ZIN
0
1
1
introspekce 2
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 2 O
B
S
A
H
KONTRASTY, KRÁSA BĚŽNÝCH VĚCÍ, EXPRESE A IMPRESE Jan Vojtíšek Jakub Staník | studio AEIOU INTERPRETACE MÍSTA ANEB JEDINÝ DŮVOD, PROČ ZAVOLAT ARCHITEKTOVI Martin Daněk | Archanti
JINÁ KRÁSA TECHNOLOGIE Filip Havliš David Zámečník | architecti.cz
FLEXIBILITA V MESTSKOM PLÁNOVANÍ Tomáš Labanc | BLAU
1 – ZIN 1 je sborníkem příspěvků účastníků sympozií konaných v rámci projektu Introspekce v prostoru PRAHA/Fórum pro architekturu a média v Brně 4. 10. a 6. 12. 2014. Vychází za podpory statutárního města Brna a občanského sdružení Kruh. EDITOR – Jakub Kopec JAZYKOVÁ KOREKTURA – Anna Čonková, Jakub Kopec GRAFICKÝ DESIGN, SAZBA – – Zdeněk Kvasnica / Deep Throat VYDAVATELSTVÍ – 4AM Fórum pro architekturu a média, Brno NÁKLAD – 200 výtisků POČET STRAN – 90 DATUM – 12/2014 TISKÁRNA MATULA, Brno ISBN 978-80-905149-2-8 FOTO NA OBÁLCE – Jakub Kopec 2 – Introspekce předběžně mapuje začínající generaci architektů v rámci středoevropského prostoru. Jako výchozí bod sledování je určeno město Brno, chápané jako svébytná provincie v geomorfologicky otevřeném koridoru K r a k o v - O s t r a v a - B r n o -Vídeň-Bratislava-Budapešť. Projekt hledá přítomné tvůrčí motivace mladých brněnských architektů a jejich potenciál překračující hranice provinčního města. Nedílnou součástí mapování zdejší scény je její konfrontace s architekty mimobrněnskými, kteří mohou mít k městu určitý vztah (narodili se, vyrostli, studovali nebo pracovali zde).
zin
1
STŘET – NOVÁ – – BOHATOST – – JEFFREY Lea Mačudová Michal Mačuda | bonbon
I CAN BE ARCHITEKTKA Markéta Mráčková Barbora Šimonová | cosa.cz
MĚSTO NA STO ZPŮSOBŮ Roman Čerbák Martin Klenovský
DOBRÝ ARCHITEKT = = TVŮRCE ESTETICKÉHO PROSTŘEDÍ PRO ŽIVOT, ALE KDO JE VLASTNĚ KDO? Bořek Knytl Josef Omelka | Ateliér Dum-dum
0 4 010 014 020 024 030 038 044
0 CESTA OD SVAZUJÍCÍ DEFINITIVNOSTI KONCEPTU K NEDETERMINOVANÉMU VÝSLEDKU Petr Jakšík | JAKSIK+
DOMY, CO SE NEOHRAJÍ Radek Brunecký | KLOSBRUNECKÝ
KONTEXT A NENÁPADNÝ PŮVAB Václav Štojdl
VNÁŠENÍ VITALIZAČNÍHO NÁBOJE DO BEZDUCHÝCH STRUKTUR Barbora Mikitová Pavel Buryška | xtopix
RACIONÁLNÍ A IRACIONÁLNÍ ASPEKTY V ARCHITEKTUŘE Jiří Vítek | vasiArchitekti.cz
VÁŽENÝ PANE ARCHITEKTE PECKO, (bez podpisu)
i
n
t
r
o
s
3
0 0 0 0 0 0 p
4 4 6 7 7 8 e
k
6 8 2 0 6 6 c
e
0
4
KONTRASTY, KRÁSA BĚŽNÝCH VĚCÍ, EXPRESE A IMPRESE
Jan Vojtíšek Jakub Staník studio AEIOU3
zin
1
0
5
Architektura, inženýrství, interiér, objekt, urbanismus neboli prostor a konstrukce, subtilní a mohutný, sklo a kámen, statický a mobilní, ulice a náměstí. Stejně tak nové a staré, krásné a ošklivé, účelné a nefunkční. Všechna tato slova nám evokují protiklady a kontrastyA. Různorodost je odjakživa součástí našeho života a zajišťuje pestrost přítomnosti, reminiscenci minulosti i vizi do budoucnosti. Proto si myslíme, že je velmi důležité srovnávání odlišných a kontrastních parametrů, které umožňují lépe věcem porozumět, a to nejen v historických souvislostech. Učit se je a přemýšlet, proč bylo přistupováno k různým věcem tak či onak. Právě stopa vývoje společnosti byla vždy nejlépe vyjádřena porovnáváním různorodých věcíB. Tak jako kurátor výstavy vrství expozici v rámci časové osy a jednotlivých epoch, měli bychom k své tvorbě přistupovat my všichni - architekti, projektanti, umělci a při svém rozhodování i úředníci. Zachování přirozené posloupnosti tvorby ve společnosti je nezbytné pro vývoj dalších generací. Současně kontrasty vytváří mozaikový řád a kolážovou nahodilost veškerého strukturou orámovaného prostoru. Ačkoliv mnohdy kontrasty, a to většinou starého a nového, vzbuzovaly otazníky, s časovým odstupem působí přirozeně a jsou většinou pozitivně hodnoceny, nebo v opačném případě alespoň edukativně či kriticky posuzovány. Rozvijí se potom dle našeho názoru nutná diskuze, udržuje se tvůrčí pluralismus a je zachovávána kontinuita vývojeC. Hledání krásy v běžných věcech při navrhování spatřujeme jako jeden z fenoménů dnešní doby, který nám je blízký. Tento trend, mnohdy způsobený pocitem přehlcení z příliš velké nabídky globalizované produkce a nekonečnými možnostmi, nás nutí k zamyšlení nad obyčejnostmi prověřenými minulostí. Navíc ruku v ruce s ekonomickou stránkou věci. Paralelně s tím existuje další trend, který hledá smysl především v realizaci úplně nových a mnohdy za každou cenu jenom odlišných vizí. Naneštěstí někdy velmi komplikovaných a neúměrně nákladných. Pokrok, vývoj a hledání nového v architektuře jsou bezesporu nezbytné a nikterak se jim nebráníme. Ovšem zcela zásadní je pro nás přirozený vývoj věcí objevených a přitom poskládaných s reflexí dnešní 3 – aeiou.cz
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0
6
doby do zcela nových souvislostí. Snažíme se takto individuálně přistupovat k jednotlivým projektům. Myslíme si, že vše přirozené, a tedy hodnotné má právě svůj čas. Podobně jako kaleidoskop směsí běžných věcí stačí někdy trochu protřepat, aby se ukázal ze stejných střípků zcela nový obraz souvislostí. Za pomoci základních principů architektonického navrhování stačí někdy málo, aby se docílilo kvalitního a ekonomického řešení. Běžnost a jednoduchost se přitom nevylučuje s krásou architektonické formy. V historii architektury se stále setkáváme s dvěma v zásadě opačnými postoji. Jde o důraz kladený na expresi jako výraz, nebo impresi jako dojem. Expresivní přístup nejlépe vystihuje Výkřik Edvarda MunchaD. Po obsahové i formální stránce podtrhuje význam slova. Vnímat věci dokořán otevřenými ústy a očima, respektive okamžitě být šokován. Oproti tomu impresionistický obraz Déšť, pára a rychlost Williama TurneraE je zapotřebí sledovat s odstupem, přimhouřenýma očima a trpělivým periferním viděním do té doby, než se obraz spojí na sítnici oka, pokud vůbec. Naopak postupně být ohromován. Oba tyto kontrastní přístupy vnímáme jako přínosné pro zachování jisté pestrosti v architektuře i pro její samotný vývoj a vnímaní. Vlastní introspekcí se proto snažíme dostatečně vstřebávat míru kontrastů, krásu běžných věcí, a to jak výrazem expresionistickým, tak především dojmem impresionistickým.F
zin
1
A
B
0 7
A – Průtokový kanál Ústavu vodního stavitelství v Berlíně, Ludwig Leo B – Budova bývalého Federálního shromáždění v Praze, Karel Prager
introspekce
0 8
C
D
C – Panorama Hradčan v Praze D – Výkřik, Edvard Munch
zin
1
E
F
0 9
E – Déšť, pára a rychlost, William Turner F – Rekonstrukce RD v Brně, studio AEIOU
A - F – zdroj: archiv AEIOU
introspekce
010
zin
1
INTERPREMartin Daněk TACE MÍSTA ANEB JEDINÝ Archanti4 DŮVOD, PROČ ZAVOLAT ARCHITEKTOVI
Chápeme architekturu jako službu. Jako službu jednak lidem, kteří nás za ni platí, jednak místům, pro která ji navrhujeme. Vztah s klientem je pro nás zásadní a mohl by být tématem sám o sobě, aspekt místa je však pro nás ještě zajímavější. Lidé si najímají architekty, protože v jejich službě očekávají oproti masovému standardu určitou přidanou hodnotu. My jsme přesvědčeni, že tato hodnota spočívá v odhalení a interpretaci místa, se kterým chtějí tito lidé v budoucnu koexistovat – ať už jde o byt ve starém doměA, pozemek pro stavbu nového domuB či část sídla, jež si žádá zásah a proměnuC. Jsme si vědomi toho, že aspekt místa je nedílnou součástí této profese, v našem pojetí možná spíše řemesla, a že se s ním potýkají naprosto všichni, kdo se mu věnují. Pro nás se však postupně stal aspektem nejdůležitějším, snad protože zůstává jedinou složkou procesu navrhování a projektování, které se věnují výhradně architekti. Nemáme v seznamu kontaktů ani jednoho specialistu z oboru „ čtení místa“. Je to jen na nás. Vlastně ne – zpravidla přizveme někoho z oblasti krajinářské architektury. Pak začínáme vždy hodně zeširoka... a klienti na nás koukají, proč jim ukazujeme schematické mapky biogeografického členění Evropy, když si u nás objednali obyčejný dům na okraji jihomoravského městečka. Ale po několika málo dalších krocích vyjde najevo, že zmíněná mapka zobrazuje, proč vlastně chtějí dům zrovna tady, aniž by to dosud tušili. Je pak snadné z následných charakteristik už přesnějšího měřítka vytáhnout podstatu charakteru lokality... a pak nastává to nejkrásnější: co nejcitlivěji rozhodnout, zda si tato charakteristika žádá doplnit o něco, co jí chybí, něco z její podstaty akcentovat, nebo ji jen novým způsobem interpretovat. Celým smyslem tohoto postupu je provázání navrhovaného se svým prostředím. A to jak v rovině fyzické, tak v rovině významové a symbolické. Pak je možné takový prostor obývat smysluplně, totiž mu rozumět. Je zajímavé pozorovat, jak dlouho nám v celém procesu trvá, než se dostaneme k závěru, jak budou věci, které navrhujeme, vypadat. Nezabýváme se tím, metodou postupného čtení je analyticky „ taháme“ ze země a vzduchu. Proto nemáme žádný formální styl, nesledujeme trendy ani dogmata, a příliš nás to netrápí.
011
4 – archanti.cz
introspekce
0 1 2 A
A – Adaptace sýpky v Boskovicích
zin
1
0 1 3 B
C
B – Rodinný dům ve Valticích
C – Malé náměstí v Železném Brodě
A - C – zdroj: archiv Archantů
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
014
zin
1
JINÁ KRÁSA TECHNOLOGIE
Filip Havliš David Zámečník architecti.cz
Renzo Piano kdysi řekl, že architekt má nejkrásnější povolání na světě, protože na malé planetě, kde všechno už bylo objeveno, je navrhování stále jednou z největších příležitostí k dobrodružství.
015
Od renesance víme, jaká pravidla má dokonalá krása… Funkcionalisté nás naučili stavět domy, aby byly praktické, téměř jako stroje… Dnešní doba už po nás nežádá, aby baráky byly krásné, aby byly jen praktické či funkční a vyhovovaly našemu životu. Nově mají být domy šetrné k svému okolí. Mají šetřit zdroje a eliminovat výdaje energie. Už jsme si zvykli, že běžnou součástí domů se stávají nové technologie k získávání tepla a elektřiny. Ze slunce, z větru, z vodních toků. Elektřinu je možné vyrábět už i z dřevěného odpadu. Stavebnictví a politika již dokázaly tyto technologie začlenit do svého širokého rejstříku. Architektura se teprve učí. Zajisté se již připravila o mnohé příležitosti. Kolik zajímavých paneláků se kvůli „ zeleným“ dotacím proměnilo v obludné stavby s lodžiemi nebo mansardovými střechami. Není možné z parků větrných či fotovoltaických elektráren tvořit soudobý land art? Žijeme v racionální době, kdy nejuniverzálnějšími argumenty jsou ty, které se dají logicky vysvětlit, matematicky spočítat či ekonomicky odvodit. Jako architekti často máme pocit, že neuznání iracionálních argumentů, vzešlých z intuice či citu, nás obírá právě o tu kreativnější formu architektury.
5 – Ateliér architecti.cz zvítězil v mezinárodní architektonické soutěži o novou podobu Kežmarské chaty ve Vysokých Tatrách v konkurenci 95 architektonických studií z osmi zemí Evropské unie.
To, čeho jinde nebylo možné docílit skrze klienty rozumějící především racionálním argumentům, se nám paradoxně podařilo dosáhnout v soutěžním projektu energeticky soběstačné horské chaty Kežmarky ve Vysokých Tatrách!5 Jediným zdrojem energie tu mělo být Slunce. Jako záloha pak energie z dřevoštěpky. Vydali jsme se proto cestou, kdy jsme přijali nové technologie jako rovnocenného hráče při tvorbě konceptu. Bylo potřeba opustit zažitá dogmata, axiomy architektury – – pomocné berličky pro vstup do neznáma. Rozhodli jsme se nechat běžet
introspekce
016
naši fantazii a představivost společně s grafy slunečních drah, matematickými výpočty efektivity a fyzikálními potřebami technologií. Tvarovali jsme siluetu domu silou a směrem převládajících větrů. Tehdy jsme možná nejvíce rozuměli Pianovým slovům o objevování neznámého. Byly to právě technologie a extrémní podnebí, které nás dovedly k novému tvarosloví. Celý proces tvorby nevznikal nijak samoúčelně, ale zcela racionálně, a tedy i opodstatněně. Snad díky tomuto racionálnímu základu vznikla nová forma domu, která nepodléhá žádným z „ ismů”. Forma, která nikterak netrpí ve vztahu s okouzlujícím okolím. Věříme, že naopak to bude platit stejně tak. Asi každý architekt se učil řády antických chrámů a studoval proporce renesančních paláců. Stejně jako je pro naši práci stále inspirativní poměr zlatého řezu, známý od pradávna, měli bychom být stále otevření i novým podnětům z oblasti technologií… Hledat v nich nejen to, aby naše domy byly více funkční, více ekologické, ale třeba i to, zda by nemohly být zase trochu jinak krásné… Zda technologie nemůže, jako již po tolikáté, opět otevřít naše výtvarné představy v novém...
zin
1
0 1 7 axonometrie +9,300
2.patro ubytovací ēást
+5,300
1.patro spoleēenská ēást
+2,400
A
fot o
vo lt
aic ké
pa ne
ly
stƎecha aerodynamický kryt
nská leēe spo
t tnos
mís
sa
tera
pƎízemí technické zázemí
±0,000
hlavní celoroēní vstup
A – Axonometrie
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 1 8
B
B – Kežmarská chata
zin
1
0 1 9
B
A - B – zdroj: archiv achitecti.cz
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 2 0 FLEXIBILITA V MESTSKOM PLÁNOVANÍ
zin
Tomáš Labanc BLAU6
1
0 2 1 Mestá chápeme ako dynamické a meniace sa entity. Ich komplexnosĢ môže byĢ nároþná na uchopenie a prístup k procesu navrhovania nemá všeobecné pravidlá. Dvojrozmerný koncept zónovania v mestskom plánovaní, ktorý nám priniesla moderna - dvojrozmerný nielen kvôli absencii hlbšej analýzy urbánneho priestoru, ale najmä kvôli chýbajúcim aktérom v procese navrhovania, už dávno nedokáže reagovaĢ na súþasné dynamické sociálne a ekonomické prostredie. Poþas minulých dekád vidíme tendencie k zmene postupov pri plánovaní mesta, ktoré prinášajú nový pohĐad najmä v dvoch rovinách: Základná vlastnosĢ „prežitia” urbanistického návrhu - schopnosĢ adaptovaĢ sa - je ukotvená vo ßexibilite. V mestskom developmente je udržiavaná tým, že regulácie nedeÞnujú konkrétne parametre striktným a podrobným spôsobom, ale je odzrkadlená vo formálnej reprezentácii, ktorej súþasĢou bývajú diagramy a schémy obsahujúce komplexnejšie informácie znázorĖujúce radšej spektrum možností než Þxný obraz. Flexibilitu chápeme ako nástroj, reakciu na súþasné podmienky plánovania mestského priestoru. Jej cieĐom je vytvoriĢ scenáre, ktoré dokážu fungovaĢ v rôznych rovinách a umožĖujú zmenu v budúcnosti - dokážu sa adaptovaĢ. Hoci je stále potrebné vykonávaĢ tradiþné dokumenty územného plánovania, koncept ßexibility si vyžaduje použitie soÞstikovanejších inštrumentov a metód. Nie zriedka sa tak médiom územného plánu, namiesto vytlaþeného výkresu vypracovaného v þase XY, môže staĢ soÞstikovaný software reagujúci na aktuálne zadania. ZároveĖ je ßexibilita zásadná v druhej rovine. Dôležité rozhodnutia sa netýkajú už len „mestských plánovaþov” ale popri urbanistoch a architektoch sú v roli aktérov prizvané všetky zúþastnené strany - je vytvorená forma kooperácie - platforma, ako metóda k dosiahnutiu všeobecného konsenzu a pružnejšiemu plánovaciemu procesu, ktorá odzrkadĐuje názory širokého okruhu zainteresovaných strán a ponecháva možnosti diskusie medzi architektmi, developermi a budúcimi užívateĐmi. Že nemusí existovaĢ tradiþná štruktúra aktérov, vidíme na príkladoch, kedy je z procesu úplne vyþlenený komerþný developer a súkromným investorom sa stáva komunita Đudí s jasnou predstavou o svojom bývaní, alebo keć vćaka sociál6 – b-l-a-u.com
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 2 2 nym sieĢam a crowdsourcingu mô$u byĢ prizvaní k procesu tvorby mestského priestoru tisícky obyvateĐov, þím sa tradiþný obraz "tímovej práce+ rozplýva. V rámci postupov v na%om ateliéri, sa sna$íme rozvinúĢ ßexibilitu ako metódu, ktorá by sa dala aplikovaĢ v %ir%om kontexte. Pracujeme s konceptom, ktorý nám zároveĖ pomáha reßektovaĢ pozíciu architekta v komplexnom poli rie%ení a uhlov pohĐadov. Je jasné, $e rola architekta sa modeluje. Otázkou stále ostáva:
zin
1
0 2 3 JE NAŠOU ÚLOHOU VSTUPOVAġ DO PROCESU A PONÚKAġ KONKRÉTNE RIEŠENIA NA ZÁKLADE AKÝCHSI SUBJEKTÍVNYCH SKÚSENOSTI, ALEBO VYTVORIġ RÁMEC MOŽNÝCH PODÔB? KDE JE HRANICA MEDZI OTVORENOSġOU A DEFINOVANÍM?
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 2 4
zin
1
0 2 5 A
A – Flexible System OPEN, zdroj: archiv BLAU
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
026
zin
1
STŘET – Lea Mačudová – NOVÁ – Michal Mačuda – BOHATOST – – JEFFREY bonbon7
Opravdový bonbon je vždy střet. Představa investora a představa autora. Škola a praxe. Tradice a inovace. Prostor potřebný a prostor k dispozici. Materiály a peníze. Postupy a zodpovědnost. Koncept a nové nápady. Práce a spolupráce. Termíny a čas na praci. Komunikace a koordinace. Racionální a iracionální. Logika a emoce. A nakonec je po všem.
027
Na první stránce pracovního bloku k našemu poslednímu projektu interiéru „ Super panda cirkus bar“8 je napsáno „nová bohatost“. Heslo původně bez ambice nazývat nebo definovat. Přesto vyjadřuje určitý postoj, téma. „ Nová“, protože nás chce oddělit od naší stávající zkušenosti. Od pohledu, který jsme doposud používali vědomě či nevědomě. Oddělit od světa definovaného, funkcionálního, esteticky přijatelného a společensky schváleného. „ Nově“ se dívat na formy okolo sebe bez předsudků nebo ideologických měřítek. Objevovat. „ Bohatost“ je nástroj. Způsob jakým kombinovat, transplantovat, překrývat a vrstvit. Používat nejen tragédii, ale i komedii, světlo i tmu, koncept i atmosféru, logiku i emoci. „ Bohatství“ forem a významů, které přináší diverzitu, plnost a jednotu. Bohatost je pro nás radostí.
7 – bonboni.cz 8 – superpandacircus.cz
Jeffrey Kipnis tuto metodu označuje jako analytickou, na parametrech založenou techniku (filozofii džungle). Způsob tvorby dosahující maximální bohatosti při zachování maximální koherence projektu představuje cíl, ke kterému směřujeme i my.
introspekce
0 2 8 A
A – Jeffrey Kipnis: Field of Dreams Bienále architektury v Benátkách, 2012 zdroj: archiv bonbon
zin
1
0 2 9
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 3 0 I CAN BE ARCHITEKTKA
Markéta Mráčková Barbora Šimonová cosa.cz
zin
1
0 3 1 Naše sebepozorování vychází z klasického rozdělení na pocity (vjemy vnějších objektů) a úvahy (vnitřní děje mysli). Text je složen z útržků našich korespondencí, promluv klientů, rad kolegů a našich vzájemných dialogů.
A
IRENA Ahoj, zdědila jsem chatku na Křivoklátsku u Berounky. Zjistila jsem, že nemá žádný základy. Proto jsme si říkali, že to celý shodíme a postavíme znovu. Nechceme katalogový dům, protože se nám nelíbí. Taky můj brácha má stavební firmu, která by mi to postavila. Uměla bys nám to nakreslit? Kolik na to mám peněz? Nevím, no, je to 6 x 4 m a dvě patra, dřevostavba. Ale nespěcháme na to, my bychom tě tam o víkendu vzali, ukázali ti to. No, že bychom tě tam dovezli a ty bys nám to tam nakreslila. No teďka v zimě chceme stavět, třeba v únoru. Cože?! Tolik? Dvacet tisíc, já myslela tak desetinu, že by to stálo. Ježíš, to jsem si vůbec neuvědomila, tak díky. Tak já ti když tak zavolám.
B A – Architektka je mladá krásná dáma navrhující a kontrolující domy. K jejímu pracovnímu příslušenství samozřejmě patří bezpečnostní helma. B – Architekt je hrdina, milenec, vždy mimo dosah, ve finančních potížích, workoholik, nebo kombinace všeho výše uvedeného. Stereotypní image architekta - muž, běloch, dobře oholen, s tmavými vlasy a hnědýma očima.
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 3 2 TOMÁŠ Skvělá studie, vážně, jsem moc spokojený. Ano, rozumím tomu, vypadá to výborně, prosím, pošlete fakturu a domluvíme se na další spolupráci. Rozhodl jsem se Váš návrh pro realizaci prostoru nevyužít. Není to nic osobního, nicméně jsem barvy již zvolil a je skoro vymalováno, nábytek i ostatní věci jsou zcela od návrhu odlišné. Dovoluji si tedy navrhnout snížení částky za návrh na půlku, jelikož nedojde k realizaci. Jak říkám, rád Vám ukážu hotový produkt, kde se můžete přesvědčit samy. Nakonec provádím realizaci sám dle mých představ. Rozhodl jsem se pro jiné barvy, nábytek, vybavení a celkový styl. Určitě Vám hotový produkt velmi rád ukážu.C
MONIKA Budeme rekonstruovat byt a potřebovala bych pomoci s přípravou nákresu bytu a se stavebním povolením. Bylo by možné se spolu sejít, zajít do bytu a říci si, co a jak? Bohužel to je příliš dlouho, čtrnáct dní čekat nemůžu. Příští měsíc by se mělo začít bourat.
EVROPA Zažádaly jsme o grant na 1800 Kč, dostaly jsme jej v plné výši. V projektu jsme ušetřily, zbylo 350 Kč. Peníze jsme se pokusily vrátit. Proboha to mi nemůžete vracet, nějak to vyúčtujte, sežeňte si třeba paragony. Kvůli těmhle třem stovkám by nám z ministerstva nemuseli dát příště milion, to nejde jim to vracet. Chceš si z grantu zaplatit za odvedenou práci, abys to nemusel dělat zadarmo? Musíš navýšit položky na dvojnásobek. Stejně ti to nedají celý. Nedávají to ale celý, protože to všichni naschvál navyšují. Právě, navýšíš to dvojnásobně, oni ti to
zin
1
0 3 3 C
C – Vlevo návrh, vpravo realizace, která je dle klienta odlišná
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 3 4 o třetinu strhnou a pořád to můžeš udělat. Stejně postupuješ s dofinancováním. Potřebuješ dofinancovat z vlastních zdrojů 30%? Navýšíš položky o třetinu. SLOVNÍČEK art rezidence, bytový park, city, rezidence, viladům = bytový dům arkády, atrium, centrum, fórum, galerie, kulturní centrum, metropole, palác, park, plaza = obchodní dům
zin
1
0 3 5 D
E
D – Skvělé pracovat pro banky, navíc banky mají peníze pořád, že? Zdá se, že úvěry už tak nefrčí jako dřív, tak je fajn k nim přihodit nějakej bonus Zadáčo Tuhle profesi bych finálně zrušila E – Narazily jsme na investorku, bohatou a vzdělanou. Místo vlastní vily se rozhodla postavit sociální bydlení pro seniory. Zaplatila nám dopředu zálohu na práci a trvá na tom, abychom na domě spolupracovaly s jeho
i
n
t
r
o
s
budoucími nájemníky. Nespěchá. Ví, že pracujeme na dobré věci. Dům bude v centru Prahy v místě, kde měl původně stát velký obchodní dům. Jednotlivé řemeslníky či firmy si můžeme vybrat samy, o generální dodávky naše investorka nestojí. Městská část ji podporuje a díky tomu bude v části pozemku veřejný park, jinak by totiž dle platných norem celou plochu zabralo parkování. A - E – zdroj: archiv cosa.cz
p
e
k
c
e
0 3 6
Bez goo n e v y m
zin
1
0 3 7
oglu nic y s l Ă ĹĄ .
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
038
zin
1
MĚSTO NA STO ZPŮSOBŮ
Roman Čerbák Martin Klenovský
Jakožto dva permanentně začínající architekti bez vlastního ateliéru jsme se rozhodli provést inventuru naší neformální spolupráce, probíhající od začátku studií, a pokusili se analyzovat několik sledovaných parametrů. Z množství dalších kooperací a aktivit nás obou jsme vybrali jen projekty, na kterých jsme se podíleli společně, případně s dalšími spolupracovníky, nevznikly pro žádného zaměstnavatele a neomezují se jen na architekturu (jakkoli široce chápanou).
039
Vzhledem k absenci vymezení hlavičkou ateliéru jsme zařadili i školní práce, těch je však překvapivě málo. Jen v pěti případech se nám povedlo přesvědčit vyučující k práci v týmu. Brněnská fakulta totiž ještě nedávno nebyla nakloněna něčemu tak – obzvlášť v naší profesi – samozřejmému a potřebnému. Mimo školu jsme se toto pokusili napravit, hlavně u soutěží preferujeme práci v širším kolektivu a jen počet našich spoluautorů je do této chvíle okolo patnácti. Co jsme tedy zjistili? Nejprve asi nic pro začínající architekty neobvyklého. Projektů vzniklých z vlastní iniciativy máme dvakrát víc než klasických zakázek. Klienti jsou v drtivé míře reprezentanti tradičních kategorií friends– –family–fools, případně jejich kombinací. Hranice mezi zakázkou a charitou je žalostně nejasná. Nejvýdělečnější nakonec byla akce rozjetá čistě pro radost a příliš nesouvisející s architekturou. (Architektonické) realizace jsou nepočetné a drobnějšího charakteru. U soutěží jsme absolvovali nejrůznější zadání a všechny možné výsledky – cena, odměna, postup do druhého kola, nic, vyloučení a neodevzdání. Zajímavější může být spektrum oborů a forem, které jsme si vyzkoušeli. Od šperkařství po urbanismus. Od happeningového „ blbnutí“ po vzdělávání. Od klasických přestaveb a interiérů přes design, grafiku, popularizaci až po multižánrový festival v brownfieldu, veřejné diskuse s bývalým i budoucím primátorem, jednu demonstraci a něco, co doufáme, že není trestná činnost. Okruh našich témat je naproti tomu o poznání koncentrovanější. Prošli jsme si obligátní „ kontrast“, „ organiku“ a „ minimalismus“, opakovaně se věnovali motivům jako „ pestrost“, „ hra“,
introspekce
040
„ nadsázka“, „ kontext“, „ lidské měřítko“, „ z minima maximum“, „ recyklace“, ale téma, které se vyskytuje nejčastěji, nejpravidelněji a nejdéle, je jednoznačně „ město“. Opracováváme jej nejrůznějšími způsoby – nepřekvapivě urbanismem a architekturou, ale také designem, street artem, exkurzemi, články a dalšími dříve zmíněnými formami. I na darovaný květináč jsme nasprejovali schwarzplan Říma. Skoro všechny s městem spojené projekty spadají do kategorie těch vzniklých z vlastní iniciativy. Hlavní výsledek naší inventury tedy koresponduje s faktem, kterého jsme si už dlouho vědomi. Otázky vývoje měst a života v nich, které mají zásadní vliv na celou společnost, nám přijdou zajímavější a důležitější než perfektně navržený rodinný dům či dechberoucí obklad koupelny. Toto ostatně platí i u našich dalších, nespolečných aktivit. Také při profesním i soukromém cestování primárně navštěvujeme města a sledujeme, jak fungují a jak je lidé obývají, až na druhém místě je vyhledávání konkrétních architektonických realizací, památek a zajímavostí. Potvrzuje se nám též stará pravda, že architekti nemusejí pouze navrhovat domy. Svět pak může být o dost zajímavější a život radostnější.
zin
1
A
B
041
A – Raději na pivo než na některé školní přednášky B – Raději obyčejnost než exhibici
introspekce
042
C
C – Raději město než křoví
D
D – Raději veřejný prostor než spárořez
zin
1
043
E
F
E – Raději lidi než AutoCAD F – Raději punk než posh G – Raději do Dháky na výlet než do ní vizualizovat shopping mall
G
A - G – zdroj: archiv autorů
introspekce
044
DOBRÝ Bořek Knytl ARCHITEKT = Josef Omelka = TVŮRCE ESTETICKÉHO Ateliér Dum-dum PROSTŘEDÍ PRO ŽIVOT, ALE KDO JE VLASTNĚ KDO?
Asi každý mladý a zapálený architekt na začátku své aktivní tvorby, pln očekávání, vstupuje do nemilosrdnosti všední rutiny s nadšením, že právě jemu se podaří své okolí přesvědčit o nekonečných možnostech estetického zdokonalování urbanizovaného světa. Bohužel již krátce na to je většina z nás tvrdě konfrontována s nemilosrdnou realitou. O náplni v území rozhodlo zastupitelstvo v čele s nezaujatým urbanistou, o velikosti domu rozhoduje veřejné mínění při místním šetření, dispozici a tvar domu za nás dořeší náš klient, materiál a stavební řešení upraví k obrazu svému šikovný stavbyvedoucí. Z architekta se stává jakýsi osamělý bojovník obhajující před všemi svou vlastní ucelenou vizi, která se díky velkému počtu zúčastněných, navzdory jeho nepřetržitému nasazení, neustále přetváří a postupně vzdaluje původnímu záměru. Získat na svou stranu osvíceného investora, který s radostí a téměř beze zbytku plní architektovu představu, se prakticky rovná božímu zázraku.
zin
1
Bohužel, z naší zkušenosti je výsledná realizace, téměř bez výjimek, komprimátem původního návrhu a vnějších
vlivů. Zcela bez nadsázky se dá říci, že nejde pouze o dílo architekta, ale o kolektivní slepenec. K vlastnímu sebezpytu jsme doháněni prakticky každý den. Má to všechno vůbec nějaký smysl? Naše kancelář měla sice štěstí na několik zajímavých projektů9, přesto i ty nejzajímavější, kde jsme dostali poměrně volnou ruku, jsou ve finále poznamenány buď nedostatkem financí na realizaci, nebo nestoudnými požadavky zástupců státní moci a stavební obor pevně obepínající legislativy. U menších staveb, jako jsou rodinné domy, je to zase naopak přílišná horlivost a seberealizační touha investorů podílet se na finalizaci stavby, která je nám v některých případech doslova partizánsky prováděna za zády. Náprava vzniklých vpravdě nereálná.
škod
je
045
někdy
Jako poslední pak vstupuje na scénu nestranný kritik. Ten naše snažení podrobí nelítostnému rozboru, co jsme měli udělat jinak, a většinou ani netuší, že jsme přesně TO měli původně také v plánu. Přesto každý další den vyrážíme, stejně tak jako důmyslný rytíř Don Quijote, do boje s větrnými mlýny. Snažíme se, aby se výsledek naší práce co nejméně odklonil od naší původní představy. Někdy máme to štěstí a nakonec se ke své práci i rádi přihlásíme.
9 – Za zmínku určitě stojí realizace lázeňských domků na střeše obchodního centra v Luhačovicích.
zdroj: crestcom.cz
introspekce
046
CESTA OD SVAZUJÍCÍ DEFINITIVNOSTI KONCEPTU K NEDETERMINOVANÉMU VÝSLEDKU
Petr Jakšík JAKSIK+10
Na začátku bych chtěl především podpořit Jakubovu snahu motivovat architekty k zformulování, případně přehodnocení myšlenek spojených s architekturou. V pořadu Bourání11 teoretička Monika Mitášová upozornila na absenci písemného vyjadřování architektů a poukázala na dřívější úzké vztahy mezi českými moderními architekty a filozofy. Doufám, že Jakubova Introspekce dnešní stav promění a vrátí se k dříve zaběhnutému modelu. V posledních letech sám marně hledám čas pro přehodnocení své práce a tím spíše děkuji za tuto motivaci konečně dostát svým vlastním závazkům.
zin
1
Utváření názoru a jasné představy je při objevování a posunování vlastních hranic nejen v oblasti architektury hnacím motorem do dalších projektů. Doposud jsem se žádnému z vlastních témat nevěnoval kontinuálně více než vyžadoval každý projekt. Neodvažuji se proto prezentovat kterýkoliv z nich jako nosný prvek své tvorby. V rozdílnosti témat, oscilujících kolem mé hlavy jako planety s vlastním systémem fungování, jsem se pokusil najít společného jmenovatele přinejmenším několika z nich. Neustálé králičí poskakování z tématu na téma a občasné trávení už jednou vyvrhnutého má pro mě samot-
ného paralelu se současnou dobou informační exploze. Je nutností naučit se nespočetné množství inspirací selektovat, analyzovat a kontinuálně se koncentrovat na vybrané. Je nutností naučit se rozhodovat pro „ správná” témata. Jsme utvářeni nejen prostředím, ve kterém žijeme, ale zároveň názory a činnostmi, pro které se rozhodujeme. Jsme tím, co žijeme, žijeme to, co projektujeme, projektujeme to, co žijeme. Na počátku každého projektu je rozhodnutí, které nás v navrhování směruje dobrovolně vybranými limity. Toto rozhodnutí můžeme nazývat konceptem z latinského slova concipere - pojímat, počít. Koncept můžeme chápat jako základní kámen představy celého projektu, počátek, oproti neznámému výsledku. V mých projektech z posledních let se snažím nebrat koncept jako omezující entitu předurčující výsledek, nýbrž jako zastřešující myšlenku naplnitelnou dílčími podtématy. Namísto samozřejmé srozumitelnosti výsledku směřuji k abstraktní určitosti, která pracuje s obrazotvorností diváka a ponechává prostor pro jeho vlastní výklad. Výsledek nepředurčuje jednoznačný, jednomyslný výklad, je variabilní platformou názoru. Nejde o nekontrolovaný výstřelek, ale o projektovaný cíl. Pokud koncept je sám o sobě platformou příležitostí, namísto direktivního omezení pak může výsledek plodit i nečekané, zajímavé skutečnosti.
047
10 – facebook.com/jaksikplus 11 – rozhlas.cz/radiowave/ bourani/_zprava/bourani-smonikou-mitasovou--1047577
Chápání architektury bych rád přirovnal k vnímání filmu, tance, hudby, divadla, knihy, designu nebo výtvarného umění. Pro snazší pochopení vysvětlím na příkladu filmu. Pokud bychom na jeho začátku poznali, jak bude probíhat, co se v něm odehraje, jaký má cíl a formu, nezbývá nám než se bavit nad dílčími vtipy, chybami a dalšími detaily. Ty nás ovšem jen stěží dokáží ohromit tak jako komplexní kvalita snímku. Dlouhé debaty po skončení projekce o jeho významu a smyslu jsou důkazem mnohovrstevnatosti díla a dosvědčují také, že každý z nás si do filmu nese kousek sebe. Svůj kontext. Tímto textem jsem chtěl naznačit, nakolik je oproti plánovanému výsledku řešení s jasně motivovanými limity a představami vhodnější. Řešení, které vzniká na základě rozhodnutí bez předem očekávaných závěrů.
introspekce
0 4 8 DOMY, CO SE NEOHRAJÍ
Radek Brunecký KLOSBRUNECKÝ12
zin
1
0 4 9 PĜed více jak devíti lety jsem vyrazil mimo ýeskou republiku a pracoval dva roky v Holandsku (NIO architecten a SeARCH) a pĜes šest let ve Švýcarsku (e2a eckert eckert architekten a Berrel Berrel Kräutler AG). V roce 2011 jsem v Curychu zahájil vlastní praxi a letos jsme spoleþnČ s Danielem Klosem založili þesko-švýcarskou architektonickou kanceláĜ KLOSBRUNECKÝ. S Danielem jsme se seznámili v roce 2005 v Rotterdamu, kam pĜijel z PaĜíže od Jeana Nouvela a zaþal pracovat u Rema Koolhaase (OMA). Naše setkání bylo výrazným milníkem další profesní dráhy. Poté, co Daniel dostudoval ETH v Curychu v ateliéru Herzoga & de Meurona a pracoval s Christianem Kerezem, se naše cesty opČt potkaly ve Švýcarsku a dnes pracujeme spolu. Témat, která smČĜují a naplĖují naši práci, máme oba hodnČ, vzájemné doplĖování a kritická konfrontace je základním kamenem této spolupráce. Pro tuto introspekci se budu nicménČ držet vlastního tématu. Již v Holandsku v NIO architecten jsme pracovali na projektech na samém okraji klasického vnímání oboru architektury. Toto þásteþné vystoupení mimo obor a vnímání vČcí zvenþí s odstupem považuji za klíþové. Jednalo se o inženýrské, graÞcké a fotograÞcké projekty, úþast na Bienále a spolupráci s dalšími umČleckými obory na tématech okolo architektury. Díky tČmto pĜesahĤm jsem si uvČdomil, že architekt není sochaĜ, malíĜ, hudebník, ale spíš dirigent nebo nejvýstižnČji režisér, který koordinuje celý štáb a herce, smČĜuje je, ale dává jim prostor k improvizaci a seberealizaci, pokud to pomáhá dosáhnout kýženého výsledku. Již þtvrtým rokem vedu vlastní ateliér, který tvoĜí vizuální platformu pro architekturu. Naší prací je architektura, architektonická fotograÞe, vizualizace a graÞka. Zejména fotograÞe je pro mne velkým zdrojem inspirací. Jako fotograf mám jenom pár hodin na to, abych architekturu obsáhl, dekódoval a vytvoĜil si plán, kde konkrétnČ a v který moment být a co exponovat. Musím stanovit priority a soustĜe12 – klosbrunecky.com
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 5 0 dit se pouze na ty podstatné a výsti$né aspekty, které na dvoudimenzionálním médiu pĜesnČ vystihnou prostorový koncept, na kterém architekti nČkolik let pracovali. SvČtlo se bČhem dne mČní i s roþním obdobím a $ádnou fotograÞi nevyfotíte v dobré architektuĜe dvakrát zcela stejnČ. Architektura není statická, i kdy$ je na ni tak þasto nahlí$eno. Jako fotograf cítím promČnu ka$dou minutu a þas neúprosnČ bere momenty, které jsem propásl, ale nabízí okam$itČ nové. I kdy$ se pohybuji v gigantických komplexech, napĜíklad v opu%tČném auditoriu, které normálnČ bývá plné $ivota, tak i v podveþer v prázdném sále pĜedná%í poslední paprsek slunce, který se mČní ze $lutého pruhu pomalu na modrou linku, a$ se ukloní neviditelnému publiku a s nesly%itelným potleskem odejde ze sálu. Druhý den u$ se nevrátí, proto$e slunce bude o nČco ní$. FotograÞe, vizualizace i video jsou neúprosným médiem, které redukuje obsáhlost architektury do nČkolika obrazĤ. Mým úkolem je vČdČt o tČch nejvýsti$nČj%ích a poþkat si na nČ v pravou chvíli. V pĜípadČ vizualizace tu pravou chvíli vytvoĜit. V architektuĜe trávíme spoustu þasu, vracíme se do ní, vnímáme ji opakovanČ i celý $ivot. Díky této zku%enosti z fotograÞe jsem si uvČdomil, $e dobrá architektura by mČla ka$dý den nabízet nové zá$itky, být ka$dý den jiná a pĜekvapivá. Musí být i trochu tajemná, záhadná. Jako dobrý vztah nebo album, které se neoposlouchá po druhém poslechu. V ka$dou roþní dobu, ka$dou hodinu a ka$dou $ivotní fázi by mČl þlovČk v architektuĜe najít nČco nového. Dobrá architektura by nemČla podléhat trendĤm & ty vznikají a zanikají. NemČla by být pĜíli% jasná, prvoplánová a pĜehledná. Nemusí být pohyblivá, aby byla promČnlivá. Ve vile Tugendhat se nehybná onyxová stČna pod paprsky zapadajícího slunce na okam$ik zmČní v tekutou lávu. Chromové sloupy jako chameleon splývají se svým okolím a nechávají prostor neru%enČ plynout. Roþní období prostupují bez zábran celým obytným prostorem. AchitektuĜe nČkdy staþí, kdy$ umo$ní slunci kreslit stíny v ten pravý okam$ik na tom pravém místČ - tĜeba jen jednou za týden, nebo jen v zimČ. Plochy by mČly nabízet zrcadlení a tĜpytit se, být veselé nebo naopak být matné a tĜeba i chvíli smutné. Prostor nemusí konþit a zaþínat, mĤ$e
zin
1
0 5 1 se násobit, dČlit a sþítat. Optický klam mĤže být vítaným hostem. Zahrada nemusí sedČt pĜímona gauþi, ale mČli bychom mít možnost ji pozvat na návštČvu, pokud zrovna máme náladu. StejnČ jako mráz v podobČ do ruliþky zimou schoulených listĤ þi žhnoucí vedro tetelící se za oknem. V zimČ by mČla být cítit jinovatka i na nábytku, ale na dotyk by mČla hĜát. Domy nemusí být pouze z cihel, betonu a omítky nebo pĜírodních materiálĤ. Materiál je plátno, na kterém kreslí svČtlo a poþasí. DĤm nemusí mít místnosti, staþí prostory, které jsou dost intimní, a místa, která jsou naopak dost otevĜená a vybízí ke kontaktu. Domy žijí - nČkdy jsou plné zvukĤ a vĤní, jindy tiché a vážné. Dobrý architekt je režisér, který promyslí nespoþetné množství scén a scénáĜĤ. Vybere správné herce, podporuje je a dá jim možnost improvizovat a pĜekvapit i jeho samotného. Domy nejsou statické sochy, ale ani kinetické umČní. K tomu, aby mohla vznikat jedineþná díla, nestaþí mít talentované architekty, ale zejména i klienty, kteĜí taková díla požadují. Bez Tugendhatových by Mies svČtoznámou vilu v BrnČ nepostavil.
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 5 2 A
B
A,B,C,D – Grafiky technických detailů pro novou knihu NIO architecten
zin
1
0 5 3 C
D
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 5 4 E
F
E,F,G - Autorská výstava „ Irgendwo Anders” – Radek Brunecký a Hana Drdlová Curych, 2012
zin
1
0 5 5 G
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 5 6 H
o I
H, I, J - e2a eckert eckert architekten – Uetikon
zin
1
0 5 7 J
J - Lacroix-Chessex – Studentenhaus Genf
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 5 8 K
L
K,L,M - Návrh restaurace Velorex v Brně KLOSBRUNECKÝ - Radek Brunecký a Daniel Klos
zin
1
0 5 9
M
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 6 0 N
O
N,O - Přístavba rodinného domu v Blansku KLOSBRUNECKÝ - Radek Brunecký a Daniel Klos
zin
1
0 6 1 P
Q
P,Q – Vila VKF-II, KLOSBRUNECKÝ - Radek Brunecký a Daniel Klos
A - G, N - Q - zdroj: archiv autora H - M - foto: Radek Brunecký
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
062
zin
1
KONTEXT Václav Štojdl A NENÁPADNÝ PŮVAB
Před více než deseti lety jsem vyzdobil doma v Českých Budějovicích opuštěnou výlohu na hlavní třídě, polepil telefonní budku nebo zastávku MHDA – trochu vznešeně jsme tomu říkali street art, bylo to docela v módě. Některé z těch věcí mám stále rád. Uvědomil jsem si, že mají mnoho společného s tím, co se snažím dělat dnes. Stejně jako u baráků je tady totiž strašně důležitý kontext. Tehdy mě navíc bavilo, když to celé bylo vidět až na druhý pohled. Snažil jsem se tam dostat prvek nečekaného, možná i trochu konspiračního a komického. Říkejme tomu trochu poeticky „ nenápadný půvab“. Ten je pro mě důležitý i v architektuře. Není důležitější než její fungování, provedení nebo udržitelnost, ale důležitý rozhodně je.
063
V roce 2012 jsme vymýšleli se Zuzou Morávkovou v ateliéru knesl+kynčl architekti kavárnu v knihkupectví Academia na náměstí Svobody v Brně – pro osobu ateliéru blízkou, s možnostmi minimálního rozpočtu a stavebních úprav a maximálního využití původního. Dostali jsme volnou ruku – byla to příjemná práce. Do kavárny bez oken se procházelo celým knihkupectvím (meruňková 90. léta), a navíc po schodech do druhého patra. Chyběla nám ulice, výloha a zahrádka, tak jsme ji udělali alespoň jako velkou fotku přes celou stěnu. K zahrádce přidali původní tonetky, okapotovali starý bar a do velké oválné niky v podhledu natáhli plátno a podsvítili ji tak, že vypadala jako světlík do střechy. Knihkupectví jsme přesvědčili, aby si lidé mohli půjčovat ke kávě knihy. Neměli jsme velké ambice, ale z výsledku jsme měli radost.B,C Nedaleko odtud jsem o rok později měl vymýšlet vizuál pro nový klub, pak navrhovat hostel, recepci – nakonec z většiny sešlo. V hostelu se dodnes realizovala jen část a samotná recepce byla přesunuta do většího prostoru společně s kavárnou. Byl jsem z toho celého už trochu unavený, tak jsem spojil síly s kamarády Ondřejem Fabiánem a Verónicou Gallego. Na základě původního návrhu loga jsme vymysleli do klenutého prostoru v přízemí historického baráku nábytek z tenkých ocelových rámů, vyplněný deskami z překližky jen tam, kde je to nutné. Nechtěli jsme ten malý prostor zaplnit, měl zůstat viditelný – navíc jsme šetřili. Natřeli jsme původní židle, jako odraz
introspekce
0 6 4 neohistorické bosáže naproti oknu jsme namalovali na zeď síť vlajek – některé stejně jako nábytek pouze ve fragmentu, nedokončené vlajky neexistujících států. Do ulice jsme namalovali okno tam, kde jsme si mysleli, že by mělo být.D,E Podobné zadání jsem si zopakoval letos v Budějovicích. Jen low-tech hostel nahradily luxusní apartmány. V Široké ulici jsme otevřeli „ ŠIROKO“. Stihli jsme jen kavárnu, pokoje už byly hotové. Ve starém baráku jsme se tentokrát chovali postaru, obyčejně – kachlová podlaha, omítka, vlákna žárovek. Osvěžující mezioborová spolupráce s Jaroslavem Baštou, Rudou Samohejlem, Zdeňkem Růžičkou i majitelem Adamem Pokorným. Navíc tak trochu návrat domů. Radost mám z malé zlaté žárovky schované mezi trámy nad schody k záchodu (nenápadný půvab) – díky Rudo.F,G
zin
1
0 6 5 A
A – Zastávka MHD v Českých Budějovicích
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 6 6 C
B B, C – Kavárna Academia v Brně
zin
1
0 6 7 D
E D, E – Kavárna Eleven v Brně
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 6 8 F
G
F, G – Kavárna ŠIROKO v Českých Budějovicích
zin
1
0 6 9 H
H – Kavárna ŠIROKO v Českých Budějovicích
A, D, E, F, G – foto: Václav Štojdl B, C – foto: Veronika Ondruszová H – foto: Dorota Velek
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 7 0 VNÁŠENÍ VITALIZAČNÍHO NÁBOJE DO BEZDUCHÝCH STRUKTUR
zin
Barbora Mikitová Pavel Buryška xtopix13
1
Sebereflexi se obvykle vymezuje podstatně menší část produktivního času. Výzvu k introspekci proto přijímáme s chutí. Formou interní analýzy kriticky hodnotíme předešlý vývoj tematické roviny ateliéru. Z inventury za posledního tři a půl roku projektovaných či realizovaných záměrů vystupují jednotící pojítka, která vytváří obraz o kontinuálním, leč v čase se vyvíjejícím přístupu. Jeho komplexnímu hodnocení předchází sonda ke kořenům xtopix. Restartem se vracíme do Brna, které jsme opustili před více než pěti lety. Posunem o další tři roky zpět vrcholil náš akademický přístup k navrhování. Odkojeni Kódlem14 jsme často inklinovali k ikonám. Konceptuální rovina vystupovala nad ostatní vrstvy projektu. Ekonomickou stránku věci jsme si blíže začali uvědomovat až s finanční krizí v roce 2008. Tehdy z pozice internshipů v ateliéru Neutelings Riedijk Architects. Pracovní stáž v Holandsku předcházela poslednímu semestru v Brně a následnému přesunu do Prahy. Tam zpracovávané magisterské projekty již reflektovaly pomalý přerod v uvažování. Změna měřítek, urbánní orientace a zásadnější propisování priorit a požadavků vnějšího světa do konečných návrhů. Fascinace plnou a pulsující strukturou, analyzování iniciace nebo testování pružné udržitelnosti založené na schopnosti obměny. V roce 2011 se rodí xtopix. Počátky se pojí s drobnějšími realizacemi interiérů, tematicky chudším odvětvím s ohledem na privátní, do sebe uzavřený sektor. Vzápětí ovšem následují rozsáhlejší zadání úprav významných veřejných prostranství. Přirozeně dochází k další evoluci okruhů námětů profilovaných v posledních dvou letech. Prohlubuje se zájem o nacházení možností vzkříšení a vitalizace bezduchých struktur. Prostory a prostranství opuštěná, míjená a vytěsněná do pozice nezajímavé periferie se stávají častým předmětem nových projektů. Přes jednotnost základní tematické množiny je podoba konkrétních záměrů značně diferencovaná. Obsáhne venkovní školní učebnu v parku, regeneraci srdce panelozapojení říčního vého sídlištěA,B, ostrova Štvanice do organismu města, revitalizaci městského parkuC,D, zpřístupnění opuštěného válečného krytu,
071
13 – xtopix.cz 14 – Karel Doležel - enfant terrible brněnské architektonické scény, architekt, publicista, kritik, kreslíř, dříve pedagog, nyní památkář
introspekce
072
zin
1
organizaci festivalu MezidomíE, oživení skomírajícího kina a jeho okolíF a řadu dalších akcí. Blízké téma prostupuje i teoretickou rovinou našich aktivit. Zájem je zde soustředěn na studium udržitelných vlastností sídel. Historická jádra měst, původně utvářená převahou jediné typologie městských domů, v posledních pětadvaceti letech podléhají radikálnímu tlaku ze strany trhu. Cílem dlouhodobého zkoumání je zhodnocení kondice vnitřních kompaktních měst, dřívějších epicenter městského způsobu bytí. Reflexí současných stavebních aktivit v řešeném území, s ohledem na stávající zástavbu, program a městotvorný význam, se snažíme stanovit obraz jeho budoucího směřování. Tematické prolínání jednotlivých, formálně zásadně odlišných projektů chápeme jako přirozenou reakci na současný vývoj měst.
0 7 3 A
B
A, B – Regenerace panelového sídliště Fučíkova
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 7 4 C
D
C, D – Revitalizace centrálního parku v Plané
zin
1
E
F
075
E – Festival veřejného prostoru Mezidomí F – Multifunkční kulturní centrum v Plané
A - F – zdroj: archiv xtopix
introspekce
076
zin
1
RACIONÁLNÍ A IRACIONÁLNÍ ASPEKTY V ARCHITEKTUŘE
Jiří Vítek vasiArchitekti.cz
Architektura je proces porozumění prostředí. Od začátku tvorby nás ovlivňují procesy, kterých si jsme a nejsme vědomi. Někdy nás ovládají emoce, někdy rozum, někdy vášeň, někdy považujeme architekturu za službu, přísnou doktrínu, a tak ji definujeme minimem či potřebou. V podstatě pozitivní vlastností našeho bytí je existence všech principů naráz, realizace jak modernistických krabic, tak fluidních architektur. Nejde o obhajobu jednoho či druhého principu, jde o diskusi racionálních a iracionálních jevů v architektuře, neboť zdánlivě iracionální „ kulatá“ architektura se může sestávat z naprosto racionálních diagramů a zdánlivě racionální „kostka“ může být založena na naprosto iracionálních a nepodložených faktech. Za důležité považujeme uvědomování, zbytnění procesů v navrhování, jejich analýzu a vysvětlení. Jasně patrné jsou tábory architektů obhajující jeden či druhý princip, přičemž tato segregace je nám upřímně jedno. Místo jedné či druhé hranice domény architektur nás zajímá prostor mezi nimi.
077
Často je slyšet slova jako funkční stavba, funkce, stavitelství, řemeslo se zaměřením na detail. Často je slyšet výtky na „ formální“ architekturu „ starchitektů”. Existuje tu snad nepsaná premisa, že stavba musí mít obdélníkový půdorys, přímé rovné zdi, rovnou střechu a pásová okna? Naším záměrem je jít do hloubky a rozumět principům, vnitřním silám architektury, kde viditelná forma je dílčím výsledkem vnitřních procesů. Zabývejme se fenomény jako je právě topografie, morfologie, semiologie a jazyk architektury. Výchozím zástupným symbolem našeho zkoumání nechť je čtverec a kruh, zde zastupující systémy myšlení racionální či iracionální - intuitivní. Při bližším zkoumání zjistíme, jak velice iracionální jsou „ krabičkáři” a jak velice racionální může být parametrická architektura. Začneme-li zkoumat problém z jeho fyzikálních, enviromentálních, statických a jazykových složek, dostáváme se do tak komplexního systému, který jen těžko lze přirovnávat k Archimédovým primitivům, čtvercům, krychlím. Už zde bych zmínil nešťastný fenomén postmoderny
introspekce
078
zin
1
a pozdní moderny vzít libovolné primitivum - jako čtverec, trojúhelník, elipsu - a pak do tohoto tvaru nacpat dispozice, architekturu, program. Zvoleným tvarem se již od počátku svazuji tak, že s narůstajícími problémy nemohu zadání dořešit úspěšně. Architekt by si měl zachovat volnost myšlení a ne se svazovat předpokládaným tvarem domu. Každá buňka má svůj tvar, který optimalizuje podle svých potřeb, kost optimalizuje užití materiálu přesně dle napětí vnitřních sil. Oproti tomu fordisticko-modernistická, „ funkční” sídliště složená z pole kvádrů přesně ukazují iracionalitu takového prostředí. Nejenže jeho banálnost deprimuje uživatele, ale absence potřebné reakce na původní prostředí, rezignace na sociální komunikaci a interakci a generalizace racionalizování optimálního využití struktury konstrukce architekturu téměř diskredituje. Je třeba říct, že moderna je mrtvá. Většina tvarosloví a principů architektury 20. století byla podřízena systému produkce. Tedy šlo o rychlost a kvantitu výroby, ne o komplexnost a jedinečnost řešení. Je nám zřejmé, že celek odpovídá jeho částem a části odpovídají celku. Tedy stavím-li z cihly o rozměrech 290 x 140 x 65 mm, bude mít stavba pravděpodobně pravé úhly, rovné svislé zdi, rovná okna s pravoúhlým ostěním. Do takového prostoru se dá dobře umístit pravoúhlý nábytek, lednička, kuchyňská linka, leckdy i skříň. Takováto cihla se dá dobře skladovat, dobře převážet, dobře prodávat. Každý jí rozumí, nikdo se neptá. Je to prostě kvádr, čtverec, obdélník. Uvědomujeme si vlastně, že se jedná spíše o způsob myšlení, filozofii, než o funkční či optimální architekturu? Svislá, stejně široká zeď předpokládá po celém svém průřezu stejné napětí, stejné momentové zatížení, stejné podmínky. Takový stav ale nikdy nenastává. U uložení stropu je moment jiný než uprostřed zdi. U oken je jiná tepelná prostupnost než u plné stěny, u ložnice je jiná potřeba užití prostoru než u kuchyně. Naše cihla mlčí, není připravena na efektivní přenesení napětí tak dobře jako naše kosti, anebo se jen my bráníme ji položit jinak než jednu rovně na druhou. Nevyplývá její tvar tedy spíše ze způsobu její výroby a jejího generalizovaného užívání? Není tedy spíše než základním architekto-
nickým komponentem skvělým fordisticko-modernistickým produktem? Zamysleme se, proč děláme pravoúhlé nábytky? Není to vlastně tím, že se nám snadněji vyrábí, než že jsou funkčnější? A samozřejmě naše sídliště. Není jejich rozvrh determinován spíše způsobem jejich výstavby, systémem jeřábové dráhy a navazující práce stavební čety, než jejich architektonickou kvalitou a potřebou?
079
STEJNOST A RŮZNOST Při revoluci architektury ve dvacátých letech minulého století byla úplně jiná geopolitická situace, jiné technologie, jiný sociálně kulturní kontext. Hilberseimer a další hledali řešení, jak dát člověku adekvátní prostor pro život. Všichni jsme lidé, všichni jsme stejní, všichni máme právo na kvalitní bydlení. V tomto kontextu je třeba si uvědomit přeplněnost tehdejších nepřipravených měst bez infrastruktur a pospolitost rodin, kde v jednom bytě žilo dvanáct osob. Dnes žijeme v jiném kontextu. Je tedy nutné přenášet formy a koncepty minulého století do naší přítomnosti? Možná můžeme pracovat s růzností, kdy každý prvek lokalizovaný na svém konkrétním místě reaguje na své konkrétní požadavky a podmínky. Dokonce Corbusierovo Dom-Ino vychází z kontextu snahy o rychlou obnovu měst poničených 2. světovou válkou. Není to tedy architektonické dogma pro individuální výstavbu. FUNKČNÍ, FUNKČNĚJŠÍ, NEJFUNKČNĚJŠÍ Je zvláštní, kolik pozornosti věnujeme funkci. Téměř vždy slyšíme, že stavba, detail, věc má být funkční. Ztratili jsme zdravého ducha? Proč bychom dělali něco, co nemá užitnou hodnotu? Proč bychom dělali něco nefunkční? Je třeba si uvědomit, že něco funguje hodně, něco málo, něco dobře a pak se to rozbije, něco je skvěle funkční, ale nikdy jsme to nepoužili. Například můj telefon má asi 200 000 možných funkcí. Já používám hlavně tři a občas i budík. Definice funkce patří matematice a mluví o závislosti proměnné na jiné proměnné. Pak rozlišuje základní trigonometrické funkce, logaritmické funkce, funkce rostoucí, klesající, funkce distribuční nebo spojité. S radostí tuto obsesi funkce přenáším do nezvyklého prostoru otázky výběru vaší
introspekce
080
partnerky, vašeho partnera. Pro muže je to jednoduchá otázka. Máte na výběr dvě ženy, jedna je krásná a obě jsou funkční. Funkcionalismus neexistuje. On vlastně nikdy neexistoval. Existovalo avantgardní hnutí směřující k asymetrii, uvolnění horizontu, uvolnění pravidel. Téma funkce bylo využito pro obhajobu nové kompozice, nového směru myšlení. Že stavba, architektura musí vždy sloužit svému užitku, jak se píše již od Vitruvia, Paladia, Corbusiera, je bez diskuze, ale architekti by se neměli vymlouvat na funkční architekturu. To jsou jen prázdné termíny. Možná obhajoba absence architektury, nebo jakékoliv hodnoty. Je to funkční. Je to jako uvařit jídlo, které je k jídlu. Takové překvapení. Dá se to jíst. Dá se to obývat. Nacházíme se v době, kdy kromě nároků na zabezpečení ochrany proti povětrnostním vlivům můžeme mít další požadavky. Mám na mysli moment, kdy forma akceleruje užitnost. Zde je třeba zmínit „ starou architekturu“, která dodnes umožňuje vstřebat potřeby jako bydlení, obchod, kancelář, ateliér. Bez drastických úprav lze v městském domě z 19. století provozovat libovolný projekt. Naše funkční stavby 20. století vyhovují pouze účelu, pro který byly navrženy, ze současného bytu již neuděláme obchodní prostor nebo kancelář. Ona diferencovanost doby přináší rozdrobenost témat i architektur. ARCHITEKTURA JAKO OBRAZ TĚLA Sochařství, malířství a akty. Co na ženách milujeme a co jsou vlastně jejich křivky? Je architektura plastická operace?
zin
1
Naše tělo je vůbec nejlepším příkladem architektury. Budeme-li sledovat vnitřní zákonitosti vyplývající navenek, budeme až překvapeni, kolik optimalizace a efektivity je vynaloženo v každém komponentu skladby. Nic zde není nefunkční, a přesto to není krabice. Začneme-li od kostí, existují dva základní fenomény. Dutina – lebka, která je tenkou klenbou (tedy převážnou silou je tlak) složenou z prostorové struktury. Kost stehenní nebo pažní je zase úžasnou ukázkou efektivní distribuce materiálu, kde u kloubu je materiálu nejvíce, protože je zde kromě vertikálního tlaku také horizontální zatížení, ohybový moment, dynamické
zatížení, otřesy. Porovnáme-li naši stehenní kost s jónským nebo korintským sloupem, najdeme similaritu. Při napojení sloupu na strop, kde je zatížení momentem, a tedy nutností větší interakce materiálu, je osazena hlava sloupu, tam, kde je napojení na podporu, je ze stejného důvodu umístěna pata sloupu. Modernistická ideologie rozdílnost ruší, jde o co nejrychlejší produkci. Proto je sloup předimenzovaný tak, aby ve svém průřezu přenesl potřebné zatížení, z čehož ale vyplývá, že prvek je nadimenzován na nejhorší možnou skutečnost, tedy kvůli jednomu je dalších 99 sloupů předimenzováno. Efektivita produkce vytlačuje efektivitu produktu. Jedná se vlastně o plýtvání materiálem a prostředky. Přesný obraz současnosti.
081
Na naše kosti je navázána svalová hmota, hybatel naší architektury. Tu vlastně v architektuře (snad kromě výtahových motorů) ještě nemáme. Svaly obepíná kůže, společně chrání vnitřní prostor. Kolik zajímavých křivek a detailů na vnější formě najdeme a přitom je pouze výsledkem vnitřní organizace. Tedy tvar ňadra je výsledkem hmoty a minimální plochy potřebné k jejímu udržení v harmonii. Ve výsledku se nejedná o nic erotického, je to naprosto praktická záležitost. Architektura těla. To člověk všude hledá významy, citace a interpretace. PÍ = 3.14159265359, RACIONÁLNÍ A IRACIONÁLNÍ ČÍSLO, ARCHIMÉDOVA PRIZMATA, MODERNISTICKÁ TĚLESA A BUŇKA Na počátku mohla být touha po pochopení, organizaci a jasném předání informace, tedy nutnost nějaké generalizace a zjednodušení. Vizuální komunikace je dost nepřesná, podobně jako slovní či písemná. Popsat nebo nakreslit čtverec, kruh či trojúhelník je možné, každý to pochopí. Je hranatý, má čtyři strany o stejné délce, čtyři pravé úhly a kolmice. Podobné to bude s kruhem, je to něco jako O, slunce, čočka oka. Je to jasné. Vysvětlit přesněji libovolný tvar, křivku. Popsat ji, dokumentovat, dokázat ji přesně replikovat bylo složité před tisíci lety a pro někoho je to nemožné i dnes. Stále se děje podivná racionalizace jakékoli free form architektury pomocí čtvercového gridu. Ať vezmeme projekty MAD Architects, Zahy Hadid, Coop Himmelbl(a)u, jejich následná produkce prochází inženýrskou stabi-
introspekce
082
zin
1
lizací, kde je free form křivka protkána čtvercovou sítí s osami 1-100, A-X. Jde pouze o zjednodušené myšlení, interpretaci informace, kde víme, že sloup XY najdeme v sektoru 2D, nebo jde o degeneraci formy a myšlení? Racionalizace často postihuje jak konstrukční systém, tak samotnou stavbu. Z toho je patrné, že čtverec představuje ideologii, stejně jako pravý úhel, moderna, centimetr, komunismus či tržní ekonomie. Vyhněme se tedy kolážovitému myšlení a vrstvení nesourodých systémů, ideologiím a nesvobodám a uvolněme naši tvorbu z kruhu čtverce.
0 8 3 Neexistují správná fungující řešení. V rámci času a prostoru vždy existuje právě jedno nejlepší řešení.
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 8 4 A
A – zdroj: archiv autora
zin
1
0 8 5
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 8 6 VÁŽENÝ PANE ARCHITEKTE PECKO,15
zin
1
0 8 7 píši Vám jako úþastník probČhlé architektonické soutČže, které jste se úþastnil také Vy se svým návrhem. Vážený pane, oba dva jsme autorizovaní architekti, þlenové stejné profesní komory. Oba dva jsme architekti, tedy nás zĜejmČ spojuje (alespoĖ v nČkterých ohledech) podobný náhled na svČt okolo nás. Oba dva jsme, s mírným patosem Ĝeþeno, þlenové stejného spoleþenství (myslím ýR - þeský rybníþek). Víc nás toho ale opravdu nespojuje – já neznám Vás, Vy mne také neznáte, nemáme ani spoleþné známé, ani jsme se nikdy nevidČli. MĤj soutČžní projekt v konkurenci architektonické soutČže bohužel neobstál, zato ten váš zvítČzil. A teć se dostávám k jádru toho, co mám na srdci. Rád bych Vám tímto sdČlil, že rozhodnČ neplánuji nechat vČci tak, jak je v soutČži vyhodnotila nezávislá porota a stvrdila naše profesní komora. Nemám jediný dĤvod nechat Váš „vítČzný“ projekt dospČt k realizaci. A ano, uvozovky jsou na místČ – pĜece si ve své mladické naivitČ nemyslíte, že vítČzství znamená vítČzství! Víte vy, kolego, co to je odvolání? Dovolání? Námitka? VždyĢ až tímto okamžikem spousta z nás teprve zaþíná soutČžit! NormálnČ si kšefty sháním úplnČ jinak, pČknČ bez soutČže. Teć jsem do toho šel, abych ukázal všem mou osobnost, mĤj talent, mé vlohy! Aby si mne nČkdo všiml! Ne abych skonþil na nČjakym devátym desátym místČ… Víte, kolegáþku, nechci, aby to vyznČlo, že jsem zapšklý, vĤbec ne! Ale prostČ na tý mojí cestČ k Panteónu slávy mi nikdo nebude házet pod nohy nČjaký regulérní soutČže! ProstČ se snažim. Všichni se tady musíme snažit! Osobní prospČch, no a co? Hele, moc dobĜe vim, kolik ti je - takže natykaþku. Podívej, vole, pĜece si nemyslíš, že tady u nás jsme v EvropČ? NČjaký Švýcarsko snad? Hele, prober se, vidíš kolem sebe nČkoho, kdo tady stojí o nČjakou kvalitku? Kdo tady stojí o nČjaký architektonický soutČže? Kdo tady stojí o nČjakou profesní kultĤru, vole? Tady nám jde o kšeftíky, kámo, nám všem! MĤj fotĜík mČ to už od mala uþil. A jeho to uþil zase môj dedo. I tebe to nauþí život! To už je tady zkrátka taková tradice. 15 – Lukáš Pecka působí ve sdružení architektů nazemiarchitekti (nazemiarchitekti.cz). Získal ocenění v soutěžích na novou smuteční síň ve Valašském Meziříčí, Hustopeče - severozápad (obě společně s Ivanou Smětákovou), na rekonstrukci náměstí Míru v Tišnově (spoluautoři Barbora Šimonová a Jiří Vokřál) nebo na rekreační park mezi lokalitami UNESCO v Třebíči (společně se Zbyňkem Musilem). Věnuje se také problematice brněnských sídlišť (facebook.com/brnenskekralikarny).
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 8 8 Fakt jsi mČ vytoþil! Prej jsi "vítČz# soutČ$e. Chachá. Právníci ti je%tČ uká$ou, co to je "architektonická soutČ$# & $ijem pĜece v právnickym státČ. Nebo ne, vole? Pac a pusu, jen se tĜes & sejdeme se na ú ó há es.
(bez podpisu)16
16 – Tento text je fikce. Všechna jména, postavy, místa a události v něm jsou faktyš smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými osobami ať již živými či mrtvými, firmami, událostmi nebo místy je faktyš čistě náhodná. 17.11.2014 Lukáš Pecka
zin
1
0 8 9 A
A – Socha svobody jako reklama výrobce hracích automatů. Kruhový objezd u Rousínova 2008 Ilustrační foto z knihy „Právnická, nikoli architektonická planeta. Aneb neviditelná ruka trhu“. (foto: Miroslav Ulrych)
i
n
t
r
o
s
p
e
k
c
e
0 9 0
Zachování přirozené posloupnosti tvorby ve společnosti je nezbytné pro vývoj dalších generací. Současně kontrasty vytváří mozaikový řád a kolážovou nahodilost veškerého strukturou orámovaného prostoru. Seznamujeme naše klienty s nepravděpodobnými pozemky, domy a byty a nutíme je se do nich zamilovávat. Jsme vlastně takoví pasáci míst.
...v nových technologiích je třeba hledat nejen to, aby naše domy byly více funkční, více ekologické, více energeticky šetrné, ale třeba i to, zda by nemohly být zase trochu jinak krásné... zda technologie nemůže, jako již po tolikáté, opět otevřít naše výtvarné představy v novém... Keď je budúcnosť neznáma, navrhnúť niečo flexibilné.
najlogickejším
postupom
je
Bez googlu nic nevymyslíš. STŘET – NOVÁ – BOHATOST – JEFFREY Leitmotivem naší volné spolupráce je téma města, které opracováváme rozmanitým způsobem, od obligátního urbanismu a architektury přes design, festival v brownfieldu, popularizaci až po zdobení květináčů a demonstraci. Dobrý architekt = tvůrce estetického prostředí pro život, ale kdo je vlastně kdo? Cesta od svazující definitivnosti konceptu k nedeterminovanému výsledku. Dobrá architektura by měla každý den nabízet nové zážitky, být překvapivá, jiná, trochu i tajemná a záhadná, měla by umět stárnout, vyvíjet se, nabízet nespočetné množství scénářů, materiály by měly být plátna, na která kreslí světlo a počasí, architektura nemusí být pohyblivá, aby byla proměnlivá. O kontextu, radosti z nečekaného a vnímání věcí na druhý pohled – nenápadný půvab jako jedna ze součástí architektury. Tematické prolínání jednotlivých, formálně zásadně odlišných projektů chápeme jako přirozenou reakci na současný vývoj měst. Racionální a iracionální projevy architektury, čtveraté a kulaté myšlení, A na druhou, pí R na druhou. Tento text je fikce. Všechna jména, postavy, místa a události v něm jsou faktyš smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými či mrtvými, firmami, zin 1 událostmi nebo místy je faktyš čistě náhodná.