Udělení Čestné medaile ČLK prof. Josefu Dvořákovi

OS ČLK Karlovy Vary udělilo 22. března 2023 Čestnou medaili ČLK prof. Josefovi Dvořákovi. Slavnostní laudatio proslovil prim. Jaroslav Žák. Z projevu vybíráme:

Josef Dvořák se narodil 13. srpna 1943 v Praze. O jeho směřování rozhodlo osudové setkání s venkovským lékařem, jehož zářivá povaha jej oslnila během prázdninového pobývání v jižních Čechách a jenž se mu stal vzorem hodným následování.

Z kádrových důvodů však nebyl ke studiu lékařství přijat, proto pracoval dva roky jako sanitář a laborant RTG v Ústavu klinické a experimentální chirurgie. Chirurgie jej uhranula do té míry, že bylo rozhodnuto o jeho budoucí volbě. Po dokončení pražské fakulty v roce 1968 nastoupil na píseckou chirurgii. Ovšem hned v následujícím roce přešel na chirurgickou kliniku pražského Motola, kam ho přivábila obdivuhodná postava jejího tehdejšího přednosty Bohuslava Niederleho.

Ač již v roce 1982 obhájil kandidátskou práci, jež se obvykle pokládala za podklad habilitace, jako nestraník si musel na docenturu počkat až na pád komunismu. Tehdy, v roce 1990, se též stal přednostou motolské chirurgické kliniky a po třech letech i proděkanem 2. lékařské fakulty

UK. Podstoupil řadu studijních pobytů v zahraničí (v Liverpoolu, Londýně, Vídni a Innsbrucku). V roce 1996 byl jmenován profesorem chirurgie. Posléze v roce 2001 obhájil doktorskou práci Štítná žláza, chirurgická anatomie, operační technika.

Věren zásadě spojení mezi výukou a bádáním podílel se již od roku 1971 na výuce mediků, od roku 1982 pak soustavně –nejprve v úloze asistenta, později docenta a nakonec profesora. V odborných časopisech zveřejnil 78 původních článků, na lékařských setkáních přednesl 208 odborných sdělení. Ke vzdělání kolegů přispěl též spoluautorstvím učebních skript Obecná chirurgie a Speciální chirurgie, jakož i základních učebnic Chirurgické propedeutiky a Speciální chirurgie.

Nespokojil se ovšem jen s výukou a výchovným působením nepřímým (psaním odborných textů do časopisů a knih). Neváhal je rozšířit o přímé předávání zkušeností na operačním sále. Nemám tím přitom na mysli jeho původní nasazení na motolské chirurgii. A dokonce ani jeho zakladatelský výkon v provinční karlovarské nemocnici, jež se tak – jen díky němu – stala na poli operací štítné žlázy jedním z referenčních pracovišť v zemi a kde též rozvinul program biliopankreatický a hrudně chirurgický. Výukové pobyty uskutečnil v řadě dalších míst. Díky svým pověstným „spanilým jízdám“ na pražskou Homolku, do Pardubic, Jihlavy, Liberce, Příbrami, Teplic, Mladé Boleslavi, Jablonce, Duchcova či Žatce přispěl více než kdo jiný k dosažení republikového sjednocení operačních postupů na štítné žláze. Smyslem tohoto sdělení však nemůže být úplný výčet jeho výkonu vědeckého, vzdělávacího a klinického na poli chirurgie všeobecné, jaterně slinivkové, hrudní a endokrinní. Takový pokus by dalekosáhle přesáhl rozsah omezený účelem sdělení.

Nezbývá mi tedy než se omezit na úkol přiblížit význam jeho působení jediným příkladem, a to z oblasti operativy štítné žlázy. Především se mu podařilo do naší země zavést operační postupy, jež vedly k rozhodujícímu zvýšení léčebné účinnosti za současného snížení počtu komplikací. Jejich základem byla těsná spolupráce v léčebné taktice s endokrinology jak stran určení patřičného rozsahu, tak načasování výkonu a předoperační přípravy a šetrná operační technika s důsledným zohledněním návratného nervu a chráněním příštítných tělísek. Tím prof. Dvořák přímo (vlastním konáním řemeslným) i nepřímo

(soustavným úsilím vzdělávacím) změnil k lepšímu životy bezpočtu nemocných. Především jeho zásluhou se podařilo v naší zemi dosíci stavu, kdy podstoupit výkon na štítné žláze není na většině pracovišť nebezpečným podnikem s nejistým koncem. Dokladem, že to odborná veřejnost chápe, je též skutečnost, že byl v roce 2014 endokrinochirurgickou sekcí České chirurgické společnosti zvolen jejím čestným předsedou.

Ač zde, bohužel, není místa k rozvedení různosti ostatních vloh jeho mnohostranné bytosti a jejich naplnění, pominout je zcela by bylo neodpustitelné. Budiž tak příkladně zmíněna přinejmenším tvořivost malířská. Jistě nikoho nepřekvapí, že rukopis jeho výtvarného tvoření (působivých obrazů pražských zákoutí či krajiny jižních Čech) nese pečeť téže poctivosti a kromobyčejného nasazení, s nimiž se věnuje řemeslu lékařskému.

Pojal-li Platon lidskou duši jako samopohyb od zrození ke smrti mezi hodnotami dobrého a zlého, pak z pozdější Nietzschovy výzvy k „sebepřekonání“ a Heideggerovy k „pravosti“ vyplývá, že co se svým životem učiníme, záleží především na nás samých. Jak s jejich výzvou naložil prof. Josef Dvořák, je nám všem jasné nad slunce. Právě o jedinečných lidech jeho noblesy, výjimečných osamělcích strmících do nadčasovosti, vyslovil týž Platon: „Jeden, když je nejlepší, vydá za miliony.“

Ani na opačném konci dějin bych to neuměl vyjádřit lépe.