Jako jabloň mezi lesními stromy

štera v á l k o h é k áns

Hájku

rantišk

dějin f o d d e l h Po

Jako jabloň mezi lesními stromy

AD MMX

Pohled do dějin františkánského kláštera v Hájku Jako jabloň mezi lesními stromy

Vydala © PATRIA – společnost pro ochranu kulturního dědictví, 2010 Text © Vladimír Přibyl, 2010 ISBN 978-80-254-7894-3

Pohled do dějin františkánského kláštera v Hájku Jako jabloň mezi lesními stromy

350.

výročí založení františkánského kláštera v Hájku1 je příležitostí, abychom se u této památky zastavili na stránkách publikace slánské společnosti PATRIA, a to nejen proto, že ve Slaném se nachází rovněž františkánský dům (založen roku 1655), který s Hájkem leccos spojovalo, ale také proto, že Hájek byl hlavním poutním místem celého regionu.2 Když vezmeme do rukou barokní literaturu, překvapí nás, nakolik tehdejší člověk vnímal posvátné místo v souvislostech s krajinou. Ve středu hájeckého kláštera stojí loretánská kaple, kterou obklopuje dodnes les – háj, svým způsobem historická i vizuální podstata zdejšího poutního místa.

A tento fakt vedl barokního spisovatele františkána Henrica Labe († 1693, Turnov), aby svatyni přirovnal ve smyslu starozákonního biblického textu k jabloni mezi lesními stromy;3 můžeme to chápat jako zaslíbení, které se vyplnilo v novozákonní době; zaslíbení, jež je spojeno s životem Bohorodičky Panny Marie a narozením Spasitele. A tento případný název spisu před námi ještě více vystoupí nejen při pohledu na historické plány hájeckého kláštera a jeho okolí, ale zejména při listování ve starých pamětnicích a knihách, které o tomto místě vznikly.

Základní monografii o hájeckém konventu sepsal kladenský farář a historik Josef Mottl.4 Rukopis,5 na který se budeme často odvolávat, přepsal františkán Anselm Spálenka v roce 1882.6 Navíc jej doplnil hojnými poznámkami a kresbami, které dnes mají pro poznání původního vzhledu kláštera a případnou rekonstrukci některých jeho částí neocenitelný význam.

Pro starší dějiny Hájku je zásadní studie Miloše Sládka,7 jenž jedinečně vykreslil jeho duchovní tvář v době vrcholného baroka, a to nejen na poli literatury; poslední závažnou historickou skicu místa napsal odborník nad jiné povolaný – Karel Beránek.8 Cílem našeho příspěvku je pootevřít pomyslnou bránu historie kláštera, přiblížit jeho původní podobu, připomenout staré památky, které jej zdobily,9 pokusit se naznačit to podstatné, čím tento františkánský dům vynikal – a tím je sepětí poutního místa s okolní krajinou a lidmi, kteří zde po generace žili. Stranou této statě proto nezůstali ti, kteří se o klášter starali, konkrétní následovníci svatého Františka, a ti, kteří sem z okolí s nadějí přicházeli. Někteří z nich našli v Hájku pokoj věčný – jsou pohřbeni poblíž loretánské kaple v areálu kláštera. A v tomto ohledu je Hájek skutečně v širém okolí místem jedinečným, a to nikoliv jen v exkluzivní rovině náboženské, ale i ve zmíněném rozměru sociologickém, vždyť bylo od konce 17. století do roku 1950 jen málo rodin ve zdejším kraji, jejichž život by nebyl jeho působením ovlivněn. Čtenáři není třeba připomínat fakt, že v roce 1950 byl i hájecký klášter, tak jako ostatní konventy, uzavřen, následně devastován; měl být prostě zapomenut.10 Nejprve byl zneužit jako internační tábor kněží a řeholníků11 a poté, od roku 1953, sloužil jako vojenská kasárna.

Klášter v Hájku, barokní grafika, frontispis knihy J. LABE, Hájek svatý. Milostí Boží a velikými dobrodiními Panny Marie krásně se zelenající…, Praha 1690

1

Při této příležitosti odbor kultury Městského úřadu Slaný ve spolupráci s menšími bratry z konventu u Panny Marie Sněžné v Praze uspořádal v klášteře výstavku o jeho dějinách Nigra sum, sed formosa – (více www.pamatky.slany.cz). Vyvrcholením oslav byla hlavní hájecká pouť 5. 9.

2009, které se zúčastnil pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. 2 Základní literatura a prameny o Hájku: V. BURIAN JESENICKÝ, Kaple Lauretánská v Hájku, Praha 1626; Henrico LABE, Malus Inter Ligna Sylvarum (Cantic. 2.) seu Historia D. V. Lauretanae, quae in Sylva sacra (vulgo Hagek) Regni Bohemiae duabus leucis Praga, magnis in omne genus mortalium gratiis benefica, frequenti accursu hominum et religione celebratur, Vetero–Pragae 1689 (knihovní fond Piaristé Slaný, stará sign. B45); Jindřich J. LABE, Hájek svatý. Milostí Boží a velikými dobrodiními Panny Marie krásně se zelenající…, Praha 1690; Damascen MAREK, Vůdce cesty všech pobožně putujících do Hájku svatého, milostí Boží a velikými dobrodiními Marie Panny krásně se zelenajícího, v svém převeselém Loretánském domečku dvě míle od Prahy za Bílou Horou ležícím, v Starém Městě pražském 1718; Severinus WRBCZANSKY, Nucleus Minoriticus, seu vera, et sincera Relatio Originis, et Progressus Provinciae Bohemiae, Conventuum, et Residentiarum, Fratrum, et Sororum Sancti-Monialium, Ordin. Minor. S. P. Francisci Strict. Observ. Reform. in Provincia, sub Patrocinio Sancti Wenceslai Ducis, et Martyris, Per Bohemiam, Moraviam, et Silesiam existentium, Vetero-Pragae 1746, s. 287–291; Josef MOTTL, První Loretta v Čechách v Hájku, in: Blahověst, II. ročník, 1856, 1. díl, s. 195–202; Jindřich Erazim VITÁSEK, Hájecké okolí, Praha 1870; Zdeněk WIRTH, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu kladenském, Praha 1907, s. 28–40; Antonín PODLAHA, Posvátná místa Království českého, Arcidiecéze pražská, díl VII., 1913, s. 230–254; Klemens MINAŘÍK, Poutní místo Hájek u Prahy, Praha 1938; Pavel VLČEK, Petr SOMMER, Dušan FOLTÝN, Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997, s. 193–195; Karel BERÁNEK, Zdirad J. K. ČECH, Petr Alkantara František HOUŠKA, Miloš SLÁDEK, Františkánský klášter v Hájku v literatuře 17. a počátku 18. století, Unhošť 2000 (publikace ke stažení www.klasterhajek.ic.cz); Martin ELBEL, Bohemia Franciscana, Františkánský řád a jeho působení v českých zemích 17. a 18. století, Olomouc 2001; Historia Franciscana, katalog výstavy pořádané k 400. výročí příchodu bratří františkánů do kláštera Panny Marie Sněžné v Praze (1604–2004), Praha 2004; Historia Franciscana II., sborník textů, ed. Petr Regalát Beneš, Petr Hlaváček, Praha 2005. Hlavní písemné prameny: Bernard SANNIG, Chronica de origine et constitutione provinciae Bohemiae ordinis fratrum minium S. Francisci … 1678, rukopis, SÚA Praha, řád františkánů, č. knihy 17; Archivum conventus in sancta Sylva ad aedem lauretanam Ordinis Fratrum Minor s. Francisci … (1670?–1949), rukopis, SÚA Praha, řád františkánů, č. knihy 31; Protocollum conventus S(an)cto Sylvensis, seu Hagecensis, fratrum ordinis minorum … (1749–1836?), rukopis, SÚA Praha, řád františkánů, č. knihy 32.

3 LABE, Malus Inter Ligna Sylvarum … (pozn. 2 na této s.). K názvu spisu byl použit verš ze starozákonní knihy Píseň písní … Sicut malus inter ligna silvarum, sic dilectus meus inter filios (Pís. 2, 3) /Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny (ekumenický překlad) / Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci (kralický překlad). Význam Písně písní pro interpretaci hájeckého poutního místa připomněl v souvislosti s homiletikou v Hájku: Miloš SLÁDEK, Bezpečnost místa svatého před starého hada jedovatostí, aneb Hájek v literatuře 17. a počátku 18. století a dvě kázání z jubilejní slavnosti roku 1723, in: BERÁNEK, ČECH, HOUŠKA, SLÁDEK, Františkánský klášter … (pozn. 2 na této s.), s. 1–20.

4 Farář a historik Josef Mottl se narodil 27. dubna 1827 ve Svárově poblíž Hájku jako syn chalupníka Matěje Mottla z čp. 13 a matky Barbory, roz. Médlové; jeho rodiče se později přestěhovali do Drahelčic. Po teologických studiích v Praze byl Mottl 27. července 1851 vysvěcen na kněze a primiční mši sv. sloužil 3. srpna ve svém rodišti. V letech 1851–1859 působil jako kaplan v Kladně, potom byl ustanoven farářem v Kolči, v roce 1864 se vrátil již jako farář do Kladna, zde také zemřel 8. srpna 1884, když byl dvě léta před smrtí postižen mozkovou mrtvicí. O Josefu Mottlovi více Stanislav KRAJNÍK, Josef Mottl – kladenský kněz a historik, in: Posel z Budče, č. 16, 1999, s. 60–63.

5 Josef MOTTL, Dějiny kláštera v Hájku …, opis rukopisu, který pořídil Anselm Spálenka v roce 1882, SÚA Praha, řád františkánů, i. č. 2618 (kart. 118).

6 P. Anselm Spálenka ofm († 1926, Turnov), jak je patrné z různých jeho textů a náčrtů uložených v archivním fondu, zamýšlel vydat tiskem monografii o klášteru v Hájku – snad pod názvem Hájecký poutník. Zda k jejímu vydání došlo, se nám zatím nepodařilo zjistit, možná záměr zhatily válečné události po roce 1914. Anselm Spálenka byl kvardiánem kláštera v Hájku v letech 1910–1915, ale byl zde činný již před tím (1881–1884), v roce 1881 byl vikářem, řada jeho cenných náčrtů hájeckých památek pochází z let 1882 a 1883.

7 SLÁDEK, Bezpečnost místa svatého … (pozn. 3 na s. 4).

8 Karel BERÁNEK, Z minulosti františkánského kláštera, in: BERÁNEK, ČECH, HOUŠKA, SLÁDEK, Františkánský klášter … (pozn. 2 na s. 4), s. XV.–XXVI. 9 V současné době Česká provincie bratří františkánů pořádá navrácené církevní movité památky, které byly po roce 1950 z jejich konventů svezeny. Nelze vyloučit, že některé z nich budou pocházet právě z Hájku.

10 Výmluvná je v tomto směru korespondence představeného kláštera v Hájku Tadeáše Šťastného s provinčním ministrem Janem Kapistránem Vyskočilem z února 1949. Vedení kláštera usilovalo o vylepšení stavu exercičních místností, které provinciál nakonec zamítl, důvodem byla politická situace v zemi. Provinciál píše … Umývadla v pokojích (38 umyvadel) nedovoluji již proto, že dnes je nebezpečná doba a nebudeme zařizovati to tak, aby pak to obsadil bytový úřad pro rodiny, nebo nastěhoval rekreanty. Máte-li již zakoupená umyvadla, uchovejte je pro bezpečnější dobu, nebo vraťte zpět … i. č. 2648 (kart. 126). Za rok nato se tyto obavy naplnily.

11 Pavel ZÍBAL, Šéfe, znáte Želiv?, Olomouc 1994, s. 110–160.

Pohřební portrét zakladatele kláštera v Hájku Františka Eusebia Žďárského († 7. 4 1670), na katafalku před Pannou Marií Hájeckou – původně umístěn v patře západního křídla (archiv kláštera v Hájku)

Přízemí západního křídla kláštera v Hájku, stav kolem roku 1940 (archiv kláštera v Hájku)

Duchovní srdce kláštera – loretánská kaple a socha Panny Marie Hájecké Pověsti hovoří o tom, že tam, kde se dnes nachází Hájek, nebyl kdysi žádný strom, rostl zde pouze jeden dub a třešeň; v roce 1663 prý ještě ukazovali jejich pařezy po stranách loretánské kaple. Vypráví se, že ženci z okolních polí, kteří se zde ukrývali před sluncem, slyšeli tu zpívat slavíka.

I majitel panství Florián Žďárský si tento kout oblíbil a v roce 1589 místo obehnal příkopem a plochu osázel stromy. Les se však stal útočištěm ptactva z širokého okolí a to ničilo úrodu, teprve údajně na prosby pana Floriána k Bohu jej pobila a zaplašila letní bouře.1 Krátce po bitvě na Bílé hoře, v roce 1621, se rozhodl zmíněný Florián Jetřich Žďárský († 1653) a jeho manželka Eliška Korunka z Martinic vykonat pouť do italského Loreta s přáním šťastného návratu a s prosbou, aby se jim narodil syn. V roce 1623, kdy se touha manželů naplnila, přivezli kopii Panny Marie Loretánské – Černé Matky Boží, která byla dotýkána s originálem v italském Loretu.

Základní kámen hájecké loretánské kaple – tradičně považované za naši nejstarší santu casu – položili 12. června 1623 za účasti pražského arcibiskupa Harracha,2 který ji pak vysvětil ke cti blahoslavené Panny Marie Loretánské 2. června 1625. Podoba kaple, zejména její rozměry, patrně neodpovídala italskému originálu, a proto byla v roce 1630 přestavěna a znovu (!) vysvěcena arcibiskupem Harrachem o svátku Narození Panny Marie 8. září 1630,3 tento den se dodnes slaví také hlavní hájecká pouť. V roce 1685 navíc kapli „obezdili“ – a tak se originál nachází v jakémsi zděném pouzdře.4 1 LABE, Malus Inter Ligna Sylvarum … (pozn. 2 na s. 4), s. 14 ad.; František Jan BECKOVSKÝ, Poselkyně starých příběhův českých, druhý díl, část 2, Praha 1879, s. 354; PODLAHA, Posvátná místa … (pozn. 2 na s. 4), s. 230–332.

2 Srv. Archivum conventus … (pozn. 2 na s. 4), s. 25. O českých a moravských loretánských kaplích shrnuje základní informace Jan BUKOVSKÝ, Loretánské kaple v Čechách a na Moravě, Praha 2000.

Chronologicky přísně vzato existovaly v Čechách starší loretánské kaple – Horšovský Týn, Jílové u Prahy, ale v tehdejším povědomí byla za nejstarší považována právě santa casa v Hájku, vypovídají o tom i její drobné barokní grafiky, na kterých je uvedeno … prima in partibus Germaniae anno 1623 aedificata …

3 LABE, Malus Inter Ligna Sylvarum … (pozn. 2 na s. 4), s. 46.

4 Srv. Archivum conventus … (pozn. 2 na s. 4), s. 52; úprava dokončena 24. 7. 1685 … perfecta est Capella Lauretana qui ad suum futrale dejecto veteri occulto tecto …

Je záslužné, že po roce 2000 se obnovily nástěnné malby a probíhá restaurování památného oltáře.5 Původní podobu interiéru dokládají nejen historické fotografie, ale zejména Mottlův popis doplněný kresbami Anselma Spálenky.

Kaple je rozdělena na dvě části – mariánskou svatyni a loď; ve svatyni je výklenek, v němž byla umístěna zmíněná Panna Maria Loretánská ze zimostrázového dřeva, její dřevěný tmavý povrch zdobil zlatý rostlinný dekor a k adoraci poutníků oblékali milostnou sošku do šateček.6 Do kaple dopadalo sporé světlo malého okénka v západní části. O to více vynikala nika s hájeckou Matkou Boží, okolo které – již však na stěně – byly zasazeny zlacené paprsky (1754), na kterých se třpytila odrážející se záře svící a olejových lamp; tento světelný efekt upoutá i na barokních grafikách. Po stranách sochy byly umístěny relikviáře, vlevo tři – sv. Barbory, sv. Floriána a sv. Josefa, vpravo pak relikviář sv. Václava, který doprovázela „poprsí“ sv. Petra a Pavla.

Loď a mariánskou svatyni oddělovala mříž – šest prutů svislých a šest vodorovných, v místě jejich styků bylo symbolicky zasa5 Veronika KORČÁKOVÁ, Restaurování nástěnných maleb v loretánské Svaté chýši v Hájku u Červeného Újezda a jejich ikonografie (exkurz do Santy Casy v Loretu), in: Památky středních Čech, časopis Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště středních Čech v Praze, 2/2007, s. 25–32; Ivan HOUSKA, Barokní antependium z Loretánské kaple v Hájku u Červeného Újezda z pohledu restaurátora, in: Památky středních Čech, časopis Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště středních Čech v Praze, 2/2007, s. 35–37.

6 V letech 1623–1731 měla Panna Maria Hájecká více jak sto šateček, v roce 1718 se kvardián Václav Doudlebský rozhodl prodat některé starší a již chatrnější ozdoby a dary a za takto získané peníze opatřili Panně Marii nové stříbrné šatečky … Vedle šateček byla P. Maria Hájecká zdobena korunkami, dvě pozlacené s drahými kameny byly v roce 1718 opraveny, dále byly evidovány koruny stříbrné s českými granáty, viz MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 117.

Interiér kaple měl již od počátku bohatý inventář. František Beckovský píše o tom, jak zakladatel Florián Jetřich Žďárský věnoval hájecké loretě mimo jiné šest velkých stříbrných svícnů a čtyři stříbrné nádoby na květiny, velký stříbrný ostatkový krucifix, pro hájeckou Madonu dvě stříbrné korunky s polodrahokamy, stříbrnou lampu (věčné světlo), srv. BECKOVSKÝ, Poselkyně starých příběhův českých … (pozn. 1 na s. 7), díl III, str. 86. Většina těchto památek zanikla v rámci josefínských nařízení. O liturgické výbavě na sklonku 19. století nás opět informuje Anselm Spálenka ve svých poznámkách, některá cennější preciosa dokonce zachytil na kresbách. Připomeňme tzv. Labantkův kalich z roku 1696 (vysoký 21,5 cm), který nese ve spodní části medailony Krista, Jana Křtitele a sv. Františka. A právě na základě Spálenkových kreseb se podařilo identifikovat cennou drobnou památku z raného baroku – nádobku na posvátné oleje z roku 1674 (výška 6,5 cm, dar Maxmiliána Valentina z Martinic), kterou nedávno nalezl Marek Pučalík O.Cr. Kresby Spálenkovy – SÚA Praha, řád františkánů, kart. 118 (120).

$

zeno 12 hvězd, původně z drahých kamenů. Nad mříží probíhalo břevno, na němž stávaly dvě sochy – vlevo Panny Marie, vpravo sv. archanděla Gabriela, připomínající slavnost Zvěstování Panny Marie; na břevně byl nápis – ŽDIARSKYADUM GENTEM TU PIA VIRGO VEDE … (Žďárský rod, ty Panno Milostivá, veď!).

Klášter v Hájku (1828) • 1 konventní budova a loreta • 2 loretánská zahrada • 3 vstupní brána • 4 bývalá křížová cesta, studna sv. Antonína • 5 zahrada • 6 zahradní altán • 7 stromy – háj (SÚA Praha, řád františkánů)

Před mříží se nacházela tumba oltáře se svatostánkem, jenž měl po stranách znaky zakladatelů kaple – Floriána Jetřicha a jeho choti Korunky z Martinic. Oltář doplňovalo postříbřené antependium s monogramem Panny Marie.

Podlaha byla původně zhotovena z dřevěných špalíků, které později za kvardiána Gilberta Procházky nahradili kamennou dlaž-

%

bou. Na zemi v lodi, kde se kněz modlí vstupní introit při začátku mše, je kámen s nápisem // SEPVL / TVRA (cor) DIS / FRAN:EVSEBII / COMITIS / A SORA //, pod nímž bylo pochováno srdce stavebníka kláštera Františka Eusebia ze Žďáru († 7. 4. 1670).7 V Hájku, stejně jako ve Slaném, tak byl zdůrazněn vztah řeholníků k zakladateli. Při společné modlitbě breviáře na oratoři mohli na podlaze spatřit místo, kde bylo srdce uloženo. V rozlehlejším konventu ve Slaném to bylo podobné, tam při chórové modlitbě měli před sebou loretánskou kapli, kde byla pohřbena třetina srdce Bernarda Ignáce z Martinic. Háječtí a slánští františkáni tak byli tímto způsobem denně spojeni s fundátory svých klášterů.8 Stěny loretánské kaple nebyly holé, jako je tomu dnes – připomínaly mnohá zázračná uzdravení, která přičítali poutníci právě přímluvě Panny Marie Hájecké. Často podoba těchto votivních darů evokovala konkrétní uzdravení – stříbrné hlavy, páry očí, uši, trup, srdce, ruce, nohy … dokonce celé postavy zhotovené ze stříbra … to vše završovala kolekce tabulek, na kterých byly zázraky zaznamenány. Řadu těchto událostí zachytil Henrico Labe,9 následovala však další, z nichž některá z klášterního archivu vypsal Anselm Spálenka.10 Pár z nich stojí za povšimnutí.

• L. P. 1718 dne 15. července … v době převelikého sucha připutoval sem zbožný lid se svými duchovními z Hostivic, Tachlovic a Hořelic, by Boha za úrodný déšť prosili. I vyslyšeny jich prosby. Již druhého a v následujících dnech Bůh vyschlou zemi nebeskou vláhou milostivě svlažil.

• L. P. 1720 já Fr. Bonaventura Andrea, františkán hyberňan, nejmenší kněz nejnehodnější dne 2. ledna 1720 obdržev svolení od představených mých odejíti z Prahy navštívil jsem kvardiána kapucínů na Hradčanech.

7

Popis kaple viz MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 17.

Regalát BENEŠ, Vladimír PŘIBYL, Františkánský klášter ve Slaném, 1655–1950, Slaný 2005, s. 28.

9 LABE, Malus Inter Ligna Sylvarum … (pozn. 2 na s. 4).

10 Anselm Spálenka tyto zázračné události vypsal a přeložil v roce 1883 z rukopisu: Kniha noviců a slibů 1676–1876, zemřelých bratří 1664–1925, zemřelých terciářů žijících v klášteře 1746, v Hájku pohřbených světských osob 1663–1780, zemřelých terciářů, kteří žili mimo klášter 1761, zázraky P. Marie v Hájku 1688–1774 … SÚA Praha, řád františkánů, č. knihy 210; Spálenkův text navazuje na jeho opis textu: MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4).

8

'

P. Maria Hájecká, kol. r. 1920 (snímek Ivo Horňák)

Když jsem od něho se ubíral, pršelo trochu. Zmíněný kvardián žádal, bych v jejich klášteře, an nepříznivé je počasí, zůstal a přenocoval. Pamatuju se, že odpověděl jsem mu: „Prvotiny obtíží, které na cestě vystáti se musí, chci v Hájku B. P. Marii obětovati.“ Aby pravdivost toho jasněji vysvitla a bl. P. Marie spomožení zřejmější bylo, prosím, by onen kvardián na to otázán byl.11 Pro déšť, který k večeru se rozhojnil, nemohl jsem až do Hájku doraziti, nýbrž v Hostivicích u Jakuba Kloosa přenocovati jsem nucen byl.

Od tohoto v následujícím ránu obdržel jsem saně se čtyřmi koňmi a dvěma muži (povětrnost pro sníh a vichřici byla velmi krutá), abych do Hájku dovézti se mohl. Na návrší nedaleko kláštera hájeckého ( jak kočí tvrdil) když jsme se dostali, bouře veliká s vichřicí, kroupami, rachocením a tmou provázena povstala, jakouž, ač velmi mnoho bouří na moři jsem zakusil, nikdy v živobytí svém jsem neviděl. Saně se obracely, vozkové pro nesmírné větru víření a krupobití nemohli koně z místa kupředu dostati, křičíce a naříkajíce, k nebi, jež pro tmu, kteráž bouři provázela, nebylo viděti, zraky 11

V té době byl kvardiánem kapucínského kláštera na Hradčanech P. Placid Breüer (Placid z Hodonína), a to až do 30. 5. 1720, sdělení Pacifika M. Matějky OFMCap.

ty své obracejíce. Touž dobou a hodinou, jak je slyšeti, blesk zasáhl věž kostela v Unhošti a částečně ji spálil. Já na sníh ze saní vyhozen – div, že jsem zimou neztuhnul, když jsem vstal a asi dva neb tři kroky popošel, saně s lidmi a koně více jsem pro tmu neviděl a je ztratil. V tom patrném nebezpečí smrti Boha jsem vzýval, na přímluvu nejblahoslavenější Matky Boží Marie, jež v Hájku se ctí za odpuštění hříchů a šťastnou hodinu smrti, bych před soudnou jeho stolici povolán býti měl, aneb dle jeho Božské vůle na přímluvu nejsvětější Matky Boží ještě za čas ku pokání jsem vroucně prosil a v závějích a pro tmu nikam neviděl a kam jíti bych měl nevěda, přišel jsem k Chejni, strachem, zimou a obtížemi cesty jak polomrtvý. Odtamtud s novými pro závěje obtížemi ku klášteru hájeckému přiveden, dnes 4. ledna u oltáře Panny Marie v loretě oběť mše svaté na poděkování a k uctění bl. Rodičky Boží jsem přinesl, jíž cestu do ciziny mé odporoučím, zvláště pak na přímluvu neposkvrněné Matky Boží prosím vroucně, by srdce mé neposkvrněným se stalo milostí Boží, tak abych nebyl zahanben, až zjeví se ve slávě …

Tak prohlašuju, potvrzuju a prosím já mezi kalvíny narozený, vychovaný, slepých slepý vůdce kazatel, bezbožný úcty mariánské trpitel, však nyní z milosti Boží toliko na přímluvu B. Panny Marie dosažený dobrodiním ku poznání přiveden a obrácen, její nejoddanější a nejzbožnější ctitel, služebník a nejnehodnější syn. P. Bonaventura Andrea, františkán hyberňan.

• L. P. 1724 představený kláštera zaznamenal: jest mimo to tabulku nad dveřmi v loretě, již ze slibu věnoval p. Čepík, měšťan pražský, kterýž těžkou a nebezpečnou nemocí sklíčen, po učiněném slibu uzdraven byl. Též jiná tabulka v dolejším ambitu s křížovou cestou, kterážto tabulka, latinským opatřena veršem, obětována byla p. Guldnerem, bratrem našich dvou kněží, jenž od těžké oční nemoci po učinění slibu uzdraven byl.

• L. P. 1740 dne 25. května jiná milost, německy sepsaná, pečetí a vlastním podpisem stvrzená: z Prahy na své hospodářství do Unhoště se vrátiv dne 22. května, nalezl jsem já níže podepsaný něco přes půl druhého léta starou dcerušku Annu Kateřinu stiženou těžkým katarem dusícím … Všecky prostředky užívané nepomohly. Zkušení v těch věcech, vidíce to, pochybovali, že dívka se pozdraví (a hlavně proto, že silná v těle byla). Sám ranlékař unhošťský, jenž jí své léky dával, otázán doma, pravil, že dívka přes noc sotva vydrží živa. V úzkosti své my rodiče vzali jsme útočiště své k milosti B.

Rodičce a vždycky Panně Marii, aby když žádného přirozeného prostředku, ona svým prostřednictvím u Boha předešlé jí vyprosila, bylo-li by to jinak k slávě Boží a ku spáse nás všech. Spolu učinili jsme slib: že po uzdravení dítka s ním za příznivé povětrnosti a cesty pěšky k milostnému obrazu do Hájku pouť vykonáme a tam z vděčnosti votivní tabulku mou vlastní rukou přineseme, oběť mše svaté konati dáme a jí ku cti dítko potom rouchem fialovým jeptišským požehnaným oblečeme, kterýžto slib v Hájku na tomto místě milostí ještě jsem obnovil. Po návratu mém, když očividně zdraví se vracelo a vkrátce velmi zase takové dobré bylo, tu my oba rodiče slib náš 25. května za příznivé povětrnosti na tomto posvátném místě hájeckém jsme splnili. K větší chvále Boží a ku cti a chvále požehnané Panny Marie v jejím milostném místě hájeckém a ku potvrzení všeho toho rukou vlastní jsem se

Loretánská kaple, interiér, kol. r. 1920 (SÚA Praha, řád františkánů)

podepsal a pečeť přitiskl. To se stalo v Unhošti dne 31. května 1740, František Xaver Preitach.

• L. P. 1744 2. července prenobilis dominus Frumentarius Středoklucký se svou paní manželkou když po odbytí zde pobožnosti domů se vraceli a koně se jim splašili, byl vůz jejich dvakrát skoro převržen na ně. Učiníce slib k Loretánské P. Marii a zcela bez pohromy zachováni 12. července zde díky vzdali …

• L. P. 1774 panna Viktoria Mikolovská z Velvar, dvanáct let a čtrnáct neděl ležela oteklá, že o její uzdravení léta vši medici a chirurgové pochybovali a ji úplně opustili. Jedné noci měla sen, jako by šla do nějakého hradu a se vznešenou paní mluvila a jí se otázala, kdy zdraví obdrží, načež paní odpověděla: „Ráno, či zítra.“ – Ten sen si vykládajíc měla za to, že ona paní byla B. P. Maria, a proto hájecké P. Marii se zaslíbila, bude-li uzdravena.

Od té doby se lepšila a po čtrnácti dnech zase zdráva byla. Tak panna 5. června 1774 v Hájku učiněný slib vyplnila a tabuli malovanou a peníz stříbrný pro B. Pannu Marii obětovala …

Františkánský klášter Po smrti Floriána Žďárského († 1653) zůstávala loretánská kaple „osamocená“, duchovní službu zde obětavě zajišťovali zejména kladenští kněží. Floriánovým přáním bylo pozvat do Hájku řeholníky, kteří by se o loretu a poutníky starali. Válečná situace a neklid v zemi to však komplikovaly.

O založení kláštera se dochovala zajímavá historka. Vypráví o sousedu z Červeného Újezdu, který se jmenoval Leidenant.1 Ten jednoho dne navštívil hájeckou loretu a při cestě se mu zjevil zesnulý Florián Jetřich a vyzval jej, aby připomněl jeho synu Františku Eusebiovi splnit předsevzetí – vystavět v Hájku klášter. Leidenant se zdráhal, ale událost na něho zapůsobila tak silně, že se vláčel obtížen jako „sv. Kryštof “ od Hájku až na rozcestí k Červenému Újezdu, kde klesl vysílením, onemocněl a po půl roce nato zemřel. Zvěst se donesla Františku Eusebiovi, který na místě zjevení a tam, kde Leidenant klesl, dal vztyčit dřevěná Boží muka, která později nahradil kříž.

František Eusebius ze Žďáru byl oddaným ctitelem sv. Františka, udržoval styky s františkány od Panny Marie Sněžné a stal se františkánským terciářem.2 A tak 6. září 1659 napsal na Kladně žádost do Jindřichova Hradce,3 kde v tu dobu zasedala řádová provinční kapitula, aby se františkáni ujali hájecké svatyně. V dopise jmenoval konkrétně Donula Paleu († 1681, J. Hradec) a Ivona Nevřelu († 1664, Hájek), se kterými již na duchovním životě místa spolupracoval. Řádová kapitula jeho prosbě vyhověla a vyslala do Hájku shora citované františkány společně s jedním bratrem laikem, všichni žili zpočátku v poustevně. Donulus Palea, který byl prvním 1 Srv. MOTTL, První Loretta … (pozn. 2 na s. 4). Mottl připomíná, že tuto pověst zaznamenal hájecký kvardián Antonín Richter, kterému ji sdělil Basilius Scriba; MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 24, zde uvedeno jméno Leitenambt.

2 Z fotografií známe pohřební portrét Františka Adama Eusebia Žďárského ze Žďáru († 7. 4.

1670) – leží na katafalku před Pannou Marií Hájeckou, znaky Žďárských a Martiniců; obraz je dnes nezvěstný, patrně zničen po roce 1950. Před tím byl zavěšen na chodbě patra západního křídla, tedy v původní rezidenci Františka Adama Eusebia.

3 Opis dopisu v klášterní kronice Archivum conventus … (pozn. 2 na s. 4), s. 5–6; WRBCZANSKY, Nucleus Minoriticus … (pozn. 2 na s. 4), s. 288.

představeným (praesident) komunity, společně s kladenským farářem Vojtěchem Asterem začal Hájek zvelebovat. Menší bratři nezachovávali „věrnost místu“ (stabilitas loci) jako třeba benediktini, pro ně byla typická dynamika, pohyb, a tak každý z nich působil v klášteře pouze určitý čas a pak přecházel do jiného konventu; měnili se i představení.

Známe také prvního syndika – unhošťského měšťana Františka Škotského z Feierberktu († 1680), který se staral o „ekonomickou“ správu komunity, františkánům toto regule zapovídaly.

Za zmínku stojí, že tak jako na jiných poutních místech i zde se zázračně objevil pramen, a to ještě před stavbou konventu. V roce 1662, o hlavní pouti na Narození Panny Marie 8. září, přišlo mnoho poutníků, které sužovala žízeň. Je psáno ve starých rukopisech, že … všichni volali o smilování Boží a hle! – nedaleko loretánské kaple vytryskl hojný pramen vody na povrch …4 Později byla na tom místě vyhloubena studna Panny Marie, která se dochovala dodnes za refektářem, kdysi prý měla i léčivé účinky. Druhou studnu sv. Antonína vykopali severně od kaple Panny Marie Pomocné; obě pak byly posvěceny 21. srpna 1684 provinčním ministrem Bernardem Sannigem († 1704, Znojmo).5 Přitažlivost místa i hojná účast poutníků přiměla konečně fundátora kláštera k zahájení výstavby, té předcházel nákres a smlouva s italskými architekty Carlem Luragem6 a Domenicem Orsim7 28. března 1663.8 V ní se František Eusebius zavázal, že zajistí všechen materiál – vápno, kámen, cihly, tašky, písek, dříví, prkna, železo, zámky a pak práci kamenickou a tesařskou, naopak italští stavitelé dají k dispozici nářadí. A tak začalo být v Hájku živo, neboť

4 Srv. MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 27; o mariánském pramenu: LABE, Malus Inter Ligna Sylvarum … (pozn. 2 na s. 4), s. 120.

5 Archivum conventus … (pozn. 2 na s. 4), s. 51, … fons primus juxta refectorium in honorem B. V. Mariae Lauretanae, alter in Sylvula in honorem sancti Antonii Paduani …

6 Pavel VLČEK, Lurago Carlo, in: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 381–383.

7 Pavel VLČEK, Věra NAŇKOVÁ, Orsi Giovanni Domenico, in: Encyklopedie architektů … (pozn. 6 na této s.), s. 461–463.

8 SÚA Praha, řád františkánů, kart. 118 – smlouva mezi Františkem Eusebiem Žďárským ze Žďáru, Domenicem Orsim a Carlo Luragem.

poddaní z obce Jeneč, Červený Újezd, Břve a Litovice sem naváželi stavební materiál.9 V době úmrtí zakladatele (1670) stálo západní křídlo – tzv. hraběcí rezidence, a to celá až na záchody. Řeholníci zde však za života Eusebia nepobývali, bydleli v poustce a čekali na to, až bude konvent obyvatelný; proto také Basilius Scriba († 1688, Hájek) naléhal na Maxmiliána Valentina z Martinic, který se ujal povinnosti klášter dokončit, aby budova byla hotova co nejdříve. Vedle východního křídla bylo třeba dostavět jednotraktová křídla jižní a severní, kde byly v přízemí situovány kaple, a pak také sakristii a kůr, který spojoval santu casu s konventem.10 Proto již v květnu téhož roku (13. 5.) uzavřel Maxmilián Valentin další smlouvu s Carlem Luragem a Domenicem Orsim,11 v roce 1671 pak byla přistavěna dnešní sakristie a chórová kaple; loreta tak byla propojena s klášterem.12 Františkáni se přestěhovali z poustevny do kláštera, který byl oficiálně zván v literatuře jako CONVENTUS SYLVAE SANCTAE B. V. LAURETANAE VULGO HAJECENSIS, v roce 1673, tehdy byl provinční kapitulou také ustanoven první kvardián v Hájku – Basilius Scriba.13 Budova, jak nám ji zachytil v roce 1724 na svých plánech stavitel František Jakub Fortini,14 představuje architekturu vskutku 9

Srv. MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 28, aby byla ulehčena doprava materiálu pro stavbu kláštera, byla upravena po dobu prací i nová cesta.

10 Tamtéž, s. 32, 33.

11 SÚA Praha, řád františkánů, kart. 118, zde jsou smlouvy … 13. 5. 1670 (Carlo Lurago, Domenico Orsi). Oba stavitelé působili ve Slaném, a to nejen po založení slánského františkánského konventu v roce 1655, ale i při náročné opravě po požáru kláštera a přilehlého kostela v roce 1665, stavebníkem byli rovněž Martinicové, jak o tom svědčí znak Bernarda Ignáce i Maxmiliána Valentina z Martinic na hlavicích pilastrů (srv. BENEŠ, PŘIBYL, Františkánský klášter … (pozn. 8 na s. 10), s. 19–20.

12 Srv. Archivum conventus … (pozn. 2 na s. 4), s. 5–6, zákl. kámen položil Maxmilián Valentin z Martinic.

13 To, že řeholníci byli i zruční řemeslníci, dokládá vybudování vlastní truhlárny, ve které pracovali tři bratři – zde zhotovili všechna okna jižního a severního křídla, lavice pro kněžský kůr (1684), rámy k lunetovým obrazům (1686), zpovědnice, dveře, regály do knihovny, srv. MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 120. Tato řemeslná dovednost nebyla náhodná, jak o tom svědčí truhlářská práce františkánů dalších generací ve Slaném (Tadeáš Ratajský, † České Budějovice; Benedikt Šlechta, † 1789 Hájek), srv. BENEŠ, PŘIBYL, Františkánský klášter … (pozn. 8 na s. 10), s. 24–25.

14 SÚA Praha, řád františkánů, kart. 126; půdorys a řez zhotovil stavitel František Jakub Fortini.

Na půdorysu je ještě zachyceno východní křídlo bez statických úprav na severovýchodním nároží, které proběhly v roce 1731; tehdy byla stavba stažena a refektář posunut na úroveň mariánské studny, srv. MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 73.

nenáročnou; dvě obdélná křídla – původní hraběcí rezidenci a konvent – spojovala chodba v přízemí s kaplemi (sv. Františka, sv. Antonína Paduánského a Panny Marie Pomocné). Vnitřní prostorové jednotky jsou jednoduché, refektář je obdobný jako u slánských františkánů, výzdoba portálu připomíná i vstupy do obou slánských klášterů – františkánů a piaristů.

Hájek nebyl zpočátku ohrazen, s budováním plotu – původně dřevěného – se začalo až v roce 1681 za kvardiána +eodula Machalina († 1707, Hájek) a teprve v roce 1699, za provinciála P. Antonína Hartmanna († 1707, Praha), zahájili stavbu zděné hradby; zedníkům tehdy počítali 1 zl. za jeden loket nové zdi. Postupovalo se po etapách podle finančních možností a kamenná zeď byla dokončena 3. října 1706. Na několika místech ji dobrodinci ozdobili obrazy svatých na plechu a v areálu kláštera bylo vztyčeno několik křížů. Ten nejpamátnější posvětil +eodul Machalin v oktávu sv. Antonína Paduánského 20. 6. 1681 a řeholníci do něho zasadili i ostatky svatých.15 Vjezd do kláštera byl kdysi po můstku přes strouhu, který zdobily dvě sochy – žehnající Spasitel a Panna Maria.16 Poutník pak pokračoval, tak jako dnes, mezi dvěma zdmi, tento úsek cesty o poutích lemovaly stánky, muzikanti a žebráci až ke vstupním vratům.

Současný hlavní vchod se dvěma bočními branami se údajně datuje k roku 1759, do období kvardiána Achacia Locha († 1773, Kadaň) – na starších grafikách se tak jednalo podle všeho o příležitostné sváteční slavobrány. Na štítu brány, v místě, kde nyní spatříme mozaiku Panny Marie Hájecké (1908),17 bylo původně namalováno zázračné přenesení loretánského domku. Po stranách vítají poutníka sochy sv. Antonína Paduánského a sv. Františka z Assisi a nahoře byl vztyčen „františkánský“ kovový kříž.

15

Tamtéž, s. 38; po dokončení kamenné zdi byl vztyčen nový kříž (19. 7. 1701), který byl v roce 1737 doplněn o plechové obrazy sv. Jana Ev. a Bolestné P. Marie. I ten byl v roce 1823 nahrazen novým, který později zanikl – zlomen silným větrem.

16 Tamtéž; Anselm Spálenka poznamenal, že r. 1881 se nacházela torza soch – jedno na dvoře u kaple P. Marie Pasovské, druhé proti hlavním vratům (?); na starých hájeckých grafikách můstek patrný není.

17 Zhotovena za kvardiána Gilberta Procházky, viz pozn. 16 na s. 36.

$

Po průchodu branou se návštěvník octl před samotným klášterem; vlevo, pod okny kvardiána, byla osázena loretánská zahrada, kde se pěstovaly květiny pro výzdobu oltářů; dnes ji připomíná jen ohradní zídka.

Do konventu se vstupovalo barokním portálem (A, viz obr. na s. 20), který zdobí znak Žďárských a Martiniců – zakladatelů loretánské kaple Floriána Jetřicha Žďárského ze Žďáru a Korunky z Martinic. Za portálem se nalézá předsíň, odtud se vcházelo dveřmi vpravo k portýrovi a pak přímo do ambitu. Vzhledem k tomu, že se nám dnes nezachovalo z původního zařízení na místě nic, pokusme se alespoň jeho podobu rekonstruovat. Nejprve se příchozí zastavil u prvního svatostánku – oltáře sv. Barbory a sv. Kateřiny (B, 1695), na jehož pořízení přispěl 30 zl. Josef Dvořák z Litovic. Následuje půlkruhová kaple sv. Františka z Assisi (C). Její oltářní kámen vznikl v roce 1720, obrazová výzdoba byla údajně novější, tradičně se přisuzuje Petru Brandlovi, který prý namaloval oltářní plátno s dvěma pomocníky během šesti týdnů v klášteře u Panny Marie Sněžné za provinciála Valeriána Hammera. Mottl dále píše … že celý oltář znova opravil nákladem 120 zl. a dne 3. října 1737 v svatvečer sv. Františka posvětil a veřejné službě odevzdal.18 Na oválném plátně (v. 148 cm, š. 118 cm) je zachycen stigmatizovaný zakladatel řádu nesený anděly. Případné připsání Brandlovi komplikuje datum malířova úmrtí († 1735), není však vyloučeno, že Brandl skutečně obraz vytvořil a Valerián Hammer oltář opět renovoval.19 Bude tak předmětem dalšího šetření se s touto tradicí vyrovnat, neboť malba nezmizela s likvidací kláštera, ale společně s oběma bočními obrazy – sv. Bonaventurou a sv. Ludvíkem z Toulouse – dnes visí na oltáři v poutním kostele sv. Matouše v Hrádku u Vlašimě. Zejména postava anděla v popředí a pojednání jeho kadeří může naznačovat Brandlovo autorství s vědomím, že práce pomocníků se promítla do výtvarné kvality díla.

18

Srv. Archivum conventus … (pozn. 2 na s. 4), s. 63, Brandlovo autorství připomíná Protocollum conventus … (pozn. 2 na s. 4), s. 8 … Ad idem s. Patris nostri imago per famosum pictorem Prandtl est affigiata; MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 43.

19 Hájecký obraz sv. Františka není v novější literatuře Brandlovi připisován (např. Jaromír NEUMANN, Petr Brandl 1668–1735, katalog výstavy, Praha 1968); o tradici Brandlova autorství se zmiňuje i WIRTH, Soupis památek … (pozn. 2 na s. 4), s. 34 a také PODLAHA, Posvátná místa … (pozn. 2 na s. 4), s. 244, kde je rovněž citován latinský text z hájecké pamětnice uvedený v pozn. 18 na této s.

%

Klášter v Hájku, původní umístění oltářů, zpovědnic, kazatelen a mariánských obrazů A. fortna • B. oltář sv. Barbory a Kateřiny • C. oltář sv. Františka • D. kazatelna „německá“ • E. zpovědnice • F. oltář sv. Antonína Paduánského • G. chodba ambitu • H. oltář sv. Jana Nepomuckého • I. oltář sv. Anny • J. oltář sv. Kříže • K. sochařská kolekce pěti plastik z výjevu utrpení Krista • L. oltář Dvanáctiletého Ježíše v chrámě • M. oltář sv. Didaca • N. vstup do areálu • O. kazatelna „česká“ • P. martinický oltář – oltář Panny Marie Pasovské • Q. hrobka řeholníků • R. oltář sv. archanděla Gabriela (1685) • S. kuchyně • T. řádový hřbitůvek • U. sloup se sochou Panny Marie Immaculaty (1703) • V. oltář sv. Víta a Václava • W. mariánská studna • X. refektář • Y. sakristie • Z. loreta

'

1. Panna Maria Křtinská • 2. Panna Maria z Raveny • 3. Panna Maria Carnrotská • 4. Panna Maria de Villa Vitiosa • 5. Panna Maria Brněnská (Svatolukášská) • 6. Panna Maria Wartská • 7. Panna Maria de Sacro Cuore, Panna Maria Chlumská a P. Maria Družecká • 8. Panna Maria Hejnická, Panna Maria Kájovská a Panna Maria Kladrubská • 9. Panna Maria Nezamyslická, P. Maria Sečská a Panna Maria Svatojakubská (Praha) • 10. Panna Maria ze Špýru • 11. Panna Maria Nicovská, Panna Maria Vyšehradská a Panna Maria z Nové Paky • 12. Panna Maria z Března, Pieta Bechyňská a Panna Maria Doksanská • 13. Panna Maria Einsiedelnská • 14. Panna Maria Čenstochovská • 15. Panna Maria Mariazellská • 16. Panna Maria Svatohorská • 17. Panna Maria Staroboleslavská • 18. Panna Maria Svatokopecká • 19. Panna Maria Candelaria • 20. Panna Maria od sv. Studánky v Kordubě • 21. Panna Maria Anicien • 22. Panna Maria z Caestre • 23. Panna Maria Czerská • 24. Panna Maria Římská (S. Maria del Popolo Romae) • 25. Panna Maria z Benátek de Pace • 26. Panna Maria Římská z Paderbornu

Petr Brandl, dílna (?), Svatý František přijímá stigmata, před r. 1735 (?), původně františkánský klášter v Hájku (fotoarchiv Národního památkového ústavu)

Pak přišla na řadu „německá“ kazatelna (D),20 zpovědnice (E)21 a druhá polokruhová kaple s oltářem sv. Antonína Paduánského (F), která byla vyzdobena záhy po dostavbě konventu v roce 1676 nákladem Maxmiliána Valentina z Martinic. Autorem oltářního plátna byl Jan Jiří Heinsch snad v roce 1687, kdy oltář dokončili.22 Poutník se dále pomodlil nejprve u oltáře sv. Jana Nepomuckého (H), na kterém původně stála starobylá socha světce z roku 1694, a pak u oltáře sv. Anny (I) se dvěma obrazy sv. Anny a sv. Josefa z roku 1853, které namaloval slánský umělec V. Vacek.

Chodbu uzavírá kaple sv. Kříže (J), nazývaná také Boží hrob, neboť v prosklené tumbě ležela socha mrtvého Krista a vedle oltáře stály kříže s postavami lotrů. Později zde vystavili k uctívání ostatky sv. Justina.23 Tento prostor v původní hraběcí rezidenci však prvně sloužil k obývání, kaple zde vznikla až v roce 1722. V západním křídle byla kolekce soch připomínající umučení Páně (K), kterou získali františkáni patrně z nějakého zrušeného kláštera.

Severní ambit byl o poutích nejvíce navštěvovaný, a to kvůli oltáři Panny Marie Pomocné (Pasovské). První v pořadí na této straně byl oltář Dvanáctiletého Ježíše v chrámě (L) z roku 1694 (donátor rych20

Příslušníci františkánské provincie mluvili z velké části německy; národnostní otázka byla v řádu aktuální a konventy byly často napomínány, aby potlačovaly národnostní nesváry; v tomto smyslu vyšlo i nařízení v roce 1675.

21 Poměrně kvalitní zaměření zpovědnice od Anselma Spálenky – SÚA Praha, řád františkánů, kart. 118 (120).

22 Srv. MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 44. Spálenka po straně poznamenal, že obraz sv. Antonína byl vysoký cca 1,5 m a široký 78 cm, představoval stojícího světce, který měl po levici Ježíška a po pravici anděla, tradičně rozevřená kniha nesla na tomto hájeckém obraze úvodní text mariánského hymnu … O gloriosa Domina excelsa super sidera, qui te creavit provide, lactas sacrato ubere. Po roce 1950 obraz zatím nebyl nalezen.

23 Archivum conventus … (pozn. 2 na s. 4), s. 59; souhrnně MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 45–47. Ostatky sv. Justina, mučedníka († kolem roku 165, památka 1. 6.), získala z Říma Anna Maria Františka vévodkyně Toskánská v roce 1733, v polovině července byly převezeny do Prahy a pak patrně uloženy v zámecké kapli v Zákupech; 17. 9. 1737 vystavila vévodkyně list, v kterém je věnuje františkánům do Hájku. Tehdy byly zhotoveny tři relikviářové skříňky – jedna na zlomek kosti světce, který byl určen k úctě, druhá pro lahvičku, v níž byla uschována krev mučedníka, a ostatní ostatky zůstaly ve skříňce, ve které byly neseny z Říma údajně na velbloudech. Do Hájku s nimi přišel průvod 6. listopadu 1737, na můstku před klášterem jej přivítal kvardián Fabián Kopřiva († 1748, Bechyně). Ostatky byly vystaveny na oltáři Panny Marie Pasovské, později však, snad za doby Josefa II. , v kapli sv. Kříže. Po roce 1950 byla ostatková skříň zachráněna, nyní je deponována na arcibiskupství. Podobu kaple zachytil na kresbě v roce 1882 Anselm Spálenka, který rovněž k Mottlovu rukopisu uvedl, že se zde ještě nacházel obraz otisku tváře Krista na roušce Veroniky (VERA EFFIGIES SACRI VULTUS DOMINI NOSTRI JESU CHRISTI).

Anselm Spálenka, Hájek, detailní kresba zpovědnice, 1883 (?)

(SÚA Praha, řád františkánů)

tář Jiří Labutka z Dobrovíze), dále oltář sv. Didaca (M),24 kde obraz zastoupila soška světce za sklem. Potom se poutník dostal ke dvěma zpovědnicím (E), „české“ kazatelně (O) a k hlavní kapli severního křídla zasvěcené Panně Marii Pomocné (P). Nazývala se také martinická; Mottl poukazuje na to, že to byli právě Martinicové, kteří dokončili tuto část kláštera v roce 1675, a že také Maxmilián z Martinic sem dal přenést z Března u Chomutova obraz Panny Marie Pomocné (Pasovské), který podle tradice pocházel od stejného umělce jako pasovský originál – proto kaple Panny Marie Pasovské. Necitlivé odebrání plátna kostelu v Březně a jeho převezení do Hájku však vyvolalo spor, na jehož konci provinciál Amandus Hermann nakázal obraz do Března v roce 1690 vrátit; na oltář pak pořídili kopii.

A konečně pojmenování kaple toskánská – vychází ze skutečnosti, že kněžna Anna Františka velkovévodkyně Toskánská v souvislosti 24

Sv. Didac († 1463), rodák ze španělské Andalusie (San Diego de Alcalá), byl prostým členem františkánského řádu a byla mu v klášteře svěřena péče o kuchyni. Jeho život provázelo množství zázraků, např. při jednom jeho mystickém vytržení se o práci v kuchyni starali andělé. Kanonizován papežem Sixtem V. v roce 1588.

s přenesením ostatků sv. Justina na oltář sv. Kříže dala kapli Panny Marie Pomocné opravit a umístila sem také svůj znak.25 Poslední oltář v severním křídle založili v roce 1695 a zasvětili sv. Vítu a sv. Václavu (V); byl vystavěn nákladem hájeckého syndika Václava Leopolda Klaudyána ze Slavibořic († 1695), majitele statku v Horní Ptici.

Vlastní koncepci výzdoby kláštera podmiňovala skutečnost, že v duchovním centru stála loretánská kaple se sochou Panny Marie. A tak při porovnání s proslulou mariánskou Svatou horou u Příbrami, která se vypíná nad městem jako mariánská citadela, můžeme v případě Hájku mluvit o mariánské zahradě,26 jak na to v pozoruhodném úvodu k edici dvou barokních kázání s ohledem na starší hájeckou literaturu (H. Labe) upozornil historik Miloš Sládek.27 A tak zatímco na terase svatohorské baziliky nesou andělé štíty se zpodobněním českých mariánských soch a obrazů, v Hájku se objevily zase lunetové obrazy mariánských památek nejen tuzemských, ale zejména zahraničních. V ambitech se nacházely Madony:28 1. Panna Maria Křtinská • 2. Panna Maria z Raveny • 3. Panna Maria Carnrotská • 4. Panna Maria de Villa Vitiosa • 5. Panna Maria Brněnská (Svatolukášská) • 6. Panna Maria Wartská • 7. Panna Maria de Sacro Cuore, Panna Maria Chlumská a P. Maria Družecká • 8. Panna Maria Hejnická, Panna Maria Kájovská a Panna Maria Kladrubská • 9. Panna Maria Nezamyslická, P. Maria Sečská a Panna Maria Svatojakubská (Praha) • 10. Panna Maria ze Špýru 25

Srv. MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 49. Obraz Panny Marie Toskánské po roce 1950 nezanikl a dnes je k spatření v kostele sv. Salvátora na Starém Městě pražském.

26 Tento motiv se objevuje třeba v nizozemské malbě – např. Mistr Tiburtinské Madony a jeho obraz Madona v uzavřené zahradě v litoměřické diecézní galerii, srv. Jarmila VACKOVÁ, Nizozemské malířství 15. a 16. století. Československé sbírky, Praha 1989, s. 52–53; nebo přímo v českém barokním umění – barokní freska v ambitech Svaté hory – přímo za hlavním vstupem, kde je zobrazena trůnící Madona v ohrazené zahradě.

27 SLÁDEK, Bezpečnost místa svatého … (pozn. 3 na s. 4), zde zejména s. 15–19.

28 Srv. MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 51–69. Další mariánské obrazy byly v prostoru chóru nad loretánskou kaplí – na levé stěně P. Maria Kutnohorská, nad dveřmi P. Maria Budějovická a na pravé stěně P. Maria Zbraslavská. Mottl každý obraz stručně, včetně krátké historie mariánské památky, popsal. V roce 1882 doplnil rukopis A. Spálenka. Mottl již tehdy vycházel z Gumppenbergova mariánského atlasu (Guiliemo GUMPPENBERG, Atlas marianus sive de imaginibus Deiparae per orbem christianum miraculosis, Mnichov 1657). Porovnání mariánské výzdoby v Hájku s jinými kláštery provedl Jan ROYT, Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století, Praha 1999, s. 225–228.

Klášter v Hájku, pohled do ambitu kol. r. 1940 (archiv kláštera v Hájku)

Klášter v Hájku, ambit v roce 2002 (snímek Vladimír Přibyl)

• 11. Panna Maria Nicovská, Panna Maria Vyšehradská a Panna Maria z Nové Paky • 12. Panna Maria z Března, Pieta Bechyňská a Panna Maria Doksanská • 13. Panna Maria Einsiedelnská • 14. Panna Maria Čenstochovská • 15. Panna Maria Mariazellská • 16. Panna Maria Svatohorská • 17. Panna Maria Staroboleslavská • 18. Panna Maria Svatokopecká • 19. Panna Maria Candelaria • 20. Panna Maria od sv. Studánky v Kordubě • 21. Panna Maria Anicien • 22. Panna Maria z Caestre • 23. Panna Maria Czerská • 24. Panna Maria Římská (S. Maria del Popolo Romae) • 25. Panna Maria z Benátek de Pace • 26. Panna Maria Římská z Paderbornu; všechny lunety byly dokončeny v roce 1685.29 Plátna doprovázela stručná historie originálu.

Východnímu křídlu, které bylo původně klauzurou, dominoval refektář (X), který v roce 1731 v souvislosti se statickým narušením rozšířili, severní stěnu tehdy posunuli do úrovně pilířů mariánské studny. Refektář později navíc rozdělili příčkou, která však byla časem odstraněna; z jeho vybavení se dodnes zachovalo pouze mramorové lavabo (1757).30 Zařízení místnosti se podobalo ostatním františkánským klášterům – stoly, lavice, později kulečník (1754), u okna malá katedra pro předčítání při jídle; na stěnách kdysi visely mimo velkého krucifixu (1731) obrazy františkánských světců: bl.

Jiljí, sv. Paschal, sv. Didac, bl. Antonius de Strone,31 vedle refektáře bychom našli kuchyni (S).

V patře je východní křídlo třítraktové, ve středu probíhá chodba, ze které se vcházelo do valeně klenutých cel řeholníků, dále odtud vstoupíme také na oratoř, místo denní modlitby, kde 29

Srv. Archivum conventus … (pozn. 2 na s. 4), s. 53 … 4. 5. 1686 perfecta sunt omnes imagines arcuales in Ambitu inferiori … 34 famosiores in Evropa Thaummaturgae effigies B. Virg. Mariae…

30 Srv. MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 73 – lavabo v refektáři A: H: L: 1757 die 5. Maii (Ad honorem Lauretae 1757 dne 5. května), jeho spodní část je údajně z roku 1682.

31 Tamtéž, s. 74, jména františkánských světců připsána později. Pro srovnání: v refektáři sousedního slánského kláštera – sv. František, sv. Bonaventura, sv. Paschal Baylonský, sv. Didac, sv. Petr z Alkantary, sv. Jan Kapistránský, sv. Ludvík z Toulouse a sv. Antonín Paduánský. Ve Slaném byl autorem maleb J. V. Spitzer, který se v Hájku také objevuje v souvislosti se zhotovením jesliček … o výzdobě slánského refektáře srov. BENEŠ, PŘIBYL, Františkánský klášter … (pozn. 8 na s. 10), s. 31–35. V Hájku visela v době baroku další plátna s františkánskou tematikou, dovídáme se o nich třeba z nekrologia světských osob pohřbených v Hájku … byl zde sv. František Solánský, sv. Jakub z Marky, nalézal se tu obraz Čtrnácti druhů sv. Františka …

Anselm Spálenka, Hájek, pohled do klášterní cely, 1883 (?)

(SÚA Praha, řád františkánů)

stávaly varhany z roku 1701.32 Prostora na jižní straně sloužila jako „kvardianát“, na opačné straně, nad refektářem, byl provincialát, ve kterém bydlel provinciál, když klášter navštívil; celkem bychom v patře východního křídla napočítali 16 cel. O tom, jak vypadala taková cela na sklonku 19. věku, vypovídají kresby Anselma Spálenky.33 32

Varhany měly údajně deset rejstříků a tehdy za ně zaplatili varhanáři 500 zl. , za štafírování pak 30 zl. První opravu provedl Pfeifer v roce 1773. Dispozice hájeckých varhan je popsána takto: 1. Mixtura 3`, Octava 2`, Copula min. 4`, Salicional 8`, 5. Ped. Borton bass (subbas) 8`, 6. Quinta Min. 1 ½`, 7. Quinta Maj. 3`, 8. Copula Maj. 8`, 9. Principal 4`, 10. Ped. Subbas 16` … srv. MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 70.

33 SÚA Praha, řád františkánů, kart. 118 (120).

V západním křídle se původně nacházelo obydlí Františka Eusebia Žďárského – čtyři pokoje, pak schodiště, za nímž byla umístěna klášterní knihovna, která čítala v roce 1771 údajně 1200 svazků.34 Za knihovnou následovala světnice pro nemocné, poslední dvě místnosti se využívaly jako lékárna.35 Ve věžičce byly původně zavěšeny dva zvony, větší Panny Marie Loretánské a menší sv. Františka a sv. Antonína Paduánského, ve františkánském duchu byly skromné, bez ozdob. Větší zvon se prvně zmiňuje roku 1689,36 oba byly v roce 1809 přelity ve zvonařské rodině Kühnerů. Pro život klášterní komunity hrálo velkou roli měření času. A tak horologium, které pro tento účel zakoupili v roce 1686, se mohlo pochlubit čtyřmi ciferníky – v refektáři, do nádvoří kláštera, na východním průčelí a samozřejmě na chodbě v prvním poschodí, kde byly cely; hodiny odbíjely cimbály z roku 1686.37 Když se rozhlédneme po bezprostředním okolí kláštera, nalezneme ještě další fragmenty hájeckého baroku. Několik metrů za severním křídlem se zachovaly úseky zdi barokní křížové cesty, kterou dal vystavět kvardián P. Štěpán Zelenka († 1750, Jindřichův Hradec) v letech 1731–1733 z darů dobrodinců.38 Křížová cesta představovala zděnou „chodbu“ 10 sáhů širokou a 25 sáhů dlouhou, přičemž vnitřní stěny zdobily niky s jednotlivými zastaveními.

Ty byly namalovány na omítce a jejich zbytky jsou patrné dodnes.

34

Podle sdělení Jana Kašpara, který se františkánskými knihovnami soustavně zabývá, se i přes devastaci kláštera zachránila značná část knižního fondu, který je však zatím neuspořádán a nezpracován. Větší celek se nachází u františkánů u Panny Marie Sněžné v Praze. Zajímavé bude porovnání dochovaných svazků s historickým inventářem – Catalogus bibliothecae Hajecensis z roku 1883 od Anselma Spálenky (SÚA Praha, řád františkánů, i. č. 624, č. knihy 231).

35 Lékárnu, založenou v roce 1768 se svolením provinciála Anacleta Burgermeistera, zařizoval kvardián P. Ernest Tlustý, uzavřena byla roku 1779, v roce 1781 její činnost opět obnovena. Požadavek, aby se stala veřejnou, komplikovala skutečnost, že se nacházela v klauzuře. Lékárna byla tedy privátní a po smrti fr. Ladislava Langera († 1809) a fr. Juliána Stiegera († 1806) zanikla; její zařízení se údajně prodalo do Slaného.

36 Srv. Archivum conventus … (pozn. 2 na s. 4), s. 56; MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 71.

37 Srv. Archivum conventus … (pozn. 2 na s. 4), s. 53; MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 71. Spálenka doplnil Mottlův záznam o náčrtek cimbálu, který byl umístěn v lucerně konventu – 62 cm široký, 30 cm vysoký – nápis F. M. S. F. 1686. Ciferník na nádvorním průčelí zachytil na kresbě i Fortini, viz pozn. 14 na s. 17.

38 MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 81.

$

Prostor uzavírala patnáctá kaple – sv. Kříže, kterou dala zhotovit kněžna Eleonora z Mansfeldu. Její znak, dosud nad kaplí částečně rozeznatelný, popsal Anselm Spálenka.39 Po stranách kaple sv. Kříže se vcházelo ke studni sv. Antonína Paduánského.

Podstatu poutního místa tvořil háj a loretánská kaple. Lesík i dnes v ploché krajině západně od Prahy upoutá. Je proto zajímavé, že krátce po založení konventu František Eusebius dokonce uvažoval o tom, že by se stromy v areálu měly vykácet a nahradit novými – ovocnými. Důvodem asi bylo to, že klášter tehdy neměl zahradu potřebné velikosti. Františkáni se však na své kapitule proti kácení ohradili a tento nesouhlas v roce 1689 opět potvrdili s tím, že se les vymýtit nesmí a že je třeba ctít úmysl zakladatele loretánské kaple, který chtěl mít svatyni v hájku a nikoli v sadu40 … jako jabloň mezi lesními stromy.

Odmítnutí tohoto řešení patrně urychlilo i zřízení nové zahrady v severní části areálu. Dochovaly se její plány z roku 1673 a známe i proměny její podoby tak, jak je zaznamenaly staré mapy.

Uprostřed byl vystavěn v roce 1681 letohrádek, později zvýšený.41

39

SÚA Praha, řád františkánů, kart. 118 (120).

MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 5.

41 Tamtéž, s. 82; plány zahrady a altánu SÚA Praha, řád františkánů, č. kart. 126.

40

%

'

Cyril Bouda, Klášter v Hájku, 1942 (ve sbírkách Melicharova vlastivědného muzea v Unhošti)

Život v klášteře / háječtí kvardiáni / svaté pole Jak jsme již uvedli, františkáni přicházejí do Hájku v roce 1659, prvními byl P. Donulus Palea a Ivo Nevřela, rok nato P. Basilius Scriba. Bratři tehdy bydleli v poustce, a to až do doby, než byl nový klášter připraven. V roce 1673 byl jmenován první hájecký kvardián, a to Basilius Scriba, a mohl se tak rozběhnout řádný řeholní život. V čele kláštera stál kvardián,1 zastupoval jej vikář a rovněž byl ustanoven kazatel;2 bratři laici zastávali místo vrátného, kuchaře a zahradníka. Později se počet řeholníků zvýšil.

Mezi hájeckými františkány není snadné vyzdvihnout některého oproti jiným. A tak připomeňme alespoň ty, kteří stáli u zrodu kláštera. Byl to již zmíněný Donulus Palea, který se společně s kladenským farářem Vojtěchem Asterem přičinil o rozvoj hájeckého poutního místa; Ivo Nevřela byl podle dobové charakteristiky horlivý „český“ kazatel a vir exemplatus et mansuetus a působil také významně v klášteře v Turnově. Další řeholník z Hájku Bonaventura Brouček († 1672, J. Hradec) jako první zastával funkci kvardiána v Dačicích. A samozřejmě nemůžeme nevzpomenout Basilia Scribu – prvního kvardiána v Hájku, který jako zpovědník znal důvěrně osobu zakladatele Františka Eusebia Žďárského ze Žďáru a který se velkou měrou zasadil o dokončení konventu.

Barokní historiograf české františkánské provincie Severinus Wrbczansky († 1755, Praha) představuje ve svém díle Nucleus Minoriticus význačné členy řádu české provincie; o některých z nich víme, že určitou dobu strávili v Hájku. Mezi těmi, kteří svědčili svým životem – confessores cum nota sanctitatis, uvádí fr. Jakuba Svobodu († 1710), jenž zemřel v Hájku.3 Wrbczansky dále zmiňuje mučed1

Kvardián, který stál v čele kláštera, byl volen na provinční kapitule, vikář konventu za nepřítomnosti kvardiána řídil řeholní dům, v případě úmrtí kvardiána až do ustanovení nového představeného.

2 Ve františkánském řádu bylo dbáno na to, aby kázali jen zkušení a osvědčení kazatelé, které určil provinční ministr, proto také v písemných pramenech jsou jejich jména společně s kvardiánem a vikářem uvedena. I v Hájku bylo po některou dobu kazatelů více, byli vybráni třeba kazatelé sváteční a kazatelé nedělní.

3 WRBCZANSKY, Nucleus Minoriticus … (pozn. 2 na s. 4), s. 34, u jeho jména je poznamenáno – exemplaris vitae.

níky provincie – martyres provinciae Bohemiae, např. Bartoloměje Wapnitze († 1683), kterého umučili v Uhrách za tureckých válek, ale ještě před tím byl na čas ustanoven v Hájku vikářem. Rovněž vypsal jména významných kazatelů – predicatione verbi Dei, z nichž mají vztah k Hájku4 Ludovicus Kawka († 1692, Turnov), +eodul Machalin († 1707, Hájek), zmíněný Ivo Nevřela, Wenceslaus Kubiczek († 1693, J. Hradec), Anacletus Steinhauser († 1741, Dačice), Damascen Marek († 1725, Hájek);5 z hájeckých kvardiánů doby baroku upozorněme ještě na významnou osobnost Ludovica Jenšíka († 1755, Hájek).

A nelze opomenout ani ty, kteří podlehli morové epidemii v roce 1680 – Venantius Baran, Accursius Berthold, Consalvus Schuster, Joannes Varinus, Juvenalis Praetorius, Carolus Brünner, ani řadu dalších, kteří se stali oběťmi blíženecké lásky zejména v závěru 18. století – Petronius Ruth († 1772), Franciscus de Paula Brunka († 1778).6 (Přehled hájeckých kvardiánů a vikářů je zpracován v příloze A.) Při porovnání hájeckého a slánského kláštera v době baroku vidíme zjevný rozdíl, a to ve vztahu k širšímu okolí. Zatímco ve slánském klášteře, který v roce 1655 založil Bernard Ignác z Martinic nejen jako součást katolické restaurace na Slánsku, probíhalo v rámci provincie i teologické studium, háječtí františkáni pečovali především o mariánské poutní místo. To přitahovalo návštěvníky z širokého okolí a bylo podstatněji spjato s životy obyvatel vesnic a samot 4

Tamtéž, s. 36.

Významný kazatel a řádový spisovatel Damascen Marek se před svým příchodem do Hájku uvádí jako kazatel ve Slaném (1705, 1706), po ročním působení ve funkci vikáře se do Slaného zase vrací. Životní pouť však ukončil v Hájku v roce 1725. Literární odkaz: Damascen MAREK, Vůdce cesty všech pobožně putujících do Hájku svatého… Praha 1718; Damascen MAREK, Trojí chléb nebeský pro lačný lid český … Praha 1728. Novodobé edice jednotlivých kázání z této postily: Co se nyní zatajuje, to Den soudný vyjevuje (ed. J. Krč, J. Linka, M. Valášek), in: Souvislosti, 1994, č. 1 (19), s. 55–62; Kázání první na neděli pátou po sv.

Duchu (titíž editoři), in: Posel z Budče, č. 9, 1995, s. 6 (zde i úryvky z Markova Vůdce cesty a další příspěvky ke kulturním dějinám Hájku); ukázky z Trojího chleba … nalezne zájemce i ve výborech Malý svět jest člověk aneb Výbor z české barokní prózy (ed. M. Sládek), Praha 1995, s. 36–44, a Vítr jest život člověka aneb Život a smrt v české barokní próze (ed. M. Sládek), Praha 2000, s. 30–31.

6 Kniha noviců a slibů … (pozn. 10 na s. 10), s. 67–92.

5

západně od Prahy. V tomto ohledu byl také hájecký konvent „vitálnější“ a i přes pozdější josefínská nařízení zůstával stále svým způsobem v centru náboženského života. O této vazbě ostatně vypovídá i hájecké nekrologium, ze kterého vysvítá, že klášter – jak jeho řádová hrobka a později hřbitůvek,7 tak nádvoří a ambit se staly svatým polem nejen tamních řeholníků, ale ve velké míře i příznivců.8 (Jejich seznam uvádíme v příloze B.) Do Hájku přicházeli poutníci zejména o všechny zasvěcené mariánské svátky, zpočátku se však uctívalo pouze Narození Panny Marie (8. 9.), Zvěstování P. Marie (25. 3.) a Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.). Pro ně také získal kardinál Harrach v Římě plnomocné odpustky;9 v té době přesahoval údajně počet poutníků do Hájku ročně šedesát tisíc. Později se poutě ustálily takto: 1. tzv. oltářová pouť na Boží Tělo o druhé neděli po svatodušních svátcích, 2. Navštívení P. Marie (první neděli v červenci), 3. Porciunkule (odpustková pouť dne 2. srpna), 4. Nanebevzetí P. Marie, 5. Narození Panny Marie (8. září – hlavní pouť) a 6. Jména Panny Marie (v neděli po Narození P. Marie).

Mimořádný byl jubilejní rok 1723 – sté výročí založení loretánské kaple; okázalými několikadenními slavnostmi se zabýval Martin Elbel10 a zejména již zmíněný Miloš Sládek.11 Obdobná sláva proběhla v roce 1747, kdy byl svatořečen františkán Petr Regalát 7 Řádová hrobka byla vyhloubena naproti kapli Panny Marie Pasovské v roce 1675, srv. Archivum conventus … (pozn. 2 na s. 4), s. 18. Císař Josef II. v roce 1782 zakázal pohřbívat v kryptách a řeholníci byli ukládáni na hřbitovech své farnosti; v hájeckém případě ve Svárově, kde byli pochováni Seraphinus Lehner († 1789) a Benedictus Šlechta († 1789). Později si klášter vymohl zřídit řádový hřbitov na svém nádvoří, blízko kaple sv. Kříže; prvním řeholníkem, který zde skončil svou životní pouť, byl P. Ernest Tlustý († 1793). Srv. MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 65.

8 Františkánské komunity měly svá nástěnná nekrologia, jaká známe z Plzně, Bechyně nebo Slaného (o slánském nástěnném nekrologiu viz BENEŠ, PŘIBYL, Františkánský klášter … /pozn.

8 na s. 10/, s. 28, 29), tak tomu bylo i v Hájku, ale zde se nezachovalo. Jeho podobu známe pouze z vyobrazení Anselma Spálenky. Jednalo se o nástěnné nekrologium 42 cm široké, 120 cm vysoké, na kterém byla ve dvou sloupcích uvedena jména františkánů, kteří v Hájku zemřeli (první jméno citováno k roku 1664) … podle Spálenky pocházelo nástěnné nekrologium z doby kol. r. 1735, doloženo údajně k roku 1759.

9 Odpustek – podle učení církve odpuštění časných trestů za hříchy, jejichž vina byla zahlazena; je to odpuštění, které náležitě připravený věřící získává za určitých podmínek zásahem církve, která čerpá z pokladu zadostiučinění Krista a svatých.

(† 1456), a nakonec i třídenní oslava v roce 1798, kdy blahoslavili Leonarda z Porto Maurizio († 1751, svatořečen 1867). Činnost kláštera neblaze ovlivnily josefínské reformy,12 které znamenaly nejen zrušení některých konventů v provincii, ale i úbytek řeholníků (v Hájku na jednu třetinu), zásahy do podstaty řeholního života, a tak i omezení činnosti řeholníků v regionu.13 O tom, jak se personálně dotkly reformy hájeckého kláštera, vypovídá tabulka na straně 37.

V 19. století poznamenala hájecký klášter přirozeně sekularizace společnosti, která byla podstatně vzdálena baroknímu pohledu na svět. Ostatně postupný úpadek, a to zejména po ekonomické stránce, zapříčinily i jiné okolnosti. A tak zatímco v 18. století zde působilo kolem dvaceti františkánů, po polovině 19. století bylo poměrně obtížné zajistit obživu čtyř nebo pěti řeholníků. Poklesla kupní síla kapitálu, kterým klášter z různých nadání disponoval, a ta tam byla i štědrost lidí. V zemědělském kraji se rozvíjí průmysl, hutnictví a těžba uhlí, což přineslo sociální změny a ty přece jen utlumily tradiční vztah lidí z regionu k Hájku. A také byl podťat jeden z hlavních zdrojů příjmů – almužna, kterou od doby založení získávali z širokého okolí.14 I tak se klášter nadále vzmáhal. Z této doby připomeňme alespoň některé hájecké řeholníky, kteří mají navíc vztah ke Slanému.

V roce 1803 byl hájeckým kvardiánem proslulý kazatel Petr Morávek († 1827, Slaný), který se stal za napoleonských válek kvardiánem ve Slaném. V roce 1842 byl vikářem v Hájku Prokop Franz († 1853, 10

Martin ELBEL, Triumf nazaretský – Poutní slavnosti v Hájku u Prahy jako slavnosti františkánského řádu, in: Slavnosti a zábavy na dvorech a v rezidenčních městech raného novověku, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, České Budějovice 2000, s. 593–602.

11 SLÁDEK, Bezpečnost místa svatého … (pozn. 3 na s. 4).

12 Srv. např. Martin ELBEL, Bohemia Franciscana … (pozn. 2 na s. 4), s. 19.

13 V roce 1787 vyšlo císařské nařízení, aby řeholní domy, které nespravují fary, své kostely o nedělích a svátcích v určitou hodinu zavřely a veřejné bohoslužby s kázáním, zpívanou mší a tradiční odpolední požehnání nekonaly. Proto také do Hájku zavítal 17. července 1788 slánský vikář Josef Havrlík se svárovským farářem Jiřím Dobiášovským a ve smyslu onoho nařízení uzavřeli s hájeckým kvardiánem Filomenem Sovadinou dohodu, podle níž kvardián sebe a své nástupce zavazuje, že v Hájku v neděli a ve svátek do půl desáté budou všechny mše ukončeny, aby ve Svárově mohly být mše svaté o desáté hodině zahájeny. Viz MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 94.

Františkáni v Hájku, kol. r. 1940, vpravo dole Inocenc Kubíček († 1993) (SÚA Praha, řád františkánů)

Slaný) – známe od něho dvě veduty města Slaného a v tamním kostele sv. Gotharda se zachovaly obrazy jeho křížové cesty. Autor monografie o dějinách kláštera Hájecké okolí (1870) Jindřich Erazim Vitásek († 1897) také skončil svou životní pouť ve Slaném. Naopak ze Slaného do Hájku přišel Gilbert Procházka,15 jedna ze zdej14 Vzhledem k relativní blízkosti hájeckého kláštera ke konventům ve Slaném a v Praze je třeba uvést, že provinční ministr Amandus Herman v roce 1687 naznačil okruh, kde háječtí františkáni mohli žádat o almužnu, aniž by „konkurovali“ zmíněným klášterům – byly to okresy rakovnický (největší, zahrnoval na 95 vesnic), berounský (území vymezené hranicí jdoucí z Hájku přes Červený Újezd, Svárov, Podkozí, Chyňavu, Starou Huť, Jarov, Tetín, Liteň, Koněprusy, Tobolku, Třebáň, Lety, Dobřichovice, Vonoklasy, Radotín, Kopaninu, Ořech, Řeporyje, Jinonice, Motol, Řepy, Břve, Chejň /Chýně/ … celkem 82 vesnic) a buštěhradský (Unhošť, Kyšice, Braškov, Přítočno, Kročehlavy, Kladno, Dubí, Stehelčeves, Dřetovice, Tursko, odtud k Vltavě a proti jejímu toku až k Císařskému mlýnu, dále přes Veleslavín, Liboc a Hostivice … celkem 60 vesnic) … a když se odvážil jeden z hájeckých františkánů v 19. stol. požádat o almužnu v nedalekých Litovicích, jak bylo dříve zvykem, hrozilo mu, že bude vykázán obecním sluhou z obce … srv. MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 112–113.

15 Gilbert Procházka (* 2. 6. 1828, Rychnov nad Kněžnou, studium u tamních piaristů, 26. 9. 1846 vstoupil do řádu františkánů, řeholní jméno Gilbert, 15. 5. 1851 slavné sliby, knězem 21. 12.

1852, † 4. 4. 1910, Hájek). Po vysvěcení působil ve slánském františkánském klášteře jako výpomocný kněz na Slánsku – Peruc, Kvílice, Hobšovice, Pchery, Tuřany, Panenský Týnec, Kladno; dále jako kooperátor u sv. Gotharda ve Slaném a vikář slánského františkánského konventu.

V letech 1870–1873 superiorem konventu v Hořovicích, nato katecheta ve škole u sv. Jakuba v Praze a od roku 1884 kvardiánem kláštera ve Slaném. V roce 1896 se stává kvardiánem v Hájku, kde zůstává až do konce svého života.

ších velkých postav, která se zasadila o poslední podstatnější úpravu konventu a oživení kláštera na přelomu 19. a 20. století.16 Po roce 1918 postupně, a to ruku v ruce se stabilizací církve, ožívá i klášter v Hájku, kam se jezdí nejen na poutě,17 ale konají se tu proslulé exercicie,18 a to až do násilného uzavření v roce 1950.

V roce 1938, po odtržení Sudet, tu byl dokonce ustanoven noviciát.

Z té doby je třeba uvést zejména Jana Evangelistu Urbana († 1991, Nespeky),19 který patřil mezi nejvýznamnější osobnosti české provincie františkánů 20. století, Metoděje Řezníčka20 a dlouholetého hájeckého kvardiána Stanislava Juříka († 2005, Choryně).21

16

Gilbert Procházka ještě před příchodem do Hájku proslul jako kazatel, katecheta v Praze, díky této přízni také mohl uskutečnit řadu úprav v klášteře. Z hlediska historie hájecké památky připomeňme alespoň některé jeho realizované kroky, které směřovaly nejen k výzdobě konventu, ale i k praktickému životu řeholníků a poutníků • 1896 nová zahrádka na zeleninu poblíž studně sv. Antonína, kterou dal ohradit a vyčistit; nové kamenné desky okolo lorety, dlažba v sakristii a kuchyni • 1897 pozlacení a nové stříbření oltáře v loretě, tehdy byly nahrazeny dřevěné špalíky za kamennou pískovcovou dlažbu, opraveny pašijové sochy v ambitu kláštera, vyměněn dřevěný plůtek okolo řádového hřbitůvku za kovový • 1898 opravena zeď o délce 50 metrů; nová okna, okapový chodníček okolo kláštera; obnoveny obrazy v ambitech • 1899 nový pluviál; prkenná podlaha v refektáři; nový obraz sv. Anny od malíře E. Dítěte pro oltář v ambitu a sochy českých patronů ve výklencích v klášterním nádvoří • 1901 opraven chór lorety • 1902 v ambitu nový obraz P. Marie Vambeřické, Klatovské a Svatoštěpánské • 1903 úprava kaple sv.

Kříže – nově uloženy ostatky sv. Justina • 1906 nové čtyři obrazy – Ježíš Přítel dítek (Viktor Foerstr), sv. Ludmila a sv. Václav, P. Marie s Ježíškem a sv. Janem Křtitelem, Anděl Strážný (mal. Weiss), vyzdobena kaple Přítele dítek, kde se děti shromažďovaly o poutích; darem získán i obraz sv.

Kryštofa od Viktora Foerstra • 1908 pozlacena socha Panny Marie na sloupu (1703) v nádvoří kláštera, mozaikový obraz Panny Marie Hájecké od Viktora Foerstra • 1909 nad kazatelnou před kaplí zavěšen obraz Dobrého pastýře (mal. Voráček), kruhové vitráže s motivy sv. Frant. Borgiáše, sv. Josefa, Srdce Ježíšova a Srdce P. Marie zasazeny do jižní přepážky chodby, tehdy opraveny i obrazy na plechu v areálu kláštera – Kristus Ukřižovaný a sv. Maří Magdaléna, Pražské Jezulátko • 1910 nové harmonium. Anselm SPÁLENKA, P. Gilbert Procházka, rukopis, kol. r. 1910, SÚA Praha, řád františkánů, i. č. 2618 (kart. 118).

17 BERÁNEK, Z minulosti … (pozn. 8 na s. 5), s. XV … pouť sdružené katolické mládeže k třístému výročí založení hájecké loretánské kaple 12. 9. 1926, které se zúčastnilo na šest tisíc poutníků.

18 Srv. Antonín BRADNA, Hájecké exercicie 1948, in: Posel z Budče, č. 9, 1995, s. 1.

19 O J. E. Urbanovi více Václav VENTURA, Jan Evangelista Urban – život a dílo, sonda do dějin české teologie a spirituality, Brno 2001.

20 Petr Regalát BENEŠ, Metoděj Řezníček (1902–1970), in: Historia Franciscana … (pozn. 2 na s. 4), s. 120.

21 Petr Regalát BENEŠ, Stanislav Juřík, in: Historia Franciscana … (pozn. 2 na s. 4), s. 124.

22 MOTTL, Dějiny kláštera … (pozn. 5 na s. 4), s. 83–91. Ve sloupci ostatní – klerici a řeholní bratři.

18

19

Dačice

Hájek

16

17

Dačice

Hájek

4

7

Dačice

Hájek

5

Bechyně

kněží

18

Bechyně

kněží

17

Bechyně

kněží

3

5

5

ostatní

1803

5

7

11

ostatní

1783/84

7

8

9

ostatní

1779/80

7

12

10

celkem

22

23

29

celkem

26

26

26

celkem

4

8

5

kněží

18

15

18

kněží

16

18

17

kněží

3

5

4

ostatní

1806

5

5

5

ostatní

1784/85

8

7

9

ostatní

1780/81

7

13

9

celkem

23

20

23

celkem

24

25

26

celkem

8

12

11

kněží

15

17

19

kněží

4

8

6

12

20

17

celkem

21

24

27

celkem

6

8

8

kněží

16

16

18

kněží

4

7

3

ostatní

1796/1797

5

7

11

ostatní

1782/83

podle údajů J. Mottla a A. Spálenky22

ostatní

1789/90

6

7

9

ostatní

1781/82

Počet řeholníků v klášteře v Hájku na přelomu 18. a 19. století v porovnání s klášterem v Dačicích a Bechyni

10

15

11

celkem

21

23

29

celkem

Skupina kněží internovaných v klášteře v Hájku, po roce 1950 (archiv kláštera v Hájku)

Hájecký klášter dnes, pouť 5. září 2009 (snímek Jiří Horský)

$

Kaple při poutní cestě A na závěr se krátce zastavme u jedné z výklenkových kaplí, které lemovaly poutní cestu do Hájku z Prahy, původně jich bylo dvacet.1 S jejich budováním se započalo na sv. Antonína 13. června 1720 za kvardiána Václava Doudlebského. Ten tehdy zadal jejich stavbu italskému zednickému mistru Františku Jakubovi Fortinovi (Fortini),2 kamenickou práci provedl Herstorf a malbu realizoval Jan Ferdinand Schor, přičemž od roku 1727 pracoval na malířské výzdobě Karel Moravec. Náklad na jednu kapli činil 200 zl.

Kaple do Hájku, stávající stav (snímek Jiří Horský) a původní návrh (Podlaha, 1913, s. 253) 1

O hájeckých kaplích: Protocollum conventus … (pozn. 2 na s. 4), s. 13–25; Počty 20 kaplí při cestě z Hájku do Prahy, 1720–1872, rukopis, SÚA Praha, řád františkánů, č. knihy 216. Trasu cesty a aktuální vzhled kaplí nalezne zájemce na: www.klasterhajek.ic.cz.

2 Věra NAŇKOVÁ, Fortini Franz Jakob, in: Encyklopedie architektů … (pozn. 6 na s. 16), s. 182.

%

Kaple byly několikrát renovovány, nicméně Anselm Spálenka si na konci 19. století posteskl … všechny nalézáme nyní v prabídném stavu, mnohé z nich hrozí sesutím, malby a nápisy jsou většinou již dávno k nepoznání, kaple č. XV zcela již pobořena, takže ani památky se po ní nenalézá. Pět posledních bylo sice opraveno, však bez znaků, obrazů a nápisů; úroky jsou příliš skrovné, než aby opravy, na mnoho set zlatých vypočítané, předsevzaty býti mohly. Tím pak, nenalezne-li se nějaký dobrodinec, krásné ony kapličky se sesují…3 Ani následná doba kapličkám nepřála, a i když se dnes podařilo řadu z nich restaurovat, z jejich původní výzdoby nezbylo vůbec nic; pouze na první se zachovaly fragmenty barokní fresky. Vzhledem k tomu, že máme po ruce originální kresebný návrh a vylíčení kaplí, můžeme vzhled a ikonografický obsah popsat, známe i jméno donátora.

V tomto článku si všimneme té první, na níž jsou patrné zbytky maleb nejvíce. Dal ji vztyčit pražský arcibiskup František Ferdinand Khünburg, takže nad římsu umístili jeho znak a větu, kterou čteme v opise v klášterní pamětnici – REVERENDISSIMUS ET CELSISSIMUS S. R. I. PRINCEPS DOMINUS DNUS FERDINANDUS E COMITIBUS DE KÜNBURG ET ARCHIEPISCOPUS PRAGENSIS MARIANO ZELO EREXIT … Důstojný a velevznešený svaté Římské říše hrabě pan Ferdinand z Khünburgu, arcibiskup pražský, z horlivosti mariánské postavit dal. Na podélné vpadlé ploše nad výklenkem byl další nápis, z něhož zde dosud zůstaly části písmen. Podle pamětnice zněl – Lauretana Domus nostro sub climate prima MIre praesIDIIS aVCta sVb hIsCe VIget … Dům loretánský první v našich zemích postavený zázraky se skví – 1721.4 Z freskové výzdoby odolal času obraz Panny Marie Hájecké a okolo ní text ze starozákonní Písně písní Nigra sum, sed formosa … Černá jsem, a přece půvabná (Pís. 1, 4),5 Madona měla původně tmavý obličej. Nad ní nese anděl na nápisové pásce úryvek z deuteroka3 Srv. Anselm SPÁLENKA, Kapličky vedoucí do Hájku (1882), rukopis, SÚA Praha, řád františkánů, kart. 120.

4 VITÁSEK, Hájecké okolí … (pozn. 2 na s. 4), s. 28, 29. Anselm Spálenka poznamenává (viz pozn.

3 na této s.), že kaple byly několikrát obnoveny – v roce 1751 opraveno všech 20 kaplí, 1773 deset kaplí a v roce 1774 zbytek. Další opravy proběhly v letech 1788, 1791, 1792 a v roce 1883.

'

nonické knihy Sirachovcovy – Transite ad me omnes qui concupiscitis me … Pojďte ke mně, vy, kdo po mně toužíte, a nasytíte se mými plody (Sir. 24, 26). Panna Maria je v tomto případě připomenuta jako zosobněná Moudrost. Zcela zanikla spodní polovina malby, kde původně sv. František a sv. Antonín zvali k putování do Hájku – Ite peregrini, Nato Matrique salutem dicite! Iam tritam monstrat uterque viam … Jděte poutníci, Matku i syna pozdravujte, vždyť ona vyšlapanou značínám cestu.6 Pomyslně zavíráme bránu kláštera v Hájku. Po své devastaci může obrazně připomínat pařez stromu, na němž lze se zájmem sledovat letokruhy; stromu, který byl jednoho dne surově poražen, a my se jej dnes právě podle síly a počtu letokruhů snažíme představit v celé jeho velikosti, košatosti a kráse … A toto si uvědomujeme, když procházíme prázdnými ambity; písemné prameny a svědectví posledních pamětníků jsou také takové letokruhy, které nám pomáhají rekonstruovat jeho obrysy i detaily, můžeme si říci, zde stál oltář s obrazem Petra Brandla … můžeme se dotknout zašlé slávy poutního místa. Víme, že to nebyla světská sláva. Řeholníci, poutníci a účastníci duchovních cvičení ctili na tomto místě slova sv. Františka, který v jednom Napomenutí napsal … Kde je láska a moudrost, tam není strach ani bezradnost. Kde je trpělivost a pokora, tam není hněv ani zármutek. Kde je radostná chudoba, tam není chamtivost ani lakota. Kde je pokoj a rozjímání, tam není neklid a rozčilování. Kde střeží dům bázeň Páně, tam nepřítel nenajde přístup.7 A když dnes navštívíte Hájek, můžete sledovat, jak z pařezu vyrážejí nové zelené ratolesti, klášter se probouzí k novému životu … hájeckou branou vstupují mladí i staří poutníci, od Prahy dnes upravenou bývalou poutní cestou přijíždějí cyklisté na kolech, přicházejí pamětníci a zájemci o českou historii a památky. A v Hájku je z čeho se přiučit.8 5 Tento starozákonní verš z knihy Píseň písní se objevuje u Madon již ve středověku – např. deskový obraz Panny Marie Březnické (1396) jej má uveden ve svatozáři, srv. Antonín MATĚJČEK, Česká malba gotická, Deskové malířství 1350–1450, Praha 1938, s. 165, obr. 272.

6 Nabízí se otázka, nakolik by bylo možné z pramenů vycházet při opravě kaplí. Současný přístup památkové péče, který byl uplatněn, nepovažoval historické podklady za natolik průkazné, aby je využil při rekonstrukci fresek. Je to určitě na místě v případě figurálních motivů. Pokud se však jedná o nápisy, popřípadě heraldické znaky, tady by se podle mého názoru mohla výzdoba obnovit, neboť při této „opatrnosti“ ztratila tato architektura v krajině svůj obsah, svou historii.

7 Napomenutí sv. Františka (27), in: Františkánské prameny I., Řím 1982, s. 41.

Hájek, vstupní brána, kresba kláštera, kol. r. 1940 (SÚA Praha, řád františkánů) 8 Na tomto místě je třeba poděkovat Jiřímu a Aleně Langovým, správcům kláštera, kteří po dlouhou dobu stojí u řady oprav v konventu a připravují nespočetné akce, vítají návštěvníky kláštera a poutníky. O obnovu budovy, a to za podpory Ministerstva kultury, Středočeského kraje a bývalého Okresního úřadu Praha – západ, se zasadil zejména provinční ministr Jan Maria Vianney Dohnal OFM se svými spolubratry – Filipem Rathouským OFM, Benediktem Holotou OFM a Michaelem Pometlem OFM. Jako duchovní v Hájku vypomáhali (nebo stále vypomáhají) Bořivoj Bělík z Kladna Rozdělova, Jaroslav Ptáček O. Cr. z Unhoště, dominikán Vladimír Slámečka O. P. a premonstrát Daniel Janáček O. Praem. Aktuální dění v klášteře na www. klasterhajek.ic.cz.

PŘÍLOHA

A

Představení františkánského kláštera v Hájku1

i PŘEDSTAVENÍ • 1659 (ustanoven 8/9.) Donulus Palea († 1681, J. Hradec) • 1660 Marcelinus Hybelius (Gibelius) († 1675, Nisa) • 1661 (20/6.) Adamus Mindlent († 1669, Votice) • 1662 Chrysostomus Wittenbersky († 1685, Kadaň) • 1663 (23/10.) Placidus Kawka († 1665, Praha) • 1664 Ivo Nevřela († 1664, Hájek) • 1665 (8/10.) Bonaventura Brouček (Brauczek) († 1672, J. Hradec) • 1666 (19/10.) Bonaventura Brouček • 1667 Bonaventura Brouček • 1668 (10/5.) Innocentius Lerchenauer († 1683, Slaný) • 1669 (8/3.) Innocentius Lerchenauer • 1670 (8/12.) Basilius Scriba (Striba) († 1688, Hájek) • 1671 Basilius Scriba • 1672 (18/4.) Basilius Scriba i KVARDIÁNI A VIKÁŘI • 1673 (1/5.) Basilius Scriba, (vic.) Pius Zeinar (Zenner) († 1709, Hejnice) • 1674 (6/5.) Ludovicus Kawka (Ka<a) († 1692, Turnov), (vic.) Basilius Scriba • 1675 (12/5.) Basilius Scriba, (vic.) Bartholomaeus Wapnitz († 1683, martyr /!/, Uhry) • 1676 (17/9.) Basilius Scriba, (vic.) Bartholomaeus Wapnitz • 1677 (2/8.) Basilius Scriba, (vic.) Dionysius Tieffesensin († 1692, Namyslov) • 1678 (4/9.) Pius Zeinar, (vic.) Volfgangus Bayer († 1685, Moravská Třebová) • 1679 (17/9.) +eodulus Machalin († 1707, Hájek), (vic.) Pius Zeinar • 1681 (28/7.) +eodulus Machalin, (vic.)

Urbanus Hrabowsky († 1688, Hájek) • 1682 (8/9.) Basilius Scriba, (vic.) Eustach Palma († 1701, Bechyně) • 1683 (19/7.) Wenceslaus Kubiczek († 1693, J. Hradec), (vic.) Eustach Palma • 1684 (28/5.)

Antonius Richter († 1689, Praha), (vic.) Protasius Stachnikel († 1709, Kladsko) • 1685 (5/8.) Antonius Richter, (vic.) Joannes Ev. Zuckmantl († 1736, Hejnice) • 1686 (16/6.) Antonius Richter, (vic.)

Gotthardus Bittner († 1700, Hlohov) • 1687 (7/6.) Petronius Stein1 Pro tento základní a stále, zejména po roce 1850, neúplný přehled byla použita kronika konventu Archivum conventus … (pozn. 2 na s. 4) a rukopisný přehled kvardiánů, který doplnil A. Spálenka. Další upřesnění bude výsledkem podrobnějšího archivního šetření.

hauser († 1716, Bechyně), (vic.) Franciscus Weiner († 1705, Olomouc) • 1688 (31/8.) Paulus Koneczny († 1713, Votice), (vic.) Bernardus Rösner († 1694, Hlohov) • 1689 (11/7.) Bernardus Rippauer († 1706, J. Hradec), (vic.) Gabriel Hilmann († 1721, Praha) • 1690 (4/6.) Electus Rösel († 1718, Zásmuky), (vic.) Petrus Ružiczka († 1709, J. Hradec) • 1691 (30/7.) Bernardus Rippauer, (vic.) Electus Rösel • 1692 (15/7.) Wenceslaus Kubiczek, (vic.) Aloisius Nezdara († 1720, Votice) • 1693 (19/7.) Joannes Majerhoffer († 1715, Turnov), (vic.) Wenceslaus Slovák (Slovatius) († 1694, Praha) • 1694 (12/9.) Eleutherius Kolaczek († 1721, Praha), (vic.) Tiburtius Brommberger (Promperger) († 1714, Hájek) • 1695 (14/12.) Antonius Ullersdorff († 1709, Praha), (vic.) Bernardus Rippauer • 1696 (8/10.) Anacletus Steinhauser († 1741, Dačice), (vic.) Norbertus Krejczowsky († 1715, Brno) • 1697 (10/9.) Simon Zlatniczek († 1702, Votice), (vic.) Makarius Stöhr († 1758, Kadaň) • 1698 (15/9.) Jacobus Augustin († 1717, Praha), (vic.) Makarius Stöhr • 1699 (30/8.)

Norbertus Krejczowsky, (vic.) Damianus Jüttner († 1704, Namyslov) • 1700 (5/9.) Petronius Steinhauser, (vic.) Damianus Jüttner • 1701 (15/11.) Petronius Steinhauser, (vic.) Eleutherius Kolaczek • 1702 (18/9.) Petronius Steinhauser, (vic.) Paulus Haidusch († 1713, J. Hradec) • 1703 (16/9.) Bartholomaeus Kubiczek († 1717, Hájek), (vic.) Bonaventura Freisleben (Freisliben) († 1715, Tachov) • 1704 (3/10.) Bartholomaeus Kubiczek, (vic.) Bonaventura Freisleben • 1705 (6/9.) Chrysostomus Pertak (Petrak) († 1717, Zásmuky), (vic.) +eodulus Krzepelka († 1716, Zásmuky) • 1706 (5/9.) Chrysostomus Pertak, (vic.) Berardus Herbauer († 1733, Olomouc) • 1707 (4/9.) Chrysostomus Pertak, (vic.) Amandus Jenner († 22/3. 1708, Hájek), (vic. 15/4. 1708) Damascenus Marek († 1725, Hájek) • 1708 (4/9.) Adalbertus Guldener († 1736, Bechyně), (vic.) Antonius Uhl († 1737, Votice) • 1709 (2/9.) Adalbertus Guldener, (vic.) Antonius Uhl • 1710 (9/9.) Adalbertus Guldener, (vic.) Antonius Uhl • 1711 (22/9.) Adolphus Matucha († 1757, Plzeň), (vic.) Silverius Grüner († 1718, Kroměříž) • 1712 (25/9.?) Paulus Pakosta († 1716, Hořovice), (vic.) Cajetanus Wlczek († 1724, Zásmuky) • 1713 (15/10.)

Paulus Pakosta, (vic.) Cajetanus Wlczek • 1714 (16/7.) Adalbertus Guldener, (vic.) Paulus Pakosta • 1715 (8/9.) Eleutherius Kolaczek,

(vic.) Anacletus Steinhauser • 1716 (24/9.) Bruno Kolanda († 1737, Znojmo), (vic.) Eleutherius Kolaczek • 1717 (12/9.) Wenceslaus Daudlebsky (Doudlebský) († 1750, J. Hradec), (vic.) Mauritius Giskra (Jiskra) († 1740, Hájek) • 1718 (6/9.) Stephanus Zelenka († 1750, J. Hradec), (vic.) Mauritius Giskra • 1719 (3/9.) Wenceslaus Daudlebsky, (vic.) Bartholomaeus Philippi († 1723, Turnov) • 1720 (15/9.)

Wenceslaus Daudlebsky, (vic.) Mauritius Giskra • 1721 (21/8.) Wenceslaus Daudlebsky, (vic.) Ludovicus Jenšík (Gentschik) († 1755, Hájek) • 1722 (24/9.) Ludovicus Jenšík, (vic.) Joannes Völkel († 1745, Ratiboř) • 1723 (21/9.) Ludovicus Jenšík, (vic.) Lucas Wolkner († 1735, Hejnice) • 1724 (27/8.) Ludovicus Jenšík, (vic.) Lucas Wolkner • 1725 (15/9.) Wenceslaus Daudlebsky, (vic.) Eugenius Kurka († 1736, Brno) • 1726 (8/9.) Wenceslaus Daudlebsky, (vic.)

Sebastianus Gedliczka (Jedlička) († 1743, Zásmuky) • 1727 (28/8.)

Paulus Kral († 1732, Zásmuky), (vic.) Sebastianus Gedliczka • 1729 (13/3.) Paulus Kral, (vic.) Sebastianus Gedliczka • 1730 (13/8.)

Stephanus Zelenka, (vic.) Sebastianus Gedliczka • 1731 (26/8.)

Stephanus Zelenka, (vic.) Rudolphus Pacelt (Paczelt) († 1746, Turnov) • 1732 (10/8.) Stephanus Zelenka, (vic.) Cherubinus Stiepanowsky († 1743, Plzeň) • 1733 (30/8.) Cherubinus Stiepanowsky, (vic.) Achatius Miczka († 1747, J. Hradec) • 1734 (29/8.) Cherubinus Stiepanowsky, (vic.) Achatius Miczka • 1735 (18/9.) Cherubinus Stiepanowsky, (vic.) Achatius Miczka • 1736 (23/9.) Fabianus Koprziva († 1748, Bechyně), (vic.) Norbertus Mitzka († 1752, Olomouc) • 1737 (16/9.) Fabianus Koprziva, (vic.) Norbertus Mitzka • 1738 (14/9.) Mauritius Giskra, (vic.) Donulus Hammer († 1749, Kroměříž) • 1739 (18/9.) Mauritius Giskra, (vic.) Donulus Hammer • 1740 (25/10.) Mauritius Giskra, (vic.) Donulus Hammer • 1741 (12/3.) Donulus Hammer, (vic.) Didacus Chwalkowsky († 1771, Plzeň) • 1741 (19/9.) Ludovicus Jenšík, (vic.) Donulus Hammer • 1742 (23/9.) Ludovicus Jenšík, (vic.) Arnoldus Schmidt († 1774, Plzeň) • 1743 (22/9.) Ludovicus Jenšík, (vic.) Arnoldus Schmidt • 1744 (22/9.) Nemesius Potzi († 1773, Hostinné), (vic.) Gregorius Barton († 1746, Hořovice) • 1745 (12/9.) Nemesius Potzi, (vic.) Illuminatus Ondraczek († 1768, Zásmuky) • 1746 (11/9.) Nemesius Potzi, (vic.) Illuminatus Ondraczek • 1747 (21/8.) Ludovicus Jen-

šík, (vic.) Chrysostomus Miller († 1763, Slaný) • 1748 (25/8.) Ludovicus Jenšík, (vic.) Homobonus Hradeczky († 1759, Zásmuky) • 1749 (24/8.) Ludovicus Jenšík, (vic.) Castulus Schmid († 1755, Praha) • 1750 (9/9.) Eustachius Pavlíček (Pawliczek) († 1764, Hájek), (vic.) Castulus Schmid • 1751 (9/9.) Eustachius Pavlíček, (vic.) Epiphanius Stiepan († 1763, Hájek) • 1752 (13/9.) Achatius Loch († 1773, Kadaň), (vic.) Epiphanius Stiepan • 1753 (8/11.)

Achatius Loch, (vic.) Epiphanius Stiepan • 1754 (13/10.) Arnoldus Schmidt, (vic.) Florentinus +im († 1766, Hostinné) • 1755 (2/9.)

Arnoldus Schmidt, (vic.) Fusculus Omzirk († 1771, Turnov) • 1756 (16/9.) Ernestus Tlusty († 1793, Hájek), (vic.) Fusculus Omzirk • 1757 (14/9.) Ernestus Tlusty, (vic.) Paulillus Pavlíček († 1758, Hájek) • 1758 (5/9.) Ernestus Tlusty, (vic.) Amaranthus Prochaska († 1772, Zásmuky) • 1759 (2/9.) Achatius Loch, (vic.) Amaranthus Prochaska • 1760 (31/8.) Fabianus Kratochwile († 1770, Hostinné), (vic.) Amaranthus Prochaska • 1761 (20/9.) Fabianus Kratochwile, (vic.) Petronius Ruth († 1772, Hájek) • 1762 (5/9.) Fabianus Kratochwile, (vic.) Petronius Ruth • 1763 (4/9.) Remigius Faster († 1784, Bechyně), (vic.) Felix Ruziczka († 1770, Zásmuky) • 1764 (9/9.)

Anacletus Burgermeister († 1789, Praha), (vic.) Felix Ruziczka • 1765 (8/9.) Ernestus Tlusty, (vic.) Berardus Baudisch († 1809, Turnov) • 1766 (2/9.) Ernestus Tlusty, (vic.) Berardus Baudisch • 1767 (6/9.) Ernestus Tlusty, (vic.) Jacobus de Marchia Nedělka († 1782, Hájek) • 1768 (11/9.) Raymundus Seidler († 1789, Votice), (vic.)

Jacobus de Marchia Nedělka • 1769 (29/8.) Ernestus Tlusty, (vic.)

Paulus Leonard († 1786, Dačice) • 1770 (29/8.) Ernestus Tlusty, (vic.) Paulus Leonard • 1771 (6/9.) Ernestus Tlusty, (vic.) Paulus Leonard • 1772 (30/8.) Trojanus Forst († 1807, Zásmuky), (vic.)

Prothasius Nedwied († 1781, Bechyně) • 1773 (5/9.) Ernestus Tlusty, (vic.) Prothasius Nedwied • 1774 (8/9.) Philemon Sovadina († 1808, Hájek), (vic.) Antonius Worell († 1789, Mor. Třebová) • 1775 (19/9.) Philemon Sovadina, (vic.) Dominicus Repa (Rappa) († 1785, Slaný) • 1776 (4/9.) Venantius Schubert († 1800, Bechyně), (vic.)

Dominicus Repa • 1777 (7/9.) Ernestus Tlusty, (vic.) Bernardinus Hauffen († 1786, Hostinné) • 1778 (1/9.) Ernestus Tlusty, (vic.) Bernardinus Hauffen • 1779 (5/9.) Ernestus Tlusty, (vic.) Antonius

Erben († 1795, Zásmuky) • 1780 (6/9.) Placidus Graff († 1785, Zásmuky), (vic.) Franciscus Schirman († 1786, Bechyně) • 1781 (4/9.) Jacobus Chaloupka († 1787, Turnov), (vic.) Januarius Hajný († 1792, Bechyně) • 1782 (10/9.) Philemon Sovadina, (vic.) Caecilius Kryštof († 1793, Tachov) • 1783 (25/8.) Philemon Sovadina, (vic.) Basilius Rataj († 1804, Turnov) • 1784 (29/11.) Serapion Datel († 1797, Votice), (vic.) Basilius Rataj • 1787 (29/12.) Philemon Sovadina, (vic.) Matheus Říha († 1798, Hájek) • 1790 (29/12.) Matheus Říha, (vic.) Wulframus Wobratanský († 1799, Hájek) • 1793 (28/12.)

Lucas Swoboda († 1801, Praha), (vic.) Philemon Sovadina • 1796 (28/12.) Lucas Swoboda, (vic.) Philemon Sovadina • 1799 (29/12.)

Lucas Swoboda, (vic.) Philemon Sovadina • 1801 (22/5.) Rogerius Křepelka (Krzepelka) († 1811, Bechyně), (vic.) Philemon Sovadina • 1803 (28/8.) Petrus Morávek († 1827, Slaný), (vic.) Philemon Sovadina (?) • 1806 (27/8.) Eduardus Petera († 1814, Hájek), (vic.)

Philemon Sovadina • 1809 (26/9.) Eduardus Petera, (vic.) Mauritius Podušánský (Poduschansky) († 1812, Zásmuky) • 1812 (1/9.)

Eduardus Petera, (vic.) Adalbertus Chocenský (Choczensky) († 1819, Bechyně) • 1815 (23/8.) Joachimus Hlušička (Hluschiczka) († 1833, Hájek), (vic.) Stanislaus Wambera († 1827, Slaný) • 1818 (26/8.) Joachimus Hlušička, (vic.) Bartholomaeus Diener († 1874, Plzeň) • 1821 (22/8.) Augustinus Zahradnický (Zahradnitzky) († 1847, Plzeň), (vic.) Joachimus Hlušička • 1824 (25/8.) Augustinus Zahradnický, (vic.) Joachimus Hlušička • 1827 (17/9.) Augustinus Zahradnický, (vic.) Joachimus Hlušička • 1830 (24/8.) Augustinus Zahradnický, (vic.) Joachimus Hlušička • 1833 (26/8.)

Augustinus Zahradnický, (vic.) Gregorius Nušel († 1880, Bechyně) • 1836 (22/8.) Augustinus Zahradnický, (vic.) Roger Třebický († 1856, J. Hradec) • 1839 (26/8.) Augustinus Zahradnický, (vic.)

Severin Türk († 1874, Hájek) • 1842 (22/8.) Quinctus Špada (Spáda) († 1877, Slaný), (vic.) Procopius Franz († 1853, Slaný) • 1845 (25/8.)

Quinctus Špada, (vic.) Innocenc Huba • 1848 (21/8.) Christian Mykura († 1884, Hájek), (vic.) Severin Türk • 1851 (23/9.) Christian Mykura, (vic.) Severin Türk • 1854 (21/8.) Christian Mykura, (vic.)

Severin Türk • 1857 (24/8.) Christian Mykura, (vic.) Severin Türk • 1860 Christian Mykura, (vic.) Severin Türk • 1863 Christian

Mykura, (vic.) Severin Türk • 1866 Christian Mykura, (vic.) Severin Türk • 1869 Christian Mykura, (vic.) Severin Türk • 1872 Christian Mykura, (vic.) Severin Türk • 1875 Christian Mykura, (vic.) Ferdinandus Stein († 1875, Hájek) • 1878 Christian Mykura, (vic.) Raymundus Scheitz († 1881, Hájek) • 1881 Christian Mykura, (vic.)

Anselmus Spálenka († 1926, Turnov) • 1884 Berardus Vařečka († 1900, Hájek), (vic.) Benedictus Rosička († 1886, Hájek) • 1887 Berardus Vařečka • 1889 Berardus Vařečka, (vic.) +omas Frýb († 1923, Hradiště) • 1893 Berardus Vařečka, (vic.) Paulus Pelikovský († 1901, Tachov) • 1896 Gilbert Procházka († 1910, Hájek), (vic.)

Berardus Vařečka • 1899 Gilbert Procházka, (vic.) Berardus Vařečka • 1902 Gilbert Procházka • 1905 Gilbert Procházka • 1908 Gilbert Procházka • 1910 Anselmus Spálenka • 1911 Anselmus Spálenka • 1914 Anselmus Spálenka • 1915 Anselmus Spálenka • 1916 Benno Kůstka († 1937, Praha) • 1917 +eobaldus Štikar († 1921, Plzeň) • 1918 Michael Jindra († 1925, Praha) • 1919 Florentin Cibulka († 1922, Bechyně) • 1920 Adalbertus Chvojan († 1944, Dačice) • 1921 Felix Veselý • 1922 Felix Veselý • 1923 Felix Veselý • 1924 Felix Veselý • 1925 Pavel Marášek • 1926 Pavel Marášek • 1927 Pavel Marášek • 1928 Jakub Klinkáček • 1929 Felix Veselý • 1930 Benno Kůstka • 1931 Benno Kůstka • 1932 Benno Kůstka • 1935 Jan Ev. Urban († 1991, Nespeky) • 1938 Otto Hamerník • 1939 Metoděj Řezníček († 1970, Jihlava) • 1941 Stanislav Juřík († 2005, Choryně) • 1942 Stanislav Juřík • 1943 Stanislav Juřík • 1945 Stanislav Juřík • 1946 Stanislav Juřík • 1947 Tadeáš Šťastný († 1987, Votice) • 1948 Tadeáš Šťastný

$

PŘÍLOHA

B

Hájecké nekrologium1

i I. ŘEHOLNÍCI • 1. V. P. Ivo Nevřela … zelosus conc. boemus … † 17. (23.) 9. 1664 (amb.) • P. Maxentius Bütner † 3. 7. 1673 • 2. M. V. P. Adrianus Kavetz, SS. +eolog. Lect. … vir mansuetissimus … † 23. 5. 1676 … první pochován v kryptě naproti kapli Panny Marie Pasovské (k) • 3. V. P. Paulus Riebenekr (Ribenský) † 24. 4. 1678 (k) • 4. Rel. Fr. Jonas Schmidt † 28. (27.) 10. 1678 (k?) • 5. Rel. Fr. Maternus Heigeson (Heigensonn) … vir exemplaris vitae … † 13. 5.

1679 (k?) • 6. V. P. Stanislaus Clementis † 24. 3. 1680 • 7. Rel. Fr. Venantius Baran, cleric. † 24. 6. 1680 (pestis, amb.) • 8. Rel. Fr. Accursius Berthold † 6. 7. 1680 (pestis, amb.) • 9. Rel. Fr. Consalvus Schuster, hortul. † 9. 7. 1680 (pestis, amb.) • 10. V. P. Joannes Varinus, conc. … Concionator famosus … † 9. 7. 1680 (pestis, amb.) • 11.

V. P. Juvenalis Praetorius † 13. 7. 1680 (pestis, amb.) • 12. M. V. P. Carolus Brünner, conc. … concionator egregius germanicus … † 8. 8.

1680 (pestis, amb.) • 13. Rel. Fr. Wenceslaus Križ † 16. 3. 1681 (k) • 14. Rel. Fr. Adjutus Morsteller † 1. 7. 1682 • 15. M. V. P. Robertus Jahnik (Jachnik), praed., conf., guard. † 13. 1. 1684 (k) • 16. Rel. Fr. Silvanus Fischer, tert. † 18. 5. 1684 (k) • 17. V. P. Tobias Keller (Köller) † 18. 6. 1684 • 18. V. P. Joachimus Spannerberger † 19. 1. 1685 (k) • 19. M. V. P. Basilius Scriba (Striba), praed., guard. † 25. 2. 1688 (k) • 20. V. P. Urbanus Hrabowsky, conc., conf. … zelosus concionator et confessarius … † 21. (22.) 12. 1688 (k) • 21. Rel. Fr. Gerardus Swoboda † 29. 8. 1690 • 22. V. P. Ludovicus Goldbach, poenit. … poenitentiarius conventus … † 11. 1. 1691 • 23. V. P. Bartholomaeus Cžer1 V nekrologiu bylo použito různých pramenů – vedle rukopisu Kniha noviců a slibů … (pozn.

10 na s. 10) jsme měli k dispozici rukopis nekrologia, které z dalších pramenů sestavil jeden z hájeckých řeholníků. Některá další jména v hájeckých rukopisech neuvedená (v textu tištěna kurzivou) cituje Abecední katalog zemřelých členů České františkánské provincie (1409–1946), SÚA Praha, řád františkánů, i. č. 450. Vyskytují se i rozdílná data úmrtí a různá znění jmen jednotlivých řeholníků. V našem textu jsme posuzovali vše případ od případu s přihlédnutím ke zmíněným listinám.

%

nowský † 10. (18.) 3. 1691 • 24. Rel. Fr. Joachimus Schneider, coq. … fidelis coci hujus conventus … † 31. 3. 1695 (k) • 25. Rel. Fr. Lucas Preschitz † 16. 4. 1695 (k) • 26. Rel. Fr. Clemens Bissiger † 16. 10.

1698 • 27. V. P. Alphonsus Barti † 16. 11. 1699 • 28. V. P. +eobaldus Vojtěch (Vojtíšek), conf., circ. † 13. 6. 1700 (k) • 29. Rel. Fr. Vitus Kreutz, sart. † 16. 9. 1704 (k) • 30. M. V. P. +eodulus Machalin, praed., guard. † 8. 3. 1707 (k) • 31. V. P. Valerianus Hartz … vir vere religiosus … † 4. 5. 1707 (k) • 32. V. P. Amandus Jenner, praed. † 22. 3.

1708 (k) • 33. Rel. Fr. Elias Kupl † 21. 10. 1709 (k) • 34. V. P. Guillelmus Truhelka, praed. † 9. 1. 1710 (k) • 35. Rel. Fr. Jacobus Svoboda … professus exemplaris ac sedulus circator, confessor cum nota Sanctitatis … exemplaris vitae † 22. 1. 1710 (k) • 36. V. P. Ambrosius Radliczký, praed. † 13. 4. 1711 (k) • 37. V. P. Adalbertus Barffus, vic. † 16. 2. 1713 (k?) • 38. V. P. Raymundus Wilde † 26. 9. 1713 (amb.) • 39. V. P. Tiburtius Brommberger (Promperger), praed. † 28. 1. 1714 (k?) • 40. V. P. Damasus Raus, poenit. † 28. 2. 1714 (k) • 41. Rel. Fr. Fabianus Bržezowsky † 22. 5. 1714 • 42. V. P. Longinus Wrabetz, praed., conf. † 21. 7. 1716 • 43. R. P. Bartholomaeus Kubiczek, praed., guard. † 15. 7. 1717 • 44. Rel. Fr. Isidorus Pretsch † 24. 6. 1720 • 45. V. P. Bertrandus Görstner † 1. 12. 1720 (k) • 46. Rel. Fr. Nicolaus Hupffer, hortul. † 4. 4. 1722 (k) • 47. V. P. Liberatus Zub, vic. † 19. 7. 1723 • 48. V. P. Eligius Vlček … působil obětavě v Praze za morové epidemie v roce 1713 … † 24. 1. 1725 (k) • 49. V. P. Damascenus Marek, praed., vic. † 12. (13.) 2. 1725 • 50. V. P. Valerius Nigrin † 1. 7. (30. 6.)

1726 (k) • 51. Rel. Fr. Paschalis Binner (Biener), hortul. † 19. 4. 1729 • 52. V. P. Brictius Zelenka † 26. 6. 1730 • 53. V. P. Hippolytus Langer, poenit., vic. † 26. 1. 1735 (k) • fr. Maurus Weltzer † 3. 6. 1737 • P. Victor Fuhr † 10. 4. 1739 • 54. M. V. P. Victor Tichý, conc., guard. † 10. 4. 1739 • 55. Rel. Fr. Martinus Matzak (Macák) † 28. 5. 1739 • 56. V. P. Elzearius Tuczek † 30. 4. 1740 • 57. M. V. P. Mauritius Giskra (Jiskra), guard. † 25. 11. 1740 • 58. V. P. Adamus Pilman (Pillman) † 3. 6. 1743 • 59. V. P. Conradus Hess † 26. 12. 1744 (k) • 60. Rel. Fr. Pantaleon Rosin † 4. 5. 1746 • 61. V. P. Hyppolitus Kherele † 3. 3.

1748 (1746 ?) (k) • 62. V. P. Hilarius Fegale † 1. 1. 1749 (k) • 63. Rel. Fr. Petrus Pauli, circ. … apothec et sedulus hujus conv. circator … † 14. 3.

1751 (k) • fr. Christoph. Wolff † 22. 3. 1751 • 64. V. P. Michael Rohn,

'

Anselm Spálenka, Hájek, nástěnné nekrologium hájeckých františkánů, kol. r. 1735 (?), po roce 1950 zatím nenalezeno (SÚA Praha, řád františkánů)

sacr., org., vic. … per multos annos sedulus sacrista, vicarius, organista … † 20. 12. 1751 (k) • 65. M. V. P. Maxmilian +om, guard., praed., vic. … zelantissimus praedicator … † 27. 3. 1755 • 66. R. P. Ludovicus Jenšík (Gentschik), praed., vic., mag. novit. … magistr novitiorium zelosus … studiosissimus cantes choralis propagator … zúčastnil se generální kapituly v roce 1740 ve Španělsku … † 25. 11. 1755 • 67. V. P. +omaides Pokorny … zemřel na cestě u Loděnice (u Berouna) … † 20.

12. 1756 (k) • 68. V. P. Ariston Kra>a † 12. 3. 1758 (k) • 69. V. P. Paulillus Pavlíček, vic. † 7. 10. 1758 (k) • 70. V. P. Magnus Niederkorn † 27. 2. 1759 (k) • 71. V. P. Nazarius Czerny, praed. … vir vere religiossimus, praedicator per 36 annos famosus … † 31. 10. 1759 (k) • 72. V. P. Marcellinus Lokajíček † 23. 4. 1762 (k) • 73. Rel. Fr. Benignus Holeček † 17. 9. 1762 (k) • 74. M. V. P. Epiphanius Stiepan † 17. 6.

1763 (k) • 75. M. V. P. Eustachius Pavlíček (Pawliczek) † 19. 1. 1764 (k) • 76. V. P. Ampliatus Duffek † 28. 9. 1765 • 77. Rel. Fr. Didacus Reicher † 9. 1. 1766 (k) • 78. M. V. P. Severinus Schgraffer, guard., vic. † 22. 5. 1768 (k) • 79. V. P. Wenceslaus Kosteczky † 19. 11. 1768 (k) • 80. Rel. Fr. Wenceslaus Trnka † 20. 3. 1771 (k) • 81. V. P. Leopoldus Pacovský … zemřel ve Zbečně … † 11. 1. 1772 (k) • 82. M. V. P. Petronius Ruth, praed., guard., vic. … vir exemplaris conjunctus, expositus fuit infectus Hořelicii … † 12. 3. 1772 (k) • 83. V. P. Titus Schütz † 17. 6. 1773 • 84. M. V. P. Cajetanus Kindler, guard., vic., Philos. Lector, conf. … conf. monialium ad s. Josephi … † 6. 8. 1773 • 85. Rel. Fr. Joachimus Roth … sedulus et laboriosus arcularius … (truhlář) † 12. 3. 1775 (k) • 86. V. P. Victorianus Dassek, sacr., vic. † 4. 6.

1778 • 87. V. P. Franciscus de Paula Brunka, conc. fest. … Ab obsequio infirmori in hospitali infectus … † 26. 9. 1778 (k) • 88. V. P. Franciscus Ser. Růžička … vocatus est in hospitali Tuchomericensi prope Hajekam … qui ibidem ex obseqio mility infectus, victimae charitatis cecidit … † 1. 4.

1779 (k) • 89. V. P. Cosmas Hoffmann, sacr. … vir exemplaris … † 13.

1. 1780 • 90. V. P. Jacobus de Marchia Nedělka, vic., director chori † 21. 3. 1782 (k) • 91. M. V. P. Venustus Kopsch, praed., vic. † 24. 7.

1785 (k) • 92. M. V. P. Volusianus Stransky, praed., sacr. … sedulus per multos annos sacrista … † 18. 9. 1786 • 93. V. P. Franciscus Solanus Svoboda † 7. 4. 1787 • 94. V. P. Seraphinus Lehner, praed., vic. † 28. 6. 1789 (Svárov) • 95. Rel. Fr. Benedictus Šlechta, arcularius

Hájek, náhrobník Doroty Christiany Rosenheimové († 7. 6. 1699), před kaplí sv. Anny (snímek Vladimír Přibyl)

(truhlář) … chórové lavice, pulpit a varhanní skříň ve Slaném … † 29. 7. 1789 (Svárov) • 96. R. P. Ernestus Tlusty, Philos. Lector, guard. … vir exemplaris … † 11. 4. 1793 (h) • 97. Rel. Fr. Salvator Scholtz, chirurgus † 18. 7. 1793 (h) • 98. V. P. Antonius Schötz † 2. 3.

1795 (h) • 99. M. V. P. Matheus Říha, guard., vic. † 20. 6. 1798 (h) • 100. V. P. Wulframus Wobratanský, praed., vic. † 1. 9. 1799 (h) • 101.

R. P. Lucas Swoboda, praed., guard., vic. † 22. 5. 1801 • 102. A. R. P. Massaeus Zeplichal, SS. +eol., SS. Canonum ac controversiari fidei lector … vir provinciae bene meritus, pius, manseutus … † 4. 11.

1802 (h) • 103. Rel. Fr. Julianus Steiger † 6. 7. 1806 (h) • 104. M. V. P. Pantaleon Henika, praed. … sedulus sacrista … † 22. 9. 1807 (h) • 105. R. P. Philemon Sovadina, guard., mag. novit., vic. † 26. 12. 1808 (h) • 106. Rel. Fr. Ladislaus Langer † 22. 1. 1809 (h) • 107. M. V. P. Eduardus Petera, praed., guard., vic. † 1. 2. 1814 (h) • 108. Rel. Fr. Adjutor Kaufmann, hortul. † 20. 9. 1817 (h) • 109. fr. Paschalis Zima,

sacr. † 7. 1. 1822 (h) • 110. Rel. Fr. Callistus Kaliwasch … per plures annos sedulus cocus et circator … † 8. 4. 1825 (k) • 111. A. R. P. Joachimus Hlušička (Hluschiczka) praed., guard. † 9. 2. 1833 (k) • 112. V. P. Benedictus Klatil † 22. 3. 1844 (h) • 113. V. P. Caecilius Škola, praed. † 31. 5. 1851 (h) • 114. M. V. P. Monaldus +on, praed., guard. † 31. 12. 1858 (h) • 115. fr. Odoricus Hluboček † 25. 1. 1864 (h) • 116.

R. P. Severin Türk, praed., guard. † 6. 1. 1874 • 117. M. V. P. Ferdinandus Stein, praed., vic. † 17. 12. 1875 • 118. fr. Claudius Prokeš, coq., org. † 3. 6. 1877 (h) • 119. M. V. P. Raymundus Scheitz, praed. † 13. 1. 1881 (h) • 120. R. P. Christian Mykura, praed., guard. † 18. 10. 1884 (h) • 121. M. V. P. Benedictus Rosička, praed., guard. † 27. 6. 1886 (h) • 122. fr. Alexander Svítil, hortul., coq. † 17. 9. 1888 (h) • 123. A. R. P. Berardus Vařečka, praed., vic. † 13. 9. 1900 (h) • 124. fr. Aedigius Stieber, coq., hortul. † 28. 10. 1909 (h) • 125. A. R. P. Gilbert Procházka, guard., praed. † 4. 4. 1910 (h) • 126. fr. Pacificus Šmolc, coq., sart. † 14. 4. 1913 (h) • 127. fr. Odoricus Čížek, coq. † 19. 5. 1925 (Kladno, hřbitov)

i

II. OSTATNÍ POHŘBENÍ V AREÁLU KLÁŠTERA • 1. František Eusebius Žďárský, srdce zakladatele kláštera uloženo v loretánské kapli, zemřel na Kladně † 7. 4. 1670 • 2. Jan Leopold Jiří Baron z Věžník † 28. 4. 1677 (k) • 3. Jan Kaňka, písař z Horní Ptice † 17. 1.

1680 (amb.) • 4. Matěj Kraus, poštmistr v Hořelicích † 8. 9. 1680 (k) • 5. František Škotský z Feierberktu, syndikem v Hájku přes dvacet let † 8. 9. 1680 (pestis, amb.) • 6. Václav Leopold Klaudyán ze Slavibořic, syndik kláštera † 24. 7. 1695 (k) • 7. Dorota Christiana Rosenheim † 7. 6. 1699, zachovala se náhrobní deska, před kaplí sv. Anny (amb.) • 8. Jiří Černý … po dlouhá léta konventu a nemocným morem věrně sloužil … pohřben 19. 2. 1700, mimo ambit • 9. Václav Švantle, pět let syndikem kláštera † 16. 3. 1701 (k) • 10. Josef Jiří, tříletý syn syndika Wolfganga Braunspergera, 16. 10. 1702 (k) • 11. Jana Abundatia, dceruška Wolfganga Braunspergera, zemřela ve věku 1 a ¼ roku, pohřbena vedle svého bratříčka Josefa 21. 6.

1703 (k) • 12. Jiří Rudolf Teitzer z Buštěhradu † 29. 9. 1705, zachovala se náhrobní deska (amb.) • 13. Jan, šestiměsíční synek Veroniky a Jana Bochunky, důchodního z Jenče, pohřben v roce 1706 (k) •

14. Jan Kraus, poštmistr z Hořelic † 9. 10. 1709, pohřben na nádvoří kláštera, u oltáře sv. arch. Gabriela • 15. Anna Alžběta Kurkovská † 4. 2. 1711 (k) • 16. Barbora Braunsperger, „matka duchovní“ – manželka syndika † 5. 4. 1714 (k) • 17. Kateřina Svašková ze Ptic … po mnoho let konventu dobročinná matka … † 30. 8. 1716 (amb.) • 18. Wolfgang Václav Braunsperger, bývalý syndik kláštera † 15. 3.

1717, pohřben ve františkánském rouchu v hrobce mezi bratry (k) • 19. Václav Komárek, vrchní na panství v Chrášťanech † 23. 4. 1718 (k) • 20. Jan Laukecký, hospodský v Hájku † 6. 12. 1721, nedaleko kaple sv. Antonína Paduánského (amb.) • 21. Jakub Císař ze Ptic … šel z domova svého v Horních Pticích, blíže kuchyně klášterní však byl mrtvicí raněn, pak do cely služebnictva zanesen a sv. svátostmi zaopatřen, přičemž jen znamením lítost svou mohl projeviti … † 29. 10. 1732, pohřben 30. 10., mimo ambit, poblíž kaple sv. Kříže • 22. Tomáš Kratochvíle, sládek v Jenči † 24. 11. 1732, zachovala se náhrobní deska, u oltáře sv.

Anny (amb.) • 23. Marie Magdalena Kratochvílová, dcera Tomáše Kratochvíla † 23. 3. 1733 (amb.) • 24. Václav Michael Pleiner, radní z Unhoště † 15. 6. 1733 (amb.) • 25. Helena Pátková † 16. 8. 1733, náhrobek, poblíž oltáře P. Marie Pasovské (amb.) • 26. Matěj Páže, zaměstnán jako zedník v klášteře † 27. 4. 1738, pohřben na nádvoří, poblíž oltáře sv. Anny • 27. Franciscus de Olivieri, italský generál … z rozkazu Františka Lotrinského, tehdáž v Motole u Prahy právě obléhané dlícího, byl zesnulý do Hájku s vojenským doprovodem dne 25. srpna v šest hodin odpoledne přivezen, před můstkem od jezuity, vojenského duchovního a druha P. Jeníka, superiora vojenského byl pravomoci naší předán, od františkánů v průvodu uveden dovnitř a dle obvyklého způsobu v hrobce mezi světské uložen … † 14. 8. 1742 (k) • 28. Antonín Konstantin Kraus, poštmistr † 8. 7. 1744, zachovala se náhrobní deska, pochován před oltářem sv. Antonína (amb.) • 29. Jan de Schindelberger, vojenský komisař † 6. 2. 1745 v Unhošti, v hrobce mezi světské osoby s vojenskými poctami pohřben (k) • 30. Jan Schultz, podkoní klášterní † 7. 2. 1745, mimo ambit, u oltáře sv. Kříže • 31. Anna Kateřina Pleinerová, vdova po Michaelu Pleinerovi, uložena vedle svého muže, pohřbena 31. 5. 1745 (amb.) • 32. František Kodek, podkuchař v klášteře † 6. 4. 1749, pohřben mimo ambit, poblíž oltáře sv.

Anny • 33. Dorota Kudrnová † 17. 2. 1761 • 34. Jiří Benisch, úřed-

ník na panství toskánském † 23. 10. 1761 (amb.) • 35. Jana Kubešová, choť Františka Kubeše † 16. 9. 1762, pohřbena před oltářem sv. Antonína Paduánského (amb.) • 36. František Kubeš, přednosta pošty v Jenči † 18. 11. 1764, pohřben poblíž své manželky, před oltářem sv. Antonína Paduánského (amb.) • 37. Josef Sojka, žebrák † 24. 11. 1770, mimo ambit • 38. Václav Hejbal, sluha kláštera † 4. 3. 1771, mimo ambit, proti oltáři sv. Ant. Paduánského • 39. František Petrželka, sluha kláštera † 20. 2. 1771, mimo ambit • 40. Amadeus Lang ze saské Chemnice † 3. 4. 1772, na hřbitově, proti oltáři sv. Didaca • 41. Jan Pfeiffer, malíř, maloval křížovou cestu v Hájku † 25. 8. 1774, mimo ambit • 42. Terezie z Michalowitz z Chrášťan u Hájku † 18. 3. 1775 (k) • 43. Šimon Fekerle, podkoní kláštera † 13. 7. 1780 (k)

Seznam zkratek Postavení řeholníka v komunitě • circ. (Circator, circitor, hlídač kláštera) • conc. (Concionator, contionator, kazatel) • conc. fest. (Concionator festalis, kazatel o církevních svátcích) • conf. (confessarius, zpovědník) • coq. (coquus, cocus, kuchař) • guard. (guardián, představený kláštera) • SS. Theolog. Lect. (lector posvátné teologie) • cleric. (clericus, klerik) • hortul. (hortulanus, zahradník) • mag. novit. (magistr novitiorum, řeholní kněz, který řídí noviciát – magistr noviců) • org. (organista, varhaník) • pestis (pestilentia, zemřel na nákazu morem) • poenit. (poenitentiarius, penitenciář – v Hájku řeholní kněz, který má z titulu úřadu řádnou moc promíjet svátostně tresty – latae sententiae) • praed. (praedicator, kazatel) • tert. (tertiarius, člen třetího řádu menších bratří) • sart. (sartor, krejčí) • vic. (vikarius, vikář konventu) • sacr. (sakristán – v Hájku řeholník, který měl na starosti přípravu liturgie v kapli).

Tituly u jmen v nekrologiu • R. P. (Reverendus pater) • A. R. P. (Admodum Reverendus Pater) • A. V. P. (Admodum Venerabilis Pater) • M. V. P. (Multum Venerabilis Pater) • V. P. (Venerabilis Pater) • Rel. Fr. (Religiosus frater).

Místo pohřbu • (k) v kryptě, (amb.) v ambitu, (h) na řádovém hřbitůvku.

Některé pohřby proběhly mimo klášter; např. Seraphinus Lehner († 1789) a Benedictus Šlechta († 1789) byli pochováni na hřbitově ve Svárově.

Dřevěné sochy sv. Františka a sv. Antonína – původně zhotoveny pro františkánský klášter Čtyři Dvory u Českých Budějovic (dnes městská část České Budějovice 2)

OBSAH

Úvod

Duchovní srdce kláštera – loretánská kaple a socha Panny Marie Hájecké 7 Františkánský klášter 15 Život v klášteře / háječtí kvardiáni / svaté pole 31 Kaple při poutní cestě 39 Příloha A Představení františkánského kláštera v Hájku 43 Příloha B Hájecké nekrologium 49

Vydavatel děkuje všem, kteří finančně podpořili tisk publikace.

Ke dni 31. 7. 2010 na tisk publikace přispěly: Řád menších bratří – františkánů, česká provincie sv. Václava KDU-ČSL MO Slaný obec Červený Újezd, obec Chyně, obec Ptice obec Svárov, obec Úhonice

Jako jabloň mezi lesními stromy Pohled do dějin františkánského kláštera v Hájku Vydala PATRIA – společnost pro ochranu kulturního dědictví IČO: 66318289 Masarykovo náměstí č. p. 159, 274 01 Slaný Text © Vladimír Přibyl Foto na obálce © Pavel Vychodil, 2010 Foto v textu © Ivo Horňák, Jiří Horský a Vladimír Přibyl Z písma Jannon Text Moderne z 1. střešovické písmolijny vysázel © Ivo Horňák, 2010 Návrh a grafická úprava © Ivo Horňák, 2010 V nákladu 500 kusů vytiskla v roce 2010 Tiskárna KOČKA, Slaný ISBN 978-80-254-7894-3

ISBN 978-80-254-7894-3