Stupně volnosti by Jakub Kopec

Vysoká škola výtvarných umění v Bra slavě Katedra architektonické tvorby

STUPNĚ VOLNOSTI: NEZÁVISLÉ PROMĚNNÉ VE VZTAZÍCH ARCHITEKTURY, POHYBŮ A DĚNÍ

Písemná část dizertační práce

Studijní program: Architektonická tvorba Studijní obor: 2.2.7 - Architektonická tvorba Školitel: prof. Ing. Mgr. Akad. arch. Petr Hájek Školitel konzultant: Jan Tabor

Bra slava 2021 Ing. arch. Jakub Kopec

Poděkování: Děkuji VŠVU za stupně volnos , které mi ke zpracování této práce poskytla.

Abstrakt: Písemná část dizertační práce dává do kontextu neplánované osídlení s globálními fenomény urbanizace a migrace. Věnuje se různým podnětům a argumentům obhajujícím přije; jinakos a potřebu neustálé transgrese ustanovených pravidel a norem. Nahlíží neplánované osídlení jako otevřené komplexní adap vní systémy, odkrývá jejich vznikavost a nekompa bilitu s modernis cky pojatou racionalizací. Podrobně zkoumá principy, pravidla a proměnné jejich rozmanitých projevů na případové studii romských osad na Slovensku. Poznatky z výzkumu vytváří teore cký rámec pro autorovo pedagogické působení a koopera vní sebepodrývající architektonickou tvorbu, jejíž výstupy představují prak ckou část dizertační práce. Jedná se především o krajinářsko-architektonický projekt Památníku Holokaustu Romů a Sintů v Letech u Písku, v rámci něhož byly mnohé z popsaných principů neplánovaných systémů romských osad aplikovány, a také o výběr z dalších projektů zpracovaných v průběhu doktorandského studia.

Klíčová slova: architektura, urbanismus, migrace, neplánované osídlení, romské osady, sociální logika, kolek vní plánování, komplexní systémy, vznikavost

Abstract: The wriBen part of the disserta on thesis contextualises the non-planned seBlements with the global phenomena of urbaniza on and migra on. It focuses on the various incen ves and arguments advoca ng for the acceptance of otherness and the need for a constant transgression of established rules and norms. It looks at the non-planned seBlements as open complex adap ve systems and it reveals their emergence and incompa bility with the modernist ra onaliza on. Speciﬁcally, it explores in detail the principles, rules and variables of their diverse manifesta ons on the case study of the Roma seBlements in Slovakia. The ﬁndings from the research create the theore cal framework for the author's pedagogical work and coopera ve self-undermining architectural prac ce. Its outputs represent the prac cal part of the disserta on thesis, mainly the landscape and architectural project for the Roma and Sin Holocaust Memorial in Lety u Písku, within which many of the described principles of the non-planned systems of Roma seBlements were applied, as well as a selec on of other projects worked out during the doctoral studies.

Keywords: architecture, urbanism, migra on, informal seBlements, Roma seBlements, social logic, collec ve planning, complex systems, emergence

OBSAH:

ÚVOD

STUPNĚ VOLNOSTI

NEPLÁNOVANÉ SYSTÉMY ROMSKÝCH OSAD Exodus a vznikající osídlení Struktura jako souhrn individuálních chování Vztahy k vnějšímu prostředí Evoluce a adaptace na měnící se podmínky

ZÁVĚR

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Obr. 1: Plavecký Štvrtok, zdroj: GKÚ, NLC

ÚVOD

V sknout dění charakter by , toť nejvyšší důkaz moci. (Friedrich Nietzsche, in: MAFFESOLI, Michel: O nomádství. Praha: Prostor, 2002)

Tato práce se pokouší spojit zdánlivě nespojitelné – problema ku romských osad s problema kou navrhování a plánování současných měst. Za;mco osady představují ukázkové příklady neplánovaných sídelních struktur vymykajících se doktrínám novověkého racionalismu a modernismu 20. stole;, města jsou chápána právě jako výdobytky jejich pravidel a regulací. Navzdory této iniciační diskrepanci je přitom oběma společný původ i počáteční vývoj, který se rozvětvil až s ohledem na rostoucí velikost sídel a nahrazování původně sociální logiky jejich uspořádání, podmíněné přímými příbuzenskými, společenskými a kulturními vztahy, abstraktními principy různých ideálních společenských modelů, delegovaných centralizovanou mocí státních zřízení, jejichž prodlouženou specializovanou rukou se stali i urbanisté a architek . Záměrem této práce je nahlédnout zapomenutá pravidla uspořádání sídelních struktur, které byly dlouho považovány za projevy neuspořádanos . Ve skutečnos však díky své schopnos vytvářet rozmanitost mohou představovat zajímavé precedenty i pro soudobá města, jejichž rigidní pravidla navrhování a plánování se postupem času ukázala nedostatečnými.

Sociální logiku této prapůvodní sídelní tkáně, jíž nalezneme ve všech předmoderních, rurálních a nemoderních osídleních, se snažilo rozplést a interpretovat mnoho architektů a výzkumníků, čemuž se podrobně věnuji v první čás této práce. Iniciační roli v tomto ohledu zřejmě sehrál Bernard Rudofsky, který skrze neformální osídlení poskytl nový pohled na architekturu. Neplánované struktury významně inspirovaly také mnohé avantgardní architekty, metabolisty či strukturalisty. V některých pracích ustupují sociální vztahy do pozadí na úkor hledání univerzálně aplikovatelných principů tvarové a prostorové logiky jako v případě Frei OBa a Edy Schaur, zkoumajících jejich efek vitu a procesy op malizace, či Billa Hilliera a Julienne Hanson, popisujících jejich topologické charakteris ky pro potřeby svých syntak ckých generátorů. Jiní naopak usilovali

Obr. 2: Růst osady v Plaveckém Štvrtku, pozn. osada zde vznikla dříve než přilehlá čtvrť rodinných domů, autor: Michaela Krpalová, archiv Ateliéru urbánních strategií, ZS 2018/19

o další rozvíjení těchto sociálních a komunitních vazeb v překotně se rozvíjejících nebo marginalizovaných osídleních prostřednictvím par cipačních postupů, tak ckého urbanismu a urbánní akupunktury, potenciálně vedoucích k velkému efektu malých změn. Kromě iniciačních prací Johna Turnera, Williama Mangina, N. Johna Habrakena nebo Nabeela Hamdiho bych zmínil současné ak vity ateliéru Urban-Think Tank. Východiska této práce se pohybují na pomezí výše uvedených přístupů se záměrem prozkoumat pravidla, na jejichž principech osady vznikají a rozvíjí svou speciﬁckou rozmanitost, a poukázat na důvody opakovaných selhání pokusů o jejich top-down transformaci. Klíč k vytyčenému cíli poskytuje interdisciplinární perspek va systémové teorie obohacená o poznatky soudobých společenských a přírodních věd. Právě skrze tento diskurz se to ž už od 60. let minulého stole; objevují snahy o racionálního uchopení toho, co bylo dříve považováno za projevy iracionality a chaosu. Ne náhodou jsou právě pojmy kontroly a řádu inherentní také architektonické logice. Jejich rigidní aplikace v urbanis ckém měřítku přitom dodnes způsobuje více škod než užitku. Tato práce po vzoru systémové teorie, s vědomím tenkého ledu apropriace pojmů z jiných oborů, usiluje o překonání uzavřenos podobně rigidních modelů ve prospěch porozumění sídelním strukturám jako otevřeným komplexním adap vním systémům. Právě jejich vhodné uchopení to ž umožňuje naplno využít soudobou úroveň poznání i technologické možnos směřující k čím dál větší komplexitě.

Mo vací ke zpracování zvoleného tématu je několik. Kromě dlouhodobého zájmu autora, který třecí plochy mezi plánovaným a neplánovaným tema zuje ve své tvorbě i pedagogickém působení, je to především absence ucelenějšího zpracování daného tématu na poli soudobé urbanis cké teorie i praxe ve středoevropském kontextu. Přitom právě tento region pomyslného střetu východu se západem i severu s jihem v sobě zvláštně snoubí všechny pro chůdné aspekty dnešního světa. Setkává se zde precizní s nedbalým, vysoké s nízkým, vyspělé s rozvojovým či právě plánované s neplánovaným. Zároveň to druhé je zde téměř vždy prezentováno s určitým omluvným povzdechem, jako by ztělesňovalo něco, co nám brání v dosažení vyšší úrovně toho prvého. Romské osady jsou toho výmluvným důkazem. Pokud se dostávají do popředí

zájmu, bývá to především kvůli špatné dostupnos životních standardů jejich obyvatel (kvalita bydlení, hygienická a energe cká infrastruktura, vzdělání či služby), snahám o zlepšení jejich situace (prostřednictvím angažovaných neziskových organizací, nadšenců a v poslední době konečně i díky prvním náznakům sociálně inkluzivní poli ky) či přetrvávajícím nenávistným projevům extremis ckých skupin a jiných nešťastných jedinců. O tom, že by mohly oboha t majoritní uvažování a rozšířit naše poznání a zavedené postupy urbanis cké praxe, však ve zdejším kontextu příliš zmínek nenajdeme. Přitom jejich nezávislost na výdobytcích soudobého světa (legisla vě, infrastruktuře, automobilech apod.), malá velikost a rozmanité kontexty a podoby vytváří zajímavý předpoklad pro podobně orientovaný výzkum. Umožňují to ž popsat to, co je v měřítku města čitelné pouze ob;žně, aniž by došlo k přílišnému zjednodušování a zobecňování. Jak ostatně zmiňovala již Jane Jacobs: „Menší města a předměs; jsou naprosto jiné organismy než obrovská velkoměsta. Máme i tak dost po;ží, protože se snažíme pochopit velká města pomocí poznatků z malých měst. Pokoušet se porozumět malým městům pomocí velkoměst by jen zvýšilo zmatek.“1

Práce je strukturována na dvě čás . První nahlíží neplánované osídlení v kontextu globálních fenoménů urbanizace a migrace, aby se věnovala různým podnětům a argumentům obhajujícím přije; jinakos

a potřebu neustálé transgrese ustanovených

pravidel a norem. Druhá část potom podrobně nahlíží romské osady jako komplexní adap vní systémy. Odkrývá jejich vznikavost a nekompa bilitu s modernis cky pojatou racionalizací, nahlíží vnitřní pravidla jejich organizace, jejich adaptabilitu i možnos ustanovování v prostoru a čase. S ohledem na jejich povahu je kladen důraz ne na ovládnu; daného systému a jeho kontrolu, ale spíše na stupně volnos , které takto deﬁnované nezávislé proměnné nabízí. Práce je doplněna bohatou obrazovou přílohou, která částečně koresponduje s textem, částečně vytváří svébytnou obrazovou publikaci.

1 JACOBS, Jane: Smrt a život amerických velkoměst. Dolní Kounice: MOX NOX, 2013, s. 31-32.

Obr. 3: Ubytování migrantů na letišti Tempelhof v Berlíně, foto: Markus Schreiber/AP Photo, 2015 Obr. 4: Záběr z filmu Playtime, režie: Jacques Tati, 1967, zdroj: timeout.com

STUPNĚ VOLNOSTI

V české čtvr jsem se ocitl náhodou, bez přípravy. Není to ani čtvrť, jen několik ulic mezi 71. a 74. východní, kolem První avenue, kde je New York nejméně vzhledný. Někam jsem šel a mechanicky jsem vnímal okolí, sestavené z nápisů, návěs

a reklam. Stejně

mechanicky jako stromy a keře v lese. Najednou mě polekal nápis: Vepřová, knedlíky, zelí. V lese zazněl varovný skřek […] Připadal jsem si jako vetřelec. V zaprášeném výkladu s dávno nemytým sklem se povaloval nápis: České knihy. Nad malými obchody jsem četl česká jména. Na oknech hospody stálo: Pivo. Obědy. Párky. Před domem se dva staříci o něčem dohadovali česky. Nakoukl jsem do výčepu. U baru sedělo několik mužů, pili pivo a podezíravě se na mne ohlédli. Šel jsem dál. (Jiří Mucha: Černý a bílý New York. Praha: Mladá fronta, 1965, s. 68-69)

Vypravili jsme se jednou do okresu Favoriten. Jednou z mého mála vědomos o Vídni bylo, že jsou sídlem krajanů. Dojeli jsme tam, chodili po ulicích, četli ﬁrmy a nápisy – nic, nic. Bylo poledne, usnesli jsme se zajít na oběd, snad najdeme někde někoho v tu dobu. Zeptal jsem se strážníka, kde je zde český hos nec. […] Hospoda nečistá, špinavý ubrus na stole, sklepník bez kabátu. U vedlejšího stolu jedí dva muži, jsou již s obědem hotovi a jeden konstatuje: ‚Ty knedlíky nestály dnes za nic.‘ První věta v mateřš ně, již slyším ve Vídni. Hos nská mi potom povídá, – také češ nou, ale hodně už vídeňsky prosypanou – že Češi sem chodí hojně, několik úředníků z blízkých továren. ‚Krovotky‘, které dojíždějí z Moravy k trhům, několik spolků mívá tu pravidelné schůze, ‚Favoriten jsou lauter Čechy‘. – Do Favoriten jsme víckrát nezajeli – touha po krajanech mě přešla. (Josef Svatopluk Machar: Třicet roků. Praha: Gustav Dubský, 1919, s. 38-39)

staronové nejistoty – přelidnění a život bok po boku – městská přitažlivost a její odvrácená strana – proč rozvíjet městskou rozmanitost – mizející heterogenita města – odchylky, úniky a heterotopie – přizpůsobivost nepřizpůsobivého – paralelní historie a potřeba demokra zace procesu navrhování a plánování – komplexita a velký efekt malých změn – dynamická zakořeněnost a možnos transgrese

Obr. 5: Giuseppe Pinot-Gallizio a Romové v Albě, 1956, zdroj: katalog k výstavě Constant: New Babylon, Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía, 2015, s. 78

Je fascinující v jakých nových reinkarnacích se vracejí historicky známé situace. Opět migrují lidé ze zemí soužených autoritářstvím a nesvobodou do zemí pluralitně demokra ckých včetně států středoevropského prostoru, velkorysos přije;, jemuž se dříve dostalo také nám samotným, jsme se však stále nenaučili. Znovu v dese

sícových

davech demonstrujeme na náměs;ch pro zkorumpovanos a papalášství zástupců moci, kteří pod rouškou populismu hájí zájmy několika málo již ne státních, ale sobě spřízněných velkých soukromých ﬁrem, rozevírajících ještě více nůžky sociálních nerovnos;. Zase musí přijít celosvětový kolaps, tentokrát v neviditelné podobě globálně se šířícího viru, abychom si za cenu milionů lidských životů uvědomili, jak nesamozřejmé je naše by; a jaké následky může mít přehnaná důvěra v mediálně zdatné oportunisty, sledující spíše než veřejný zájem preference vlastní oblíbenos ... Aktuální dění znovu a znovu prověřuje smysluplnost našich posledních jistot, které ještě nepozbyly platnos v době hegemonie informačních technologií, globalizace a měnícího se klimatu. Přitom přítomnost podobných obav o vlastní existenci a snahy o její zachování jsou možná ;m jediným, co naši společnost udržuje ak vní a životaschopnou, uvědomující si svou křehkost a pomíjivost. Historie lidského osídlení představuje právě takový exkurz odolávání, transgrese a přizpůsobování se různým lokálním i globálním silám a pohybům včetně těch přicházejících zevnitř. Není příběhem jednoty, ale rozmanitos . Tak jak je různorodá planeta jíž spoluobýváme, jak jsou odlišné podmínky v jejích klimackých pásmech i rozdílné komunity a kultury, které naši společnost spoluvytváří.

Byť se pravděpodobně nenaplní katastroﬁcké scénáře přelidnění, následky populačního růstu pociťujeme již nyní. Jak s určitou nadsázkou zmiňuje Zygmunt Bauman ve své poslední knize věnované migrační krizi: „Na planetě už nejsou žádná prázdná místa, která bychom mohli kolonizovat; a co hůř, neexistují už ani žádné země, k nimž bychom mohli přistupovat jako kolonizátoři pyšnící se silou dostatečně velkou na to, abychom je otevřeli nově příchozím ;m, že je vyčis;me od domorodé populace. […] volba mezi přeži;m a vyhynu;m závisí na naší schopnos „žít bok po boku“, v míru a projevovat solidaritu a spolupracovat s cizinci, kteří mohou, ale také nemusejí mít stejné názory

Obr. 6: Tři “Nébuloses mécaniques” / fotomontáž Victor E. Nieuwenhuys, nedatováno, zdroj: WIGLEY, Mark: Constant´s New Babylon: The Hyper-Architecture of Desire. Rotterdam: Witte de With, center for contemporary art / 010 Publishers, 1998, s. 46 Obr. 7: Constant, návrh romského tábora, 1956–1958, foto: Victor Nieuwenhuys, zdroj: callthewitness.org

a preference jako my“.1 Ne náhodou se podobné výzvy k sociální inkluzi a integraci, tedy ke vzájemnému porozumění a obohacení, ne k vynucenému přizpůsobení, stávají terčem nenávistných projevů nejen extremistů, ale i populistů, zaměňujících účelově příčiny s následky. Místo ochrany těch, kteří jsou na útěku, dochází k jejich ztotožňování s těmi, před nimiž u;kají. Právě strach z blízkos neznámého či cizího a jeho demagogické interpretace typu „Všichni teroris jsou migran “2 či „Rouškaři jsou vítači migrantů“3 jsou živnou půdou všech autokra ckých vlád, jež se v posledních letech dostávají k moci i v zemích, které byly dlouhodobě chápány jako příkladně demokracké. Cílená poli ka strachu podněcuje masovou potřebu silných vůdců. Zdání jejich síly přitom nesmí být narušeno žádným projevem slabos , kterou znovu připomíná probíhající pandemie viru, jíž tak často zlehčují. Možná, že za ni budeme z tohoto pohledu časem vděční. Op mis cky to však rozhodně nevypadá s rostoucí sociální stra ﬁkací, s regulacemi vlivů globálních korporací a pladorem, s klima ckou krizí a planetární perspek vou vůbec…

Napě; ze života „bok po boku“ pociťujeme nejintenzivněji ve městech. Nejde o nic nového, schopnost přije; přistěhovalců je indikátorem ekonomické prosperity měst a rostoucí sféry jejich vlivu již od jejich vzniku. Dle sta s k OSN v roce 2007 překročil počet městských obyvatel polovinu světové populace. V současnos dosahuje již přibližně 55% ze 7,8 miliardy obyvatel světa. Neznamená to však, že by všichni žili v uspokojivých podmínkách měst, která jsou „čistá a bezpečná, mají účinné veřejné služby, jsou podporovány dynamickou ekonomikou, poskytují kulturní s mulaci a usilují o překlenu; společenských rozdílů mezi rasami, třídami a etniky“4. Více než miliarda lidí

1 BAUMAN, Zygmunt: Cizinci před branami. Olomouc: Broken Books, 2017, s. 56. 2 All the terrorists are migrants: Interview with Viktor Orbán. Dostupné online: https://www.politico.eu/ article/viktor-orban-interview-terrorists-migrants-eu-russia-putin-borders-schengen, vyhledáno 16. 1. 2021. 3 Rouškaři jsou vítači migrantů, za nenošení se neomluvím, říká Klaus. Dostupné online: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/koronavirus-v-cesku-vaclav-klaus-rousky-svobodanarizeni.A201114_091057_domaci_chtl, vyhledáno 16. 1. 2021. 4 SENNETT, Richard: The Open City, in: BURDETT, Ricky, SUDJIC, Deyan (ed.): The Endless City. New York: Phaidon Press, 2007, s. 290.

Obr. 8, 9: Jean-Louis Chanéac, Cellules Parasites, Geneva, Switzerland, 1968, zdroj: hiddenarchitecture.ne

žije v urbánní chudobě5, více než 200 milionů je vysídlených v utečeneckých táborech6, nemluvě o nezodpovězené otázce podobně kvalita vního rozlišení bydlení zbývajících více než tří miliard obyvatel žijících rurálně, mimo městské osídlení (právě to tema zuje hlavní část této práce). Slum, shanty town, cardboard city, favela, callampa, barriada, barrio, rancho, villa miseria, bidonville, gecekondu, mahala, kolonie, osada… mnoho různých lokálních názvů pojmenovává totéž – spontánní, provizorní, neformální, neplánované osídlení vysoké koncentrace vznikající stranou zájmu, na okraji, v periferních zónách, za dříve fyzickými a dnes legisla vními hranicemi vnitřního města či intravilánu. Ačkoliv se v současnos v největší míře týkají především populačně explodujícího globálního jihu a jeho postkoloniálních zemí, tento fenomén prochází dějinami osídlování i dnešní stárnoucí a na první pohled již dávno ustanovené Evropy. Projevuje se v podobě imigrantských, dělnických a chudinských čtvr; či nouzových kolonií, romských osad, uprchlických táborů, bezdomoveckých tábořišť a úkrytů, squatů a jiných protestních okupací. Jejich společným jmenovatelem je pohyb obyvatel do měst (či větších obcí) za lepšími životními a pracovními příležitostmi, odvrácenou stranou potom exkluze a gheBoizace na základě sociální situace, rasového, genderového, etnického, náboženského, národnostního či společenského původu i zdravotního a psychického stavu, nejčastěji však jde o jejich kombinaci ve formě vícenásobného vyčlenění. Kromě určité závislos na sídle, k němuž je neformální osídlení přidruženo (práce, služby, vybavenost), či státu (sociální dávky), zároveň vytváří jistou míru nezávislos , která roste s velikos; takového urbánního celku a objemem jeho neformální ekonomiky. Tato autonomie, či v terminologii biologů Maturany a Varely autopoiéze7, spočívá ve schopnos kolek vního plánování, sebeplánování a samoorganizace. Přítomnost a podoba těchto sídelních struktur z tohoto pohledu nevypovídá jen o (ne)naplnění osobních ambic při-

5 Dle statistik OSN z roku 2018. 6 Viz AGIER, Michel: Managing the Undesirables: Refugee Camps and Humanitarian Government. Cambridge-Malden: Polity Press, 2011. 7 Viz MATURANA, Humberto R., VARELA, Francisco J.: Autopoiesis and Cognition: The Realization of the Living. Dodrecht: D. Reidel Publishing Company, 1980. Ačkoliv Francisco J. Varela později odmítl autopoiesis v kontextu sociálních systémů, koncept autopoiéze se stal základem teorie systémů sociologa Niklase Luhmanna. Viz LUHMANN, Niklas: Sociální systémy: Nárys obecné teorie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006.

Obr. 10, 11: Romský tábor, Zone non aedificandi (mezi Porte de Saint-Ouen a Porte de Clignancourt), Paříž, foto: Paul Almasy, 1957/58

stěhovalců, ale od zániku sídliště PruiB-Igoe nahlodává samotnou podstatu plánování soudobého města.8

Otázkou není, jak tyto s mulující i rozvratné síly ve městě nadále kro t, ale jak by se současné město mohlo z jejich působení znovu naučit rozvíjet svou vlastní rozmanitost.9 Z mnoha podnětů volání po opětovném přije; jinakos v městském (sídelním) kontextu dále zmíním alespoň některé.

Neplánované osídlení odkrývá zapomenutou sociální logiku prostorového uspořádání historického města, jemuž je svou rostlou urbánní strukturou tak blízké. Toho města, jehož vzduch osvobozoval10 masy venkovanů od půdy a vazalství. Ale také města, které se od konce vrcholného středověku a počátku raného novověku, právě s ohledem na vzrůstající příliv obyvatel, začíná vzdalovat charakteru pospolitos , komunity či obce ve prospěch rodící se mocenské struktury širších administra vních celků a národního státu, aby se stalo podřízenou součás; Foucaultova abstraktního stroje moderní disciplinární společnos

. Jak zmiňuje Miroslav Marcelli: „Mesto zodpovedajúce predstavám

modernej racionality prestává byť komplexným a otvoreným systémom. Keď sme z predstavy mesta vylúčili všetko živelné a nepredvídateľné, keď sme ju zbavili všetkého, čo svojou neovládateľnou povahou spôsobilo zánik mestskej obce, ostala nám scenéria, kde znaky idylickej dôvernos a prostoty nemôžu zakryť prázdnotu a strnulosť.“12 Výsledky tohoto procesu vidíme na dnešních turis ckých skanzenech historických center i na generičnos jejich nekonečných předměs;. Exkluzivní „auten cita“ centra vytěsňuje trvalé rezidenty i běžně dostupné služby, které postupně nahrazují předražené pronájmy, hotely, Airbnb či luxusní konfekční, restaurační nebo zábavní

8 Viz kapitola Exodus a vznikající osídlení 9 K problematice rozmanitosti a její aktualizace viz také KOPEC, Jakub: Polytypy a multitypy, in: RUSINOVÁ, Zora, KRÁLOVIČ, Ján (ed.): Serialita a repetícia ako tvorivé princípy integrovaného umeleckého diela: Zborník z Medzinárodného interdisciplinárného sympózia. Bratislava: Vysoká škola výtvarných umení, 2017, str. 90-99. 10 Ze středověkého rčení Stadtluft macht frei nach Jahr und Tag, městský vzduch osvobozuje do roka a do dne od příchodu nového občana. 11 Viz Panoptismus, in: FOUCAULT, Michel: Dohlížet a trestat. Praha: Dauphin, 2000, s. 275-315. 12 MARCELLI, Miroslav: Filozofi v meste. Bratislava: Kalligram, 2009, s. 67.

Obr. 12, 13: Zone non aedificandi, oblast Saint-Ouen, před demolicí a po ní, 1942/43, foto: Ville de Paris, BhdV, Roger Viollet Obr. 14: Bidonville na bývalé okružní železniční trati Petite Ceinture při bulváru Ney, foto: Alain Jocard/ AFP, 2017

podniky. V těchto vyprázdněných kulisách účinkující pouliční hudebníci, herci či prodejci už jen kýčovitě připomínají, jak sociálně nehomogenním a otevřeným jinakos toto město bylo. Se svými kulturními a náboženskými enklávami a přítomnos; různých neasimilovaných skupin obyvatel – cizinců, poutníků, tuláků, žebráků, povalečů, bláznů, here ků, komediantů, kejklířů, potulných zpěváků, mas čkářů, pros tutek, pederastů a dalších individuí, charakteris ckých svou vysokou mobilitou a nepřizpůsobivos;. Jakoby nepravidelná struktura starého města byla fyzickým přepisem všech jejich odchylek do záhybů, zákou; a nik městských prostor - ulic, náměs;, nábřeží, loubí, průchodů, průjezdů, dvorů… Bohatost situací na malé ploše dlouhodobě vznikajícího „rostlého“ města nahradila rovnostářsky repe

vní rozprostraněnost jeho nekonečných suburbií.

„Je-li kompaktnost historického města dána někdejší přítomnos; jeho fyzických hradeb, je rozvolněnost modernis ckého města výsledkem jeho územního plánování. Zajímavé je, že hradby města byly zbourány, protože omezovaly jeho růst, zásady plánování byly stanoveny proto, aby tento růst omezovaly. Vedla-li uzavřenost na omezené ploše k pestros , legisla vní uzavřenost v rostoucím městě vede pouze k uniformní selekci jediného možného řešení na velkém území. Způsob plánování města, který není schopen vstřebat nové požadavky, se dá charakterizovat jako restrikvní. Zakonzervování tradičního, v podobě městských památkových rezervací a zón a jejich ochranných pásem, a stále setrvačně používané principy překonaného modernis ckého plánování vedou k jedinému možnému obrazu města rozvolňujícího se do krajiny v přímé úměře se snižujícími se koeﬁcienty zastavěnos . Důsledkem podmíněným stejně klesající křivkou cen pozemků směrem od městského centra je fakt, že největší stavební činnost se odehrává na okraji, živelně a bez dohledu uvnitř města příliš doslovné, zde však benevolentní legisla vy. Stejně jako kolem hrazeného města existovalo předměs;, za čárou zastavitelnos (nebo spíše kolem ní) dnešního města se nachází urban sprawl. Předměs; bylo místem, které se do města již nevešlo, urban sprawl se stává realizací toho, co vnitřní město kvůli zmíněným restrikcím neumožňuje,

Obr. 15: Arturo Soria y Mata, Ciudad Lineal, 1895/1910, zdroj: Wikipedie Obr. 16: Cañada Real, foto: Vallecas VA

ačkoli místa je v něm dost. Ohnisky nechtěného města se stávají obchodní, kancelářská a zábavní centra, dopravní uzly nebo le ště, vzniká generické13 okrajové14 město.“15

Důsledky toho, co moderní město přestalo umět vstřebat nebo nedokáže ve své přílišné racionalitě a redukcionismu vytvořit, se projevují také v potřebě různých deviací a úniků z něj. Od těch předem naprogramovaných, ve formě cest do města starého, útěků na zahrady, chalupy, do lesa, do hor, k moři, pod stan, do hotelů a apartmánů, za historickými památkami a exo kou, přes různé podoby každodenních osobních i virtuálních prokras nací, v kavárnách, kinech, divadlech, na výstavách, párty, online..., až po nevšední dobrodružství a obsese, které tak výs žně zachycují filmy Ulricha Seidla16. Čím více se stupňují nároky na profesní specializaci a maximalizaci výkonnos , ;m iracionálnější a neužitečnější touhy a slas se vyplavují na povrch. Své o tom věděl již Walter Benjamin popisující městské flanérství17, potloukání se ve zmenšenině světa pařížských pasáží, nebo situacionisté, kteří prostřednictvím psychogeografie vybízeli k prožívání městských odchylek jako umění svého druhu18, nebo Annemarie a Lucius Burckhardtovi, jež postupně definovali strologii či promenádologii, experimentální vědu založenou na percepci prostředí skrze jeho ironizující procházení19, či Boris Sieverts dodnes hledající městský bod nula20... Stejná podstata úniku a objevování zapomenutého či jiného stojí za přitažlivos; všech možných kontrakultur – roman ckých rozervanců, prokletých básníků, bohémů, avantgardistů, beatníků, hipíků, pankáčů, anarchistů či disidentů. Mohu-li si opět pomoci Foucaultovou terminologií, nemyslím úniky ve smyslu

13 KOOLHAAS, Rem: Generic City, in: KOOLHAAS, Rem, MAU, Bruce: S, M, L, XL. Kolín nad Rýnem: Benedikt Taschen Verlag GmbH, 1997, s. 1238-1264, česky in: Zlatý řez 32, s. 20-27. 14 GARREAU, Joel: Edge City: Life on the New Frontier. New York: Doubleday, 1991. 15 KOPEC, Jakub: Kontaktní město, in: KOPEC Jakub, ROZWAŁKA, Szymon (ed.): Compact City/ Kompaktní město. Brno: 4AM Fórum pro architekturu a média, 2012, s. 6-29. 16 Psí dny, Ve sklepě nebo trilogie Ráj: Víra, Ráj: Láska, Ráj: Naděje 17 Viz Paříž, hlavní město devatenáctého století, in: BENJAMIN, Walter: Dílo a jeho zdroj. Praha: Odeon, 1979. 18 Viz DEBORD, Guy: Introduction to a Critique of Urban Geography. Dostupné online: http://www.cddc.vt.edu/sionline/presitu/geography.html, vyhledáno 14. 1. 2021. 19 Viz The Science of Walk-Taking: Rozhovor Hanse Ulricha Obrista s Annemarie a Luciem Burckhardtovými, in: katalog k výstavě Lucius Burckhardt & Cedric Price – A stroll through a fun palace, 14. Bienále architektury v Benátkách, 2014, s. 15-16. 20 Viz Výprava do městského bodu nula: Rozhovor Matthiase Ricka s Borisem Sievertsem, in: ERA21 #06/2010 Německo: Nové urbánní strategie, s. 54-58.

Obr. 17: Římský amfiteátr prorostlý městskou tkání čtvrti Santa Croce ve Florencii, zdroj: ROSSI, Aldo: The Architecture of the City, Cambridge-Londýn: MIT Press, 1982, s. 89 Obr. 18: Kau-lunské opevněné město (Kowloon Walled City), zdroj: City of Darkness Revisited

nedosažitelné utopie, hledající nové alterna vy ztraceného společenství a jeho ideálního uspořádání, ale heterotopie, vytvářející útočiště pro to, co nezapadá do většinového diskurzu, jakási místa jinakos . Jejich existence to ž vždy provokovala kulturní prostředí a obohacovala uměleckou scénu o pestrou škálu deviací z městské periferie a cizokrajných kultur. Kromě přímé apropriace, která hraje v západní kultuře tak významnou roli, je zde důležitý také sociální podtext zviditelňování marginalizovaných skupin a boje za jejich rovnoprávnější postavení nebo ekologické aspekty jejich prostého života inspirující k opětovné citlivos vůči životnímu prostředí. Právě takový heterotopický kontext nachází Constant, když navrhuje tábor pro romskou komunitu žijící na pozemcích jeho přítele Giuseppe Pinota-Gallizia v Albě21, které tento chemik a později malíř zdědil po své matce, a předznamenává tak nejen vlastní opus magnum Nového Babylonu, ale i mnohé „měkce radikální“ architektury svých avantgardních souputníků ze 60. a 70. let 20. stole;22. V Československém kontextu potom můžeme vzpomenout sociofotograﬁckou studii zpracovanou kolem roku 1966 Vladimírem Mertou pro romskou osadu Rakúsy23, známou z fotograﬁí Jozefa Koudelky a sociologických výzkumů Mileny Hübschmannové.

Co je v moderním světě považováno za nepřizpůsobivé, spíše naopak vykazuje známky přizpůsobivos či adaptability, aniž by přitom ztra lo svůj speciﬁcký charakter a iden tu. Totéž se nedá říci o sice ﬂexibilních, ale zároveň poněkud neurčitě abstraktních stavbách a areálech doznívajícího modernismu. Slovy Hermana Hertzbergera: „neutralita se

21 Viz Call the Witness, Romský pavilon na 54. Bienále umění v Benátkách, 2011. Dostupné online: https://callthewitness.org, vyhledáno 14. 1. 2021. 22 Z rozsáhlého výčtu avantgardních architektů a jejich studií zmíním alespoň některé z Florencie (9999, Archizoom, Remo Buti, Gianni Pettena, Superstudio, UFO, ZZIGGURRAT), Rakouska (COOP HIMMELB(L)AU, Eilfried Huth, Haus-Rucker-Co, Hans Hollein, Zünd Up), Francie (Yona Friedmann, Jean-Louis Chanéac, Pascal Häusermann, Antti Lovag), Velké Británie (Archigram, Cedric Price), USA (Ant Farm, Aleksandra Kasuba) či Japonska (metabolisti). Jejich samostatnou předkapitolu představuje Frederick John Kiesler. 23 „Díky za zájem, ale šlo spíš o socio-fotografickou studii. Tři fáze: modul kulatina 3 m, z toho se udělaly tři pokoje, soc. zázemí pro 10 rodin mimo. Kradlo se v lese, jako vždy. Dva muži unesli. Sociální výpomoc mohli dodávat hippís, nebo osoby se sníženou hmotnou starostí. Pak totéž, ale přidávají se další moduly pro děti, staré rodiče. Třetí fáze: vybuduje se sociální jádro (tekoucí voda, WC). Kolem něj se pak staví z různých materiálů seriózní buňky. (Dřevotříska, panely, zateplené tvárnice). Tím je zaručena pestrost, mobilita, i setrvání na místě. Určeno pro Rakúsy, nejromantičtější osada, na pozadí Tatry, 15 km od Kežmarku, úžasné místo.“ Výňatek z autorského komentáře Vladimíra Merty, zasláno emailem 11. 2. 2020.

Obr. 19: Torre David, foto: Iwan Baan

ve skutečnos skládá z absence iden ty. Jinak řečeno, z nedostatku charakteris ckých rysů. Problém proměnlivos tedy není ani tak záležitos; přizpůsobení a modifikace charakteris ckých rysů, ale toho, že je třeba nejdříve tyto charakteris cké rysy mít!“24 Za;mco dochované historické příklady různých parazitních struktur naplňují stránky turisckých bedekrů, podobně živelné, ale v moderním plánovaném městě nechtěné neformální stavby většinou nenávratně mizí. Prvé zastupují pitoreskní okupace reliktů římských monumentů i jiných pozdějších objektů. V tomto ohledu nejvelkorysejším je středověký Split z poloviny vrostlý do prostoru někdejšího Diokleciánova paláce. Podobné situace intarzií městských okrsků se opakují v různých variacích někdejších římských amfiteátrů v Tours, Lucce či Florencii, totožné středověké vestavby v Arles a Nîmes byly na popud puristů odstraněny již v 19. stole;. O tom, že stejně živelně se obestavovaly zdi dobového opevnění či slepé fasády různých staveb svědčí turis cké atrakce jako Ponte Vecchio ve Florencii25 nebo Zlatá ulička na Pražském hradě, jejíž původně nuzný kontext dnes střeží turnikety s dostatečně vysokým vstupným... Zcela jiný osud potkává parazitní osídlení industriální a pos ndustriální éry. Pařížská Zóna (Zone non aedificandi), bidonville v místě bývalého opevnění vzniklý v důsledku Haussmannovy přestavby města, v polovině 20. stole; ustupuje výstavbě městského okruhu (jeho rhizomy tamtéž se však objevují dodnes, viz bidonville při bulváru Ney). Ve stejné době vzniká přízračný ver kální slum hongkongského Kowloon Walled City26. Tato bývalá čínská pevnost, která se stala nejhustěji obývaným místem na světě v roce 1994 mizí na úkor nového parku. Všichni obyvatelé spontánně obydleného mrakodrapu Torre de David v Caracasu, který nebyl dokončen kvůli smr jeho developera a následné venezuelské bankovní krizi v roce 1994, jsou o dvacet let později přesídleni do nových domovů, tedy naštěs; dříve než jsou nejvyšší podlaží stále nedokončeného

24 HERTZBERGER, Herman: Přednášky pro studenty architektury. Dolní Kounice: MOX NOX, 2012, s. 152. 25 Viz také pojem Reynera Banhama mégastructures trouvées - „nalezené megastruktury“. 26 Kau-lunské opevněné město v Hongkongu, původně čínská obchodní a vojenská základna o velikosti jednoho městského bloku, se od 2. světové války stalo jedním z nejhustěji obydlených míst světa (cca 50 tis. obyvatel/0,026 km2). Jeho neregulovatelnost a s ní spojené problémy (z pohledu městských autorit) vyústily v demolici dokončenou v roce 1994.

Obr. 20: Nail house (dům zuby nehty) v čínském Wenlingu. Manželé Baogenovi jej odmítli podstoupit pro výstavbu nové dopravní tepny. Nakonec souhlasili s kompenzací v hodnotě 40 000 $ a dům byl srovnán se zemí. Zdroj: CBS News Obr. 21: Zvi Hecker, obytný komplex Ramot Polin v Jeruzalémě, který si obyvatelé přestavěli k obrazu svému. Zdroj: andreasangelidakis.blogspot.com

mrakodrapu poničeny zemětřesením27. V roce 2001 dochází na úkor res tuentů k vysídlení všech obyvatel rumunských obytných domů, kteří je obsadili v období od konce 2. světové války do revoluce v roce 1989,

z nich, kteří vydrží obývat svá provizorní

bezdomovecká obydlí v přilehlých ulicích až do roku 2010, získávají nárok na kompenzaci28. V totéž doufají všichni majitelé tzv. nail houses29 po celém světě…

Neformální sídelní struktury, vznikající zdola nahoru (boBom-up), vytváří paralelní historii navrhování a plánování, která si v mnohém nezadá s výdobytky těch nejprogresivnějších „formálních“ koncepcí, delegovaných shora dolů (top-down). Iniciační roli v tomto ohledu sehrála publikace Architektura bez architektů rodáka ze Suchdolu nad Odrou Bernarda Rudofského, která vymezením se vůči převažujícím selek vním tendencím také začíná: „architektonická historie, jak ji známe, je podobně zaujatá v sociální rovině. Jde o něco více, než jen kdo je kdo z architektů, kteří připomínali moc a bohatství; o antologie staveb privilegovaných, od nich a pro ně – domy pravých a falešných bohů, obchodních princů a princů krve – beze zmínky o domech spodiny.“30 Rudofského kaleidoskop různých vernakulárních, anonymních, spontánních, indiánských či rurálních komplexů staveb, zřejmě ovlivněný dobovými poznatky Levi-Straussovy strukturální antropologie31, ilustruje pojem nečistokrevné architektury. Výše uvedené příklady dokládají, že její historie nekončí ani ve 21. stole;. Přitom nejde pouze o vzájemně rozporné projevy, v moderním a pozdně moderním světě se formální s neformálním

27 Nedokončený mrakodrap Torre de David v Caracasu, navržený Enriquem Gómezem, jehož stavba se zastavila v roce 1993 kvůli smrti investora Davida Brillembourga a následnému kolapsu venezuelské ekonomiky, se stal vertikální favelou obývanou asi pěti tisíci squattery. Urban Think Tank Alfreda Brillembourga, příbuzného zesnulého developera, zkoumal a dokumentoval toto neformální město ve městě a výsledky publikoval prostřednictvím knihy, filmu, přednášek a výstav. Viz BRILLEMBOURG, Alfredo, KLUMPNER, Hubert (ed.): Torre David: Informal Vertical Communities. Curych: Lars Müller Publishers GmbH, 2018. 28 Viz kniha ŞERBAN, Alina (ed.): Evicting the Ghost: Architectures of Survival. Bukurešť: Centre for Visual Introspection, 2010. 29 Nail houses, neboli domy zuby nehty, představují poslední individuální stavby z dřívějšího osídlení, jejichž majitelé odmítají podstoupit osobní vlastnictví na úkor nových, převážně developerských záměrů. 30 RUDOFSKY, Bernard: Architecture Without Architects. New York: MoMA, 1964. 31 Kořeny strukturalismu jsou spojeny především s jazykovědou. Jeho iniciátorem byl Ferdinand de Saussure rozlišující jazykový systém (langue) a schopnost jeho použití k řeči (parole). Významnou roli v meziválečném rozvoji strukturalismu potom sehrál Pražský lingvistický kroužek, do nějž patřili Roman Jakobson, Jan Mukařovský a další. Právě Jakobson inspiroval Lévi-Strausse k apropriaci strukturalistického modelu pro antropologii.

Obr. 22, 23: Carrières Centrales v Casablance, uživatelské úpravy a nadstavby proměnily čtvrť převážně nízkopodlažních domů v hustou městskou strukturu, foto: Yto Barrada, 2013, zdroj: Canadian Centre for Architecture

čím dál více prolíná. Tak jako v případě učebnicového lineárního města Soria y Maty, realizovaného v podobě stejnojmenné madridské čtvr Ciudad Lineal, a zřejmě největší evropské ilegální příměstské osady Cañada Real tamtéž, tvořené 16 kilometrů dlouhým lineárním osídlením vznikajícím od poloviny 20. stole; podél historické dobytčí stezky z La Rioja do Ciudad Real. Nebo při pohledu na umně vybourané otvory Brandlhuberovy An villy v Postupimi a stejně hrubým způsobem rozšířené vstupy do bytovek v romské osadě v Jasově. Co bylo dříve? A je to vůbec podstatné? O zbytečnos podobných otázek nás od 50. let 20. stole; přesvědčují práce mnoha architektů, kteří zasvě li svou praxi neformálnímu urbanismu. Z průkopnických děl můžeme zmínit restrukturalizaci chudinské čtvr Carrière Centrale na předměs; Casablanky navrženou týmem Michela Écocharda32, van Eyckovo studium Dogonských vesnic v severozápadní Africe a puebel v Novém Mexiku33, které ovlivnilo díla strukturalistů34, výzkumy metabolisty Fuhimiko Makiho zaměřené na skupinovou formu35 nebo iniciační práce Johna Turnera a Williama Mangina, vycházející z jejich zkušenos; konzultantů neformálního osídlení na okraji velkých jihoamerických měst36. Všem je společný postupný posun od formálně dokonalých, ale zároveň poměrně rigidních a uzavřených systémů, reprezentovaných centrálně řízeným plánováním a mistrovským navrhováním, k systémům otevřeným komplexním, vyžadujícím určitou míru demokra zace, a tedy i destabilizace expertní role architekta.37 S rostoucí rozmanitos; či komplexitou to ž neroste kontrola, ale náhoda a schopnost improvizace.38 Mezi postupy dodnes užívané k otevření

32 Masterplan navržený týmem Michela Écocharda (Service d´Urbanisme de Casablanca) představuje kolekci přízemních atriových domů schopných další proměny a rozšíření. 33 Viz Eyckovy příspěvky v časopise Forum. 34 N. John Habraken, Piet Blom, Herman Hertzberger, Giancarlo de Carlo, Candilis-Josic-Woods, Ateliér 5... 35 MAKI, Fuhimiko: Investigations in Collective Form. St. Louis: Washington University, School of Architecture, 1964. 36 TURNER, John Charlewood (ed.): Dwelling Resources in South America, Architectural Design 8, Srpen 1963. Dostupné online: http://www.communityplanning.net/JohnFCTurnerArchive, vyhledáno 14. 1. 2021. 37 K problematice otevřené a uzavřené formy viz HERZBERGER, Herman: Open Versus Closed Structures, in: HERZBERGER, Herman: Architecture and Structuralism: The Ordering of Space. Rotterdam: nai010 publishers, 2015, s. 56-76. 38 Viz KOPEC, Jakub: Arizona Incident: An Introduction to Simple, Complicated, and Complex Systems in the Example of One Event, in: FRANC, Adam (ed.): Datatata: Data and Art 2019 Conference Proceedings. Brno: FaVU VUT, 2020, s. 91-105. Dostupné online: https://datatata.info/conference/assets/ Datatata-2019-proceedings.pdf, vyhledáno 23. 1. 2021.

Obr. 24: Carrières Centrales v Casablance, Ecochardův masterplan v sousedství slumu, foto: Photothèque du ministère de l´habitat marocain, zdroj: The Funambulist Obr. 25: Titulní strana Architectural Design 8 - Dwelling Resources in South America, Srpen 1963

uzavřených mechanismů patří spolupráce na různých úrovních, interdisciplinarita či par cipace vybraných aktérů.

Co bylo v tradičním urbanismu považováno za neplánované, chao cké, vyžadující „léčbu“, nebo přímo asanaci, je s rozvojem vědy a výpočetních technologií odhalováno jako sofis kované, založené na principech kolek vního plánování, sebeplánování a samoorganizace. Takové způsoby uspořádání vykazují vlastnos komplexních adapvních systémů – v dané situaci je možné definovat vlastnos jejich čás;, stejně jako vztahy těchto čás; k celku, celek však jednoznačné definici uniká, neustále se proměňuje. O změně paradigmatu, předznamenané přechodem od uzavřených (sta ckých) k otevřeným (dynamickým) systémům, nás přesvědčují od 60. let 20. stole; se formující vědecké disciplíny jako kyberne ka, teorie chaosu, teorie katastrof či teorie zmíněných komplexních systémů, společně zahrnuté pod systémovou teorii. Obecná teorie systémů, definovaná biologem Ludwigem von Bertalanffym již o dekádu dříve, vychází z teze, že „běžné fyzikální formulace39 nelze z principu použít pro živé systémy jakožto otevřené systémy v ustáleném stavu, a můžeme se dohadovat, že řada rysů živých systémů, jež se podle fyzikálních zákonů zdají paradoxní, je důsledkem této skutečnos .“ 40 Systémová teorie nachází díky svému interdisciplinárnímu přístupu odezvu v mnohých technických i humanitních oborech, vč. architektury.41 V rámci urbanis cké teorie a praxe však tato reakce přichází s určitým zpožděním, jako bychom museli všechny jejich omyly nejprve prožít a až poté se z nich dokázali poučit. Město je živým organismem, tvrdí a utvrzují se urbanisté napříč dobami42, význam těchto slov však dlouho spočíval, spíše než v pochopení živos v komplexnějším smyslu, v obecné rovině různých funkčních či formálních analogií s lidským tělem, které je možné léčit, mít pod kontrolou a vytvářet jeho poučené zdravé a funkční modifikace či rozšíření. Ambivalent-

39 Ve smyslu tradičních modelů uzavřených systémů, pozn. autora. 40 BERTALANFFY, Ludwig von: General System Theory. New York: George Braziller, 1969, s. 39-40. 41 Pro podrobnější genezi systémových a strukturálních přístupů v architektuře a urbanismu viz VALENA, Tomáš, AVERMAETE, Tom, VRACHLIOTIS, Georg (ed.): Structuralism Reloaded: Rule-Based Design in Architecture and Urbanism. Stuttgart-Londýn: Edition Axel Menges, 2011, s. 6-19. 42 Mezi jinými např. Arturo Soria y Mata, Ebenezer Howard, Le Corbusier, Jose Luis Sert, Lewis Mumford, Patrick Abercrombie, Constantinos A. Doxiadis...

Obr. 26: Síť otevřených služeb vs. hierarchie uzavřeného projektu, zdroj: TURNER, John, FICHTER, Robert: Freedom to Build: Dweller Control of the Housing Process, New York, 1972, dostupné online: communityplanning.net/JohnFCTurnerArchive Obr. 27: Semi-lattice (polo-mřížka), strukturální princip Christophera Alexandera umožňující nehierarchickou provázanost částí v rámci celku, zdroj: ALEXANDER, Christopher: A city is not a tree, in: Design No. 206. London: Council of Industrial Design, 1966

ní dopad paternalismu podobných „modelů pro perfektní společnost“ trefně shrnuje Wouter Vans phout ve svém stejnojmenném textu dovětkem: „Jestliže je člověk skutečně tvor poli cký, je přinejmenším červotočem, který si svůj vlastní systém neustále nahlodává.“43 S takovými červotoči pravděpodobně nepočítali pionýři evolučních, organických a systémových přístupů jako Geddes44, Reichow45 či Doxiadis46, ale až Jane Jacobs, jejíž postřehy ze studia tehdejších amerických industriálních slumů zůstávají překvapivě aktuální i dnes. Nejen v kontextu sociologickém, ale především ;m, jak předjímala soudobou vědu o komplexitě, spočívající ne ve všeobjímajícím univerzalismu, ale v pochopení toho, že větší efekt mohou mít spíše správně cílené malé změny:47 „Města představují komplexy problémů, které spolu vzájemně souvisejí, podobně jako je tomu ve vědách o životě. Staví nás před „situace, kdy se současně mění malý i větší počet kvan t, které spolu složitými způsoby souvisejí“. Města se podobají organismům, které jsou předmětem věd o životě, také v tom, že v jejich soustavách složitých vztahů nikdy neexistuje jeden problém, jehož vyřešení by všechno objasnilo. Města můžeme analyzovat tak, že je rozložíme na mnoho problémů nebo úseků, které – podobně jako u organismů, jimiž se zabývají vědy o životě – spolu vzájemně souvisejí. Proměnných je mnoho, ale netvoří chaos; jsou „vzájemně spojeny v organický celek“.“ 48 Speciﬁckou

43 VANSTIPHOUT, Wouter: Zdrojový kód: Modely pro perfektní společnost, in: BŘEZOVSKÁ, Markéta, KRISTEK, Jan (ed.): Boj o prostor: Architektura jako společenská praxe. Zlín: ARCHA, 2013, s. 100-111. 44 Patrick Geddes je považován za průkopníka britského městského a regionálního plánování. Jeho metoda „Survey Before Plan“ byla ovlivněna mj. evoluční teorií Charlese Darwina a studiem morfogeneze D´Arcy Thompsona. Viz GEDDES, Patrick: Cities in Evolution. Londýn: Williams & Norgate, 1915. Thompsonova legendární kniha On Growth and Form byla poprvé publikována o dva roky později. Viz THOMPSON, D´Arcy Wenthworth: On Growth and Form. Londýn-New York: Cambridge University Press, 1961. 45 Německý urbanista Hans Bernhard Reichow navrhl koncepci organického města (Organische Stadtbaukunst), vycházejícího z přírodních vzorů, kterou později dále rozvinul v projektu města odpovídajícího autům (Autogerechte Stadt). Jeho uliční síť byla navržena s ohledem na minimalizaci uzlových bodů a vytváření ladných poloměrů otáčení. Tato koncepce byla zrealizována v projektu čtvrti Sennestadt v Bielefeldu. 46 Constantinos Apostolou Doxiadis rozvíjel od 40. let 20. století tzv. ekistiku, vědu o lidských sídlech ovlivněnou ekonomikou, společenskými, politickými, správními a technickými vědami a disciplínami vztahujícími se k umění. V československém kontextu ovlivnil práci Emanuela Hrušky, zakladatele Slovenské urbanistické školy. Doxiadisovo uvažování o sítích skvěle shrnuje text WIGLEY, Mark: Network Fever, in: Grey Room 04, 2001, s. 82-122. 47 Viz také HAMDI, Nabeel: Small Change: About the art of practice and limits of planning in cities. Abingdon-New York: Earthscan, 2004. 48 JACOBS, Jane: Smrt a život amerických velkoměst. Dolní Kounice: MOX NOX, 2013, s. 436.

Obr. 28: Sociální logika prostoru, základní vzorce a rekurze, zdroj: HILLIER, Bill, HANSON, Julienne: The Social Logic of Space, New York: Cambridge University Press, 1984, s. 78

roli v otevření tématu komplexity v urbanismu sehrál kromě dříve uvedených strukturalistů a průkopníků par cipace také Christopher Alexander. Ačkoliv tento teore k konzistentně rozvíjí argumenty postupného evolučního navrhování zdola nahoru, jeho deﬁnice mnoha vzájemně provázaných obecných paBernů je spíše diskutabilní.49 Mnohem konkrétnější i přizpůsobivější východiska morfogeneze vyvíjel tým kolem Frei OBa, jehož výzkumy a experimenty v oblas přírodních struktur (vč. neformálního osídlení), odkrývající za jejich „lehkos;“ všudypřítomné napě;, iniciovaly základy výpočetního navrhování.50 Jeho počátky výrazně podní l také radikální konstruk vismus, vycházející z poznání, že sociální realita není jedinci objek vně dána jako fakt, ale je neustále znovu konstruována v procesu sociální interakce a komunikace, a kyberne ka druhého řádu, která podobně cyklicky aplikuje vlastní poznatky na sebe samu (kyberneka kyberne ky). Dodnes vlivné teze Gordona Paska či Maturany s Varelou inspirovaly pionýry výpočetních technologií v architektuře, Cedrica Priceho, Nicholase Negroponteho nebo Johna Frazera. V 80. letech 20. stole; potom vzniká první ins tut zcela zaměřený na studium teorie komplexity v Santa Fé v Novém Mexiku51, zabývající se nelineárním chováním počasí, neživé hmoty, organismů, nemocí, ekonomiky i slumů. Od téže doby se rozvíjí také tzv. space syntax52, aplikující v architektuře a urbanismu poněkud univerzalis ckým způsobem teorii grafů. V tomto ohledu jsou podnětné síťové

49 Viz ALEXANDER, Christopher: A Pattern Language. New York: Oxford University Press, 1977. Spíše bych ale upozornil na jeho texty ze 60. let věnované bottom-up evolučnímu navrhování (ALEXANDER, Christopher: Notes on the Synthesis of Form. Cambridge: Harvard University Press, 1964.) a kritice uzavřených systémů (ALEXANDER, Christopher: A city is not a tree, in: Design No. 206. London: Council of Industrial Design, 1966.) 50 Skvělý souhrn výzkumů týkajících se sídelních struktur představuje publikace OTTO, Frei: Occupying and Connecting: Thoughts on Territories and Spheres of Influence with Particular Reference to Human Settlement, Stuttgart-Londýn: Axel Menges, 2011. Z kolekce Mitteilungen des Instituts für leichte Flächentragwerke (IL) je potom v kontextu tématu této práce podnětné číslo věnované neformálnímu osídlení IL 39 Ungeplante Siedlungen (1992) zpracované Edou Schaur, resp. číslo zaměřené na arabská poutnická města IL 29 Die Zeltstädte des Hadsch (1980) zpracované Bodem Raschem. 51 Santa Fe Institute https://www.santafe.edu, viz také kniha vydaná profesorem Westem ze SFI přesně sto let od publikování Thompsonova díla On Growth and Form: WEST, Geoffrey: Scale. New York: Penguin Press, 2017. 52 Space syntax, rozvíjený Billem Hillierem, Julienne Hanson a jejich kolegy a studenty, zahrnuje soubor teorií a technik k analýze prostorových konfigurací především s ohledem na konektivitu a viditelnost. Iniciační prací prostorového syntaxu je kniha HILLIER, Bill, HANSON, Julienne: The Social Logic of Space. New York: Cambridge University Press, 1984. Jeho teze byly dále rozvinuty v publikaci HILLIER, Bill: Space is the Machine. Londýn: Space Syntax, 2007.

Obr. 29: Kolektivní formy Fuhimiko Makiho, zdroj: KOOLHAAS, Rem, OBRIST, Hans Ulrich: Project Japan: Metabolism Talks, Kolín nad Rýnem: Taschen, 2011, s. 304. Obr. 30: Výpočetní taxonomie, zdroj: SPYROPOULOS, Theodore: Adaptive Ecologies: Correlated Systems of Living, Londýn: AA Publications, 2013, s. 149

analýzy Petera HaggeBa a Richarda J. Chorleye.53 Největší boom systémovos však nastal až v posledních třech dekádách díky dostupnos výkonných výpočetních technologií a celosvětové sí . Zda povede k naplnění demokra čtějšího přístupu k navrhování a plánování je však stále otázkou, jejíž odpověď rozhodně nespočívá pouze v současných technologických možnostech, ale spíše v jejich společenském, ekologickém a ekonomickém smyslu.54 Jak před lety kri cky poznamenal průkopník nestandardní architektury Bernard Cache v narážce na používání komplexně pojatých přístupů k opětovné demonstraci moci: “To, co měla být architektura výjimek, je nyní propagováno (a mladými studenty nadšeně přijímáno) jako norma, která zřejmě přehlíží kulturní a sociální rozměr urbanismu a jakýkoli skutečný zájem o digitalizaci koncepce a výroby v architektuře.”55

Předložený výčet různých podnětů a argumentů, který ponechávám v duchu názvu tohoto textu otevřeným, snad dostatečně naznačuje, že přije; jinakos nemusí znamenat ztrátu našich stávajících hodnot, ale může být zcela zásadním pro jejich opětovné podněcování a aktualizaci. Chceme-li takto pochopit a dále rozvíjet rozmanitost našeho osídlení, bude především nutné znovu přehodno t dialektický pohled na něj. Ne ve smyslu vytváření a zdůrazňování polarit, ale skrze hledání a rozvíjení životodárného i kri ckého napě; mezi nimi. Mezi ustáleným a nestálým, stabilním a podvratným, sta ckým a dynamickým, očekávaným a překvapivým, uklidňujícím a znepokojivým, vyspělým a rozvojovým, plánovaným a neplánovaným, hranicemi a úniky... Jak zmiňuje Michel Maﬀesoli: „Máme-li překročit hranici, je nutné, aby taková hranice existovala. Takže je nezbytné pohlížet na tuto dialek ku v její celistvos , spíše než myslet jeden z jejích členů odděleně. Právě za účelem popisu tohoto faktu jsem navrhl výraz „dynamická zakořeněnost“. Jde o určitou bipolaritu, jíž nejlépe speciﬁkuje paradoxní antagonismus vší existence. Pocházíme z nějakého místa, vycházejíce z tohoto místa tvoříme nějaké vztahy, ale aby toto místo a tyto vztahy nabyly plného významu, je třeba je reál-

53 HAGGETT, Peter, CHORLEY, Richard J.: Network Analysis in Geography. Londýn: Edward Arnold, 1969. 54 Viz ERA21 #04 2019 Postdigitální architektura. 55 CACHE, Bernard: Projectiles. London: AA Publications, 2011, s. 116.

ně či fantasma cky popřít, překonat, překročit. Jedná se o známku tragického existenčního pocitu: nic se nerozplývá v synte ckém překonání, vše se naopak prožívá v napě; a v setrvalé s;sněnos .“56

Pokusme se nahlédnout touto perspek vou transgrese sídelní struktury, které jsou považovány za projevy regrese. Obohacení bude vzájemné.

56 MAFFESOLI, Michel: O nomádství. Praha: Prostor, 2002, s. 97.

Obr. 31: Letecký snímek sídliště Pruitt-Igoe v St. Louis, zdroj: USGS

NEPLÁNOVANÉ SYSTÉMY ROMSKÝCH OSAD

Exodus a vznikající osídlení

Člověk přestane být „usedlý“. „Stavby“ se budou podobat obalům, přenosným přístřeším; budou se prolínat s přírodními strukturami, tvarům bude dán biologický smysl a tak vzniknou nosné tkáně lidské činnos …Evoluční a dynamické uspořádání oživených prostorů má být ponecháno na vůli jednotlivce; stane se jedinou oblas;, která bude soukromým vlastnictvím. Neboť obyvatelům nepatří přece proužek silnice, ale vůz, který po ní jede. (Ionel Schein, in: RAGON, Michel: kde budeme žít zítra. Praha: Mladá fronta, 1967, str. 132)

opakovaný konec moderní architektury – zánik PruiI-Igoe – smrt a život Luníku IX – omyly fyzikalismu, centrálního plánování a standardizace – nový fyzikalismus, komplexita a emergence – komplexní adap vní systémy – divokost a vznikání osady Mašličkovo

Pokud moderní architektura odešla ze světa roku 1972 v St. Louis za slavnostního doprovodu pompézních salv trhaviny a v přímém televizním přenosu1 (kompletní demolice sídliště byla dokončena v roce 1976), moderní architektura na Slovensku deﬁni vně vyhasla bez větší odezvy a stranou zájmu až v červnu 2020, kdy hydraulické kladivo demoličního stroje rozklovalo mršinu jednoho z posledních panelových domů na Hrebendově ulici v Košicích. Závěrečná etapa dvanác letého procesu, jenž místo obvyklého

1 "Modern Architecture died in St. Louis, Missouri on July 15, 1972 at 3:32 PM (or thereabouts) when the infamous Pruitt-Igoe scheme, or rather, several of its slab blocks, were given the final coup de grace by dynamite. Previously it had been vandalized, mutilated, and defaced by its inhabitants, and although millions of dollars were pumped back, trying to keep it alive (fixing the broken elevators, repairing smashed windows, repainting), it was finally put out of its misery. Boom, boom, boom." JENCKS, Charles: The New Paradigm in Architecture: The Language of Post-Modernism, New York: Rizzolli, 1984.

Obr. 32: Letecký snímek sídliště Luník IX v Košicích, zdroj: GEODIS Slovakia, EUROSENSE

asfaltování veřejných komunikací doprovázel několik předvolebních kampaní lokálních poli ků, ukončila labu; píseň vzorového pozdně modernis ckého sídliště Luník IX. Ačkoliv oﬁciálním argumentem demolice byla stejně jako u všech předcházejících bytových objektů narušená sta ka, fak cké důvody byly podobně jako v případě rezidenčního komplexu PruiB-Igoe poněkud jiné. „Nikdy by mě nenapadlo, že jsou lidé tak destruk vní.“ komentoval autor projektu Minoru Yamasaki2 poslední projevy agónie, která vyús la v jeho zánik. Problém celého záměru byl však mnohem komplexnější, než si tehdy architekt i zadavatelé v podobě poli cké reprezentance města byli ochotni přiznat.

Na počátku byla snaha zastavit „bílý útěk“3 za americkým snem suburbánního bydlení, který vedl k sociálnímu oslabování městského centra, čím dál více obývaného nižšími třídami (převážně černošských) migrantů, přicházejících za vidinou pracovních příležitos;. Městská správa vycházející z představy o populačním, a tedy i ekonomickém růstu města plánovala opětovnou gentriﬁkaci centra, které by se stalo reprezenta vní centrální komerční zónou. Prostor pro ni měla uvolnit asanace industriálních slumů4 a přesun jejich sociálně slabších obyvatel do nového nadstandardně vybaveného bytového komplexu, jenž se měl stát vzorovým řešením bytové otázky v režii veřejné správy. Propagační záběry z čerstvě zabydleného sídliště na počátku 50. let 20. stole; naprosto kontrastovaly se situací komplexu o dvě dekády později.5 Důvodů bylo více. Místo populačního boomu se město nadále „smršťovalo“, kromě pokračujícího odlivu obyvatel na periferii se stejným směrem orientovala i vybavenost, služby a pracovní příležitos ,

2 Aniž by tušil, že o necelých třicet let později budou ze světa sprovozeny i jeho newyorská Dvojčata, vč. témeř tří tisíc lidských životů. Viz BAILEY, James: The Case History of a Failure, in: Architectural Forum 123 (Prosinec 1965): s. 22-25. 3 White flight (bílý útěk) představuje demografický trend v USA spojený se stěhováním bělošské střední třídy na předměstí, který byl vyvolán přílivem sociálně slabších, převážně černošských migrantů, do centra měst za pracovními příležitostmi. V důsledku tohoto procesu, který má počátky v poválečném vývoji a úpadku průmyslu, jsou dotčená „smršťující se“ města přirovnávána k americké koblize (doughnut). Kromě St. Louis se jedná o Detroit, Cleveland, Buffalo nebo Pittsburgh. K problematice smrťování měst viz také OSWALT, Philipp, RIENIETS, Tim (ed.): Atlas of Shrinking Cities. Ostfildern: Hatje Cantz, 2006. 4 Severoamerické slumy, prezentované především Jane Jacobs, nepředstavují neformální osídlení v pravém slova smyslu, ale jedná se o bývalé dělnické čtvrtí s převážně řadovými domy v duchu lowrise high-density, které realizovali pro pracující třídu při svých továrnách bohatí průmyslníci. 5 Viz dokumentární film Pruitt-Igoe Myth, režie: Chad Freidrichs, 2011.

Obr. 33: Letecký snímek zaniklé čtvrti Tábor v Košicích, zdroj: GEODIS SLOVAKIA

ve vnitřním městě došlo k úpadku průmyslu a zaměstnanos . Financování specializované údržby přemíry společných vnitřních a venkovních prostor nového sídliště pouze z nájmů obyvatel nižší a nižší střední třídy se ukázalo jako neudržitelné, řešení situace zvyšováním nájmů jen dále eskalovalo celý problém. Podmínky získání bytu v komplexu byly zcela restrik vní, byla zakázána přítomnost práce schopných otců rodin dostávajících podporu na nezabezpečené dě , tyto rodiny zpočátku nemohly mít ani telefon a televizi, na dodržování pravidel dohlíželi i v noci přicházející kontroloři, v případě porušení pravidel této „dobrovolné“ izolace byli obyvatelé osočováni ze slabé morálky a hrozil jim ﬁnanční pos h. Ačkoliv sídliště navenek působilo zidealizovaným dojmem nového modelu bydlení překonávajícího rasovou segregaci6, kvůli pokračujícímu bílému útěku byl ještě výraznější opak pravdou. Výsledkem těchto a dalších příčin byl odliv ekonomicky stabilizovanějších obyvatel, gheBoizace, šíření drog, vandalismus a rostoucí kriminalita, které vyús ly v úpadek veřejného prostoru, architektury, technického zařízení budov... situace se vymkla kontrole veřejné správy, která nakonec rozhodla o vystěhování zbylých obyvatel, ještě dlouho poté s gma zovaných ze zapříčinění úpadku, zpět do prázdných budov ve městě a o postupné demolici celého komplexu. Prázdná plocha po bývalém sídliš dodnes leží ladem.

Případ Luníku IX, který se na svém neslavném vrcholu stal součás; dějin světové kinematograﬁe7, je velmi podobný. Idea sídliště paradoxně vzniká ve stejné době, kdy PruiBIgoe má svůj osud již téměř zpečetěn, a její geneze rovněž vychází z plánování poválečného rozvoje Košic8. Podíváme-li se na ortofotomapu z 50. let 20. stole;, na jihozápadě města nalezneme apendix vypadající jako zmenšenina města samého. Bez nadsázky by mohl být jedním z neviditelných měst Itala Calvina či zárodečným „Coney Islandem“ východoslovenské metropole. Czigány Tábor má však vlastní svébytný příběh,

6 Název byl symbolickým spojením příjmení afroamerického pilota Wendella Pruitta a bělošského senátora Williama Igoea. V roce 1954, kdy bylo sídliště otevřeno, též vstoupilo v platnost rozhodnutí „Brown v. Board of Education of Topeka“ o desegregaci. 7 Luník IX se stal ještě před započetím demolice prvních objektů dějištěm jedné ze scén filmu Ulricha Seidla Import/Export z roku 2007. 8 Tuto genezi trefně shrnuje diplomová práce absolventky Ateliéru urbánních strategií Rúth Sýkorové: Retroaktívny manifest pre Luník IX (VŠVU, 2020), z jejíchž poznatků čerpám i v tomto textu.

Obr. 34: Plán čtvrti Arènes v Nîmes, 1809, zdroj: nemausensis.com Obr. 35: Plán panoptikonu Jeremyho Benthama v provedení Willeyho Reveleyho, 1791, zdroj: Circular Spaces

který souvisí s přílivem venkovanů do města a lze předpokládat, že jeho vznik výrazně ovlivnily i osvícenské reformy v 18. stole;, které Romům zakazovaly kočovat a nu ly je usadit se9. Tábor se objevuje na mapách od poloviny 19. stole; jako nejhustěji zastavěný košický „hušták“10. Tento městský přívěsek se během následujícího stole; stává městem ve městě se stovkami domů, malým náměs;m a přidruženou lidovou školou. Pro poválečné plány dalšího rozvoje Košic, vycházející z Fuchsovy koncepce zastavění tzv. Terasy11 však představuje tato problémová chudinská čtvrť trn v oku na jedné z hlavních příjezdových komunikací do centra města, proto je na konci 70. let 20. stole; rozhodnuto o její asanaci. Stejně tak je v souladu s dobovou poli kou likvidace romských osad ve jménu pokroku a zlepšování životních podmínek12 rozhodnuto o přesunu romských obyvatel do posledního z Luníků, nových městských obvodů Terasy. Navzdory původním úvahám o rodinných domech nižšího standardu, resp. montovaných pavlačových domech13, vzorové sídliště pracovně zvané ABC14 bylo nakonec zrealizováno jako volná kompozice sedmipodlažních řadových a deví podlažních samostatně stojících panelových domů pražského typu T 08B. Ty v přidružených nízkopodlažních objektech doplňovala základní občanská vybavenost, jejíž nedílnou součás; byly kromě školy a školky, zdravotnického zařízení, kulturního střediska, knihovny a pobočky městského úřadu především pracoviště policie a městského inspektorátu, dohlížející na spořádaný život v nové čtvr . Navzdory proklamované snaze o integraci sociálně slabších, převážně romských obyvatel, s členy bezpečnostních a obranných složek státu se tento záměr nenaplnil a již od svého otevření se sídliště vyznačovalo především vysokou koncentrací Romů. V 90. letech 20. stole; tento trend vyvrcholil díky nové „koncepci“

9 Viz kapitola Evoluce a adaptace na měnící se podmínky. 10 Hušťáky byly předměstské koncentrace vznikající kolem košických městských hradeb. 11 Nová rezidenční část města na jihozápad od centra, jejíž potřeba byla vyvolána rozhodnutím o lokalizaci VSŽ při nedaleké Šaci. 12 Viz kapitola Evoluce a adaptace na měnící se podmínky. 13 Viz JUROVÁ, Anna: Likvidácia Tábora a vznik sídliska Luník IX, in: Mesto a dejiny, 2015, roč. 4, č. 1, s. 30-49. 14 A – Armáda, B – Bezpečnost, C – Cigáni, dle historika Ondreje Ficeriho však mohlo jít spíše než o integrační strategii ke kategorizaci Romů uplatňovanou již od 40. let 20. stol.: I – vyspělí (integrovaní, vzdělaní a zaměstnaní), II – adaptibilní, III – zaostalí (nepřizpůsobiví). Viz také VAŃURA, Jan: Romské osady v historické perspektivě – Stručné dějiny usazování Romů na Slovensku, in HIRT, Tomáš, JAKOUBEK, Marek (ed.): Rómske osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005. Bratislava: Nadácia otvorenej spoločnosti – Open Society Foundation, 2008, s. 118.

Obr. 36: Ebenezer Howard, diagram zahradního město, které propagoval ve své knize To-morrow: A Peaceful Path to Real Reform (1898), zdroj: cargocollective.com Obr. 37: Walter Christaller, systém centrálních míst v jižním Německu, zdroj: blogs.ethz.ch

města vůči nepla čům, nepřizpůsobivým a squaBerům15, kteří zde našli svůj nový domov. Spojitost s Luníky I – VIII, nacházejícími se na Terase, je spíše zavádějící, Luník IX byl umístěn do prostorově segregované lokality v údolí Myslavského potoka mezi křižovatku rychlostních komunikací a skládku komunálního odpadu, v sousedství místa, kde se nacházela malá romská osada při obci Myslava. Od začátku 90. let byl dokonce vyhlášen samostatnou městskou čás; s vlastní samosprávou, přičemž vlastníkem objektů zůstalo nadále město Košice. Dopady postupné gheBoizace vyvrcholily na přelomu sícile; a stav sídliště a života v něm dosáhl katastrofální úrovně PruiB-Igoe. Neudržitelný stav většiny bytových domů vyús l na konci nultých let v začátek jejich částečné asanace. Jejím největším paradoxem byla skutečnost, že mnozí obyvatelé odstraňovaných domů nedostali žádnou náhradu bydlení, vzhledem k pro právnímu obývání asanovaných bytů, neplacení nájmů a poplatků, exekucím apod. Tato nešťastná skutečnost vyús la ve vznik nelegální osady, jejíž název Mašličkovo byl zřejmě odvozen z „mašle“ nedaleké mimoúrovňové křižovatky. Byť takový novodobý spontánní vznik osady bohužel není na území Slovenska ojedinělým16, pro tuto práci představuje moment iniciační. Než se k němu opět vrá;m, pokusím se shrnout systémové chyby vyplývající z „opakovaného konce“ moderní architektury.

Navzdory proklamovaných dobrým úmyslům obě výše popsané sídlištní struktury představují ukázkové příklady prostorové organizace sloužící spíše než naplnění potřeb těch nejníže postavených demonstraci architektury a urbanismu ve službách centrálně řízené poli cké moci. Takový přístup nachází oporu ve fyzikalismu, představě, že sociální problémy mohou být řešeny manipulací fyzicky vystavěného prostředí. Jak upozorňuje Lévi-Strauss, stejné principy využívali už křesťanš; misionáři k chris anizaci domorodých obyvatel kolonizovaných zemí17. Ukázkový model fyzikalismu, ve smyslu architektonické formy převýchovy, potom popisuje především Foucault ve své eseji o panop-

15 Usnesení č. 55, tzv. Koncepcia bývania pre neplatičov, bezdomovcov a neprispôsobených občanov přijalo Městské zastupitelstvo v Košicích na svých zasedáních 28. 3. a 4. 4. 1995. Text usnesení prosadil a podepsal tehdejší primátor Rudolf Schuster. Viz JUROVÁ, Anna: Likvidácia Tábora a vznik sídliska Luník IX, in: Mesto a dejiny, 2015, roč. 4, č. 1, s. 30-49. 16 Viz např. osada Vlkov zmiňovaná v kapitole Struktura jako souhrn individuálních chování.

Obr. 38: Frei Otto, šesticípé radiální cesty středoevropských sídel, zdroj: OTTO, Frei: Occupying and Connecting: Thoughts on Territories and Spheres of Influence with Particular Reference to Human Settlement, Stuttgart - Londýn: Axel Menges, 2011, s. 108

smu18. Tento dokonale harmonicky vyvážený a zároveň herme cky uzavřený systém distribuce abstraktní centralizované moci19 nacházel v urbanismu širokou škálu uplatnění. Od ideálních modelů nových revivalů ztraceného společenství, které se již nevymknou kontrole (Howardovo zahradní město či Christallerova teorie centrálních míst), přes amalgámy toho nejlepšího z ideálního krásného a zároveň vojensky prostupného města (Hausmannova přestavba Paříže, města socialis ckého realizmu...), po doslovné an teze historického města (Corbusierův plán Voisin, modernis cká sídliště, sovětská průmyslová města...), všechny vykazují spíše než známky vitálního potenciálu sídelních struktur různé aspekty umrtvujících účinků uzavřenos pasivních forem a hierarchického působení nedosažitelné moci. O tom, že paternalis cký odkaz takového uvažování, následovaný dalšími a dalšími epigony, se táhne jako kocovina až do současnos ostatně svědčí mezi jinými právě příklady PruiB-Igoe a Luníku IX. Obě sídliště byla navržena jako pro póly rostlého města – shora dolů, na zelené louce, jako předem dokončené komplexy staveb pro očekávaný počet obyvatel. Jejich vznik i zánik je spojen s rozsáhlým ničením a hromadnými přesuny obyvatelstva. Nevycházejí z mnohos (mul plicity) navrhované urbánní struktury, ale z pouhého zmnožování (mul plikace) architektury a jejích elementů, podmíněného standardizací průmyslové výroby a typologie, a tedy i omezením možnos; jejich navrhování a užívání. Jsou příznačné nadbytkem a rozlehlos; veřejných prostor a minimem horizontálních komunikačních spojení, které je důsledkem ver kálního charakteru i vzájemných odstupů bytových domů. Navzdory kon nuální kri ce takových způsobů stavění trvající již od 60. let minulého stole;20, setrvačnost jejich prosazování na lokálních úrovních nadále trvá. Tuto skutečnost po-

17 „Kruhové rozmístění chýší okolo domu mužů je z hlediska společenského a náboženského života neobyčejně významné a saleziánští misionáři z oblasti Rio das Garças rychle přišli na to, že nejjistější prostředek, jak obrátit Borory na křesťanství, je přestěhování; je třeba přimět je, aby opustili svou vesnici a nastěhovali se do jiné, kde jsou domy postaveny v rovnoběžných řadách.“ LÉVI-STRAUSS, Claude: Smutné tropy. Praha: Odeon, 1966, s. 153. 18 „Panoptikon je nádherný stroj, který, ať jsou tužby, na jejichž základě pracuje, jakkoli různorodé, produkuje zcela homogenní účinky moci.“ Tento projekt Jeremyho Benthama, založený na principu vidět – být viděn a určený pro převýchovná zařízení i továrny, tvořila centrální pozorovací věž pro neviditelného strážce obklopená několikapodlažním ochozem s celami oboustranně opatřenými okny pro pozorované. Viz FOUCAULT, Michel: Dohlížet a trestat. Praha: Dauphin, 2000, s. 275-315. 19 Modely formálně i hierarchicky podobné panoptikonu nalezneme v mnoha předmoderních nativních kulturách (např. hrazená sídla kmene Tallensi v Ghaně či kruhové vesnice kmene Ndembu v Zambii či Bororů v Brazílii), vždy jsou však dané sociální logikou dané komunity či kultury, ne zhmotněním abstraktní nadřazené moci.

Obr. 39: Mapa předklasických podzemních komor (tzv. chultonů) v Tikalu dle Dennise E. Pulestona, zdroj: Penn Museum Obr. 40: Conwayova hra života implementovaná prostřednictvím programovacího jazyka Python, zdroj: github.com

tvrzuje i nový urbanis cký plán Luníku IX,21který opět vychází z ideální představy majority (vč. té romské), která chce dosáhnout standardů, ale speciﬁka dané komunity reﬂektuje pouze v náznacích. Ti nejchudší, kteří si byli schopni vytvořit svépomocí provizorní obydlí, o něj mají opět přijít, protože je nelegální a nedostatečné. Těm, kteří si již zvykli na život v bytě je nabízena půjčka na svépomocnou stavbu rodinného domu, z níž však mají, vzhledem k její náročnos a vlastnímu nedostatku zkušenos;, oprávněné obavy. Bytový standard odpovídající představám majority o sociálním bydlení nadále příliš nekoresponduje se způsobem příbuzenského života komunity v čase. Vícestupňový systém sociálního bydlení spíše demonstruje bydlení jako těžko dosažitelnou a udržitelnou komoditu, než by zajišťoval právo na něj a jeho dostupnost.22 Rozsah veřejného prostoru zůstává velkorysým, ačkoliv jej romské etnikum ze své podstaty nerozlišuje23. Místo poučení se z předchozích chyb jsou tytéž znovu opakovány, byť v částečně pozměněné, umírněnější podobě...

Na přelomu sícile; se v kontextu síťové kultury a výpočetního navrhování i klima cké změny a udržitelného stavění začíná v odborných kruzích rozvíjet uvažování později zastřešené termínem nový fyzikalismus. Tento pojem Michaela BaByho a Stephena

20 Kromě již zmiňované Jane Jacobs, která upozorňovala na problémy nových sídlišť již více než deset let před zánikem Pruitt-Igoe, či Christophera Alexandera, od téže doby usilujícího o vykročení urbanismu z hierarchického schematismu uzavřených systémů k otevřeným síťovým strukturám, sehrál významnou roli i Colin Rowe, vyzývající ke koexistenci odlišných městských strategií ve formě brikoláže (ROWE, Colin, KOETTER, Fred: Collage City. Cambridge: MIT Press, 1978) či postmoderně ironická poučení z... Venturiho a Scott Brown (VENTURI, Robert, SCOTT BROWN, Denise, IZENOUR, Scott: Learning from Las Vegas. Cambridge: MIT Press, 1972) nebo Koolhaase (KOOLHAAS, Rem: Třeštící New York: Retroaktivní manifest pro Manhattan. Praha: Arbor Vitae, 2007) 21 Marginální význam sídliště Luník IX v rámci Košic potvrzuje fakt, že navzdory dobře míněnému záměru byla na jeho revitalizaci vypsaná finančně podhodnocená soutěž spíše na úrovni studentské než profesionální. Urbanistická studie, která na jejím základě vznikla pod autorským dohledem jednoho z porotců, představuje další z inkarnací urbanistického paternalismu doby minulé. Pro srovnání doporučuji již legendární a ve své podstatě vlastně nesrovnatelnou soutěž PREVI Lima 1969. 22 Mezi progresivní modely řešení otázky bydlení pro nejníže postavené a lidi bez domova patří Housing First či Rapid Re-Housing, které usilují o okamžité vyřešení bydlení a pomoc s jeho udržením, jež je předpokladem uspěšné socializace jedinců a rodin, vč. jejich práceschopnosti. U vícestupňového systému sociálního bydlení je naopak pracovní příjem předpokladem získání bydlení, které je dále odstupňováno podle kvality a adekvátnosti na základě schopností a přizpůsobivosti „klientů“. 23 V původních romských osadách veřejný prostor absentuje, je rozlišován privátní prostor příbuzenských skupin, zbytkový prostor není ničí.

Obr. 41: Arabská poutnická stanová města, zdroj: IL 29 Die Zeltstädte des Hadsch, 1980, s. 56-57

Marshalla24 nahlíží urbánní struktury z pohledu evoluční a systémové teorie a usiluje o opětovné provázání jejich prostorových forem se sociálními procesy vznikajícími bottom-up. Přínos této snahy sice nespočívá ani tak v novos již více než půlstole; interdisciplinárně rozvíjených argumentů25, jako v samotném pokusu o ucelený náhled na urbanismus z této perspek vy. Nový fyzikalismus defini vně zavrhuje paradigma celostního rozvoje řízeného top-down, které bylo prosazováno univerzalis ckou ideologií (spíše než vědou) centrálního plánování, a dále rozvíjí paradigma decentralizované evoluce, v rámci něhož je osídlení chápáno jako soubor nezávislých, společně se rozvíjejících čás;. Takové uvažování podporují i paralelní výzvy k vytváření otevřených systémů, iniciované tzv. performa vní školou kolem antropologa Clifforda Geertze a sociologů Ervinga Goffmana a Richarda SenneBa26, ak vních forem, o nichž v kontextu infrastrukturního urbanismu píše např. Keller Easterling27, či malých změn, jak je popisuje Nabeel Hamdi28. Jako bychom konečně naplno vstoupili do tře; z vývojových stádií v dějinách vědeckého myšlení, které kdysi popisovala Jane Jacobs kategoriemi Warrena Weavera: „(1) schopnost řešit problémy založené na jednoduchých vztazích; (2) schopnost řešit komplexy problémů, které spolu vzájemně nesouvisejí; (3) schopnost řešit komplexy problémů, které spolu vzájemně souvisejí.“29 Jinými slovy od porozumění systémům jednoduchým, přes chápání těch složitých jsme dospěli k uvažování o systémech komplexních. Tento posun však neznamená dosažení pomyslného vrcholu vědeckého a technologického pokroku, ale paradoxní otevření Pandořiny skřínky zevnitř. Jedná se to ž o systémy, jejichž chování nelze ze své podstaty zcela predikovat. Přesněji řečeno v dané situaci je možné definovat vlastnos

čás;, stejně jako vztahy těchto čás;

24 Viz BATTY, Michael, MARSHALL, Stephen: The evolution of cities: Geddes, Abercrombie and the new physicalism, in: The Town Planning Review, roč. 80, č. 6, 2009, s. 551-574. Oba autoři se odvolávají také na své vlastní publikace věnované městům z pohledu evoluce (MARSHALL, Stephen: Cities, Design & Evolution. Abingdon-New York: Routledge, 2009), resp. dynamických výpočetních modelů (BATTY, Michael: Cities and Complexity. Cambridge-Londýn: MIT Press, 2005). 25 Viz také str. 15-18 této práce. 26 SENNETT, Richard, SENDRA, Pablo: Designing Disorder: Experiments and Disruptions in the City. Londýn-New York: Verso, 2020. 27 EASTERLING, Keller: Extrastatecraft: The power of Infrastructure Space. Londýn-New York: Verso, 2014. 28 HAMDI, Nabeel: Small Change: About the art of practice and limits of planning in cities. AbingdonNew York: Earthscan, 2004. 29 JACOBS, Jane: Smrt a život amerických velkoměst. Dolní Kounice: MOX NOX, 2013, s. 432.

Obr. 42: Geneze romské osada Kufajka v Liptovské Tepličce, ukládání domů mezi řádky, autor: Karina Pak, archiv Ateliéru urbánních strategií, ZS 2018/19

k celku, celek však jednoznačné deﬁnici uniká, neustále se proměňuje. Takto spontánně vznikající vlastnos celku, zdánlivě nezávislé na vlastnostech jeho interagujících čás;, jsou projevy tzv. emergence. Emergentní jevy ve skutečnos zcela nezávislé nejsou, ale vznikají v nepřímém důsledku chování jednotlivých prvků systému a jejich vzájemných interakcí. Výmluvným příkladem systému, který vykazuje projevy emergence, je hejno ptáků, jehož inteligenci roje (swarm intelligence) výpočetně popsal Craig Reynolds prostřednictvím svých boidů (bird-oid objects)30. Zjednodušeně řečeno, každý z ptáků v hejně se řídí pouze třemi pravidly. Le; dopředu, le; s hejnem a udržuje si odstup od ostatních ptáků. Výsledkem takového kolek vně sdíleného chování jsou fascinující dynamické formace, které občas zahlédneme na podzimním nebi. Na podobném principu několika pravidel podmiňujících vznikání a zanikání buněk vyvinul John Conway již v roce 1970 tzv. hru života, zhmotňující von Neumannovy představy o sebereprodukujícím stroji – buněčném automatu31. Za nekonečnou sekvencí dočasných paBernů tohoto perpetua mobile stojí pouze tato zjednodušená pravidla: jakákoliv živá buňka se dvěma nebo třemi živými sousedy přežije, jakákoliv mrtvá buňka se třemi živými sousedy se stává živou, všechny další živé buňky v příš; generaci zemřou a stejně tak všechny další mrtvé buňky zůstanou mrtvými. Ačkoliv je Conwayův buněčný automat spojen s „tetrisovou“ podobou měnících se políček pravoúhlé sítě, spíše než jeho vizualita (ne nepodobná také paBernům předklasických podzemních komor Tikalu či arabským poutnickým stanovým městům) je zásadní právě jeho genera vní systém vzájemně se ovlivňujících prvků, který je aplikovatelný na jakoukoliv jinou síťovou strukturu. Jak chování hejna, tak hra života jsou kromě demonstrace emergentních vlastnos; jejich formací či vzorů především skvělou ukázkou tzv. komplexních adap vních systémů, jejichž principy jsou patrné v širokém spektru přírodních, ekologických, ekonomických

30 REYNOLD, Craig W.: Flocks, Herds, and Schools: A Distributed Behavioral Model, in: Computer Graphics, 21(4), Červenec 1987, s. 25-34. 31 Americký matematik maďarského původu John von Neumann usiloval již od 40. let 20. století o vytvoření stroje, který by opravoval sám sebe. Tento záměr vedl k tvorbě tzv. buněčných automatů, v nichž je každá z buněk prostoru charakterizována počátečním stavem, který se dle daného evolučního pravidla mění v každé další iteraci. Tyto automaty byly používány k automatickému zpracování obrazu.

Obr. 43: Boidy (bird-oid objects) Craiga Reynoldse v programovacím prostředí MATLAB, zdroj: github.com Obr. 44: Rozmisťování domů v romské osadě a v okolí bytových domů s romskými obyvateli, autor: Lucie Plavjaniková, zdroj: HIRT, Tomáš, JAKOUBEK, Marek (ed.): Rómske osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005, Bratislava: Nadácia otvorenej spoločnosti – Open Society Foundation, 2008, s. 66-67

i společenských procesů, které se samozřejmě týkají i sídelních struktur. Také proto nachází uplatnění i v soudobém na pravidlech založeném navrhování.32

Jeden z pionýrů teorie gene ckých algoritmů a komplexních adap vních systémů John H. Holland popisoval na počátku 90. let minulého stole; tyto systémy na základě charakteris ckých aspektů evoluce, souhrnného chování a předjímání.33 Evoluce souvisí se schopnos; jednotlivých čás; systému přizpůsobovat se a učit se, která je pro tyto systémy zcela zásadní, protože podmiňuje jejich další existenci a proměnu v čase. Toto umění reakce na vnější prostředí přicházející zdola je také hlavním důvodem jejich komplikovaného chápání a omezených možnos; kontroly. Souhrnné chování komplexních adap vních systémů vychází z předpokladu, že každá z čás; celku, resp. čás c celku vzhledem k jejich velkému počtu, je schopna rozlišit sama sebe od čás; ostatních a zároveň s nimi dokáže interagovat. Výsledkem takových interakcí mnoha a mnoha čás; není dosažení ustáleného op málního stavu, ale setrvale nerovnovážný stav, který je důsledkem již popsané emergence. Z této skutečnos vyplývá i poslední uvedená schopnost předjímání, kterou Holland přirovnává k Pavlovovu podmíněnému reﬂexu. Vzhledem k množství čás;, které jsou podmíněny různě, je však dopad této schopnos mnohem komplikovanější a za určitých okolnos; může vést k velkému efektu malých změn. S ohledem na nepredikovatelný charakter komplexních adap vních systémů i výše uvedená deﬁnice vychází spíše ze snahy o vysvětlení mnohos jejich uspořádání, kterému se můžeme pouze přibližovat, než z potřeby jejich ovládnu;, které by bylo v rozporu s jejich logikou otevřeného systému. Jejich chování je sice možné do určité míry simulovat prostřednictvím programování různých mul agentních systémů34, rozmanité vzory a formace, které ;mto způsobem vznikají v

32 Viz např. SPYROPOULOS, Theodore: Adaptive Ecologies: Correlated Systems of Living. Londýn: AA Publications, 2013 nebo VEREBES, Tom: Masterplanning the Adaptive City: Computational Urbanism in the Twenty-First Century, New York-Londýn: Routledge, 2014. 33 HOLLAND, John H.: Complex Adaptive Systems, in: Daedalus, Vol. 121, No. 1, A New Era in Computation (Zima 1992), s. 17-30. 34 Multiagentní systémy (resp. inteligence roje či subsumpční architektura) slouží k simulaci či vytváření komplexních systémů. Podobně jako jejich předobrazy v podobě buněčných automatů jsou založeny na programování chování systémových jednotek (či skutečných robotů), které na jeho základě interagují v daném prostředí mezi sebou a řeší tak problémy, které přesahují možnosti a znalosti každého z nich.

Obr. 45: Adaptivní plán sídliště Luník IX/osady Mašličkovo, sekvence z animace, autorský tým: Karin Guziová, David Lipovský, Michaela Krpalová, Karina Pak, Vanda Výbohová, Vanesa Rybárová, Karin Brániková, Simona Svitková, Ruth Sýkorová, archiv Ateliéru urbánních strategií, ZS 2018/19

reálném světě, jsou však spíše důsledkem speciﬁckých odchylek než předem očekávatelných konﬁgurací. Neexistuje zde to ž pouze jeden takový systém, ale mnoho systémů navzájem se překrývajících a ovlivňujících v různých měřítkách. Živí agen nejsou totožně naprogramovatelnými černými schránkami, ale mají rozmary dané vlastní psyché, gendrem, zdravotním stavem, náladovos;, tužbami, vzájemnými sympa emi a an pa emi...

Ztrátu schopnos předvídat chování systému zvenčí, charakteris ckou pro komplexní adap vní systémy, nazývá Sanford Kwinter divokos;: „Žádný skutečný historický prostor...není nikdy jednoznačný, ale vždy mnohonásobný a propletený. Tato mnohost a zakořeněnost v kombinaci s kri ckou přítomnos; „silné vrstvy“ času umožňuje otevřené interakce čás; – hybridizace, mísení a konﬂikty – které účinně ničí determinismus struktury a živí její divokost.“35 PruiB-Igoe i Luník IX představují dokonalé zhmotnění nekompa bility takové divokos s modernis ckou doktrínou redukcionismu, racionalizace a industrializace. Případ Luníku IX zároveň ukazuje ještě více, než jen příčiny své destrukce a jejich nevratný dopad. V rámci spontánně vznikající osady Mašličkovo se tato divokost odhaluje ve své nejryzejší tvořivé formě, neméně radikální, jako když po černobylské katastrofě někteří lidé začali znovu osidlovat její radiací zamořenou oblast, protože se stala vytouženou zemí nikoho, stranou dohledu komunis ckého režimu36. Mašličkovo vzniká v dostatečné vzdálenos od gheBa, které podléhá zkáze a které každým dalším zbouraným panelovým domem zajišťuje přísun jeho nových obyvatel. Vzniká jako an teze někdejšího vzorového sídliště, nezávisle na potřebě jakýchkoliv inženýrských sí;, přístupu automobilem, odstupových vzdálenos; od hluku z nedaleké rychlostní komunikace, od potoka, představujícího jediný zdroj užitkové vody i příležitostných záplav, od lesa, v němž se částečně ukrývá a který poskytuje dostatek palivového dříví, bez záborů zemědělského půdního fondu, na jehož zbytkové plochy dále expanduje, navzdory územnímu plánu i nové územní studii, bez územních rozhodnu;

35 KWINTER, Sanford: Wildness (Prolegomena to a New Urbanism), in: KWINTER, Sanford: Far from Equilibrium: Essays on Technology and Design Culture. Barcelona: Actar D, 2008, s. 189. 36 ALEXIJEVIČ, Svetlana: Černobylská motlitba. Žilina: Absynt, 2017.

a stavebních povolení, bez závazných stanovisek dotčených orgánů a souhlasů vlastníků dotčených pozemků… Vzniká jako komplexní adap vní systém obytných jednotek a jejich shluků, postavených na principu brikoláže37 a uspořádaných na základě vlastních sociálních mechanismů a touhy žít.38

Abychom více pochopili (ne však ovládli!) divokost chování takového systému, pokusíme se jej na následujících stránkách nahlédnout z pohledu snoubícího mysl divocha a vědce, resp. brikoléra a inženýra39. Postupně se podíváme na Mašličkovo a další vybrané romské osady skrze pravidla jejich vnitřní organizace, vztahy jejich formací vůči okolnímu prostředí, schopnosti jejich evoluce a adaptace na měnící se podmínky i možnos stávání se takových neformálních struktur městem, abychom tuto expedici završili opětovným návratem do osady, v níž žijeme.

37 Brikoláž představuje tvorbu, při níž je to, co bylo k dispozici, použito v novém kontextu bez ohledu na původní účel. 38 V opozici k freudovskému pojetí nevědomí a oidipovského komplexu přichází Deleuze s Guattarim s koncepcí nevědomí jako továrny a těla jako asambláže strojů produkujících touhu (desiring-machines), kterým rozvíjí principy těla bez orgánů Antonina Artauda. Viz DELEUZE, Gilles, GUATTARI, Felix: Anti-Oedipus: Capitalism and Schizophrenia. Minneapolis: University of Minnesota Press, 2000, s. 1-50. 39 „inženýr se vždy snaží překonat omezení daná konkrétním stavem civilizace a překročit je, zatímco brikolér má tendence nebo potřeby v nich vždy zůstávat.“ LÉVI-STRAUSS, Claude: The Savage Mind. Londýn: Weideneld and Nicolson, 1966, s. 19.

Obr. 46: Sven Začek: Lidé opalující se na pláži Pärnu, 2014 Obr. 47: Martin Parr: Itálie, Sorrento, 2014

Struktura jako souhrn individuálních chování

Neptala se mě, kdo jsem, co jsem, proč jsem přišla. Její první otázka byla: „Na sal bokhaľi?“ (Nemáš hlad?). Nezbytná součást romského uvítacího ceremoniálu. Aniž čekala na odpověď, začala škrábat brambory. A pak – vidím se jako dnes – jsem zcela najisto šla ke kredenci, vyndala nůž a loupala brambory s ní. Ilona si na tento okamžik také pamatuje. Jednou jej komentovala: „Akorestar sam amare“ (Od té chvíle jsme svoji). (Milena Hübschmannová, z předmluvy ke knize LACKOVÁ, Elena: Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou. Praha: Triáda, 2010, s. 7-8)

kolek vní plánování, sebeplánování a samoorganizace – okupování a propojování – precedens Mašličkova – sociální uspořádání romské osady – Vlkov – Janov – Chminianské Jakubovany – porovnání s jinými sociálními modely

Struktury neplánovaného osídlení zcela neplánované nejsou, ačkoliv by k tomu takové pojmenování mohlo svádět. Jsou plánované jinak. Lewis Mumford tento proces v kontextu středověkých měst popisoval jako organický a zdůrazňoval jeho evoluční charakter: „Organické plánování nezačíná předem stanoveným cílem; pohybuje se od potřeby k potřebě, od příležitos k příležitos , v řadě adaptací, které jsou samy o sobě čím dál koherentnější a účelnější, takže vytvářejí komplexní konečný návrh, neméně jednotný než předem vytvořený geometrický vzor.“1 Eda Schaur v úvodu své eponymní práce2 píše o „osídlení plánovaném odlišným způsobem“ nebo o „osídlení plánovaném přímo“, aby tyto termíny zjednodušila na „neplánované“ či „rostlé“ osídlení, které také vymezuje ve vztahu k osídlení centrálně plánovanému: „Za;mco struktury plánovaných sídel jsou rozvíjeny jako celek nebo do značné míry v plánovacích procesech vycházejí-

1 MUMFORD, Lewis: The City in History. New York: Harcout, Brace & World, 1961, s. 302. Zajímavé je, že tentýž autor podobně živelné zastavování průmyslového města 19. století nazývá „krystalizací chaosu“, „válečným polem“ nebo „zkamenělým chaosem“, viz MUMFORD, Lewis: The Culture of Cities. San Diego-New York: A Harvest/HBJ Book, 1970. 2 IL 39 Ungeplante Siedlungen / Non-Planned Settlements, 1992, s. 16-29.

Obr. 48, 49: Shluky chyží v osadě Mašličkovo, foto: Jakub Kopec, 2019

cích z pohledů z ptačí perspek vy, struktury neplánovaných sídel jsou přímým výsledkem spolupráce všech zúčastněných.“ Takové osídlení je projevem kolek vního plánování, sebeplánování a samoorganizace, jejichž souhrnné chování patří, jak již víme, mezi charakteris cké rysy komplexních adap vních systémů. Mo vace jednotlivých účastníků přitom nemusí být nikterak složité, spíše naopak, komplexita formy vzniká až jejich vzájemnými interakcemi: „Komplexní strukturální formy mohou být založeny na organizačním schématu, které se skládá z rela vně malého množství dat. V takovém schématu by mohla být definována uspořádání a vazby určitých prvků nebo oblas; osídlení. Takové organizační schéma může specifikovat některé topologické rysy struktury, ale ponechává velký stupeň volnos pro své uskutečnění.“ V tomto ohledu se jedná také o systémy autopoie cké, tak jak je definovali Maturana s Varelou: „...prostorové vztahy mezi částmi autopoie ckého stroje jsou specifikovány sí; procesů vytváření čás;, které ustanovují podstatu jeho organizace a jsou proto nutně v neustálé změně.“3 Niklas Luhmann, který výraz autopoiesis od Maturany s Varelou převzal pro potřeby své teorie sociálních systémů (před;m se v jeho pracích objevují termíny sebereference, sebeorganizace, sebevztaženost nebo sebetema zace), také hovoří o redukované komplexitě. Tato redukce má vyjádřit, že žádný z elementů není přímo spojen se všemi ostatními. V Luhmannově sociologickém poje; souvisí především s funkcionální diferenciací moderní společnos .4

Schaur vznik neplánovaného osídlení ilustruje na příkladu obsazování pláže návštěvníky. Jejich mo vace podle ní podmiňují základní vzorce lidského chování, jimiž jsou „touha po soukromí a příhodné vzdálenos od cizích lidí na straně jedné a potřeba zajištění bezpečí v rámci komunity na straně druhé“. Na základě takového kolek vního chování vzniká předobraz sídelní struktury projevující se spontánním „rozparcelováváním“ plochy pláže, které vede ke dvěma základním urbánním procesům deﬁnovaným na stuBgartském Ins tutu lehkých plochých konstrukcí (ILEK) pod vedením

3 Viz MATURANA, Humberto R., VARELA, Francisco J.: Autopoiesis and Cognition: The Realization of the Living. Dodrecht: D. Reidel Publishing Company, 1980, s. 80. 4 LUHMANN, Niklas: Sociální systémy: Nárys obecné teorie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006.

Obr. 50: Simulace systémů přímých cest, minimálních cest a minimálních oklik mezi chyžemi osady Mašličkovo, archiv autora

Frei OBa. Jedná se o zabírání plochy a vznik komunikačních spojení. 5 Prvé je v případě neplánovaného osídlení mo vováno dosažením vzájemné blízkos , nebo naopak udržováním si dostatečného odstupu. Projevuje se jako silové působení v podobě atrakce nebo repulze mezi těmi, kteří se znají nebo neznají, kteří se chtějí nebo nechtějí poznat, kteří jsou si sympa č; nebo mají vůči sobě averzi, apod. Druhé je (kromě topograﬁe) determinováno konek vitou a potřebou minimalizace cest mezi jednotlivými okupacemi. K simulaci tohoto propojování, přibližujícího se přírodním systémům, OBův tým vyvinul tzv. systém minimálních oklik. Jeho idea vzešla z vláknového „form ﬁnding“ modelu Marka Kolodziejczyka, který v sobě spojoval výhody systému přímých spojení (nejkratší spojení mezi jednotlivými body sítě) a systému minimálních cest (nejkratší systém cest mezi všemi body sítě)6. Procesy obsazování a propojování tedy společně odhalují iniciační napě; přítomné ve většině neplánovaný sídelních struktur. Zároveň také představují důležité precedensy v posunu od architektonického objektu k architektonickému poli, který nastal s rozvojem informačních technologií v 90. letech minulého stole;.7

Příklad pláže představuje modelovou situaci náhodného setkání mnoha většinou si vzdálenějších lidí, kteří vytváří vysoké koncentrace, obvyklé pro neplánované osídlení, jen za určitých podmínek (atrak vní lokalita, příznivé počasí, léto, dovolené…). I ty však vedou k zahušťování poněkud jiného charakteru, které není založené na vzájemných vazbách, ale spíše vychází z předpokladu, že „hustota vytváří svobodu anonymity“8, který odlišuje velkoměsto od maloměsta či vesnice. Rovněž rostlá osídlení odpovídají obsazování pláže pouze ve výjimečných případech, vzájemné vazby mezi „osadníky“ jsou to ž většinou důležitější než potřeba udržovat si určitý odstup. Mezi výjimky bychom,

5 Viz OTTO, Frei: Occupying and Connecting: Thoughts on Territories and Spheres of Influence with Particular Reference to Human Settlement. Stuttgart-Londýn: Axel Menges, 2011. 6 Systém minimálních oklik (minimised detour system) v sobě spojuje minimalizaci celkové délky systému cest i délky jednotlivých spojení mezi uzlovými body. Kolodziejczyk jej testoval také na prostorových modelech. Jeho výzkum byl publikován v rámci Mitteilungen des SFB 230, č. 4 – „Verzweigte Strukturen“, Stuttgart, 1991. 7 Viz např. text Field conditions v publikaci ALLEN, Stan: Points+Lines: Diagrams and Projects for the City. New York: Princeton Architectural Press, 1999, s. 90-103. 8 SENNETT, Richard: The Public Realm, in: BRIDGE, Gary, WATSON, Sophie (ed.): The Blackwell City Reader. Hoboken: Wiley-Blackwell, 2010. Česky in: Zlatý řez 32, s. 4-7.

Obr. 51: Geneze existujících cest osady Mašličkovo, archiv autora

s ohledem na paradoxy jejího vzniku a neobvykle rozvolněnou strukturu obydlí, mohli řadit i osadu Mašličkovo. Ačkoliv bylo původních více než 600 bytů sídliště Luník IX plánováno pro 2100 rezidentů, tedy jeden byt průměrně pro 3,5 osob, skutečný počet obyvatel očekávání dalece překročil. Tato proměnná, dynamicky se měnící v závislos na natalitě, migraci příbuzných i v důsledku nešťastného usnesení č. 559, dosáhla v nultých letech dvojnásobku a později dokonce trojnásobku (sezónně údajně až čtyřnásobku) plánovaného populačního limitu. V důsledku postupné demolice bytových domů se proto velmi rychle ocitlo bez obydlí stovky lidí, kteří se vzájemně znali jen jako sousedé, což v případě absentujících příbuzenských vztahů mezi Romy příliš neznamená. Určitou roli v omezeném rozvoji vzájemných vazeb zřejmě sehrál i ver kální charakter panelových domů a „městský“ způsob života v nich. Ve spojení s primárně nedobrovolným impulsem vzniku osady tak máme co do činění se zcela speciﬁckou situací, která dala vzniknout sídelní struktuře téměř suburbánního charakteru. Semínka10 osídlení se začala objevovat nejprve v lese při Myslavském potoku, aby se postupně rozšířila i na přilehlou louku. Místo očekávatelného zahušťování si však nová obydlí udržovala podobně velké rozestupy (v řádech desítek metrů) jak mezi sebou, tak od nejbližších bytových domů. Právě tato anomálie rozptýlené koncentrace ukazuje výjimečnost Mašličkova. Není to ž jedinou osadou, ale aglomerací mnoha zárodečných osad, které se v každém z těchto semínek derou k životu.11 K pochopení toho, co se asi odehrává v každém z nich, již nepostačí formální analogie, ale bude zapotřebí odkrýt principy sociálního uspořádání romské komunity a ukázat jejich projevy v osadách různých měřítek.

9 Viz str. 25. 10 Semínko ve smyslu anglického „seed“ je zde použito ve spojení se zdánlivou nahodilostí a zároveň provázaností celé konfigurace. 11 Demografický růst Mašličkova: 06/2013 – 112 osob (18 rodin), 07/2014 – 149 osob (25 rodin), 06/2015 – 256 osob (49 rodin), 02/2017 - 249 osob (56 rodin). Zdroj: soutežní podklady k ideové urbanisticko-architektonické soutěži Luník IX.

1938

1925

1922

Havlátovi

Lejčkovi 1958

1945

1955 1964

1962

1953

1945

1959

1963 1957

1959 1957

1953

1951

1954

Obr. 52: Genealogie střední generace Havlátových-Lejčkových a konstelace domů na základě těchto příbuzenských vazeb v osadě Janov, autor: Lucie Plavjaniková, zdroj: HIRT, Tomáš, JAKOUBEK, Marek (ed.): Rómske osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005, Bratislava: Nadácia otvorenej spoločnosti – Open Society Foundation, 2008, s. 66

Z pohledu sociální antropologie12 je organizace romské osady založena na příbuzenství, které představuje její dominantní ins tucionální sféru. Vztahy nepříbuzenské – sousedské, přátelské, generační, genderové – to ž v romských osadách téměř absentují, resp. odehrávají se také mezi příbuznými. Příbuzenství se rozvíjí ve formacích na úrovních nukleární rodiny, komplexní rodiny a sítě širšího příbuzenstva. Nukleární rodinu tvoří manželský nebo partnerský pár (oﬁciální sňatek nemá v osadách zásadnější význam) s potomky (příp. dočasně i s jejich nastávajícími). Architektonickou jednotkou nukleární rodiny je jednoprostorový dům, řečený též kher13, chyža14 nebo chatrč. Lokálně/aktuálně příbuzensky provázané nukleární rodiny společně tvoří rodinu komplexní. Ta vzniká prostřednictvím sňatků mezi přímými příbuznými do tře; až čtvrté generace. Často jsou také prak kovány sňatky „pre čeranki“, kdy si skupina sourozenců vezme za manžele jinou skupinu sourozenců z nepříbuzné rodiny, která se díky této hromadné výměně příbuznou stane. Komplexní rodiny se takto dynamicky proměňují a v čase se štěpí na další komplexní rodiny. Architektonickým synonymem komplexní rodiny je shluk chyží, vytvářejících společný „dvoreček“, do něhož jsou orientovány i jejich vchody. Dveře jsou stále otevřené (vudara phundrade), což vede k absenci soukromí a k neustálé sociální kontrole mezi jednotlivými nukleárními rodinami. Sociální život neprobíhá na úrovni rodiny nukleární, ale komplexní. Kooperuje se zde v rámci každodenních ak vit, komplexní rodina společně stoluje (vybraná nukleární rodina vaří) a vychovává dě (ty může přebrat i jiná nukleární rodina v rámci komplexní rodiny). Jedná se však spíše o společnou spotřebu a sdílení než o kolek vní vlastnictví. Tak jako v osadě neexistuje prostor soukromý, neexistuje zde ani ten veřejný. Dodnes zde často absentuje veřejná infrastruktura, veřejné budovy (ty dodatečně stavěné jsou proto téměř vždy ohrazeny plotem), komunity, formální organizace, korpora vní sdružení (zájmové spolky apod.), poli cké reprezentace a autority. Vše spadá do určité sféry příbuzenské-

12 Viz BUDILOVÁ, Lenka, JAKOUBEK, Marek: Cigánská osada – rodina nebo obec?, in HIRT, Tomáš, JAKOUBEK, Marek (ed.): Rómske osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005. Bratislava: Nadácia otvorenej spoločnosti – Open Society Foundation, 2008, s. 41-62. 13 Romsky dům, pokoj, jednopokojový byt – odkud pravděpodobně byl odvozen i pojem „kér“ pro byt v brněnském hantecu. 14 Slovensky pokoj, světnice, chalupa.

Obr. 53: Genealogická mapa a situační plán osady Milpoš, autor: Štěpán Bolf, zdroj: HIRT, Tomáš, JAKOUBEK, Marek (ed.): Rómske osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005, Bratislava: Nadácia otvorenej spoločnosti – Open Society Foundation, 2008, s. 415, 419

ho vlivu a příslušnost k rodině je rozhodujícím kritériem i pro určení vzájemných vztahů s ostatními. Osadu tvoří jedna nebo více komplexních rodin (též příbuzenských skupin), které jsou vzájemně prostorově odděleny. I v případě majoritního romského zastoupení v obecním zastupitelstvu Romové hájí zájmy svých příbuzenských skupin, ne osady jako celku. Osada jako celek je vnímána pouze z vnější perspek vy, jedinou výjimku představuje osada rituálně nečistá15, ovšem pouze v symbolickém významu, ne strukturální podobě. O to silnější jsou příbuzenské vazby překračující hranice osady, které vytváří poslední úroveň vztahů – síť širšího příbuzenstva. Ta zajišťuje migraci mezi lokalitami obývanými různými větvemi příbuzenské formace. Tato síť nesahá pouze do jiných osad, ale často i do větších měst a za hranice státu (do Česka, Anglie, apod.) v závislos na ekonomické migraci. K ilustraci výše uvedených mechanismů dále poslouží tři příklady osad16 ukazující jejich vliv na konkrétní prostorová uspořádání ve třech různých měřítkách.

První příklad představuje jednu z nejmenších osad, která stejně jako Mašličkovo vznikla teprve nedávno, na rozdíl od něj však představuje pouze jedno semínko zcela genealogicky homogenní sídelní struktury obývané jedinou vzájemně kooperující komplexní rodinou. Osada Vlkov17 vznikla v dubnu 1999, kdy byli manželé Patkaňovi se svými sedmi dětmi a vybavením deportováni nákladním autem na obecní skládku mezi obcemi Vlkov a Polesná, nacházející se v místě před patnác lety zaniklé osady. Po zarovnání a zahrnu; skládky obcí si zde během měsíce rodina za pomoci příbuzných postavila provizorní dvoupokojovou drevenici s kuchyní. Několik měsíců poté se na místo přistěhovala i dvanác členná rozšířená rodina Sivákových příbuzensky provázaná s Patkaňovými. Nejprve bydleli u Patkaňových, aby si poté přistavěli za jejich domem vlastní

15 Viz dále osada Chminianske Jakubovany. 16 Místní názvy v této kapitole uváděných osad i obcí jsou částečně pozměněny tak, jak byly z důvodu ochrany soukromí uváděny v publikaci HIRT, Tomáš, JAKOUBEK, Marek (ed.): Rómske osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005. Bratislava: Nadácia otvorenej spoločnosti – Open Society Foundation. 17 Viz VAŇURA, Jan, KUČEROVÁ, Zdeňka: Stručná zpráva o romské osadě Vlkov: Novodobý vznik osady jako výsledek ekonomické transformace a segregace, in HIRT, Tomáš, JAKOUBEK, Marek (ed.): Rómske osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005. Bratislava: Nadácia otvorenej spoločnosti – Open Society Foundation, 2008, s. 279-304.

Obr. 54: Schwarzplany osad Vlkov, Janov a Chminianské Jakubovany, měřítko menších je vůči nejbližším větším zdvojnásobeno, archiv autora.

dvouprostorovou chyži. Po Sivákových přichází do osady neteř Patkaňových se svým druhem a třemi dětmi, aby si zde postavili tře; dům. V červenci 2000 se sem přesouvají další příbuzní, tentokrát Sivákových, mladý pár se dvěma dětmi, a staví zdejší čtvrtý domek. Jeho realizace se stane poslední kapkou pro xenofobní vedení obce Vlkov, které rozhodne o vystěhování všech obyvatel osady bez trvalého pobytu, což se týká Sivákových (kteří byli pro Patkaňovy stejně čím dál větší přítěží) a jejich příbuzných. V následujícím roce je někdejší dům Sivákových na příkaz obce odstraněn, materiál z něj je použit na rozšíření drevenice Patkaňových a na základy jejich nového zděného domu. Jeden z pokojů drevenice Patkaňových také prochází zajímavou úpravou poté, co zemřel zde žijící starý pan Sivák. Kvůli obavám z jeho navracení se z onoho světa v podobě mula18 byl pokoj raději přestavěn na garáž. Prázdný dům po příbuzných Sivákových odkupuje a dostavuje jejich další příbuzná s mužem a synem, přihlášení zde (kromě muže) k trvalému pobytu. Tato rodina však v roce následujícím osadu opět opouš;. V roce 2003 vyhoří do základů drevenice Patkaňových, kteří se později stěhují do dokončovaného zděného domu. V té době se do osady přesouvá i strýc pana Patkaně s družkou. O rok později je v osadě konečně obcí zrealizována studna a zapůjčen první zdroj elektřiny v podobě benzinové elektrocentrály... Sumář z mnohaletého terénního výzkumu sociálních antropologů ukazuje, jak dynamickými procesy prochází i ta nejmenší příbuzensky soudržná osada tvořená jedním shlukem několika domů. Její ustanovující principy rodové atrakce v osadách větších doplňují mezirodové repulse, jak uvidíme dále.

Druhým příkladem je osada mnohem větší než Vlkov, ale stále patřící spíše mezi ty menší. Osada Janov19 začala vznikat po 2. světové válce v důsledku dosažení prostorových limitů starší osady v intravilánu obce. V 50. letech docházelo k ekonomické

18 Mulo je navracející se duch zemřelého, tzv. revenant. V romské tradici takový duch, objevující se nejčastěji ve snech, může jak škodit, tak i poradit či dokonce léčit. Jeho navracení se na tento svět Romové nepovažují za žádoucí, zvláště v případě, kdy zemřel nepřirozenou smrtí. 19 Viz PLAVJANIKOVÁ, Lucie, PECHANOVÁ, Gabriela, KUBÍKOVÁ, Eva: Janov, in: HIRT, Tomáš, JAKOUBEK, Marek (ed.): Rómske osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005. Bratislava: Nadácia otvorenej spoločnosti – Open Society Foundation, 2008, s. 339-370.

Obr. 55: Vektorové pole skutečných či domnělých příbuzenských vztahů v osadách Vlkov, Janov a Chminianské Jakubovany

migraci některých místních komplexních rodin do Čech a k odprodeji chyží po nich těm, kteří zůstali. Starší osada byla v roce 1966 zbourána a nahrazena menším bytovým domem. Rodina Čermákových, která během migrační vlny opus la Janov, se po patnác letém pobytu v Čechách vrací zpět. Vzhledem k tomu, že před lety prodala své chyže v místě nové bytovky, nezbývá jí, než se zabydlet v osadě. Ke znovuvytvoření ztracených příbuzenských vazeb (veškeří příbuzní to ž zůstali v Čechách) se „pre čeranki“ spojuje s podobně příbuzensky oslabenou rodinou Maškových, žijící tamtéž. Vzniká tak komplexní rodina Čermákových-Maškových, která se stává jednou ze dvou dominantních komplexních rodin v osadě. Tou druhou je rodina Havlátových, která má vzdálené příbuzenstvo i v bytovém domě, vzájemně se však vůči sobě vymezují na ty z bytovky a ty z osady, přičemž

druzí jsou samozřejmě vždy

horší. Právě této vzdálenější rodi-

ně Havlátových kdysi prodali Čermákovi své chyže ve staré osadě a

proto dostali byty

i v nové bytovce na jejím místě. Místo, aby si Čermákovi migrací pomohli, vrá li se tak do horší situace než Havlátovi, kteří zůstali. Ačkoliv osadní Havlátovi nejsou ;ž, je ze strany Čermákových patrné určité vymezování se vůči nim. Jako v případě sňatku jednoho ze synů Čermákových-Maškových a jedné z dcer Havlátových. Přestože se jednalo o oboustranně výhodný sňatek směřující k dalšímu posílení příbuzenských vazeb v osadě, mezi Čermákovými-Maškovými byla rodina jejich syna často označována za ty druhé, tedy Havlátovy. Kromě těchto dvou komplexních rodin v osadě v době mapování žily i dvě menší statusově níže postavené rodiny. Okleštěná komplexní rodina Kolmana Havláta a nukleární rodina Milana Bartáka. Za;mco příjmení prvého napovídá vzdálenou příbuznost z Havlátovými, v případě Bartákových proběhl pokus o vzájemné rodinné propojení s Čermákovými-Maškovými, který však po poče; potomka skončil vzájemnou odlukou otce (dalšího ze synů Čermákových-Maškových) a matky (dcery Bartákových)… Geneze osady Janov ukazuje evoluci vztahů několika komplexních rodin, které jsou demonstrovány také v jejím prostorovém uspořádání. Ačkoliv se osada navenek jeví jako koherentní koncentrace, blízkos a vzdálenos jednotlivých chyží jsou vnitřně determinovány zájmy a potenciálem jednotlivých komplexních rodin. Rozdělení na jednotlivé rezidenční segmenty zde sice není tak do očí bijící, jako v případě některých jiných podobně velkých osad (např. Šarišská Poruba), díky tomu však dobře nazna-

Obr. 56: Pueblo kmene Hopi v Oraibi, lokalizace příbuzenských, resp. bratrských klanů, zdroj: HILLIER, Bill, HANSON, Julienne: The Social Logic of Space, New York: Cambridge University Press, 1984, s. 251 Obr. 57: Schwarzplan osady Rakúsy, archiv autora

čuje postupné znejasňování iniciačních příbuzenských vazeb, k němuž dochází v urbánních strukturách osad větších sídelních koncentrací a rozloh.

Tře; příklad osady patří mezi ty větší, ale díky své specifické struktuře ve skutečnos představuje celou škálu osad různých měřítek. Romská osada Chminianské Jakubovany20 má několik významných specifik. Vzhledem k tomu, že se obec Chminianské Jakubovany nachází na konci neprůjezdné komunikace a jednotlivé oddenky osady se nachází při vjezdu do ní, je toto segregované osídlení v poměrně exponované poloze. Tento fakt ještě posiluje skutečnost, že romská populace se postupně stala zdejší majoritou s většinou v obecním zastupitelstvu a od roku 2018 i s romským zástupcem na pozici starosty. Tato situace nastala jednak populačním nárůstem osadníků, jednak slovenskou verzí amerického „bílého útěku“, který se zde odehrál. Z pozice Romů je však největším specifikem, že zdejší osada je považována za rituálně nečistou, degešskou, v pomyslné hierarchii tedy nejníže postavenou. Důvodem je místní tradice pojídání různých druhů nečistého masa – především koňského a psího21. I díky souhře těchto anomálií jakubovanská osada představuje výjimečný příklad velké osady bez výraznějších intervencí zvnějšku (rostlá struktura osady za;m nebyla doplněna o žádná vzdělávací zařízení, komunitní centrum či svatostánek, veškeré tyto služby se to ž staly součás; obce). Osada je tvořena několika odnožemi, které se liší především svou velikos;, která demonstruje různá stádia osadního růstu. Od shluku jedné komplexní rodiny kolem tzv. bytovky, resp. několika komplexních rodin kolem domu „U Skalických“, přes větší koncentrace několika desítek chyží v „jarku pri kríži“ a v „druhom jarku“, po hlavní část osady čítající více než stovku domů. Všechny reprezentují výše uvedené principy příbuzenství, v rámci nichž spadá vše do sféry zájmu různých příbuzenských skupin. Veřejný prostor, jak jej známe, v této logice absentuje, o čemž svědčí i výsledek záměru dřívějšího vedení obce postavit v osadě novou studnu, která však nerespektovala příbuzenské hranice, a proto ji osadníci zasypali. Přesto jako vedlejší produkt rostoucí hustoty osídlení postupně

20 Viz BUDILOVÁ, Lenka, JAKOUBEK, Marek: Monitoring situace cigánské osady u obce Chminianske Jakubovany v letech 2000 – 2005, ibidem, s. 219-248. 21 Degeša, resp. rikoňara/rukoňara = pojídači psů/psožrouti.

Obr. 58, 59: Hlavní a vedlejší ulice v osadě Rakúsy, foto: Jakub Kopec, 2020

vznikají prostory, které vzhledem k potřebě řešení vnitroosadních komunikací a jejich intenzivnímu využívání začínají mít uliční charakter.

Podíváme-li se na nas;něné příklady terminologií Billa Hilliera a Julienne Hanson22, sociální logika prostoru romských osad má následující tendence. Vzhledem k výchozí jednotce jednoprostorového domu, který bývá rozšířen o maximálně jeden až dva další prostory, hrají větší roli než dům samotný jeho vztahy s domy ostatními. Tento aspekt představuje dominanci fenotypického modelu (p-model) nad genotypickým (g-model). Jednotlivé obytné buňky se organizují symetricky (nehierarchicky) na základě distribuce vzájemných vazeb, ne dle ﬁxně daného modelu. Zároveň díky příbuzenským vazbám v rámci osady i mimo ni (v jiných osadách) se jedná o poměrně otevřený síťový systém s mnoha ohnisky na lokální i globální úrovni. Jako referenční příklady podobných předmoderních prostorových organizací, které popisují i Hillier s Hanson, bychom mohli zmínit kruhovou vesnici kmene Ndembu v Mukanze23 (zkoumanou Victorem Turnerem) a pueblo kmene Hopi v Oraibi (dle Victora Mindeleﬀa). Kruhové uspořádání vesnice kolem společného dvora je stabilní pouze zdánlivě. Vzhledem k vysokému počtu rozvodů daných kombinací matrilineárního a avunkulárního systému příbuzenství24, lidé kmene Ndembu často migrují mezi jednotlivými příbuzensky propojenými vesnicemi. Opro tomu organizace puebla, založená také na matrilinearitě, promíchává jednotlivé klany již v rámci jeho koncentrované struktury a posiluje tak soudržnost celé komunity. K té přispívá i důležitost uličních prostor, na nichž se odehrávají společné slavnos a je také zvykem, že do nich Hopiové nechávají otevřené dveře, při nichž stolují a kolemjdoucí se k nim může přidat. Zároveň příbuzenské, resp. bratrské klany Hopiů sahají do několika dalších puebel, co zajišťuje mísení i na globální úrovni. Sociální logika prostoru romských osad se pohybuje na pomezí obou těchto na vních systémů. Čím je osada populačně menší, ;m výrazněji je její příbuzenské uspořádání demonstrováno v prosto-

22 Viz HILLIER, Bill, HANSON, Julienne: The Social Logic of Space. New York: Cambridge University Press, 1984. 23 Velmi podobnou prostorovou organizaci má i vesnice Bororů, jak ji popsal Lévi-Strauss. 24 V matrilineárním systému se osobní atributy, privilegia a majetek dědí v mateřské linii, v avunkulárním systému potom z matčina bratra na její děti.

rové formě dvorečků jednotlivých komplexních rodin. Přesáhne-li však určitou kri ckou velikost a především hustotu osídlení, příbuzenské uspořádání kolem dvorečků se postupně začíná agregovat do prostor téměř veřejného charakteru. Jejich vznik přitom neovlivňují pouze vnitřní pravidla kolek vního plánování struktury, ale také vnější podmínky dané konkrétní lokalitou, jejichž působení je podrobně věnována následující kapitola.

Obr. 60: Georges Candilis, Alexis Josic, Shadrach Woods, Manfred Schiedhelm, soutěžní návrh na rekonstrukci historického městského centra Frankfurt-Römerberg, 1963, zdroj: megaestructuras. tumblr.com Obr. 61: Le Corbusier, projekt nemocnice v Benátkách, 1964, zdroj: FLC/ADAGP

Vztahy k vnějšímu prostředí

Jsou ohraničeni nedostatkem uzavřenos . (René Char, in: MAFFESOLI, Michel: O nomádství. Praha: Prostor, 2002)

exkluze vnitřní a vnější – autopoiéze a nezávislé proměnné – vazby k sídlu, kulturní krajině a přírodnímu prostředí – města ve městě – města/krajiny – druhá města

Pokud se romské osady vyznačují poměrně extrovertními projevy svých obyvatel, okolnos jejich vzniku a lokalizace v kontextu obcí vykazují spíše pravý opak, tedy nedostatek komunikace. Ačkoliv v průběhu času najdeme mnohé výjimky s ohledem na různé poli cké systémy i nálady ve společnos (využívání dovednos; romských hudebníků či řemeslníků, společná práce v místních JRD, kmotrovství a různé formy sousedské výpomoci, apod.), pozice osadních Romů je charakteris cká především exkluzí, která se objevuje hned na několika úrovních najednou. V rovině symbolické, která se prolíná se všemi dalšími, se jedná o kategorické předsudky všeho druhu vymezující většinu vůči menšině, která je odlišná. V rovině kulturní a sociální se vyloučení projevuje oslabením společenských vazeb mezi majoritou a minoritou a v různých omezeních z něj plynoucích, hraničících často s porušováním základních lidských práv a svobod. V rovině ekonomické jde o vyloučení z pracovního trhu, které přispívá k šíření kultury chudoby1, zadluženos (pokuty, exekuce), závislos na vzájemné solidaritě, neformální ekonomice a sociálních dávkách. Z pohledu urbanismu je potom exkluze nejmarkantnější v rovině prostorové, která je fyzickým důsledkem výše zmíněného. Všechny tyto aspekty představují exkluzi danou z vnějšku, kterou dále komplikují formy vyčlenění uvnitř komunity samé. Ty jsou částečně podobné jako v případě majority, částečně jsou velmi speciﬁcké. Mezi prvé bychom mohli zařadit znevýhodnění daná chudobou, vyloučením z rodiny, duševním či fyzickým pos žením, případně neplodnos;. Mezi druhé potom patří vzájemné vymezování se mezi různými větvemi romského etnika (slovenš; Romové, ma-

1 Tento termín Oscara Lewise popisuje specifické vzorce chování chudých lidí, které tento americký antropolog zkoumal ve slumech portorického San Juanu.

Obr. 62: Barrio La Perla v portorickém San Juanu, zdroj: Institute of Puerto Rican Culture Obr. 63: Barriada v peruánské Limě, foto: A. Rojas, zdroj: Dwelling Resources in South America, Architectural Design 8, Srpen 1963, dostupné online: communityplanning.net/JohnFCTurnerArchive

ďarš; Romové, olašš; Romové, Sintové…), rituální nečistota nebo různé magické prakky a pověry (spojené např. s navracejícími se duchy zesnulých). Za;mco vnitřní vyčlenění představuje organickou součást naznačené sociální logiky prostoru romských osad, vyčlenění vnější tuto logiku odmítá, resp. se vůči ní vymezuje a odsouvá její projevy na pomyslný a často i skutečný okraj společnos .

Vzhledem k urbánní a krajinné rozmanitos těchto periferií se nega vní dopad vnější exkluze dále pokusím nahlédnout z opačné strany. Ne jako odvrácenou tvář, ale jako experimentální prostředí demonstrující adaptabilitu neplánovaných systémů romských osad. Tato teze vychází z povahy jejich organizace blízké autopoiézi, jak ji popsali Maturana s Varelou: „...autopoie cká organizace zjednodušeně znamená procesy propletené ve speciﬁcké formě sítě produkcí součás;, které spoluvytvářením této sítě, která je produkuje, ustanovují její jednotu. Z tohoto důvodu můžeme říci, že vždy, když je tato organizace skutečně realizována jako konkrétní systém v daném prostoru, doména deformací, kterým tento systém může odolat, aniž by ztra l iden tu, když si uchovává svou organizaci konstantní, je doménou změn, ve kterých existuje v jednotě. Skutečnost, že autopoe cké systémy jsou homeosta cké systémy, které mají svou vlastní organizaci jako proměnnou, kterou si udržují konstantní, je nezbytným důsledkem autopoe cké organizace.“2 Jinými slovy, tyto živé sídelní formace vykazující charakteris cké vlastnos komplexních adap vních systémů si udržují určitou topologickou síť vzájemně závislých vztahů proměňujících se v čase, která vychází z vnitřní logiky jejich uspořádání. Tato síť proměnných je zároveň charakteris cká jistou mírou nezávislos vůči vnějšímu prostředí, na jehož vlivy je schopná se adaptovat. Niklas Luhmann popisuje tento vztah systému a prostředí pojmem rezonance. „Systémy v tomto smyslu nejsou dirigovány faktory okolního světa, nýbrž je „rezonují“, tato rezonance závisí na interních strukturách a vnitřních stavech systému.“3 Právě speciﬁcké projevy takového přizpůsobení se růz-

2 Viz MATURANA, Humberto R., VARELA, Francisco J.: Autopoiesis and Cognition: The Realization of the Living. Dodrecht: D. Reidel Publishing Company, 1980, s. 80. 3 ŠUBRT, Jiří: Luhmannův teoretický pokus o postižení komplexity moderní společnosti, in: Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica. Studia sociologica. XI. Praha: Karolinum, 1996, s. 25.

Obr. 64: Města ve městě: Kolačkov, Hermanovce, Kyjov, Nováčany, archiv autora

ným vnějším podmínkám byly určující pro výběr a rozčlenění (taxonomizaci) dále uvedených osad. Osady zmiňované v této práci představují jen zlomek z celkového počtu několika stovek takových míst, které jsem zmapoval především na základě vydaných Atlasů romských komunit4. Jako urbanis cký podklad k výzkumu lokalit a struktury vybraných osad minulých i současných byly použity především v posledních letech zdigitalizované historické ortofotomapy, resp. ortofotomapy z doby nedávné i ze současnos 5. Snaha o odvození a pojmenování některých druhů (taxonů) majících podobné rysy zde není cílena k vytvoření celistvého systému jejich klasiﬁkace, ale spíše nahlíží osady z různých perspek v. Žádný z uvedených taxonů proto nikdy nepojmenovává jednu jedinou podobu osady, ale může se překrývat se všemi dalšími. Přesto jako každý induk vní postup i tento zároveň jeví známky jisté autorské omezenos , za níž se předem omlouvám, protože smysl této práce byl přesně opačný – ukázat rozmanitost různých formací neplánovaných systémů romských osad. Za;mco taxony popsané v této kapitole nahlíží diverzitu z pohledu podobného osídlením ustanoveným, tedy v dialek ce pojmů typus a topos6 a s důrazem na jejich prostorovost, taxony uvedené v kapitole následující usilují o zachycení jejich časovos , tedy procesu, který takovému prostorovému ustanovování předchází, aniž by jím byl nutně završen.

Vnější prostorové vztahy romských osad lze rozlišit na vazby k sídlu, kulturní krajině a přírodnímu prostředí. Prostorové vztahy v kontextu sídla obvykle souvisí s jeho periferií. Ta může být vnitřní nebo vnější. Periferie vnitřní představují vágní terény, jak je popisuje Solà-Morales: „Vztah mezi absencí užívání, ak vity, a pocitem svobody, očekávání, je zásadní k porozumění evokujícího potenciálu městských terrains vagues. Prázdno, absence, přesto také

4 Tyto atlasy jsou již téměř dvě dekády vydávány Úradem splnomocnenca vlády SR pre rómske komunity (ÚSVRK). Zatím vyšly tři atlasy (2004, 2013, 2019). 5 https://mapy.cz, https://zbgis.skgeodesy.sk/mkzbgis, http://mapy.tuzvo.sk/hofm (území SR), https://ags.cuzk.cz/archiv (území ČR), vyhledáno 5. 3. 2021. 6 Typus souvisí s architektonickým jazykem, označuje tu stránku architektury, která představuje její vnitřní organizací a dává vzniknout strukturám. V našem případě však nesměřuje k ideálnímu stavu a všeobecné platnosti, ale k definování jeho nezávislých proměnných. Topos (locus) vyjadřuje konkrétní vztahy daného typu k reálnému místu. K oběma pojmům viz kapitola Typus a topos, in: VALENA, Tomáš: Vztahy: O vazbě k místu v architektuře. Praha: Zlatý řez, 2018, s. 18-23.

Obr. 65: Řádkové koncentrace: osada v sousedství solární elektrárny v Drienově, osada za tribunou fotbalového hřiště ve Stropkově, archiv autora

naděje, prostor možného, prostor očekávání…očekávání mobility, toulajícího se pobudy, volného času, svobody.“7 Právě paradoxní spojení zbytkové plochy a volnos je v případě osad příznačné. Ostatně místo pojmu osada se dříve říkalo vatrisko nebo tábor 8, o čemž svědčí i již zmiňovaná čtvrť Czigány Tábor v Košicích. Takové zbytkové plochy se nacházely či nacházejí za hradbami (např. právě Tábor), v sousedství hřbitovů (Moldava nad Bodvou, Lascov, Spišský Š avnik, Brezina, Kružlová), na náplavkách (Hermanovce, Pribylina), při průmyslových areálech (Veľká Ida, Stará Lubovňa, Senica-Na Hrbe, Sobrance, Častkovce) nebo na vytěžených plochách (Rudňany). Novodobým speciﬁkem je potom sousedství solární elektrárny (Drienov). Většina vnitřních periferií byla původně na vnějším perimetru obcí. Některé se postupem času staly součás; rostoucí obce (Lozorno, Vikartovce), většina však zůstala izolovanými ostrovy uvnitř ní (Marhaň, Kuchyňa, Rokycany, Fričovce, Šindliar, Vydrník; viz také dále města ve městě), nebo jejími svébytnými odnožemi (Jánovce, Lascov, Cigeľka, Stará Ľubovňa-Podsadek, Žehňa), které s ohledem na demograﬁcký růst někdy začínají obci konkurovat (Rankovce, Furmanec, Podhorany, Petrová). Zvláštním případem jsou odnože několikanásobné, které odpovídají různým příbuzenským skupinám v téže obci, případně souvisí s nuceně se měnící lokací osady v různých dobách (Jurské, Žehra, Jasov, Torysa, Bôrka, Chrasť nad Hornádom, Čičava, Durďoš, Vechec, Telgárt, Čierny Balog, Divín). Periferie vnější jsou vymezeny hranicemi obecních katastrů. Osady často vznikaly na jejich rozhraních, přičemž náležitost k té či oné obci se stávala záležitos; dohadů, což jen přispělo k jejich ještě větší izolovanos (Rakúsy, Zbudské Dlhé, Kendice, Parchovany, Milpoš, Nižný Tvarožec, Toporec). Za;mco periferie vnitřní vykazují k obcím vazby silnější, u periferií vnějších tyto slábnou ve prospěch jejich autonomie. Prvé představují určitá místa jinakos (heterotopie) v rámci obcí, druhé se postupně samy stávají svébytnými obcemi. Prostorové vazby ke kulturní krajině a přírodnímu prostředí souvisí především s výrazně agrikulturním charakterem slovenského venkova. Osady byly většinou lokalizovány na nekvalitní, zemědělsky nevyužitelné půdě, resp. na jejím pomezí s přírodním prostře-

7 Viz DE SOLÀ-MORALES RUBIÓ, Ignasi: Terrain Vague, in: DAVIDSON, Cynthia (ed.): Anyplace. Cambridge: MIT Press, 1995, s. 120. 8 Vatrisko, taboris nebo tábor. V kontextu italských Romů je dodnes užívaný termín campo.

Obr. 66, 67: Karteziánské transformace Albrechta Dürera a jejich aplikace v podání D’Arcyho Wentwortha Thompsona, zdroj: DÜRER, Albrecht: Hierin[n] sind begriffen vier Bücher von menschlicher Proportion and Vier Bücher von menschlicher Proportion. Norimberk, 1528. Dostupné online: https:// collections.library.yale.edu/catalog/10613881; THOMPSON, D´Arcy Wentworth: On Growth and Form. Londýn-New York: Cambridge University Press, 1961, s. 299

dím. Kromě přítomnos potoka (u naprosté většiny osad), výjimečně řeky (Krížová Ves), je proto častá blízkost lesa (Rakúsy, Markuška, Marhaň), výrazný topograﬁcký rámec (Richnava, Polomka, Jánovce), nebo jejich kombinace (Liptovská Teplička, Kolačkov). Tyto přírodní faktory v osadách také nachází důležité využi;, potok jako zdroj vody a příležitostně i ryb, les jako zdroj stavebního a palivového dřeva či různých lesních plodů. Okolní pole se zase stávala cílem polního pychu. Když přihlédneme k rozšířené kultuře recyklace a ku lství, osady byly ztělesněním ohleduplnos vůči životnímu prostředí. Tato skutečnost se však s nástupem konzumu a produkce obalů bohužel značně změnila. Mnohé z osad se dnes vyznačují právě chatrným hospodařením s odpady, k čemuž napomáhá též absence vnímání veřejného prostoru, jak jej známe, a tedy i staros o něj, či nekompa bilnost osadníků s pravidly vyvážení domovního odpadu nastavenými majoritou. Uvedené vazby k sídlu, kulturní krajině a přírodnímu prostředí se navzájem prolínají a vytváří rozmanité spektrum situací. Na základě podobných charakteris k daných ;mto vnějším rámcem se dále pokusím pojmenovat některé z objevujících se prostorových druhů.

První prostorový taxon představují města ve městě. Tento strukturalis cký koncept v dějinách urbanismu nejlépe charakterizuje nerealizovaný projekt Candilise, Josica a Woodse pro Frankfurt-Römerberg. Jejich návrh města v miniatuře na místě válkou zničeného středověkého centra vytvářel svébytný prostorový propletenec veřejných prostor, obchodů, kanceláří a bydlení, takřka stejně hustý a rozmanitý jako bylo město historické9. Ačkoliv v kontextu romských osad má tento termín zcela jiné souvislos , koncentrovanou strukturu ne nepodobnou zmenšenině obce, v níž se nachází, vytváří mnohé z nich také. Jejich podstata je však mnohem bližší městským gheBům, jakými byla např. středověká čtvrť Arènes v Nîmes10 a jí podobné parazitní struktury11. Jen místo chátrajících reliktů římských monumentů či hradebních rozhraní vyrůstají

9 Vzdáleným předobrazem tohoto projektu z roku 1963 (naplněného týmíž autory v jiném kontextu realizací Svobodné univerzity v Berlíně) může být L´architecture mobile Yony Friedmana (1958), na podobně vrstevnatém otevřeném patchworku byl založen také pozdní Corbusierův projekt benátské nemocnice (1965).

Obr. 68: Města/krajiny, osady přizpůsobující se karteziánským transformacím terénu: Pribylina, Jánovce, Liptovská Teplička, Polomka, Rudňany, Richnava, archiv autora

v místech prostorově segregovaných nejčastěji bariérami krajinnými, které doplňují ty lidmi vytvořené spíše až následně (aby dávaly najevo, že jejich koncentrovaná jinakost je pro majoritu zcela nepřijatelná). Tyto fyzické hranice podmiňují jednak maximální hustotu zastavění, jednak omezenou kapacitu, v čemž připomínají historická městská centra před zbouráním hradeb v 19. stole;. Místo odstranění nebo překonání těchto hranic však podobně jako v případě čtvr Arènes bývají pod záminkami jejich nevyhovujícího stavu (stavebně, technicky, hygienicky i prostorově) odstraňována spíše tato gheBa. Pokud jsou města ve městě opravdu miniaturami svých obcí, případná rekurzivita, naznačená zmenšenou velikos; jejich nukleárních obydlí vůči domům v obci, přestává být s ohledem na jejich vysokou sídelní koncentraci rozlišitelná (s výjimkou tzv. řádkové koncentrace, viz dále). Kdybychom hledali algoritmickou deﬁnici pro jejich prostorovou organizaci, nejvíce by se jí přibližovaly postupy používané pro tzv. nes ng či packing. Tedy pro op malizaci mnoha komponent, které z určitého důvodu (úspora materiálu, maximalizace přepravní kapacity apod.) potřebujeme vyskládat na co nejmenší plochu, resp. do co nejmenšího objemu. Za;mco „moderní“ logis ka v tomto ohledu upřednostňuje co největší efek vitu pravoúhlých krabic v krabicích vycházejících z modulových rozměrů boxů, přepravek, kontejnerů a jejich zvětšenin v podobě logis ckých center, aby tak naplnila modernis cké déjà vu racionalizace, standardizace a prefabrikace, v případě měst ve městech se, vzhledem k jejich nucené koncentraci na majoritou vyhrazeném malém území, naopak objevuje množství odchylek, daných jak tvarem vymezené plochy, tak vzájemnými vztahy mezi jednotlivými nukleárními buňkami. Významnou roli potom často hraje také nestálost jejich krajinného rámce v podo-

10 Čtvrť Arènes v Nîmes vznikla vestavbou do někdejšího římského amfiteátru. Jeho adaptace probíhala postupně. V 5. století se z něj stala pevnost, v níž byly postaveny první domy, celá stavba byla obehnána příkopem a z východní strany opatřena pevnostními věžemi, v jedné z nich byla zřízena kaple. Ve 12. století zde noví strážci vytvořili zvláštní řád s vlastními konzuly a privilegii, v tomto období byl příkop zasypán. Po jejich postupném přestěhování do města v 15. století arénu obsadili sociálně slabší a stala se z ní čtvrť s více než dvěma tisíci obyvateli ve 150 domech (chaumières), s ulicemi, dvěma náměstími a kostelem. V okolí bylo několik ubytovacích zařízení pro příchozí. Díky této sociální struktuře obyvatel a také v důsledku své okrajové lokace při městských hradbách měla pověst špatné čtvrti se špinavými a vlhkými příbytky a úzkými temnými prostory mezi nimi. V polovině 17. století se Arènes stala ohniskem epidemie moru. V sousedství byl později umístěn první soudní dvůr ve městě s přidruženým vězením. Historie čtvrti končí na počátku 19. století, kdy byla zahájena její kompletní asanace. Viz http://www.nemausensis.com, vyhledáno 2. 1. 2021. 11 Viz také str. 13-14 této práce.

Obr. 69: Města/krajiny, osady ve vztahu ke spádnicím terénu: Pribylina, Jánovce, Liptovská Teplička, Polomka, Rudňany, Richnava, archiv autora

bě povodní, sesuvů půdy apod. V důsledku všech těchto faktorů města ve městě představují širokou škálu různých příkladů. Některé vytváří nepravidelné ostrovy téměř pravoúhlých „manhaBanských“ koncentrací střídavě ustupujících velké vodě (Hermanovce, Kolačkov). V jiných jsou patrné rostoucí odchylky dané vzájemnými pootočeními jednotlivých buněk, někdy menšími (Kyjov), někdy většími (Nováčany, Plavecký Štvrtok). Speciﬁcký příklad potom představuje řádková koncentrace, která připomíná zmenšeninu návsi a na Slovensku tradičního přistavování domů za domy ve formě „slíží“ (Stropkov), která se však objevuje i v případech územně méně limitovaných (Drienov).

Další prostorový druh již více než s kontextem přilehlé obce operuje s jejím krajinným zázemím. Opro některým výše zmíněným příkladům, které jsou vymezeny krajinnými prvky též, města/krajiny již nejsou založeny pouze na principech hranic a koncentrací, ale jejich teritoria dále expandují a adaptují se na různá speciﬁka krajiny přírodní, kulturní nebo postkulturní. Na rozdíl od soudobých architektonických tendencí formování staveb (zvláště těch opravdu velkých) do svébytných krajin udržujících si topologii své programové náplně12, města/krajiny představují formace diskrétních nukleárních buněk (chyží nebo domů), které drží pohromadě topologie vztahů jejich sociální logiky. Přizpůsobování těchto sociálních sí; danému kontextu potom vzdáleně připomíná Dürerovy karteziánské transformace13, jejichž pomocí popisoval D´Arcy Thompson morfogenezi různých přírodních forem14. Na základě totožných principů natahování, stláčení a ohýbání se síťová struktura osad stává součás; rozmanitých kontextů. Objevuje se v nejkrajnějších řádcích dodnes zachované délkové plužiny Liptovské Tepličky, jejíž obyvatelé kdysi tak hrdě odmítali založení JRD a scelování políček do velkolánů15. Vytvá-

12 Viz např. ALLEN, Stan, MCQUADE, Marc (ed.): Landform Building: Architecture´s New Terrain. Curych: Lars Müller Publishers, 2011. 13 DÜRER, Albrecht: Hierin[n] sind begriffen vier Bücher von menschlicher Proportion and Vier Bücher von menschlicher Proportion. Norimberk, 1528. Dostupné online: https://collections.library.yale.edu/catalog/10613881, vyhledáno 12. 3. 2021. 14 THOMPSON, D´Arcy Wentworth: On Growth and Form. Londýn-New York: Cambridge University Press, 1961. 15 Život obyvatel Liptovské Tepličky a zdejší osady Kufajka v 70. letech minulého století zachytil na svých snímcích fotograf Miroslav Myška.

b a ab

b = axióm a -> ab b -> a

ab a ab a ab

F [-F] F [-F] [F]

ab a ab ab a

vrchol

E koniec

C B

B A

štart

základňa p

T1 T2

Obr. 70: L-systém, autor: Vanesa Rybárová, archiv Ateliéru urbánních strategií, ZS 2018/19 Obr. 71: Rostlinné oddenky, zdroj: Wageningen University & Research

ří jeden z ostrůvků sedimentů řeky Belé v Pribylině, splývající s ostatními stejně dynamicky se proměňujícími říčními útvary (rameny, meandry či štěrkovými lavicemi), které vznikají divočením jejího toku. Zařezává se do dolinky stejnojmenného potoka v Polomce jako příslovečné pohlaví této krajiny, Muráňské planiny. Vynořuje se jako stalkerovský přelud metastáz dystopického osídlení na místě asanované čás obce RudňanyPätoracké, jíž po prohlášení závalovým pásmem v 80. letech minulého stole; kvůli bezpečnos postupně opus li všichni majoritní obyvatelé. Gradientně přechází z husté sídelní koncentrace v údolí potoka v samostatně stojící jednotky roztroušené po úbočí kopce při Richnavě, aby připomněla vznikání jihoamerických favel, jak je svého času zdokumentovali na příkladech peruánských barriadas John Turner a William Mangin16. A takto bychom mohli pokračovat dále v Jánovcích, Markušovcích, Klenovci, Pohorelé, Víťazi...

Za;m poslední prostorový taxon představují tzv. druhá města. Podobně jako v českém literárním prostředí, z něhož je tento termín převzat17, odkazuje i zde k určitým paralelismům, které se projevují především ve vztazích k přilehlým sídlům. Každá z osad zmíněných v této práci svým způsobem může být druhým městem. U těch níže uvedených se však zároveň objevují některé speciﬁcké vlastnos , které (jakkoliv mohou být pouhou náhodou nebo mým chybným čtením) vykazují určitou míru soběpodobnos s charakteris ckými rysy „matečních“ obcí. Tato přitom rozhodně není myšlena v duchu pejora vních narážek na osady jako nepodařené napodobeniny sídelních struktur majority (organizace osad sleduje zcela svébytné vzorce popsané v předcházející kapitole), ale spíše jako naznačení přítomnos určitých lokálních speciﬁk, které byly v rostlých sídelních strukturách vždy přítomné a které jsme se v době modernis cké racionalizace a globalismu bohužel odnaučili nejen rozvíjet, ale často i vnímat. Pro zde popisovaná druhá města je tedy především podstatné, zda a jakým způsobem urbánní

16 TURNER, John Charlewood (ed.): Dwelling Resources in South America, Architectural Design 8, Srpen 1963, http://www.communityplanning.net/JohnFCTurnerArchive/, vyhledáno 14. 1. 2021. 17 Odkazující k paralelnímu románovému městu Michala Ajvaze, příp. k brněnskému nakladatelství Martina Reinera.

Obr. 72: Druhá města: Jakubany, Rakúsy, Lenartov, Kačanov, Snakov, Šumiac, Medzev, archiv autora

struktury obce a osady sledují pravidla vzájemné rekurze18 a nelineárního škálování19. Z mého mapování slovenských osad vyplývá, že pokud opravdu určitá pravidla soběpodobnos vykazují, nejčastěji se projevují v podobě větvení, odnoží a oddenků matečních obcí. Větvení (branching) vychází z postupné itera vní bifurkace základního kmene a jeho takto vznikajících větví a větviček. Pro modelování takového rekurzivního růstu rostlin definoval Aris d Lindenmayer svůj L-systém20, který je ve své kontextové podobě (kdy přepisovací pravidla specifikují určitý kontext přepisovaného symbolu) užitečný i k definici vznikání druhých měst, jejichž uspořádání je ještě hierarchicky podřízeno mateční obci. Tento princip dobře ilustruje příklad obce Kačanov, která je tvořena jedinou ulicí s „hřebínkem“ domů po obou jejích stranách (mateční obec), z níž vyrůstá jediná vedlejší ulice o trochu menší šířce a se stejným oboustranným hřebínkem menších domů (osada), z níž by takto dále mohla vyrůstat (což se v Kačanově naštěs; neděje) jediná ulička reprezentující exkluzi v rámci osady... Podobná stromová uspořádání nacházíme např. v Šumiaci nebo v Jakubanech. Vzhledem k tomu, že se osady i jejich vztahy k obci dále proměňují, větvení většinou nepředstavuje princip konečný. Každá z osadních větví, kterých může být v jedné obci několik, se může dále transformovat v odnože a oddenky. K této transformaci dochází zejména s ohledem na jejich růst, spojený s výhodnou pozicí v obci, která mu nebrání. Osady díky němu postupně přestávají být hierarchicky podřízené větvení obce a stávají se novými obcemi s podobnými rysy jako měly ty mateční. Princip odnoží tak přirozeně překonává uzavřenost stromového systému, aniž by bylo nutné znovu začínat na zelené louce. Deleuze s GuaBarim na stejné bázi definovali pojem rhizom, k jehož aplikování zároveň otevřeně nabádali: „Tvořte rhizom, a ne kořen, nikdy nesázejte! Nesejte, pěstujte odnože! Nebuďte ani jedním, ani mnohým, buďte mul plicitami!“21 Takové rhizomacké mul plicity vznikající v těsné blízkos matečních obcí nalezneme například v Zá-

18 Viz MANDELBROT, Benoît: Fraktály: Tvar, náhoda, dimenze. Praha: Mladá fronta, 2003. 19 Viz WEST, Geoffrey: Scale. New York: Penguin Press, 2017. 20 Lindenmayerův systém (L-systém) představuje jednoduchý rekurzivní (na bázi fraktálu) algoritmus popisující pravidla pro vývoj rostliny, která se opakovaně (v dalších generacích či iteracích) aplikují na vznikající model. Tato pravidla definují, za jakých podmínek se výchozí stonek rozdvojí, zda na něm (ne)vzniknou listy apod. 21 DELEUZE, Gilles, GUATTARI, Félix: Tisíc plošin: Kapitalismus a schizofrenie II. Praha: Herrmann & synové, 2010, s. 35.

Obr. 73: Druhá města: Humenné, archiv autora

mutově, v Banském nebo v Medzevu. Vzhledem k historické genezi měst a osad narušené mnohými rupturami namířenými vůči druhým městům (viz následující kapitola) je však obvyklejší jejich vznikání ve větším odstupu od mateční obce, na níž se tak stávají víc a víc nezávislými, aniž by musely přesáhnout určitou kri ckou velikost. Překvapivé je, že i navzdory této autonomii oddenky druhých měst přejímají a dále specificky rozvíjejí mnohé z charakteris ckých vlastnos; matečních obcí. Svědčí o tom mnohé příklady osad v územním dosahu menších i větších obcí (Snakov, Rejdová, Lenartov, Muránská Dlhá Lúka-Rúbanka, Rakúsy) i měst (Sečovce, Humenné-Podskalka). Vztah mateční obce a osady-odnože nebo osady-oddenku je také často definován principem nelineárního škálování. Projevuje se především ;m, že územní velikost odnože nebo oddenku vůči mateční obci není přímo úměrná její hustotě osídlení a počtu obyvatel. Tato skutečnost daná na jedné straně migrací venkovských obyvatel do měst, která způsobuje stárnu; populace matečních obcí, a na druhé straně demografickým růstem odnoží a oddenků, způsobuje, že navzdory své menší velikos druhá města hrají ve vzájemném vztahu čím dál větší roli. Druhá města ukazují, že formy uspořádání, v nichž si osady zachovávají svou sociální logiku, mohou být velmi podobné historicky rostlým obcím, což pla; samozřejmě i naopak. Ostatně, jak zmiňuje antropolog Alexander Mušinka: „...dediny na mnohých miestach Slovenska po vojne vyzerali skoro rovnako ako súčasné rómske osady.“22

Některými prostorovými taxony jsme se částečně dotkli problema ky přizpůsobivos osad v čase. Ta je však mnohem složitější, než by se mohlo prostřednictvím uvedených příkladů zdát. Čas to ž v romských osadách plyne poněkud odlišným způsobem než v osídleních majoritních a většina pokusů o jeho synchronizaci shora dolů byla nejen neúspěšných, ale situaci ještě více zkomplikovalo. Proto se mu budeme věnovat v samostatné kapitole prostřednictvím odlišných (z čás však také prostorových) kategorií.

22 Slovenské dediny vyzerali pred sto rokmi ako dnešné rómske osady, vraví antropológ Mušinka. Dostupné online: https://dennikn.sk/1552350/antropolog-musinka-slovenske-dediny-vyzerali-predsto-rokmi-ako-dnesne-romske-osady/, vyhledáno 14. 3. 2021.

Evoluce a adaptace na měnící se podmínky

V Alence v říši divů stejně jako v Alence v kraji za zrcadlem jde o kategorii velmi zvláštních věcí: o událos , čisté událos . Když říkám „Alenka roste“, znamená to, že se stává větší, než byla. Ale díky tomu se stává i stále menší, než je teď. Sice není větší a menší současně, avšak ve stejném čase se stává. (Gilles Deleuze: Logika smyslu. Praha: Karolinum, 2013, s. 9)

diskon nuity a ruptury – mechanismy moci – linie úniku – zaniklá osídlení – nestálé osady – nepřizpůsobivá architektura – neviditelné osady – zárodečná města – globální výzvy

Pokud je historie evropského osídlení od konce vrcholného středověku kon nuálním procesem zhmotňování různých poli ckých rozhodnu;, nejprve na úrovni vznikajících měst a posléze států, jejich výsledkem jsou spíše foucaultovské diskon nuity a ruptury1. Za;mco v případě měst je důsledkem těchto trhlin koláž či asambláž fragmentů z různých období, která může za podmínek vzájemné koexistence přispívat k jeho bohatos a vrstvení2, v případě neplánovaného osídlení často vedla k vysídlování a zániku celých urbánních struktur. Právě taková je i historie romských osad, střídavě vznikajících i zanikajících z popudů různých poli ckých zvůlí a rozmarů.

Navzdory historii Romů na území Slovenka sahající až daleko do 13. stole;, opravdu systema cké uplatňování legisla vních postupů shora dolů vůči nim zde začíná až za vlády Marie Terezie a později Josefa II.3 Spočívalo především v úsilí o jejich usazení a „při-

1 Foucault se pokouší nahradit tradiční historii archeologií vědění, místo konvenčních pojmů tradice, kontinuity či konjukce přichází s rupturami, diskontinuitami nebo disjukcemi. Viz FOUCAULT, Michel: Archeologie vědění. Praha: Herrmann & synové, 2016. 2 ROWE, Colin, KOETTER, Fred: Collage City. Cambridge: MIT Press, 1978. 3 Podrobný soupis restriktivních opatření vůči Romům, z něhož byly čerpány jejich přesné názvy, obsahuje text JUROVÁ, Anna: Historický vývoj rómskych osád na Slovensku a problematika vlastníckych vzťahov k pôde („nelegálne osady“), in HIRT, Tomáš, JAKOUBEK, Marek (ed.): Rómske osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005. Bratislava: Nadácia otvorenej spoločnosti – Open Society Foundation, 2008, s. 131-175.

1 - Oslavany 2, 3 - Strážnice 4, 5 - Bohusoudov 6, 7 - Hraničky

6 Obr. 74: Zaniklé romské osady na Moravě, archiv autora

poutání“ k půdě. V rámci této kolonizace měli dostat pozemky, na nichž si mohli postavit domy, přijmout křesťanská jména a zvyky a stát se tzv. novosedláky (Neubauern) či novomaďary (Új-Magyar), vše na úkor nucené ztráty vlastních tradic, zvyků, specifik a odlišnos; (nesměli kočovat, stěhovat se, bydlet ve stanech a chyžích, měli se zříci romš ny, romských oděvů a jídel, nesměli mít vajdu, vlastnit koně, provozovat výměnný obchod nebo uzavírat romské sňatky). O podobnou asimilaci bylo usilováno i za první republiky, kdy vešlo v platnost několik opatření omezujících svobodu pohybu Romů4 a byly též zavedeny tzv. cikánské legi mace obsahující kromě iden fikačních údajů také o sky prstů a popis vzhledu včetně zvláštních znamení. V období Slovenského státu tyto tendence vyús ly v ostrakizaci nejen Romů kočovných, ale i usedlých, jejichž domy a osady měly být odstraněny z okolí frekventovaných cest a situovány na určených místech odděleně od majoritního obyvatelstva5. Děsivě radikálním vyvrcholením této periody se stalo zřízení pracovních a zajišťovacích táborů ke koncentraci romského obyvatelstva jako předstupně řešení „konečného“ (masových vražd ve vyhlazovacích táborech i mimo ně). Ti, kteří se vrá li, často nachází své osady zničené a vypálené. Za;mco v Čechách a na Moravě, kde přežil pouze zlomek romské populace, takto osady zanikly6, na Slovensku začínají opět přibývat nové. Do poválečné doby spadá i první velká vlna migrace slovenských Romů do Čech, další navázaly v 50. a 60. letech s nástupem kolek vizace a poli ky rozptylu. V roce 1950 byla zrušena prvorepubliková diskriminační legisla va, čímž došlo k oficiálnímu zrovnoprávnění romské minority s majoritou. Nedílnou součás; této rovnoprávnos ve jménu pokroku a zlepšování životních podmínek byl také plán na postupnou a dlouhodobou likvidaci nejzaostalejších osad a jejich nahrazování novou bytovou výstavbou, výjimečně rodinnými domy7. Takto měly být do začátku 70. let asanovány necelé dvě tře ny z více než sícovky tehdejších osad (611 z 1027). Radikální koncepci rozptylu Romů z míst jejich velkých koncentrací8 dopl-

4 Zákon č. 117/1927 Sb., o potulných cikánech a osobách žijících po cikánském způsobu. 5 Vyhláška MV SR č. 163 O úprave niektorých pomerov Cigánov. 6 V Čechách osady zřejmě ani nikdy nebyly, před 2. světovou válkou zde žili především kočovní Romové a Sintové. 7 Na základě usnesení č. 39 přijatého 18. 9. 1956 Sborem pověřenců pod názvem Opatrenia na intenzívnejšie začleňovanie obyvateľov cigánskeho pôvodu do hospodárskeho a kultúrneho života. 8 Usnesení vlády č. 502/1965.

Obr. 75: Obyvatelé zaniklé romské osady Bohusoudov těsně před deportací do koncentračního tábora Auschwitz II-Birkenau, 1943, Bohusoudov. Foto: Autor neznámý, ze sbírky Muzea romské kultury Obr. 76: Zaniklá čtvrt Czigány Tábor v Košicích, zdroj: knižničný fond VKJB Obr. 77: Zaniklá osada Harčaruvka v Bardejově, foto: Ján Lipták

ňovaly a postupně nahrazovaly „umírněnější“ asimilační strategie, nově nazývané společenskou integrací, zkulturněním (akulturací) či socializací. Jejich diskutabilní smysl ilustruje otřesná směrnice legalizující systema cké snahy o sterilizaci romských žen9. Romská národnost byla státem uznána až v roce 1991 v návaznos na společenskou transformaci iniciovanou sametovou revolucí. V 90. letech zároveň počet romských osad, na konci 80. let „snížený“ na 278, vzhledem k osobnímu bankrotu mnoha Romů (způsobenému ztrátou zaměstnání ve státním sektoru a zvyšováním nájmů novými soukromými vlastníky) opět vzrostl na téměř dvojnásobek (516). Jak naznačují případy osad Vlkov a Mašličkovo, turbulentní historie plná zvratů pokračuje i v novém sícile;, především v závislos na sociální poli ce a jejích reformách10. Kéž by konečně místo malého (resp. zcela destruk vního) efektu velkých změn, který ukazují historické konsekvence (navzdory všem represivním opatřením osady nadále existují), byly s mulovány malé smysluplné změny s velkým dopadem. Historický sumář čerpající z textu Jana Vaňury11 zakončím jeho úvodní poznámkou, která nejlépe vyjadřuje štěs; v neštěs; mnoha romských osadníků: „Ať jsou tyto (a mnohé jiné) snahy (pozn. přístupy k historii romských osad) uchopovány pozi vis cky či postmodernis cky, ať jsou jakkoli vykládány či interpretovány atd., musíme si v první řadě uvědomit jednu podstatnou věc: sami obyvatelé romských osad se většinou o své vlastní dějiny (- natožpak o dějiny Slovenska nebo o dějiny civilizace, světa atp.) vůbec nezajímají.“

Podobně jako jejich obyvatelé i romské osady vykazují v důsledku zmíněných ruptur určitou ahistoričnost. Tak jako jejich přítomnost v čase není nutně vázána na jeden konkrétní prostor, jejich forma (resp. souhrnné chování) není nedílně spojena s žádnou historickou epochou. Objevují se napříč dobami a místy, aby po určité době opět zmizely a vynořily se často i někde jinde. Následující text popisuje různé linie těchto zpravidla

9 Smernice Ministerstva zdravotníctva Slovenskej socialistickej republiky o vykonávaní sterilizácie č. Z - 4582/1972 - B/1 ze 14. 4. 1972. 10 Např. sociální reforma z roku 2004, v jejímž důsledku byly sníženy sociální dávky ve prospěch tzv. aktivačních služeb. 11 VAŃURA, Jan: Romské osady v historické perspektivě – Stručné dějiny usazování Romů na Slovensku, in HIRT, Tomáš, JAKOUBEK, Marek (ed.): Rómske osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005. Bratislava: Nadácia otvorenej spoločnosti – Open Society Foundation, 2008, s. 103-130.

Obr. 78: Geneze čtvrti Tábor v Košicích, autor: Rúth Sýkorová, archiv Ateliéru urbánních strategií, 2019/20

nedobrovolných úniků, aby ukázal, že nestálost původně vycházející zevnitř romské komunity, byla většinu času podněcována spíše zvenčí, v návaznos

na uvedená

represivní opatření. Při jejich nahrazení vhodnými podněty se to ž i tyto zdánlivě nestabilní sídelní formace mají tendence začít ustanovovat.

Úvodní mo vem je mizení a zánik. Nejde však o vyvolávání nostalgie, ani lament nad ;m, co už není, ale o nacházení paralel mezi osadami v čase zaniklými a těmi dnešními. Zapomenutou kapitolu v tomto ohledu představují zejména romské osady na jižní Moravě a Vysočině, jejichž geneze probíhala paralelně se slovenskými. Vznikaly od 18. stole; a jejich vnitřní struktura a umístění vykazovaly podobné rysy, které byly popsány v předcházejících kapitolách. Nacházíme je na periferii vnější, mezi řádky pole na pomezí katastrů (Svatobořice), i vnitřní, za branou nedaleko hřbitova (Strážnice), při lese za humny (Bohusoudov), při příjezdové cestě do obce (Oslavany) nebo v industriálním zázemí města (Brno-Černovice). Jednalo se převážně o malé sídelní koncentrace, jejichž tendence ke shlukování se projevuje v jejich „korálkování“ podél takto vznikajících ulic, na agrikulturním jihomoravském venkově často řečených „řádky“ (např. Cigánský řádek v Petrově). Existenci moravských osad se stal osudný romský holokaust. Vzhledem k tomu, že z početných komunit přežili pouze jednotlivci, osady postupně zchátraly a byly zbořeny. Ačkoliv i na Slovensku najdeme podobné příklady mizení bez náhrady (např. osada v Iliji, velkou neznámou v tomto ohledu představuje také možná osada v Bra slavě-Rači12), obvyklejší je spíše jejich opětovná inkarnace, někdy na původním místě, jindy na jiném, vždy však v rámci pozměněné urbánní struktury. Ta s ohledem na okolnos již nevzniká pouze zdola nahoru (boBom-up), ale často je podmiňována také shora dolů (top-down) či v kombinaci obou těchto postupů (inside-out). Takto se z košického Tábora stává Luník IX, z bardejovské Harčaruvky Poštárka, z osady pod Letanovským mlýnem osada Strelník, apod. Dle jejich adaptability v čase se dále pokusím rozlišit právě takové reinkarnace osad, které již nejsou jen výsledkem souhrnu

12 Domnělou romskou osadu v Bratislavě-Rači jsem objevil na historických ortofotomapách, přičemž k dalším relevantním zdrojům potvrzujícím jeji existenci jsem se ještě nedopátral. V tomto ohledu zatím neúspěšně komunikuji se zástupci Historického ústavu SAV.

Obr. 79: Geneze osady Boliarov vs. snaha o nahrazení osady bytovými domy v Dobšinné, archiv autora

vnitřních mo vací svých obyvatel a vnějších podmínek svého prostředí, ale také zmíněných historických diskon nuit.

Nejrozšířenějším druhem na Slovensku z pohledu časovos je nestálá osada, která patří mezi ty vznikající zdola nahoru. Její existence připomíná známý paradox Théseovy lodi13, která sloužila tak dlouho po Théseově smr , až byly postupně vyměněny všechny její čás . Jednalo se tedy ještě pořád o Théseovu loď? V architektonickém světě takové myšlenkové cvičení zhmotňuje třeba šintois cká svatyně Ise, jejíž hlavní budovy se od roku 690 každých 20 let staví znovu podle původních plánů i technologií14. Pro tento text je potom podstatné, že se tentýž paradox týká i většiny urbánních struktur. V čem je tedy nestálá osada odlišná? Především v tom, že akt proměny v čase se v jejím případě odehrává poněkud zrychleně, podobně jako v projektu Tokyo Metabolizing, který dynamicky simuloval přirozenou proměnu městské tkáně japonské metropole15. Pokud (nebo pokud vůbec?) nestálá osada prochází procesem postupné kon nuální proměny – roste, smršťuje se či dochází k její cyklické obnově – její kon nuita velmi rychle (s odstupem jedné až dvou generací) přestává být patrná. Tato skutečnost souvisí jednak s dočasným charakterem většiny individuálních jednotek romské osady (chyží nukleárních rodin), jednak se zrychleným procesem vytváření rodin a jejich dalších generací. Důležitou roli hraje též příliš pomalu se měnící skutečnost, že osadníci vzhledem k nízké úrovni života v osadách trpí vyšší úmrtnos; a kratší délkou života opro majoritě16. Kromě faktorů daných zevnitř je nestálost osad výrazně podněcována také zvenčí prostřednictvím nas;něných direk vních rozhodnu; na poli cké úrovni. V důsledku působení všech těchto sil, společně vytvářejících operační pole pomyslného sociálního

13 Viz FABUŠ, Palo: Přednáška o vznikavosti. Praha: Lačnit Press, 2017, s. 6. 14 KOOLHAAS, Rem, OBRIST, Hans Ulrich: Project Japan: Metabolism Talks. Kolín nad Rýnem: Taschen, 2011, s. 31. 15 Projekt Tokyo Metabolizing, který pro benátské bienále architektury v roce 2010 připravili Yoshiharu Tsukamoto a Ryue Nishizawa, parafrázoval nerealizované vize japonských metabolistů prostřednictvím simulace proměňující se městské tkáně na náhledu ortofotomapy Tokia. Díky principu výstavby individuálních domů-zrn, který redukuje dopad možných zemětřesení, se město dynamicky proměňuje i bez velkorysých utopických vizí. Viz https://www.youtube.com/watch?v=LbhCcXhc_vk, vyhledáno 6. 3. 2021. 16 Viz KANIOKOVÁ, Miriam: O šesť rokov menej: Po stopách rozdielu strednej dĺžky života obyvateľov marginalizovaných rómskych komunít. Praha: Fórum pro lidská práva, 2020. Dostupné online: https://forumhr.eu/wp-content/uploads/2020/05/O_sest_rokov_menej_zaver.pdf, vyhledáno 6. 3. 2021.

Obr. 80: Neviditelná osada, Rožňava, archiv autora

stroje17, se nestálé osady projevují v podobě různých genera vních formací, palimpsestů či rhizomů. Za;mco generace osad jsou patrné v kratším časovém horizontu, nebo ve výjimečných případech osad kon nuálně se rozvíjejících (např. Liptovská Teplička, Boliarov, Bzovík, Kobeliarovo), palimpsesty a rhizomy jsou podmíněny diskon nuitami v delším časovém rámci, díky nimž se liší ve formální struktuře (Švábovce, Závadka), v umístění (Humenné-Podskalka, Spišské Bystré) nebo v obou zároveň (Veľká Ida, Trebišov, Levoča). Zcela ojedinělé příklady představují osady, jejichž velikost, uspořádání i umístění se v průběhu času změnilo zcela minimálně (Klenovec, Marhaň, Nižný Slavkov, Hrušov, Markuška, Petrovo).

Další časový taxon tvoří příklady, které bývají spojené s nepřizpůsobivos; svých obyvatel, většinou je však nepřizpůsobivá spíše jejich architektura samotná, která je ukázkovým příkladem přístupu shora dolů. Pokud byla nepřizpůsobivá architektura na počátku prezentována jako úsilí o zlepšování životních podmínek a dosažení rovnostářské společnos , její dopad se z dnešního pohledu jeví zcela opačně. Tato problema ka již byla naznačena na příkladu sídliště Luník IX a podobná situace se v menším či větším měřítku odehrála a odehrává také na mnoha jiných místech (např. Rimavská SobotaDužavská cesta, Nitra-Orechov dvor). Výchozí moment zde obvykle představuje asanace původní neplánované struktury a její nahrazení jedním nebo více bytovými domy dle předem stanoveného plánu. Problém takové nové výstavby spočívá kromě staros o prostory příbuzensky neprovázaných obyvatel právě v předdeﬁnované kapacitě bytů i volného prostoru kolem bytových domů, pokud se nacházejí v zastavěné čás obce. Neméně problema cká je častá vícepodlažnost. Je-li osada založena na prostorové manifestaci příbuzenských vztahů, prostorové limity a ukončenost nové bytové výstavby naopak vede nejen k nemožnos jejich dalšího rozvíjení, ale často i ke zpřetrhání vazeb stávajících. Tato situace směřuje k zahušťování omezeného prostoru kolem bytového domu a v případě jeho vyčerpání může vyús t k opouštění lokality, které se

17 Sociální stroj je pojem Deleuze a Guattariho. Popisuje společenské uspořádání jako mezilidský mechanismus, jehož kódování se proměňuje s ohledem na různé společenské systémy. Viz DELEUZE, Gilles, GUATTARI, Felix: Anti-Oedipus: Capitalism and Schizophrenia. Minneapolis: University of Minnesota Press, 2000, s. 139-145.

Obr. 81: Nepřizpůsobivá architektura: čtvrť Stolipinovo v Plovdivu vs. Nižná Myšla, Sačurov, Trebišov, archiv autora

projevuje sňatkovou poli kou orientovanou mimo její území. Za;mco v případě menších nízkopodlažních domů může být proces zahušťování zaměnitelný s tradičním přistavováním přidružených objektů k objektu hlavnímu (např. Spišské Bystré, Krompachy), u větších vícepodlažních bytových komplexů vede k jejich nepřehlédnutelnému prorůstání novou osadní strukturou. Ačkoliv na Slovensku nenalezneme zahuštění takového rozsahu jako v případě romské čtvr Stolipinovo v bulharském Plovdivu18, koncentrace kolem bytových domů v Nižné Myšle nebo v romské čtvr v Trebišově se mu principiálně přibližují. V některých situacích je patrná opakovaná snaha o nahrazení osady bytovým domem (Dobšiná), v jiných potom přestává být zřejmé zda bují osada kolem bytového domu, nebo byl bytový dům do částečně ponechané osady již postaven (např. Sačurov).

Tře; druh představuje neviditelná osada, která je pravým opakem nepřizpůsobivé architektury. Jedná se o zvláštní případ přístupu zdola nahoru, který si přisvojuje stejným způsobem již dříve vzniklou rostlou sídelní strukturu. Jejich pojmenování odkazuje na Calvinova města ze slov popisující komplexy specifických vztahů mezi obyvateli navzájem, mezi obyvateli a městem, mezi městem a přírodou19. Neviditelné osady jsou definovány právě a jen takovými vztahy. Osada, která je neviditelná, na první pohled jako osada nevypadá. Je to proto, že osadou nebyla, ale postupně se jí stala, tedy alespoň částečně. Původně byla obyčejnou vesnicí a tou je částečně i nadále. Jen původní vesničany postupně nahradili noví obyvatelé, kteří sice na venkově žili také, ovšem poněkud jiným způsobem. Záminkou pro tuto výměnu se stal rychlý demografický růst nových obyvatel a opačná tendence u obyvatel původních, kteří zároveň začali vesnici opouštět. Na rozdíl od bytových domů popsaných výše, vesnická stavení absorbovala své nové obyvatele bez větších problémů. A dokonce i jejich nové domy a domky sem zapadly, jako by je dávno vystavěli původní vesničané. Neviditelnou osadu poznáte až na druhý pohled. Je trochu živější, než jsme na dnešní vesnici zvyklí, ale původní vesni-

18 Městská čtvrť Stolipinovo v Plovdivu je pravděpodobně největším romským ghettem na světě. V panelových domech a slumech kolem nich zde žije téměř 50 tisíc obyvatel. 19 CALVINO, Italo: Neviditelná města. Praha: Dokořán, 2007.

Obr. 82: Romská vesnice Gradets v jihovýchodním Bulharsku vs. osady Varhaňovce a Vtáčkovce, archiv autora

ce ve svém rozkvětu taková mohla být klidně také. Populačně roste, což je stranou velkých slovenských měst v posledních dekádách téměř nevídané. Kontury její urbánní struktury se postupně rozostřují či pixelizují, jak jsou původní stavení rozšiřována o další a další jednopokojové přístavby. A pokud se mezi jejími domy nachází travnaté plochy, jsou protkány chodníčky, které si noví obyvatelé, bez ohledu na původní parcelaci, vyšlapali ke svým příbuzným a známým. Je-li neviditelná osada opravdu vesnicí, mohlo by jít o Roškovce-Doľany, Lomničku nebo Výbornou. V případě, že je součás; větší obce nebo malého města, mohla by se nacházet v Rožňavě nebo v Moldavě nad Bodvou.

Zvláštním příkladem neviditelné osady, který se zčás vymyká výše popsané deﬁnici, je osada, jejíž struktura sice vznikla shora dolů na základě legisla vních standardů, ale zároveň poskytuje dostatečný prostor pro adaptaci svými obyvateli. Takovou výjimku z pravidla představují některé kolonie rodinných domů vybudované v rámci plánu nahrazování nejzaostalejších osad novou výstavbou (např. Smižany, Čaklov, Levoča), resp. nová individuální výstavba rodinných domů (Vtáčkovce, Rankovce) či některé nové nízkopodlažní obytné komplexy (Strelník, Krivany, Sveržov, Spišský Hrhov). V těchto případech máme co do činění s víceméně dobrovolnou asimilací, skrze níž však zároveň mizí auten cita osadní spontaneity a improvizace. Existují však už i příklady pokusů o její iniciování z druhé strany (Koja ce)20. Zda mezi ně patří i shora dolů delegovaná dočasná řešení (např. kontejnery v Mar ně-Bambuskách nebo karavany ve Veľké Idě) je však více než diskutabilní.

Výše uvedené skupiny příkladů existují odděleně pouze výjimečně, mnoho z osad je spíše tvořeno kombinacemi dvou i více různých taxonů. Čím je osada větší, ;m je její hybridizace pravěpodobnější. S demograﬁckým růstem a postupným přechodem od represivních opatření k pozi vním s mulům21 také postupně zpomaluje osadní nestá-

20 Např. workshopy participativní architektury v osadě v Kojaticích a další projekty platformy Architekti v osadě. Její iniciátor Michal Sládek své zkušenosti s touto problematikou zpracoval také v rámci dizertační práce Bývanie marginalizovaných rómskych rodín na Slovensku (FA STU, Bratislava, 2016). 21 Zásadní roli zde hrají především neziskové organizace ETP Slovensko, Človek v ohrození a Človek v tísni Slovensko (spojeny v roce 2016) a další občanská sdružení na lokální úrovni.

Obr. 83: Zárodečná města, archiv autora

lost a dochází k prvním náznakům jejich sebeustanovování. Tomuto poslednímu hybridnímu druhu osady proto budu říkat zárodečné město. Zárodečná města ze své podstaty nevznikají jen shora dolů, nebo pouze zdola nahoru, vznikají v interakci obou těchto přístupů. Města, která se rodí, za;m ještě městy nejsou, mohou se jimi však postupně stát. Potenciál stát se zárodečným městem má každá rostoucí osada, k tomu, aby se jím opravdu stala, přitom pouze její růst (po vzoru druhých měst v předcházející kapitole) nestačí. Je nutné, aby byla schopna přijímat podněty zvenčí a zároveň se v ní projevovala také určitá míra rezistence vycházející zevnitř. V případě přítomnos těchto pro chůdných aspektů se i v osadách začínají objevovat specifické stopy historického času. Takto se ze šiatrů22 stávají chatrče a z chatrčí zděné domy, které se dále zvětšují a množí. Najdeme mezi nimi trochu jiná venkovská stavení i puris cké domy z první poloviny 20. stole;, trochu jiné bytovky, řadovky, kostky i šumperáky z druhé poloviny 20. stole;, trochu jiné katalogové domy ze současnos a dokonce i domy navržené soudobými architekty. Kromě prostor soukromých se v nich začínají objevovat i náznaky prostor veřejných, vč. veřejných staveb (obchodů, kaváren a hospod, komunitních center, školek, škol, svatostánků, církevních center i hřbitovů). Jejich sebevědomější obyvatelé z nich nejen odchází, ale začínají se také stejně sebevědomě vracet zpět. Začíná zde vznikat střední třída. Samoorganizace se postupně proměňuje v samosprávu. Neformální ekonomika se stává ekonomikou oficiální. Koncentrovanost osídlení již není pouze důsledkem exkluze, ale projevem osvobozující anonymity větších měst… Příkladem takového zárodečného města iniciovaného zdola nahoru prostřednictvím vznikající komunity by mohla být osada v Bystranech, v níž kdysi dávno Ladislav Mednyánszky maloval portréty místních Romů. Její dnešní obyvatelé si již mnoho let přivydělávají v Anglii, především v Sheffieldu23, po němž nese název také zdejší svépomocně vybudovaný amfiteátr/náměs;. Kromě něj zde bylo postaveno i mul funkční hřiště. Vazby na Anglii dokazují i nové automobily s volantem na pravé straně, které parkují před přestavovanými a přistavovanými domy. Podobný scénář naznačují i jiné osady, jejichž zá-

22 Šiator je skládací přístřešek k přechodnému pobytu tvořený dřevěnou konstrukcí překrytou plachtou. 23 Migrací východoslovenských Romů v lokalitách Sheffield-Page Hall, Rotherham-East Wood, DerbyNormanton se v současnosti věnuje výzkum Klary Kohoutové, Veroniky Pastrnákové a Ondreje Ficeriho ze Spoločenskovedného ústavu CSPV SAV.

Obr. 84: Mapování romských osad na Slovensku, archiv autora

stavba svou velikos; a organizací s trochou nadsázky připomíná variace na holandské obytné komplexy De Kasbah od Pieta Bloma nebo Ostrov Hagen od MVRDV (např. Smižany). Jiné z osad zase svou volnou kompozicí nových domů evokují zmenšeniny bulharského romského městečka Gradets24 (např. Vtáčkovce, Varhaňovce). Pozi vní dopad mi gační poli ky shora dolů potom ukazuje obec Spišský Hrhov. Její vedení prostřednictvím obecního sociálního podniku dlouhodobě a systema cky vytváří podmínky pro obyvatele své i z okolních obcí, kteří se z různých důvodů nemohou zaměstnat, mají nízké příjmy a horší životní situaci. Možnos koopera vního síťování za účelem dosažení společných cílů angažovaných osad či obcí s převážně romskou populací i samosprávou zase naznačují ak vity sdružení Spoločnými silami za rozkvet Gemera spojujícího zájmy obyvatel obcí Radnovce, Rimavská Seč, Mar nová, Cakov, Barca, Janice, Gortva a Kesovce... Všechny tyto příklady dávají naději, že zárodečné město nemusí být pouze nedosažitelným snem, ale že se stranou zájmu velkých měst již pomalu, ale jistě rodí.

Naznačené prostorové a časové taxony nejsou oddělenými světy, ale navzájem se proplétají a kříží. Klíčem ke snazšímu pochopení jejich ambivalentních rolí by mohly být Deleuzovy pojmy aktuality a virtuality. Přičemž místo virtuality, „protože je tento pojem dnes pře;žen významy, které s ním v deleuzovské perspek vě souvisí jen okrajově (počítačový, simulovaný), či jsou s ním dokonce v rozporu (zdánlivý, nereálný, zanedbatelný)“25, použiji termín Pala Fabuše vznikavost. Aktuální je v tomto kontextu daný prostor, který je hotový, esenciální, stejný, dělitelný, předvídatelný, spojený s rozumem, kulturou, výrobou. Vznikavost vnáší do tohoto racionálního prostoru dimenzi času, trvání, existence, jinakos , nedělitelnos , nepředvídatelnos , faktor toho, co souvisí s ins nktem, uměním, tvorbou. Aktuální je to, co máme k dispozici, a vznikavé to, co je v tomto prostoru možné. Z tohoto pohledu, a na základě odvozených taxonů, můžeme říci, že neplánované systémy romských osad vykazují jak schopnost sebeustanovování

24 Gradets je pravděpodobně největší romskou vesnicí světa. V roce 2000 zde z 6000 obyvatel žilo 5500 bulharských Romů. 25 FABUŠ, Palo: Přednáška o vznikavosti. Praha: Lačnit Press, 2017, s. 6.

velmi speciﬁckých forem v daném prostoru, tak vysokou míru jejich další přizpůsobivos v čase. To vše při zachování sociální logiky svého vnitřního uspořádání. Největšími zdroji problémů tohoto uspořádání se nejeví uspořádání samé, ale pokusy o represi jeho inherentní logiky, které bývají v dlouhodobém horizontu většinou nepříliš úspěšné. Místo všech unáhlených, často poli cky mo vovaných ruptur bychom měli usilovat o dlouhodobé vytváření pozi vních s mulů, které umožní ak vizaci těch nejníže postavených a posílí jejich schopnost se dále organizovat.

S ohledem na jejich rozmanitost a adaptabilitu mohou být neplánované systémy romských osad dokonce v mnohém inspira vní i pro globální osadu, v níž společně žijeme. Ukazují to ž cestu k překonání slepých uliček přílišné specializace, rigidní racionalizace či banálního univerzalismu, jejichž nekri cké následování stojí za mnohými příčinami současných společenských nerovnos;, klima cké krize či mizející biodiverzity. Jak zmiňuje François Roche: „Vstupujeme do velmi zajímavého období, tváří v tvář výzvám, jak se podílet na reorganizaci, sdílení zdrojů, na opětovném vyjednávání s lobbis ckými skupinami, vyjednávání něčeho, co ještě nikdy nebylo regulováno, protože je to globálním.“26 Porozumění pravidlům osadního sebeplánování a samoorganizace nám k těmto kolek vním rozhodnu;m může pomoci.

26 Zin #3 Znečištění/Pollution Matter(s), Brno: 4AM, 2019.

Obr. 85, 86: Invervence v okolí bytového domu v lokalitě Povrazník, Mesto kultúry 2019 – Almázia Banská Štiavnica, autorský tým: Karin Guziová, David Lipovský, Karina Pak, Lukáš Mráz, Vanda Výbohová, Vanesa Rybárová, Karin Brániková, Surbhi Ribadiya, Harsh Bhimani, Ruth Sýkorová, foto: Ján Viazanička, archiv Ateliéru urbánních strategií, LS 2018/19

ZÁVĚR

My cikáni jsme normální, dýcháme pravidelně, jako ty. (Bohumil Cicko)

V úvodu avizovaným záměrem této práce je nahlédnout v urbanismu dodnes přehlížená komplexní pravidla uspořádání sídelních struktur, které byly dlouho považovány za projevy neuspořádanos . Ve skutečnos však díky svým vlastnostem vytvářejícím rozmanitost mohou představovat zajímavé precedenty i pro soudobá města, jejichž rigidní pravidla navrhování a plánování se postupem času ukázala nedostatečnými. Klíčem k tomuto záměru je interdisciplinární perspek va systémové teorie obohacená o poznatky soudobých společenských a přírodních věd. Právě skrze tento diskurz se to ž už od 60. let minulého stole; objevují snahy o racionálního uchopení toho, co bylo dříve považováno za projevy iracionality a chaosu. Tato práce usiluje o překonání uzavřenos rigidních modelů plánování ve prospěch porozumění sídelním strukturám jako otevřeným komplexním adap vním systémů, jejichž exemplární příklady představují i romské osady.

První část práce nahlíží neplánované osídlení v kontextu globálních fenoménů urbanizace a migrace. Vysvětluje jejich vzájemnou provázanost a životodárnost napě; mezi nimi. Význam jinakos v sídelním kontextu dále rozvíjí prostřednictvím různých podnětů a argumentů. Její přije; nechápe ve smyslu ztráty stávajících hodnot, ale jako nezbytný krok k jejich opětovnému podněcování a aktualizaci. Druhá část potom z perspek vy iniciační transgrese podrobně nahlíží romské osady jako komplexní adap vní systémy. V kapitole Exodus a vznikající osídlení odkrývá příčiny opakovaného selhávání modernis cké architektury a plánování, aby se dále soustředila na jejich vznikající an teze v podobě romských osad, prostřednictvím jejichž chování je postupně odkrývána zapomenutá sociální logika rostlého osídlení. Té je věnována kapitola Struktura jako souhrn individuálních chování, popisující vnitřní principy a pravidla organizace na bázi kolek vního plánování, které jsou dále podrobně rozebrány v kontextu sociálního

Obr. 87, 88: Porota mezinárodní krajinářsko-architektonické soutěže o návrh Památníku Holokaustu Romů a Sintů v Letech u Písku nad návrhem n-1, zdroj: ONplan

uspořádání osadních Romů a demonstrovány na příkladech romských osad různých měřítek. Přizpůsobivost takto deﬁnované topologické sítě vztahů je dále nahlížena s ohledem na vnější vlivy. Ty jsou v kapitole Vztahy k vnějšímu prostředí popsány s důrazem na jejich prostorovost. Na základě vazeb k sídlu, kulturní krajině a přírodnímu prostředí je takto odvozeno několik prostorových taxonů operujících s jejich adaptabilitou, rekurzivitou či hybridizací. V kapitole Evoluce a adaptace na měnící se podmínky potom hraje podstatnou roli jejich časovost. Zde odvozené časové taxony ukazují, že nestálost původně vycházející zevnitř romské komunity, byla většinu času podněcována spíše zvenčí, v návaznos na různé dějinné ruptury. Při jejich nahrazení vhodnými s muly se i tyto zdánlivě nestabilní sídelní formace mají tendenci ustanovovat. Práci doplňuje bohatá obrazová příloha, která částečně koresponduje s textem, částečně vytváří svébytnou obrazovou publikaci.

Ačkoliv je většina této práce věnována romským osadám, na jejich pozadí, obohaceném o odkazy z nedávné minulos i současnos architektonického uvažování, podvědomě vyvstává problema ka navrhování a plánování soudobých měst. Sociální síť popsaná na příkladu živelné romské komunity není zase tak vzdálená sí vztahů, které spoluvytváříme i my. Je jich mnoho na různých úrovních a vzájemně se překrývají. Ať už v rámci míst, kde žijeme, nebo různých organizací, spolků či online pladorem, v rámci kterých společně kooperujeme. Všechny mají podobný nehierarchický síťový charakter. I díky němu je zároveň často nevnímáme jako ucelený celek, ale spíše skrze ty jejich čás či bubliny, které jsou nám z nějakých důvodů blízké. Stejně jako v případě vnějších vlivů, podmiňujících topologické transformace romských osad v prostoru a čase, jsou i naše sítě tvarovány různými okolnostmi svého vzniku, místními speciﬁky, legisla vou, správou apod. Dokud můžeme jejich vztahy a vazby ak vně spoluvytvářet a ovlivňovat, jejich přítomnost bereme jako samozřejmost. Ve chvílích, kdy se z těchto sí; stává past, v níž hrajeme roli pasivní, nedobrovolnou nebo žádnou, celý systém ztrácí svou komplexitu, otevřenost či živost a my s ním. Navrhování a plánování z tohoto pohledu není

pouze myšlením v komplexních vztazích, jak jej kdysi popisoval László Moholy-Nagy1, či vytvářením a ovládáním jejich komplexních algoritmů, k němuž vyzýval Sanford Kwinter2, ale především umožňování další aktualizace a stávání se tohoto systému, jehož jsme součás;. Z této otevřené síťové pozice i drobný projekt může způsobit velkou změnu, ale jen za určitých příznivých okolnos;, jiný drobný projekt žádnou velkou změnu způsobit nemusí, nezpůsobí však ani žádné velké problémy. Stejně tak tento kolek vní kontrolní mechanismus díky své decentralizované organizaci brání nekontrolovatelným velkým změnám shora a v případě, že nastanou, je schopný se na ně lépe adaptovat či je dokonce subverzivně měnit. Právě v pochopení takových otevřených mechanismů a schopnos jejich dalšího podněcování spočívá i smysl této práce.

Možnos naplnění takového uvažování potom ukazují vybrané projekty z vlastního pedagogického působení a koopera vní sebepodrývající architektonické praxe. V přímém kontextu romských osad se jedná především o návrh Památníku Holokaustu Romů a Sintů v Letech u Písku, v rámci něhož byly mnohé z uvedených principů jejich neplánovaných systémů aplikovány. Příběh někdejšího pracovního tábora ke koncentraci Romů pod dohledem českých dozorců, který nahradila v mnohém podobná mašinerie velkokapacitního vepřína, je ostatně výmluvným příkladem zvrácenos uzavřených systémů, redukcionismu a racionalizace ve službách poli cké moci. Dvě rozdílné podoby návrhu v rámci každého ze soutěžních kol potom dobře ilustrují, že romské osady vzbuzují dodnes i mezi Romy samotnými (především těmi neosadními) určité kontroverze. Jeho přije; je však zároveň důkazem, že se transgresivní sociální stroj pomalu, ale jistě dává do pohybu.

1 „Designing is not a profession but an attitude.“ MOHOLY-NAGY, László: Vision in Motion. Chicago: Paul Theobald, 1947, s. 42. 2 „We must learn to see design algorithms everywhere we look. In time, we will earn the right to call ourselves urbanists again.“ KWINTER, Sanford: Far from Equilibrium: Essays on Technology and Design Culture. Barcelona: Actar D, 2008, s. 191.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

- JACOBS, Jane: Smrt a život amerických velkoměst. Dolní Kounice: MOX NOX, 2013. - MUCHA, Jiří: Černý a bílý New York. Praha: Mladá fronta, 1965. - MACHAR, Josef Svatopluk: Třicet roků. Praha: Gustav Dubský, 1919. - ROTHMEIER, Christa (ed.): Die Entzauberte Idylle: 160 Jahre Wien in der Tschechischen Literatur. Vídeň: Österreichische Akademie der Wissenscha~en Verlag, 2004 - BAUMAN, Zygmunt: Cizinci před branami. Olomouc: Broken Books, 2017. - SENNETT, Richard: The Open City, in: BURDETT, Ricky, SUDJIC, Deyan (ed.): The Endless City. New York: Phaidon Press, 2007. - AGIER, Michel: Managing the Undesirables: Refugee Camps and Humanitarian Government. Cambridge-Malden: Polity Press, 2011. - MATURANA, Humberto R., VARELA, Francisco J.: Autopoiesis and Cogni on: The Realiza on of the Living. Dodrecht: D. Reidel Publishing Company, 1980. - LUHMANN, Niklas: Sociální systémy: Nárys obecné teorie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006. - KOPEC, Jakub: Polytypy a mul typy, in: RUSINOVÁ, Zora, KRÁLOVIČ, Ján (ed.): Serialita a repe;cia ako tvorivé princípy integrovaného umeleckého diela: Zborník z Medzinárodného interdisciplinárného sympózia. Bra slava: Vysoká škola výtvarných umení, 2017, str. 90-99. - FOUCAULT, Michel: Dohlížet a trestat. Praha: Dauphin, 2000. - MARCELLI, Miroslav: Filozoﬁ v meste. Bra slava: Kalligram, 2009. - KOOLHAAS, Rem: Generic City, in: KOOLHAAS, Rem, MAU, Bruce: S, M, L, XL. Kolín nad Rýnem: Benedikt Taschen Verlag GmbH, 1997, s. 1238-1264, česky in: Zlatý řez 32, s. 20-27. - GARREAU, Joel, Edge City: Life on the New Fron er. New York: Doubleday, 1991. - KOPEC, Jakub: Kontaktní město, in: KOPEC Jakub, ROZWAŁKA, Szymon (ed.): Compact City/Kompaktní město. Brno: 4AM Fórum pro architekturu a média, 2012, s. 6 – 29. - BENJAMIN, Walter: Dílo a jeho zdroj. Praha: Odeon, 1979.

- DEBORD, Guy: Introduc on to a Cri que of Urban Geography. Dostupné online: hBp://www.cddc.vt.edu/sionline/presitu/geography.html - The Science of Walk-Taking: Rozhovor Hanse Ulricha Obrista s Annemarie a Luciem Burckhardtovými, in: katalog k výstavě Lucius Burckhardt & Cedric Price – A stroll through a fun palace, 14. Bienále architektury v Benátkách, 2014, s. 15-16. - Výprava do městského bodu nula: Rozhovor MaBhiase Ricka s Borisem Sievertsem, in: ERA21 #06/2010 Německo: Nové urbánní strategie, s. 54-58. - WIGLEY, Mark: Constant´s New Babylon: The Hyper-Architecture of Desire. RoBerdam: WiBe de With, center for contemporary art / 010 Publishers, 1998. - katalog k výstavě Constant: New Babylon, Museo Nacional Centro de Arte Reina So‚a, 2015. - HERTZBERGER, Herman: Přednášky pro studenty architektury. Dolní Kounice: MOX NOX, 2012. - ROSSI, Aldo: The Architecture of the City. Cambridge-Londýn: MIT Press, 1982. - BRILLEMBOURG, Alfredo, KLUMPNER, Hubert (ed.): Torre David: Informal Ver cal Communi es. Curych: Lars Müller Publishers GmbH, 2018. - ŞERBAN, Alina (ed.): Evic ng the Ghost: Architectures of Survival. Bukurešť: Centre for Visual Introspec on, 2010. - RUDOFSKY, Bernard: Architecture Without Architects. New York: MoMA, 1964. - MAKI, Fuhimiko: Inves ga ons in Collec ve Form. St. Louis: Washington University, School of Architecture, 1964. - TURNER, John Charlewood (ed.): Dwelling Resources in South America, Architectural Design 8, Srpen 1963. - HERZBERGER, Herman: Architecture and Structuralism: The Ordering of Space. RoBerdam: nai010 publishers, 2015. - KOPEC, Jakub: Arizona Incident: An Introduc on to Simple, Complicated, and Complex Systems in the Example of One Event, in: FRANC, Adam (ed.): Datatata: Data and Art 2019 Conference Proceedings. Brno: FaVU VUT, 2020, s. 91-105. Dostupné online: hBps://datatata.info/conference/assets/Datatata-2019-proceedings.pdf - BERTALANFFY, Ludwig von: General System Theory. New York: George Braziller, 1969.

- VALENA, Tomáš, AVERMAETE, Tom, VRACHLIOTIS, Georg (ed.): Structuralism Reloaded: Rule-Based Design in Architecture and Urbanism. StuBgart-Londýn: Edi on Axel Menges, 2011. - VANSTIPHOUT, Wouter: Zdrojový kód: Modely pro perfektní společnost, in: BŘEZOVSKÁ, Markéta, KRISTEK, Jan (ed.): Boj o prostor: Architektura jako společenská praxe. Zlín: ARCHA, 2013, s. 100-111. - GEDDES, Patrick: Ci es in Evolu on. Londýn: Williams & Norgate, 1915. - THOMPSON, DÁrcy Wenthworth: On Growth and Form. Londýn-New York: Cambridge University Press, 1961. - WIGLEY, Mark: Network Fever, in: Grey Room 04, 2001, s. 82-122. - HAMDI, Nabeel: Small Change: About the art of prac ce and limits of planning in ci es. Abingdon-New York: Earthscan, 2004. - ALEXANDER, Christopher: A PaBern Language. New York: Oxford University Press, 1977. - ALEXANDER, Christopher: Notes on the Synthesis of Form. Cambridge: Harvard University Press, 1964. - ALEXANDER, Christopher: A city is not a tree, in: Design No. 206. London: Council of Industrial Design, 1966. - OTTO, Frei: Occupying and Connec ng: Thoughts on Territories and Spheres of Influence with Par cular Reference to Human SeBlement. StuBgart - Londýn: Axel Menges, 2011. - IL 39 Ungeplante Siedlungen, 1992. - IL 29 Die Zeltstädte des Hadsch, 1980. - WEST, Geoffrey: Scale. New York: Penguin Press, 2017. - HILLIER, Bill, HANSON, Julienne: The Social Logic of Space. New York: Cambridge University Press, 1984. - HILLIER, Bill: Space is the Machine. Londýn: Space Syntax, 2007. - HAGGETT, Peter, CHORLEY, Richard J.: Network Analysis in Geography. Londýn: Edward Arnold, 1969. - ERA21 #04 2019 Postdigitální architektura

- CACHE, Bernard: Projec les. London: AA Publica ons, 2011. - MAFFESOLI, Michel: O nomádství. Praha: Prostor, 2002, s. 97. - RAGON, Michel: kde budeme žít zítra. Praha: Mladá fronta, 1967. - JENCKS, Charles: The New Paradigm in Architecture: The Language of PostModernism. New York: Rizzolli, 1984. - BAILEY, James: The Case History of a Failure, in: Architectural Forum 123 (Prosinec 1965): s. 22-25. - OSWALT, Philipp, RIENIETS, Tim (ed.): Atlas of Shrinking Ci es. Osdildern: Hatje Cantz, 2006. - SÝKOROVÁ, Rúth: Retroak;vny manifest pre Luník IX. Diplomová práce. VŠVU, Bra slava, 2020. - JUROVÁ, Anna: Likvidácia Tábora a vznik sídliska Luník IX, in: Mesto a dejiny, 2015, roč. 4, č. 1, s. 30-49. - HIRT, Tomáš, JAKOUBEK, Marek (ed.): Rómske osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005. Bra slava: Nadácia otvorenej spoločnos – Open Society Founda on, 2008. - LÉVI-STRAUSS, Claude: Smutné tropy. Praha: Odeon, 1966. - ROWE, Colin, KOETTER, Fred: Collage City. Cambridge: MIT Press, 1978. - VENTURI, Robert, SCOTT BROWN, Denise, IZENOUR, ScoB: Learning from Las Vegas. Cambridge: MIT Press, 1972. - KOOLHAAS, Rem: Třeš;cí New York: Retroak vní manifest pro ManhaBan. Praha: Arbor Vitae, 2007. - BATTY, Michael, MARSHALL, Stephen: The evolu on of ci es: Geddes, Abercrombie and the new physicalism, in: The Town Planning Review, roč. 80, č. 6, 2009, s. 551-574. - MARSHALL, Stephen: Ci es, Design & Evolu on. Abingdon-New York: Routledge, 2009. - BATTY, Michael: Ci es and Complexity. Cambridge-Londýn: MIT Press, 2005. - SENNETT, Richard, SENDRA, Pablo: Designing Disorder: Experiments and Disrup ons in the City. Londýn-New York: Verso, 2020. - EASTERLING, Keller: Extrastatecra~: The power of Infrastructure Space. Londýn-New

York: Verso, 2014. - REYNOLD, Craig W.: Flocks, Herds, and Schools: A Distributed Behavioral Model, in: Computer Graphics, 21(4), Červenec 1987, s. 25-34. - SPYROPOULOS, Theodore: Adap ve Ecologies: Correlated Systems of Living. Londýn: AA Publica ons, 2013. - VEREBES, Tom: Masterplanning the Adap ve City: Computa onal Urbanism in the Twenty-First Century. New York-Londýn: Routledge, 2014. - HOLLAND, John H.: Complex Adap ve Systems, in: Daedalus, Vol. 121, No. 1, A New Era in Computa on (Zima 1992), s. 17-30. - KWINTER, Sanford: Far from Equilibrium: Essays on Technology and Design Culture. Barcelona: Actar D, 2008. - ALEXIJEVIČ, Svetlana: Černobylská motlitba. Žilina: Absynt, 2017. - DELEUZE, Gilles, GUATTARI, Felix: An -Oedipus: Capitalism and Schizophrenia. Minneapolis: University of Minnesota Press, 2000. - LÉVI-STRAUSS, Claude: The Savage Mind. Londýn: Weideneld and Nicolson, 1966. - LACKOVÁ, Elena: Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou. Praha: Triáda, 2010. - MUMFORD, Lewis: The City in History. New York: Harcout, Brace & World, 1961. - MUMFORD, Lewis: The Culture of Ci es. San Diego-New York: A Harvest/HBJ Book, 1970. - MiBeilungen des SFB 230, č. 4 – „Verzweigte Strukturen“, StuBgart, 1991. - ALLEN, Stan: Points+Lines: Diagrams and Projects for the City. New York: Princeton Architectural Press, 1999. - SENNETT, Richard: The Public Realm, in: BRIDGE, Gary, WATSON, Sophie (ed.): The Blackwell City Reader. Hoboken: Wiley-Blackwell, 2010. Česky in: Zlatý řez 32, s. 4-7. - ŠUBRT, Jiří: Luhmannův teore cký pokus o pos žení komplexity moderní společnos , in: Acta Universita s Carolinae. Philosophica et historica. Studia sociologica. XI. Praha: Karolinum, 1996. - VALENA, Tomáš: Vztahy: O vazbě k místu v architektuře. Praha: Zlatý řez, 2018. - DE SOLÀ-MORALES RUBIÓ, Ignasi: Terrain Vague, in: DAVIDSON, Cynthia (ed.):

Anyplace. Cambridge: MIT Press, 1995. - ALLEN, Stan, MCQUADE, Marc (ed.): Landform Building: Architecture´s New Terrain. Curych: Lars Müller Publishers, 2011. - DÜRER, Albrecht: Hierin[n] sind begriﬀen vier Bücher von menschlicher Propor on and Vier Bücher von menschlicher Propor on. Norimberk, 1528. Dostupné online: hBps://collec ons.library.yale.edu/catalog/10613881 - MANDELBROT, Benoît: Fraktály: Tvar, náhoda, dimenze. Praha: Mladá fronta, 2003. - DELEUZE, Gilles, GUATTARI, Félix: Tisíc plošin: Kapitalismus a schizofrenie II. Praha: Herrmann & synové, 2010. - DELEUZE, Gilles: Logika smyslu. Praha: Karolinum, 2013. - FOUCAULT, Michel: Archeologie vědění. Praha: Herrmann & synové, 2016. - FABUŠ, Palo: Přednáška o vznikavos . Praha: Lačnit Press, 2017. - KOOLHAAS, Rem, OBRIST, Hans Ulrich: Project Japan: Metabolism Talks. Kolín nad Rýnem: Taschen, 2011. - CALVINO, Italo: Neviditelná města. Praha: Dokořán, 2007. - SLÁDEK, Michal: Bývanie marginalizovaných rómskych rodín na Slovensku. Dizertační práce. Fakulta architektúry, Slovenská technická univerzita, Bra slava, 2016. - Zin #3 Znečištění/Pollu on MaBer(s), Brno: 4AM, 2019. - MOHOLY-NAGY, László: Vision in Mo on. Chicago: Paul Theobald, 1947.