KAPITOLA 1
1 Opis listu, který Jeremy poslal těm, kteří měli být babylonským králem odvedeni do Babylóna jako zajatci, aby je potvrdil, jak mu bylo přikázáno od Boha.
2 Kvůli hříchům, kterých jste se dopustili před Bohem, budete odvedeni babylonským králem Nabuchodonosorem do Babylóna.
3 Když tedy přijdete do Babylóna, zůstanete tam mnoho let a dlouhou dobu, totiž sedm generací, a potom vás odsud v pokoji vyvedu.
4 Nyní uzříte v Babylóně bohy ze stříbra, zlata a dřeva nesené na ramenou, kteří děsí národy.
5 Mějte se tedy na pozoru, abyste nebyli jako cizinci, ani vy ani oni nebuďte, když uvidíte zástup před nimi i za nimi, jak se jim klaní.
6 Řekni však ve svém srdci: Pane, musíme se ti klanět.
7 Můj anděl je s vámi a já se starám o vaše duše.
8 Jejich jazyk je vyleštěn řemeslníkem a oni sami jsou pozlaceni a potaženi stříbrem; jsou však falešní a nemohou mluvit.
9 A vezmouce zlato, jako pro pannu, která se ráda veselí, dělají koruny pro hlavy svých bohů.
10 Někdy také kněží předávají od svých bohů zlato a stříbro a udělují si je.
11 Ano, dají to obyčejným nevěstkám a oblékají je jako muže v roucha, jsouce bohy stříbra a bohy zlata a dřeva.
12 Tito bohové se však nemohou zachránit před rzí a moly, ačkoli jsou pokryti purpurovým rouchem.
13 Utírají si tváře od prachu chrámu, když je na nich mnoho.
14 A kdo nemůže usmrtit toho, kdo ho uráží, drží žezlo, jako by byl soudcem země.
15 Má také v pravici dýku a sekeru, ale nemůže se vysvobodit z války a zlodějů.
16 Podle toho se o nich ví, že nejsou bohové, proto se jich nebojte.
17 Nebo jako nádoba, kterou člověk užívá, nemá cenu, když se rozbije; tak je to i s jejich bohy: když budou postaveni v chrámu, budou jejich oči plné prachu od nohou těch, kteří vcházejí.
18 A jako jsou dveře ze všech stran zajištěny proti tomu, kdo uráží krále, jako by měl zemřít, tak kněží zpevňují své chrámy dveřmi, zámky a závorami, aby jejich bohové nebyli vykořisťováni lupiči.
19 Zapalují jim svíčky, ano, více než pro sebe, z nichž žádnou nevidí.
20 Jsou jako jeden z trámů chrámu, a přesto říkají, že jejich srdce jsou ohlodaná věcmi, které se plazí ze země; a když je sní a jejich oblečení, necítí to.
21 Jejich tváře jsou zčernalé od dýmu, který vychází z chrámu.
22 Na jejich tělech a hlavách sedí netopýři, vlaštovky a ptáci a také kočky.
23 Podle toho poznáte, že to nejsou bohové, proto se jich nebojte.
24 Přes to zlato, které je kolem nich, aby je udělalo krásnými, ledaže by setřely rez, nebudou se lesknout; nebo když byly roztaveny, necítily to.
25 Věci, v nichž není dech, se kupují za nejvyšší cenu.
26 Nesou se na ramenou a nemají nohy, čímž lidem prohlašují, že nemají žádnou cenu.
27 I ti, kteří jim slouží, se stydí, neboť padnou-li kdykoli na zem, nemohou se sami od sebe znovu zvednout, a když je někdo postaví, nemohou se sami pohnout; mohou se urovnat? ale kladou jim dary jako mrtvým.
28 Věci, které se jim obětují, jejich kněží prodávají a zneužívají; podobným způsobem jejich ženy složí část do soli; ale chudým a bezmocným z toho nic nedávají.
29 Menstruující ženy a ženy v dětech jedí oběti jejich, podle toho poznáte, že nejsou bohové, nebojte se jich.
30 Nebo jak mohou být nazýváni bohy? protože ženy předkládají maso bohům ze stříbra, zlata a dřeva.
31 Kněží pak seděli ve svých chrámech, majíce roztrhané šaty, oholené hlavy a vousy a na hlavách nic.
32 Řvou a naříkají před svými bohy, jako to dělají lidé o hostině, když někdo zemře.
33 Také kněží svlékají svá roucha a oblékají své ženy a děti.
34 Ať je to zlé, co jim kdo dělá, nebo dobré, nemohou to odplatit: nemohou ustanovit krále, ani ho sesadit.
35 Stejně tak nemohou dát ani bohatství, ani peníze; ačkoli jim někdo složí slib a nedodrží ho, nebudou ho vyžadovat.
36 Nemohou nikoho zachránit před smrtí, ani vysvobodit slabého od mocných.
37 Nemohou vrátit slepému zrak, ani pomoci nikomu v jeho soužení.
38 Nemohou prokazovat milosrdenství vdově, ani sirotku činit dobro.
39 Bohové jejich dřevění, kteří jsou pokryti zlatem a stříbrem, jsou jako kameny, které se tesají z hory; ti, kdo je uctívají, budou zahanbeni.
40 Jak by si pak měl člověk myslet a říkat, že jsou bohové, když je zneuctívají i sami Chaldejci?
41 Kterýžto, když uvidí němého, který nemůže mluvit, přivedou ho a prosí Bela, aby mluvil, jako by mohl rozumět.
42 Sami to však nemohou pochopit a opouštějí je, neboť nevědí.
43 Také ženy s provazy kolem sebe, sedící na cestách, pálí otruby na voňavku, ale jestliže některá z nich, přitahována kolemjdoucími, leží s ním, vyčítá svému bližnímu, že nebyla považována za hodnou jako ona sama. a její šňůra nebyla přerušena.
44 Cokoli se mezi nimi děje, je falešné. Jak se tedy může domnívat nebo říkat, že jsou bohové?
45 Jsou vyrobeny z tesařů a zlatníků: nemohou být ničím jiným, než jak je budou mít dělníci.
46 A oni sami, kteří je vytvořili, nemohou nikdy dlouho pokračovat; jak by tedy věci, které jsou z nich vyrobeny, měly být bohy?
47 Nebo zanechali lži a potupy těm, kteří přijdou potom.
48 Nebo když na ně přijde nějaká válka nebo mor, radí se kněží sami se sebou, kde by se u nich ukryli.
49 Jak tedy lidé nemohou pochopit, že nejsou bohy, kteří se nemohou zachránit ani před válkou, ani před morem?
50 Protože jsou jen ze dřeva a potažené stříbrem a zlatem, bude se později vědět, že jsou falešné:
51 A zjeví se všem národům a králům, že nejsou bohy, ale dílem lidských rukou, a že v nich není žádné dílo Boží.
52 Kdo by tedy nepoznal, že nejsou bohové?
53 Nebo nemohou v zemi ustanovit krále, ani dát lidem déšť.
54 Nemohou ani soudit svou věc, ani napravovat křivdu, protože nemohou, neboť jsou jako vrány mezi nebem a zemí.
55 Když pak oheň padne na dům bohů dřevěných nebo pokrytých zlatem nebo stříbrem, jejich kněží utečou a uniknou; ale oni sami budou spáleni jako trámy.
56 Nadto nemohou odolat žádnému králi ani nepřátelům: jak se tedy může domnívat nebo říkat, že jsou bohy?
57 Ani tito bohové ze dřeva, pokrytí stříbrem nebo zlatem, nemohou uniknout ani zlodějům, ani lupičům.
58 Kteréhožto zlato a stříbro a roucha, jimiž jsou oděni, vezmou silní a odejdou spolu, aniž si pomoci nemohou.
59 Proto je lepší být králem, který ukazuje svou moc, nebo být užitečnou nádobou v domě, který bude majitel používat, než takovými falešnými bohy; nebo být dveřmi v domě, uchovávat v něm takové věci, než takoví falešní bohové. nebo dřevěný sloup v paláci, než takoví falešní bohové. 60 Slunce, měsíc a hvězdy, jsouce jasné a poslány konat své úřady, jsou poslušné.
61 Podobně je snadné vidět blesk, když vyrazí; a stejným způsobem vítr vane v každé zemi.
62 A když Bůh přikazuje oblakům, aby přecházely po celém světě, udělají, co se jim přikáže.
63 A oheň seslaný shůry, aby strávil hory a lesy, činí, jakž jest přikázáno, ale tito nejsou jim podobni ani zjevem, ani mocí.
64 Pročež nelze ani domnívati se, ani říkati, že jsou bohové, neboť nejsou schopni ani soudit příčiny, ani činit lidem dobro.
65Vědět tedy, že to nejsou bohové, nebojte se jich,
66 Nemohou totiž ani proklínat ani žehnat králům.
67 Ani nemohou ukazovat znamení na nebi mezi pohany, ani svítit jako slunce, ani svítit jako měsíc.
68 Zvířata jsou lepší než oni, neboť se mohou dostat pod přístřešek a pomoci si.
69 V žádném případě nám tedy není zjevné, že jsou bohy, proto se jich nebojte.
70 Nebo jako strašák v okurkové zahradě nic nestřeží, tak jsou jejich bohové dřevění, pokrytí stříbrem a zlatem.
71 Stejně tak bohové jejich dřevění, pokrytí stříbrem a zlatem, jsou jako bílý trn v sadu, na kterém sedí každý pták; jako také k mrtvému tělu, to jest na východ do tmy.
72 A poznáte je, že nejsou bohy, podle purpuru, který na nich shnije, a oni sami potom budou sežráni a budou na potupě v zemi.
73 Lepší je tedy spravedlivý, který nemá modly, neboť bude daleko od potupy.