Hudební tisky z rudolfínské doby

HUDEBNÍ TISKY Z RUDOLFÍNSKÉ DOBY Charles Luython: Liber I. missarum (1609) Nicolaus Zangius: Magnificat anima mea Dominum (1609) Památky Slaného a Slánska ( )

Památky Slaného a Slánska ﹙ ﹚

M ném muzeu ve Slaném byl v nedávné době (2019) naezi nezpracovanými historickými tisky ve Vlastivěd-

lezen konvolut (sborník) dvou tisků foliového formátu, které dokládají hudební kulturu města na počátku 17. století. Nalezneme v něm obsáhlý tisk mší varhaníka a dvorního skladatele císaře Rudolfa II. Charlese Luythona (1556/57–1620, Praha) a tisk Magnificat anima mea Dominum Nicolause Zangia (před 1570–1617, Olomouc), kapelníka knížete Karla z Lichtenštejna a služebníka u císařského dvora.

Obsah a původ konvolutu | Konvolut tvoří dva tisky stejného foliového formátu (49×36 cm), které jsou svázány do původní kožené vazby zdobené slepotiskem. Její součástí jsou i zbytky kovových spon. Vazba, která byla ve své době bezpochyby nákladná, byla pořízena z vepřovice a provedla ji dílna působící při pražském císařském dvoře. Charakteristická je tím, že kartuš přední desky má medailony sv. Matouše, Marka, Lukáše a Jana, které se v jiné pražské dílně té doby neužívaly. Vazba je zdobena i válečky, mezi kterými dominuje palmeta, rozvilina a biblické výjevy. Dalším ozdobným prvkem je oválná figurální středová plotna, do které mohlo být umísťováno supralibros, tedy ozdobné určení majitele. Majitel a uživatel je jednoznačně uveden, neboť dobová ruka připsala na přídeští prvého tisku a verso titulního listu ex libris: Liber Literatorum Chori Slanensi Sancti Gothardi (Kniha z majetku literátského bratrstva při kostele sv. Gotharda ve Slaném). Slánské literátské bratrstvo bylo cechovní organizací, která sdružovala přední měšťany, kteří společně zajišťovali hudbu v hlavním městském chrámu. Tisky jsou rozdílného rozsahu. Prvý, tedy sborník mší, tvoří 158 listů. Druhý, který obsahuje záznam pětihlasého magnificat, pouze 12 listů.

Tiskař | Oba hudební tisky konvolutu patří mezi formátově největší a typograficky nejzdařilejší předbělohorské tisky. Dosahují po všech stránkách úrovně nejlepších evropských tiskáren té doby (Benátky, Antverpy). Vznikly v roce 1609 v dílně pražského tiskaře Mikuláše Štrause ze Štrausenfeldu (Nikolaus Strauss), který pocházel z německého Elsterberku nedaleko Cvikova a do Prahy přišel již v druhé polovině 80. let 16. století. Štrausova dílna, z které dnes známe přibližně sto tisků, působila doložitelně až do roku 1622, kdy byl jeho dům v Kaprově ulici prodán. Z jeho dílny pocházejí tisky v češtině, němčině i latině. Hudební tisky slánského konvolutu jsou v produkci Mikuláše Štrause tematickou výjimkou, protože se jinak nototisku nevěnoval. Pro příležitost vydání obou

Hudební tisky z rudolfínské doby těchto honosných hudebních tisků se však vybavil velmi kvalitním tiskařským materiálem. Oba tisky jsou uvedeny titulními listy výjimečné kvality, další strany byly vytištěny za použití rozsáhlého souboru štočků pro všechny typy not, pauz, klíčů a posuvek. Vyzdobeny jsou i dvěma řadami iniciál, tedy písmen, které uvozovaly začátek textu. Velmi osobitou je řada původních iniciál s tematickými výjevy. Nalezneme mezi nimi znázornění císaře Rudolfa II., povozu taženého voly, který veze hudebníky, anděla hrající na malé varhany, souboru zpěváků stojících před rozevřenou knihou, výjevy ze života Ježíše Krista a řadu dalších. Titulní listy patří mezi nejkrásnější v knižní produkci Čech začátku 17. století. Vytvořeny byly technikou mědirytu. U prvého tisku je ozdoben řadou putti hrajících na hudební nástroje, postavami sv. Cecilie s varhanním

Nicolaus Zangius: Magnificat anima mea Dominum, titulní strana tisku

Iniciála K znázorňující dobový způsob provozování vokální hudby

positivem, krále Davida s harfou a Orfea s lyrou. Na titulním listu druhého tisku nalezneme sv. Ivana, Pannu Marii a sv. Václava společně s figurálním znázorněním tří základních křesťanských ctností: Fides / Víra – Spes / Naděje – Charitas / Láska, ke kterým je ještě přiřazena Iusticia / Spravedlnost. Ve spodním pásu tohoto titulního listu je pak umístěna oslava habsburského rodu vyjádřena kombinací slov Gloria / Sláva a Victoria / Vítězství, habsburského znaku a figurálních znázornění vojenských a panovnických úspěchů. Oba tisky jsou zároveň posledními tisky vokálního vícehlasu v Čechách.

Charles Luython: Liber I. missarum | Prvý tisk je souborem devíti zhudebnění textu mešního ordinaria, které bylo provozováno v rámci liturgie. Celý titul tisku zní: LIBER I. | MISSARVM | CAROLI LVYTHON | SACRAE CAESA: MAIEST: | ORGANISTAE ET COM- | PONISTAE. | CVM GRATIA ET PRIVILEGIO SAC: CAESA: MAIEST: | PRAGAE, | IMPRIMEBATVR | APVD NICOLAVM | STRAVS. | ANNO DOMINI, | M. DC. XI. (Prvá kniha mší Karla Luythona, císařského varhaníka a skladatele, vydaná k oslavě a s požehnáním císařského majestátu v Praze v tiskárně Mikuláše Štrause léta Páně 1609). Mše se liší svým hlasovým obsazením a názvy. Prvá mše (Missa septem vocum super basim: Caesar vive) je určena pro sedm hlasů a je zároveň oslavou císaře Rudolfa II., protože v jednom z hlasů mše se neustále zpívá: Caesar Vive / Ať žije císař! V tisku dále nalezneme tři mše pro šest hlasů, dvě mše pětihlasé, dvě čtyřhlasé a jednu tříhlasou. Některé mše jsou komponované dobově aktuální technikou tzv. parodie, tedy zpracováváním hudebního materiálu zvolené skladby (Missa super Tirsi morir volea, Missa Filiae Jerusalem, Missa Amoro-

Památky Slaného a Slánska ﹙ ﹚ si pensieri ad.), řada však využívá nápady z několika předloh či jsou založeny na původní invenci skladatele (Missa quodlibetica).

Skladatel Charles Luython patřil mezi přední hudebníky rudolfínského dvora. Z jeho tvorby se vedle těchto mší dochovala i sbírka motet, madrigalů, několik světských písní a osobité skladby pro klávesové nástroje.

Nicolaus Zangius: Magnificat | Druhým tiskem je krátké pětihlasé zhudebnění textu chvalozpěvu Magnificat anima mea Dominum: MAGNIFICAT ANIMA | MEA DOMINUM. | SECUNDI TONI A SEX VOCIBUS. | AUTORE NICOLAO ZANGIO | SACRAE CAESARAE MAIESTATIS AVL: FA: |PRAGVE EXCUDEBAT | NICOLAVS STRAVSS. | ANNO CHRISTI | M. DC. IX. (Velebí duše má Pána, v druhém tónu pro šest hlasů. Autora Nicolaa Zangia, služebníka císařského majestátu, vytištěno v Praze u Mikuláše Štrause roku 1609). Jeho autorem je vynikající hudebník z přelomu 16. a 17. století Nicolaus Zangius, který během svého života prošel řadou evropských měst. Působil jako městský kapelník v Gdaňsku, pobýval v rudolfínské Praze, byl ve službách Karla z Lichtenštejna a závěr života strávil jako kapelník braniborského dvora v Berlíně.

Význam konvolutu | Konvolut rudolfínských tisků patří mezi pozoruhodné doklady hudebního života ve Slaném v předbělo-

Ukázka notace: Missa septem vocum super Basim: Caesar vive Přední desky konvolutu zdobené slepotiskem se zbytkem kovových spon

Hudební tisky z rudolfínské doby horském období. Dokládá vysokou úroveň slánského literátského bratrstva, které bylo schopno tuto hudbu provozovat. Zároveň i potvrzuje, že město na počátku 17. století prosperovalo, neboť náklady na pořízení tisků byly bezpochyby vysoké. Konvolut také potvrzuje, že slánští měšťané měli přímé kontakty na rudolfínský dvůr a snažili se jeho kulturou inspirovat.

Ex Libris: Kniha z majetku literátského bratrstva při kostele sv. Gotharda ve Slaném Znovuobjevenou knihu hudebních tisků oceníme na několika úrovních. Vedle hodnot uměleckých, hudebních či literárních je slánský exemplář Liber I. missarum a Magnificat anima mea Dominum vzácným historickým dokladem o postavení a charakteru královského města Slaného v době před jeho radikální proměnou v 1. polovině 17. století, kdy stejně jako celé království neslo důsledky prohry Českého stavovského povstání a pohrom třicetileté války.

Autor Magnificat Nicolaus Zangius působil ve službách místodržícího Karla z Lichtenštejna (†1627), který se stal správcem Slaného po jeho kapitulaci po bitvě na Bílé hoře (8. 11. 1620). Kníže z Lichtenštejna záhy začal s odčerpáváním městských financí pro potřeby vojska a ve městě nechal nakvartýrovat císařskou jízdu a pěchotu. Před předáním Slaného do martinické správy místodržící r. 1622 stihl změnit složení správních orgánů města ve prospěch katolíků a odstranit z kostela sv. Gotharda všechny bohoslužebné předměty, které by mohly připomínat původní náboženskou orientaci měšťanů.

Pobělohorský vývoj je v ostrém kontrastu v rudolfínskou dobou, kdy na císařském dvoře působil Charles Luyton a Slaný dosáhl vysoké hospodářské a kulturní vyspělosti. Právě v době rozkvětu měšťané zakoupili tento konvolut pro kostel sv. Gotharda.

Mezníkem mezi obdobími růstu a zmaru je „bělohorský“ rok 1620, jehož 400. výročí si letos připomínáme. Ve stejném roce zemřel sám Charles Luyton.

Památky Slaného a Slánska ﹙ ﹚ • Hudební tisky z rudolfínské doby vydal odbor kultury MěÚ Slaný, Velvarská 136, 274 01 Slaný tex Petr Daněk a Jan Čečrdle • grafická úprava Ivo Horňák snímky archiv Vlastivědného muzea ve Slaném tisk KOČKA Slaný AD 2020 • www.pamatkyslany.cz