Městské centrum Grand ve Slaném

Městské centrum GRAND

Hotel GRAND historie a současnost

--

Vážení a milí přátelé královského města Slaného, neznám mnoho měst, kde by byl vztah jejich obyvatel ke svému sídlu tak blízký, jako je tomu ve Slaném.

Jde o patriotismus v kladném slova smyslu.

Náhodny návštěvník nemůže jednoduše tyto vazby pochopit. Projevují se ve všem. V názvu královské město Slaný -, který většina obyvatel, včetně mne, používá s hrdostí a sebevědomím, čerpajícím z vynikajících dějinných okamžiků města a plejády jeho slavných rodáků. Nebo v konzervativním přístupu k životu. (Chtělo by se napsat téměř britském.)

Můžete se rozčilovat nad stereotypy chování slánských obyvatel,jak chcete, neni Vám to nic platné.

Změnit je, znamená obdařit se velkou dávkou trpělivosti a smiiit se s tím, že ipřesto nemusite uspět. Pokud však "pochopíte" a vcítíte se do tohoto pro českou kotlinu netypického způsobu myšleni, dosáhnete věcí nebývalých.

Naše město je jako dobré víno. Ochutnáte-li jej poprvé, nijak se neliši od ostatních měst obdobné velikosti. Čím déle v něm žijete, tím více jste však okouzlováni zdaiilym a originálním" buketem ': Není lepšího příkladu vztahu Slaňákú ke svému městu, nežjejejich vztah k bývalému hotelu Grand. Chloubě společenského života mnoha generací města. Mnohym nebylo lhostejné, do jakého stavu honosny objekt přivedli nezodpovědní majitelé v první polovině devadesátých let minulého století. Po několikaleté snaze se podařilo Grand získat ve verejné dražbě do městského majetku. Pak už to byla" maličkost ".

"Jen" sehnat peníze, vymyslet a prosadit ideu nového využití zdevastovaného hotelu, vybrat architekta a stavebnifirmu, sestavit tým realizátorů.

Po přípravných pracích se uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce společenských prostor, která trvala neuvěritelné krátkou dobu. Sedm měsiců. Záchrana Grandu se stala srdeční záležitostí stovek lidí. A nebylo to snadné. Byly chvíle, kdy se situace zkomplikovala natolik, že cíl se zdál v nedohlednu a řešení problémů

nemožné.

Zápal pro věc a patriotismus Slanáků překonal všechny překážky. Královské město Slaný se může opět pyšnit svým Grandem.

Ivo Rubik, starosta

..

<II

Svazek 18.

..

_ •. Ó.~"''W,~*:..''t

hal.

$\

ft.. :

Nákladem knihkupecM Emila Šolee v Telčí.

i

I I

ve Slaném doporučuje

I

se co nejlépe váženému obecenstvu.

Známá,

Pivo

Z

výtečná,

p.

t.

levná kuchyně t

Prvního pražského, měšřanského pivovaru,

uznáno jako

nejlepší

té doby

ve Slaném.

Již O 6. hodině ranní VýbOFltá, dr štková polévka.

Pokoje

nově

čistým,

zřízeny

a opatřeny ložním prádlem.

vždy

========= Obsluha vzorná. === O vzácnou přízeň a podporu prost v hluboké úctě oddaný,

Jindřich Heyduk, hótelier.

I

I

It

Z LETOPISŮ SLANSKÉHO HOTELU GRAND Pro návštěvníka města Slaného nebývá zcela pochopitelné, proč si Slaiiáci tak považují svého hotelu Grand.

Pro místní je to naprosto samoziejmé, vždyť tato budova je svědkem společenských dějin města. Pro celou řadu generací to bylo místo setkávání s přáteli, taneční sál pak připomíná tradiční plesovou sezónu, první kroky li tanečních a první zahoieni srdcí, to všichni ještě byli mladí. Jazzoví příznivci ho mají spjatý se skvělymi jazzovymi koncerty. Prostě hotel Grand se výrazně ::apsal do svátečních i všedních dějin města Slaného.

1. OD ZÁJEZDNÍHO HOSTINCE K HOTELU U BÍLÉHO BERÁNKA Ze starých map a historických pramenů se dovídáme, že v 16. a 17. století stávalo na místě hotelu Grand několik stavení. Na konci třicetileté války se tato plocha změnila najedno velké rumiště. Na sutinách postavil až kolem roku 1750 slánskv soukeník Petr Roedl s manželkou Josefou dosti vystavny dům se stodolou, ale valná část prostranství zůstala nadále prázdná. Při prvním číslování v roce 1769 obdržel dům číslo 1 na předměstí lounském a přešel do majetku mistra řeznického Jana Mareše. Po druhém číslování v roce 1809, kdv už nečinili rozdíly mezi domy ve městě a na piedměsti, nesl číslo popisné 152. Po smrti Jana Mareše zdědila dům is příslušenstvím jeho manželka Josefa, rozená Telšrová, která se brzy nato provdala za slánského měšťana Václava Bernera, jenž z něho roku 1814 zřídil zájezdnl hostinec: "GAST- UND EINKEHRHAUS BEIM WEISSEN LAMM" a okolo vybudoval stáje a obchody.

Zajimavy je samotny ná=:evhostinec U bílého beránka, ktery se vyskytuje i u dalších hostinců a hotelů v Čechách ajenž se objevuje ve stavební dokumentaci kolem roku 1880. Beránek, a ještě k tomu bílý, symbolizuje v evropské kiesťanské kultuře nevinnost, čistotu.

A možná, že to byl i původní záměr vlastníka, naznačit návštěvníku. jen: přibyl do Slaného a ro::hodl se zavitat do jeho hostince. že se právě zde setká s tradiční křesťanskou pohostinností. Hostinec se brzy stal vyhledávanym útulkem a střediskem bohatých formanů, kteří městem projížděli. Berner tu také otevřel prostranný sál, v němž se, tehdy ještě ziidka, konaly taneční ajiné zábavy. Příkladem nám může být i veselice, o níž informoval dobový tisk takto ... dne 31. ledna 1844 byl v Slaném v hostinci U bílého beránka ples držán, ku kterém už se nejen Slanštl, ale i také vůkolnl národnosti ctítelové četně shromáždili. Na důkaz, žepravy Čech vše, co podnikne, ke cti vlastí a krále činí, byla u začátku panensko-tejnlckou hudbou provozována národní píseň "Bože, zachovejž nám krále", po kteréž polonéza nastoupila a pak v ětverozpěvu pp. ochotníky přednesena píseií "Kde domov můj?" následovala.

Mi/o bylo patřiti na děvy národními barvami, květy totii bílými a červenými zdobené, i neni divu, že mnohého

jinocha srdce mateřským jazykem, z úst překrásných plynoucím, vřeleji než kdy jindy se pohnulo. Veškeré bavení bylo výborné. Snahou pořadatelů všady nápisy české uspořádány, hostinský a cukrář měli své české lístky a mezi přestávkou zpíval se ještě čtverozpěv p. Jelena "My čeští manové". Dívkám našim, jakož i mnohým jinochům zde tištěná "Pomněnka na besedni ples v Slaném dne 31. ledna 1844" byla podána. Od roku 1861 patři! hostinec Antonínu Stelšovskému, tehdy také dostal nynější číslo popisné 161. V té době byl k němu přistavěn nádvorni trakt, ve kterém bylo později umístěno takzvané "kasino" pro uzavřené společnosti. Blížil se konec I 9. století a okolí se opět pretváielo. Naproti přes silnici stál Obecní dům a vedle něho pak dům pana Němce, na těchto pozemcích později vyrostla Česká spořitelna, na místě Okresního domu (čp. 644) se zelenala zahrada.

Směrem k nádraží s hostincem sousedi! dům Josefa Černého čp. 527, pak následovalo stavení čp. 525 a nárožní dům Eduarda Stelšovského čp. 526 (1885) - jedno z pozoruhodnych děl architekta Rudolfa Štecha. Tento rodák z Panenského Týnce také vytvořil novou podobu hostince U bílého beránka. V březnu roku 1884 totiž piedložil Antonín Stelšovsky městskému úradu ve Slaném jeho návrh na přístavbu tanečního sálu. Práce postupovaly rychle, a takjiz téhož roku o Vánocích zde proběhla taneční zábava. Dodnes se zachovalo původní novorenesančni průčelí sálu, vertikálně rytmizované pilastry, stěnu prolamuji půlkruhová okna, nad jejichž oblouky umístil architekt typickou novorenesančni sgrafitovou výzdobu. Štechova úprava v přízemní části však zanikla při dalších přestavbách.

II. VIKTOR PONREPO A NÁVŠTĚVA MIKOLÁŠE ALŠE Z dobového tisku jsme se mohli dozvědět, že ...

Pan Viktor Ponrepo, český eskamotér, produkuje se dnes v pátek 29. března 1895, zítra v sobotu a v neděli ve dvoraně hotelu" U bílého beránka". Pan Ponrepo jest jediný český eskamotér, který se ml/že vykázati takovým množstvím skvostných aparátů, a výkony jeho jsou překvapující. Dnes a zítra jest zcela nový program, a to "citování duchů a strašidel", a doufáme, že dostaví se hojně obecenstva, aby posouditi mohlo tyto nové výkony páně Ponrepovy, které dle kritik nám předložených patří k jeho nejlepšim, zvláště čísla z indického kouzelnictví, které s oním, zde až dosud provozovaným, nemá nic společného a jest úplně originální. Pan Ponrepo nebyl tehdy ve Slaném poprvé. V tisku jsme si přečetli, že se U bílého beránka se svym kouzelným divadlem představiljiž II roce 1880. Na produkce pana Ponrepa navázala první skutečná" kineto-fonografická předvádění živých obrazů v přírodních barvách ve spojení s nejnovějším, nejhlasitějším Edisonovymfonografem, s pyramidálnim šiiitelem zvuku bez sluchátek", jež se uskutečnila v roce 1896 v sousedním hotelu U černého orla.

V červenci 1890 piešel hostinec U bílého beránka do majetku manželů Jaroslava a Marie Némcovych, kteří jej koupili za 85.000 korun. Dochovala se nám ijména tehdejších hoteliérů. V inzerci ze 16. února 1894 nabízí rybi polévky a ryby smažené k dostání dnes, jakož i každý další pátek, é'eněk Chládek, hoteliér U bílého beránka.

Chládek zem Pel roku 1895 v nedožitých 49 letech a dalším nájemcem se stal Karel Pražák. K roku 1907 se jako hoteliér podepisuje .l.Heyduk, který do Slaného jako první přináší na jídelní lístky dnes známou a bufety proslavenou dršťkovou polévku. V té době navštívil hotel Mikoláš Aleš, spolupracovník Rudolfa Štecha (t 1908), jenž prijel v červnu roku 1896 do Slaného, aby zhlédl realizaci svych kartónů na budově Okresní hospodářské záložny (čp. 518).

Tehdy muselo být U bílého beránka veselo, když zde Mikoláš Aleš v rámci družné zábavy zhotovil slánskym přátelům na piedložené papíry řadu kreseb. Aleš byl tehdy ve Slaném skutečně středem pozornosti a z té doby také pocházi ijeho návrh obálky Slánského obzoru, kterou nakreslil pro Muzejní spolek Palacký. Rudolf Štech po svém odchodu do Plzně často zval Mikoláše ABe ke spolupráci a zadával malíři sgrafitovou výzdobu fasád plzenských domů, jež stavěl. Námětem nástěnnych maleb byly prevážně výjevy z českých dějin, což můžeme chápat jako projev národního uvědomění české společnosti, ke které měl RudolfŠtechjako sokolsky činovnik velice blizko.

III. U BÍLÉHO BERÁNKA SE ZRODILO SLÁNSKÉ LOUTKOVÉ DIVADLO Nepříliš známou skutečnosti je, že se v hotelu zrodilo také ziejmě první stálé slánské loutkové divadlo. Ujeho založeni stála Stolová společnost U bílého beránkajejiž členové se koncem roku 1903 usnesli, že zde zřídí a budou provozovat loutkové divadlo. První představení se konalo 15. listopadu /903, na programu byla hra Ošizený čert, potom 29. listopadu Posvícení v Hudlicich, /3. prosince Honza králem ... Stolová společnost loutkového divadla v hotelu U bílého beránka v Slaném byla na ustavující schůzi konané dne 6. listopadu J906přeměněna na Klub piátel loutkového divadla v Slaném, jehož stanovy c. k. mistodržitelstvi v Praze schválilo, následněproběhla první členská schůze. Klub, jenž tehdy čítal na 118 členů, uspořádal radu akcí - mikulášskou zábavu, věneček, koncert spojeny s piednáškou doktora Fleischmanna, člena Klubu vlasteneckych prátel Pailkova divadla v Praze" O vzniku i účelu loutkových divadel a o vlivu divadelních představení na mládež". Ředitel Alois Ninger vypravil hry StU 1/(/ zlato, Honza králem, Klabzuba a klekániček, Ježiškovo narození ... Cisty výnos z nich byl věnován na ošacení chudé školni mládeže. Pro zajímavost dopltime. že klub měl inventární jmění v hodnotě 1.233,27 K, které zahrnovalo jeviště, figU/y, nábytek, různé předměty pro představení, šatny a knihovny. Ajak doplňují tehdejši písemnosti ... na zdokonalení jeviště a výpravě her se stále pracuje a jest si jen přáti, aby Klub získal si hojně přátel a příznivců, aby svému, stanovami určenému, účelu povždy plně mohl dostáti.

IV. O SLANSKÉMHOTELU AŽ VE VÍDNI KDO JE TO ROHAČ?

Vstup nového majitele Jaroslava Němce do společenského života ve Slaném poznamenal spor, který vedl s purkmistrem Baňkou a dalšími radními. Jeho stížnost na slánskou radnici musel nakonec řešit c. k. vrchní správní soud ve Vídni. Pričinou sváru byly plánované stavební úpravy v hotelu. Starosta města v létě roku 1910 sice povolil navrhované úpravy, ale s podmínkou, že veškeré záchody budou na splachováni. Proti tomuto požadavku se Jaroslav Němec odvolal, ale marně. Proto pověiil svého právního zástupce JUDr: Karla Fabrise, aby podal rekurs k c. k. správnímu soudu ve Vídni. V městě nad modrým Dunajem nakonec, k překvapení slánských radních, a to jménem Jeho císařského Majestátu ... lm Namen seiner Majestát des Kaisers! ..., dali za pravdu sládkovi ve výslužbě. Tento" vídeiíský" soudní nález pak zavazoval Zemský výbor Království českého, jenž zrušil nejen rozhodnutí Okresního výboru ve Slaném, ale i výměr městské rady. Ve Vídni totiž mimo jiné konstatovali, že neni přece možné, aby stavebník byl nucen vyhovět podmínce, kterou stanovila radnice ... "když by provedení její bylo vzhledem k místním poměrům vyloučeno" ..., neboť při šetření na místě samém se zjistilo, že u domu nevedla hlavní stoka.

V dochované korespondenci Jaroslava Němce, jenž byl dost popuzen" záchodkovou pří ", se slánskymi radními, jsme nalezli další termín, který se dnes již neužívá, a to "roháč". Roháč neoznačuje totiž pouze brouka z čeledi roháčovitých (Lucanus cervus), nebo vodního ptáka z čeledi potápkovitých (Pedicpes cristatus). Ve Slaném představuje roháč idruh člověka. Jakého? O tom vypovídá právě Němcův dopis. Když se totiž nemohl zúčastnit úředně svolaného stavebního řízení, omluvil se starostovi Baňkovi a pak následovala pichlavá připomínka ..."Byl bych při té příležitosti poukázal na trpěny v Slaném nešvar, kde na nároží domu mého o dům opřeni zevlují tzv. roháči, kteří zdivo stále poškozují, a lze se přesvědčiti na otlučených římsách oken přízemních a vůbec odřeném zdivu, ba dokonce v rohu domu i kameny jsou vyviklány. " ... Jaroslav Němec dále píše ... "Netřeba podotýkat, že taková podívaná i z ohledů estetických ku okrase měst a nikterak neslouží a divným dojmem na každého od hlavní ulice nádražní do města zavitavšiho působiti musí, vidí-li řadu pobudů a kořalů na nejfrekventovanější části města podobné neplechy tropit. A že těmito samozvanými dobrodruhy i hotel "Beránek" valně trpí, nemůže mně být lhostejným. A každý uznati musí, uváží-li, že i po dvoře a maštalich se roztahují, všeliké nepiistojnosti páchají a záchody znečišťují mimo zmíněné již škody na domě. "... V závěru svého dopisu starostu Baňku vyzývá ..."Račte mě laskavě omluviti, utíkám-li se k Vám, velectěIIÝ pane starosto, a snažně k Vám pronáším prosebnou žádost, byste z moci Svého úřadu ráčil mne vzíti v ochranu oproti řádění zmíněných roháčů a co nejpřísněji hleděl učiniti přítrž tomuto tak dlouho trpěnému nešvaru. "...

V. PŘESTAVBA V ROCE 1930 A PROTEKTOJUTNÍ HOTEL V1KTORlA Ani Jaroslavu Němcovi však hotel nepatril dlouho.

V roce 1914 se ve spisech objevuje nový majitel - František Haman. Ten sice odmítl podepsat protokol o závadách, které stavební komise při prohlídce konstatovala, ale některé úpravy domu piece jen provedl. Po roce 1920 působilo v hotelu také kino Bio humanita - podnik Okresní komise pro péči o mládež v Slaném. Pro jeho potřeby bylo v roce 1926 okno v piizemi rozšiieno na vchod. Po Františku Hamanovi vlastnil budovu Antonín Kořan, který v únoru 1929 koupil hostinec i s biografem :a 651.000 Kč a v roce 1930 predložil návrh na její rekonstrukci. Při posuzování projektové dokumentace byl upozorněn na to, aby nové průčeli bvlo uvedeno v soulad se stávající hodnotnou novorenesančni fasádou Rudolfa Štecha. Nezdá se však, že by si s touto připomínkou tehdy nějak lámali hlavu. Tiipodlažni objekt měl v druhém poschodí 16 a ve tietim 18 hostinských pokojů s příslušenstvím. Kolaudace proběhla v listopadu roku 1930. Přestavba hotelu změnila jeho celkovy architektonicky vyraz, od této doby mu dominuje zvýšené nároží završené kvalitně pojednanou plechovou střechou.

Původně byl jednopodlažní a podle vzhledufasády, kterou známe z fotografli, mohl být vystavěn nedlouho před rokem 1880.

Z Fady akcí piipometime společenský rumunsko československý večel; ktery zde usporádal 18. listopadu 1933 slánský studentsky spolek pod záštitou předsedy vlády Jana Malypetra. Do Slaného se tehdy sjeli vyznamni hosté, jakými byli pražsky strahovský opat Metoděj Zavoral O. Praem a zástupci rumunského vyslanectvl.

Nový majitel také změnil název na hotel Kořan, avšak jen na krátkou dobu. V roce 1939 se Grand pyšní zajimavou novinkou. Vprostorách pod hotelemjsou vybudovány lázně vanové, sprchové, parní, dokonce s ba:::énkem.

Pro širokou veiejnost, postrádající městské lázně (původně stávaly na místě dnešního hasičského domu) byly otevřeny denně, kromě pondělků.

V roce 1940 se ve spisech setkáváme již s označením hotel Grand. Hoteliérem byl tehdy Jaroslav Brož, pro kterého prováděl dílčí úpravy slánský stavitel Vilibald Hieke.

Jaroslav Brož měl hotel pouze v nájmu; ještě v době před rokem 1938 patřil Josefu Barthovi z Prahy, ktery vlastnil zasilatelskou a stěhovaci firmu.

I v tísnivé době protektorátu bylo v hotelu živo ...

30. května 1940 se zde uskutečnil koncert komorního orchestru "Lepší Slaný ", konaný na podporu stejnojmenného hnutí, iniciovaného slánskym továrníkem a později starostou Janem Jaroslavem Pálou, o rok později 12. ledna 1941 zde měl svoji větší akci Český svaz pro spolupráci s Němci s přednáškou profesora DI: Jana Mertla na téma Úkoly Českého svazu pro spolupráci s Němci a světový názor NSDAP. Kolem roku 1941 byl Grand přejmenován na hotel Viktoria, stejně jako ulice k nádraží, a na fasádě bylo na znamení přání definitivního

vítězství německých zbraní namalováno veliké písmeno /IV". Drtivá většina hotelovych hostů však toužila po vítězství jiných zbraní, ostatně jejich vlajky pak zavlály v květnových dnech nad markyzou hotelového vstupu.

VI. POD PATRONACÍ RESTAURACÍ A JÍDELEN MĚSTSKÉ CENTRUM GRAND SLANÝ Po válce se vrací hotelu název Grand a predválečné kino Humanita dostává nové jméno - kino Stalingrad.

Vpadesátých létech se velký sál piiležitostně proměňuje ve verejny lidový tribunál a probíhají v něm lokální politické procesy s .mepiáteli lidu". A bsurdně tak mnozí, kteří zde ještě před pár lety navštěvovali taneční zábavy, odcházejí s trestem a potupným cejchem" kriminálníků".

Vlastnictví pak postupnéprecházi na československý stát; část byla vyvlastněna a část připadla státu po smrti spolumajitelky Anny Barthové (1' 1950). Tak o tom rozhodl Lidový soud v Kladně 21. 6. 1960, kdy bylo vloženo právo vlastnické pro československý stát, podnik státního obchodu - Restaurace a jidelny se sídlem ve Slaném.

Velkou rekonstrukcí prošel hotel, respektive jeho starší část se sálem, v letech 1972 -1974, kdy byla kompletně opravena podlaha tanečního sálu, přestavěna galerie a vybudován nový salónek s barem. Renovace se dočkaly také střechy a dům se zaskvěl novou fasádou. Vpadesátých letech a počátkem let šedesátých vedl Grandhotel V'áclav Novotny s manželkou Annou, která zde pracovala jako hospodyně. V letech 1962 - 1986 byl vedoucím Jan Čermák z Nového Strašeci a posledním šéfem za Restaurací a jídelen se stal Šteľan Chrápek. 1v těchto dobách zůstal Grand společenským centrem města. Tisíce mladych lidí zde dostávaly své první lekce společenského chování při tanečnich hodinách, bavily se při nedělních čajích i při večerních bálech a plesech. Grand sloužil i různým koncertům, schůzím a zasedáním při významných výročích města a jeho závodů. Odbývaly se tu i akce celookresnlho významu a své místo zde měly i akce politického charakteru. Pořádaly se tu výstaV)', přednášky, předávání maturitních vysvědčení a výučních listů a po zneprovozněni sálu byvalého "armáďáku" se tu pravidelně odbývaly tradiční Slánské jazzové dny (mimochodem, nejstarší jazzový festival s nepretržitou kontinuitou v republice). V restitučnim řízení se hotel vrátil do rukou více restituentů, kteří jej postupně odprodávati a naposledy zůstalafirma Tabaco. V roce 1997 bylo zrušeno kino ijidelna a dosloužila také restaurace umístěná v někdejšim salónku. Grandhotel zanikal před očima. Chátrající budovu nakonec získalo odkupem na aukci do majetku město Slaný a tím se vytvořily předpoklady pro její záchranu. V roce 2003 vypracoval ing. arch. Milan Nevole se spolupracovníky projektovou studii a dokumentaci na opravu a rekonstrukci na Městské centrum Grand ... Začíná se nová historie. Jaká bude?

Libor Dobner a PhDr. Vladimír Přibyl

z PAMĚTÍ

SÁLU" U BÍLÉHO BERÁNKA -, DNEŠNÍHO GRANDU

Na sklonku piedminulého století se závažné společenské události ve městě konaly hlavně na třech místech: v divadle, v sále Občanské záložny (dnes budova Městského úřadu na náměstí) a v sále" U bílého beránka" (dnes hotel Grand). Sály "Na poště" nebo" U Elzniců" byly využívány spiše pro menší akce. Na jednu příhodu, která se v sále" U bílého Beránka" odehrála před více než sto dvaceti lety, vzpomíná Václav Štech (1859-1947). " Roku 1880 uvalilijsme na Slaný se Sedláčkem (strýc herečky Olgy Scheinpflugové) a sfi/osofem ZiHavlákem věneček v době, která se Slanému nějak nehodila.

Sedláček řekl, že všechny obtíže se zdolají, objednáme-li si vojenskou hudbu z Prahy. To byla velká vzácnost.

Dvanáct mužů si poručil Sedláček, dali jsme tisknouti pozvánky a putovali jsme několik dní od domu k domu, zvouce pokorně. Tak to bylo tehdy žádáno. Vsobotu před věnečkem nám bratři Michlové sdělili, že bude zítra " U bílého beránka" prázdno. Děvy se nechystají. Nic nekupuji. Michlovic obchod byl v takových otázkách barometrem. Drbalijsme se ve vlasech, stovka zlatek na výdaje na nás cenila zuby, co se bude zítra dít?

Sedláček byl nešťasten. Vždyť mluvil hodinu u kadeřníka Štekla, aby nám pro výzdobu vychudlého sálu půjčil nové zrcadlo v zlatém rámu záiici s holubicí na vrcholu.

Pana Stekla premluvil, když slíbil, žepro zrcadlopošle před sedmou večer a ráno před sedmou je zase neporušené odevzdá. "Komu bude ta zlatá holubice zárit ?" ptali jsme sepo žalostných zprávách od Michlů.

,..-:'

i?OZlHUl i V

~p~§~~~~~~~

S kapelníkem bylo sjednáno, že vojáčkové přijedou odpoledním vlakem v neděli. Ráno o deváté se K. V.Sedláček velebně vybral ze svého bytu u maminky v domě "U zlaté lodi" na Široké ulici (dnes .Londa "l. aby oslniti pomáhal promenádu, na níž se mělypopůlhodině objevit krásky slánské do kostela putující. Sedláček div neklesl. " U bílého beránka" modralo se cosi jako kupa zralých švestek (barva parádních uniforem c.k.armády). "Snad pro Boha živého nepiijeli ti muzikanti již ráno?" tázal se svého nitra současně, že by musel náš účet v tomto případě nadmouti se nákladem na posnidávku, pak na oběd a na svačinu pro milé vojáčky.

l

~~:D&) ř/

~pévlÍcliéllo spolli" dne

7fT4~~ I:

Poněvadž neštěsti nikdy nepricházi samo, obdržel Sedláček telegram, že pluk, jehož dvanácte muzikantů bylo slíbeno, odjel z Prahy do Mnichovic, a že jeho hudci přijedou jen tehdy, zaručime-Ii se, že zaplatíme více za cestu z Mnichovic a do Mnichovic. Nebylo vyhnutí, Sedláček piislibil jako kníže, že ano. Ale láteřil. My věrně s ním.

I

~~n.~~· ~

4~M

b

1861 ZA;

P

~~~

/4.?U";"'"

.

tPAJ -v /;1--#

&.-ca'

~~'v

V 7 hodin večer.

eden 1898.

Sedmnáctý

~olnický ples) v Slané01 'l,,'4";

, ! l..,

I'

Vstupné 4 koruny. )( udbo, ~,cu:ir.oki.

PHlHlrDi \lHtlfllliti lili dl,.i.-It •• I.tánl) t ~al4'm paráda

I

ned~

dne 5 cervna 1927 ve dvoraně botelu Bilý Beranek

J

Bylo tomu tak. Hoši v těsných nohavicích zalili portál " U bílého beránka" šmolkou. Sedláček spěchal k místu finanční hrůzy, ale s nápadem. Vedoucímu šikovateli všeptl, že je velmi rád, že přijeli pánové tak záhy, ale že je prosí, aby nyní asi půl hodiny courati se ráčili hlavními ulicemi a náměstím. Ve dvojicích, aby té modře bylo více. A na dívky lepé, aby se usmívali. Pakje čeká kapitálni paprika s pivem napěněným, a bude oběd přímo posvicensky, zahrají-li mládenci v sále při otevřených oknech dva, tři marše, až se bude nábožné obyvatelstvo hrnout o polednách z dolejšího kostela a slečinky z promenád k obědu.

S'a~e"

(I ........•.....•.....••••••• ::::::::: ••••••••••••••••••••••••••• ••

TA

•" • ""• • ••

í

EC

To se stalo. Hoši když pak zahřímali do ulice ostrymi pochody, vjela do města lačnost večerního tančení. Večer bylo" U bílého beránka" nabito. Vojáci statečně hráli, dostali o dvě večeře a mnoho piva nad smluvený počet a pak ráno před čtvrtou, když :::esálu vše odešlo, ještě nám, výborům, vstoje zahráli pochod. Jako šťastní pořadatelé jsme s věrnými přáteli piitáhli pod lustr stůl a poručili si ještě kávu, pivo, čaj a nač byla chuť a peniz:

••• •••

DORAoEK

'.

•• •• "• • • •• •• •• •••• •• ••

••

•• •• •••• •• ,.

., • o

••

"•• •••• •••

•• o •

••••

•••• •• •• ,. ., "• • •• ,.

•• • r

•• •", •o "• • ••

I. REDRESENT A~ t H . DLE JED OTY CSL. :: •• •• LEG. V SLA cM. i~ ",.

••, 6./1. 1921. :: •• ,. ..

•• • ••••••••••••••• •••••••••••••••••••••••• • •••••••••••• ............••...•........ ~

•• •• ,

/

.

THLETU )HEROS<

Vstupné,

Pa ••

SLAN"E

II

ě, _

5 Kč.

Ale bohům klidu nočního znelíbil se náš skutek pýchy.

Když drcli muzikanti naposledy akordem do vzduchu, zachvěla se stará zeď sálová a :::rcadlo nádherné, od pana Štekla vypůjčené, trhlo skobou, ta vyletěla z cihel a zrcadlo sletělo na zem jako správně střelený tetřev .

Rámec odpoutal se od skla, zlatá holubice odletěla až k nohám K. V. Sedláčka, družině noční vévodícího.

Ukázalo se, že sklo se zachránilo, holubici odborně prozkoumal medik Kybal. Byla :::dráva. Když hudci vojenští zmizeli, přišel Sedláček s nápadem: probudí se ihned pan Pacholíček, prikladny pozlacovač města milovaného.

Musí holubici připevnit k rámu, tu a tam si vypomoci pozlátkem tak, aby podomek před sedmou ráno mohl zrcadlo odevzdat do holirny. Všichni jsme se zavázali mlčením a každý z nás si na to dalještějedno pivo. Vše dobře dopadlo.

Pan Štekl se až o padesát let později ode mne do:::věděl, co se jeho zlaté holubici tenkrát přihodilo. Otvíral oči jako žasnoucí primán. Ovšem bylo mu osmdesát let .

To se ovšem na nás již naprosto zlobiti nemohl. "

Ukázku vybrala a poznámkami opatřila Ivana Hušáková

Vzpomínání pamětníků Vrátím-li se ve vzpomínkách o více než šedesát let zpátky, pak mi vytane na mysli v prvé řadě biograf Humanita (za války od 17.7.1941 piejmenovany spolu s hotelem a přilehlou ulicí na Viktoria), kam jsme chodívali v neděli odpoledne od dvou hodin na dětská představení. Bývalo nás tam dost, patrně proto, aby také rodičové měli na chvíli od dítek pokoj a mohli se věnovat sami sobě. Vstup do biografu byl na konci tmavé široké chodby s pokladnou a vyvěšenymi programy a obrazovými ukázkami promitanychfilmů. Chodba, obecně známá pod názvem" trouba ", se zavírala stahovací roletou až po skončení posledního piedstaveni. Byla hojně využivaná nejenom ke schůzkám a setkáním, ale ijako útočiště pied náhlou nepohodou.

Hned vedle" trouby" měl cukrárnu pan Horák, který měl sbírku mušlí. Nad vstupem do biografu tehdy vládl pan Hlušička s placatou čepicí se zlatymi písmeny HUMANITA. Jako dětem nám moc vrtalo hlavou, co to ta humanita vlastně je, a vlastní úvahou jsme dospěli k :::ávěru, že humanita = biograf ťtermin biograf nebo "biják" byl diive častěji užíván než kino). Jenom bych piipomněl, že kinosál koncem války v době uhelných prázdnin využívaly školy ne ovšem k v)íuce, ale jako místo, kde se rozdaly úkoly na další dny, Hlavním, téměi posvátným místem Grandu byl vznosný sál v prvním patře. Tam se vchá::elo po krásném mramorovém schodišti první dojem byl však trochu zkalen tím, že hned dole za okopanými Iítacími dveřmi se vcházelo do chodby se záchody, ze kterych se linul známý a nezaměnitelný odeur nadto smišeny s vůní iizků smaženycb v blízké kuchyni na poněkud přepáleném tuku. A ještě k té chodbě: po sovětské okupaci v roce 1968 ji využívali k odpočinku" regulovčlci' řídící dopravu na kiižovatce.

Na schodišti viselo velké zrcadlo, které sloužilo především dámám, aby se ujistily, že jim to skutečně, ba neodolatelně sluší a žejsou ze všech nejkrásnější a že nemaji žádný toaletní defekt. Oděvy se odkládaly naproti schodišti v šatně, které vládla paní Bernardová, zatím co její manžel, vždy pečlivě oblečený, dozíral při vstupu do sálu bohatě osvětleném lustry ve tvaru vinných hroznů ( s uznáním i po letech konstatuji, že svítily vždy všechny koule). V sále se odehrávaly taneční hodiny pod vedením tanečního mistra pana Hercla a jeho paní. Nevim, jak probíhají taneční hodiny dnes, jisté však je, že naše taneční umění se ome::ovalo na polku, valčík, mazurku, tango, walt::: a na nácvik české besedy. Krečovité zmítání na parketu za doprovodu ohlušujících kakofonickych zvuků a neartikulovaného řevu jsme neznali. Pan Bediicli Herci, povoláním krejčí, se nám snažil dát základy slušného chování, bylo běžné, že tanečnicím, pokudjsme je neznali (zpravidla šlo o dívky z jiných škol), jsme alespoň zpočátku vykali.

Neznali jsme také pozdější kamarádské oslovení "vole vole". Stejně takjsme prosili dívku o tanec pěiškrceným a stydlivym hlasem "smím prosit? ". Kromě tanečních hodin (na které má každy jistě krásné vzpomínky- ty by ::abraly mista l) se v sále konaly plesy, odpolední taneční čaje, I'II::nékulturní akce a výstavy, z nichž něÁ'1eré,jako napr. "Lepší chov prasat" (v roce 1944), byly pozoruhodné.

Za minulého režimu sál také sloužil k monstrózním schůzím, aktivům a shromážděním. Vzpomínám-li na sál v Grandu, neodbytně se mi v mysli vynořuje rok 1967, kdy podle slov kronikáře" vedoucí myšlenkou ve společenském a kulturním životě našeho města se stalo 50. výročí VŘSR (pro mladší čtenáre: jde o zkratku Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku). V tom roce se stal čestným občanem města prof V.V.Štech a ing. arch. K.Neumann a závod ČKD v Slaném uzavřel se závodem Ordžonikidze v sovětském Podolsku smlouvu o přátelství a spolupráci. Z finančních důvodů skončilo vydávání časopisu Švermova garda. " Rád bych se však zmínil o jedné akci, která na rozdíl odjinych, dokumentovala určitou soudržnost obyvatelstva města. V rozhlase tehdy probíhala soutěž mezi městy nazvaná" Sedm jednou ranou ". Jejím autorem byl známý a velice oblíbený dr. Pixa. Do soutěže se dostalo i naše město, které soupeřilo s Uherskym Hradištěm. Pravidla dovolovala spoluúčast z řad občanstva. Vzpomínám si, že piipravy byly vpravdě velikolepé. Ředitel knihovny Mirek Samec v mlhavém jarním dní ve svém vlajícím pracovním plášti transportoval na kárce do Grandu stohy knih, encyklopedií, naučných slovníků a veškerou potřebnou literaturu. V den soutěže, 9. brezna večer, město zelo prázdnotou. Všichni seděli u svých radiopřijímačů v očekávání věcí piišiich. K prasknutí zaplněném sálu za podélně sestavenými stoly seděli poradci z řad občanů s haldami knih apiiruček před sebou. Na podiu bylo složité technické zaiizeni potřebné k piimému přenosu mezi oběma městy a také náš "mluvčí" (nebo snad dva?Dobře si vzpomínám na jednoho), který po poradě s plénem měl na dané otázky odpovídat. Protože jsem byl také jedním z radilů, vím, že rozčilení v sále bylo veliké (neni divu, každý se bál, aby ,na něj nepiišla otázka, na kterou by nedovedl odpovědět nebo odpověděl špatně).

Učast profesorů, učitelů, právníků, králikáiů, turistů, muzejniků, rybářů, myslivců, houbařů, divadelniků, nižšich a vyššich důstojniků, zástupců tělovychovnych korporací a baráčnickych obcí "Nosačice" a " Všehlušice" dávala naději, že naše město soutěž vyhraje. Na všechny eventuality se předem myslelo.pred Grandem byl připraven automobil pro nutné a nenadálé rychlé spojení (tehdy mobilní telefony nebyly a normální telefon měla jen část domácností, na připojení telefonu se za minulého režimu často čekalo mnoho let). Ve městě dokonce kolovaly zprávy, že Uherské Hradiště navštivili naši " vyzvědači '', aby zjistili místní poměly (zlí jazykové tvrdili, že tato mise měla zádrhel - zvědové si to prý trochu popletli a situaci nejdiive zkoumali v Uherském Brodě). Pak to začalo. Zpočátku vše dobře probíhalo (na otázky si již bohužel nepamatuji), shromážděná žívá encyklopedie si věděla se všim rady - až do okamžiku, kdy naše město dostalo otázku, jakyje rozdíl mezi devizami a valutami. Otázka po téměř dvacetileté vládě socialistického finančnictví nečekaná, nevldaná, neslychaná, ba provokativni! Nastala kritická chvíle, nikdo z nás nevěděl nic! A čas běžel. Diskuse v sále, různé názory, vřava. Co dělat? Někdo si vzpomněl na někoho, kdo by to mohl vědět, ale v sálejak na potvoru nebyl! A čas tak neúprosně běžel. Jak pořídil rychlonohy posel vyslany za oním odborníkem si už nevzpomínám.

Rozhodnutí vybrat mezi několika navrženymi alternativami bylo vloženo na bedra nešťastného" mluvčího ", který zvolil z mnoha navrženych možností jednu, bohužel špatnou. A tak Slaný v soupeření s Uherskym Hradištěm prohrálo! Hlasy jako: "Já hned říkal, že to je špatně" se samozřejmě vzápětí ozývaly. Naděje zničeny, nálada prašpatná, prohra trpká, ostuda hořká. Smutně odvážel Mirek Samec druhého dne na kárce zpátky do knihovny stohy knih, encyklopedií, brožur a příruček. Zklamání a trpkost je patrná i II kronikárově zápisu: "Pro úplnost slánského kulturního života musím zaznamenat, ač nerad, účast našeho města na rozhlasovém klání mezi Slaným a Uherskym Hradištěm dne 9. března v Grand hotelu "Sedm jednou ranou ", které pro naše město skončilo nepiiznivym výsledkem. Hra ovšem ZL/stane vždy hrou!" Zanedlouho čas - nejlepší lékař, dobře splnil svou úlohu, v.'ie upadlo v zapomnění a život se ubíral dál. A je to tak snad dobře. Přejme do vínku znovu se rodícímu Grandu návrat do dřívější slávy! Ať se nikdy nevrátí nedávné chvíle, kdy v poloztemnélém a ponurém lokálu čpícím studeným cigaretovým kouřem osamoceně sedělo několik zasmušilych hostů u zvětralého piva nebo u šálku vystydlé kávové břečky.

PhDr. Václav Moucha

Je mi 77 let, 7 let po mrtvici, pravá ruka odepřela poslušnost, noha na půl. Vycvičila jsem si levou, že můžu takto se pokusit popsat zážitek. Bylo mi 28 let, byl Zdravotnický ples v Grandu přišel se tam na chvilku poctívat pan primár chirurgie MUDr. Svatoň. Sedl si blízko nás a nečekaně mě vyzval k tanci. Byl to velký statny pán. Při tanci mě řekl:" vy jste ale fuhrer. vůdce" Já na to se zajiknutim: .ičhn jsem se provinila, pane primáii? ,. "Jste první žena, které se povedlo, že tančím, jak vy chcete, polku, valčík, víte já jsem tak na fox, abych se neschvátil, ale s vámi se točim.fak l~Vchcete. Když jsem po létech četla jeho parte, letěla za nim do nebe i ta moje vzpominka. Když moje dcera chodila na "StJ'e/nici"' do tanečních, poslední věneček měli v nově opraveném Grandu. Seděly jsme, garde, podél oken. Mistr si žáky srovnal na chodbě, jen malé osvětlení v sále. V tom se rozsvítilo naplno a vyšli; moje dcera šla první s Mirkem Řebíčkem. Všichni byli krásni jako andílci, ale pro mě ten první moment. byl zvlášini. Tančil tam můj první i druhy vnuk. Dívky měly pastelové šaty (ne černé jako nyní). Třetí vnuk to odhopkal ve Sportovní hale.ještě jsem ho stihla vidět, a potom již konec. Za vše musím být vděčná i vzpominkou na manžela. Snad se městu Slanému podaří mít ::.ase Grand s velkym : G'". Nepíši to. abych se chlubila, věřím, že pochopíte i Jmi) nynější život s velice přistřiženými kiidly. Jsem ráda, že jsem využila všech kulturních možnosti ve městě, i když život nebyl vždy lehký. Přeji vedení města úspěch a PF 2004.

Vlasta Chmeliková, Slaný

Do Grandu a jeho velkého sálu jsem prvně vkročila v roce 1943. Celou Evropou hybou události 11. světové války. Není to doba společenských událostí, ale přece něco. Slánsky taneční mistr pan Beditch' Herci vyzval místní gymnázium k uspořádání kurzu tanečních hodin. Kurzu se mohlv zúčastnit studentky kvinty a studenti sexty a septimy. Účast byla věkovi omezená, kurzy byly školou, starší studenti neměli přístup. A tak, v jeden záiijovy den r. 1943, jsem prvně vkročila, v doprovodu své maminky do velkého sálu Grand. Za klavírního doprovodu p. ředitele Slunečky, v iadě ., dam 'ř, jak nás pan taneční mistr oslovoval, začaly mé první taneční kroky.

Myslím, že tento kurz bvl poslední společenskou událostí r. 1943, 1944. 1945 v sále Grandu. V uvedenych letech se stal ubytovnou německých uprchlíků, národních hostů. Po skončení války byl sál dán opět do provozu a mně bylo dopřáno zúčastnit se v něm svého nejkrásnějšího plesu "Maturitního plesu 1947".

Jaroslava Faiglová, roz. Hýková, Slaný

Když se má ve Slaném zavzpominat na Grand, nemůžeme opomenout pohled orchestru "Alfa". Tento orchestr; ktery vznikl na sále v Grandu v roce 1962, byl s Grandem ze všech orchestrů nejvíce spjat a muzikanti Alfy mají na toto místo mnoho vzpominek. Málokdo bude věiitže v rozmezí let 1968 - 199/ tento orchestr odehrál na sále 385 vystoupení a dalších 574 v okolí Slaného. Proto asi i Alfa bvla u toho, když pii ukončeni tanečních kurzů 20. prosince /969, asi půl hodiny po skončeni programu při baleni nástrojů a ::.aúplného klidu spadla asi 3 m dlouhá římsa ::.estropu a rozlámala židle, kde pied tím celý večer seděly garde (a také dívka, na kterou jsem cel)' večer pohližel se zalíbením). Muzikanti z Aljjl mají stále hukot, praskot a prach před očima. Je samozřejmostí, že druhý den 21. prosince 1969 byly čaje zrušeny, aby se sál mohl do roka opravit. Zrušení čajů byla velká škoda, neboť v té době IlO ně chodilo pravidelně 350 - 500 lidí. Nebyl to všakjeden rok, ale oprava se protáhla až do 2. února 1974.

A byla to opět .Alfa ř, která zahajovala Strojnickym plesem na střídání s dechovkou K. Milinovského z Prahy. Rozhodně zůstanou jen ve vzpomínkách pravidelné llávštělJI na plesech 700 - 900 lidí. A to se plesalo jak v pátek. tak i v sobotu a o MDZ cely měsíc, skoro každý den.

Rudolf Hyška

Chodila jsem kolem něj denně od první obecní až do maturit)' a ještě dalších pět let do zaměstnání. Rozsáhlá stavba při hlavní křižovatce si v mé mysli nijak moc nezadala ve vztahu k poloze a významu s obři budovou okresního úřadu, který stál v čele naší " Wilsonky". Přesto, jak se dá předpokládat, první dveie, kterymi jsem kdy vkročila do hotelového prostoru, vedly do Horákovic cukrárny. První pohled do jejich dvou výloh a vdechnutí vůně linoucí se až na chodník stačil, abych popadla maminčinu ruku a vtáhla ji dovniti: Uvítala nás štíhlá hnědovlasá paní s koketně piišpendlenou krajkovou zástěrkou a její poněkud objemnější manžel s vysokou cukráiskou čepicí na hlavě. Nakoupili jsme krabici z bohatého výběru kremroli, rakviček, kornoutků, trubiček. různě ry::.dobenych dortů, košičků jahodovych, oiiškovvch a čokoládových, punčových řezů, ale i bábovek, koláčů, jablkového závinu vysokého, plného oříšků, hrozinek, tenoučké listové těstíčko, kiupavé pod nánosem vanilkového cukru. Vyrobky zde před námi jasně ukazovaly, že vyšly z rukou opravdového mistra, ktery je celé dny láskyplně tvoiil v prostorech za krámem. Piitom většina z lákavých zákusků stála jednu korunu. A všude bylo čisťoučko. příjemně a po nákupu laskominek jsme byli vyprovázení s IÍsměvem jako prátelé. V Grandu se též nalézaly parní lázně a podzemní bazén, pokud vím, v našem městě jediné. Dověděla jsem se to od mé starší sestry, která tam dost často chodila se spolužačkami z Gymnázia. Vždy jsem si p,"edstavovala.jak stojí pospolu v horké jizbě až se z nich pot lije, a pak se nádherně osprchuji a hupnou do modrého bazénu a vyskaji a cákají. Sestra mě nikdy nechtěla vzit sebou, dostala jsem se tam až s pí Čermákovou, která byla naše sousedka a moje maminka byla svolná. Uživala jsem si ve společnosti pí Čermákové hodně legrace. Jako už téměř dospělá, přenesl se můj zájem v Grandu do tanečniho sálu v prvním poschodí. Prvně jsem phšla v krásných modrycb šatech s nesmírně komplikovaně ušitymi rukávy. Bylo to pied koncem války, kdy se máloco sehnalo. Moje róba byla jedna ze šesti, které se tenkrát šily ve známém salonu paní Podolské. S malými obměnami přetrvala několik tanečních věnečků a shora zmíněný ples. Točilajsem se podle taktu a citila se na vrcholu štěstí, byla bych tam mohla tančit do rána a myslím, že moji tanečnici také.

Pořadatelem bvlo slánské gymnázium a přesto, že jsem po kvartě prešla na obchodní akademii, měla jsem tam stále hodně známých a dostala několik pozvánek.

Do Grandu jsme ovšem zasepiišli na jiné plesy. Ocehovali jsme výzdobu sálu a celé prostředí, chutné večeře s při jemnou pečlivou obsluhou, hudbu tenkrát tišší a romantičtéjsi, sttidajici tempo, aby si na parketu všechny tancechtivé generace mohly piijit na své. Sotva si teď mohu představit moje dětství i dospívání be: Grandhotelu. Nepřemýšlela jsem o něm, byl prostě součásti mého života, jako lípy v naší ulici a poštovni Vliz s koníčkem, ktery kolem nás klusal dvakrát denně k nádraží a zpět. Je mi opravdu líto, že ta kdysi pyšná životem pulsující budova došla tak bídného zničení vinou, jak jsem se doslechla, špatného či žádného příslušného zákona a podvodnou manipulací. Jsem velice ráda, že chvíle, kdy se to stalo legálně možnvm, se Městský úřad v čele s panem starostou dr. Ivo Rubikem pustil do práce a všem zúčastněnym na znovuvybudováni přeji ::.e srdce, aby byvaly Grandhotel přivedli k předešlému vyznamu a novému rozkvětu jako Městské centrum Grand a děkuji zajejich obětavou práci a snahu ve prospěch nás všech.

Vlasta Scheybalová, rozená Provazniková,

Toronto, Kanada

Najaře roku L'[Za nás čekala velká událost- svatba. A takjsme stáli před rozhodnutím, kde tento náš velky den oslavíme, aby to bylo opravdu důstojné a také. aby se tam pohodlně vešli všichni svatebčané i s hudbou, která nám hrála do tance. Naše volba padla IlCI hotel Grand, který splňoval naše požadavky. To už byly zrekonstruovány vnitrni prostory hotelu a sál byl oddělen od velkého salonku zasouvacími dveimi.

Personál hotelu nám připravil opravdu pěknou svatební tabuli a také místo k tanci bylo dostatečně CI tak se všichni cítili velmi příjemně. Jeden z hudebniků nám říkal, že všichni, na jejichž svatbách hrál, spolu zůstali celý život a tak to bude i ti nás. Letos v dubnu to bude už 30 let a tak bychom rádi naše vyroči svatby oslavili také v obnoveném hotelu Grand. Tieba na 1. plese královského města Slaného, který se tam bude pořádat. Chtěla bych proto moc poděkovat našemu starostovi RNDr. Ivo Rubikovi a všem lidem, kteří se zasloužili o záchranu hotelu Grand i lidem, kteří se podílejí na jeho rekonstrukci.

Mám pocit, jako by se mi vracelo kus dětství a mládí. DĚKUJi!!!!!

Alena, občanka města Slaného

Tuto publikaci vydalo Královské město Slaný ve spolupráci s Konstruktivou Konsit a.s.

Praha při příležitosti slavnostního znovuotevření Městského centra Grand a 1.plesu královského města Slaného 12.3.2004 Tiráž: autoři textů: Libor Dobner na». Vladimír Phbvl Ivana Hušáková ~ PhDr. Václav Moucha technická spolupráce: Jaroslava Prošková Daniela VĎrĎsová reprofoto:

Pavel Vychodil výběr podkl. materiálů: Božena Franková Vlastivědné muzeum Slaný Ing. Jiří Popovič foto: Ing.Milan Grohmann Konstruktiva Konsit a.s. výtvarné zpracováni: Petr Kráva Ledvina redakce a produkce: Jaroslav Hložek vytiskla tiskárna: Sdružení MAC, spol. s r.o.

U Plynárny 85 10100 Praha 10 www.mac.cz vyšlo v nákladu 2000 ks

www.meuslany.cz

Velké poděkování za laskavou mecenášskou pomoc při zajišt'ováni prostředků na publikaci a ples patří následujícím firmám a jednotlivcům: Komerční banka, a.s.

AMOND, spol. s r.o. Kladno Tiskárna Kočka Václav Šrámek ELEKTRO Středo česká obchodní společnost Group, a.s.

Integrovaná střední škola Odborné Učiliště a Učiliště Slaný Květinářství Jaroslava Zárubová Dana Plavcová FLORA Petra Doušová -Květinové studio TO! TO!, sanitární systémy, s r.o.

UNiBON, spol. s r.o.

Grafobal s.r:o.

Servis jeřábů, a.s.

Radoslava Hrušková BALMAT Stavby a rekonstrukce K.N.Š., spol. s r.o.

VORLÍéEK-PLAST, S.r.o.

REGNO, S.r.o.

H & D Steel, spol. s r.o.

Petilk a.s. aSERV1S spol. s r.o.

HOUDA J[RAK, V.O.s.

AUTO - Evžen Myslivec s.r.o.

Královský pivovar Krušovice a.s. p. Moulis

EKOFRUKT Slaný, spol. s 1:0.

Vino Bohemia spol. s r.o.

Vinařství p. Rychtaiik Bohdan Bolzano, s.r.o.

Golem Slaný s.r:o.

SLAVOS, S.Ul. Žaket Uhelné sklady Horejši Karel Hladký Levné zboží Jana Prokešová F!LKOM, s.no.

STAVIMAT, spol. s r.o.

INPROSTAV - Slaný, s.r.o.

Pekařství Grunt PEKAŘSTVÍ VILÉM s.t:o.

RDK servis, s.r.o.

K/aes GmbH FISA, s.r.o.

Zdravotní pojišťovna METAL ALIANCE Besta Slaný spol. s r.o.

Hiippe s.r.o. paní Schejbalová-Provazniková kadeřnictví Eva Čapková Advokátní kancelář Mgr.Lenka Kolačkovská KONSTRUKTIVA KONSIT a.s.

Technické služby Slaný, spol. s r.o.

SOU strojírenské Slaný orchestr Beta Slaný Ing. Matoušek - ovocnář Blahotice Petr Ledvina - The COW ART Production

Graphic by: The COW ART Production 2004