KAPITOLA 1 1 Kniha slov Tobita, syna Tobiela, syna Ananiela, syna Aduela, syna Gabaelova, ze semene Asaelova, z kmene Neftaliů; 2 Který byl za časů asyrského krále Enemessara vyveden do zajetí z Thisbe, které je napravo od toho města, které se v Galileji nad Aserem správně nazývá Neftali. 3 Já Tobit jsem chodil po všechny dny svého života po cestách pravdy a spravedlnosti a činil jsem mnoho almužen svým bratřím a svému národu, kteří se mnou přišli do Ninive, do země Assyřanů. 4 A když jsem byl ve své zemi, v izraelské zemi, ještě jako mladý, celý kmen Neftali, mého otce, vypadl z domu Jeruzaléma, který byl vybrán ze všech kmenů Izraele, aby všechny kmeny obětovaly. tam, kde byl vysvěcen a postaven chrám příbytku Nejvyššího pro všechny věky. 5 Nyní všechny kmeny, které se společně vzbouřily, a dům mého otce Neftaliho obětovaly jalovici Baalovi. 6 Ale já sám jsem často chodil do Jeruzaléma o svátcích, jak bylo ustanoveno všemu izraelskému lidu věčným nařízením, mající prvotiny a desetiny úrody s tím, co bylo prvně stříháno; a dali jsem je na oltáři kněžím, synům Áronovým. 7 První desetinu ze všeho přírůstku jsem dal synům Áronovým, kteří sloužili v Jeruzalémě, další desetinu jsem prodal, odešel jsem a utrácel ji každý rok v Jeruzalémě. 8 A třetí jsem dal těm, kterým to vyhovovalo, jak mi přikázala matka mého otce Debora, protože jsem po svém otci zůstal sirotkem. 9 Dále, když jsem dospěl do věku muže, oženil jsem se s Annou ze své rodiny a zplodil jsem z ní Tobiáše. 10 A když jsme byli odvedeni zajatci do Ninive, všichni moji bratří a ti, kdo byli z mého příbuzenstva, jedli z chleba pohanů. 11 Ale já jsem se zdržel jíst; 12 Protože jsem z celého srdce pamatoval na Boha. 13 A Nejvyšší mi dal milost a přízeň před Enemessarem, takže jsem byl jeho dodavatelem. 14Vešel jsem do Médie a zanechal jsem v důvěře Gabaelovi, bratru Gabriášovi, v Rages, médii, deset talentů stříbra. 15 Když pak Enemessar zemřel, kraloval místo něj jeho syn Senacherib; jehož majetek byl sužován, že jsem nemohl jít do Médie. 16 A za časů Enemessara jsem dával svým bratřím mnoho almužen a dával jsem svůj chléb hladovým, 17 A můj oděv nahým, a viděl-li jsem někoho z národa svého mrtvého nebo vrženého na hradby Ninive, pochoval jsem ho. 18 Jestliže král Senacherib někoho zabil, když přišel a utekl z Judska, pohřbil jsem je tajně; neboť ve svém hněvu zabil mnohé; ale těla nebyla nalezena, když je hledali králi. 19 A když šel jeden z Ninivců a stěžoval si na mne králi, že jsem je pochoval a skryl se; Pochopil jsem, že jsem hledal, abych byl usmrcen, a ze strachu jsem se stáhl.
20 Potom bylo všechno mé zboží násilně odňato a kromě mé ženy Anny a mého syna Tobiáše mi nic nezbylo. 21 A neuplynulo ani pět a padesát dní, než ho zabili dva z jeho synů a uprchli do hor Ararath; a kraloval Sarchedonus syn jeho místo něho; který ustanovil nad účty svého otce a nad všemi jeho záležitostmi Achiachara, syna mého bratra Anaela. 22 A Achiacharos za mne prosil, vrátil jsem se do Ninive. Achiacharus byl pak číšníkem a strážcem pečeti, správcem a správcem účtů, a Sarchedonus jej ustanovil vedle sebe, a byl synem bratra mého. KAPITOLA 2 1 Když jsem se vrátil domů a moje žena Anna mi byla navrácena s mým synem Tobiášem o svátku Letnic, což je svatý svátek sedmi týdnů, byla mi připravena dobrá večeře, při níž Sedl jsem si k jídlu. 2 A když jsem viděl hojnost masa, řekl jsem svému synu: Jdi a přines chudého muže, který bys zjistil od našich bratří, který pamatuje na Pána; a hle, čekám pro tebe. 3 Ale on zase přišel a řekl: Otče, jeden z našeho národa je uškrcen a je vyvržen na tržiště. 4 Než jsem ochutnal nějaké maso, nastartoval jsem a vzal jsem ho do pokoje, dokud slunce nezapadlo. 5 Potom jsem se vrátil, umyl se a snědl své maso ztěžka, 6 Pamatuj na ono proroctví Ámosovo, jak řekl: Svátky vaše se promění v truchlení a všecka vaše veselost v nářek. 7 Proto jsem plakal, a po západu slunce jsem šel, udělal jsem hrob a pochoval jej. 8 Ale sousedé moji se mi posmívali a říkali: Tento se ještě nebojí, aby byl za to usmrcen. a hle, znovu pohřbívá mrtvé. 9 Téže noci jsem se také vrátil z pohřbu a usnul jsem u zdi svého nádvoří, znečištěný a můj obličej byl odkrytý. 10 A nevěděl jsem, že jsou ve stěně vrabci a moje oči jsou otevřené, vrabci mi do očí ztlumili teplý trus a v mých očích se objevila bělost; a šel jsem k lékařům, ale nepomohli mi: navíc Achiacharus mě živil, dokud jsem nešel do Elymais. 11 Moje žena Anna si vzala ženské práce. 12 A když je poslala domů k majitelům, vyplatili jí mzdu a dali jí i kůzlátka. 13 A když to bylo v domě mém a začalo plakat, řekl jsem jí: Odkud jest to dítě? není to kradené? předat jej vlastníkům; neboť není dovoleno jíst ukradené věci. 14 Ale ona mi odpověděla: Bylo to dáno za dar vyšší než mzda. Ale já jsem jí nevěřil, ale kázal jsem, aby to majitelům dala, a styděl jsem se za ni. Ale ona mi odpověděla: Kde jsou tvé almužny a tvé spravedlivé skutky? hle, ty a všechna tvá díla jsou známa. KAPITOLA 3 1 Potom jsem zarmoucený plakal a ve svém zármutku jsem se modlil:
2 Pane, ty jsi spravedlivý a všechna tvá díla a všechny tvé cesty jsou milosrdenství a pravda, a ty soudíš pravdivě a spravedlivě navěky. 3 Pamatuj na mě a pohleď na mě, netrestej mě za mé hříchy a nevědomost a za hříchy mých otců, kteří zhřešili před tebou. 4 Nebo neposlouchali přikázání tvých, pročež jsi nás vydal k loupeži, do zajetí a na smrt a na přísloví potupy všem národům, mezi něž jsme rozptýleni. 5 A nyní jsou tvé soudy mnohé a pravdivé. Nalož se mnou podle mých hříchů a podle mých otců, protože jsme neostříhali tvých přikázání a nechodili jsme před tebou v pravdě. 6 Nyní tedy nalož se mnou tak, jak je to pro tebe nejlepší, a přikaž, aby mi byl odebrán můj duch, abych byl rozpuštěn a stal se zemí; neboť je pro mě užitečné zemřít, než žít, protože jsem slyšel lži potupy a zármutek mnoho. Rozkaž tedy, abych byl nyní vysvobozen z této tísně a šel na místo věčné; neodvracej ode mne tvář své. 7 Stalo se téhož dne, že v Ekbatane, městě Media Sara, dceři Raguelovy, byla také pohoršena služebnicemi jejího otce; 8 Protože byla vdaná za sedm mužů, které zabil zlý duch Asmodeus, než s ní ulehli. Zdaliž nevíš, řekli, že jsi muže své uškrtila? měla jsi již sedm manželů a nejmenovala jsi se po žádném z nich. 9 Proč nás pro ně biješ? jsou-li mrtví, jdi za nimi, ať tě nikdy nevidíme, ani syna ani dceru. 10 Když to uslyšela, velmi se zarmoutila, takže si myslela, že se uškrtila; a ona řekla: Jsem jediná dcera svého otce, a když to udělám, bude to pro něj potupou a jeho stáří přivedu se zármutkem do hrobu. 11 Potom se modlila k oknu a řekla: Požehnaný jsi, Pane, můj Bože, a tvé svaté a slavné jméno je požehnané a čestné na věky; všechna tvá díla ať tě chválí navěky. 12 A nyní, Hospodine, k tobě obracím své oči a svou tvář, 13 A rci: Vezmi mě ze země, ať už neslyším pohanění. 14 Ty víš, Pane, že jsem s lidmi čistý ode všeho hříchu, 15 A že jsem nikdy neznečistil své jméno ani jméno svého otce v zemi svého zajetí: jsem jediná dcera svého otce, ani on nemá žádné dítě, které by bylo jeho dědicem, ani žádný blízký příbuzný, ani žádný syn z jeho živého, jemuž se mohu ponechat za manželku: mých sedm mužů je již mrtvo; a proč bych měl žít? Jestliže se ti však nelíbí, že bych měl zemřít, přikaž, aby se na mne hledělo, a slituj se nade mnou, abych neslyšel více potupy. 16 Modlitby obou byly tedy vyslyšeny před majestátem velkého Boha. 17 Rafael byl poslán, aby je oba uzdravil, to jest, aby zbavil bělosti Tobitových očí a dal Sáru, dceru Raguelovu, za ženu Tobiášovi, synovi Tobitovu; a svázat Asmodea zlého ducha; protože dědickým právem patřila Tobiášovi. Ve stejnou dobu přišel Tobit domů a vstoupil do jeho domu a Sara, dcera Raguelova, sestoupila ze své horní komnaty.
KAPITOLA 4 1 V ten den si Tobit vzpomněl na peníze, které svěřil Gabaelovi v Rages of Media, 2 A řekl si: Přál jsem si smrt; proč nevolám svého syna Tobiáše, abych mu mohl před smrtí vypsat peníze? 3 A když ho zavolal, řekl: Můj synu, až umřu, pochovej mě; a nepohrdej svou matkou, ale cti ji po všechny dny svého života a dělej, co se jí líbí, a nezarmucuj ji. 4 Pamatuj, synu můj, že viděla pro tebe mnohá nebezpečí, když jsi byl v jejím lůně, a když bude mrtvá, pochovej ji u mne v jednom hrobě. 5 Můj synu, pamatuj na Hospodina, našeho Boha, po všechny své dny, a tvá vůle nechť nehřeší ani nepřestupuj jeho přikázání. Čiň spravedlivě po celý svůj život a nenásleduj cesty nepravosti. 6 Budeš-li jednat pravdivě, tvé skutky budou mít úspěch tobě i všem, kdo žijí spravedlivě. 7 Dávej almužnu z majetku svého; a když dáváš almužnu, nechť nezávidí tvému oku, neodvracej tvář své od žádného chudého, a tvář Boží se od tebe neodvrátí. 8 Máš-li hojnost, dej podle toho almužnu, máš-li jen málo, neboj se dávat podle toho mála. 9 Nebo si shromažďuješ dobrý poklad na den nouze. 10 Nebo že almužna osvobozuje od smrti a netrpí, aby vešel do tmy. 11 Neboť almužna je dobrý dar pro všechny, kdo ji dávají před očima Nejvyššího. 12 Měj se na pozoru před každým smilstvem, můj synu, a hlavně si vezmi ženu ze semene svých otců a neber si za manželku cizí ženu, která není z kmene tvého otce, neboť jsme syny proroků, Noe, Abrahama , Izáku a Jákobe: pamatuj, můj synu, že naši otcové od počátku, dokonce že se všichni oženili se ženami svého rodu a byli požehnaní ve svých dětech a jejich símě zdědí zemi. 13 Nyní tedy, můj synu, miluj své bratry a nepohrdej ve svém srdci svými bratřími, syny a dcerami svého lidu, když si nevezmeš ženu, neboť v pýše je záhuba a mnoho soužení a v chlípnosti úpadek a velká nouze: neboť oplzlost je matkou hladu. 14 Mzda někoho, kdo pro tebe pracoval, ať nezdržuje u tebe, ale vydej mu ji z ruky; neboť budeš-li sloužit Bohu, i on ti odplatí; buď obezřetný, synu, ve všem, co činíš, a buď moudrý ve všech svých rozhovorech. 15 To nečiň nikomu, koho nenávidíš: Nepij vína, abys byl opilý, a opilství ať nejde s tebou na cestě tvé. 16 Dej ze svého chleba hladovým a z oděvu svého nahým; a podle svého množství dej almužnu, a nechť nezávidí tvé oko, když dáváš almužnu. 17 Vylej chléb svůj na pohřeb spravedlivých, ale ničemu nedávejte. 18 Požádejte o radu všechny moudré a nepohrdejte žádnou radou, která je užitečná. 19 Dobrořeč Hospodinu Bohu svému ustavičně a požaduj po něm, aby vedly tvé cesty, a aby se dařilo všem tvým stezkám a radám, neboť každý národ nemá rady; ale sám Pán dává všechno dobré a ponižuje, koho chce, jak chce; Nyní tedy, můj synu, pamatuj na má přikázání, aniž bys je vypudil z mysli.
20 A nyní jim to oznamuji, že jsem svěřil deset talentů Gabaelovi, synu Gabrijovu, v Rages in Media. 21 A neboj se, synu můj, že jsme chudí; neboť máš mnoho bohatství, bojíš-li se Boha a odstupuješ od všeho hříchu a děláš, co se mu líbí.
21 Neboť dobrý anděl mu bude dělat společnost a jeho cesta bude úspěšná a vrátí se v pořádku. 22 Potom přestala plakat.
KAPITOLA 5
1 A když šli na cestu, přišli večer k řece Tigris a ubytovali se tam. 2 A když se šel mládenec umýt, vyskočila z řeky ryba a byla by ho sežrala. 3 Tehdy mu anděl řekl: Vezmi rybu. A mládenec uchopil rybu a vytáhl ji na zem. 4 Jemuž řekl anděl: Otevři rybu, vezmi srdce, játra a žluč a ulož je do bezpečí. 5 Mladík tedy učinil, jak mu anděl přikázal; a když tu rybu upekli, snědli ji. Potom oba šli cestou svou, až se přiblížili k Ekbatane. 6 Potom řekl mládenec andělu: Bratře Azariasi, k čemu je srdce, játra a děvče ryby? 7 A řekl jemu: Dotkni se srdce a jater, obtěžuje-li někoho ďábel nebo zlý duch, musíme z toho vykouřit před mužem nebo ženou, a družina již nebude sužována. 8 Pokud jde o žluč, je dobré pomazat člověka, který má bělost v očích, a bude uzdraven. 9 A když se přiblížili k Rages, 10 Anděl řekl mládenci: Bratře, dnes přenocujeme u Raguela, který je tvůj bratranec; má také jedinou dceru jménem Sara; Budu mluvit za ni, aby ti byla dána za ženu. 11 Nebo tobě náleží právo jejího, poněvadž jsi jediný z jejího rodu. 12 A děvka je krásná a moudrá, nyní mě tedy poslouchejte, a budu mluvit s jejím otcem; a až se vrátíme z Rages, oslavíme svatbu: neboť vím, že Raguel ji nemůže provdat za jinou podle Mojžíšova zákona, ale bude vinen smrtí, protože dědické právo přísluší spíše tobě než komukoli jinému. jiný. 13 Mladík andělovi odpověděl: "Slyšel jsem, bratře Azariáši, že tato služebná byla dána sedmi mužům, kteří všichni zemřeli v svatební komnatě." 14 A nyní jsem jediným synem svého otce a bojím se, abych, když k ní vejdu, nezemřu jako ta druhá: miluje ji totiž zlý duch, který neubližuje žádnému tělu, ale těm, kteří přicházejí její; pročež i já se bojím, abych nezemřel a nepřivedl život otce svého a matky své kvůli mně do hrobu se zármutkem, neboť nemají jiného syna, který by je pochoval. 15 Anděl mu řekl: "Nepamatuješ na přikázání, která ti dal tvůj otec, aby ses oženil s manželkou ze svého rodu?" pročež vyslyš mne, bratře můj; nebo bude dána tobě za manželku; a nepočítaj se zlým duchem; neboť této noci ti bude dána za manželku. 16 A když vejdeš do svatební komnaty, vezmeš popel kadidla a položíš na něj trochu srdce a jater ryb a uděláš z něj kouř. 17 A ďábel to ucítí, uteče a už se nikdy nevrátí; ale až k ní přijdete, vstaňte oba a modlete se k Bohu milosrdnému, který se nad vámi slituje a zachrání ty: neboj se, vždyť ona je ti určena od počátku; a ty ji zachováš, a ona půjde s tebou. Navíc se domnívám, že ti
1Tobiáš odpověděl: Otče, učiním všechno, co jsi mi přikázal. 2 Ale jak mohu získat peníze, když ho neznám? 3 Potom mu dal rukopis a řekl jemu: Hledej muže, který by mohl jít s tebou, dokud ještě žiju, a dám mu mzdu, a jdi a přijmi peníze. 4 Když tedy šel hledat muže, našel Rafaela, který byl anděl. 5 Ale on nevěděl; I řekl jemu: Můžeš jíti se mnou do Rages? a znáš ta místa dobře? 6 Jemuž řekl anděl: Půjdu s tebou, a cestu znám dobře; nebo jsem ubytoval se u bratra našeho Gabaela. 7 Tedy řekl jemu Tobiáš: Zůstaň u mne, dokud to neřeknu otci svému. 8 I řekl jemu: Jdi a nezdržuj se. Vešel tedy dovnitř a řekl svému otci: Hle, našel jsem někoho, kdo půjde se mnou. Potom řekl: Zavolej ho ke mně, abych věděl, z jakého je pokolení a zda je to muž věrný, aby šel s tebou. 9 Zavolal ho tedy, vešel, a pozdravili se. 10 Tehdy mu Tóbit řekl: Bratře, ukaž mi, jaký jsi kmen a rod. 11 Komu řekl: Hledáš pokolení nebo čeleď aneb nádeníka, aby šel se synem tvým? Tehdy mu Tóbit řekl: Věděl bych, bratře, tvůj rod a jméno. 12 I řekl: Já jsem Azariáš, syn Ananiáše velikého, a bratří tvých. 13 I řekl Tobit: Vítán jsi, bratře; nehněvej se nyní na mne, protože jsem se ptal, abych poznal tvůj kmen a tvůj rod; nebo ty jsi můj bratr, z poctivého a dobrého rodu. Znám Ananiáše a Jonatase, syny toho velikého Samaiáše, když jsme se spolu chodili klanět do Jeruzaléma a obětovali prvorozené a desátky z ovoce. a nedali se zlákat proviněním našich bratří: můj bratře, ty jsi dobrý rod. 14 Ale řekni mi, jakou mzdu ti dám? Chceš drachmu na den a věci potřebné pro mého vlastního syna? 15 Ano, navíc, vrátíte-li se v pořádku, přidám něco k vaší mzdě. 16 Byli tedy spokojeni. Potom řekl Tobiášovi: Připrav se na cestu a Bůh ti sešle dobrou cestu. A když jeho syn připravil vše na cestu, řekl jeho otec: Jdi s tímto mužem a Bůh, který přebývá v nebesích, ať se ti daří na cestě, a anděl Boží ti bude dělat společnost. Vyšli tedy oba a s nimi i mladíkův pes. 17 Ale Anna matka jeho plakala a řekla Tobitovi: Proč jsi propustil syna našeho? Což není hůl naší ruky, když před námi vcházíme a vystupujeme? 18 Nebuď lakomý, abys k penězům přidával peníze, ale ať je to jako odmítnutí pro naše dítě. 19 Neboť to, co nám dal k životu Hospodin, nám postačí. 20 I řekl jí Tobit: Nestarej se, sestro má; vrátí se v bezpečí a tvé oči ho uvidí.
KAPITOLA 6
porodí děti. Nyní, když Tobiáš slyšel tyto věci, miloval ji a jeho srdce bylo skutečně spojeno s ní. KAPITOLA 7 1 Když pak přišli do Ekbatane, přišli do domu Raguelova, a Sára jim vyšla vstříc, a když se pozdravili, uvedla je do domu. 2 Potom řekl Raguel své ženě Edně: Jak se tento mladík podobá Tobitovi, mému bratranci! 3 I otázal se jich Raguel: Odkud jste, bratří? Kterýmž řekli: Jsme ze synů Neftalimových, kteříž jsou zajatci v Ninive. 4 I řekl jim: Znáte-li našeho příbuzného Tobita? A oni řekli: Známe ho. Potom řekl: Je zdráv? 5 Odpověděli: Živ je i zdravý, a Tobiáš řekl: Otec můj. 6 Raguel vyskočil, políbil ho a plakal: 7 A požehnal mu a řekl jemu: Ty jsi syn muže poctivého a dobrého. Ale když uslyšel, že Tobit je slepý, byl zarmoucen a plakal. 8 Podobně plakala jeho žena Edna a jeho dcera Sára. Navíc je vesele bavili; a potom zabili berana stáda, položili na stůl zásoby masa. Potom řekl Tobiáš Rafaelovi, bratře Azariasi, mluv o těch věcech, o kterých jsi mluvil způsobem, a nechť je tato záležitost odeslána. 9 Oznámil to tedy Raguelovi a Raguel řekl Tobiášovi: Jez, pij a vesel se. 10 Neboť je správné, že ses oženil s mou dcerou, ale já ti oznámím pravdu. 11 Dal jsem svou dceru za ženu sedmi mužům, kteří zemřeli té noci, kdy k ní přišli, ale nyní buďte veselí. Ale Tobias řekl: Nebudu tu nic jíst, dokud se nedohodneme a nebudeme si navzájem přísahat. 12 Raguel řekl: Vezmi si ji tedy od nynějška podle způsobu, neboť ty jsi její sestřenice a ona je tvá, a dobrotivý Bůh ti dá ve všem úspěch. 13 Potom zavolal svou dceru Sáru, která přišla ke svému otci, vzal ji za ruku a dal ji za manželku Tobiášovi se slovy: Hle, vezmi ji podle Mojžíšova zákona a odveď ji ke svému otec. A požehnal jim; 14 A zavolal Ednu svou ženou, vzal papír, napsal listinu smluv a zapečetil ji. 15 Potom začali jíst. 16 Poté, co Raguel zavolal svou ženu Ednu, řekl jí: Sestro, připrav jinou komnatu a přiveď ji tam. 17 A když udělala, jak jí přikázal, přivedla ji tam a ona plakala, přijala slzy své dcery a řekla jí: 18 Utěš se, má dcero; Pane nebes a země dej tobě radost z tohoto tvého zármutku: buď útěchou, má dcero. KAPITOLA 8 1 A když povečeřeli, přivedli k ní Tobiáše. 2 A když šel, rozpomenul se na slova Rafaelova, vzal popel z vonných látek, položil na něj srdce a játra ryby a udělal z nich kouř. 3 Ten, který zapáchal, když ucítil zlý duch, uprchl do nejzazších končin Egypta a anděl ho svázal.
4 A potom byli oba spolu zavřeni, Tobiáš vstal z lože a řekl: Sestro, vstaň a modleme se, aby se nad námi Bůh slitoval. 5 Tehdy začal Tobiáš říkat: Požehnaný jsi, Bože otců našich, a požehnané tvé svaté a slavné jméno na věky; ať nebesa žehná tobě a všem tvým tvorům. 6 Stvořil jsi Adama a dal jsi jemu Evu za ženu jeho za pomocnici a pobyt. učiňme mu pomůcku jako on sám. 7 A nyní, Pane, neberu tuto svou sestru z chtíče, ale přímo; proto milosrdně nařiď, abychom spolu stárli. 8 I řekla s ním: Amen. 9 Tu noc tedy oba spali. A Raguel vstal, šel a udělal hrob, 10 Říkám: Bojím se, aby i on neumřel. 11 Když však Raguel vešel do svého domu, 12 Řekl své ženě Edně. Pošlete jednu ze služebných, ať se podívá, zda je naživu. Jestliže není, můžeme ho pochovat, a nikdo se to nedozví. 13 Služebná tedy otevřela, vešla dovnitř a našla je oba spí, 14 A vyšel a oznámil jim, že je naživu. 15 Tehdy Raguel chválil Boha a řekl: Bože, ty jsi hoden, abys byl chválen vší chválou čistou a svatou; proto nechť tě chválí tvoji svatí se všemi tvými tvory; a nechť tě chválí všichni andělé tvoji a vyvolení tvoji na věky. 16 Jsi chválen, neboť jsi mne rozradostnil; a to mi nepřišlo, jak jsem tušil; ale ty jsi s námi naložil podle svého velikého milosrdenství. 17 Jsi chválen, protože ses smiloval nad dvěma, kteří byli jednorozenými dětmi jejich otců: uděl jim milosrdenství, Pane, a dovri jejich život ve zdraví s radostí a milosrdenstvím. 18 Potom Raguel přikázal svým služebníkům, aby naplnili hrob. 19 Svatební hostinu slavil čtrnáct dní. 20 Neboť před skončením dnů svatby mu Raguel přísahou řekl, že neodejde, dokud neuplyne čtrnáct dní svatby; 21 Potom vezme polovinu svého majetku a půjde bezpečně ke svému otci; a měl bych mít zbytek, až budu já a moje žena mrtví. KAPITOLA 9 1 Tobiáš zavolal Rafaela a řekl mu: 2 Bratře Azariasi, vezmi s sebou služebníka a dva velbloudy a jdi do Rages of Media do Gabaela, přines mi peníze a přiveď ho na svatbu. 3 Nebo Raguel přísahal, že neodejdu. 4 Otec můj počítá dny; a když budu dlouho otálet, bude to velmi litovat. 5 Rafael tedy vyšel, ubytoval se u Gabaela a dal mu rukopis, který vynesl zapečetěné pytle a dal mu je. 6 A časně ráno vyšli oba spolu a přišli na svatbu. I požehnal Tobiáš manželce své. KAPITOLA 10 1 Otec Tóbit počítal každý den, a když dny cesty uplynuly a nepřicházely,
2 Tóbit řekl: Jsou zadrženi? nebo je Gabael mrtev a nemá nikoho, kdo by mu dal peníze? 3 Proto ho to velmi mrzelo. 4 I řekla jemu jeho žena: Syn můj jest mrtev, poněvadž zůstává dlouho; a začala na něj naříkat a řekla: 5 Nyní se o nic nestarám, můj synu, když jsem tě propustil, světlo očí mých. 6 Jemuž Tobit řekl: Mlč, nestarej se, neboť je v bezpečí. 7 Ale ona řekla: Mlč, a neklam mě; můj syn je mrtvý. A každý den vycházela cestou, kterou šli, a ve dne nejedla maso a nepřestávala celé noci naříkat svého syna Tobiáše, dokud neuplynulo čtrnáct dní svatby, o níž Raguel přísahal, že by měl strávit tam. Tu řekl Tobiáš Raguelovi: Nech mě jít, neboť můj otec a moje matka už mě nehledají. 8 Ale jeho tchán mu řekl: Zůstaň se mnou, a já pošlu k tvému otci, a oni mu vypraví, jak se to s tebou má. 9 Ale Tobiáš řekl: Ne; ale nech mě jít k otci. 10 Raguel vstal a dal mu svou ženu Sáru a polovinu svého majetku, služebníky, dobytek a peníze. 11 Požehnal jim a propustil je se slovy: Bůh nebeský dej vám šťastnou cestu, děti moje. 12 I řekl dceři své: Cti otce svého a tchyni svou, kteříž jsou nyní rodiči tvými, abych slyšel o tobě dobré zprávy. A políbil ji. Edna také řekla Tobiášovi: Pán nebes tě obnov, můj drahý bratře, a dej, abych viděl tvé děti své dcery Sáry, než zemřu, abych se mohl radovat před Hospodinem: hle, svěřuji ti svou dceru zvláštní důvěra; kde jsou, neprosí její zlo. KAPITOLA 11 1 Po těchto věcech se Tobiáš vydal svou cestou, chválil Boha, že mu dal šťastnou cestu, a požehnal Raguelovi a jeho manželce Edně a šel svou cestou, dokud se nepřiblížili k Ninive. 2 Rafael řekl Tobiášovi: "Víš, bratře, jak jsi opustil svého otce?" 3 Pospěšme si před manželkou tvou a připravme dům. 4 A vezmi do ruky žluč ryby. Tak šli svou cestou a pes šel za nimi. 5 Anna teď seděla a dívala se na cestu pro svého syna. 6 A když viděla, že přichází, řekla otci jeho: Aj, syn tvůj přichází a muž, kterýž šel s ním. 7 I řekl Rafael: Vím, Tobiáši, že otec tvůj otevře oči. 8 Pomaž mu tedy oči žlučí, a propíchne se jí, bude se třít, a bělost odpadne, a uvidí tě. 9 Anna vyběhla, padla na šíji svého syna a řekla mu: Když tě vidím, můj synu, od nynějška jsem spokojená s umíráním. A plakali oba. 10 Také Tóbit vyšel ke dveřím a klopýtl, ale jeho syn se k němu rozběhl, 11 A uchopil otce svého, a udeřil žlučou na oči otců svých, řka: Budiž dobré naděje, otče můj. 12 A když oči jeho začaly bystré, třel si je; 13 A bělost se z koutků očí jeho rozsypala, a když uviděl syna svého, padl mu na šíji. 14 A on plakal a řekl: Požehnaný jsi, Bože, a požehnané jméno tvé na věky; a požehnaní jsou všichni tvoji svatí andělé.
15 Nebo jsi zbičoval a slitoval ses nade mnou; nebo aj, vidím syna svého Tobiáše. A jeho syn se radoval a vyprávěl otci o velkých věcech, které se mu staly v Médii. 16Tóbit vyšel vstříc své snaše k bráně Ninive, radoval se a chválil Boha. A ti, kteří ho viděli odcházet, žasli, protože prohlédl. 17 Ale Tobiáš před nimi děkoval, protože se nad ním Bůh smiloval. A když se přiblížil k Sáře své snaše, požehnal jí, řka: Vítána jsi, dcero. Buď požehnán Bůh, který tě přivedl k nám, a požehnán buď tvůj otec i tvá matka. A byla radost mezi všemi jeho bratřími, kteří byli v Ninive. 18 Přišli Achiacharos a Nasbas, syn jeho bratra: 19 A svatba Tobiášova se konala sedm dní s velikou radostí. KAPITOLA 12 1 Tóbit zavolal svého syna Tobiáše a řekl mu: Můj synu, pohleď, aby ten muž měl svou mzdu, kterou šel s tebou, a ty mu musíš dát víc. 2 A Tobiáš mu řekl: Otče, není mi na škodu dát mu polovinu toho, co jsem přinesl. 3 Nebo přivedl mne v bezpečí k tobě, uzdravil ženu mou, a přinesl mi peníze, a také uzdravil tebe. 4 Stařec řekl: Jemu to náleží. 5 Zavolal tedy anděla a řekl mu: Vezmi polovinu všeho, co jsi přinesl, a bezpečně odejdi. 6 Potom je oba od sebe oddělil a řekl jim: Dobrořečte Bohu, chvalte ho a velebte ho a chvalte ho za věci, které vám učinil, před očima všech živých. Je dobré chválit Boha a vyvyšovat jeho jméno a se ctí vystavovat Boží skutky; proto neotálej chválit ho. 7 Je dobré zachovávat tajemství krále, ale je čestné odhalovat skutky Boží. Čiň, co je dobré, a žádné zlo se tě nedotkne. 8 Modlitba je dobrá s půstem, almužnou a spravedlností. Málo při spravedlnosti je lepší než mnoho při nespravedlnosti. Je lepší dávat almužnu, než skládat zlato: 9 Nebo almužna vysvobodí ze smrti a očistí každý hřích. Ti, kdo uplatňují almužnu a spravedlnost, budou naplněni životem: 10 Ale ti, kteří hřeší, jsou nepřáteli svého života. 11 Jistě vám nic nezamlčím. Neboť jsem řekl: Je dobré zachovávat tajemství královské, ale že je čestné odhalovat skutky Boží. 12 Nyní tedy, když jsi se modlil ty a Sára tvá snacha, přinesl jsem Svatému památku na tvé modlitby; a když jsi pochovával mrtvé, byl jsem s tebou také. 13 A když jsi neotálel vstát a nechat večeři, abys šel a přikryl mrtvé, tvůj dobrý skutek nebyl přede mnou skryt, ale byl jsem s tebou. 14 A nyní mne poslal Bůh, abych uzdravil tebe a Sáru snachu tvou. 15 Jsem Rafael, jeden ze sedmi svatých andělů, kteří předkládají modlitby svatých a kteří vcházejí a vycházejí před slávou Svatého. 16 Oba se pak zhrozili a padli na tvář svou, neboť se báli.
17 Ale on jim řekl: Nebojte se, neboť dobře se vám povede; proto chval Boha. 18 Nebo ne z nějaké přízně své, ale z vůle Boha našeho jsem přišel; pročež ho chval na věky. 19 Po všechny tyto dny jsem se vám zjevoval; ale já jsem nejedl ani nepil, ale viděli jste vidění. 20 Nyní tedy děkujte Bohu, neboť jdu k tomu, který mě poslal; ale pište vše, co se děje v knize. 21 A když vstali, už ho neviděli. 22 Potom vyznávali velká a podivuhodná díla Boží a jak se jim zjevil anděl Páně. KAPITOLA 13 1 Potom Tóbit napsal modlitbu radosti a řekl: Požehnán buď Bůh živý na věky a požehnáno jeho království. 2 Nebo bičuje a smiluje se, do pekla vede, a zase přivádí, a není, kdo by se vyhnul ruce jeho. 3 Vyznejte jej před pohany, synové Izraelští, neboť nás mezi ně rozptýlil. 4 Tam hlásejte jeho velikost a oslavujte ho přede všemi živými, neboť on je náš Pán a on je Bůh náš Otec navěky. 5 A on nás zbičuje pro naše nepravosti a opět se smiluje a shromáždí nás ze všech národů, mezi které nás rozptýlil. 6 Jestliže se k němu obrátíte celým srdcem svým a celou svou myslí a budete před ním jednat přímo, obrátí se k vám a nezakryje před vámi svou tvář. Proto viz, co s tebou udělá, a vyznávaj ho celými svými ústy, chval Pána moci a oslavuj věčného krále. V zemi svého zajetí ho chválím a jeho sílu a velebnost oznamuji hříšnému národu. Ó hříšníci, obraťte se a konejte před ním spravedlnost: kdo může říci, zda vás přijme a smiluje se nad vámi? 7 Budu velebit svého Boha a má duše bude chválit nebeského krále a jásat z jeho velikosti. 8 Všichni ať mluví a všichni ho chválí pro jeho spravedlnost. 9 Jeruzaléme, město svaté, on tě bude bičovat za skutky tvých dětí a opět se smiluje nad syny spravedlivých. 10 Chvalte Hospodina, protože je dobrý, a chvalte věčného krále, aby v tobě byl znovu s radostí vystavěn jeho stánek, aby tam v tobě rozradostnil ty, kdo jsou zajatci, a aby v tobě navěky miloval ty, které jsou mizerné. 11 Mnohé národy přijdou z daleka ke jménu Pána Boha s dary v rukou, s dary králi nebeskému; všechna pokolení tě budou chválit s velikou radostí. 12 Prokletí jsou všichni, kdo tě nenávidí, a blahoslavení budou všichni, kdo tě milují na věky. 13 Radujte se a radujte se za syny spravedlivých, neboť budou shromážděni a budou dobrořečit Pánu spravedlivých. 14 Blahoslavení, kteříž tě milují, neboť v pokoji tvém se radovati budou; neboť oni se z tebe budou radovat, až uvidí všechnu tvou slávu, a budou se radovat na věky. 15 Nechť má duše žehná Bohu, velkému králi. 16 Nebo Jeruzalém bude vystavěn safíry a smaragdy a drahým kamenem, tvé zdi, věže a cimbuří z čistého zlata.
17 Ulice Jeruzaléma budou vydlážděny berylem, karbunklem a kamením z Ofiru. 18 A řeknou všecky ulice jeho: Aleluja; a budou ho chválit, řkouce: Požehnaný Bůh, kterýž to oslavuje na věky. KAPITOLA 14 1 Tóbit tedy skončil s chválením Boha. 2 Bylo mu osm a padesát let, když ztratil zrak, který se mu navrátil po osmi letech. 3 A když byl velmi starý, zavolal svého syna a syny svého syna a řekl jemu: Můj synu, vezmi své děti; neboť hle, jsem stár a jsem připraven odejít z tohoto života. 4 Jdi do Médie, můj synu, neboť věřím tomu, co mluvil prorok Jonáš o Ninive, že bude vyvráceno; a že na čas bude mír spíše v Médii; a že naši bratři budou ležet rozptýleni v zemi z té dobré země, a Jeruzalém zpustne, a dům Boží v něm bude spálen a bude na čas pustý; 5 A že se nad nimi Bůh opět smiluje a přivede je znovu do země, kde postaví chrám, ale ne jako první, dokud se nenaplní čas toho věku; a potom se navrátí ze všech míst svého zajetí a vybudují slavně Jeruzalém, a dům Boží v něm bude navěky postaven se slavnou stavbou, jak o tom mluvili proroci. 6 A obrátí se všechny národy, budou se skutečně bát Pána Boha a budou pohřbívat své modly. 7 Tak budou všechny národy chválit Hospodina a jeho lid bude vyznávat Boha a Hospodin bude vyvyšovat svůj lid; a všichni, kdo milují Pána Boha v pravdě a spravedlnosti, se budou radovat a prokazovat milosrdenství našim bratřím. 8 A nyní, můj synu, odejdi z Ninive, protože to, co mluvil prorok Jonáš, se jistě stane. 9 Zachovávej však zákon a přikázání, a ukaž se milosrdným a spravedlivým, aby se ti dobře vedlo. 10 A pochovej mne slušně a matku svou se mnou; ale už nezůstávejte v Ninive. Vzpomeň si, můj synu, jak Aman zacházel s Achiacharem, který ho vychoval, jak ho ze světla přivedl do temnoty a jak se mu znovu odměnil: Achiacharus byl však zachráněn, ale ten druhý měl svou odměnu, protože sestoupil do tmy. Manasses dával almužny a unikl osídlům smrti, které mu nachystali, ale Aman padl do osídla a zahynul. 11 Proto nyní, můj synu, uvaž, co činí almužna a jak spravedlnost osvobozuje. Když to řekl, vzdal se ducha v posteli, bylo mu sto osm a padesát let; a čestně ho pohřbil. 12 Když Anna jeho matka zemřela, pohřbil ji se svým otcem. Ale Tobiáš odešel se svou ženou a dětmi do Ekbatane k Raguelovi, svému tchánovi, 13 Kde se ctí zestárnul a svého otce a tchyni počestně pochoval a zdědil jejich majetek i majetek svého otce Tobita. 14 A zemřel v Ekbatane v Médii ve sto sedmi a dvaceti letech. 15 Než však zemřel, doslechl se o zkáze Ninive, kterou dobyli Nabuchodonosor a Assuer, a před svou smrtí se radoval z Ninive.