní, a dávajíc mu světlo lásky své, neopouští ho.

19 Proto jsou všechna jejich díla jako slunce před ním a jeho oči jsou stále na jejich cestách.

20 Žádný z jejich nespravedlivých skutků před ním není skryt, ale všechny jejich hříchy jsou před Hospodinem 21 Ale Hospodin je milostivý a znal jeho dílo, neopustil je, ani je neopustil, ale ušetřil je.

22 Almužna člověka jest jako pečeť s ním, a dobré skutky lidské bude zachovávat jako zřítelnici oka a bude činit pokání svým synům a dcerám.

23 Potom povstane a odmění je a dá jim odplatu na hlavu.

24 Ale těm, kteří činí pokání, dal jim návrat a potěšil ty, kteří selhali v trpělivosti.

25 Vrať se k Pánu a zanech hříchů svých, modli se před jeho tváří a méně pohoršuj.

26 Obrať se opět k Nejvyššímu a odvrať se od nepravosti, neboť on tě vyvede ze tmy na světlo zdraví, a nenávidíš vehementně ohavnost.

27 Kdo bude chválit Nejvyššího v hrobě, místo těch, kteří žijí a děkují?

28 Díkůvzdání zahyne z mrtvých, jako z toho, kdo není: Hospodina budou chválit živí a zdravého srdce.

29 Jak veliké je milosrdenství Hospodina, našeho Boha, a jeho slitování s těmi, kdo se k němu obracejí ve svatosti!

30 Všechno totiž nemůže být v lidech, protože Syn člověka není nesmrtelný.

31 Co je jasnější než slunce? ale světlo jeho selhává; a maso a krev si budou představovat zlo.

32 Vidí moc nebeských výšin; a všichni lidé jsou jen země a popel.

KAPITOLA 18 1 Ten, kdo žije na věky, stvořil všechny věci obecně.

2 Spravedlivý je jen Hospodin a není nikoho jiného než on, 3 Který vládne světu dlaní své ruky a všecko se řídí jeho vůlí, neboť on je králem všech, svou mocí rozděluje mezi ně svaté věci od světských.

4 Komu dal moc oznamovat skutky své? a kdo zjistí jeho ušlechtilé činy?

5 Kdo sečte sílu jeho velebnosti? a kdo také vypraví milosrdenství svá?

6 Co se týče podivuhodných skutků Páně, nesmí jim být nic vzato, ani jim nesmí být nic předloženo, ani nemůže být zjištěna jejich půda.

7 Když člověk udělá, pak začíná; a když odejde, bude pochybovat.

8 Co je člověk a čemu slouží? co je jeho dobro a co zlo?

9 Počet dnů člověka je nejvýše sto let.

10 Jako kapka vody do moře a štěrk ve srovnání s pískem; tak je tisíc let do dnů věčnosti.

11 Proto je Bůh s nimi shovívavý a vylévá na ně své milosrdenství.

12 Viděl a viděl jejich konec jako zlý; proto znásobil svůj soucit.

13 Milosrdenství člověka je k bližnímu; ale milosrdenství Páně je na každém těle: napomíná, vychovává, učí a přivádí jako pastýř své stádo.

14 Smiluje se nad těmi, kdo přijímají kázeň a kteří pilně hledají jeho soudy.

15 Můj synu, neposkvrňuj své dobré skutky, ani neříkej nepříjemná slova, když něco dáváš.

16 Zdaliž rosa nebude dusit horko? tak je slovo lepší než dar.

17 Hle, není slovo lepší než dar? ale oba jsou s laskavým mužem.

18 Blázen bude hanlivě vyčítat, a dar závistivců sžírá oči.

19 Učte se, než promluvíte, a používejte fyzičku, jinak budete nemocní.

20 Před soudem se prozkoumej a v den navštívení najdeš milosrdenství.

21 Pokoř se před nemocí a v čas hříchů čiň pokání.

22 Ať ti nic nebrání splnit svůj slib v pravý čas a neodkládej až do smrti, abys byl ospravedlněn.

23 Než se budeš modliti, připrav se; a nebuď jako ten, kdo pokouší Pána.

24 Mysli na hněv, který bude na konci, a na čas pomsty, kdy odvrátí svou tvář.

25 Až budeš mít dost, vzpomeň na čas hladu, a když budeš bohatý, mysli na chudobu a nouzi.

26 Od rána až do večera se čas mění a vše se brzy stane před Hospodinem.

27 Moudrý se bude ve všem bát a v den hříchu se bude varovat pohoršení, ale blázen nebude dbát času.

28 Každý rozumný zná moudrost a vzdá chválu tomu, kdo ji nalezl.

29 Ti, kteří byli rozumní v řečech, stali se také moudří a vypouštěli znamenitá podobenství.

30 Nechoď za svými žádostmi, ale zdrž se svých žádostí.

31 Dáš-li své duši touhy, které se jí líbí, učiní z tebe posměch tvým nepřátelům, kteří tě haní.

32 Netěšte se mnoho dobrým jásotem a nenechte se připoutat k jeho útratě.

33 Nebuď žebrákem na hostině při půjčování, když nic nemáš v měšci svém; KAPITOLA 19 1 Pracující muž, kterýž jest opilý, nezbohatne, a kdo pohrdá maličkostmi, málem a málem padá.

2 Víno a ženy způsobí, že muži rozumní odpadnou, a kdo se přimkne k nevěstkám, stane se drzým.

3 Moli a červi jej převezmou do dědictví a smělý muž bude odebrán.

4 Kdo pospíchá s uznáním, je lehkovážný; a kdo hřeší, proviní se proti vlastní duši.

5 Kdo má zalíbení v nepravosti, bude odsouzen, kdo však rozkoším odporuje, korunuje život svůj.

6 Kdo může vládnout svému jazyku, bude žít bez sváru; a kdo nenávidí blábolení, bude mít méně zla.

7 Nepředváděj druhému, co je tobě řečeno, a nikdy se ti nebude dařit hůř.

8 Ať je to příteli nebo nepříteli, nemluvte o životech jiných; a můžeš-li bez urážky, neprozrazuj je.

9 Neboť tě slyšel a pozoroval, a až přijde čas, bude tě nenávidět.

10 Slyšel-li jsi slovo, nechť zemře s tebou; a buď smělý, neroztrhne tě.

11 Blázen rodí slovem, jako žena rodící dítě.

12 Jako šíp trčí do stehna člověka, tak je slovo v břiše blázna.

13 Napomeň přítele, možná to neudělal, a jestliže to udělal, ať už to nedělá.

14 Napomeň přítele svého, snad to neřekl, a jestliže ano, ať už to nemluví.

15 Napomeň přítele, neboť mnohokrát je to pomluva, a nevěř každé povídačce.

16 Jeden se vymyká v řeči jeho, ale ne z jeho srdce; a kdo jest ten, kterýž jazykem svým neurazil?

17 Napomeň bližního svého, než bys mu pohrozil; a nehněvej se, dej místo zákonu Nejvyššího.

18 Bázeň před Hospodinem je prvním krokem k přijetí od něho a moudrost získává jeho lásku.

19 Poznání přikázání Páně je naukou o životě, a kdo činí věci, které se mu líbí, obdrží ovoce stromu nesmrtelnosti.

20 Bázeň před Hospodinem je všeliká moudrost; a ve vší moudrosti je výkon zákona a znalost jeho všemohoucnosti.

21 Řekne-li služebník svému pánu: Neučiním, jak se tobě líbí; i když to potom udělá, rozhněvá toho, kdo ho živí.

22 Poznání nešlechetnosti není moudrost, ani rozumnost v žádné době rada hříšníků.

23 Jest nešlechetnost a ta ohavnost; a blázen postrádá moudrost.

24 Kdo má malou rozumnost a bojí se Boha, je lepší než ten, kdo má mnoho moudrosti a přestupuje zákon Nejvyššího.

25 Jest znamenitá lstivost a ta je nespravedlivá; a je tu někdo, kdo se odvrací, aby se ukázal soud; a je tu moudrý muž, který ospravedlňuje soudem.

26 Je tu bezbožník, který smutně visí na hlavě; ale uvnitř je plný klamu, 27 Skloní tvář svou, a činí, jako by neslyšel, kdež není znám, učiní tobě neplechu, prve než se zpozoruješ.

28 A je-li mu bráněno hřešit pro nedostatek moci, ale když najde příležitost, bude dělat zlo.

29 Člověk se pozná podle pohledu a rozumný podle obličeje, když ho potkáš.

30 Oděv a přehnaný smích a chůze člověka ukazují, čím je.

KAPITOLA 20 1 Jest pokárání, které není hezké: zase někdo drží jazyk za zuby a je moudrý.

2 Mnohem lépe je napomínat, než se tajně hněvat; 3 Jak je dobré, když jsi pokárán, činit pokání! neboť tak unikneš svévolnému hříchu.

4 Jako chtíč eunucha zbavit květiny pannu; tak i ten, kdo vykonává soud násilím.

5 Někdo mlčí a najde se moudrým, a jiný se pro mnohé blábolení stává v nenávisti.

6 Někdo drží jazyk za zuby, protože nemá odpovídat, a někdo mlčí, zná svůj čas.

7 Moudrý bude držet jazyk za zuby, dokud neuvidí příležitost, ale blábol a blázen nebude hledět na čas.

8 Kdo mnoho slov užívá, bude ošklivý; a kdo si v tom vezme moc, bude nenáviděn.

9 Je hříšník, který má dobrý úspěch ve zlých věcech; a existuje zisk, který se mění ve ztrátu.

10 Jest dar, který ti neprospěje; a existuje dar, jehož odplata je dvojnásobná.

11 Pro slávu je ponížení; a tam je to, co zvedá hlavu z nízkého stavu.

12 Jest, kdo za málo mnoho kupuje a sedmkrát odplácí.

13 Moudrý ho činí milovaným slovem svými, ale milosti bláznů budou vylity.

14 Dar blázna ti neprospěje, když ho budeš mít; ani ze závistivců pro jeho nutnost; nebo hledí, aby mnoho dostal za jednoho.

15 Málo dává, a mnoho vyčítá; otvírá ústa jako pláč; dnes půjčuje a zítra se znovu zeptá: takového má Bůh i lidé nenávidět.

16 Hlupák říká: Nemám přátele, neděkuji za všechny své dobré skutky, a ti, kdo jedí můj chléb, o mně mluví zle.

17 Jak často a z kolika se bude vysmívat k posměchu! neboť neví správně, co to je mít; a všechno je pro něj jedno, jako by to neměl.

18 Lepší je uklouznout po chodníku, než uklouznout jazykem; tak pád bezbožných přijde rychle.

19 Nerozumný příběh bude vždy v ústech nerozumných.

20 Rozsudek moudrý bude odmítnut, když vyjde z úst blázna; neboť v pravý čas to nepromluví.

21 Jest překážkou hřešit pro nedostatek, a když odpočívá, nebude se trápit.

22 Jest, kdo stydlivostí ničí svou vlastní duši, a přijímáním osob svrhává sám sebe.

23 Jest, co za stydlivost zaslíbí příteli svému, a darmo jej činí nepřítelem.

24 Lež je špinavá skvrna na člověku, a přesto je neustále v ústech neučenců.

25 Lepší je zloděj než člověk, který je zvyklý lhát, ale oba budou mít zkázu jako dědictví.

26 Povaha lháře je nečestná a jeho hanba je stále s ním.

27 Moudrý se povýší ke cti slovy svými, a kdo má rozum, bude se líbit velkým.

28 Kdo obdělává svou zemi, rozmnoží svou hromadu, a kdo se líbí velkým, dostane odpuštění za nepravost.

29 Dary a dary oslepují oči moudrých a zacpávají mu ústa, aby nemohl kárat.

30 Moudrost skrytá a poklad nashromážděný, jaký užitek mají oba?

31 Lepší je ten, kdo skrývá svou pošetilost, než člověk, který skrývá moudrost svou.

32 Potřebná trpělivost při hledání Pána je lepší než ten, kdo svůj život vede bez průvodce.

KAPITOLA 21 1 Synu můj, zhřešil jsi? už to nedělej, ale pros za odpuštění za své dřívější hříchy.

2 Utíkejte před hříchem jako před hadem; přiblížíte-li se k němu, uštkne tě; jeho zuby jsou jako zuby lva, který zabíjí duše lidí.

3 Každá nepravost je jako dvousečný meč, jehož rány nelze zahojit.

4 Děsit a páchat křivdu bude plýtvat bohatstvím, a tak bude dům pyšných zpustošen.

5 Modlitba z úst chudáka se dostane k uším Božím a jeho soud přijde rychle.

6 Kdo nenávidí být kárán, je na cestě hříšníků, kdo se však bojí Hospodina, bude ze srdce činit pokání.

7 Daleko i blízko je znám výmluvný muž; ale rozumný člověk pozná, když uklouzne.

8 Kdo si staví dům z cizích peněz, podobá se tomu, kdo si sbírá kamení na hrob svého pohřbu.

9 Shromáždění bezbožných jest jako koudel ovinutá, a konec jejich jest plamenem ohně, aby je zahubil.

10 Cesta hříšníků je vyrovnána kamením, ale na jejím konci je pekelná jáma.

11 Kdo ostříhá zákon Hospodinův, rozumí jeho, a dokonalost bázně Hospodinovy jest moudrost.

12 Kdo není moudrý, nebude vyučován, ale jest moudrost, která rozmnožuje hořkost.

13 Poznání moudrého se rozhostí jako potopa, a jeho rada je jako čistý pramen života.

14 Vnitřní údy blázna jsou jako rozbitá nádoba, a dokud bude živ, nebude mít žádné poznání.

15 Slyší-li šikovný člověk moudré slovo, pochválí je a přidá k nim; 16 Mluvení blázna je jako břemeno na cestě, ale milost se najde ve rtech moudrých.

17 Zeptají se úst mudrce ve shromáždění a budou přemítat o jeho slovech ve svém srdci.

18 Jak dům zničený, tak moudrost bláznovi, a poznání nemoudrých jako řeči nesmyslné.

19 Nauka bláznům jako pouta na nohou a jako pouta na pravé ruce.

20 Blázen pozvedá svůj hlas smíchem; ale moudrý člověk se sotva trochu usmívá.

21 Učenost je pro moudrého jako ozdoba ze zlata a jako náramek na jeho pravé paži.

22 Noha pošetilého je brzy v domě svého bližního, ale zkušený se za něj stydí.

23 Blázen nakoukne ke dveřím domu, ale kdo je dobře vychován, bude stát venku.

24 Hrubost člověka jest naslouchat u dveří, ale moudrý bude zarmoucen potupou.

25 Rty mluvících budou říkat věci, které se jich netýkají, ale slova rozumných jsou vážena na váze.

26 Srdce bláznů v ústech jejich, ale ústa moudrých v srdci jejich.

27 Když bezbožný zlořečí Satanovi, zlořečí své duši.

28 Našeptávač poskvrňuje svou duši a je nenáviděn všude, kde přebývá.

KAPITOLA 22 1 Lenivý člověk je přirovnán ke špinavému kameni a každý ho bude syčet k jeho hanbě.

2 Lenivý člověk je přirovnán ke špíně hnojiště: každý, kdo se toho chopí, potřese rukou.

3 Špatně vychovaný muž je hanbou svého otce, který ho zplodil, a k jeho ztrátě se narodila dcera pošetilá.

4 Dcera moudrá přinese dědictví svému muži, ale ta, která žije nepoctivě, je tíhou otce svého.

5 Smělá zneuctívá svého otce i svého muže, ale oba jí budou pohrdat.

6 Pohádka mimo čas je jako hudba ve smutku, ale rýhy a náprava moudrosti nikdy nevyprší.

7 Kdo vyučuje blázna, je jako ten, kdo lepí střep, a jako ten, kdo budí z pevného spánku.

8 Kdo vypráví bláznovi, spí k němu, když vypraví pohádku, řekne: Co se děje?

9 Jestliže děti žijí poctivě a mají na to prostředky, musí zakrýt podlost svých rodičů.

10 Ale děti, které jsou povýšené, pohrdáním a nedostatkem výchovy poskvrňují šlechtu svých příbuzných.

11 Plačte nad mrtvým, protože ztratil světlo, a plačte nad bláznem, protože chce rozumu, neplačte nad mrtvým, neboť odpočívá, ale život blázna je horší než smrt.

12 Sedm dní truchlí pro mrtvého; ale pro blázna a bezbožného člověka po všechny dny svého života.

13 S hlupákem moc nemluv a nechoď k tomu, kdo nemá rozum; měj se ho na pozoru, abys neměl potíže a nikdy se neposkvrnil jeho bláznovstvím; znepokojený šílenstvím.

14 Co je těžší než olovo? a jak se jmenuje, leč blázen?

15 Snáze snese písek, sůl a hromadu železa, nežli člověk nechápavý.

16 Jako dřevěné pásy a svázané v stavení nelze rozvázat třesením, tak se srdce, které je utvrzeno radou, nebude nikdy bát.

17 Srdce, které se usadilo na myšlence porozumění, je jako pouť na stěně galerie.

18 Kolí stojící na vyvýšeném místě nikdy neobstojí proti větru; tak se srdce bázlivé v představě blázna nemůže postavit žádnému strachu.

19 Kdo bodá oko, slzy kánou, a kdo bodá do srdce, dává najevo své poznání.

20 Kdo hází kamenem do ptáků, odhání je, a kdo kárá přítele, ruší přátelství.

21 Ač jsi vytasil meč na přítele svého, nezoufej, neboť může býti navrácení v milost.

22 Jestliže jsi otevřel ústa svá na přítele svého, neboj se; neboť může dojít ke smíření: kromě napomenutí nebo pýchy, nebo prozrazení tajemství nebo zrádné rány: pro tyto věci každý přítel odejde.

23 Buď věrný svému bližnímu v jeho chudobě, aby ses radoval z jeho blahobytu, zůstaň mu věrný v době jeho soužení, abys mohl být dědicem s ním v jeho dědictví, neboť podlý majetek není vždy k zavržení. : ani bohatý, který je pošetilý, aby ho měl v obdivu.

24 Jako pára a dým z pece jde před ohněm; tak hanobící před krví.

25 nebudu se stydět bránit přítele; ani se před ním nebudu skrývat.

26 A stane-li se mi od něho něco zlého, každý, kdo to uslyší, bude se ho varovati.

27 Kdo vloží stráž před ústa má a pečeť moudrosti na rty mé, abych jimi nepadl náhle a jazyk můj nezničil mne?

KAPITOLA 23 1 Ó Pane, Otče a vládce celého mého života, nenechávej mě napospas jejich radám a nedej, abych podle nich neupadl.

2 Kdo položí bič na mé myšlenky a kázeň moudrosti na mé srdce? aby mě nešetřili pro mou nevědomost a nepřešlo to přes mé hříchy: 3 Aby se nerozmnožila má nevědomost a aby se nerozmnožily mé hříchy k mé zkáze, a abych nepadl před svými protivníky, a aby se nade mnou neradoval nepřítel můj, jehož naděje je daleko od tvého milosrdenství.

4 Pane, Otče a Bože mého života, nedívej se na mě pyšně, ale odvrať se od svých služebníků vždy povýšenosti.

5 Odvrať ode mne marné naděje a žádostivost, a zvedneš toho, kdo touží vždy tobě sloužiti.

6 Nechť mě nezachvátí chamtivost břicha ani žádostivost těla; a nevydávej nade mnou služebníka svého v drzou mysl.

7 Slyšte, dítka, kázeň úst; kdo ji zachovává, nebude nikdy vzat do úst.

8 Hříšník zůstane ve své pošetilosti: padnou tím zlý řečník i pyšní.

9 Nezvykej si úst svých k přísahání; ani se nepoužívejte k pojmenování Svatého.

10 Jako služebník, který je ustavičně bit, nebude bez modrého znaménka; tak nebude bez úhony ten, kdo přísahá a vyslovuje Boha.

11 Člověk, který mnoho nadává, bude naplněn nepravostí a mor nikdy neodejde z jeho domu; jestliže se proviní, jeho hřích bude na něm; bude-li přísahat nadarmo, nebude nevinný, ale jeho dům bude plný neštěstí.

12 Je slovo, které je oděno smrtí: Dej Bůh, aby nebylo nalezeno v dědictví Jákobově; neboť všecko takové bude daleko od zbožných a nebudou se utápět ve svých hříších.

13 Neukládej svá ústa k nestřídmé přísahě, neboť v nich je slovo hříchu.

14 Pamatuj na svého otce a svou matku, když sedíš mezi velkými muži. Nezapomeň před nimi, a tak se ze svého zvyku staneš bláznem a přeješ si, aby ses nenarodil, a proklínej je den tvého narození.

15 Člověk, který je zvyklý na neslušná slova, nebude po všechny dny svého života napraven.

16 Dva druhy lidí rozmnožují hřích a třetí způsobí hněv: žhavá mysl je jako hořící oheň, nikdy neuhasne, dokud nebude spálena; smilník v těle svého těla nepřestane, dokud nezapálí oheň.

17 Každý chléb je sladký smilníkovi, nepřestane, dokud nezemře.

18 Muž, kterýž ruší manželství, říkajíc takto v srdci svém: Kdo mne vidí? Obklopena jsem temnotou, hradby mě přikrývají, a žádné tělo mě nevidí; čeho se mám bát?

Nejvyšší nebude pamatovat na mé hříchy: 19 Takový člověk se jen bojí očí lidí a neví, že oči Hospodinovy jsou deset tisíckrát jasnější než slunce, když vidí všechny cesty lidí a hledí na nejskrytější místa.

20 Věděl o všem, co bylo stvořeno; tak i poté, co byli zdokonaleni, na všechny pohlédl.

21 Tento muž bude potrestán na ulicích města, a kde nebude mít podezření, bude zajat.

22 Tak bude i s manželkou, která opustí muže a přivede dědice po jiném.

23 Za prvé přestoupila zákon Nejvyššího; a za druhé se provinila proti svému muži; a za třetí hrála si na nevěstku v cizoložství a přivedla děti od jiného muže.

24 Bude vyvedena do shromáždění a bude provedena inkvizice jejích dětí.

25 Její děti nezakoření a její ratolesti nepřinesou ovoce.

26 Zanechá svou památku k prokletí a její pohanění nebude smazáno.

27 A ti, kteří zůstanou, poznají, že není nic lepšího než bázeň před Hospodinem a že není nic sladšího než dbát na přikázání Páně.

28 Následovat Pána je velká sláva a být od něho přijat je dlouhý život.

KAPITOLA 24 1 Moudrost se bude chválit a bude se chlubit uprostřed svého lidu.

2 Ve shromáždění Nejvyššího otevře ústa svá a zvítězí před jeho mocí.

3 Vyšel jsem z úst Nejvyššího a přikryl jsem zemi jako oblak.

4 Bydlel jsem na výšinách a můj trůn je v oblakovém sloupu.

5 Sám jsem obcházel nebeský okruh a kráčel po dně propasti.

6 Na mořských vlnách a na celé zemi a v každém lidu a národu jsem získal vlastnictví.

7 V tom všem jsem hledal odpočinutí, a v čím dědictví zůstanu?

8 Stvořitel všech věcí mi tedy dal přikázání, a ten, který mě učinil, dal odpočinout mému stánku a řekl: Nechť přebývá tvůj příbytek v Jákobovi a tvé dědictví v Izraeli.

9 Stvořil mě od počátku před světem a nikdy nezklamu.

10 Ve svatostánku jsem před ním sloužil; a tak jsem byl usazen na Sionu.

11 Podobně mi dal odpočinutí v milovaném městě a v Jeruzalémě byla má moc.

12 A zakořenil jsem se v lidu ctihodném, v dílu dědictví Hospodinova.

13 Byl jsem vyvýšen jako cedr v Libanu a jako cypřiš na horách Hermon.

14 Byl jsem vyvýšen jako palma v En-gaddi a jako růže v Jerichu, jako krásná oliva na líbezném poli a vyrostl jsem jako platan u vody.

15 Vydal jsem sladkou vůni jako skořici a aspalathus a vydal jsem příjemnou vůni jako nejlepší myrhu, jako galbanum, onyx a sladký storax a jako dým kadidla ve svatostánku.

16 Jako terpentýn jsem natáhl větve své, a větve mé jsou větvemi cti a milosti.

17 Jako vinná réva přinesla příjemnou vůni a mé květy jsou ovocem cti a bohatství.

18 Jsem matka krásné lásky, bázně, vědění a svaté naděje; jsem tedy věčná, jsem dána všem svým dětem, které se jmenují jeho.

19 Pojďte ke mně všichni, kdo po mně toužíte, a naplňte se mým ovocem.

20 Moje památka je sladší než med a mé dědictví než plást.

21 Ti, kteří mě jedí, budou ještě hladovět, a kdo mě pijí, budou ještě žíznit.

22 Kdo mě poslouchá, nebude zahanben, a ti, kdo se mnou pracují, nebudou dělat nic špatného.

23 Všechny tyto věci jsou knihou smlouvy Boha nejvyššího, zákon, který Mojžíš přikázal jako dědictví pospolitosti Jákobovým.

24 Neumdlévej, abys nebyl silný v Pánu; aby vás utvrdil, přilněte k němu, neboť Pán všemohoucí je Bůh jediný a kromě něho není jiného Spasitele.

25 On naplňuje vše svou moudrostí jako Fison a jako Tigris v době nových plodů.

26 Rozhojňuje rozum jako Eufrat a jako Jordán v době žně.

27 Dává doktrínu poznání zjevit se jako světlo a jako Geon v době vinobraní.

28 První muž ji neznal dokonale, poslední ji již nezjistí.

29 Jeho myšlenky jsou totiž více než moře a jeho rady jsou hlubší než hlubina velká.

30 Vyšel jsem také jako potok z řeky a jako kanál do zahrady.

31 Řekl jsem: Zavlažuji svou nejlepší zahradu a hojně zavlažuji svou zahradu, a aj, potok můj se stal řekou a řeka má moře.

32 Ještě učiním, aby nauka zářila jako jitřenka a pošlu její světlo daleko.

33 Ještě vyliji nauku jako proroctví a nechám ji na věky věků.

34 Hle, nepracoval jsem jen pro sebe, ale pro všechny, kdo hledají moudrost.

KAPITOLA 25 1 Ve třech věcech jsem byl zkrášlen a krásný před Bohem i před lidmi jsem se postavil: jednota bratří, láska bližních, muž a žena, kteří spolu souhlasí.

2 Tři druhy mužů nenávidí má duše, a já jsem velmi pohoršen nad jejich životem: chudý muž, který je pyšný, bohatý muž, který je lhář, a starý cizoložník, který se chová.

3 Jestliže jsi v mládí své nic nenasbíral, jak můžeš něco najít ve věku svém?

4 Ó jak půvabná věc jest soud pro šediny a pro starověké lidi vědět rady!

5 Ó jak půvabná je moudrost starců a rozumnost a rada čestným mužům.

6 Mnoho zkušeností je korunou starců a bázeň Boží je jejich slávou.

7 Devět věcí, o nichž jsem ve svém srdci usoudil, že jsou šťastné, a desáté vyslovím jazykem svým: Muž, který se raduje ze svých dětí; a kdo žije, aby viděl pád svého nepřítele: 8 Dobře je tomu, kdo přebývá s rozumnou ženou a neklouže jazykem a nesloužil muži nehodnějšímu než je on sám.

9 Dobře ten, kdo nalezl opatrnost, a kdo mluví v uši těch, kdo uslyší: 10 Jak velký je ten, kdo nalézá moudrost! není však nad ním, kdo by se bál Hospodina.

11 Ale láska Hospodinova převyšuje všecko k osvícení; kdož ji drží, k čemu bude připodobněn?

12 Bázeň před Hospodinem je počátkem jeho lásky a víra je počátkem přilnutí k němu.

13 Dej mi jakoukoli ránu, kromě rány srdce, a každou špatnost, leč bezbožnost ženy.

14 A všeliké soužení, kromě soužení od těch, kdož mne nenávidí, a všelikou pomstu, kromě pomsty nepřátel.

15 Nad hlavou hada není hlavy; a není hněvu nad hněv nepřítele.

16 Raději jsem bydlel se lvem a drakem, než abych držel dům se zlou ženou.

17 Nešlechetnost ženy mění tvář její a zatemňuje její tvář jako žíněné roucho.

18 Její muž bude sedět mezi svými sousedy; a když uslyší, bude hořce vzdychat.

19 Každá špatnost je jen málo ke špatnosti ženy: díl hříšníka nechť na ni padne.

20 Jako stoupání po písečné cestě je k nohám starých lidí, tak je žena plná slov pro tichého muže.

21 Neklopýtněte o krásu ženy a nechtějte po ní pro potěšení.

22 Žena, udržuje-li svého muže, je plná hněvu, drzosti a mnoha výčitek.

23 Zlá žena polevuje odvahy, obtěžká tvář a srdce raněné; 24 Z ženy vzešel počátek hříchu a skrze ni všichni umíráme.

25 Nedej vodě průchod; ani bezbožná žena svobodu jít do ciziny.

26 Jestliže neodejde, jak bys ji chtěl, odřízni ji od těla svého, dej jí rozvodový list a propusť ji.

KAPITOLA 26 1 Blahoslavený muž, který má ctnostnou ženu, neboť počet jeho dnů bude dvojnásobný.

2 Cnostná žena raduje se svému muži, a on naplní léta života svého v pokoji.

3 Dobrá žena je dobrý podíl, který bude dán za podíl těch, kdo se bojí Hospodina.

4 Ať je člověk bohatý nebo chudý, má-li dobré srdce k Pánu, bude se vždy radovat s veselou tváří.

5 Jsou tři věci, kterých se srdce mé bojí; a za čtvrtého jsem se velmi bál: pomluvy města, shromáždění neukázněného zástupu a křivé obvinění: to vše je horší než smrt.

6 Ale zármutek srdce a zármutek je žena, která žárlí na jinou ženu, a bič jazyka, který mluví se všemi.

7 Zlá žena jest jho sem a tam otřesené, kdož ji drží, jako by držel štíra.

8 Opilá žena a hněv v cizině vzbuzují velký hněv a svou hanbu nezakryje.

9 Smilstvo ženy lze poznat podle jejích povýšených pohledů a víček.

10 Je-li tvá dcera nestoudná, drž ji přísně, aby se nezneužila přílišnou svobodou.

11 Hleď na oko drzé, a nediv se, když se provinila proti tobě.

12 Otevře ústa svá jako žíznivý pocestný, když nalezne pramen, a napije se z každé vody poblíž, u každého plotu se posadí a rozevře toulec proti každému šípu.

13 Milost manželky potěší jejího muže, a její rozvaha mu ztuční kosti.

14 Tichá a milující žena je dar od Pána; a nic nemá takovou cenu jako dobře poučená mysl.

15 Zahanbená a věrná žena je dvojí milost a její kontinentální mysl nelze ocenit.

16 Jako slunce, když vychází na nebi vysoko; taková je krása dobré manželky v uspořádání svého domu.

17 Jako jasné světlo je na svícnu svatého; taková je krása tváře ve zralém věku.

18 Jako zlaté sloupy na podstavcích stříbrných; stejně tak krásné nohy se stálým srdcem.

19 Můj synu, zachovej zvuk květu svého věku; a cizincům nedávej síly své.

20 Až získáš úrodný majetek po celém poli, osej je svým vlastním semenem, doufej v dobrotu svého kmene.

21 Pokolení tvé, kteréž opustíš, bude zvelebeno, majíce důvěru v dobré pokolení jejich.

22 Nevěstka bude považována za plivance; ale vdaná žena je pro svého muže věží proti smrti.

23 Bezbožná žena je dána jako podíl bezbožnému muži, ale zbožná je dána tomu, kdo se bojí Hospodina.

24 Nepoctivá žena pohrdá hanbou, ale poctivá žena bude mít svého muže v úctě.

25 Nestydatá žena bude počítána jako pes; ale zahanbená se bude bát Hospodina.

26 Žena, která ctí svého muže, bude souzena moudrá ode všech; ale ta, která ho ve své pýše zneuctívá, bude ode všech považována za bezbožnou.

27 K zahnání nepřátel bude vyhledána hlasitě křičící žena a nadávka.

28 Dvě věci zarmucují mé srdce; a třetí mě rozhněvá: válečný muž, který trpí chudobou; a muži chápaví, kteří nejsou nastaveni; a ten, kdo se navrací od spravedlnosti k hříchu; takového připravuje Hospodin pro meč.

29 Obchodník se stěží ubrání tomu, aby nedělal nic špatného; a sluha nebude osvobozen od hříchu.

KAPITOLA 27 1 Mnozí zhřešili pro maličkost; a kdo hledá hojnost, odvrátí oči své.

2 Jako hřebík drží pevně mezi spoji kamenů; tak se hřích drží těsně mezi nákupem a prodejem.

3 Nebude-li se někdo pilně držet v bázni před Hospodinem, jeho dům bude brzy vyvrácen.

4 Jako když se prosévá sítem, odpadky zůstávají; takže špína člověka v jeho řeči.

5 Pec zkouší nádoby hrnčířské; takže soud člověka je v jeho úvahách.

6 Ovoce oznamuje, byl-li strom oblečen; tak je i vyslovení domýšlivosti v srdci člověka.

7 Nechval nikoho, dokud ho neuslyšíš mluvit; neboť toto je zkouška lidí.

8 Budeš-li následovat spravedlnost, získáš ji a oblečeš si ji jako nádherné dlouhé roucho.

9 Ptáci se budou uchylovat k jejich podobným; tak se pravda vrátí k těm, kdo v ní praktikují.

10 Jako lev číhá na kořist; tak hřeš za ty, kdo páchají nepravost.

11 Rozmluva zbožného muže je vždy s moudrostí; ale blázen se mění jako měsíc.

12 Jsi-li mezi nerozvážnými, dodržuj čas; ale buďte stále mezi lidmi rozumnými.

13 Rozmluva bláznů je protivná a jejich sport je rozpustilost hříchu.

14 Řeči toho, kdo mnoho přísahá, vstávají vlasy; a jejich rvačky mu zarazí uši.

15 Svár pyšných je krveprolití a jejich hanobení je žalostné.

16 Kdo odhaluje tajemství, ztrácí svůj kredit; a nikdy nenajde přítele ve své mysli.

17 Miluj přítele svého a buď mu věrný, ale prozradíš-li jeho tajemství, už ho nenásleduj.

18 Nebo jako člověk zahubil nepřítele svého; tak jsi ztratil lásku k bližnímu svému.

19Jako tomu, kdo vypustí ptáka z ruky, tak propustíš svého bližního a už ho nedostaneš 20 Už za ním nechoďte, neboť je příliš daleko; je jako srnec vyváznutý z léčky.

21 Pokud jde o ránu, může být obvázána; a po hanění může dojít ke smíření, ale kdo prozrazuje tajemství, je bez naděje.

22 Kdo očima mrká, zlo činí, a kdo ho zná, odstoupí od něho.

23 Až budeš přítomen, bude mluvit líbezně a obdivovat tvá slova, ale nakonec bude svíjet ústa a pomlouvat tvá slova.

24 Mnoho věcí jsem nenáviděl, ale nic takového; neboť Hospodin ho bude nenávidět.

25 Kdo hází kámen na výsost, hází jej na hlavu; a lstivý úder způsobí rány.

26 Kdo kopá jámu, spadne do ní, a kdo nastraží past, bude do ní chycen.

27 Kdo dělá neplechu, na toho padne, a nebude vědět, odkud přichází.

28 Posměch a potupa jsou od pyšných; ale bude na ně číhat pomsta jako lev.

29 Ti, kdo se radují z pádu spravedlivých, budou chyceni do léčky; a úzkost je pohltí, než zemřou.

30 Zloba a hněv, i to jsou ohavnosti; a hříšný člověk bude mít obojí.

11 Svár ukvapený zapaluje oheň, a boj rychlý prolévá krev.

12 Troubíš-li jiskru, bude hořet, plivneš-li na ni, uhasne, a obojí vyjde z tvých úst.

13 Proklínejte toho, kdo našeptává a mluví dvojjazyčně, neboť takoví zahubili mnohé pokojné.

14 Pomlouvačný jazyk znepokojil mnohé a hnal je od národa k národu, zbořil silná města a vyvrátil domy velkých mužů.

15 Pomlouvačný jazyk vyvrhl ctnostné ženy a připravil je o jejich práci.

16 Kdo jej poslouchá, nenalezne odpočinek a nikdy nebude bydlet tiše.

17 Rána bičem dělá stopy na těle, ale úder jazyka láme kosti.

18 Mnozí padli ostřím meče, ale ne tolik, co padlo za jazyk.

19 Dobře jest ten, kdo je bráněn jedem jeho; který neutáhl jho jeho, ani nebyl svázán v poutech svých.

20 Nebo jho jeho jest jho železné, a pásy jeho jsou pásy měděné.

21 Smrt jeho jest smrt zlá, hrob byl lepší než on.

22 Nebude vládnout nad těmi, kdo se bojí Boha, a nebudou spáleni jeho plamenem.

23 Kdo opustí Hospodina, upadne do něho; a bude v nich hořet a neuhasne; bude na ně seslán jako lev a sežere je jako leopard.

24 Hleď, že své vlastnictví ohradíš trním a svážeš své stříbro a zlato, 25 Zvaž slova svá na váze a udělej dveře a závoru pro svá ústa.

26 Neklouzej po něm, abys neupadl před číhajícím.

KAPITOLA 28

1 Kdo je milosrdný, půjčí bližnímu svému; a kdo posiluje ruku svou, ostříhá přikázání.

2 Půjč bližnímu svému v čas jeho potřeby, a v pravý čas bližnímu svému zase splať.

3 Dodržuj své slovo a jednaj s ním věrně, a vždy najdeš, co je pro tebe potřeba.

4 Mnozí, když jim byla půjčena věc, považovali ji za nalezenou a přiváděli je do nesnází, které jim pomáhaly.

5 Dokud nepřijme, bude líbat ruku člověka; a za peníze svého souseda bude mluvit pokorně: ale když by měl splácet, prodlouží čas, vrátí slova žalu a stěžuje si na čas.

6 Zvítězí-li, sotva dostane polovinu a bude počítat, jako by ji našel; pokud ne, připravil ho o peníze a bezdůvodně si z něj získal nepřítele: zaplatí mu kletby a zábradlí; a za čest mu zaplatí hanbu.

7 Mnozí proto odmítli půjčovat na špatné jednání jiných lidí ve strachu, že budou podvedeni.

8 Měj však trpělivost s člověkem v chudém stavu a neotálej, abys mu prokázal milosrdenství.

9 Pomozte chudému pro přikázání a neodvracejte ho pro jeho chudobu.

10 Ztrať své peníze pro svého bratra a svého přítele, ať nezreziví pod kamenem, aby se ztratil.

11 Slož svůj poklad podle přikázání Nejvyššího a přinese ti více zisku než zlato.

1 Kdo se mstí, nalezne pomstu od Hospodina a jistě bude pamatovat na své hříchy.

2 Odpusť bližnímu svému ublížení, které ti způsobil, tak budou i tvé hříchy odpuštěny, když se budeš modlit.

3 Jeden snáší nenávist proti druhému, a hledá odpuštění u Hospodina?

4 Neprokazuje slitování člověku podobnému jemu, a prosí o odpuštění hříchů svých?

5 Jestliže ten, kdo je jen tělo, živí nenávist, kdo bude prosit o odpuštění jeho hříchů?

6 Rozpomeň se na konec svůj, a přestaň nepřátelství; pamatuj na zkaženost a smrt a dodržuj přikázání.

7 Pamatuj na přikázání a nebuď zlomyslný vůči bližnímu svému, pamatuj na smlouvu Nejvyššího a mrkni na nevědomost.

8 Vyhýbej se sváru a zmenšíš své hříchy, neboť rozzuřený muž rozdmýchá sváry, 9 Hříšný člověk zneklidňuje přátele a vede spory mezi těmi, kdo jsou v pokoji.

10 Jakž jest oheň, tak hoří, a jak síla člověka, tak hněv jeho; a podle bohatství jeho vzrůstá hněv jeho; a čím silnější budou, tím více budou zanícené.

KAPITOLA 29

12 Zavři almužnu ve svých skladištích, a vysvobodí tě ze všeho trápení.

13 Bude za tebe bojovat proti tvým nepřátelům lépe než mocný štít a silné kopí.

14 Poctivý se za bližního ručí, ale kdo je drzý, opustí ho.

15 Nezapomeň na přátelství své jistoty, neboť on dal za tebe život svůj.

16 Hříšník svrhne dobrý majetek své záruky: 17 A ten, kdo je nevděčné mysli, nechá toho v nebezpečí, které ho vysvobodilo.

18 Suretiship odvrátil mnoho dobrého, a otřásl jimi jako vlna mořská, mocní vyhnali ji z domů jejich, takže putovali mezi cizími národy.

19 Bezbožný, který přestupuje přikázání Páně, upadne do záruky, a kdo podniká a řídí se cizími věcmi pro zisk, upadne do obleků.

20 Pomáhej svému bližnímu podle své moci a dej si pozor, abys do toho sám neupadl.

21 Hlavní věcí pro život je voda, chléb, oděv a dům k přikrytí hanby.

22 Lepší je život chudého v chatrči, než choulostivé jídlo v cizím domě.

23 Ať je to málo nebo mnoho, buď spokojený, že neslyšíš pohanění domu svého.

24 Nebo žalostný jest život choditi od domu k domu; nebo kde jsi cizinec, neopovažuj se otevřít ústa svá.

25Budeš se bavit a hodovat, a neděkovat, navíc uslyšíš hořká slova: 26 Pojď, cizinče, vybav stůl a nasyť mě tím, co jsi připravil.

27 Dej místo, cizinci, ctihodnému muži; můj bratr přichází, aby se ubytoval, a já potřebuji dům svůj.

28 Tyto věci jsou těžké pro člověka rozumného; napomenutí domácího pokoje a výčitky věřiteli.

KAPITOLA 30 1 Kdo miluje svého syna, často v něm cítí hůl, aby se z něho nakonec radoval.

2 Kdo trestá syna svého, bude se radovati z něho a bude se radovati z něho mezi známými svými.

3 Kdo vyučuje syna svého, zarmucuje nepřítele, a před přáteli svými se z něho radovati bude.

4 I když otec jeho zemřel, jest jako by nebyl mrtev; nebo zanechal po sobě někoho podobného jemu.

5 Když žil, viděl ho a radoval se z něho, a když zemřel, nesmutnil.

6 Zanechal po sobě mstitele proti svým nepřátelům a toho, kdo oplatí svým přátelům laskavost.

7 Kdo dělá ze svého syna příliš mnoho, obváže mu rány; a jeho útroby budou zneklidněny při každém výkřiku.

8 Kůň nezlomený je svéhlavý, a dítě ponecháno samo sobě bude svévolné.

9 Skrč dítě své, a vyděsí tě, hraj si s ním, a přivede tě k tíži.

10 Nesměj se s ním, abys s ním neměl smutek a abys nakonec neskřípal zuby.

11 Nedávej mu svobody v jeho mládí a nemrkej na jeho pošetilosti.

12 Skloň se jeho šíjí, dokud je mladý, a mláti ho do stran, dokud je dítě, aby nezatvrdil a nebyl ti poslušný, a tak nepřinesl zármutek do tvého srdce.

13 Potrestej syna svého a drž ho k práci, aby se ti nepohoršilo jeho oplzlé chování.

14 Lepší je chudý, zdravý a silného těla, než bohatý člověk, který je sužován ve svém těle.

15 Zdraví a dobrý stav těla jsou nad všechno zlato a silné tělo nad nekonečné bohatství.

16 Není bohatství nad zdravé tělo a není radosti nad radostí srdce.

17 Smrt je lepší než hořký život nebo neustálá nemoc.

18 Lahůdky nalévané na ústa zavřené jsou jako změť masa položená na hrob.

19 K čemu je ta oběť modle? neboť nemůže jíst ani cítit, tak i ten, kdo je pronásledován od Hospodina.

20 Vidí očima svýma a sténá jako eunuch, který objímá pannu a vzdychá.

21 Nepodceňuj svou mysl a neznepokojuj se v radě svých.

22 Radost srdce je život člověka, a radost člověka prodlužuje dny jeho.

23 Miluj svou duši a potěš srdce své, odejmi zármutek od sebe, neboť zármutek zabil mnohé, a není z toho užitku.

24 Závist a hněv zkracují život, a opatrnost přivádí věk před čas.

25 Veselé a dobré srdce se bude starat o své maso a stravu.

KAPITOLA 31 1 Bdění po bohatství sžírá tělo a péče o něj zahání spánek.

2 Pozorování péče nenechá člověka spát, jako bolestná nemoc spí, 3 Bohatý má velkou práci, aby shromáždil bohatství; a když odpočívá, je naplněn svými lahůdkami.

4 Chudý pracuje ve svém nuzném stavu; a když odejde, je stále potřebný.

5 Kdo miluje zlato, nebude ospravedlněn, a kdo následuje porušení, bude ho mít dost.

6 Zlato se stalo zkázou pro mnohé a jejich zničení bylo přítomno.

7 Je to kámen úrazu pro ty, kdo mu obětují, a každý blázen bude s ním zajat.

8 Blahoslavený bohatý, který se našel bez vady a nešel za zlatem.

9 Kdo to je? a blahoslavit jej budeme, neboť podivuhodné věci učinil mezi lidem svým.

10 Kdo tím byl zkoušen a shledán dokonalým? pak ať se chlubí. Kdo by mohl pohoršit, a neurazil? aneb učinil zlé, a neučinil toho?

11 Jeho majetek bude stanoven a shromáždění vyhlásí jeho almužny.

12 Sedíš-li u bohatého stolu, nechtěj po něm, a neříkej: Jest na něm mnoho masa.

13 Pamatuj, že bezbožné oko je zlá věc, a co je stvořeno bezbožnější než oko? proto pláče při každé příležitosti.

14 Nevztahuj ruku, kamkoli se podívá, a nevraz ji s ním do mísy.

15 Nesuď bližního svého podle sebe, a buď ve všem rozvážný.

16 Jez, jak se člověku sluší, to, co je předloženo tobě; a pozřej, abys nebyl nenáviděn.

17 Nechte nejprve kvůli mravům; a nebuď nenasytný, abys neurazil.

18 Sedíš-li mezi mnohými, nevztahuj napřed ruku svou.

19 Dobře vychovanému člověku stačí velmi málo a na lůžku nezkrátí svůj vítr.

20 Zdravý spánek přichází z mírného jedení, vstává časně a jeho rozum je s ním, ale bolest z bdění, choler a bolesti břicha jsou u člověka nenasytného.

21 A jestliže jsi byl přinucen jísti, vstaň, vyjdi, zvracej, a odpočiň si.

22 Synu můj, poslouchej mě, a nepohrdej mnou, a naposled nalezneš, jak jsem tobě řekl: ve všech svých skutcích buď rychlý, aby tě žádná nemoc nepostihla.

23 Kdo si libuje ve svém pokrmu, o něm budou mluvit dobře; a zprávě o jeho dobrém hospodaření uvěří.

24 Ale proti tomu, kdo je chudák na pokrm, bude reptat celé město; a o svědectvích jeho nedbalosti nebude pochyb.

25 Neukazuj udatnosti své ve víně; neboť víno mnohé zničilo.

26 Pec zkouší ostří máčením, tak víno srdce pyšných v opilosti.

27 Víno je člověku dobré jako život, pije-li se střídmě: jaký je pak život člověku, který je bez vína? neboť byl stvořen k radosti lidí.

28 Víno hojně vypité a v pravý čas přináší radost srdce a radost mysli.

29 Ale víno opilé přemírou roztrpčuje mysl, rvačky a hádky.

30 Opilství zvyšuje hněv blázna, až se pohoršuje, ubývá síly a působí rány.

31 Nekárej bližního svého u vína a nepohrdej jím v jeho veselí, neříkej mu hanebná slova a nenaléhej na něj, aby pil.

KAPITOLA 32 1 Jsi-li pánem hostiny, nepozdvihuj se, ale buď mezi nimi jako jeden z ostatních; starej se o ně pilně, a tak se posaď.

2 A až vykonáš všechen svůj úřad, zaujmi své místo, aby ses s nimi radoval, a přijmi korunu za dobré uspořádání svátku.

3 Mluv, starší, neboť tobě se to stalo, ale rozumně; a bránit ne musick.

4 Nevylévejte slova tam, kde je hudebník, a nevydávejte moudrost mimo čas.

5 Koncert hudby na hostině s vínem je jako pečeť karbunkulu zasazená do zlata.

6 Jako pečeť smaragdu zasazená do zlatého díla je melodie muziky s příjemným vínem.

7 Mluv, mladíku, bude-li tě potřeba, a přece sotva, když bys byl dvakrát tázán.

8 Nechť je řeč tvá krátká, v málo slovech mnoho srozumitelná; buď jako ten, kdo ví, a přesto drží jazyk za zuby.

9 Jsi-li mezi velkými muži, nevyrovnávej se jim; a když jsou na místě starověcí muži, nepoužívejte mnoho slov.

10 Než zahřmí blesk; a před zahanbeným mužem přijde laskavost.

11 Vstaň včas a nebuď poslední; ale vrať se domů bez prodlení.

12 Tam se bav, a dělej, co chceš, ale nehřeš hrdou řečí.

13 A za tyto věci dobrořeh tomu, kterýž tě učinil, a naplnil tě dobrými věcmi svými.

14 Kdo se bojí Hospodina, dostane jeho kázeň; a ti, kteří ho brzy hledají, naleznou přízeň.

15 Kdo hledá zákon, bude jím naplněn, ale pokrytec se nad ním pohorší.

16 Ti, kdo se bojí Hospodina, naleznou soud a zažehnou spravedlnost jako světlo.

17 Hříšný člověk nebude pokárán, ale najde výmluvu podle své vůle.

18 Muž rady bude ohleduplný; ale cizí a pyšný člověk se nezalekne strachu, i když sám o sobě udělal bez rady.

19 Nedělej nic bez rady; a když jsi to jednou učinil, nečiň pokání.

20 Nechoď cestou, na kterou bys mohl spadnout, a neklopýtni mezi kameny.

21 Nebuďte sebevědomí jednoduchým způsobem.

22 A střež se svých vlastních dětí.

23 V každém dobrém skutku důvěřuj duši své; neboť to je zachovávání přikázání.

24 Kdo věří v Pána, ostříhá přikázání; a kdo v něho důvěřuje, nikdy se mu nebude hůře.

KAPITOLA 33 1 Tomu, kdo se bojí Hospodina, se nic zlého nestane; ale v pokušení ho vysvobodí znovu.

2 Moudrý nenávidí zákona; ale kdo je v tom pokrytec, je jako loď v bouři.

3 Muž rozumný doufá v zákon; a zákon je mu věrný jako věštba.

4 Připrav si, co říci, a budeš slyšen, a svaž naučení a potom odpověz.

5 Srdce pošetilého jest jako přemet; a jeho myšlenky jsou jako valící se strom náprav.

6 Hřebec jest jako přítel na posměch, pod každým, kdo na něm sedí, řve.

7 Proč jeden den převyšuje druhý, když jako všechno světlo každého dne v roce je slunce?

8 Poznáním Hospodina se vyznačovali, a on měnil období a svátky.

9 Některým z nich učinil dny vysoké a posvětil je, a některým z nich učinil dny obyčejné.

10 A všichni lidé jsou ze země a Adam byl stvořen ze země.

11 Ve velkém poznání je Hospodin rozdělil a cesty jejich rozrůznil.

12 Některé z nich požehnal a povýšil, některé posvětil a postavil blízko sebe, ale některé z nich proklel a ponížil a odvrátil se z jejich míst.

13 Jako jest hlína v ruce hrnčířově, aby ji utvořil k libosti své, tak jest člověk v ruce toho, kterýž jej učinil, aby jim odplatil, jak jemu nejlíp.

14 Dobro je postaveno proti zlu a život proti smrti, tak je zbožný proti hříšníkovi a hříšník proti zbožnému.

15 Pohleďte tedy na všechna díla Nejvyššího; a jsou dva a dva, jeden proti druhému.

16 Probudil jsem se poslední jako ten, kdo sbírá hrozny, z požehnání Páně jsem prospěl, a lis svůj lis jako sběrač hroznů.

17 Uvažte, že jsem nepracoval jen pro sebe, ale pro všechny, kdo se chtějí učit.

18 Slyšte mě, velcí lidu, a poslouchejte ušima svým, vůdcové shromáždění.

19 Nedávej svému synovi a manželce, svému bratru a příteli, moc nad tebou, dokud jsi živ, a své statky nedávejte jinému, aby to nečinilo pokání, a neprosil bys o to znovu.

20 Dokud žiješ a dýcháš v sobě, nevydávej se nikomu.

21 Nebo lépe jest, aby tě hledali synové tvoji, než abys ty stál k jejich zdvořilosti.

22 Ve všech skutcích svých drž se přednosti; nezanech na své cti skvrnu.

23 V čas, kdy skončíš své dny a dokonáš svůj život, rozděl své dědictví.

24 Krmivo, hůlka a břemena jsou pro osla; a chléb, náprava a práce pro služebníka.

25 Dáš-li služebníka svého k práci, odpočinutí najdeš, ale necháš-li ho zahálet, bude hledat svobodu.

26 Jho a límec sklání šíji, tak jsou muky a muky zlého služebníka.

27 Pošli ho pracovati, aby nezahálel; neboť zahálka mnohému zlému učí.

28 Pusťte ho do práce, jak se mu sluší; nebude-li poslušný, nasaďte si těžší pouta.

29 Ale nebuď přehnaný k žádnému; a bez uvážení nedělat nic.

30 Máš-li služebníka, budiž ti jako tobě, protože jsi ho koupil za cenu.

31 Máš-li služebníka, pros ho jako bratra, neboť ho potřebuješ jako svou vlastní duši; KAPITOLA 34 1 Naděje člověka bez rozumu jsou marné a falešné, a sny povznášejí blázny.

2 Kdo hledí na sny, podobá se tomu, kdo se chytá stínu a následuje vítr.

3 Vize snů je podobnost jedné věci s druhou, stejně jako podoba tváře k tváři.

4 Co lze očistit od nečistého? a jaká pravda může vzejít z toho, co je falešné?

5 Věštění a věštby a sny jsou marné, a srdce touží, jako srdce ženy v tísni.

6 Jestliže nebudou posláni od Nejvyššího při navštívení tvém, nevkládej na ně srdce své.

7 Neboť sny mnohé oklamaly a selhali, když v ně vložili svou důvěru.

8 Zákon bude shledán dokonalým bez lži, a moudrost je dokonalost ústům věrným.

9 Člověk, který cestoval, zná mnohé; a kdo má mnoho zkušeností, vypraví moudrost.

10 Kdo nemá zkušenosti, ví málo, ale kdo cestoval, je plný opatrnosti.

11 Když jsem cestoval, viděl jsem mnoho věcí; a rozumím víc, než dokážu vyjádřit.

12 Byl jsem často v nebezpečí smrti, ale pro tyto věci jsem byl vysvobozen.

13 Duch těch, kdo se bojí Hospodina, bude žít; neboť jejich naděje je v tom, který je zachraňuje.

14 Kdo se bojí Hospodina, nebude se bát ani se bát; neboť on je jeho naděje.

15 Blahoslavená duše toho, kdo se bojí Hospodina, na koho hledí? a kdo je jeho síla?

16 Neboť oči Páně jsou upřeny na ty, kdo ho milují, on je jejich mocná ochrana a pevný pobyt, ochrana před horkem a přikrytí před sluncem v poledne, ochrana před klopýtnutím a pomoc při pádu.

17 Duše pozvedá a oči osvěcuje, zdraví, život a požehnání dává.

18 Kdo obětuje něco neprávem získaného, jeho oběť je směšná; a dary nespravedlivých lidí nejsou přijímány.

19 Nejvyššímu se nelíbí oběti bezbožných; ani není usmířen pro hřích množstvím obětí.

20 Kdo přináší oběť z majetku chudého, činí jako ten, kdo zabíjí syna před očima otce svého.

21 Chléb nuzného je jejich život, kdo ho ošidí, je krvavý.

22 Kdo bližnímu svému živobytí bere, zabíjí jej; a kdo ošidí dělníka o jeho mzdu, je krveprolití.

23 Když jeden staví a jiný bourá, jaký pak mají užitek nežli pracovat?

24 Když se někdo modlí a jiný zlořečí, čí hlas uslyší Pán?

25 Kdo se umývá po dotyku mrtvého těla, dotkne-li se ho znovu, k čemu jeho umytí?

26 Tak je tomu u člověka, který se postí pro své hříchy, znovu jde a činí totéž. Kdo vyslyší jeho modlitbu? aneb co mu prospěje jeho ponížení?

KAPITOLA 35 1 Kdo ostříhá zákona, obětuje dostatek, kdo dbá na přikázání, obětuje pokojnou oběť.

2 Kdo odplácí, obětuje mouku mouku; a kdo dává almužnu, obětuje chválu.

3 Odchýlit se od špatnosti je milé Hospodinu; a opustit nepravost je usmíření.

4 Neukážeš se před Hospodinem prázdný.

5 Neboť všechny tyto věci se mají dělat kvůli přikázání.

6 Oběť spravedlivých tloustne oltář, a jeho sladká vůně je před Nejvyšším.

7 Oběť spravedlivého je přijatelná. a jeho památka nebude nikdy zapomenuta.

8 Vzdej Hospodinu jeho čest s dobrým okem, a nezmenšuj prvotiny rukou svých.

9 Ukaž ve všech svých darech veselou tvář a desátky své věnuj s radostí.

10 Dej Nejvyššímu, jak tě obohatil; a jak jsi dostal, dej s veselým okem.

11 Neboť odplácí Hospodin a dá ti sedmkrát tolik.

12 Nemyslete na to, že byste zkazili dary; za takové nepřijme: a nedoufej v oběti nespravedlivé; neboť Hospodin je soudce a u něho není úcta k osobám.

13 Nepřijme nikoho proti chudému, ale vyslyší modlitbu utlačovaných.

14 Nepohrdne prosbou sirotka; ani vdova, když vylévá svou stížnost.

15 Zdaliž slzy vdově po tvářích netečou? a není-li její pláč proti němu, kterýž je svádí k pádu?

16 Ten, kdo slouží Hospodinu, bude přijat s přízní a jeho modlitba dosáhne až k oblakům.

17 Modlitba pokorných proniká mraky, a dokud se nepřiblíží, nebude potěšen; a neodejde, dokud Nejvyšší neuvidí, že bude spravedlivě soudit a vykoná soud.

18 Neboť Hospodin nezahálí, ani Mocní k nim nebudou shovívaví, dokud nezničí bedra nemilosrdných a neoplatí pohanům pomstu; dokud neodejme množství pyšných a nezlomí žezlo nespravedlivých; 19 Dokud odplatí každému podle skutků jeho a podle skutků lidských podle úkladů jejich; dokud neposoudí věc svého lidu a neučiní je, aby se radovali ze svého milosrdenství.

20 Milosrdenství je v době soužení časné, jako oblaka deště v době sucha.

KAPITOLA 36 1 Smiluj se nad námi, Pane Bože všech, a pohleď na nás: 2 A sešli svůj strach na všechny národy, které tě nehledají.

3 Pozdvihni ruku svou proti cizím národům, ať uvidí tvou moc.

4 Jakož jsi byl v nás posvěcen před nimi, tak buď veleben mezi nimi před námi.

5 A dej, ať tě poznají, jako jsme tě poznali, že není Boha, než jen ty, Bože.

6 Ukaž nová znamení a čiň jiné divy: oslav svou ruku a svou pravou paži, aby zvěstovaly tvé divy.

7 Vzbuďte hněv a vylévejte hněv, vezměte protivníka a zničte nepřítele.

8 Zkrať čas, pamatuj na smlouvu a nechť vypravují o tvých podivuhodných skutcích.

9 Kdo unikne, ať je pohlcen vztekem ohně; a ať zahynou ti, kteří utiskují lid.

10 Podrazte hlavy vládců pohanů, kteří říkají: Není nikoho jiného než my.

11 Shromážděte všechny Jákobovy kmeny a zděďte je jako od počátku.

12 Hospodine, smiluj se nad lidem, který je nazýván tvým jménem, a nad Izraelem, kterého jsi nazval svým prvorozeným.

13 Buď milostiv Jeruzalému, svému svatému městu, místu tvého odpočinku.

14 Naplň Sion svými nevýslovnými proroky a svůj lid svou slávou.

15 Vydej svědectví těm, které jsi měl od počátku, a vzbudiv proroky, kteří byli ve tvém jménu.

16 Odměň ty, kteří na tebe čekají, a tví proroci ať jsou věrní.

17 Hospodine, vyslyš modlitbu svých služebníků podle Áronova požehnání nad tvým lidem, aby všichni, kdo přebývají na zemi, poznali, že ty jsi Hospodin, věčný Bůh.

18 Břicho požírá všechno maso, ale jedno je lepší než druhé.

19 Jakož chuť chutná různé druhy zvěřiny, tak srdce rozumějící řečem lživým.

20 Převrácené srdce působí těžkost, ale zkušený odplatí jemu.

21 Žena přijme každého muže, ale jedna dcera je lepší než druhá.

22 Krása ženy obveseluje tvář, a muž nemiluje nic lepšího.

23 Jestliže je v jejím jazyce laskavost, mírnost a útěcha, pak není její muž jako ostatní muži.

24 Kdo si vezme ženu, začíná mít majetek, jemu podobnou pomoc a sloup odpočinku.

25 Kde není plot, tam je majetek vykořeněn, a kdo nemá manželku, bude bloudit v smutku.

26 Kdo bude důvěřovat zloději dobře uctívanému, který poskakuje z města do města? Kdo tedy uvěří člověku, který nemá dům a přebývá všude, kde ho noc vezme?

KAPITOLA 37 1 Každý přítel říká: Jsem také jeho přítelem, ale je přítel, který je přítelem jen podle jména.

2 Není to zármutek k smrti, když se společník a přítel promění v nepřítele?

3 Ó zlá představo, odkud jsi přišel, abys zahalil zemi lstí?

4 Je druh, který se raduje z blahobytu přítele, ale v čas soužení bude proti němu.

5 Je tu společník, který pomáhá svému příteli na břicho a vyzvedává štít proti nepříteli.

6 Nezapomeň na svého přítele ve své mysli a nebuď na něj lhostejný ve svém bohatství.

7 Každý rádce chválí radu; ale jsou někteří, kteří si radí.

8 Chraň se rádce a věz předem, co potřebuje; neboť on sám sobě poradí; aby na tebe nevrhl los, 9 A řekni tobě: Cesta tvá jest dobrá; a potom se postaví na druhou stranu, aby viděl, co tě potká.

10 Neraď se s tím, kdo tě podezírá, a skryj radu svou před těmi, kdo ti závidí.

11 Ani se nedotýkej ženy, na kterou žárlí; ani se zbabělcem ve věcech války; ani s obchodníkem ohledně výměny; ani s kupujícím prodeje; ani se závistivým mužem vděčnosti; ani s nemilosrdným člověkem dotýkajícím se laskavosti; ani s lenochy na žádnou práci; ani s nádeníkem na rok dokončovacích prací; ani s zahálejícím služebníkem mnoha věcí: neposlouchejte jich v žádné věci rady.

12 Ale buď ustavičně se zbožným mužem, o němž víš, že má zachovávat přikázání Páně, jehož mysl je podle tvého smýšlení a bude se s tebou rmoutit, budeš-li potratit.

13 A nechť obstojí rada srdce tvého, neboť není nikoho věrnějšího tobě než ona.

14 Člověk má totiž někdy ve zvyku říci mu více než sedm strážců, kteří sedí nahoře ve vysoké věži.

15 A především se modli k Nejvyššímu, aby řídil cestu tvou v pravdě.

16 Nechej rozum jít před každým podnikem a radu před každým činem.

17 Tvář je znamením proměny srdce.

18 Ukazují se čtyři způsoby: dobro a zlo, život a smrt, ale jazyk nad nimi vládne ustavičně.

19 Je moudrý, který mnohé učí, a sám sobě je neužitečný.

20 Je někdo, kdo prokazuje moudrost ve slovech, a je nenáviděn: bude mít nedostatek všeho jídla.

21 Neboť milost mu není dána od Pána, protože je zbaven veškeré moudrosti.

22 Jiný je moudrý sám k sobě; a plody rozumnosti jsou v jeho ústech chvályhodné.

23 Moudrý vyučuje svůj lid; a ovoce jeho rozumnosti neselhává.

24 Moudrý muž bude naplněn požehnáním; a všickni, kteříž ho uvidí, ho pokládají za šťastného.

25 Dny lidského života mohou být sečteny, ale dnů Izraele je nespočet.

26 Moudrý muž zdědí slávu mezi svým lidem a jeho jméno bude věčné.

27 Synu můj, otestuj svou duši v životě svém a viz, co je na ní zlého, a toho jí nedávej.

28 Nebo ne všecko jest prospěšné všem lidem, aniž má každá duše ve všem zalíbení.

29 Nebuď nenasytný v žádné lahůdce ani příliš lakomý na maso.

30 Přemíra masa totiž způsobuje nemoc a přejídání se změní v choler.

31 Přeháněním mnozí zahynuli; ale kdo dbá, prodlužuje svůj život.

KAPITOLA 38 1 Cti lékaře ctí, která mu náleží za užívání, které s ním můžeš mít, neboť ho stvořil Hospodin.

2 Neboť Nejvyššímu přijde uzdravení a dostane se mu slávy krále.

3 Dovednost lékaře pozdvihne hlavu jeho, a před očima velikánů bude v obdivu.

4 Hospodin stvořil léky ze země; a kdo je moudrý, nebude si je ošklivit.

5 Což nebyla voda sladká dřevem, aby se poznala její ctnost?

6 A dal lidem umění, aby byl ctěn ve svých podivuhodných dílech.

7 S takovými uzdravuje lidi a snímá jejich bolesti.

8 Z takových dělá lékárník cukroví; a jeho skutků není konce; a od něho je pokoj na celé zemi, 9 Můj synu, nebuď nedbalý ve své nemoci, ale modli se k Pánu, a on tě uzdraví.

10 Odejdi od hříchu, urovnej ruce své a očisti srdce své od každé nešlechetnosti.

11 Dej sladkou vůni a památku z jemné mouky; a učinit tučnou oběť jako nebytí.

12 Potom dej místo lékaři, neboť ho stvořil Hospodin, ať neodchází od tebe, neboť ho potřebuješ.

13 Je čas, kdy je v jejich rukou dobrý úspěch.

14 Budou se totiž také modlit k Pánu, aby se mu dařilo v tom, co dávají k usnadnění a nápravě k prodloužení života.

15 Kdo hřeší před svým Tvůrcem, ať padne do rukou lékaře.

16 Můj synu, nechť slzy padají na mrtvé a začni naříkat, jako bys sám sobě utrpěl velkou škodu; a pak přikryj jeho tělo podle zvyku a nezanedbávej jeho pohřeb.

17 Plač hořce, sténáš veliký, a běduj, jak jest hoden, a den nebo dva, aby se ti nemluvilo zle, a pak se potěš pro těžkost svou.

18 Neboť z tíhy přichází smrt, a tíha srdce láme sílu.

19 V soužení také zármutek zůstává, a život chudého je prokletím srdce.

20 Neberte si k srdci tíhu, zažeňte je a úd posledního konce.

21 Nezapomeň na to, vždyť už není návratu; neuděláš mu dobře, ale sám sobě ublížíš.

22 Pamatuj na můj soud, neboť i tvůj bude tak; včera pro mě a dnes pro tebe.

23 Když mrtvý odpočívá, ať odpočívá jeho památka; a buďte pro něj potěšeni, až jeho Duch od něho odejde.

24 Moudrost člověka učeného přichází příležitostí k odpočinku, a kdo má málo práce, stane se moudrým.

25 Jak může získat moudrost, která drží pluh, a která se chlubí bodcem, která žene voly a zaměstnává jejich práci, a která mluví o býcích?

26 Dává svou mysl dělat brázdy; a pilně dává krávu krmivo.

27 Tak každý tesař a dělník, který pracuje dnem i nocí, i ti, kteří řežou a ryjí pečeti a pilně dělají rozmanitost a oddávají se falšování obrazů a bdí, aby dokončili dílo: 28 Také kovář sedí u kovadliny a hledí na železnou práci, pára z ohně mrhá jeho tělem a on bojuje s žárem pece: hluk kladiva a kovadliny je stále v jeho uších a jeho oči stále hledí na vzor věci, kterou vyrábí; odhodlává se dokončit svou práci a hlídá, aby ji dokonale vyleštil: 29 Tak sedí hrnčíř u svého díla a otáčí kolem nohama, který je vždy pečlivě připravován na své dílo, a všechno své dílo tvoří podle počtu; 30 Utváří hlínu paží svou, a sílu svou před nohama svým sklání; uchází se o to, aby ji vedl; a pilně čistí pec: 31 Všickni tito důvěřují v ruce své, a každý jest moudrý v díle svém.

32 Bez nich nemůže být město obydleno a nebudou bydlet, kde chtějí, ani nebudou chodit sem a tam.

33 Nebudou hledáni ve veřejné radě, ani seděti vysoko ve shromáždění; a nebudou nalezeni tam, kde se mluví podobenství.

34 Ale budou udržovat stav světa a veškerá jejich touha je v práci jejich řemesla.

KAPITOLA 39 1 Kdo se však soustředí na zákon Nejvyššího a je zaměstnán jeho rozjímáním, bude hledat moudrost všech dávných a bude zaměstnán proroctvími.

2 Bude zachovávat slova slavných, a kde jsou lstivá podobenství, tam bude i on.

3 Bude hledat tajemství těžkých rozsudků a bude obeznámen s temnými podobenstvími.

4 Bude sloužit mezi velkými muži a bude se objevovat před knížaty, bude cestovat po cizích zemích; neboť zkoušel dobré i zlé mezi lidmi.

5 Dá své srdce, aby se brzy uchýlilo k Pánu, který ho stvořil, a bude se modlit před Nejvyšším a otevře svá ústa v modlitbě a bude prosit za své hříchy.

6 Když velký Pán bude chtít, bude naplněn duchem rozumnosti: bude vylévat moudrá slova a děkovat Pánu ve své modlitbě.

7 Bude řídit své rady a znalosti a bude rozjímat o svých tajemstvích.

8 Ukáže, čemu se naučil, a bude se chlubit zákonem smlouvy Páně.

9 Mnozí chválí jeho rozumnost; a dokud svět vydrží, nebude vymazán; jeho památka neodejde a jeho jméno bude žít z pokolení na pokolení.

10 Národy budou dávat najevo jeho moudrost a shromáždění bude hlásat jeho chválu.

11 Zemře-li, zanechá větší jméno než tisíc, a bude-li žít, rozmnoží je.

12 Ještě bych měl říci, o čem jsem přemýšlel; neboť jsem naplněn jako měsíc v úplňku.

13 Poslouchejte mě, svatí synové, a vyražte jako růže rostoucí u polního potoka.

14 A dejte si sladkou vůni jako kadidlo a vzkvétejte jako lilie, vydávejte vůni a zpívejte píseň chvály, dobrořečte Pánu ve všech jeho dílech.

15 Zvelebujte jeho jméno a vydávejte jeho chválu písněmi svých rtů a harfami a chvalte ho takto: 16Všechny skutky Páně jsou velmi dobré, a cokoli přikáže, bude vykonáno v pravý čas.

17 A nikdo nemůže říci: Co je to? proč to je? neboť v příhodný čas budou všichni vyhledáni; na jeho rozkaz stály vody jako hromada, a na slova úst jeho nádoby s vodami.

18 Na rozkaz jeho se děje, což se mu líbí; a nikdo nemůže bránit, když zachrání.

19 Skutky všeho tvorstva jsou před ním a před jeho očima nelze nic skrýt.

20 On vidí od věků až na věky; a před ním není nic úžasného.

21 Člověk nemusí říkat: Co je to? proč to je? neboť všecky věci učinil k užitku jejich.

22 Jeho požehnání pokrylo suchou zemi jako řeku a zalilo ji jako povodeň.

23 Jakož obrátil vody v slanost, tak dědí pohané hněv jeho.

24 Jako jsou cesty jeho svatému jasné; tak jsou kamenem úrazu bezbožných.

25 Dobré jsou totiž dobré věci stvořené od počátku, tak zlé jsou pro hříšníky.

26 Hlavními věcmi pro veškeré využití lidského života jsou voda, oheň, železo a sůl, pšeničná mouka, med, mléko a krev z hroznů, olej a oděv.

27 To všecko jest k dobrému zbožným, tak hříšníkům ve zlé jsou obráceny.

28 Jsou duchové stvořeni k pomstě, kteří ve svém hněvu spočívají na bolestech; v čase zkázy vylévají svou sílu a utišují hněv toho, kdo je stvořil.

29 Oheň, krupobití, hlad a smrt, to vše bylo stvořeno k pomstě; 30 Zuby divokých zvířat a štíry, hadi a meč trestající bezbožné k záhubě.

31 Budou se radovat z jeho přikázání a budou připraveni na zemi, když bude potřeba; a až přijde jejich čas, nepřestoupí jeho slovo.

32 Proto jsem byl od počátku rozhodnut, přemýšlel jsem o těchto věcech a zanechal jsem je písemně.

33Všechny skutky Hospodinovy jsou dobré, a všelikou potřebnou věc dá v pravý čas.

34 Aby člověk nemohl říci: To je horší než to, neboť časem budou všichni dobře uznáni.

35 A proto chvalte Pána celým srdcem a ústy a dobrořečte jménu Páně.

KAPITOLA 40 1 Pro každého člověka je stvořena velká dřina a na syny Adamovy je těžké jho ode dne, kdy vyjdou z lůna své matky, až do dne, kdy se vrátí k matce všech věcí.

2 Jejich představivost o věcech budoucích a den smrti znepokojuje jejich myšlenky a vyvolává strach v srdci; 3 Od toho, který sedí na trůnu slávy, až po toho, kdo je ponížený na zemi a v popelu; 4 Od toho, kdo nosí purpur a korunu, až po toho, kdo se obléká do lněných šatů.

5 Hněv a závist, soužení a neklid, strach ze smrti, hněv a svár, a v době odpočinku na jeho lůžku jeho noční spánek mění jeho poznání.

6 Málo nebo nic je jeho odpočinek, a potom je ve spánku jako v den bdění, trápí ho pohled na srdce, jako by unikl z bitvy.

7 Když je vše v bezpečí, procitne a žasne, že strach nebyl ničím.

8 Takové věci se dějí všemu tělu, lidem i zvířatům, a to je sedmkrát více u hříšníků.

9 Smrt a krveprolití, svár a meč, neštěstí, hlad, soužení a bič; 10 Tyto věci jsou stvořeny pro svévolníky a kvůli nim přišla potopa.

11 Všechno, co je ze země, se obrátí k zemi, a co je z vod, navrátí se do moře.

12 Všechno úplatkářství a nespravedlnost bude smazána, ale pravdivé jednání bude trvat navěky.

13 Majetek nespravedlivých vyschne jako řeka a zmizí s hlukem jako velký hrom v dešti.

14 Když rozevře ruku, bude se radovat; 15 Synové bezbožných nevyvedou mnoho ratolestí, ale jsou jako nečisté kořeny na tvrdé skále.

16 Plevel rostoucí na každé vodě a břehu řeky bude vytrhán před veškerou trávou.

17 Štědrost je jako zahrada nanejvýš plodná a milosrdenství trvá navěky.

18 Pracovat a spokojit se s tím, co člověk má, je sladký život, ale kdo najde poklad, je nad obojí.

19 Děti a stavba města pokračují v mužském jménu, ale bezúhonná žena se počítá nad oba.

20 Víno a hudba rozveselují srdce, ale láska k moudrosti je nad obojí.

21 Píšťalka a žaltář dělají sladkou melodii, ale nad oběma je jazyk příjemný.

22 Tvé oko touží po přízni a kráse, ale více než obilí, dokud je zelené.

23 Přítel a společník se nikdy nepotkají špatně, ale nad obojí je žena s manželem.

24 Bratří a pomoc proti času soužení, ale almužna přinese více než oba.

25 Zlato a stříbro upevňují nohu, ale nad obojí je rada vážená.

26 Bohatství a síla pozdvihují srdce, ale bázeň před Hospodinem je nad obojí, v bázni před Hospodinem není nouze a není třeba hledat pomoc.

27 Bázeň před Hospodinem je zahrada úrodná a přikrývá ho nade vší slávou.

28 Synu můj, neveď život žebráka; neboť lepší je zemřít než žebrat.

29 Život toho, kdo závisí na cizím stole, nebude počítán za život; nebo se poskvrňuje cizím pokrmem, ale moudrý muž dobře vychovaný se toho bude mít na pozoru.

30 Žebrota je sladká v ústech nestydatého, ale v jeho břiše bude hořet oheň.

KAPITOLA 41 1 Ó smrti, jak hořká je vzpomínka na tebe pro muže, který žije v klidu ve svém majetku, pro muže, který nemá nic, co by ho trápilo, a který má prosperitu ve všech věcech: ano, pro toho, kdo je ještě schopen přijímat maso!

2 Smrti, lichotivý jest rozsudek tvůj nuzným a tomu, jehož síla selhává, který je nyní v posledním věku a je sužován všemi věcmi, a tomu, kdo si zoufá a ztratil trpělivost!

3 Neboj se rozsudku smrti, pamatuj na ty, kteří byli před tebou a kteří přijdou po něm; neboť toto je rozsudek Hospodinův nad vším tělem.

4 A proč jsi proti zalíbení Nejvyššího? v hrobě není žádná inkvizice, ať jsi žil deset, sto nebo tisíc let.

5 Děti hříšníků jsou děti ohavné a ti, kteří se stýkají v příbytku bezbožných.

6 Dědictví dětí hříšníků zahyne a jejich potomstvo bude mít věčnou potuchu.

7 Děti si budou stěžovat na bezbožného otce, protože budou kvůli němu potupovány.

8 Běda vám, bezbožní, kteří jste opustili zákon Boha nejvyššího! neboť rozmnožíte-li, bude to k vaší záhubě.

9 A narodíte-li se, narodíte se prokletí, a zemřete-li, kletba bude podílem vaším.

10 Všickni, kteříž jsou na zemi, obrátí se zase k zemi, a tak bezbožní půjdou z prokletí do záhuby.

11 Truchlení lidí je kolem jejich těl, ale špatné jméno hříšníků bude vymazáno.

12 Hleď na jméno své; neboť to bude s tebou pokračovat nad tisícem velkých zlatých pokladů.

13 Dobrý život má málo dní, ale dobré jméno trvá navěky.

14 Děti moje, zachovávejte kázeň v pokoji: pro moudrost, která je skrytá, a pro poklad, který není vidět, jaký užitek mají oba?

15 Lepší je člověk, který skrývá svou pošetilost, než člověk, který skrývá moudrost svou.

16 Protož zahanbte se podle slova mého; ani to není ve všem schváleno.

17 Styď se za smilství před otcem a matkou, a za lež před knížetem a udatným; 18 O přestupku před soudcem a vladařem; nepravosti před shromážděním a lidmi; o nespravedlivém jednání před svým partnerem a přítelem; 19 A o krádeži na místě, kde pobýváš, a na pravdě Boží a jeho smlouvě; a opírat se loktem o maso; a pohrdání dávat a brát; 20 A mlčení před těmi, kteříž tě pozdravují; a dívat se na nevěstku; 21 A odvrátiti tvář svou od příbuzného svého; nebo odebrat část nebo dárek; nebo hledět na manželku jiného muže.

22 Nebo býti zaneprázdněni svou služebnou a nepřibližovat se k jejímu loži; nebo vyčítavé řeči před přáteli; a když dáš, nevyčítavej; 23 Nebo opakování a opakování toho, co jsi slyšel; a odhalování tajemství.

24 Budeš tedy skutečně zahanben a nalezneš milost přede všemi lidmi.

KAPITOLA 42 1 Nestyď se za tyto věci a nepřipouštěj nikoho, kdo by tím hřešil: 2 Zákona Nejvyššího a smlouvy jeho; a soudu k ospravedlnění bezbožných; 3 O zúčtování se svými společníky a cestujícími; nebo daru dědictví přátel; 4 Přesnost vyvážení a závaží; nebo dostat hodně nebo málo; 5 A o lhostejném prodeji kupců; mnoho oprav dětí; a přimět stranu zlého služebníka krvácet.

6 Zachování je dobré, kde je zlá žena; a drž hubu, kde je mnoho rukou.

7 Vydej všechny věci v počtu a váze; a zapiš vše, co vydáváš nebo přijímáš.

8 Nestyď se informovat nemoudré a pošetilé a věky krajní, kteří se potýkají s mladými: tak budeš skutečně učený a schválený všemi živými lidmi.

9 Otec vstává pro dceru, když nikdo neví; a péče o ni odnímá spánek. Když je mladá, aby nepominula květ věku svého; a být vdaná, aby nebyla nenáviděna: 10 Ve svém panenství, aby nebyla poskvrněna a neplodila v domě svého otce; a mít manžela, aby se nechovala špatně; a když je vdaná, aby nebyla neplodná.

11 Hlídej nad nestoudnou dcerou, aby tě neudělala na posměch tvým nepřátelům, na posměch ve městě a na potupu mezi lidem, a aby tě nezahanbila před zástupem.

12 Nehleďte na krásu každého těla a nesedejte mezi ženami.

13 Nebo z šatů pochází mol, a od žen nešlechetnost.

14 Lepší je zdrženlivost muže než žena zdvořilá, říkám žena, která přináší hanbu a potupu.

15 Nyní budu vzpomínat na skutky Páně a vypravovat o věcech, které jsem viděl: Podle slov Páně jsou jeho skutky.

16 Slunce, které dává světlo, hledí na všechny věci a jeho dílo je plné slávy Páně.

17 Hospodin nedal moc svatým, aby oznamovali všechna svá podivuhodná díla, která Všemohoucí Pán pevně ustálil, aby vše, co je, bylo ustaveno k jeho slávě.

18 Hledá hlubiny a srdce a hledí na jejich lstivá, neboť Pán zná vše, co lze poznat, a vidí znamení světa.

19 Oznamuje věci minulé i budoucí a zjevuje kroky věcí skrytých.

20 Žádná myšlenka mu neunikne, žádné slovo před ním není skryto.

21 Vyzdobil znamenitá díla své moudrosti a je od věků až na věky; k němu nesmí být nic přidáno, ani nemůže být umenšeno a nepotřebuje žádného rádce.

22 Ó jak žádoucí jsou všechna jeho díla! a aby člověk viděl i jiskru.

23 Všechny tyto věci žijí a zůstávají na věky ke všem účelům a všechny jsou poslušné.

24 Všechno je dvojí jedno proti druhému, a nic neučinil nedokonalým.

25 Jedna věc upevňuje dobro nebo ona, a kdo se naplní pohledem na jeho slávu?

KAPITOLA 43 1 Pýcha výšin, jasná obloha, krása nebes s jeho slávou; 2 Když se slunce ukáže, ohlašuje při jeho východu podivuhodný nástroj, dílo Nejvyššího: 3 V poledne vysychá zemi, a kdo snese její žhavý žár?

4 Člověk dýmající v peci je v dílech žáru, ale slunce pálí hory třikrát více; vydechuje ohnivé páry a vysílá jasné paprsky, zatemňuje oči.

5 Veliký je Hospodin, který to učinil; a na rozkaz jeho rychle běží.

6 Učinil také měsíc, aby sloužil ve svém čase k vyhlášení časů a znamení světa.

7 Od měsíce je znamení svátků, světlo, které ubývá v její dokonalosti.

8 Měsíc se nazývá jejím jménem, podivuhodně roste v její proměně, je nástrojem armád nahoře, zářící na nebeské klenbě; 9 Krása nebe, sláva hvězd, ozdoba osvěcující nejvyšší místa Páně.

10 Na rozkaz Svatého budou stát ve svém pořádku a nikdy neomdlí ve svých hlídkách.

11 Pohleď na duhu a chval toho, který ji učinil; velmi krásný je v jeho jasu.

12 Obklopuje nebesa slavným kruhem a ruce Nejvyššího jej ohýbaly.

13 Rozkazem svým nechává padat sníh a rychle posílá blesky soudu svého.

14 Skrze to se otevírají poklady, a oblaka létají jako ptactvo.

15 Svou velikou silou upevňuje oblaka, a kroupy se lámou.

16 Před jeho zrakem se hory chvějí a po jeho vůli vane jižní vítr.

17 Hluk hromu rozechvívá zemi, tak severní bouře a vichřice, jako ptáci létající rozsévá sníh, a jeho padání je jako svícení kobylek.

18 Oko žasne nad krásou jeho bělosti, a srdce žasne nad jeho deštěm.

19 I jinovatku jako sůl vysype na zem, a když ztuhne, leží na špičkách ostrých kůlů.

20 Když fouká studený severní vítr a voda ztuhne v led, setrvává na každém shromáždění vody a obléká vodu jako pancíř.

21 Sežere hory, sežehne poušť, a sežere trávu jako oheň.

22 Nynější lék všech jest rychle přicházející mlha, po horku přicházející rosa osvěžuje.

23 Radou svou uklidňuje hlubinu a staví v ní ostrovy.

24 Ti, kteří se plaví po moři, vypravují o jeho nebezpečí; a když to slyšíme ušima, divíme se tomu.

25 Neboť v něm jsou stvořena divná a podivuhodná díla, rozmanitost všech druhů zvířat a velryb.

26 Skrze něho má konec jejich zdar, a z jeho slova všecko spočívá.

27 Můžeme mnoho mluvit, a přesto se nedostáváme; pročež v souhrnu je on vším.

28 Jak ho budeme moci zvelebovat? neboť on je veliký nade všechny své skutky.

29 Hospodin je hrozný a velmi velký a jeho moc je podivuhodná.

30 Když oslavujete Hospodina, vyvyšujte ho, jak jen můžete; nebo ještě daleko převýší. A když ho vyvyšujete, vynaložte veškerou svou sílu a neunavujte se. neboť nikdy nemůžeš dojít dost daleko.

31 Kdo ho viděl, aby nám to řekl? a kdo ho může zvětšit takového, jaký je?

32 Ještě jsou skryté větší věci, než jsou tyto, neboť jsme viděli jen málo jeho děl.

33 Neboť všecko učinil Hospodin; a zbožným dal moudrost.

KAPITOLA 44 1 Chvalme nyní slavné muže a naše otce, kteří nás zplodili.

2 Velikou slávu jim učinil Hospodin skrze svou velikou moc od počátku.

3 Takoví, kteří vládli ve svých královstvích, muži proslulí svou mocí, radili svým rozumem a hlásali proroctví: 4 Vůdcové lidu se svými radami a znalostmi učenosti setkávají pro lid, moudří a výmluvní jsou jejich pokyny: 5 Například zjišťoval hudební melodie a recitoval verše písemně: 6 Bohatí muži vybaveni schopnostmi, žijící v míru ve svých příbytcích: 7 Všichni tito byli uctíváni ve svých generacích a byli slávou své doby.

8 Jsou mezi nimi, kteří po sobě zanechali jméno, aby se o nich mluvilo.

9 A jsou někteří, kteří nemají památku; kteří zahynuli, jako by nikdy nebyli; a jsou, jako by se nikdy nenarodili; a jejich děti po nich.

10 Ale to byli muži milosrdní, na jejichž spravedlnost se nezapomnělo.

11 S jejich semenem zůstane ustavičně dobré dědictví a jejich děti jsou ve smlouvě.

12 Símě jejich stojí a synové jejich pro ně.

13 Jejich semeno zůstane navěky a jejich sláva nebude vymazána.

14 Těla jejich jsou pohřbena v pokoji; ale jejich jméno žije navěky.

15 Lid bude vyprávět o své moudrosti a shromáždění bude chválit jejich.

16 Enoch se zalíbil Pánu a byl přeložen, aby byl příkladem pokání pro všechna pokolení.

17 Noe byl shledán dokonalým a spravedlivým; v době hněvu byl vzat výměnou za svět; proto byl ponechán jako zbytek na zemi, když přišla potopa.

18 Byla s ním uzavřena věčná smlouva, že už žádné tělo nezahyne potopou.

19 Abraham byl velkým otcem mnoha lidí; v slávě nebylo jemu podobného; 20 Kterýž ostříhal zákona Nejvyššího a byl s ním ve smlouvě, ustanovil smlouvu v těle svém; a když byl dokázán, byl shledán věrným.

21 Proto ho přísahou ujistil, že ve svém semeni požehná národy a že ho rozmnoží jako prach země a vyvýší jeho semeno jako hvězdy a způsobí, že zdědí od moře k moři, a od řeky až do nejzazší části země.

22 S Izákem ustanovil podobně pro Abrahama, svého otce, požehnání všech lidí a smlouvu, a spočinul ji na hlavě Jákobově. Uznal ho v jeho požehnání, dal mu dědictví a rozdělil jeho podíly; mezi dvanáct kmenů je rozdělil.

KAPITOLA 45 1 A vyvedl z něho milosrdného muže, který nalezl přízeň v očích všeho těla, Mojžíše, milovaného Bohem i lidmi, jehož památka je požehnaná.

2 Připodobnil ho slavným svatým a vyvýšil ho, takže jeho nepřátelé stáli před ním v bázni.

3 Svými slovy způsobil, že přestaly divy, a učinil ho slavným před očima králů a dal mu přikázání pro svůj lid a ukázal mu část své slávy.

4 Posvětil ho v jeho věrnosti a tichosti a vyvolil ho ze všech lidí.

5 Dal mu slyšet jeho hlas, uvedl ho do temného oblaku a dal mu před jeho tváří přikázání, totiž zákon života a poznání, aby učil Jákoba svým smlouvám a Izrael jeho soudům.

6 Vyvýšil Árona, svatého muže jako on, jeho bratra z pokolení Lévi.

7 Uzavřel s ním věčnou smlouvu a dal mu kněžství mezi lidem; zkrášlil ho půvabnými ozdobami a oblékl ho rouchem slávy.

8 Vložil na něj dokonalou slávu; a zpevnil ho bohatým rouchem, kalhotami, dlouhým rouchem a efodem.

9 A obklíčil ho granátovými jablky a mnoha zlatými zvony vůkol, aby, když šel, byl slyšet zvuk a hluk, který by bylo slyšet v chrámu, na památku dětí svého lidu; 10 Se svatým rouchem, se zlatem a modrým hedvábím a purpurem, dílem vyšívání, s pancířem soudu a s Urim a Thumim; 11 S krouceným šarlatem, dílem mazaného dělníka, s drahými kameny rytými jako pečetě a vsazenými do zlata, dílem klenotníka, s nápisem vyrytým na památku podle počtu izraelských kmenů.

12 Na mitru nasadil zlatou korunu, na níž byla vyryta Svatost, ozdoba cti, nákladná práce, touhy očí, dobrá a krásná.

13 Před ním nikdo takový nebyl a nikdo cizí si je neoblékal, ale jen jeho děti a děti jeho dětí navěky.

14 Jejich oběti budou zcela spotřebovány každý den dvakrát nepřetržitě.

15 Mojžíš ho posvětil a pomazal svatým olejem: to mu bylo stanoveno věčnou smlouvou a jeho semeni, dokud zůstanou nebesa, aby mu sloužili a vykonávali úřad kněžství, a žehnat lidem v jeho jménu.

16 Vyvolil si ho ze všech žijících, aby přinášel oběti Hospodinu, kadidlo a sladkou chuť na památku, aby usmířil za svůj lid.

17 Dal mu svá přikázání a pravomoc v ustanoveních soudů, aby učil Jákoba svědectvím a informoval Izrael o jeho zákonech.

18 Cizinci se proti němu spikli a haněli ho na poušti, dokonce i muži, kteří byli z Dathanovy a Abironovy strany, a pospolitost Core, zuřivě a hněvem.

19 Hospodin to viděl, a nelíbilo se mu to, a v jeho hněvu byli pohlceni; učinil s nimi divy, aby je sežral plamenem ohně.

20 Ale učinil Árona ctivějším, dal jemu dědictví a rozdělil mu prvotiny úrody; zvláště připravil chléb v hojnosti: 21 Jedí totiž z obětí Páně, které dal jemu a jeho semeni.

22 V zemi lidu však neměl dědictví ani neměl podílu mezi lidem, neboť sám Hospodin je jeho podílem a dědictvím.

23 Třetí v slávě je Fínées, syn Eleazarův, protože měl horlivost v bázni Hospodinově a vstal s dobrým srdcem, když se lid obrátil a smířil se s Izraelem.

24 Proto s ním byla uzavřena smlouva pokoje, že bude vůdcem svatyně a svého lidu a že on a jeho potomci budou mít navěky důstojnost kněžství: 25 Podle smlouvy uzavřené s Davidem, synem Izai, z pokolení Judova, že dědictví královské bude pouze jeho potomkům, tak bude dědictví Áronovo také semeni jeho.

26 Dej ti Bůh moudrost do tvého srdce, abys spravedlivě soudil jeho lid, aby jeho dobré věci nebyly zrušeny a aby jejich sláva trvala navěky.

KAPITOLA 46 1 Ježíš, syn Nave, byl udatný ve válkách a byl nástupcem Mojžíše v proroctvích, který se podle svého jména stal velkým, aby zachránil vyvolené Boží a pomstil nepřátele, kteří proti nim povstali, aby dal Izraeli do jejich dědictví.

2 Jak veliká sláva se mu sevřela, když pozdvihl ruce své a vztáhl meč proti městům!

3 Kdo před ním tak stál? neboť sám Hospodin k sobě přivedl své nepřátele.

4 Nevrátilo se slunce jeho cestou? a nebyl jeden den tak dlouhý jako dva?

5 Vzýval nejvyššího Pána, když se na něj nepřátelé tlačili ze všech stran; a velký Pán ho vyslyšel.

6 A s krupobitím mocné síly přiměl bitvu, aby krutě padla na národy, a při sestupu z Bét-horonu zničil ty, kteří se postavili na odpor, aby národy poznaly všechnu svou sílu, protože bojoval před očima Hospodina. a následoval Mocného.

7 V době Mojžíše také vykonal dílo milosrdenství, on a Káleb, syn Jefunův, když se postavili shromáždění, zdrželi lid hříchu a utišili bezbožné reptání.

8 A ze šesti set tisíc pěších lidí byli tito dva zachováni, aby je přivedli k dědictví, až do země oplývající mlékem a medem.

9 Hospodin dal sílu i Kálebovi, který s ním zůstal až do jeho stáří, takže vstoupil na výšiny země a jeho símě to získalo za dědictví.

10 Aby všichni synové Izraele viděli, že je dobré následovat Hospodina.

11 A pokud jde o soudce, každý jménem, jehož srdce se nesmilnilo, ani se nevzdálilo od Hospodina, budiž požehnána památka jejich.

12 Kosti jejich ať vzkvétají z místa jejich, a jméno těch, kteříž byli uctíváni, ať je zachováno na jejich dětech.

13 Samuel, prorok Hospodinův, milovaný svého Pána, ustanovil království a pomazal knížata nad svým lidem.

14 Podle zákona Hospodinova soudil shromáždění a Hospodin měl úctu k Jákobovi.

15 Svou věrností byl shledán pravým prorokem a podle svého slova byl znám jako věrný ve vidění.

16 Vzýval mocného Hospodina, když se na něj nepřátelé tlačili ze všech stran, když obětoval sajícího beránka.

17 A Hospodin zahřměl z nebe a s velkým hlukem dal slyšet svůj hlas.

18 A zničil knížata Tyrů a všechna knížata Pelištejců.

19 A před svým dlouhým spánkem protestoval před Hospodinem a jeho pomazaným: Nevzal jsem nikomu majetek, ani botu, a nikdo ho neobvinil.

20 A po své smrti prorokoval a ukázal králi svůj konec a pozdvihl hlas svůj ze země v proroctví, aby zahladil zlovolnost lidu.

KAPITOLA 47 1 A po něm povstal Nátan, aby prorokoval v době Davidově.

2 Jakož byl odňat tuk z pokojné oběti, tak byl David vybrán ze synů Izraele.

3 Hrál si se lvy jako s kůzlaty as medvědy jako s jehňaty.

4 Zabil on obra, když byl ještě mladý? a neodstranil pohanu od lidu, když zvedl ruku s kamenem v praku a porazil vychloubání Goliáše?

5 Nebo vzýval Hospodina nejvyššího; a dal mu sílu do své pravice, aby zabil toho mocného válečníka a vztyčil roh svého lidu.

6 Lid ho tedy poctil deseti tisíci a velebil ho v požehnáních Páně, že mu dal korunu slávy.

7 Nebo vyhubil nepřátele ze všech stran, a zničil Pelištejce, jeho protivníky, a zlomil jejich roh až do tohoto dne.

8 Ve všech svých dílech chválil Svatého Nejvyššího slovy slávy; z celého srdce zpíval písně a miloval toho, co ho stvořilo.

9 Postavil před oltář také zpěváky, aby svými hlasy lili melodii a ve svých písních denně zpívali chvály.

10 Zkrášlil jejich svátky a uspořádal slavnostní časy až do konce, aby chválili jeho svaté jméno a aby chrám zněl od rána.

11 Hospodin sňal jeho hříchy a vyvýšil jeho roh na věky, dal mu smlouvu králů a trůn slávy v Izraeli.

12 Po něm povstal moudrý syn a kvůli němu bydlel na svobodě.

13 Šalomoun kraloval v době míru a byl uctíván; neboť Bůh kolem něho všecko utišil, aby vystavěl dům ve jménu jeho a připravil svatyni svou na věky.

14 Jak jsi byl moudrý v mládí a jako povodeň naplněný rozumem!

15 Tvá duše pokryla celou zemi a naplnil jsi ji temnými podobenstvími.

16 Tvé jméno zašlo daleko k ostrovům; a pro svůj pokoj jsi byl milován.

17 Země se divily tobě pro tvé písně, přísloví, podobenství a výklady.

18 Ve jménu Hospodina Boha, který se nazývá Hospodinem, Bohem Izraele, jsi shromáždil zlato jako cín a rozmnožil stříbro jako olovo.

19 Sklonil jsi bedra svá před ženami a tělem svým byl jsi poddán.

20 Poskvrnil jsi čest svou a poskvrnil jsi símě své, takže jsi uvedl hněv na děti své, a rmoutil ses pro bláznovství své.

21 A tak bylo království rozděleno a z Efraima vládlo vzpurné království.

22 Ale Hospodin nikdy neopustí své milosrdenství, ani žádné z jeho skutků nezahyne, ani nezruší potomstvo svých vyvolených a semeno toho, kdo ho miluje, neodejme; proto dal zbytek Jákobovi a z něho kořen Davidovi.

23 Tak odpočíval Šalomoun se svými otci a ze svého semene zanechal po sobě Roboama, bláznovství lidu a nechápavého, který odvrátil lid svou radou. Byl tam také Jeroboam, syn Nebatův, který svedl Izrael k hříchu a ukázal Efraimovi cestu hříchu: 24 A jejich hříchy byly tak rozmnoženy, že byli vyhnáni ze země.

25 Nebo hledali všelikou špatnost, dokud na ně nepřišla pomsta.

KAPITOLA 48 1 Tehdy povstal prorok Eliáš jako oheň a jeho slovo vzplanulo jako lampa.

2 Přivedl na ně krutý hlad a svou horlivostí snížil jejich počet.

3 Slovem Páně zavřel nebe a také třikrát svrhl oheň.

4 Ó Eliáši, jak jsi byl ctěn ve svých podivuhodných činech! a kdo se může chlubit jako ty!

5 Kterýž vzkřísil mrtvého ze smrti a duši jeho z místa mrtvých slovem Nejvyššího: 6 Který přivedl krále do záhuby a ctihodné muže z jejich lože: 7 Kterýž na Sinaji vyslyšel napomenutí Páně a na Chorébu soud pomsty: 8 Který pomazal krále, aby se pomstili, a proroky, aby po něm nastoupili: 9 Který byl vzat do ohnivé víry a do vozu ohnivých koní: 10 Kteří byli za svých časů ustanoveni k pokárání, aby uklidnili hněv Hospodinova soudu, než se rozhořel, a obrátil srdce otce k synovi a obnovil kmeny Jákobovy.

11 Blahoslavení, kteříž tě viděli a v lásce spali; neboť určitě budeme žít.

12 Byl to Eliáš, kterého přikryla vichřice, a Elizeus byl naplněn jeho duchem. Dokud žil, nepohnula se přítomností žádného knížete a nikdo ho nemohl přivést do područí.

13 Žádné slovo ho nemohlo přemoci; a po jeho smrti jeho tělo prorokovalo.

14 Ve svém životě činil divy a při jeho smrti byla jeho díla podivuhodná.

15 Z toho všeho lid nečinil pokání ani neodstoupil od svých hříchů, dokud nebyl vydrancován a vyhnán ze své země a nebyl rozptýlen po celé zemi; přesto zůstal malý lid a vládce v domě Davidově. : 16 Z nichž někteří činili, co se líbí Bohu, a jiní rozmnožovali hříchy.

17 Ezechiáš opevnil město své, a přivedl vodu do jeho středu, vykopal tvrdou skálu železem a nadělal studny vod.

18 Za jeho času přitáhl Senacherib, poslal Rabsacese, zvedl ruku svou proti Sionu a pyšně se chlubil.

19 Tehdy se třásla srdce a ruce jejich, a byli v bolestech jako ženy v porodu.

20 Oni však vzývali Pána, který je milosrdný, a vztáhli k němu ruce, a Svatý je hned vyslyšel z nebe a vysvobodil je službou Esay.

21 Pobil vojsko Asyřanů a jeho anděl je zničil.

22 Ezechiáš totiž učinil to, co se líbilo Hospodinu, a byl silný v cestách svého otce Davida, jak mu přikázal prorok Esay, který byl veliký a věrný ve svém vidění.

23 Za jeho času zašlo slunce nazpět a prodloužil králi život.

24 Skvělým duchem viděl, co se nakonec mělo stát, a utěšoval truchlící na Sionu.

25 Ukázal, co se má stát na věky, a tajné věci, aneb přišly.

KAPITOLA 49 1 Vzpomínka na Josiáše je jako složení parfému vyrobeného uměním lékárníka: je sladký jako med ve všech ústech a jako hudba při hostině s vínem.

2 Při obrácení lidu se zachoval spravedlivě a ohavnosti nepravosti odstranil.

3 Obrátil své srdce k Hospodinu a v čase bezbožných ustanovil uctívání Boha.

4 Všichni, kromě Davida, Ezechiáše a Joziáše, byli vadní, protože opustili zákon Nejvyššího, dokonce i judští králové selhali.

5 Proto dal jejich moc jiným a jejich slávu cizímu národu.

6 Vyvolené město svatyně vypálili a ulice zpustošili podle Jeremiášova proroctví.

7 Nebo zlého prosili jej, kterýž však byl prorok, posvěcený v lůně své matky, aby vykořenil, sužoval a hubil; a aby také stavěl a sázel.

8 Byl to Ezechiel, kdo viděl slavné vidění, které se mu ukázalo na voze cherubů.

9 Zmínil se totiž o nepřátelích pod postavou deště a nasměroval ty, kteří šli správně.

10 A z dvanácti proroků ať je požehnána památka a jejich kosti ať vzkvétají z místa jejich; neboť oni potěšili Jákoba a vysvobodili je jistou nadějí.

11 Jak zvětšíme Zorobábela? i on byl jako pečeť na pravé ruce: 12 Tak byl i Ježíš, syn Josedekův, který v jejich době vystavěl dům a postavil Hospodinu svatý chrám, připravený k věčné slávě.

13 A mezi vyvolenými byl Neemiáš, jehož sláva je veliká, který pro nás vztyčil padlé zdi, postavil brány a závory a znovu postavil naše trosky.

14 Ale na zemi nebyl stvořen žádný člověk jako Enoch; neboť byl vzat ze země.

15 Nebyl ani mládenec narozený jako Josef, místodržitel svých bratří, příbytek lidu, jehož kosti byly považovány za Hospodina.

16 Sem a Seth byli mezi lidmi velikou ctí, stejně jako Adam nade vše živé ve stvoření.

KAPITOLA 50 1 Šimon velekněz, syn Oniášův, který za svého života znovu opravoval dům a za jeho dnů opevnil chrám: 2 A jím byla postavena od základů dvojitá výška, vysoká pevnost zdi kolem chrámu.

3 Za jeho dnů byla cisterna na vodu pokryta jako moře a byla pokryta měděnými deskami: 4 Staral se o chrám, aby nespadl, a opevnil město proti obléhání.

5 Jak byl poctěn uprostřed lidu, když vycházel ze svatyně!

6 Byl jako jitřenka uprostřed oblaku a jako měsíc v úplňku.

7 Jako slunce svítící na chrám Nejvyššího a jako duha svítící v jasných oblacích: 8 A jako květ růží na jaře roku, jako lilie u řek vod a jako ratolesti kadidlového stromu v době léta.

9 Jako oheň a kadidlo v kadidelnici a jako nádoba z tepaného zlata osazená všemožnými drahými kameny.

10 A jako oliva krásná, pučící ovoce, a jako cypřiš, který roste až k oblakům.

11 Když si oblékl čestné roucho a oblékl se dokonalostí slávy, když vystoupil k oltáři svatosti, učinil roucho svatosti čestným.

12 Když vyjímal podíly z rukou kněží, sám stál u krbu oltáře obklíčený jako mladý cedr v Libanu; a jako palmy ho obcházely.

13 Tak byli všichni synové Áronovi ve své slávě a obětiny Hospodinovy v rukou jejich, přede vším shromážděním Izraele.

14 A dokončil službu u oltáře, aby ozdobil oběť Nejvyššího Všemohoucího, 15 Vztáhl ruku k poháru, vylil krev z hroznů a vylil u paty oltáře lahodnou vůni nejvyššímu králi všech.

16 Tehdy křičeli synové Áronovi, troubili na stříbrné trubky a dělali velký hluk, aby byli slyšeni, na památku před Nejvyšším.

17 Potom všechen lid společně spěchal a padl tváří k zemi, aby se klaněl svému Pánu Bohu všemohoucímu, Nejvyššímu.

18 Zpěváci také svými hlasy pěli chválu, s velkou rozmanitostí zvuků se tvořila sladká melodie.

19 A lid prosil Pána, Nejvyššího, modlitbou před tím, kdo je milosrdný, dokud neskončila slavnost Páně a nedokončili jeho službu.

20 Potom sestoupil a pozvedl ruce nad celým shromážděním synů Izraele, aby svými rty udělil Hospodinovo požehnání a radoval se z jeho jména.

21 A poklonili se k uctívání podruhé, aby dostali požehnání od Nejvyššího.

22 Nyní tedy dobrořečte Bohu všeho, který jen všude činí podivuhodné věci, který vyvyšuje naše dny již od lůna a nakládá s námi podle svého milosrdenství.

23 Dává nám radost srdce, aby pokoj byl v našich dnech v Izraeli navěky.

24 Aby nám potvrdil své milosrdenství a vysvobodil nás ve svůj čas!

25 Jsou dva druhy národů, které mé srdce nenávidí, a třetí není žádný národ: 26 Ti, kteří sedí na hoře Samaří, a ti, kteří přebývají mezi Pelištejci, a lidé pošetilí, kteří bydlí v Sichem.

27 Ježíš, syn Siracha Jeruzalémského, napsal v této knize poučení o rozumu a poznání, který ze srdce jeho vyléval moudrost.

28 Blahoslavený, kdo se v těchto věcech cvičí; a kdo si je složí do srdce, zmoudří.

29 Bude-li je činit, bude silný ke všemu, neboť ho vede světlo Hospodinovo, který dává moudrost zbožným.

Požehnáno buď jméno Páně na věky. Amen, Amen.

KAPITOLA 51 1 Modlitba Ježíše, syna Sirachova. Budu ti děkovat, Pane a Králi, a chválit tě, Bože, můj Spasiteli, vzdávám chválu tvému jménu.

2 Ty jsi můj ochránce a pomocník a ochránil jsi mé tělo před zkázou a před léčkou pomlouvačného jazyka a před rty, které falšují lži, a byl jsi mým pomocníkem proti mým protivníkům.

3 A vysvobodil jsi mě podle množství jejich slitování a velikosti tvého jména ze zubů těch, kteří byli připraveni mě pohltit, a z rukou těch, kdo usilovali o můj život, a z mnoha utrpení, která Měl jsem;

4 Od udušení ohně ze všech stran a z prostředku ohně, který jsem nezapálil; 5 Z hlubin pekelného břicha, z nečistého jazyka a ze lživých slov.

6 Obviněním krále z nespravedlivého jazyka se má duše přiblížila až k smrti, můj život byl blízko k peklu pod ním.

7 Obklíčili mě ze všech stran a nebylo nikoho, kdo by mi pomohl. Hledal jsem pomoc lidí, ale žádná nebyla.

8 Tehdy jsem myslel na tvé milosrdenství, Hospodine, a na tvé dávné skutky, jak vysvobodíš ty, kdo na tebe čekají, a vysvobodíš je z rukou nepřátel.

9 Potom jsem pozvedl své prosby ze země a modlil se za vysvobození ze smrti.

10 Vzýval jsem Pána, Otce svého Pána, aby mě neopustil ve dnech mého soužení a v době pyšných, kdy nebylo pomoci.

11 Ustavičně budu chválit jméno tvé a chválit chválu; a tak byla vyslyšena má modlitba: 12 Nebo vysvobodil jsi mne od zkázy a vysvobodil jsi mne z času zlého; 13 Když jsem byl ještě mladý nebo když jsem odešel do ciziny, ve své modlitbě jsem otevřeně toužil po moudrosti.

14 Modlil jsem se za ni před chrámem a budu ji hledat až do konce.

15 I od květu až do zralosti hroznu v ní zalíbilo se srdce mé, noha má šla pravou cestou, od mládí jsem ji hledal.

16 Trochu jsem sklonil ucho a přijal jsem ji, a hodně jsem se naučil.

17 Prospěl jsem z toho, proto připíšu slávu tomu, kdo mi dává moudrost.

18 Neboť jsem za ní zamýšlel činit, a to, co je dobré, jsem horlivě následoval; tak se nenechám zmást.

19 Má duše s ní zápasila a ve svých skutcích jsem byl přesný: vztáhl jsem ruce k nebi nahoře a naříkal, že jsem o ní nevěděl.

20 Obrátil jsem k ní svou duši a nalezl jsem ji v čistotě.

Od počátku jsem měl s ní spojené srdce, proto nebudu opuštěn.

21 Znepokojilo se srdce mé, když jsem ji hledal, a proto jsem získal dobré vlastnictví.

22 Hospodin mi dal jazyk za mou odměnu a jím ho budu chválit.

23 Přibližte se ke mně, vy neučení, a bydlite v domě učenosti.

24 Proč jste pomalí a co říkáte těmto věcem, když vaše duše velmi žízní?

25 Otevřel jsem ústa a řekl: Kupte si ji bez peněz.

26 Podlož svou šíji pod jho, a dej své duši poučení: těžko se hledá.

27 Pohleďte svýma očima, jak mám málo práce a mnoho odpočinutí jsem získal.

28 Učte se s velkou sumou peněz a získejte od ní mnoho zlata.

29 Ať se tvá duše raduje z jeho milosrdenství a nestyď se za jeho chválu.

30 Pracuj svou práci včas, a on ti dá odměnu ve svůj čas.