Ošetřovatelská péče

PÉČE

OŠETŘOVATELSKÁ

Česko-slovenský časopis sociálních služeb 1/2015

nominujte do projektu cena kvality v sociální péči

prevence hospitalismu u dětí

azylový dům s ošetřovatelskou službou

nový seriál: hiv v sociálních službách

fototerapie u seniorů

self-care v ošetřovatelských profesích

tiráž

OBSAH

EVERGREEN TOUR 2015 OPRAVDOVÉ HITY OPRAVDOVÉ HVĚZDY Vážení pracovníci sociálních služeb, jsme velmi hrdí, že vás všechny můžeme pozvat na sérii koncertů, jimiž vám přední čeští umělci vzdají hold.

Velké turné po mnoha městech ČR je určeno právě vám!!!!

Sedm zpěváků a tři hudební skupiny spojí síly, aby se představili divákům po celé republice na deseti koncertech. Turné startuje 30. března v Aréně v Pardubicích a končí 6. května ve sportovní hale v Českých Budějovicích.

Všichni zpěváci překypují neuvěřitelnou energií. Kdyby se člověk nepodíval do jejich životopisů, jen stěží by hádal věk Yvettě Simonové, Evě Pilarové, Pavlíně Filipovské, Josefu Zímovi, Karlu Štědrému, Karlu Kahovcovi či Viktoru Sodomovi.

Turné EVERGREEN TOUR nese v názvu několik podtitulů: Opravdové hity - opravdové hvězdy sděluje divákům, že na koncertech vystoupí interpreti, kteří hity opravdu proslavili, ne žádná revivalová skupina! Fanoušci se v mailových dotazech ptají, jestli to budou živé koncerty, protože mají zkušenosti z podobných koncertů, kde se na ně valí jeden playback za druhým. Josef Zíma říká: „Já hrozně trpím, když musím v televizi zpívat playback. Nesnáším to a vyhýbám se mu! Turné je samozřejmě s orchestrem a živým zpěvem!“ Eva Pilarová přidává: „Pokud chceme nabídnout publiku ty největší hity, musíme písně i trochu zkrátit nebo zazpívat směs několika písní, aby se všechny do koncertního pořadu vešly. No a to opravdu nejde udělat na playback!“ Další ze sloganů je Unikátní a neopakovatelné turné legend české hudební scény. Který koncert nabídne divákům tak velkolepou sestavu? Na kterém turné se sejdou umělci, kterým je v součtu víc jak 1.000 let? Jenom sólistům je v letošním roce neuvěřitelných 537 let! Proto je toto turné naprosto neopakovatelné!

Posledním sloganem lákajícím na turné je Koncert pro všechny generace.

Na koncertech zazní více jak 50 hitů, které znají opravdu všechny generace. Kdo by neznal „Rozvíjej se poupátko“, „Prstýnek“, „Žárlivý Kakadu“, „Parní stroj“ či „Ježek se má“, „Včera neděle byla“, „Mám malý stan“, „Milenci v texaskách“, „Dáma v černém“, „Svou lásku jsem rozdal“ a „Romeo, mě se stýská“ - to jsou jen namátkou hity, které doslova zlidověly a vy je uslyšíte živě!

Pro pracovníky sociálních služeb (bez ohledu na počet objednaných lístků) pořadatelé poskytují slevu ze vstupného na kterýkoli koncert 20 %.

Tuto slevu získáte pouze objednáním předem prostřednictvím redakčního mailu media@siviliania.cz. Oficiální prodejní sítě, které vstupenky prodávají, ji nemohou poskytnout, abychom zamezili zneužití slevy. Vstupenky vám zašlou přímo pořadatelé.

Proto neváhejte, využijte přiložené plakáty, dejte dohromady zájemce, možná i někoho, kdo vám přispěje na dopravu a rezervujte si je co nejdříve.

Tento nádherný svátek opravdových hvězd pro sociální služby je skvělou příležitostí, jak poděkovat svým kolegům a jejich rodinným příslušníkům. Do tohoto vydání jsme vložili dva plakáty, abyste rychle mohli zjistit zájem vašich spolupracovníků a jejich rodinných příslušníků. Podrobné informace najdete na www.osetrovatelskapece.cz nebo pište na media@siviliania.cz.

Pojďte DO TOHO S NÁMI!

Jana Bradáčová, vydavatelka

strana Syndrom vyhoření 4 Seba - starostlivosť 8 Fototerapie v gerontopsychiatrii 12 Dva knižní tipy 15 Cena kvality v sociální péči 16 Azylový dům s ošetřovatelskou službou 18 Terapeutické bábiky 20 Podpůrná opatření, opatrovnictví a řízení před soudem 22 Fakta a mýty o HIV/AIDS 26 Deinštitucionalizácia 28 Výchovné zamestnávanie detí ako jedna z foriem prevencie hospitalizmu 34 Žebříčky českých nemocnic 2014 38

Ošetřovatelská péče 1/2015 Odborný časopis pro pobytové a terénní sociální služby MK ČR E 19833 / ISSN 2336-1603 Mgr. Alena Šmídová, hlavní sestra Adresa: ČR, ředitelka odboru ošetřovatelství SIVILIANIA s.r.o., Lidická 51, a nelékařských zdravotnických 602 00 Brno povolání MZ Šéfredaktor: Mgr. Ludmila Tomešová, DiS, Mgr. Olga Svobodová, zástupce ředitele Centra sociálních e-mail: sefredaktor@ služeb Praha, vedoucí Terénních osetrovatelskapece.cz programů CSSP Prezidium časopisu: Grafická úprava: Pavel Jaloševský Ing. Milada Dobrotková, předsedkyně Asociacia Celoroční předplatné: poskytovatelov socialnych sluzieb Předplatné se automaticky v SR prodlužuje.

Mgr. Františka Ertlová, vedoucí 390 Kč/15 € Odboru řízení kvality a rozvoje info: celoživotního vzdělávání NCO NZO Jednotlivá čísla pro ČR 75 Kč, SR 3 € Mgr. Marie Marková, PhD., KONTAKT PŘEDPLATNÉ Oddělení výzkumu a mezinárodních predplatne@osetrovatelskapece.cz vztahů NCO NZO KONTAKT INZERCE: Mgr. David Pospíšil, ředitel odboru inzerce@siviliania.cz, sociálních služeb MPSV tel.č.: 774 615 131 Mgr. Libuše Roytová, ředitelka Diakonie ČCE Praha Redakční rada PhDr. Danuše Formiczewová, ředitelka Domova u fontány Mgr. Marcela Hauke, ředitelka PS Dvůr Králové nad Labem Miroslava Chodurová, ředitelka Domova Odry Miloslava Machovcová, ředitelka FCH Neratovice Mgr. Dana Prudíková, PhD, ředitelka Kabinetu vedoucího Úřadu vlády ČR Miroslava Sedláková, vrchní sestra Domov Pohoda Bruntál

Foto titulní strany a fota bez uvedení autora: fotobanka Shutterstock Podepsané články vyjadřují názory autorů a nemusí se ztotožňovat se stanoviskem vydavatele a redakce. Kopírování, další publikování nebo rozšiřování kterékoliv části časopisu lze pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na stylistické úpravy a krácení článků.

Redakce nezodpovídá za jazykovou správnost, obsah a formu inzerátů, současně se nemusí ztotožňovat s obsahem reklamních článků.

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

3

Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření Pro pochopení povahy syndromu vyhoření slouží metafora symbolizující vypouštění energie, zasypání ohně nebo hašení svíčky. To znamená, že jakmile oheň vzplanul, může pokračovat v jasném hoření pouze tehdy, pokud existují dostatečné prostředky, které ho udržují. Tato velmi trefná metafora se vztahuje k lidem a jejich srdcím, kteří „hoří“ nadšením pro něco. Samotná metafora pro dobré pochopení nestačí, a proto se pokusíme syndrom vyhoření definovat.

A

utorky Maslachová a Jacksonová na základě hloubkových rozhovorů s pracovníky působícími ve službách lidem (především sociálních a zdravotních) vytvořily multidimenzionální model, jež zahrnuje tři klíčové dimenze reakce na stres, jimiž jsou ohromující vyvyčerpání, pocity cynismu a oddělení od práce a pocity neúčinnosti a nedostatku úspěchu. Jednotlivé složky se ovšem mohou i navzájem ovlivňovat. Níže jsou uvedeny jednotlivé dimenze a stavy, jež zahrnují: Emocionální vyčerpání – pocit, že energetické rezervy se vyprázdnily, pocit únavy, tělesného a ještě častěji duševního vysílení, chybějící emocionální zdroje, znecitlivění a neschopnost vytvářet vztahy, nedůvěra, nedostatek zájmu a nadšení.

Odosobnění – rozvíjení negativních a neúměrných postojů vůči uživatelům, tendence k odcizení způsobující zhoršený kontakt mezi pomáhajícím a uživatetem.

Sníženou osobní výkonnost – sociální pracovník zaujímá negativní vztah k práci a výkonnosti, špatnou náladu doprovázející ústup do pozadí, klesající tvořivost, neschopnost poradit si s problémy a pocit vlastního selhání.

Vyčerpání, byť je tedy nezbytným kritériem pro definování syndromu vyhoření, samo o sobě není dostaču-

4/

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

jící. Emoční a kognitivní distancování se od práce může být způsobem, jak se vyrovnávat s nároky. U profesí, kde se pracuje s lidmi, je třeba vytvořit si jistý odstup, k čemuž si pracovníci podle Maslachové dopomáhají různými technikami.

Odstup je vytvářen

• sémantickým odosobněním, kdy se uživatel stává kauzou, určitou diagnózou, „pacošem“ apod., • intelektualismem, kdy profesionál hovoří o uživateli vysoce racionálně, bez emocí, bez osobního přístupu, • izolací, jasným rozlišením profesionálního přístupu k uživatelům od přístupu k ostatním lidem.

Na počátku byl syndrom vyhoření úzce spojován se službami poskytovanými lidem. Jednoduché vysvětlení, proč je syndrom vyhoření často spojován zejména s pomáhajícími profesemi trefně vystihuje Úlehla, když uvádí, že jsou to právě služby lidem, kde syndrom vyhoření nastává nejčastěji, protože jsou to profese „kdy má člověk dlouhodobé kontakty s lidmi v obtížích, průšvizích“. Později si ovšem výzkumníci začali uvědomovat, že syndrom vyhoření přesahuje tyto služby a rozvíjí se i u ma-

nažerů, podnikatelů, zaměstnanců i nezaměstnanců, ale i svobodných povolání. Proto byla metafora vyhoření z intenzivního zaměření na uživatele jako na zákazníka služby rozšířena i na jiné práce vyžadující kreativitu, řešení problémů nebo mentoring. V této obecnější rovině může být syndrom vyhoření chápán jako stav vyčerpání, ve kterém je jedinec cynický k hodnotám povolání a pochybuje o vlastních schopnostech ho provádět.

Příznaky a průběh

Pojďme se podívat na to, jak mohou příznaky vypadat. Když už hovoříme o příznacích, připomínáme, že syndrom vyhoření není považován za nemoc. Má sice své místo v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN–10, 2008), ovšem je zařazen pouze do doplňkové kategorie diagnóz Z 73.0 Problémy spojené s obtížemi při vedení života. Přesto má syndrom vyhoření specifické příznaky, autoři se ale shodují v tom, že otázka průběhu i syndromů je velmi individuální.

Jednotlivé příznaky se mohou projevovat v různých úrovních: Na psychické úrovni ↘↘ Pocit, že dlouhé a namáhavé úsilí o něco už trvá příliš dlou-

Syndrom vyhoření

Na úrovni fyzické ↘↘ Stav celkové únavy organismu, apatie, ochablost. ↘↘ Rychlá unavitelnost, dostavující se po krátkých etapách relativního zotavení. ↘↘ Vegetativní obtíže: bolesti u srdce, změny srdeční frekvence, zažívací obtíže, dýchací obtíže a poruchy. ↘↘ Bolesti hlavy, často nespecifikované, bolesti svalů. ↘↘ Poruchy krevního tlaku. ↘↘ Poruchy spánku. ↘↘ Přetrvávající celková tenze. ↘↘ Zvýšené riziko vzniku závislostí všeho druhu. ↘↘ Zásahy do rytmu, frekvence a intenzity tělesné aktivity.

↘↘

↘↘ ↘↘

↘↘ ↘↘

↘↘

↘↘ ↘↘ ↘↘

ho a efektivita tohoto snažení je v porovnání s vynaloženou námahou nepatrná.

Výrazný pocit celkového, především pak duševního a emocionálního vyčerpání, dále pak kognitivní vyčerpání s výrazným poklesem až ztrátou motivace.

Celkové utlumení aktivity, redukce spontaneity, kreativity, iniciativy a invence.

Převažuje depresivní ladění, pocity smutku, frustrace, bezvýchodnosti a beznaděje, tíživě je prožívána marnost vynaloženého úsilí a jeho nízká smysluplnost.

Přesvědčení o vlastní postradatelnosti až bezcennosti.

Projevy negativismu, cynismu a hostility ve vztahu k osobám, jež jsou součástí profesionální práce (pacientům, uživatelům, zákazníkům).

Pokles až naprostá ztráta zájmu o témata související s profesí, často též negativní hodnocení instituce, v níž byla profese doposud vykonávána.

Sebelítost, intenzivní prožitek nedostatku uznání.

Iritabilita.

Redukce činnosti na rutinní postupy, užívání stereotypních frází a klišé.

Na úrovni sociálních vztahů ↘↘ Celkový útlum sociability, nezájem o hodnocení ze strany druhých osob. ↘↘ Výrazná tendence redukovat kontakt s uživateli, často i s kolegy a všemi osobami, majícími vztah k profesi. ↘↘ Zjevná nechuť k vykonávané profesi a všemu, co s ní souvisí. ↘↘ Nízká empatie (projevuje se často či téměř vždy u osob s původně vysokou empatií). ↘↘ Konkrétně-operační styl myšlení. ↘↘ Postupné narůstání konfliktů (většinou však nikoli v důsledku jejich aktivního vyvolávání, ale spíše v důsledku nezájmu, lhostejnosti a „sociální apatie“ ve vztahu k okolí).

Autoři se shodují v tom, že syndrom vyhoření není statickým „stavem“, nýbrž dynamickým a kumulativním procesem. V rámci tohoto procesu pak popisují různé fáze, o jejichž počtu nebo pojmenování nepanuje úplná shoda. Lze ale vysledovat určitou linii vyhoření, nejčastěji se autoři shodují v první a poslední fázi. Na samém počátku autoři nejprve popisují nadšení a zaujetí pro věc. Postupem času vlivem frustrace dochází ke stagnaci, únavě a následnému vyčerpání jak fyzickému, tak zejména duševnímu, resp. emočnímu, které se pak manifestuje jako lhostejnost, apatie, podráždění apod. Vnitřně pak člověk

může pociťovat stísněnost či úplnou prázdnotu. Poslední fází, na níž se autoři také shodují, je totální vyčerpání po všech stránkách, a tedy „sesypání se“.

Příčiny

Za jeden z nejpodstatnějších faktorů, které iniciují vznik syndromu vyhoření, bývá považováno působení chronického (každodenního a zdánlivě nekonečného) stresu.

Akutní stres k vyhaslosti nevede. Je pak otázkou, odkud ale takový stres pramení. Podle Maslachové, o jejímž pojetí syndromu vyhoření již byla zmínka výše, je hlavním tématem, napříč veškerou příslušnou literaturou, problematický vztah mezi osobou a pracovním prostředím, který je často popisován jako nevyváženost. Například požadavky na práci mohou být vyšší než kapacita jedinců je efektivně zvládnout; anebo úsilí jedince nemusí dostát srovnatelné odměny. Autorka také uvádí, že v oblasti psychologie je dlouhá historie snah vysvětlit chování člověka v interakci s jeho prostředím, a že zároveň považuje za přínosné vidět osobní a situační faktory jako součást téhož, než odděleně.

Příčiny stresu v pomáhajících profesích •

Vysoké pracovní nasazení (měřeno kontaktem s uživateli a zaujetím pro jejich těžkosti) bez ověřování zájmu uživatelů o tuto intenzitu.

•

Čím větší je nejistota, úzkost a současně snaha obstát, tím spíše dojde k syndromu vyhoření.

•

Profese, kde je tendence zabývat se uživateli dlouhodobě, obzvláště když není dosahováno úspěchů a dobře mířená snaha pracovníků vychází vniveč, ale také pokud není jasná hranice mezi pomáháním a kontrolou, což zvyšuje zátěž.

Vyčerpání sil může být důsledkem podcenění vlastních hranic, kdy je

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

/5

Syndrom vyhoření

Některá doporučení pro boj se stresem jsme již uvedli výše, různá další doporučení týkající se prevence syndromu vyhoření a zvládání stresu lze najít v české literatuře, v dílech Kebzy a Šolcové, Křivohlavého, Maroona, Stocka, Cungiho nebo Praška a Praškové, Nešpora. Pro ty, jež mají chuť nakouknout do cizojazyčné literatury, pak mohou být inspirací příběhy, které uvádí Christina Maslach a Michael P. Leiter v článku o duševní hygieně. pracovník intenzivně zaangažován v pomoci po dlouhou dobu, aniž si hlídá známky stresu a neustále vyčerpává zdroje síly, aniž by je doplňoval. To zpravidla vede k pocitu, že už není z čeho dávat. Další forma vyhoření může být ale též spojena s tím, že se člověk přestal učit, opakuje stejné vzorce zacházení s uživatelem a k dalším uživatelům přistupuje jako k reprezentantům toho, co již poznal dříve.

K dokreslení toho, jak různé jsou pohledy na příčiny syndromu vyhoření v pomáhajících profesích, se podívejme například i na další názor, který tvrdí, že k možným příčinám syndromu vyhoření patří také pracovníkova neznalost vlastních hranic a dalších aspektů, se kterými lze pracovat a preventivně se jimi zabývat pomocí sebereflexe. Jedním ze zdrojů, který může vést k vyhoření, je nerealistické očekávání toho, čeho lze v pomoci uživatelům a v sociální změně dosáhnout. To pak může vést ke ztrátě iluzí a apatii.

Objevují se také mnohem komplexnější a také obecnější pohledy na příčiny a růst výskytu syndromu vyhoření odkazující se na zvýšení životního tempa, rostoucí nároky na ekonomické, sociální a emoční zdroje člověka v dnešní relativně rozvinuté a spotřebně orientované společnosti. Prodloužila se též etapa života, po kterou je potřeba těmto nárokům čelit. V oblasti pracovní činnosti se pak zaměřuje pozornost na trvalý a nekompromisně prosazovaný požadavek na vysoký, nekolísající výkon, který je pokládán za standard, s malou či žádnou možností úlevy, odchylek, vysazení a se závažnými důsledky v případě chyb a omylů. I takové charakteristiky sociální práce má.

6/

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Možnosti prevence

Jestliže vnímáme příčiny vzniku vyhoření jako důsledek problematického vztahu osoby a pracovního prostředí, je pak jasné, že by se měla prevence zaměřit na obě strany této rovnice. Jedinec by si měl osvojit základní postupy hodnocení stresových situací a strategií zvládání stresu a zaměstnavatel by se měl zabývat změnou organizace a kultury. Ta může spočívat ve zvýšení participace pracovníků na rozhodování nebo ve vytvoření sociálně citlivého prostředí. Pozitivně pak působí přiměřené pracovní vytížení, ale i spokojenost s nadřízenými (motivující vedení, podpora ze strany nadřízených), spolupracovníky, s kariérním postupem, finančním ohodnocením (zdůrazňováno bývá spravedlivé finanční ohodnocení) či jasný kariérní řád (o některých z těchto faktorů však může být v málokteré sociální službě řeč).

Je tedy překvapením, že většina intervencí zaměřená na prevenci vyhoření se soustředí na jedince (školení zaměřená na změnu pracovního chování, posílení vnitřních zdrojů, relaxace). Tento typ intervencí je paradoxní vzhledem ke zjištění, že situační a organizační faktory hrají ve vyhoření větší roli než individuální.

Individuálně orientované přístupy mohou zmírnit vyčerpání, ale nemusí mít vliv na ostatní rozměry vyhoření. Kromě toho jsou individuální strategie poměrně neúčinné na pracovišti, kde mají lidé mnohem menší kontrolu nad stresem než v jiných oblastech svého života. Z filozofických i pragmatických důvodů však převažuje zaměření na jedince zahrnující myšlenky příčinné souvislosti, odpovědnosti a předpokladu, že je jednodušší a levnější změnit osoby samotné, než celé organizace.

V posledních letech se zaměřují terénní studie na sledování pracovišť v rámci organizačních zásahů. Důvod, proč se studie tímto nezabývaly již dříve, tkví zejména v obtížnosti navrhování takových zásahů a v hledání příležitostí k jejich provedení.

Bohužel, ačkoli je potenciální hodnota organizačních zásahů velká, není snadné je realizovat z několika důvodů. Často jsou složité na úrovni

spolupráce, která je nezbytná, vyžadují značné investice času, úsilí i peněz. V ideálním případě by mělo docházet ke kombinaci obou způsobů intervencí. Vzhledem k situaci v sociálních službách v České republice, vytížení sociálních pracovníků i nejistému financování, které mnohdy postačí pouze na pokrytí základních výdajů služeb, tak nelze předpokládat, že by takové programy byly v dohledné době zaváděny i u nás.

Zatím se tedy opravdu zdá, i přes poznatky naznačující vhodnost zaměření na pracovní prostředí, že pracovníci, kteří se chtějí vyhoření vyvarovat, musí pracovat na sobě samých.

Je totiž dokázáno, že lidé se mohou učit nové způsoby zvládání a že vzdělávání může zvýšit schopnost pracovníků vyrovnat se s požadavky svých pracovních míst. Zajímá nás tedy, co konkrétně pro sebe může pracovník udělat.

Výše jsme se zmínili o podcenění vlastních hranic jako příčině možného vyčerpání, možnou prevencí pak může být to, že se pracovník naučí hodnotit a reflektovat tři druhy hranic.

Hranice pracovníka v pomáhajích profesích: •

vlastní hranice (co dokážu, co vydržím, co na sebe mohu vzít, aniž bych bral soběstačnost a odpovědnost uživateli či jeho rodině);

•

hranice uživatele (co může unést, co dokáže změnit, co se může v daném čase a situaci naučit, jak dlouho se dokáže ovládat a jakou podporu k tomu potřebuje);

•

hranice celého systému (kdo za co odpovídá, jaké jsou reálné možnosti pomoci, podpory, změny apod.).

Nežádoucí je situace, kdy se pracovník přestane učit a vnímá uživatele pouze jako reprezentanty toho, s čím už se dříve setkal. Preventivní přístup k vyhoření pak spočívá ve vytváření stimulujícího prostředí, které umožňuje další učení. Týmová spolupráce a rozvojová supervize

Syndrom vyhoření

jsou v tomto smyslu jedním z nejdůležitějších způsobů, jak předcházet vyhoření. Supervize, ať již skupinová či individuální, je již dnes poměrně běžnou součástí sociálních služeb. K jejímu využívání přispěl i zákon o sociálních službách, resp. jeho prováděcí vyhláška, která v rámci standardů kvality vymezuje nutnost využívání externí podpory, kterou mnoho organizací využívá právě ve formě supervize.

Prevence syndromu vyhoření tkví podle některých autorů ovšem i v tom, aby se pomáhající zamyslel nad svou stínovou motivací k práci v pomáhajících profesích, sledoval své vlastní příznaky stresu a vytvářel si zdravý systém podpory, staral se o vlastní smysluplný, příjemný a fyzicky aktivní život mimo roli pomáhajícího.

Podle výzkumu existuje vztah mezi pohybovou aktivitou a syndromem vyhoření, ale také spánkem. Poruchy spánku a jeho snížená kvalita mohou být, podle těchto výzkumů, zodpovědné za únavu a vyčerpání u osob se syndromem vyhoření. Je tedy nutné nezapomínat na základní zásady zdravého životního stylu.

Co se stresu týče, je zapotřebí nepodléhat stresu alespoň na úrovni znalostí, názoru a postojů k těmto otázkám a v hodnocení situací, které stres způsobují, si vštípit několik zásad, jako např. to, že pokud je nárok

nějaké situace prožíván spíše jako ztráta (např. času nebo energie) spíše než přínos (např. příležitost seznámit se s něčím novým), bude tato situace pravděpodobněji hodnocena jako stresující. Je také důležité vidět problémy v proporcích a v časové perspektivě (zejména ve vztahu k těžkostem již překonaným). Za účinný prostředek redukci stresogennního dopadu různých problémů je pak považována schopnost vyhýbání se jejich osobnímu prožívání – vztahování k vlastní osobě. Neúspěchy je potřeba hodnotit z hlediska snahy (pokud jste přesvědčeni o tom, že jste se snažili ze všech sil, není potřeba prožívat neúspěch jako tragédii). V neposlední řadě se hovoří o tom, že při řešení životních situací má rozhodující význam náš aktivní přstup k životu. Další intervenční perspektivy pak vzhledem k jednotlivci doporučují především vymezit si důvody vyhoření (kde má původ), naučit se lépe si organizovat čas, stanovit si cíle (krátkodobé i dlouhodobé – život tím dostane nový smysl), zhodnotit úspěchy.

U zhodnocení úspěchů je potřeba poukázat na možnou neměřitelnost úspěchu v pomáhajících profesích, a proto je žádoucí, aby si pomáhající stanovovali reálná kritéria. K tomu pomáhá například to, že se pomáhající nebude pokoušet zachránit

svět – střízlivé cíle slouží k zachování kontroly. Nebo že zaměří svou pozornost na dílčí úspěch – nikdo nemůže pomoci všem lidem, je zapotřebí si určovat priority atp. Dále se doporučuje, aby pomáhající hledali ve svém životě rovnováhu (čas pro sebe, pro rodinu a přátele, pro vlastní rozvoj i aktivity, způsob života odpovídající vlastním zálibám a hodnotám), nebáli se požádat druhé o pomoc v případě potřeby, a aby si také vytvořili nějaké vlastní vyrovnávací strategie. V neposlední řadě by se pak měli naučit lépe si zorganizovat program (plánování dne, rozdělení úkolů na důležité a nedůležité), ale také pozorovat sami sebe, což se týká těla i duše a dopřávat jim co potřebují (spánek, odpočinek, relaxaci nebo i knihu).

Vhodné jsou i komplexní programy, kde se jedinec seznámí s relaxačními metodami, úpravou životosprávy, vhodným pohybovým režimem, zvládáním stresu. Sociální pracovníci by měli dalším vzděláním strávit 24 hodin ročně. Proč tedy nevyužít i této oblasti vzdělávání.

I samotné vzdělávání jako takové může být preventivním opatřením. Pracovníkům umožňuje nejen získávání nových informací a možnost osvojování si nových dovedností, ale také kontakt s kolegy z oboru s možností sdílení zkušeností.

Mgr. et Mgr. Lucie Pražáková sociální pracovnice, psycholožka, terapeutka Prazakova.terapie@gmail.com

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

/7

Seba - starostlivosť

Seba - starostlivosť: prevencia syndrómu vyhorenia sociálneho pracovníka Sociálny pracovník pri výkone svojej profesie a riešení sociálnych, personálnych a rodinných problémov klientov vo zvýšenej miere čelí riziku výskytu syndrómu vyhorenia. Jedným zo spôsobov prevencie syndrómu vyhorenia je dodržiavanie princípov seba – starostlivosti (self-care), ktorým je teórií a praxi sociálnej práce venovaná nedostatočná pozornosť.

K

aždý odborník, ktorý pracuje s ľuďmi si musí uvedomiť, že ak chce pomáhať iným musí najprv vedieť pomôcť sám sebe. O sociálnom pracovníkovi táto skutočnosť platí niekoľkonásobne, najmä z dôvodu, že je vystavený stresujúcim a často hraničným životným situáciám svojich klientov, ktorých sprevádza pri hľadaní pomoci.

Jedným z preventívnym procesov eliminovania dôsledkov stresujúceho prostredia sociálneho pracovníka je absolútna dôležitosť dodržiavania princípov seba - starostlivosti a vytvorenia optimálnej rovnováhy medzi personálnym a profesionálnym životom.(Ritter 2009) Proces pomoci sám sebe je v angličtine označovaný slovným spojením „self - care“ a jeho cieľom je predchádzať alebo naprávať prejavy syndrómu vyhorenia a posttraumatickej stresovej poruchy.

Sociálny pracovník a syndróm vyhorenia

V odbornej verejnosti sa vedú diskusie o tom, či syndróm vyhorenia (burn – out syndróm) je stav alebo proces. My sa stotožňujeme s Pavlúvčíkovou (2014), ktorá syndróm vyhorenia popisuje ako proces s určitými zákonitosťami. V jed-

8/

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

notlivých fázach vývinu syndrómu vyhorenia dochádza k zásahu do psychickej, telesnej a sociálnej oblasti. Príznaky syndrómu vyhorenia priamo alebo nepriamo vplývajú primárne na klienta, s ktorým sociálny pracovník pracuje a sekundárne na zamestnávateľa a organizáciu, v ktorej je sociálny pracovník zamestnaný a v neposlednom rade aj na majoritnú spoločnosť (Šlosár 2013). Pocity únavy, vyčerpania, zvýšenej tenzie a stresu sú vonkajšími príznakmi, ktoré sú považované za varovné signály a mala by im byť venovaná dostatočná pozornosť skôr ako dôjde u sociálneho pracovníka k: a) strate profesionálneho záujmu, b) strate záujmu o svoju prácu, c) uspokojeniu sa s dennou rutinou, d) strate záujmu o ďalšie sebavzdelávanie, e) stagnácii v osobnostnom raste (Kelnarová, Matějková 2009).

Nácvik techník prevencie syndrómu vyhorenia a zvládania stresu je vhodné realizovať už počas prípravy na povolanie, aby odborník erudovane dokázal reagovať na záťažové situácie, s ktorými sa stretáva v pra-

xi (Škodová, Bánovčinová 2011).

Syndróm vyhorenia v pomáhajúcich profesiách je častým predmetom odborných diskusií, ale oveľa menej pozornosti je venovanej inému úzko súvisiacemu pojmu, ktorým je posttraumatická stresová porucha sociálnych pracovníkov.

Posttraumatická stresová porucha sociálnych pracovníkov

Posttraumatická stresová porucha je známa najmä v spojení s ľuďmi, ktorí prežili veľkú traumu, ako napríklad vojnový konflikt alebo znásilnenie. V pomáhajúcich profesiách a špeciálne pri výkone sociálnej práce je posttraumatická stresová porucha častým dôsledkom pomoci alebo chcenia poskytnutia pomoci traumatizovanej osobe. Prejavy posttraumatickej stresovej poruchy sa môžu vyskytovať u sociálnych pracovníkov, ktorí denne pomáhajú hľadať riešenia osobám nachádzajúcim sa v sociálnych problémoch.

Jedným z prejavov posttraumatickej poruchy u sociálneho pracovníka je pocit súcitu až ľútosti zo situácie, ktorú prežíva klient (Figley 1995).

Vzniku posttraumatickej stresovej poruchy predchádza niekoľko va-

Seba - starostlivosť

NESPAVOSŤ

Pocit, že sám nič nedokážem Pocit beznÁdeje

ZÁVISLOSTI

Prejavy posttraumatickej stresovej poruchy NESCHOPNOST EMPATIE

Seba - starostlivosť sociálneho pracovníka prebieha v troch základných úrovniach:

PSP

ZNÍŽENÁ SCHOPNOST KOMPLEX. ÚSUDKU

Zdroj: Lipsky, Burk 2009.

NESCHOPNOST POČÚVAŤ cHRONICKÉ ZNECHUTENIE POCIT PREVINILOSTI

ROZPORUPLNÉ MOTIVY

schéma č. 1 rovných signálov, ktoré sa vyskytujú postupne jednotlivo alebo viaceré naraz. Uvádzame ich v schéme č. 1.

V prípade, že sociálny pracovník spozoruje sám na sebe jednu alebo viacero vyššie popísaných charakteristík syndrómu vyhorenia alebo posttraumatickej stresovej poruchy, prípadne ho na prejavy upozornia jeho kolegovia, respektíve iné osoby v úzkom kontakte so sociálnym pracovníkom, je dôležité upriamiť pozornosť na princípy profesionálnej seba - starostlivosti realizovanej na úrovni jednotlivca, ale aj na úrovni zamestnávateľa.

Seba - starostlivosť sociálneho pracovníka na profesionálnej úrovni

Rozhodnutie stať sa sociálnym pracovníkom a vykonávať sociálnu prácu ako profesiu nie je jednorazovo vykonané rozhodnutie. Je to neustále rozhodovanie sa pre určité kroky, kde najdôležitejším činiteľom je túžba po napredovaní a poskytovaní maximálne možnej profesionálnej pomoci. Ambivalentnosť sociálnej práce vidíme v tom, že na jednej strane prináša so sebou jedinečné výzvy,

ktorých zdolávanie má obohacujúci charakter pre klienta a súčasne aj sociálneho pracovníka. Na strane druhej sú to výzvy, ktoré na sociálneho pracovníka pôsobia vyčerpávajúco.

Prepojiť všetky kladené požiadavky, s ktorými sa sociálny pracovník stretáva je náročné a nie je zriedkavosťou, že kladené požiadavky môžu u profesionála vyvolať stres, ktorý ak je dlhodobý, môže ovplyvniť bio-psycho-socio-sprirituálnu oblasť profesionála. K zníženiu stresu a zefektívneniu práce sociálneho pracovníka slúži komplex postupov, stratégií a pravidiel zameraných na prevenciu a riešenie prirodzených dôsledkov realizovanej pomoci, označované ako starostlivosť o seba alebo seba - starostlivosť sociálneho pracovníka.

Sebastarostlivosť sa vzťahuje na činnosti a postupy založené na pravidelnom znižovaní stresu, udržiavaní a posilňovaní krátkodobého a dlhodobého zdravia a pohody. Účinnosť a úspešnosť seba - starostlivosti vychádza z plnenia profesijných a osobných záväzkov (School of social work 2014b).

1. Personálna úroveň seba – starostlivosti – zahŕňa fyzické a psychologické stratégie zamerané na uvoľnenie napätia.

2. Interpersonálna úroveň seba - starostlivosti – zdôrazňuje potrebu obklopenia sa jednotlivcami, ktorí tvoria podporný aparát ponúkajúci odborníkovi pomoc a oporu aj vtedy, keď o ňu sám nežiada, ale je evidentné, že ju potrebuje.

3. Profesionálna úroveň seba - starostlivosť – vychádza z princípov nastavenia a určenia hraníc rovnako v súkromnej ako aj v pracovnej oblasti (Richard 2015).

Profesionálna seba - starostlivosť sociálneho pracovníka by mala byť základnou a podstatnou súčasťou teórie a praxe sociálnej práce a odrážať výber takých spôsobov práce, ktoré by sa aktívne podieľali na udržaní kontinuálnosti vykonávanej sociálnej práce.

Nevyhnutnosť profesionálnej seba – starostlivosti vidíme najmä v tom, že: 1. Tvorí základný prvok kompetentne, empaticky a eticky vykonávanej sociálnej práce.

2. Podporuje zvládanie náročných výziev.

3. Kladie dôraz primárne na prevenciu nežiaducich podmienok a sekundárne na implementovanie nástrojov a stratégií, ktoré by mali byť súčasťou väčších profesionálnych plánov sebastarostlivosti.

4. Tvorí základ pri získavaní etických a profesionálnych spôsobov správania.

5. Vzťahuje sa na všetkých sociálnych pracovníkov nielen na tých, ktorí pracujú s traumatizovanými klientmi.

6. Je dôležitým prvým krokom pre zachovanie integrity sociálnych pracovníkov a udržanie hodnotných profesionálov v profesii (Social Work Speaks 2009).

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

/9

Seba - starostlivosť

Pri presadzovaní seba – starostlivosti je nevyhnutné klásť dôraz: a) Fyzickú seba - starostlivosť, ktorá predstavuje predovšetkým zdravú životosprávu, cvičenie, dostatok spánku, primeranú zdravotnícku starostlivosť. b) Psychologickú seba - starostlivosť zahŕňa najmä vytvorenie rovnováhy medzi pracovným a voľným časom, vytýčenie priorít trávenia voľného času, schopnosť delegovať prácu, asertivita apod. c) Emocionálnu seba - starostlivosť je charakteristická najmä presadzovaním pozitívneho myslenia a schopnosťou vyjadriť emócie (pozitívne aj negatívne) vhodnou formou. d) Spirituálnu seba – starostlivosť, ktorej typickým prejavom je modlitba, rôzne formy meditácie a trávenie času v prírode (Cox, Steiner 2013).

Prepojením jednotlivých typov seba - starostlivosti profesionál vytvára vlastný plán starostlivosti o seba, nakoľko vytvoriť ideálny plán seba - starostlivosti, ktorý by bol vhodný pre každého sociálneho pracovníka nie je možné. Každý profesionál prežíva vlastný životný príbeh a čelí odlišným osobnostným požiadavkám, stresom, problémom, výzvam, má individuálne ciele a túžby, ktoré sú predpokladom vytvorenia si vlastného súboru postupov.

Seba - starostlivosť nie je iba vytváranie plánu a teoretické rozpracovanie, ale ide predovšetkým o jeho implementovanie, ktoré zahŕňa aktivity a činnosti zacielené na udržanie fyzického zdravia, zníženie stresu, zvýšenie relaxácie a nácvik zručností, ktoré dopomôžu sociálnym pracovníkom vyrovnávať sa a zvládať situácie vyžadujúce si zvýšenú emocionálnu záťaž (School of social work 2014a).

Mojtová a kol. (2008) prináša praktické rady seba - starostlivosti sociálneho pracovníka a označuje ich ako Desatoro proti vyhoreniu.

10 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Desatoro proti vyhoreniu 1. Naučiť sa hovoriť nie.

2. Dokázať si pevne vymedziť priority.

3. Plánovať si prácu.

4. Explicitne komunikovať svoje požiadavky.

5. Zapisovať si požiadavky nadriadeného.

6. Striktne trvať na splnení len tých úloh, ktoré vyplývajú z pracovnej zmluvy.

7. Dávať si pozor na rozoberanie súkromia v práci.

8. Nehanbiť sa prijať pomoc od iných.

9. Uvedomiť si potrebnosť pre rodinu.

10. Pozitívne myslieť.

Pri dodržiavaní uvedených rád a postupov dochádza k ideálnemu stavu a snahou je sa k nemu čo najviac priblížiť. Rozvoj seba - starostlivosti sociálneho pracovníka by mal prebiehať nielen a úrovni jednotlivca, ale aj na úrovni zamestnávateľa sociálneho pracovníka, ktorý tvorí jeden z pilierov podpory pre výkon dobre vykonanej sociálnej práce.

Princípy seba - starostlivosti sociálneho pracovníka z pohľadu zamestnávateľa

Väčšie firmy a korporácie si čoraz častejšie uvedomujú, že len zdravý a spokojný zamestnanec dokáže podať dostatočný pracovný výkon a byť pre firmu prínosný. Táto skutočnosť sa len v malej miere prenáša do sociálnych služieb, kde sociálni pracovníci sú exponovaní náročným situáciám a tlakom. Koncept seba starostlivosti sociálneho pracovníka zo strany zamestnávateľa je posilnený vtedy, keď v rámci organizácie na rôznych úrovniach riadenia dochádza k dodržiavaniu postupov, ktoré uvádza Skubiszewsky a Perry (2014):

1. Zdieľať a podporovať otvorenú komunikáciu s kolegami a nadriadenými.

2. Podporovať otvorenosť a úprimnosť pri riešení ťažkostí v práci.

3. Realizovať časový menežment.

4. Vytvoriť priamy systém hodnotenia.

5. Podporovať férovosť na pracovisku.

6. Vytvárať priestor na diverzifikáciu klientov, čo znamená dohliadať na to, aby sociálny pracovník prichádzal do kontaktu s rôznorodo náročnými prípadmi.

7. Pravidelne zabezpečovať supervíziu.

Tieto princípy sú ľahko realizovateľné v prípade, že organizácia alebo sociálna služba má viac zamestnancov. Menšie organizácie, kde sociálny pracovník je zároveň aj štatutárom, prípadne vykonáva viacero kumulovaných funkcií, môžu hľadať potenciál vo svojej komunite najmä prostredníctvom: • Preskúmania partnerov v komunite.

Seba - starostlivosť

• Nadviazania vzťahov a vytvorenia malých skupín seba – starostlivosti.

• Pripojenia sa k profesijným združeniam.

• Hľadania podpory na sociálnych sieťach.

Vedieť o spôsoboch a možnostiach starostlivosti o seba nestačí. Dôležitejšie je naučiť sa a osvojiť si jednotlivé postupy a uplatňovať ich.

Osvojením si postupov seba -starostlivosti bez ohľadu na formu sociálni pracovníci prichádzajú k záveru, že svoju prácu vykonávajú s väčším entuziazmom, akčnejšie a s pocitom menšej únavy.

Literatura COX, K., a S. STEINER. 2013. Self-care in Social Work: A Guide for Practitioners, Supervisors, and Administrators. Washington: NASW Press. ISBN 978-0871014443.

FIGLEY, C. R. 1995b,. Compassion Fatigue: Coping With Secondary Traumatic Stress Disorder In Those Who Treat The Traumatized New York: Brunner/Mazel. ISBN 0-87630-759-4.

KELNAROVÁ, J., MATĚJKOVÁ E., 2009.

Psychologie a komunikace pro zdravotnícke asistenty. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2831-5.

LIPSKY, L., BURK, C. 2009. Trauma Sewardship: An Everyday Guide to Caring for Self While Caring for Others. San Francisco: Berrett – Koehler

Publishers, Inc,, ISBN 1605092630.

MOJTOVÁ, M. a kol. 2008. Vybrané kapitoly z etiky pre študentov zdravotníckych a sociálnych odborov. Bratislava: VŠZSP sv.

Alžbety, ISBN 978-80-89271-40-5.

PAVLUVČÍKOVÁ, E. 2014. Prevencia syndrómu vyhorenia v krízovom poradenstve.

In: S. Lovášová (ed.) Rizikové správanie v teórii a praxi sociálnej práce. Košice: UPJŠ v Košiciach, s. 94 – 99. ISBN 978-80-8152212-3. Dostupno z: ttp://unibook.upjs.sk/ index.php?route=product/product&product_id=864 RICHARD, CH. 2015. Standards of Self – Care Series 3-3. [online].2015. [cit.

2015-01-25] Dostupné z: http://www. socialworkhelper.com/2015/01/22/standards-self-care-series-3-3/ RITTER, J. A. a kol. 2009. 101 Careers in Social Work. New York: Springerpub. ISBN 978-08261-5405-7.

SOCIAL WORK SPEAKS. 2009. Professional sef-care and social work. National Association of Social Workers. 2009. Social work speaks. Washington: NASW. ISBN 978-087101-384-2.

SCHOOL OF SOCIAL WORK. 2014a.

Self-Care Exercises and Activities. [online].2014. [cit. 2014-01-11] Dostupné z: http://socialwork.buffalo.edu/resources/ self-care-starter-kit/self-care-exercises-and-activities.html

SCHOOL OF SOCIAL WORK, 2014b.

Developing your self – care plans. [online] 2014. [cit. 2014 – 10 - 11] Dostupné z: http://socialwork.buffalo.edu/resources/ self-care-starter-kit/developing-your-self-care-plans.html SKUPISZEWSKI, L., a N. PERRY. 2014.

So your staff needs a self – care? [online] 2014. [cit. 2014 – 02 - 11] Dostupné z: http://swhpn.org/2014/wp-content/uploads/2014/03/Session-L-Skubiszewski.pdf ŠKODOVÁ, Z. a Ľ. BÁNOVČINOVÁ. 2011.

Osobnostné prediktory syndrómu vyhorenia u študentov pomáhajúcich profesií. In: Ošetrovatelství a porodní asistencia. Roč. 2, č. 4, s. 288 - 294. ISSN 1804-2740. ŠLOSÁR, D., 2013. Vzdelávanie sociálnych pracovníkov a ich profesionalizácia. In: M. Lukáč (ed.) Edukácia človeka - problémy a výzvy pre 21. Storočie. Prešov: PU v Prešove, Fakulta humanitných a prírodných vied, s.

229 – 232. ISBN 978-80-555-0825-2.

Mgr. Zdenka Behunová UPJŠ v Košiciach, FF, Katedra sociálnej práce zdenka.behunova@gmail.com

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 11

FOTOTERAPIE V gerontopsychiatrii

Fototerapie v gerontopsychiatrii Vliv denního osvitu na změny lidské psychiky je znám již dlouhou dobu. První seriózní práce o účinku léčby světlem u sezónně se vyskytující depresivní poruchy byly publikovány počátkem osmdesátých let 20. století.

Po fázi empirického používání se teoretického opodstatnění dočkala fototerapie v souvislosti s výzkumem produkce a vlivu melatoninu na lidskou psychiku, zejména na náladu a spánek. V současnosti je tato léčba standardně používána u sezónní afektivní poruchy a zkoušena v dalších indikacích. U starších pacientů tato metoda dosud nebyla příliš využívána, i když pro to nejsou důvody. V předkládaném článku autoři prezentují své pozitivní klinické zkušenosti s léčbou světlem u gerontopsychiatrických pacientů. Účinky léčby demonstrují na vlastním souboru.

F

12 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

říjen

září

srpen

červenec

červen

květen

duben

březen

únor

leden

prosinec

listopad

říjen

ototerapie jako biologická nefarmakologická me- chou spánku (kupř. ztíženým usínáním, častým nočním toda léčby je v psychiatrii známá řadu let, k rene- probouzením). Jinak je možné léčbu světlem aplikovat sanci jejího využití došlo zejména po definování i v jiných režimech. Existuje řada hypotéz vysvětlujících jednotky sezónní afektivní porucha a v souvislosti mechanizmus účinku fototerapie u depresivních pos novějšími poznatky o funkci melatoninu na lidskou ruch. Žádná z nich však není natolik ověřená, aby ji bylo psychiku. Nejen u lidí, ale i u ostatních savců pozoru- možno beze zbytku přijmout. Nejčastěji bývá zmiňovájeme kromě rytmu den - noc i řadu sezónních rytmů. na melatoninová hypotéza, tj. vliv produkce melatoninu Předpokládá se, že hlavní roli v regulaci těchto rytmů v závislosti na délce denního osvitu a vlivech na lidskou má kolísající intenzita osvitu v průběhu dne i roku (graf psychiku. Panuje shoda, že léčba světlem zasahuje přízč. 1) a následně produkce melatoninu v CNS. Existuje řada nivě do metabolizmu monoaminových neurotransmitestudií prokazujících, že účinky jasného světla mají vliv rů podílejících se na regulaci nálady.

Absolutní kontraindikace této léčby nejsou známy. na produkci melatoninu u lidí a je prokázána účinnost této léčby u sezónní afektivní poruchy, kde je popiso- Nedoporučuje se používat fototerapii u nemocných manicvána až 80% úspěšnost léčby. Dále se předpokládá, že kých a agitovaných, dále pak u pacientů se sebevražednými fototerapie příznivě působí u neorganických poruch cir- tendencemi. Také bychom měli být opatrní u pacientů kadiánního rytmu, premenstruálního syndromu, byla s kožní fotosenzitivitou, případně s některými očními zkoušena v léčbě bulimie a depresivní epizody nesezón- chorobami. Zde je namístě konzultovat očního specianího charakteru. Nejnověji byly publikovány výsledky fototerapie u pacientů s hraniční poruGraf 1. Doba denního osvitu v minutách chou osobnosti.

Princip léčby spočívá v expo900 zici difuznímu jasnému světlu o intenzitě minimálně 2 500 luxů, někteří autoři doporu800 čují intenzitu až 10 000 luxů.

Expozice se provádí nejčastěji 700 ráno, nejlépe kolem rozednění.

Doporučená doba expozice se liší ve vztahu k intenzitě světla, 600 u intenzity 2 500 luxů je doporučena dvouhodinová expozice, u 10 000 luxů 30 minut. Toto 500 schéma se doporučuje u pacientů, kteří kromě poruchy nálady komorbidně trpí i poru-

FOTOTERAPIE V gerontopsychiatrii

listu. Z nežádoucích účinků léčby jasným světlem, které nejsou ani časté ani závažné, bývá zmiňována bolest hlavy, iritace spojivek, zřídka rozmazané vidění. U sezónní afektivní poruchy bývá v úvodu léčby popisován výkyv do hypománie. Literatura uvádí jeden suicidální pokus přičítaný léčbě světlem, kdy dojde k aktivaci psychomotoriky dříve než k vlastnímu projasnění nálady. Proto se nedoporučují různé domácí aplikace fototerapie bez lékařské indikace a dohledu. V literatuře jsme nenalezli možnost závažnějších interakcí a všeobecně existuje konsenzus, že může být kombinována s medikamentózní léčbou antidepresivy. Potom působí jako augmentační činitel.

V literatuře není mnoho dat pro použití léčby světlem u starších pacientů, u kterých můžeme organické změny na CNS předpokládat nebo je máme potvrzené. Rozhodně však tato léčba není ve stáří kontraindikovaná.

Doporučená bývá u poruch cirkadianního rytmu s brzkým ranním probouzením, ke zvýšení efektivity spánku, u stavů nevýkonnosti a únavy přes den, včetně únavového syndromu a neurastenického syndromu. U depresí zejména při sezónních dekompenzacích v zimních měsících. Dále byla popisována účinnost léčby světlem u roztříštěnosti cyklu spánek/bdění, u pacientů trpících demencemi včetně alzheimerovských a příznivé ovlivnění některých kognitivních funkcí při kombinační léčbě fototerapií a melatoninem, zatímco při samotném podávání melatoninu tyto efekty pozorovány nebyly. Synergické působení je udáváno při současné léčbě antidepresivy nejlépe 3. a 4. generace.

Vlastní soubor a výsledky

Vzhledem k tomu, že na našem pracovišti jsme s úspěchem již delší dobu u gerontopsychiatrických pacientů s převážně afektivní problematikou léčbu světlem využívali, rozhodli jsme se zhodnotit účinky této léčby na souboru dvaceti gerontopsychiatrických pacientů v průběhu zimy 2008/2009.

Do souboru jsme zařadili dvacet pacientů přijatých na akutní gerontopsychiatrické lůžko v průběhu října 2008 až dubna 2009. Jednalo se o 17 žen a 3 muže, nejmladšímu

pacientovi bylo dovršených 57 let, nejstarší pacientce 89 let.

Průměrný věk souboru byl 73 let a 5 měsíců.

Diagnosticky se jednalo ve velké většině o sezónně dekompenzovanou organickou depresivní (F063) a organickou úzkostnou poruchu (F064), v dalších případech o úzkostně depresivní poruchu (F32), organickou poruchu osobnosti (F07) a periodickou depresivní poruchu (F33). V jednom případě šlo o depresivní syndrom v kombinaci se škodlivým užíváním alkoholu (graf č. 2).

U 5 pacientů se jednalo o prvopobyt, ostatní byli hospitalizováni na psychiatrickém lůžku opakovaně. Žádný z pacientů souboru nebyl dosud fototerapií léčen.

Pacienty jsme vyšetřili vstupně a po ukončení fototerapie pomocí upravené Montgomery and Asberg Depression Rating Scale (MADRS). Léčba byla dále vyhodnocená pomocí řízeného rozhovoru. Depresivní symptomatika se u našeho vzorku pacientů zhoršovala v průměru po dobu předchozích tří měsíců před přijetím do léčebny. U 6 pacientů byl někdy v minulosti v anamnéze zaznamenán demostrativní pokus o sebevraždu. Téměř 80 % pacientů ze souboru uvádělo poruchy spánku dlouhodobě, nejčastěji dlouhou latenci usínání, přerušovaný spánek a brzké probouzení. Sedm pacientů ze souboru užívalo pravidelně hypnosedativa 2. a 3. generace (benzodiazepiny a Z hypnotika). Pacienti byli souběžně s fototerapií léčeni standardně antidepresivy v obvyklých terapeutických dávkách. Antidepresivní léčba byla ve většině případů nastavena nebo upravena po přijetí pacientů k hospitalizaci a léčbu světlem jsme použili jako augmentaci.

Léčba světlem trvala 3 týdny. Zvolili jsme režim aplikace jedenkrát denně ráno před rozedněním. Pro léčbu jsme použili fototerapeutickou lampu o výkonu 2 500 luxů. Po ukončení třítýdenního cyklu léčby světlem udávali shodně všichni pacienti ze souboru celkové zlepšení stavu a ústup depresivních obtíží (graf č. 3).

Klinicky bylo zlepšení stavu pozorováno již na konci prvního týdne léčby. Třetina pacientů přičítala zlepšení stavu léčbě světlem, ostatní spíše farmakoterapii.

Graf 3. Srovnání skóre dotazníku MADRS u vybraných položek 6 Graf 2. Vstupní diagnózy u sledovaného vzorku 5

před započetím léčby po ukončení léčby

5 4 3

11 4

2 1

pesimizmus

neschopnost citové odezvy

ztráta iniciativy

poruchy soustředění

nechutenství

spánek

vnitřní napětí

smutek subjektivně

0 smutek objektivně

sezónně dekompenzovaná organická depresivní porucha organická úzkostná porucha Jiné

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 13

FOTOTERAPIE V gerontopsychiatrii

Stav všech pacientů se objektivně po léčbě zlepšil, došlo k projasnění nálady, odeznění anxiety a zkrácení spánkové latence. Nejlepší efekt měla léčba u pacientů s komorbidní poruchou spánku. U pacientů trpících úpornou insomnií se prodloužila celková doba spánku a subjektivně vnímali jeho kvalitu jako podstatně zlepšenou.

Nejvýraznější efekt léčby byl dosažen u snížení objektivního a subjektivního smutku, poruch spánku, nechutenství a abulie. U žádného pacienta nebyly zaznamenány úvahy o sebevraždě nebo zbytečnosti bytí. Rovněž nebyl pozorován efekt z vysazení fototerapie, který bývá v literatuře popisován, pokud je tato léčba předčasně ukončena v průběhu zimní sezóny (návrat obtíží bývá uváděn v průběhu několika dnů až týdne). Pacienti byli hospitalizováni ještě nejméně týden po ukončení léčby světlem. Absenci efektu z vysazení přičítáme souběžné léčbě antidepresivy, ve které bylo i po ukončení fototerapie pokračováno. Tento postup doporučuje většina autorů zabývajících se léčbou světlem. Téměř všichni pacienti ze souboru vyjádřili ochotu v budoucnu léčbu v případě návratu obtíží opakovat.

Na našem pracovišti používáme s úspěchem fototerapii i u pacientů trpících organickou depresivní poruchou. Maximální efekt léčby jsme pozorovali u pacientů zhoršených sezónně v zimních měsících, kteří zároveň

trpí poruchami spánku. Léčbu světlem v těchto případech považujeme za výhodnou augmentační metodu standardní léčby antidepresivy.

Literatura u autorů. Článek publikujeme s laskavým svolením autorů a časopisu Psychiatrie pro praxi (2009; 10(4): 184–187).

MUDr. Richard Krombholz MUDr. Hana Drástová PhDr. Václav Červenka Bc. Jitka Routnerová Psychiatrická léčebna Bohnice richard.krombholz@plbohnice.cz

Hlavní výhody fototerapie spatřujeme v praktické absenci možných nežádoucích účinků, interakcí a minimu kontraindikací. S nežádoucími účinky popisovanými v literatuře, jako elace nálady či nebezpečí sebevražedných tendencí, jsme se v naší praxi nesetkali. Výhodou léčby je u starších pacientů i okolnost, že tato léčba má vzhledem k svému procesuálnímu charakteru i sociálně rytmizující efekt. Navíc je finančně dostupná. Fototerapii považujeme za vhodné rozšíření našeho terapeutického instrumentaria.

vzdelavejte se! vyberte si z nabidky akreditovaných kurzu. i neziskovat se musi umet!

NechTe Se ProŠKolIT zKuŠeNýMI leKTory

„Byla jsem velice spokojená s vedením kurzu. Je pro mne přínosné pracovat se zákonem 108/2006 Sb, protože je důležitým výkladem jednotlivých pojmů v zákoně. Také velmi kvituji odpovědi na mé otázky, které mi byly během kurzu zodpovězeny.“ (kurz dokumentace v sociálních službách podle standardů kvality sociálních služeb) Růžena Hausnerová/středisko křesťanské pomoci Plzeň 14 / OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

l Jednodenní semináře (cena 790 Kč/ den) l VzděláVací akce na klíč Seminář na vybrané téma připravíme přímo na míru vaší organizaci! l RekValifikační kuRzy (akreditace MPSV i MŠMT)

Výběr z témat: l Komunikace v krizových a zátěžových situacích l Individuální plánování v pečovatelských službách l Jak na fundraisingový plán v sociálních službách (Kurzy jsou akreditovány Ministerstvem práce a sociálních věcí)

Kompletní nabídku naleznete na našich stránkách www.neziskovky.cz

knižní tipy

Dva knižní tipy Praktické zkušenosti s ošetřovatelstvím blízké osoby očima rodinných příslušníků Vnímání problematiky paliativní péče jen z pohledu profesionála je částečné a představuje pouze jednu stranu mince. Ti, kteří doprovázejí člověka na jeho poslední cestě, jsou také z řad laiků, rodinných příslušníků či přátel a jejich úhel pohledu na emocionální podporu rozšiřuje spektrum doprovázející péče, která má svá úskalí, ale také rovinu posilující pro obě strany. Pokud chceme paliativní péči mapovat, vyučovat a kvalitně poskytovat, je nutné ujasnit si, jakým způsobem je prožíván proces doprovázení v rodinných vazbách.

Vzhledem k tomu můžeme doporučit tyto publikace, které nám, profesionálům, přinášejí náhled do prožitků doprovázejících a doprovázených, a tím obohacují naši schopnost empatie, která prioritně podmiňuje etickou dimenzi paliativní péče.

PhDr. Eva Procházková PhD./Prezidentka Asociace PALMA/ eva.prochazka@a1.net

„Štěstí jménem Zuzanka“

„Srdcem prožité“ (Úryvek z knížky věnované příběhu hospicové sestry Andrey Radomské, která dva roky pečovala o umírajícího tatínka a byla s ním i ve chvíli jeho odchodu ze světa)

(Ukázka z knížky - zpovědi maminky těžce handicapované holčičky Zuzanky, která se nedožila dospělého věku) Nedokázala jsem si reálně představit, že by mi někdy zbyla po Zuzance prázdná náruč, ale v koutku duše mi bylo jasné, že školní docházka a s ní související sociální kontakty, včetně odborné pedagogické péče, jednou skončí. A co když nám, rodičům, opravdu jednou dojdou síly? Co když si už nebudeme vědět rady se svými potomky, kteří nikdy nepromluví, nikdy se nepostaví na vlastní nohy a nedokážou nám sdělit, že i oni jsou rádi na světě? Proti přísným ústavním řádům panujícím v našich zařízeních jsem byla zaujatá.

Zato mě nadchl francouzský systém péče, v němž má mladý člověk s jakýmkoliv těžkým postižením neustálou 24hodinovou péči v soukromí svého pokoje. Ten se zařizuje z výbavy sám. Když mu bude těžko, přespí u něj maminka nebo někdo z blízkých.

Zuzance to bylo jasné. Díky tzv. usnadňované komunikaci, speciálnímu způsobu propojení jejího postiženého mozku s mým, mi dala najevo, že francouzský projekt lze realizovat i u nás. Společně jsme náš plán nazvaly poeticky „ostravskými Versailles“. V posledních letech Zuzančina života jsme uskutečnění svého snu věnovaly veškeré síly. Základní myšlenkou unikátního zařízení pro postižené lidi bylo propojení péče od těch nejmenších, přes mladé lidi, až po seniory. Přišlo mi báječné, že jedinci všech věkových kategorií si budou moci být vzájemně užiteční i v doprovodných službách.

Autor: Milan Švihálek Vydalo nakladatelství Tilia, Šenov u Ostravy, v roce 2003. 278 stran. / Cena: 200 Kč

Čtrnáct dní před tátovou smrtí už nezbývalo, než se z naší beskydské chalupy v horách vrátit do města.

Když jsme zastavili před domem, byl už tak slabý, že nedokázal sám vystoupit z auta. Museli jsme ho podpírat. Ztratil polovinu bývalé tělesné váhy.

Pomohli jsme mu do schodů, uložili ho do lůžka a poté, co jsem mu připojila k tělu všechny ty potřebné hadičky, usedla jsem k jeho posteli. Snažila jsem se ujistit ho, že nikdy nedopustím, aby pocítil jakoukoli bolest. O jeho bezvýchodné situaci jsme už dva roky mluvili zcela otevřeně. Nechtěl, abychom před ním hráli nějakou komedii. V zázračné uzdravení nevěřil. A bylo mu jasné, že definitivně odchází.

Naše hovory byly velice důvěrné. Dokázali jsme si říci věci, o nichž jsme nemluvili celý život. Možná, že jsme k sobě našli ještě intimnější cestu, než v dobách mého dětství, bylo-li to vůbec možné. Mnohokrát jsme si řekli, jak se máme rádi, a šlo vždycky o vyznání nesmírně upřímné. Stále jsem si opakovala, že ho o své lásce musím co nejvíc ujišťovat, protože jsem měla špatné svědomí, že jsem to dosud nedělala s dostatečným důrazem. Vyčítala jsem si, že jsem k němu nebyla vždy nejcitlivější. Hlavně v pubertě. Ale v mladém věku trpí někdy dospívající člověk pocitem, že s ním dospělí nehrají poctivou hru. Byla jsem zkrátka pubertální rebelka a taťka to nesnášel. Teď jsem byla schopna se mu omluvit, ale on jen mávl rukou. Teď, když byly karty rozdány, nebylo nutné se přetvařovat.

Autor: Milan Švihálek Vydalo nakladatelství Repronis, Ostrava, v roce 2009. 120 stran. / Cena: 100 Kč

Tituly objednávejte elektronicky na media@siviliania.cz.

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 15

CENA KVALITY V SOCIÁLNÍ PÉČI

NOMINUJTE Do 31. 3. 2015 přijímáme nominace pro následující kategorie

Institucionální kategorie Poskytovatel pobytových sociálních služeb pro seniory Poskytovatel terénních sociálních služeb pro seniory Poskytovatel sociálních služeb pro osoby ohrožené sociálním vyloučením Poskytovatel sociálních služeb pro děti Poskytovatel sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením

Individuální kategorie Osobnost roku (ředitelé a vedoucí pracovníci)

Cena sympatie (zaměstnanci – od pečovatelů, sociálních pracovníků, lékařů až po kuchaře, údržbáře a pomocný personál)

Zapojte se do prestižního projektu s desetiletou tradicí, který oceňuje nejkvalitnější a nejsympatičtější poskytovatele sociálních služeb a jejich zaměstnance.

Pomáháme zvýšit prestiž segmentu sociálních služeb u široké veřejnosti.

Finále a slavnostní předání ocenění tradičně v Senátu Parlamentu České republiky.

Generální partner

16 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

NOMINUJTE DO 31. 3. 2015 VAŠE ZAŘÍZENÍ ČI VAŠI KOLEGYNI ČI KOLEGU Celý proces je pro zařízení příležitostí pro sebereflexi a zhodnocení dosavadní činnosti, stanovení priorit pro další práci a především pochvalou za dosavadní činnost.

Proč se účastnit projektu – zkušenosti laureátů

Příjem nominací prostřednictvím nominačního formuláře na www.osetrovatelskapece.cz.

Průběh nominačního a hodnotícího procesu: Nominace přijímáme elektronicky prostřednictvím formuláře na stránkách www.osetrovatelskapece.cz.

Po přijetí nominace bude zařízení či osobě zaslán dotazník – prosíme o laskavé akceptování jeho podrobnosti, je již součástí prvního kola hodnocení (je potřeba věnovat jeho vyplnění čas).

Do druhého kola postupují zařízení na základě hodnocení zpracovaných dotazníků a dodaných podkladů.

Zařízení s nejvyšším počtem bodů postupují do místního šetření – zařízení navštíví hodnotitelé.

Pracujeme s rodinou v realitě, ve které žije, přímo v terénu, v jejím přirozeném prostředí – pomáháme rodině vyřešit akutní problémy a věříme ve schopnost rodiny naučit se fungovat dobře, tak, aby dokázala dát svým dětem to, co opravdu potřebují a děti mohly vyrůstat doma se svými rodiči. Máme unikátní systém práce s dítětem. Naši dobrovolníci tráví s dětmi volný čas - jsou jim oporou, pozitivním vzorem a „starším kamarádem“, který pomáhá dítěti rozšířit obzory a naslouchá mu. Pořádáme výjezdové akce mimo Brno, pracujeme s dětmi ve skupině vrstevníků, vytváříme tak prostor sdílený s dalšími dětmi, kde se děti mj. učí vzájemné toleranci.

Pořádáme společné akce pro děti a jejich rodiče, vytváříme tak prostor pro společně strávený čas rodičů s dětmi a podporujeme je v dalších podobných aktivitách. Jsme také odborným partnerem - umíme realizovat případové konference včetně jejich facilitace. Vážíme si ocenění, neboť je zadostiučiněním naší práce, kterou se snažíme odvádět co nejkvalitněji.

Mgr. Lucie Šmerdová Vedoucí Sociálně-aktivizačního programu Ratolest Brno

WWW.VZDELAVANI-VFN.CZ

Dle mého názoru, získala naše organizace prestižní cenu Čestné uznání v kategorii Poskytovatelé sociálních služeb pro seniory především za provázanost poskytované terénní pečovatelské služby s volnočasovými aktivitami pro cílovou skupinu seniorů. Nabízet různé aktivity v rámci trávení volného času seniorů nám umožňuje zřizovací listina, která nás neomezuje jen na poskytování pečovatelské služby, ale dává nám možnost pořádat výchovné, vzdělávací, aktivizační a společenské akce nejen pro naše uživatele, ale i pro seniory z řad veřejnosti.

Díky výbornému kolektivu pracovníků naší organizace, kteří se rádi setkávají se seniory na námi organizovaných akcích i mimo rámec poskytované pečovatelské služby, se nám touto formou daří přispívat k boji proti sociálnímu vyloučení této ohrožené skupiny.

Všichni pracovníci Centra mají z tohoto ocenění velkou radost, neboť hodnotící komise je sestavena z odborníků, kteří kvalitu a výjimečnost služby dokáží objektivně posoudit a ocenit. Pro náš kolektiv je toto Čestné uznání motivujícím a zároveň zavazujícím k udržení si prestiže mezi poskytovateli sociálních služeb.

Blanka Laboňová Ředitelka CSS Kojetín

Bližší informace:

Mgr. Eva Widzová tel. 224 964 181 eva.widzova @vfn.cz

Azylový dům s ošetřovatelskou službou Ošetřovatelská péče Sociální služby mohou pomoci a pomáhají osobám bez přístřeší při řešení jejich sociální situace. V Praze je realizován ucelený a vzájemně navazující systém těchto služeb. Jedním z hlavních aktérů v síti jejich poskytovatelů je Centrum sociálních služeb Praha (CSSP), příspěvková organizace hlavního města Prahy. Prvním stupněm poskytovaných služeb jsou terénní programy. Tyto programy kontaktují osoby bez přístřeší v místech, kde se v rámci svého každodenního života zdržují a sdružují. Jejich hlavním úkolem je namotivovat klienty k samotné snaze svou situaci vůbec řešit. Navazujícími nízkoprahovými službami jsou denní centra a noclehárny. Za nimi následují pak stupně ve formě azylových domů různého typu a formy přizpůsobené integračnímu stupni zapojení osob bez přístřeší do reintegračního procesu. Nejvyšší metou sociálních služeb pro osoby bez přístřeší v Praze jsou sociální byty.

18 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

N

v oblasti bezdomovectví

a zmíněné sociální služby, které se svou podstatou zaměřují zejména na posun klienta v řešení sociálně bytové situace, navazuje řada dalších služeb. Příkladem může být v CSSP realizovaná bezplatná sociálně právní poradna, poradna pro občany v tíživé finanční situaci, Job klub, informační centrum a mnoho dalších služeb. Je třeba si totiž uvědomit, že bezdomovectví není problémem pouze v sociální a bytové sféře, tento fenomén je vysoce multioborovou problematikou. Oblast zdravotnictví a ošetřovatelské péče není výjimkou a je jedním ze stěžejních oborů, které je nutno s řešením bezdomovectví propojit.

Zdravotní stav není z pohledu klientely osob bez přístřeší jejich stěžejní prioritou. Tou je, relativně logicky, vzhledem k životu těchto lidí, samotné přežití. Oproti udržení si dobrého zdravotního stavu u nich vystupuje do popředí potřeba zajištění si stravy, ošacení, přístřešku a také vlastní osobní síly pro každý další den.

Všechny tyto důležité elementy jsou pak osobami bez přístřeší chápány v té nejzákladnější podobě. Stravou je tak cokoli, co alespoň trochu zasytí, včetně zbytků jídla vyhozených někým do odpadků. U ošacení není důležité, zda je čisté, odpovídající velikosti nebo dokonce třeba moderní.

Přístřeškem může být cokoli, včetně autobusové zastávky, kontejneru,

vykopané zemljanky nebo například teplovodního kanálu či mostního pilíře. Ani vnitřní sílu a potřebu jejího udržení nelze v bezdomoveckém životě řadit mezi nižší priority. Možnost vydatného odpočinku nebo jakékoli relaxační činnosti při životě bez zázemí nějaké formy přijatelného vlastního domova nepřichází v úvahu a nejčastějším únikem z tvrdé reality se tak stává alkohol. Všechny tyto okolnosti, společně s nedostatkem hygieny, pak nutně mají vliv na jejich zdravotní stav.

Návštěva lékaře je pro osoby bez přístřeší při výraznějším zhoršení jejich zdravotního stavu téměř nepřekonatelnou překážkou. V žádném zdravotnickém zařízení nejsou vítanými pacienty. Možná je to pochopitelné z určitého estetického hlediska, protože jsou často špinaví, zapáchající, zavšivení a někdy i pod vlivem alkoholu, ale z lidského hlediska je nutné si uvědomit, že i oni jsou lidé jako kdokoli jiný, a to lidé potřebující odbornou pomoc. Do nedávné doby se k problémům připojoval i fakt, že neměli dostatek financí na zaplacení ani základního třicetikorunového poplatku u lékaře. Poplatek byl sice zrušen, ale na další finanční taxy spojené s případnou léčbou, jako jsou třeba doplatky na léky, peníze stále nemají. Nedostatek financí se tak stává bariérou pro zlepšení jejich špatného zdravotního stavu, i kdyby byla snaha těchto lidí sebevětší.

Noclehárna Hermes.

Azylový dům s ošetřovatelskou službou

Nejvíce lidí bez domova bylo sečteno v Moravskoslezském kraji, a to 2 574.

Na druhém místě skončila Praha s 1 254 lidmi.

Třetí největší podíl lidí bez domova, a to 1 156, má Jihomoravský kraj.

Nejméně lidí využívá služeb sociálních zařízení v Karlovarském (256) a Libereckém kraji (262).

Celkem sebrali sčítací komisaři informace od 11 496 lidí, kteří byli podle dané metodiky označeni jako lidé bez domova.

(Historicky první sčítání lidí bez domova proběhlo v roce 2011 a z něj pocházejí tyto údaje.)

Zdroj: ČSÚ Sociální služby, které nejčastěji přicházejí do kontaktu s osobami bez přístřeší, jsou nuceny realizaci poskytovaných služeb rozšiřovat i o další služby, kterými nahrazují chybějící nebo špatně fungující služby dalších, ale jiných než sociálních oborů. V posledních letech tak došlo třeba právě k nucenému propojování sociálních služeb pro osoby bez přístřeší se zdravotně ošetřovatelskou péčí. Jako příklad dobré praxe lze opět uvést služby CSSP. Organizace postupně jako nedílnou součást poskytovaných sociálních služeb pro osoby bez přístřeší zavedla fungování takzvaných zdravotních ošetřoven. Tyto zdravotní ošetřovny jsou provozovány v rámci terénních programů, noclehárny na lodi Hermes a v azylových domech nižších integračních stupňů. Klientela těchto pracovišť má totiž právě největší bariéry, ze strany své i ze strany majoritní společnosti a zdravotnických zařízení, pro využití běžně dostupné zdravotnické péče. Činnost každé ze zdravotních ošetřoven zajišťuje všeobecná zdravotní sestra s platnou registrací Ministerstva zdravotnictví ČR. Ošetřovny nemají tendence nahrazovat odbornou lékařskou péči. Sestra vždy vykonává pouze činnosti odpovídající jejím kompetencím. Velký podíl uskutečňované ošetřovatelské péče je zacílen na oblast edukace, a to zejména ohledně

péče klientů o své zdraví, udržení si kvality zdravotního stavu a zabránění vzniku možných zdravotních komplikací. Edukace je důležitou složkou poskytované pomoci i při řešení konkrétních zdravotních problémů jednotlivých klientů, kdy se klienti v ošetřovnách učí například aplikovat si inzulin nebo převazovat bércové vředy. Specifikem ošetřovatelské péče v oblasti bezdomovectví je nutnost řešení situace klienta „tady a teď“. U většiny takovýchto klientů nelze nikterak naplánovat dlouhodobější poskytování ošetřovatelské péče a není možné ani předpokládat jejich dlouhodobější výraznou snahu řešit své zdravotní problémy.

Vždy je tedy nutné řešit nejaktuálnější zdravotní komplikaci dané osoby.

Na realizaci ošetřoven v CSSP navázal v roce 2012 nově otevřený Azylový dům s ošetřovatelskou službou (ADOS). Prvotním podnětem k jeho vzniku byla potřeba zajistit osobám bez přístřeší, které využívaly služby poskytované terénními programy nebo noclehárnou, možnost celodenního pobytu při virózách nebo v době nutné rekonvalescence. Člověk ve většinové společnosti má šanci si své onemocnění zcela přirozeně takzvaně „vyležet“ doma v posteli. Pro osoby bez přístřeší je ale domovem ulice a možnost spočinutí mají celodenně maximálně v prostředcích městské hromadné dopravy nebo v nějakém svém provizorním příbytku. ADOS se tak stal zcela specifickou sociální službou, kde pracuje v naprosté většině zdravotnický personál a ošetřovatelská péče je prioritou této sociální služby. Nejedná se však ani v nejmenším o zařízení určené pro následnou péči. Absence zařízení následné péče se prokazuje právě při činnosti ADOS, kdy nemocnice mají tendence si toto pracoviště vyžadovat jako složku následné péče.

Tím by ale ADOS zcela ztratil smysl své potřeby v rámci sociálních služeb.

Základní materiál ve formě obvazů, obinadel nebo třeba náplastí je klientům v ošetřovnách i v ADOS poskytován bezplatně. Stejně tak jsou klientům bezplatně podávány volně prodejné léky. Bez bezplatnosti služby a materiálu by se opět tato základní péče stala pro osoby bez přístřeší nedostupnou. Financování uvedeného materiálu a léků se může zdát většino-

vé společnosti nespravedlivé. Je třeba si ale uvědomit, že činnost ošetřovatelské péče v poskytovaných sociálních službách není ve svém výsledku pomocí jen pro samotné klienty, ale je zároveň realizovanou ochranou pro ostatní společnost, která je pak mnohem méně ohrožena možnými přenosnými onemocněními od skupiny osob bez přístřeší.

Ošetřovatelská péče se v Praze stala nedílnou součástí poskytovaných sociálních služeb pro osoby bez přístřeší, jak bylo výše ukázáno na příkladu dobré praxe v Centru sociálních služeb Praha. Její činnost je, ve své nejzákladnější podstatě, založena na tom, že ke klientům je přistupováno jako k rovnocenným partnerům a jako k lidem se všemi běžnými potřebami, starostmi i radostmi. Na tomto základě je nutné postavit přístup k osobám bez přístřeší i u ostatních oborů a také u celé společnosti. Osoby bez přístřeší jsou také lidé a jsou každodenní součástí života nás všech.

Jana Reichlová Vedoucí ADOS (CSSP) jana.reichlova@csspraha.cz

Ošetřování klienta v terénu.

Bezdomovectví v ČR

ADOS - budova.

Azylový dům s ošetřovatelskou službou

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 19

terapeutické bábiky

terapeutické bábiky pre práci so seniormi

Centrum sociálnych služieb Fantázia v Kysuckom Novom Meste v zriaďovateľskej pôsobnosti Žilinského samosprávneho kraja implementovalo v septembri 2014 inovatívnu terapiu, ktorá má pozitívne výsledky, a to najmä pri práci so seniormi a ľuďmi s Alzheimerovým ochorením.

C

entrum sociálnych služieb Fantázia má dve pracoviská v Kysuckom Novom Meste a v Hornom Vadičove. Obe pracoviská sú domovmi sociálnych služieb a špecializovanými zariadeniami.

Pracovisko Kysucké Nové Mesto poskytuje sociálne služby prijímateľom sociálnej služby týždennou a ambulantnou formou. Prijímatelia sociálnej služby (deti a dospelí) sú prevažne mentálne, duševne a telesne znevýhodnení.

Pracovisko Horný Vadičov poskytuje sociálne služby celoročnou formou mentálne a duševne znevýhodneným dospelým mužom, seniorom a ľuďom s Alzheimerovým ochorením. Práve pre našich seniorov a prijímateľov sociálnej služby, ktorí trpia Alzheimerových ochorením, sme zaviedli spomínanú inovatívnu terapiu - reminiscenčnú terapiu.

Reminiscenčná terapia je aktivizačná a validačná terapia, ktorá využíva zachovanú dlhodobú pamäť prijímateľa sociálnej služby a cez jeho zachované spomienky ho aktivizuje. Využíva sa u prijímateľov sociálnej služby s rôznymi formami demencie.

20 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Hlavnými cieľmi reminiscenčnej terapie sú najmä »» zlepšenie spolupráce a komunikácie medzi prijímateľmi sociálnej služby v zariadení sociálnych služieb, »» zníženie sociálnej izolovanosti, osamelosti prijímateľov sociálnej služby v zariadení – nahradenie stratenej citovej väzby na svojich blízkych, »» obnovenie sociálneho kontaktu, ktorý stimuluje záujem o okolie, zabezpečí komunikáciu a nadviazanie nových vzťahov, »» stimulácia mozgovej činnosti prijímateľov sociálnej služby, »» ich upokojenie bez psychofarmatík, zníženie agresívnych prejavov chovania sa, »» zmiernenie a predchádzanie porúch sprevádzajúcich prejavy demencie a Alzheimerovej choroby.

Na účely implementácie tejto inovatívnej terapie sme vytvorili špeciálnu miestnosť v zariadení sociálnych služieb na pracovisku v Hornom Vadičove, ktorú plánujeme postupne zariadiť nábytkom a predmetmi, ktoré by prijímateľom sociálnej služby evokovali ich život pred vznikom choroby. Reminiscenčnú terapiu vykonávajú najmä zamestnanci, ktorí boli špeciálne vyškolení v Centre Memory v Bratislave a pri svojej práci zároveň čerpajú z odbornej literatúry.

Pri terapii tak využívajú rad pomôcok na oživenie pamäti, ako sú: staré filmy, obľúbené knihy a hudba, staré fotografie, dobové predmety, tanec i spoločenské hry. Vhodnou formou, ako povzbudiť a oživiť dlhodobú pamäť v rámci reminiscenčnej terapie je i práca s terapeutickými bábkami, nazývanými i empatické bábiky. Tieto sú vyrobené tak, aby u prijímateľov sociálnej služby okrem iného nabudili pozitívne reakcie, zbavovali ich stresu a strachu.

Táto terapeutická metóda pracuje s tým, že vyvoláva u prijímateľov sociálnej služby materské inštinkty a príjemné spomienky na detstvo.

Ich spomienky obnovujeme i tým, že sme zaobstarali veci, ktoré sú po-

terapeutické bábiky

Terapeutická bábika Terapeutické bábiky sú vyrobené z textílií, ktoré sú príjemné na dotyk. Majú výšku okolo 5060 cm a v oblasti zadočku sú väčšie a ťažšie, lepšie držia rozloženie váhy a skutočne evokujú pocit bábätka, ktoré držíte na rukách.

Vlasy sú jemné na dotyk, pripomínajú ozajstné vlasy. Tváre bábik majú rôzne výrazy – naviac s modulmi tlkotu srdca pripomínajú skutočne živé bábätko.

trebné pre starostlivosť o „malé dieťa“, napríklad detský kočík.

Po zavedení tejto terapie s empatickými bábikami sme u našich prijímateľov sociálnej služby videli

pozitívne pôsobenie, ktoré má vplyv na ich náladu a prežívanie. Pri individuálnej práci sa vďaka terapeutickým bábikám zlepšili komunikačné schopnosti prijímateľov sociálnej

služby, zároveň sme u nich spomalili ďalší proces zabúdania.

Terapeutické bábiky i odbornú literatúru určenú na terapeutickú prácu s prijímateľmi sociálnej služby sa nám podarilo získať vďaka Jarnej výzve fondu GSK 2014. Projekt pod názvom „Terapeutické pomôcky prinášajú seniorom významnú pomoc pri skvalitňovaní ich života“, bol podporený vo výške 1 000 €.

Terapeutické bábiky a odbornú literatúru sme zakúpili prostredníctvom firmy Theracare Bratislava.

Zamestnanci pracoviska v Hornom Vadičove vnímajú reminiscenčnú terapiu pomocou terapeutických bábik u prijímateľov sociálnej služby pozitívne. Terapia terapeutickými bábikami zlepšuje ich vzájomnú komunikáciu, eliminuje ich negatívne pocity. Táto nová terapia, ktorú sme zaviedli v našom zariadení, zvyšuje kvalitu života našich prijímateľov sociálnej služby a štandard kvality nami poskytovaných sociálnych služieb.

Mgr. Silvia Martinčeková riaditeľka CSS Fantázia Mgr. Peter Kvasnica vedúci sociálno-výchovného oddelenia dssknmbelanskeho@vuczilina.sk

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 21

Podpůrná opatření, opatrovnictví a řízení před soudem

Podpůrná opatření, opatrovnictví a řízení před soudem Vzhledem k tomu, že došlo k reformě hmotněprávních ustanovení v novém občanském zákoníku, stranou nemohla zůstat ani procesní pravidla občanského soudního řádu. V tomto a následujícím díle našeho seriálu bude tedy pozornost věnována procesním souvislostem - tzn. kdy a jakým způsobem postupuje soud v řízení ve věcech podpůrných opatření a opatrovnictví člověka. Řeč bude nicméně nejenom o dobře známém občanském soudním řádu (zákon č.

99/1963 Sb., dále též „OSŘ“), podle kterého soud vedl řízení až do konce minulého roku, ale pozornost zaměříme i na zcela nový zákon o zvláštních řízeních soudních (zákon č. 292/2013 Sb., dále též „ZŘS“), kde jsou nově obsažena nesporná řízení, mezi která patří i řízení o některých otázkách fyzických osob, a to včetně podpůrných opatření a opatrovnictví.

J

ak již bylo řečeno výše, v souvislosti s přijetím NOZ pracovalo ministerstvo spravedlnosti též na doprovodné legislativě, která měla za cíl reagovat na nové předpisy soukromého práva s cílem uvést je v život1.

1 K doprovodné legislativě sepsala autorka tohoto textu jako spoluautorka 2 texty, jeden popularizační a druhý odbornější, ze kterých vychází a které používá.

Jedná se o tyto texty: Korbel, F., Prudíková D. (2013): Minis-

22 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Z pohledu fyzických osob a svéprávnosti jsou nejdůležitější související změny v právu procesním. V rámci harmonizace procesních předpisů s novým soukromým právem dochází ke změně koncepce a k rozdělení úpravy civilních soudních řízení do dvou samostatných zákonů.

Rozdělení sporů a nesporů

Rozdělení sporných a nesporných řízení do dvou předpisů navrhlo Ministerstvo spravedlnosti po důkladné expertní diskusi, na níž se podíleli přední odborníci z oblasti civilního práva procesního a hmotného. Navrátili jsme se tím do stavu, který v českém právním prostředí platil až do padesátých let minulého století,2 obdobný model právní úpravy se nicméně dodnes uplatňuje v zahraničí, jmenovat lze například sousední Německo či Rakousko. V OSŘ je tedy od ledna 2014 upraveno pouze řízení sporné a nový zákon o zvláštterstvo spravedlnosti dokončilo doprovodnou legislativu k rekodifikaci soukromého práva, Právní rádce 1/2013, s. 28 – 31.

Korbel, F., Prudíková, D. (2013): Odkládat kodex není důvod, Lidové noviny, 12.1.2013.

2 Přesně do 1.1.1951, do kdy byl účinný zákon o základních ustanoveních soudního řízení nesporného (100/1931 Sb.) upravující obecnou část nesporů a tzv. nesporný patent (zákon o soudním řízení v nesporných věcech právních, 208/1854 ř. z.), který byl převzat z dob monarchie a upravoval jednotlivé typy nesporných řízení. Tyto předpisy existovaly vedle civilního řádu soudního (113/1895 ř. z.) upravujícího klasický sporný proces. K jejich zrušení a sjednocení došlo až přijetím zákona č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních a toto řešení převzal i následník tohoto předpisu, tedy zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

ních řízeních soudních zahrnuje řízení nesporná a jiná zvláštní řízení, za podpůrného použití OSŘ.3 Úprava civilního procesu v jediném předpise, která byla účinná do 31.12.2013, kdy byla v OSŘ spojena ustanovení řízení sporného i nesporného, byla dlouhodobě kritizována jako nekoncepční. Bylo tomu z více důvodů, z nichž hlavním byl odlišný účel a principy obou řízení, které nutně vedly ke konstrukci množství výjimek pro nespory v rámci OSŘ. Výjimky se týkaly zahájení řízení (v nesporech lze zahájit ex offo), dokazování (v nesporech musí soud dokazovat i nad rámec návrhů stran), vázanosti návrhem (v nesporech není soud vázán návrhem), ale i okruhu účastníků a jejich postavení, vedení řízení a dokazování, možnosti uzavřít smír, důsledků koncentrace řízení, přípravného jednání, doručování, charakteru rozhodnutí, přiznání náhrady nákladů řízení, rozhodování o opravných prostředcích aj.

Nesporná řízení byla vměstnána do § 175a – 200 za OSŘ, což činilo úpravu značně nepřehlednou. NOZ přitom počítá s daleko vyšším počtem nesporných řízení, než tomu bylo doposud.

Novelizace OSŘ

Novelou OSŘ (zákon č. 293/2013 Sb.) se promítají změny, které přináší rekodifikace soukromého práva.

Podle důvodové zprávy jsou oba ko3 K rozdělení právní úpravy na řízení sporná a nesporná viz například Winterová, A.: K připravovaným změnám v civilním procesu, kritické a jiné poznámky, Právní rozhledy 23-24/2012, s. 836-840.

Podpůrná opatření, opatrovnictví a řízení před soudem

dexy, občanský zákoník a občanský soudní řád, komplementární, tzn. že se vzájemně doplňují a nelze připustit, aby ve výsledku došlo k věcné či terminologické neshodě, resp. aby procesní úprava nepostačovala k ochraně subjektivních práv podle NOZ.

Změny v OSŘ lze rozdělit do čtyř oblastí: Změny vyvolané novou filosofií občanského práva.

Změny vyvolané souběžným přijetím ZŘS. Změny vyvolané konkrétními instituty NOZ. Terminologické změny.

Ustanovení OSŘ reflektují vazbu na soukromé právo, osvojují si nové zásady a kladou větší důraz na vyjádření ochrany soukromých práv.

Novela OSŘ ruší všechna zvláštní řízení (§ 175a až § 200za OSŘ), neboť jsou nově v ZŘS, s výjimkou řízení ve věcech obchodního rejstříku, které je upraveno zákonem o veřejných rejstřících. Bylo tím dosaženo odstranění nejen celé značně nesourodé a neorganicky začleněné hlavy páté třetí části OSŘ, ale i množství výjimek, které byly pro účely nesporů roztroušeny v celém zákoně. Došlo tím tedy k žádoucímu zpřehlednění a zjednodušení OSŘ.4

Zákon o zvláštních řízeních soudních

Jak již bylo řečeno výše, OSŘ zůstalo základním zákonem civilního procesu, vedle něj však existuje ZŘS, který je zákonem zvláštním stanovujícím odchylky.

4 Více ke změnám v OSŘ viz Korbel F., Prudíková D. (2013): Ministerstvo spravedlnosti dokončilo doprovodnou legislativu k rekodifikaci soukromého práva, Právní rádce 1/2013, s. 28 – 31.

ZŘS funguje na následujících principech: ZŘS je zákon zvláštní, fungující vedle OSŘ.

OSŘ upravuje obecná pravidla pro sporná řízení, ZŘS upravuje nesporná řízení a další zvláštní řízení v ZŘS konkrétně vyjmenovaná. Úprava v ZŘS je minimalistická, tj. maximálně využívá stávající text OSŘ, kde to lze.

Ustanovení OSŘ se na řízení podle ZŘS použijí podpůrně a zároveň vedle sebe.

Výše uvedené principy znamenají, že obecná úprava procesu v ZŘS není komplexní a nemá za cíl nahradit obecná pravidla v OSŘ, nýbrž je pouze doplňuje. Říká-li ZŘS například, že řízení lze zahájit bez návrhu, není to ustanovení výlučné, ale doplňkové, neboť řízení lze zahájit i na návrh podle obecné úpravy v OSŘ, nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného (jako například § 32 odst. 1 ZŘS - řízení o schválení smlouvy o nápomoci, viz dále).

ZŘS se dělí na dvě základní části, a to část obecnou a část zvláštní.

Obecná část ZŘS upravuje základní ustanovení o řízení, jako je věcná a místní příslušnost soudu, přenesení příslušnosti, vymezení účastníků řízení a postavení státního zastupitelství, úpravu smíru, dohody o předmětu řízení, zvláštnosti doručování, předběžných opatření, zahájení řízení, zpětvzetí návrhu, zastavení řízení, jiného soudního roku, specifik jednání, průběhu řízení a dokazování, náhrady nákladů řízení, pořádkových sankcí, usnesení jako výchozí formy meritorního rozhodnutí, obecné závaznosti výroku rozhodnutí o osobním stavu a opravných prostředků.

Dle ustanovení obecné části mimo jiné platí, že soud při řízení zjišťuje všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, a to i nad rámec tvrzení účastníků (§ 20 ZŘS), a soud také

může v rámci řízení provádět i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány (§ 21 ZŘS). Pro řízení dle ZŘS také platí obecné pravidlo, že soud rozhoduje usnesením, pokud zákon nestanoví jinak (§ 25 ZŘS).

Protože například oddíl 1 zvláštní části, který upravuje řízení o některých podpůrných opatřeních, žádné speciální pravidlo neobsahuje, platí, že soud v těchto řízeních bude rozhodovat usnesením.5 Současně úprava průběhu řízení v obecné části ZŘS vylučuje některé instituty typické pro řízení sporná, například koncentraci řízení (§ 20 ZŘS), vydání rozsudku pro uznání či pro zmeškání nebo rozhodování platebním rozkazem (§ 25 ZŘS).

Zvláštní část ZŘS odráží hmotněprávní instituty NOZ a provádí je do procesních ustanovení. Protože je ZŘS „uzavřeným“ předpisem (viz § 1 ve spojení s § 2 ZŘS), je třeba, aby každé řízení, které se má podle něj vést, v něm bylo výslovně uvedeno. Zvláštní část ZŘS se tak člení na hlavy, upravující: řízení o některých otázkách týkajících se fyzických osob, řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu, řízení o pozůstalosti, řízení ve věcech rodinněprávních, jiná řízení (např. řízení o úschovách, řízení o umoření listin, řízení ve věcech kapitálového trhu, řízení o nahrazení souhlasu zástupce ČAK s prolomením mlčenlivosti advokáta, řízení o plnění povinností z předběžného opatření ESLP, řízení ve věcech voleb do rady zaměstnanců aj.).

5 Na rozdíl od oddílu 2 zvláštní části (řízení o svéprávnosti), kde ZŘS výslovně v § 40 ustanovuje, že soud rozhoduje rozsudkem.

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 23

Podpůrná opatření, opatrovnictví a řízení před soudem

Řízení o podpůrných opatřeních a řízení ve věcech svéprávnosti

Pro účely podporovaného rozhodování a rozhodování o svéprávnosti nás bude zajímat zejména část týkající se řízení o některých otázkách týkajících se fyzických osob, která přenáší do procesního práva novinky z NOZ. Doposud byla v OSŘ upravena pouze řízení o způsobilosti k právním úkonům, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, řízení opatrovnické, řízení o určení data narození nebo úmrtí a řízení o prohlášení za mrtvého. Ta zůstávají s podstatnými modifikacemi zachována a nově se doplňují další.

Jde o řízení o některých podpůrných opatřeních, řízení o prohlášení člověka za nezvěstného či řízení o přivolení k zásahu do duševní a tělesné integrity člověka. Úprava zvláštní části ZŘS je úprava minimalistická, pro řízení se tedy použijí pravidla obecné části ZŘS, pokud není ve zvláštní části stanoveno jinak. Řízení o některých podpůrných opatřeních začíná § 31 ZŘS, kde jsou vyjmenována jednotlivá řízení, v nichž soud bude rozhodovat o výše uvedených podpůrných opatřeních. Řízeními, se kterými počítá nový občanský zákoník, jsou a) řízení o splnění podmínky v předběžném prohlášení, b) řízení o změně nebo zrušení předběžného prohlášení, c) řízení o schválení smlouvy o nápomoci, d) řízení o odvolání podpůrce a konečně e) řízení o schválení zastoupení členem domácnosti.

Pro vedení řízení platí (aniž by se to muselo ve zvláštní části ZŘS speciálně vypisovat), že většinu výše uvedených řízení lze zahájit jak na základě návrhu účastníka, tak i bez něj (ex officio). Jediným řízením, které mohou zahájit pouze strany smlouvy (tedy ne soud bez návrhu), je řízení o schválení smlouvy o nápomoci (viz § 32 odst. 1 ZŘS).

Oprávněnými k podání tohoto návrhu jsou pak pouze strany smlouvy, tedy ten, kdo bude po účinnosti smlouvy podporovaným, a dále ten, kdo by měl být podpůrcem. Jiné osoby nejsou k podání návrhu legitimo-

24 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

vány, což vyplývá z faktu, že nápomoc má být smluvní institut, k jehož realizaci nelze žádnou ze stran donutit ani autoritativním rozhodnutím orgánu veřejné moci.

Jelikož soud v řízení o schválení smlouvy o nápomoci bude schvalovat smlouvu, je nezbytnou náležitostí návrhu její písemné vyhotovení.

Není-li smlouva uzavřena v písemné formě, musí být podstatný obsah uzavírané smlouvy obsažen v návrhu na její schválení (§ 32 odst. 2 ZŘS).

Dále ZŘS jako speciální pravidlo oproti obecné úpravě upravuje zjednodušený postup v řízení o schválení zastoupení členem domácnosti. Jeho podstatou je, aby v tomto řízení soud k projednání věci nařídil jednání jen tehdy, jestliže to navrhne účastník řízení, nebo je-li to nezbytné (§ 33 ZŘS). Jedná se tedy o výjimku z pravidla stanoveného v § 19 obecné části zákona, podle kterého soud k projednání věci samé nařídí jednání. Průběh řízení tedy může být dle ZŘS v tomto řízení méně formální a soud nemusí jednání nařizovat, nicméně z důvodu ochrany zastoupeného je důležité, aby soud znal názor potenciálně zastupovaného (například z řízení předcházejí-

cích řízení o schválení zastoupení členem domácnosti) - § 50 ObčZ totiž vyžaduje, aby soud vyvinul před vydáním rozhodnutí potřebné úsilí k zjištění názoru zastoupeného.

Dalším oddílem ZŘS je řízení o svéprávnosti (§ 34 – 43 ZŘS). Oddíl začíná speciální úpravou místní příslušnosti, kdy se navrhuje, aby místně příslušným soudem byl obecný soud osoby, o jejíž svéprávnosti se rozhoduje. Pokud by osoba byla bez svého souhlasu umístěna v ústavní zdravotnické péči, navrhuje se, aby byl místně příslušný soud, v jehož obvodu je zdravotnické zařízení, ve kterém je tato osoba umístěna. Řízení o svéprávnosti může být zahájeno na návrh nebo i bez návrhu (§ 35 ZŘS). Protože ZŘS nepožaduje, aby navrhovatel prokázal právní zájem na podaném návrhu, zakotvuje úpravu ochrany proti nedůvodným návrhům. Konkrétně umožňuje soudu, aby mohl uložit navrhovateli, nejde-li o návrh podaný státním orgánem nebo zdravotnickým zařízením, povinnost předložit do přiměřené lhůty lékařské vysvědčení o duševním stavu osoby, o jejíž svéprávnost se jedná, které by osvědčovalo nutnost takového říze-

Podpůrná opatření, opatrovnictví a řízení před soudem

ní. Pokud by toto lékařské vysvědčení nebylo předloženo, soud řízení zastaví. ZŘS dále stanoví, že návrh na zrušení nebo změnu rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o omezení svéprávnosti, může podat i ten, komu byla omezena svéprávnost.

Další ustanovení upravuje zastoupení fyzické osoby, o jejíž svéprávnosti se jedná, které vychází, stejně jako procesní úprava průběhu řízení o svéprávnosti, ze starého OZ. Posuzovaný je oprávněn se v řízení nechat zastupovat zmocněncem, v případě, že si žádného nezvolí, jmenuje mu soud opatrovníka. Soud může při dokazování upustit od výslechu posuzovaného, nelze-li tento výslech provést, nebo pokud by posuzovanému hrozila zdravotní újma. Zákon nicméně stanovuje pravidlo, že je posuzovanou osobu třeba vždy shlédnout tak, aby se o tak důležitých otázkách týkajících se integrity člověka nerozhodovalo bez znalosti jeho reálného stavu.

Důležitým pro řízení a rozhodnutí ve věcech svéprávnosti je § 39 ZŘS, který podporuje zásadu proporcionality: má-li soud za to, že vzhledem k zájmům posuzovaného postačuje mírnější a méně omezující opatření, může v průběhu řízení namísto omezení svéprávnosti rozhodnout o schvá-

lení smlouvy o nápomoci, schválení zastoupení členem domácnosti nebo jmenování opatrovníka. Posouzení mírnějších opatření podle § 39 ZŘS navazuje na § 55/2 NOZ, podle kterého lze omezit svéprávnost člověka jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.

V řízení o omezení i vrácení svéprávnosti rozhoduje soud rozsudkem, přičemž v rozsudku, jímž se omezuje svéprávnost, musí soud výslovně vymezit, v jakém rozsahu je způsobilost posuzovaného samostatně právně jednat omezena (§ 40 ZŘS). Specifická ustanovení se věnují doručování, možnosti rušení pravomocného rozsudku i bez pomoci mimořádných opravných prostředků a nákladům řízení.

Po řízeních ve věcech svéprávnosti se ustanovení ZŘS věnují řízení ve věcech opatrovnických (§ 44 až 49 ZŘS). Navrhovaná úprava veskrze vychází z původního § 192 a 193 OSŘ. Hlavní novinkou uvedeného řízení je povinnost soudu spojit řízení ve věcech opatrovnických s řízením o omezení svéprávnosti. Jak uvádí i důvodová zpráva k návrhu zákona, dosavadní právní úprava nedůvodně požadovala, aby tato řízení na sebe časově navazovala, ačkoliv by o jejich předmětu mělo být rozhodnuto v jeden okamžik. Navrženými ustanoveními se docílí toho, že o ustanovování opatrovníka bude rozhodováno současně s omezením svéprávnosti. Touto změnou dojde ke zvýšení ochrany práv osob, kterým bude svéprávnost omezována.

Z výše uvedeného vyplývá, že právní úprava týkající se procesního zakotvení podpůrných opatření a opatrovnictví přirozeně navazuje na hmotněprávní úpravu figurující v novém občanském zákoníku. Je tudíž vedena podobnými zásadami a principy, kterými jsou zejména úcta k autonomní vůli jednotlivce a respekt k jeho dříve vysloveným přáním, stylu života a zejména jeho důstojnosti. V tomto

smyslu je i z procesních pravidel patrné, že soud musí vždy pečlivě zvažovat, zda nastala vhodná chvíle na omezení svéprávnosti či nepostačí některé z mírnějších opatření, které by do integrity duševně nemocného člověka zasáhly méně (zejména § 39 ZŘS).

Jak již bylo řečeno v předchozích dílech našeho seriálu, kladou staré i nové instituty nabízené právní úpravou účinnou od 1.ledna 2014 duševně nemocným osobám vyšší nároky na všechny zúčastněné. Z hlediska procesního je tím míněn zejména soud. Tento by měl vždy vyvinout potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o kterém rozhoduje, tj. z hlediska procesního by měl rozhodovat až po shlédnutí osoby, o které rozhoduje. Byť se tento požadavek může jevit v některých případech jako nadbytečný, i procesněprávně se tímto zdůrazňuje základní princip NOZ, kterým je ochrana osobnosti každého člověka, a klade se tak důraz na jeho individuální schopnosti a přání.

Mgr. et Mgr. Dana Prudíková, Ph.D. Ředitelka Kabinetu vedoucího Úřadu vlády ČR prudikova@yahoo.fr

EVERGREE tour a va N še účast – máte o

tázky?

Info na: www.os etrovat emailu: media@ elskapece.cz, siviliania a telefon .cz u 774 6 15 131.

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 25

Nový seriál: HIV v sociálních službách

Fakta a mýty o HIV/AIDS HIV infekce a onemocnění AIDS nejsou již dávno problémem omezené skupiny obyvatel, ale problematikou celospolečenskou. Netýkají se pouze afrického kontinentu, ale čím dál více také evropského.

Ve společnosti, ale často i mezi odborníky, panuje několik fám o této infekci. Snahou tohoto článku je především podat základní informace o této problematice a uvést informace šířící se prostřednictvím zmíněných fám na pravou míru.

HIV

je anglickou zkratkou Human Immunodeficiency Virus1, tedy v překladu virus lidské imunitní nedostatečnosti/ imunodeficitu. Způsobuje pokles funkcí imunitního systému a celkové obranyschopnosti lidského organismu. Virus HIV je možné rozlišit na dva typy, a to HIV 1, HIV 2 (HIV má ještě své subtypy).2 AIDS je anglickou zkratkou Acquired Immune Deficiency Syndrome3 tedy Syndrom získaného selhání imunity/imunodeficitu, který je způsoben HIV a je charakteristickým souborem určitých příznaků.

to článku měly přinést v dostatečné míře informaci o průběhu infekce.

První z těchto stádií je označováno jako asymptomatické stádium.

Zahrnuje především primoinfekci7 („akutní HIV infekce“8, „retrovirový syndrom“9), která se obvykle objevuje v době 3-4 týdnů po infekci virem.

Přibližně v 70 % případů se objevují nějaké projevy, avšak toto stádium může být zcela asymptomatické.10 Velmi přehledně jsou zmíněné projevy charakterizovány jedním z preventivních materiálů Státního zdravotního ústavu, a to takto:

Průběh infekce

horečka 38-40 C bolesti hlavy plísňové onemocnění v dutině ústní závět hltanu, bolesti při lokání zduřelé lymfatické uzliny nechutenství, zvracení úbytek na váze vyrážka (trup, dlaně, plošky nohou) průjmy

Existují dvě klasifikace průběhu HIV infekce, a to dle Světové zdravotnické organizace (World Health Organization - WHO4) a Centra pro kontrolu nemocí a prevenci (Centers for Disease Control and Prevention - CDC5). Pokud bychom se zaměřili na klasifikaci HIV infekce dle CDC, je klasifikační systém charakterizován kombinací dvou kategorií, a to klinickou a laboratorní (CD4 T-lymfocytů/mm3).6 Pro zjednodušení se pojďme věnovat kategoriím klinickým, které by nám pro potřeby toho1 THE BODY – The Complete HIV/ AIDS Resource: http://www.thebody.com/ content/art58890.html#hiv 2 Rozsypal H. AIDS klinický obraz a léčba. Praha: Maxdorf; 2001.

3 THE BODY – The Complete HIV/ AIDS Resource: http://www.thebody.com/ content/art58890.html#hiv 4 World Health Organization; http://www.who.int/en/ 5 Centrum pro kontrolu nemocí a prevenci; http://www.cdc.gov/ 6 http://aidsetc.org/guide/hiv-classification-cdc-and-who-staging-systems ; Hájek., M., Novák., K., Sedláček., D., Pazdiora., P., HIV/AIDS v chirurgických oborech. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 79 s., ISBN 8024708574.

26 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Klinické projevy

Výskyt 75-97 % 40 % 12 % 70 % 74 % 27 % 13 % 60-70 % 32 %

Zdroj: Preventivní materiál, Obvyklé projevy Akutní HIV infekce, Praha: Státní zdravotní ústav, 2004.

Z výše uvedených příznaků je velmi těžké stanovit, zda je osoba HIV pozitivní či ne. Jedinou možností, 7 http://aidsetc.org/guide/hiv-classification-cdc-and-who-staging-systems 8 Preventivní materiál, Obvyklé projevy Akutní HIV infekce, Praha: Státní zdravotní ústav, 2004 9 Jilich, D., Kuliřová, V. a kol., HIV infekce - Současné trendy v diagnostice, léčbě a ošetřovatelství; Mladá Fronta, Praha, 2014, 171 s., 978-80-204-3325-1 10 Jilich, D., Kuliřová, V. a kol., HIV infekce - Současné trendy v diagnostice, léčbě a ošetřovatelství; Mladá Fronta, Praha, 2014, 171 s., 978-80-204-3325-1

jakým způsobem zjistit, zda se osoba infikovala či ne, je podstoupení specializovaného testu. Na primoinfekci navazuje asymptomatické období, které je svou délkou velmi individuální. Uvádí se v rozsahu 2-8 let.

Druhým stádiem je symptomatické stádium, které je charakterizováno v důsledku mírného nebo středně významného snížení buněčné imunity;11 například: bělavé povlaky v dutině ústní způsobené kvasinkou Candida, recidivující pásový opar (herpes zoster), periferní neuropatie.

Třetím stádiem je stádium nazývané AIDS, v které je fungování buněčné imunity značně narušeno.

Vyskytují se zde především oportunní infekce a některé typy nádorových onemocnění, pneumocystová pneumonie, TBC, kaposiho sarkom, aj.12 Hlubší charakteristiku klasifikace jak z pohledu CDC, tak WHO, je možné je nalézt na jejich webových stránkách.

Z výše uvedeného průběhu HIV infekce vyplývá, že délka života HIV pozitivní osoby je vždy individuální a odráží se především ve včasné diagnóze samotné infekce. V současné době v České republice žijí HIV pozitivní osoby, kterým byl jejich zdravotní stav sdělen bezmála před 20 lety. Ve společnosti neustále přetrvává fáma, že HIV pozitivní osoba zemře „do roka a do dne“. S HIV pozitivními osobami se lze setkat v běžné společnosti mezi pracovnicemi/pracovníky, manažerkami/manažery, osobami se zdravotním postižením, seniorkami/seniory.

11 Jilich, D., Kuliřová, V. a kol., HIV infekce - Současné trendy v diagnostice, léčbě a ošetřovatelství; Mladá Fronta, Praha, 2014, 171 s., 978-80-204-3325-1 12 Rozsypal H. AIDS klinický obraz a léčba. Praha: Maxdorf; 2001.

Nový seriál: HIV v sociálních službách

Způsoby přenosu a možnost ochrany

Infekce HIV má pouze tři prokázané způsoby přenosu z člověka na člověka.

Těmito třemi způsoby jsou:13 • nechráněný sexuální styk – jedná se o realizaci sexuálního styku bez správné aplikace kondomu. Míra rizika přenosu viru HIV z člověka na člověka se liší především podle typu sexuální praktiky, pozice dané osoby při jeho realizaci (zda je v aktivní či pasivní), zda došlo ke krvácení, ejakulátu a také záleží na zdravotním stavu HIV pozitivní osoby. Nejméně rizikový je orální sexuální styk bez ejakulace (a to především v pasivní pozici). Dominanci v rámci sexuálního způsobu přenosu potvrzují statistická data. Například v roce 2014 došlo touto cestou k infekci virem HIV v 90,4 % z celkových zjištěných případů.14 • krevní cesta – v dobách, kdy nebylo realizováno povinné testování u dárců krve, docházelo k infekci také prostřednictvím transfuzí.

Další možností je především injekční užívání drog, a to s využitím použité injekční stříkačky.

V roce 2014 došlo k infekci HIV prostřednictvím injekčního užívání drog u 0,035 % z celkových případů.15 • vertikální přenos – jedná se o přenos z matky na dítě, který je nejvíce rizikový v době porodu (a také kojení). V průběhu roku 2014 se v ČR narodilo celkem 10 dětí HIV pozitivním matkám. Z těchto 10 dětí je jedno HIV pozitivní. 16 13 Rozsypal H. AIDS klinický obraz a léčba. Praha: Maxdorf; 2001.

14 Tisková zpráva Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS ke Světovému dni boje proti AIDS 2014; SZU, zveřejněno zde: http://www.szu.cz/uploads/documents/CeM/HIV_AIDS/2014/Tiskova_ zprava_NRL_pro_HIV_AIDS_ke_Svetovemu_dni_boje_proti_AIDS_2014.pdf 15 Tisková zpráva Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS ke Světovému dni boje proti AIDS 2014; SZU, zveřejněno zde: http://www.szu.cz/uploads/documents/CeM/HIV_AIDS/2014/Tiskova_ zprava_NRL_pro_HIV_AIDS_ke_Svetovemu_dni_boje_proti_AIDS_2014.pdf 16 Tisková zpráva Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS ke Světovému dni boje proti AIDS 2014; SZU, zveřejněno

Počet HIV pozitivních osob

Situaci v České republice ve světle statistik by bylo možné shrnout do několika následujících bodů: • od 1. 10. 1985 do 31.

12. 2014 bylo diagnostikováno nosičství viru lidského imunodeficitu celkem u 2 354 osob1; z toho 1973 mužů a 381 žen, • v průběhu roku 2014 byla informace o HIV infekci sdělena celkem 232 osobám.

Výše uvedené statistické údaje mohou budit dojem, že se jedná pouze o okrajovou problematiku z pohledu počtu osob, které se ročně HIV infikují.

Avšak je třeba znovu zdůraznit, že statistické počty nás informují pouze o diagnostikovaných případech, u nichž lze vycházet pouze z počtu osob, u kterých byl proveden test na HIV infekci v určitém období.

Z celosvětového hlediska jsou vypovídající statistiky WHO, dle kterých v roce 2013 ve světe:2 • žilo zhruba 35 mil. lidí infikovaných virem HIV, • žilo zhruba 3,2 mil. dětí infikovaných HIV, • na AIDS zemřelo zhruba 1,5 mil. lidí, • se nově infikovalo zhruba 2,1 mil. lidí.

1 Občané ČR a cizinci s trvalý pobytem – kumulativní údaje za období 1.1.1985 – 31.12.2014; Statistiky HIV; SZU, zveřejněno zde: http://www.szu.cz/tema/prevence/ zprava-o-vyskytu-a-sireni-hiv-aids-za-rok-2014 2 Data and Statistic; WHO; 2014; zveřejněno zde: http:// www.who.int/hiv/data/epi_core_ dec2014.png?ua=1 zde: http://www.szu.cz/uploads/documents/CeM/HIV_AIDS/2014/Tiskova_ zprava_NRL_pro_HIV_AIDS_ke_Svetovemu_dni_boje_proti_AIDS_2014.pdf

Z výše uvedeného vyplývá, že rizikový je přímý styk (například poranění) s tělními tekutinami, kterými je sperma, poševní sekret, preejakulát (v rámci nechráněného sexuálního styku), krev a mateřské mléko.

I z těchto důvodů je prováděno povinné testování při darování těchto tělních tekutin, tak aby nemohlo docházet k přenosu HIV infekce například prostřednictvím transfuzí.17 Samozřejmě k přenosu může také dojít u zdravotnických pracovníků, kteří se poraní například o jehlu při odběru krve HIV pozitivní osoby.

V jiných tělních tekutinách (například sliny, pot) je virus HIV přítomen, avšak v tak malém množství, ze kterého nemůže dojít k přenosu HIV infekce. Z tohoto důvodu lze přenos infekce HIV vyloučit v běžném společenském styku, napitím se ze stejné skleničky, užitím WC po HIV pozitivní osobě, užitím stejného ručníku, plaváním ve stejném plaveckém bazénu, vzduchem atd.

Avšak i v dnešní době existují neustále představy o tom, že HIV pozitivní osobě není možné podat ani ruku. Je tedy nutné říci, že se tato představa nezakládá na reálném podkladu, ale je spíše strachem, který mohl být vyvolán kampaněmi realizovanými v 90. letech o této problematice; tedy je otázkou stigmatizační.

Jediným způsobem, jak se chránit při sexuálním styku, je užít správným způsobem kondom. V mezinárodní terminologii se sexuální styk s využitím kondomu nazývá „safer sex“, tedy bezpečnější sex a ne sex bezpečný. Při špatném užití kondomu může být například porušena jeho struktura, což může zvyšovat riziko přenosu HIV infekce.

Mgr. Petr Mach sociální pracovník, autor publikací a lektor v oblasti HIV/AIDS petr_mach@centrum.cz JUDr. Eva Janečková odbornice na problematiku ochrany osobních údajů a pracovně právní problematiku 17 Ustanovení § 71 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 27

Deinštitucionalizácia – cesta naspäť do komunity

Deinštitucionalizácia – cesta naspäť do komunity

Rozvoj a podpora sociálnych služieb patria dlhodobo medzi jednu z prioritných oblastí podpory štrukturálnych fondov. Od roku 2009 si Európska komisia osvojila odporúčania Správy expertnej skupiny ad hoc o prechode z inštitucionálnej na komunitnú starostlivosť a odporúča aj členským krajinám, aby finančné zdroje štrukturálnych fondov nevyužili na rekonštrukciu existujúcich a stavbu nových zariadení, ale na ich postupné zatváranie.

Namiesto nich majú členské štáty aj pomocou disponibilných zdrojov EU vytvárať nové služby založené na komunitnom princípe.

D

lhodobým cieľom prechodu z inštitucionálnej na komunitnú starostlivosť je zabezpečiť dostupnosť komunitných služieb a opatrení. Nutnosť zamerať sa na ich podporu a uprednostňovanie pred pobytovými, vyplýva Slovenskej republike aj z medzinárodných záväzkov. Významné ľudsko-právne medzinárodné dokumenty, ako napríklad Dohovor OSN o právach osôb so zdravotným postihnutím a jeho Opčný protokol1, a tiež Európska sociálna charta2, jednoznačne reflektujú princípy nezávislého života, ktoré sú kľúčové pre prechod z inštitucionálnej na komunitnú starostlivosť. Podľa článku 19 Dohovoru PZP: „Zmluvné strany uznávajú rovnaké právo všetkých osôb so zdravotným postihnutím žiť v spoločenstve s rovnakými možnosťami, voľbami ako majú ostatní a prijmú účinné a primerané opatrenia, ktoré umožnia 1

Platné od 25. júna 2010

2

Revidovaná 3. mája 1996

28 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

plné užívanie tohto práva osobami so zdravotným postihnutím a ich plné začlenenie a zapojenie do spoločnosti, a zabezpečia, aby: 1. Osoby so zdravotným postihnutím mali možnosť zvoliť si miesto pobytu, ako aj to, kde a s kým budú žiť, na rovnakom základe s ostatnými, a aby neboli nútené žiť v určitom prostredí.

2. Osoby so zdravotným postihnutím mali prístup k celému spektru podporných služieb, či už domácich alebo pobytových a ďalších komunitných podporných služieb, vrátane osobnej pomoci, nevyhnutných pre nezávislý život v spoločnosti a pre začlenenie sa do nej a na zabránenie izolácie alebo segregácie v spoločnosti.

3. Komunitné služby a zariadenia pre širokú verejnosť boli za rovnakých podmienok prístupné osobám so zdravotným postihnutím a aby zohľadňovali ich potreby.“ V súčasnosti existujú na Slovensku 4 zariadenia sociálnych služieb s celoročným pobytom s kapacitou vyššou ako 300 klientov, 6 zariadení s kapacitou vyššou ako 250 klientov, 12 zariadení s kapacitou vyššou ako 200 klientov a 94 zariadení s kapacitou vyššou ako 100 klientov.

Základným zámerom DI v Slovenskej republike je vytvorenie a zabezpečenie podmienok pre nezávislý a slobodný život všetkých občanov, odkázaných na pomoc spoločnosti.

Komplex kvalitných alternatívnych služieb vo verejnom záujme (vytváranie nových služieb a opatrení a/ alebo rozširovaním a využívaním existujúcej siete komunitných služieb), im umožní slobodný a nezávislý spôsob života s podporou komunity, odborníkov, členov rodiny, dobrovoľníkov. Dôjde k tomu pre-

chodom z prevažne inštitucionálneho spôsobu poskytovania sociálnych služieb na komunitnú starostlivosť a rozširovaním alternatívnych možností uspokojovania potrieb detí, ktoré boli odňaté zo starostlivosti rodičov.

V súlade so spomínanou výzvou MPSVaR SR v roku 2009 schválilo Národné priority rozvoja sociálnych služieb, kde už naznačuje smerovanie od inštitucionálnych ku komunitným službám. Priority sú zamerané predovšetkým na postupné znižovanie počtu a kapacity tradičných zariadení sociálnych služieb, na podporu prevádzkovania nízkokapacitných zariadení a podporu terénnych a ambulantných sociálnych služieb a služieb v zariadeniach s týždenným pobytom.

V nadväznosti na Národné priority v novembri 2011 schválila Vláda SR Stratégiu deinštitucionalizácie systému sociálnych služieb a náhradnej starostlivosti v Slovenskej republike (Stratégiu DI). Práve tento dokument jasne deklaruje východiská, ciele, opatrenia a pozíciu Slovenskej republiky v oblasti deinštitucionalizácie sociálnych služieb a náhradnej starostlivosti. Jedným z opatrení navrhovaných Stratégiou DI na národnej úrovni bola príprava a realizácia Národného projektu podpory deinštitucionalizácie služieb starostlivosti, v rámci operačného programu Zamestnanosť a sociálna inklúzia.

Stratégia DI jasne definovala najkľúčovejšie pojmy, s ktorými sa v NP DI pracuje: Inštitúcia/pobytové služby – každá organizácia v oblasti sociálnych služieb poskytujúca pobytové služby formou inštitucionálnej starostlivosti a nesie znaky „inštitucionálnej kultúry“.

Inštitucionálna kultúra – systém poskytovania a riadenia služieb, ktorý je charakterizovaný depersonalizáciou, paušalizovanými liečebnými postupmi, sociálnym odstupom ne-

Deinštitucionalizácia – cesta naspäť do komunity

dostatok súkromia, obmedzenými možnosťami voľby, rutinnými a stereotypnými aktivitami, paternalizmom, správaním prijímateľov, kde prevláda naučená pasivita a bezmocnosť, a nedostatočne rozvinuté sociálne vzťahy.

Deinštitucionalizácia (DI) je proces prechodu od inštitucionálnej starostlivosti ku komunitným službám, ktoré zabezpečujú jednotlivcovi nezávislý život, aktivitu a sociálnu participáciu.

DI je proces, ktorý systém starostlivosti, pôvodne zameraný na ochranu osôb so zdravotným postihnutím ich vylúčením zo spoločnosti, transformuje na systém, ktorý má za cieľ uľahčiť sociálnu participáciu (účasť občana na živote spoločnosti tým, že ponúka široké spektrum služieb poskytovaných na úrovni komunity), rešpektujúc pri tom princípy výberu a rozhodovania.

Za komunitné služby označujeme súbor vzájomne prepojených a koordinovaných služieb poskytovaných v územne ohraničenej komunite, ktoré reagujú na potreby členov komunity a nejavia znaky inštitucionálnej starostlivosti.

Pilotne overiť nastavené postupy DI a získať cenné skúsenosti, ktoré budú následne slúžiť ako príklady dobrej praxe pre systémovú deinštitucionalizáciu, má za úlohu Národný projekt „Podpora procesu deinštitucionalizácie a transformácie systému sociálnych služieb“, ktorý začala realizovať Implementačná agentúra pre Operačný program Zamestnanosť a sociálna inklúzia (predtým Fond sociálneho rozvoja) 20. marca 2013.

Do projektu bolo pilotne zapojených 6 krajov so 7 zariadeniami sociálnych služieb (avšak predseda BBSK Ing. Mgr. Marián Kotleba, listom doručeným dňa 10.6.2014, oznámil svoje rozhodnutie nepodieľať sa na spolupráci a realizácii projektu. Aj napriek tejto skutočnosti a nepodporeniu z kraja obe zariadenia ostávajú zapojené v projekte).

V spomenutých zariadeniach sa v súčasnosti intenzívne vzdeláva manažment, ako aj vybraní pracovníci VÚC, nasledovať budú školenia ostatných zamestnancov a klientov.

Táto fáza je považovaná za kľúčovú

Kraj

Vybrané zariadenie

Banskobystrický samosprávny kraj (BBSK)

DSS Slatinka – Lučenec

Banskobystrický samosprávny kraj (BBSK)

DSS - Ladomerská Vieska

Košický samosprávny kraj (KSK)

DSS LIDWINA – Strážske

Nitriansky samosprávny kraj (NSK)

ZSS LIPKA – Lipová

Prešovský samosprávny kraj (PSK)

CSS Zátišie – Osadné

Trenčiansky samosprávny kraj (TSK)

DSS – Adamovské Kochanovce

Trnavský samosprávny kraj (TTSK)

DSS – Okoč – Opatovský Sokolec

pre efektívne robenie zmien, ktoré čakajú nielen samotné zariadenia, ale aj celé komunity. Preto je potrebné pracovať s celým regiónom a postupne pripravovať obyvateľstvo lokality na príchod nových obyvateľov, prispôsobovať im existujúce a kreovať nové komunitné služby tak, aby bolo zabezpečené bezproblémové a čo možno najviac harmonické spolužitie komunity. Zariadenia v súčasnosti obhospodarujú budovy, ktoré sa nachádzajú na periférii obcí a miest, často ide o historické budovy, ktorých priestorové vybavenie klientov je nepostačujúce, nespĺňa ubytovacie podmienky v zmysle zákona 448/2008 o sociálnych službách a klienti nemajú dostatok svojho osobného priestoru a súkromia.

DI je proces, ktorý rieši dopad negatívnych vplyvov inštitucionalizácie tým, že otvorí možnosti pre prechod týchto klientov zariadení sociálnych služieb do pripraveného prirodzeného prostredia komunity obce a umožní im plne a rovnoprávne sa začleniť do spoločnosti. Práve takáto zmena prostredia pre klientov zariadení sociálnych služieb, ktorá mení status klienta na status občana, a tým vyžaduje a predpokladá aj zmenu prístupu k nemu, je základným východiskom a zámerom jednotného postupu uplatneného v projekte. Život v komunite obce otvorí nové možnosti pre osobnostný rozvoj klientov zariadení sociálnych služieb a kvalitatívnu zmenu ich života. Takisto budú vytvorené predpoklady na zabezpečenie dôstojných životných podmienok v komunite obce – bývanie, pracovné začlenenie, využívanie voľného času. Ciele národného projektu sú veľmi ambiciózne a odvážne. Chceme pilotne vy-

skúšať meniť väčšinový systém poskytovania služieb zaužívaný desiatky rokov.

A čo viac, národný projekt chce meniť aj rokmi majoritou prijímaný stereotyp, že o ľudí s postihnutím sa treba postarať v bezpečne ohraničenom prostredí. Ide o naozaj zásadnú zmenu, ktorá sa neudeje zo dňa na deň ani z roka na rok. Dobrou správou je, že nie sme v tomto procese transformácie sami a máme plnú podporu našich partnerov v členských krajinách EÚ aj v samotnej EK. DI je vnímaná ako jedna zo štrukturálnych reforiem na európskej úrovni, čo sa odzrkadľuje aj v partnerskej dohode medzi SR a Európskou komisiou a aj z tohto dôvodu patrí DI medzi špecifické ciele dvoch operačných programov - Ľudské zdroje (OP ĽZ) a Integrovaný regionálny operačný program (IROP), v programovom období 2014-2020.

Prostredníctvom OP ĽZ budú financované vzdelávania, príprava zamestnancov a klientov a ďalšie podporné aktivity procesu DI. Investície do objektov nových a existujúcich komunitných služieb, ktoré vzniknú v priebehu DI budú realizované cez IROP. „Tento projekt sa realizuje vďaka podpore z Európskeho sociálneho fondu v rámci Operačného programu Zamestnanosť a inklúzia.“ www.esf.gov.sk www.iazasi.gov.sk Literatura a zdroje u autorky.

Mgr. Lýdia Brichtová, PhD. riaditeľka odbor sociálnych služieb lydia.brichtova@employment.gov.sk

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 29

Zdravotnictví: Problematika ošetřovatelské péče u pacientů s mrsa

Problematika ošetřovatelské péče u pacientů s mrsa Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus, tzv. MRSA, je mikroorganismus, který se může již běžně vyskytnout v každém zdravotnickém zařízení. Je důležité si uvědomit, že přenos MRSA v nemocnici se děje nejčastěji přímou cestou rukama personálu z pacienta na pacienta, méně často prostřednictvím vyšetřovacích pomůcek apod.

Při výskytu MRSA ve zdravotnickém zařízení je tedy nutné přijmout opatření, která sníží riziko přenosu infekce na ostatní pacienty a ošetřující personál. Je povinností každého zdravotníka opatření znát a důsledně je dodržovat.

M

PŘÍLOHA ZDRAVOTNICTVÍ

ethicilin rezistentní Staphylococcus aureus je významný nozokomiální patogen, který se za příznivých podmínek rychle šíří. Je rezistentní k oxacilinu a ostatním beta-laktamovým antibiotikům. MRSA není virulentnější než k antibiotikům citlivý Staphylococcus aureus, ale právě pro jeho rezistenci je mnohem obtížnější jeho eradikace nebo úplné zničení.

Zdrojem pro šíření MRSA může být buď infikovaný nemocný s klinickými známkami infekce, nebo kolonizovaný chronický nosič, který je bez známek infekce.

Přenos MRSA se ve zdravotnickém zařízení uskutečňuje nejčastěji přímo rukama personálu ze zdravotníka na pacienta nebo z pacienta na pacienta. Méně často je MRSA přenášen prostřednictvím vyšetřovacích a diagnostických pomůcek.

Kritickým místem je zde vynášení vyšetřovacích přístrojů od MRSA pozitivního pacienta. Vždy je nutná řádná dekontaminace a dezinfekce přístroje účinným dezinfekčním prostředkem. Přenos MRSA není vyloučen ani vzduchem v silně kontaminovaném prostředí, jako je např. popáleninové oddělení.

Je třeba uvést, že jak běžný stafylokok, tak ani MRSA, až na vzác-

30 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

né případy, není nebezpečný pro zdravého člověka. Jde o jinak geneticky vybaveného stafylokoka, který je běžně součástí bakteriálního osídlení lidské kůže a sliznic u 50 % populace. MRSA je bakterií, která získává na významu v prostředí se selekčním tlakem antibiotik. Velký vliv má fakt, že se antibiotika podávají často nadbytečně, někdy pouze preventivně, mnohdy zcela zbytečně, např. u virových infekcí, nebo se v indikovaných případech volí špatná časová schémata a nedostatečné dávky. Antibiotika pak způsobí vymýcení běžných bakteriálních kmenů a kmeny rezistentní získají volný prostor k šíření.

Opatření při výskytu MRSA ve zdravotnickém zařízení Při výskytu MRSA je nutno přijmout opatření, která výrazně snižují frekvenci přenosu. Základní preventivní opatření jsou zaměřena na hygienu rukou, mikrobiologický screening na přítomnost MRSA, izolaci a dekolonizaci nemocného. Ruce jsou nejdůležitějším pracovním nástrojem každého zdravotníka, proto je hygiena rukou klíčovým opatřením v prevenci šíření MRSA a nozoko-

miálních nákaz obecně. Nutné je přednostně používat hygienickou dezinfekci rukou alkoholovými přípravky vždy před a po kontaktu s pacientem, po úkonech spojených s ošetřovatelskou činností, jako je kontakt s použitým prádlem, kontaminovanými předměty apod. Je třeba dodržovat expoziční dobu podle typu přípravku. K hygieně rukou patří samozřejmě také mechanické mytí rukou vodou a mýdlem při viditelném znečištění, před jídlem, po použití toalety apod.

Screening na přítomnost MRSA je prováděn v indikovaných případech.

Jde o aktivní mikrobiologickou surveillance, která spočívá v cíleném vyšetřování vzorků na přítomnost MRSA. Screening prováděný formou stěru ze sliznice nebo kůže může být zaměřen na více cílových skupin, jako jsou pacienti přijímaní na JIP, pacienti přicházející z jiného zdravotnického zařízení, pacienti přicházející z pracovišť s endemickým výskytem MRSA, pacienti dlouhodobě hospitalizovaní na jiných odděleních, pacienti po větším chirurgickém zákroku v předchozích 5 letech, dále pacienti se známou předcházející MRSA infekcí či kolonizací a v krajních případech na všechny přijímané pacienty na všech odděleních.

Pacient s prokázanou přítomností MRSA musí být umístěn na samostatném pokoji až do dosažení jeho dekolonizace, aby nedošlo ke kontaktu s jinými hospitalizovanými pacienty. Je výhodou, pokud je u izolačního pokoje vlastní sociální příslušenství (WC, sprcha). Izolace se provádí na oddělení, na kterém byl pacient hospitalizován, tak aby mu mohla být poskytována řádná léčba a diagnostika onemocnění, se kterým byl pacient přijat do nemocnice.

Pokud nelze vytvořit jednolůžkové izolační pokoje, tzv. boxový systém, je možno za podmínek mikrobiologické monitorace všech ostatních pacientů, striktního dodržování zásad bariérového ošetřovacího režimu a při vyčlenění personálu izolovat pacienta na tomto pracovišti. Při větším výskytu MRSA pozitivních pacientů na jednom oddělení je možné izolovat tyto pacienty společně na jednom pokoji.

Výběr způsobu dekolonizace závisí na lokalitě přítomnosti MRSA. Jedná se o aplikaci antimikrobiálních přípravků na sliznici nebo kůži za účelem eradikace mikroba.

Používáme přípravky určené k těmto účelům, deklarované pro MRSA a s dobrou snášenlivostí na pokožku. Při dekolonizaci se postupuje vždy podle návodu výrobce. Pokud

není doporučeno jinak, provádíme dekontaminaci minimálně jednou denně a současně vyměníme osobní prádlo a povlečení. Při dekontaminaci je veden tzv. pětidenní dekolonizační protokol pro pacienta s MRSA. Pozitivitu MRSA monitorujeme v pravidelných intervalech dvakrát týdně. Stěry na mikrobiologické vyšetření se odebírají z míst nejčastějšího výskytu: nos, krk, hranice čelo – vlasy, axila, perineum, v případě poranění stěr z rány a při zavedeném močovém katétru odebíráme i moč apod. V případě tří po sobě jdoucích negativních výsledků na přítomnost MRSA lze pacienta umístit mimo izolační pokoj. Pokud přetrvává MRSA pozitivita i po ukončení pětidenního dekolonizačního protokolu, opakujeme protokol po dvou dnech přerušení.

Léčba infekcí, které jsou způsobeny rezistentními kmeny jako je MRSA, je ekonomicky nákladná a nemusí být vždy úspěšná. Podle kultivace je třeba nalézt vhodné antibiotikum, které je schopné infekci zastavit. I nejrezistentnější kmeny MRSA jsou citlivé alespoň na jedno antibiotikum. Většinou se jedná o vankomycin, linezolid nebo imipenem. Zásadním pravidlem zůstává, že podávání antibiotik

musí být vždy opodstatněné a cílené. Pravděpodobnost, že bychom dokázali dlouhodobě eradikovat MRSA u nosičů, je velmi malá. Pokus o krátkodobou dekolonizaci je doporučen zvláště před plánovaným chirurgickým výkonem a jiným plánovaným pobytem ve zdravotnickém zařízení, kde je nosičství MRSA významným rizikovým faktorem pro vznik život ohrožující komplikace.

Eradikace nosičství se provádí pomocí aplikace lokálních přípravků s deklarovanou účinností pro MRSA. Výběr a způsob dekolonizace závisí na lokalitě výskytu MRSA. Aplikují se přípravky na nosní sliznici, pokožku, sliznici dutiny ústní, kožní defekty apod. Je vhodné, aby byly konkrétní postupy pro eradikaci nosičství MRSA s konkrétními doporučenými přípravky, včetně návodu na použití, zakotveny ve směrnicích jednotlivých nemocnic. Příklad pro lokální eradikaci MRSA znázorňuje uvedená tabulka.

Bariérový režim MRSA pozitivní pacient musí být okamžitě izolován a na oddělení jsou zavedena režimová opatření. Aby nedocházelo k porušování zásad izolace, musí být vyčleněný

Lokální eradikace MRSA LOKALITA

PROSTŘEDEK

APLIKACE

Nos

Mupirocin Octenidindihydrochlorid PVP-jód

3krát denně po dobu 5 dní, aplikovat mast do obou nosních dírek, při dlouhodobém užívání přípravky měnit

Dutina ústní

Chlorhexidin Octenidindihydrochlorid PVP-jód

3krát denně po dobu 5 dní vyplachovat dutinu ústní a kloktat při čištění zubů antiseptickým roztokem

Oči

Kyselina fusidová

oči a nos vždy ošetřujeme současně

Pokožka a vlasy

Chlorhexidin Octenidindihydrochlorid Polyhexanid PVP-jód Triclosan

1krát denně koupel celého těla, případně sprchování; 1krát týdně mytí vlasů, pro zvýšené riziko vysoušení pokožky nutno ošetřit pokožku ochranným krémem

Katétry

Alkoholové dezinfekce Octenidindihydrochlorid PVP-jód

1krát denně

RÁny

Octenidindihydrochlorid Polyhexanid, Stříbro

1–3krát denně

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 31

Zdravotnictví: Problematika ošetřovatelské péče u pacientů s mrsa

PŘÍLOHA ZDRAVOTNICTVÍ

pokoj viditelně označený nápisem „izolační pokoj“ nebo nápisem podle zvyklosti oddělení. Dokumentace pacienta je uložena trvale mimo izolační pokoj, na izolaci se nevnáší, veškeré záznamy jsou prováděny mimo izolaci. Záznam o pozitivitě MRSA je veden v chorobopise pacienta, propouštěcí či překladové zprávě, a to i v případě, že byl pacient dekolonizován. Pacienti i jejich příbuzní jsou obeznámeni s důvodem zavedení opatření a jsou poučeni o nutnosti dodržování pravidel bariérového režimu.

Jako bariérový režim je označován soubor opatření, která jsou nutná pro zamezení šíření MRSA. Tato opatření jsou zaměřena na personál, péči o pacienta, péči o pomůcky, péči o použité prádlo, nástroje a požadavky na úklid a dezinfekci.

Veškerý ošetřující personál, včetně konziliářů, fyzioterapeutů a dalších pracovníků zařízení musí dodržovat bariérový režim. Musí provádět hygienickou dezinfekci rukou před každým opuštěním pokoje. Před vstupem na izolační pokoj ošetřující personál provede hygienickou dezinfekci rukou a obléká si ochranný jednorázový oděv v pořadí empír, čepici, dále ústenku a nakonec navléká rukavice. V případě, kdy nedochází k přímému kontaktu s pacientem, ani s prostředím pokoje, např. při podání léků či stravy, se ochranný oděv nevyžaduje. Personál pracuje zásadně v rukavicích. Před odchodem z pokoje vše odloží do vyčleněného kontejneru pro jednorázový a biologický odpad a provede hygienickou dezinfekci rukou.

Pro MRSA pozitivního pacienta umístěného na izolaci je nutné individualizovat veškeré pomůcky. To znamená, že při všech diagnostických, léčebných a ošetřovatelských úkonech používáme materiál, pomůcky, nástroje a přístroje vyčleněné pouze pro tohoto pacienta.

Pokud je to možné, využíváme jednorázové pomůcky a nástroje.

Veškerý použitý jednorázový materiál odkládáme ihned po použití do připraveného uzavíratelného kontejneru označeného jako infekční odpad, v němž je vložen PVC vak.

Odpad se z pokoje odstraňuje vždy

32 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

po naplnění kontejneru a dále se likviduje spálením. Použité pomůcky a nástroje, které nejsou na jedno použití, odkládáme přímo v pokoji do uzavíratelné dekontaminační nádoby s dezinfekčním roztokem s deklarovaným účinkem pro MRSA. Osobní pomůcky pacienta, jako je hřeben, zubní kartáček, šperky, brýle apod., dezinfikujeme denně.

Z izolačního pokoje nevynášíme žádné pomůcky a zařízení, pokud nebyly řádně vydezinfikovány.

Pacienti, kteří jsou umístěni na izolaci, používají pouze nemocniční prádlo a pláště. Použité prádlo se vkládá rovněž do připraveného kontejneru s vloženým PVC vakem, označeným jako infekční. Nejvhodnější variantou je používat prádlo jednorázové a likvidovat jako biologický odpad. To je ale ekonomicky nákladné a není to tedy možné ve všech zařízeních.

Pro pacienta s pozitivitou MRSA vyčleníme také nádobí a příbor, pokud není jednorázový. Zbytky jídla z místnosti nevynášíme, ale likvidujeme jako infekční odpad. Použité nádobí a příbor pak dále odkládáme k dekontaminaci do nádoby s dezinfekčním roztokem a po uplynutí expoziční doby řádně umyjeme, opláchneme pitnou vodou a připravíme k dalšímu použití u tohoto pacienta. Je nutné mít na paměti, že vše, co vynášíme z pokoje, musí být nejprve dekontaminováno dezinfekčním roztokem s deklarovaným účinkem pro MRSA. Úklid a dezinfekce izolačního pokoje je také přizpůsoben režimovému opatření. Dezinfekce veške-

rých ploch, podlah, WC, umyvadel včetně kohoutků se provádí 3krát denně dezinfekčním roztokem deklarovaným pro MRSA. K zabránění vzniku rezistence mikroba střídáme dezinfekční přípravky s různými aktivními látkami. Malé plochy, jako jsou stolky, postranice apod., dezinfikujeme 3krát denně otřením jednorázovou utěrkou nebo postřikem.

Po propuštění či překladu pacienta z izolačního pokoje provedeme závěrečnou dekontaminaci a dezinfekci všech ploch, povrchů, předmětů, přístrojů v místnosti a odpadů umyvadel dezinfekčním roztokem deklarovaným pro MRSA. Správné čištění a dezinfekce míst, kterých se personál a pacienti často dotýkají, má velký význam v prevenci přenosu infekce. V současné době lze k dekontaminaci velkých prostor a ke komplexní dezinfekci prostředí a těžce dostupných míst použít metodu aerosolové dezinfekce. Užívá se jako doplněk následující po řádné dezinfekci prostor. Přístroj přeměňuje dezinfekční prostředek do ionizovaných částic, které vytvoří mlhový opar a jeho elektricky nabité částice zcela vyplní prostor. Opětovný vstup do neobsazeného pokoje je po provedené dezinfekci možný za 90 minut.

Pohyb MRSA pozitivního pacienta se také řídí určitými pravidly. Pokud je to možné, omezíme překlady, převozy a diagnostické výkony. Při převozu pacienta zajistíme, aby nedošlo ke kontaminaci prostředí. Oblékneme pacientovi čisté pyžamo, pokud má příznaky infekce dýchacích cest nebo potvrzenou kolonizaci MRSA v dýchacích cestách, nasa-

díme ústenku. Vyšetření se zařazují pokud možno na konec programu a čekací doba musí být minimální.

Infikovaný nebo kolonizovaný pacient MRSA by měl být ihned, pokud to umožňuje jeho zdravotní stav, propuštěn do domácího léčení, aby byl co nejrychleji eliminován potencionální zdroj infekce pro ostatní nemocné. Musíme mít na paměti také fakt, že izolace od ostatních pacientů a přístup personálu pouze v ochranném oděvu nepůsobí dobře na psychiku pacienta.

Přístup zdravotníků Z předchozího textu je jistě patrné, že prevence přenosu nejen MRSA,

ale i jiných nozokomiálních nákaz, je komplexní proces, který vyžaduje propojení vědomostí, zdravotnického myšlení, automatizaci správných návyků a zodpovědnosti. Tyto požadavky jsou kladeny na ošetřující personál.

V této souvislosti nás zajímalo, jakou úroveň znalostí mají všeobecné sestry v problematice ošetřovatelské péče u pacientů s MRSA a na toto téma jsme provedly průzkumné šetření. Sběr dat proběhl formou anonymního dotazníku, který byl určen pro všeobecné sestry pracující na lůžkových odděleních různého typu. Do šetření bylo zařazeno 108 řádně vyplněných dotazníků, které obsahovaly 24 položek. Otázky jsme zaměřily na teoretické znalosti

Z dotazníkového šetření o znalostech MRSA mezi zdravotníky Zkratka MRSA znamená: Více než polovina respondentů, a to 62 (57,41 %), označila správnou odpověď, že MRSA znamená Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus.

Uveďte správné tvrzení o způsobu přenosu MRSA: Respondenti mohli volit z více odpovědí. Správnými tvrzeními o způsobu přenosu MRSA byly možnosti: b) je možný přenos vzduchem, d) přenáší se rukama personálu a e) přenáší se prostřednictvím pomůcek (např. manžety tonometru, fonendoskop). Z celkového počtu 287 odpovědí byla nejčastěji označena správná možnost, tzn. MRSA se přenáší na rukách personálu, a to 89krát (31,01 %). Další správnou možnost, že se přenáší prostřednictvím pomůcek (např. manžeta tonometru, fonendoskop), označili respondenti 83krát (28,93 %) a správnou možnost přenos vzduchem 81krát (28,22 %). Všechny správné možnosti b), d) e) pak uvedlo 41 respondentů (37,95 %).

Uveďte, která opatření nepatří mezi pravidla bariérové péče: Správnou odpověď, že mezi pravidla bariérové péče nepatří úplný zákaz návštěv, uvedlo 98 (90,74 %) respondentů. Čímž mezi pravidla bariérové péče zahrnují ostatní možnosti: vstup na pokoj pouze v ochranných pomůckách, mytí a dezinfekce rukou personálu před a po manipulaci s pacientem, veškerý materiál a pomůcky na pokoji považujeme za infekční, lůžkoviny a osobní prádlo ukládáme do nepropustných obalů a označujeme nápisem „infekční“.

Jak nakládáte s pomůckami použitými u MRSA pozitivního pacienta na vašem pracovišti: Správnou odpověď c) pomůcky odkládáme přímo na pokoji do uzavřené dekontaminační nádoby s dezinfekčním roztokem s deklarovaným účinkem pro MRSA, zvolilo 88 respondentů (81,10 %).

Domníváte se, že dodržování bariérového režimu je důležité pro zabránění přenosu infekce? 98 dotázaných (90,74 %) zvolilo možnost určitě ano.

o MRSA, způsob přenosu, faktory zvyšující riziko přenosu, podmínky izolace a dále na teoretické znalosti bariérového režimu, jeho pravidel a specifických opatření.

Průzkumným šetřením u tohoto vzorku všeobecných sester byly zjištěny velmi dobré výsledky v otázkách týkajících se teoretických znalostí o bariérovém režimu, jeho pravidlech a specifických opatřeních.

V otázkách, které byly zaměřeny na znalosti MRSA, na způsob jeho přenosu, faktory zvyšující riziko vzniku a podmínky izolace, byla však úspěšnost nižší než 40%.

Je důležité uvědomit si, že přístup ošetřujícího personálu při péči o pacienty s MRSA je opravdu rozhodujícím článkem v prevenci a zabránění šíření nejen MRSA, ale nozokomiálních nákaz obecně. Základním standardem zůstává tvrzení, že bychom ke každému pacientovi měli přistupovat jako k potencionálně infekčnímu a v případě potvrzení infekce dodržovat důsledně postupy spojené s výskytem MRSA. Aby byla ošetřovatelská péče jednotná, je vhodné, aby byl ve zdravotnických zařízeních vytvořen standard pro ošetřující personál, který bude obsahovat podrobné informace o těchto postupech. Nutná je také jeho dostupnost, aby bylo možno do něj kdykoli nahlédnout a ujistit se tak o správném postupu při poskytování péče. Znalosti veškerého ošetřujícího personálu by měly být pravidelně ověřovány. S tím také souvisí kontrola důsledného dodržování hygienicko-epidemiologického režimu. Nemalou roli sehrává doplňování znalostí formou účasti na seminářích nebo prostřednictvím navazujícího studia.

Bc. Lenka Nesvadbová, Sestra pro intenzivní péči, interní JIP PhDr. Radka Pokojová náměstek ředitele pro nelékařské zdravotnické profese, Vojenská nemocnice Brno lenka-nesvadbova@seznam.cz, rpokojova@vnbrno.cz

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 33

Zdravotnictví: Výchovné zamestnávanie detí ako jedna z foriem prevencie hospitalizmu

Výchovné zamestnávanie detí ako jedna z foriem prevencie hospitalizmu Hospitalizáciou sa dieťa dostáva do nového, menej podnetného prostredia. Je odlúčené od rodiny, čím sa naruší pre dieťa veľmi dôležitý citový vzťah, v ktorom nachádza oporu a citové uspokojenie.

Dieťa má menej príležitostí na pohyb a hru, je sociálne izolované, následkom čoho sa ľahko vytvárajú nežiaduce návyky, napr. cmúľanie palca, kývavé pohyby. Môže dôjsť aj k deprivačno-separačnej reakcii, prípadne k vývinovému regresu. Jednou z možností prevencie hospitalizmu v detskom veku môže byť napr. výchovné zamestnávanie.

H

PŘÍLOHA ZDRAVOTNICTVÍ

ospitalizácia dieťaťa znamená narušenie normálneho života dieťaťa, jeho denných aktivít a životného štýlu, vytrhnutie z rutiny bežného života rodiny, z kontaktu so súrodencami a rovesníkmi. (Boledovičová a kol., 2006) Hospitalizmus je súbor chorobných príznakov, kedy pacient – predovšetkým detský – nepriaznivo reaguje na pobyt v nemocnici alebo v inom ústavnom zariadení. Vo veľkej miere sa tu uplatňuje nedostatok výchovných podnetov a strata úzkeho citového zväzku dieťaťa s rodičmi. Negatívne pôsobí aj chladné, stereotypné nemocničné prostredie. Čím dlhšie je dieťa hospitalizované, tým väčšia je pravdepodobnosť jeho vzniku, preto hospitalizmu predchádzame počas hospitalizácie cieleným zamestnávaním chorého dieťaťa.

(Matějček, 2001) Najvýraznejšie sa hospitalizmus prejavuje u detí so somatopsychickou nezrelosťou a silnou emocionálnou labilitou.

Vplyvy, ktoré vedú k hospitalizmu, sa zahŕňajú pod pojmom psychická deprivácia. Psychická deprivácia

34 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

je psychický stav, ktorý vzniká v takých životných situáciách, kedy dieťaťu nie je daná príležitosť na uspokojenie jeho základných duševných potrieb v dostatočnej miere a počas dosť dlhého časového úseku. (Matějček, 2001) Podľa ťažiska deprivačných vplyvov rozlišujeme depriváciu senzorickú, ktorá je viazaná na nedostatok adekvátnych zmyslových podnetov, emočnú, ktorá súvisí s citovo chladným prostredím, intelektovú, vznikajúcu pri nedostatku podnetov, ktoré podporujú rozvoj intelektových schopností, sociálnu prejavujúcu sa opustenosťou spôsobenou odlúčením od rodiny.

Reakcia na hospitalizáciu prebieha u detí v troch štádiách 1. štádium protestu – dieťa hlasno plače, je nepokojné, volá matku a ostatných dospelých odmieta; 2. štádium zúfalstva – dieťa stráca nádej, že privolá matku, plače, že ho opustila. Niekedy je tiché, depresívne a uzatvára sa do seba; 3. štádium odpútavania od matky

– dieťa sa upútava na sestru, potláča svoje city k matke, správa sa k nej ľahostajne, po jej návštevách neplače. Po návrate domov sa objavujú psychické poruchy – nočné desy, nespavosť, úzkosť, pomočovanie a problémy vo vzťahu k rodičom. (Zacharová, Hermanová, Šrámková, 2007) Hospitalizmus sa prejavuje v troch oblastiach. Ide predovšetkým o somatické, psychické a emocionálne a sociálne prejavy.

Somatické prejavy hospitalizmu: Nevhodná adaptácia na nemocničné prostredie vyvoláva niekedy takzvanú regresívnu reakciu, keď dochádza k vývinovému regresu, ktorý sa prejavuje negatívnymi zmenami pôvodných návykov a má podobu návratu do predchádzajúcich etáp vývinu u dieťaťa. Týka sa to predovšetkým rečového prejavu dieťaťa, udržiavania telesnej čistoty, samostatnosti v jedení, obliekaní, nočných desov, odmietanie stravy.

Tieto reakcie sa prejavujú približne

u jednej tretiny hospitalizovaných detí, ale často sa objavia až niekoľko dní, či týždňov po prepustení z nemocnice. Dieťa akoby sa vrátilo do predchádzajúcej vývinovej etapy.

Otupenosť a nedostatok vonkajších podnetov môžu viesť k tomu, že malé dieťa vypĺňa čas, v ktorom je odkázané na seba, neúčelnými stereotypnými pohybmi: kývanie hlavou, trupom, cmúľanie prstov, vydávanie neartikulovaných zvukov.

Psychické prejavy hospitalizmu: Citovo dieťa reaguje depresiou a plačom, protestmi a agresiou, autizmom, chorobnou uzavretosťou, otupenosťou, slovnou a pohybovou monotónnosťou. U väčších detí je hospitalizmus menej častý a prejavuje sa spravidla depresívnou náladou. Dieťa je smutné, uzavreté, tiché, apatické.

Niekedy možno pozorovať úzkosť, poruchy spánku a nechutenstvo, negatívnu adaptáciu na hospitalizáciu, ktorá je pomerne častá a je pozorovateľná u detí ktoré sa dokážu rýchlo adaptovať. Dojčatá a deti ranného veku sú ešte veľmi pripútané k rodičom, preto hospitalizácia a následné odlúčenie od rodičov môže u deti vyvolať rôzne psychické poruchy.

Kritickým vekom je rozpätie od pol roka do štyroch rokov. Deti v tomto veku pociťujú odlúčenie od rodičov ako stratu lásky, trest, či zradu. Ich reakciou je akútny strach, uzavretie sa do seba, dieťa sa hra samé, alebo sa nehrá vôbec, nekomunikuje, odmieta nadväzovať kontakt s ostatnými, agresia zameraná proti ošetrujúcemu personálu, často sa objavuje negativizmus. Dieťa buď nepočuje naše pokyny alebo robí práve opak toho, čo sa od neho požaduje. Iné dieťa môže reagovať plačom, krikom alebo zlostnými protestmi. Niektoré deti nespolupracujú s personálom, odmietajú užívať lieky, nedovolia sestre pichnúť im injekciu, nechcú po operácii vstať z postele, nechcú pokojne ležať pri vyšetrení. Aj tie, ktoré spolupracujú, sú opatrné, boja sa a otázky, ktoré kladú personálu, môžu odhaľovať ich zmätenosť a nedostatok informácii. (Matějček, 2005).

Sociálne prejavy hospitalizmu: Vlastná choroba v akútnej či chronickej forme je vždy istou životnou udalosťou, životnou zmenou, ktorá vyžaduje prispôsobenie sa dieťaťa. Niektoré deti sa dokážu lepšie prispôsobiť novému sociálnemu prostrediu, iné nie. Väčšina detí sa bráni hospitalizácii, zle znáša nemocničné prostredie. Pre niektoré deti môže hospitalizácia znamenať možnosť úniku z nepríjemnej stresovej domácej atmosféry. K sociálnym prejavom patrí: pocit opustenosti dieťaťa, dieťa ťažko znáša odlúčenie od svojej rodiny, máva „pocity nechcenosti.“

V kontexte uvedených skutočností v rámci psychologického prístupu v starostlivosti o choré dieťa dodržujeme tieto zásady: •

pri práci s detskými pacientmi je nutné vychádzať z Charty práv hospitalizovaných detí;

•

do nemocnice zvyčajne prijímať dieťa s matkou alebo otcom;

•

diagnostické a liečebné výkony realizovať rýchlo a šetrne, dieťa upokojiť, odvádzať jeho pozornosť a po zákroku vždy pochváliť;

•

obmedziť hospitalizáciu dieťaťa a skrátenie doby pobytu v nemocnici na minimum;

•

humanizácia nemocničného prostredia;

•

úprava celého nemocničného režimu s dôrazom na zásady ochranno-liečebného režimu;

•

správanie dieťaťa matke nikdy nevyčítať;

•

pri opakovaných dramatických reakciách dieťaťa rodičom odporučiť spoluprácu s psychológom;

•

rešpektovať právo dieťaťa na informácie zodpovedajúcej jeho veku;

•

zabezpečiť dostatok informácií rodičom;

•

umožniť pravidelný kontakt dieťaťa s rodinnými príslušníkmi;

•

obmedziť strach a úzkosť dieťaťa a eliminovať bolestivé zákroky v diagnosticko-terapeutickom procese;

•

vhodným zamestnávaním dieťaťa predchádzať prejavom hospitalizmu.

Dôsledky hospitalizmu

Dôsledky hospitalizmu bývajú veľmi pestré: • U detí mladších, u ktorých nie je možná racionálna spolupráca budú následky ťažšie a závažnejšie. Dieťa nechápe podstatu dôvodu hospitalizácie. Táto skutočnosť u dieťaťa vyvoláva pocity ublíženia, oklamania a provokuje ho k postojom detskej pomsty.

Dojčatá a deti raného veku v rozpätí od pol roka do štyroch rokov sú intenzívne citovo pripútané k rodičom, a preto následné odlúčenie od rodičov môže spôsobiť vážne psychické následky.

• Často aj dlho po odchode z nemocnice bývajú zlostné, neposlušné, búria sa, provokatívne hnevajú, majú tendencie presadzovať rôzne svoje rozmary, trucujú, robia rôzne schválnosti, akoby sa chceli pomstiť za minulé príkoria, ale súčasne akoby sa potrebovali uistiť, že ich vychovávatelia im naďalej venujú lásku a pozornosť.

• Niektoré deti sú zase veľmi apatické k rodičom, udržujú si odstup, akoby ich nevnímali, alebo výslovne odmietajú ich pokusy o kontakt.

• Bežnou komplikáciou bývajú úzkostné reakcie, nočné mory, nočné pomočovanie a pod – dieťa sa dlho desí tmy, bojí sa zaspať, chce spať s matkou, ale zaspí len, keď ho drží za ruku.

Výchovné zamestnávanie u detí v kontexte prevencie hospitalizmu

Termínom výchovné zamestnávanie označujeme účelné organizovanie hernej činnosti dieťaťa so zreteľom na určitý výchovný cieľ. Výchovné zamestnávanie patrí k preventívnym

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 35

Zdravotnictví: Výchovné zamestnávanie detí ako jedna z foriem prevencie hospitalizmu

prostriedkom, ktorými sa dá zabrániť vzniku hospitalizmu. Je to najúčinnejšia forma predchádzania hospitalizmu u detí, pomocou ktorej sa dieťa učí počas celej hospitalizácie a rozširujú sa jeho doterajšie schopnosti a zručnosti. Cieľom výchovného zamestnávania by mal byť optimálny psychický stav detí, ktorým by sa dosiahla: rýchlejšia adaptácia dieťaťa na nemocničné prostredie, predchádzanie hospitalizmu, napomáhanie správnemu vývinu dieťaťa, napomáhanie procesu liečenia, zabránenie ochoreniu z nečinnosti, spríjemnenie pobytu dieťaťa v nemocnici. Pri nemocničnom ošetrovaní dieťaťa by nemalo ísť len o to, aby hospitalizácia priniesla všetkým deťom niečo pozitívne pre ich osobnostný rast. Primeraným zamestnaním dieťaťa sa dá dosiahnuť to, že choré dieťa neutrpí natoľko zo stránky citovej, stránky sociability, sebavedomia, odvádza choré dieťa od smutných myšlienok, strachu, neistoty, od vlastnej choroby. Z úspechov v činnosti čerpá dieťa pocit uspokojenia a radosti, teší sa na budúce zamestnanie, stráca strach z toho, čo sa s ním bude diať, netrápi ho cit opustenosti a citlivosti po domove.

Princípy výchovného zamestnávania

PŘÍLOHA ZDRAVOTNICTVÍ

Výchovné zamestnanie volíme z viacerých hľadísk, a to z hľadiska funkčnej primeranosti, vekovej primeranosti, individuálnej primeranosti, situačnej podmienenosti.

1. Funkčná primeranosť výchovného zamestnania znamená jeho vhodné a účelné zameranie na výchovný cieľ. Čiastkovým cieľom môže byť napríklad: rozvíjanie reči dieťaťa, rozvíjanie pamäti, zjemňovanie zmyslového rozlišovanie farebných odtieňov, výšky tónov a podobne.

2. Vekovou primeranosťou rozumieme náročnosť danej úlohy vo vzťahu k vekovým osobitostiam.

Hodnotí sa z kvalitatívnej, kvantitatívnej stránky. V prvom rade hodnotíme dĺžku zamestnania dieťaťa a striedanie rozličných typov činnosti. Dĺžku zamestnania

36 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

určujeme nielen podľa veku dieťaťa, ale aj podľa intenzity jeho sústredenia a fyzickej namáhavosti výchovného zamestnania.

3. Individuálna primeranosť predstavuje uplatnenie jednej zo základných pedagogických zásad – zásady individuálneho prístupu k dieťaťu. Každé dieťa, s ktorým prídeme do kontaktu, je neopakovateľná a jedinečná osobnosť s množstvom preň typických osobitostí, ktorými sa líši od iných detí. Musíme vyberať také zamestnanie, ktoré zodpovedá momentálnym vývinovým potrebám dieťaťa. Formulujeme jasný individuálny výchovný cieľ. Prispôsobujeme ho predovšetkým telesnému a psychickému stavu dieťaťa, druhu a dĺžke ochorenia, veku dieťaťa a potrebám dieťaťa.

(Macegová, 2005) 4. Situačnou podmienenosťou rozumieme voľbu vhodného námetu. Námet výchovného zamestnania vyberáme tak, aby zodpovedal ročnému obdobiu, rozličným aktuálnym okolnostiam a udalostiam. Do úvahy musíme brať liečebný režim dieťaťa a zdravotný stav dieťaťa.

K pozitívnemu dosiahnutiu cieľa vo výchovnom zamestnávaní patrí aj celkový prístup tých, ktorý sa podieľajú nielen na výchovnom zamestnávaní ale aj na celkovom liečebnom

procese. Stále naliehavejšie sa pri hospitalizácii detí zdôrazňuje požiadavka komplexného prístupu k chorému. Odporúča sa brať do úvahy najrozmanitejšie faktory, ktoré ovplyvňujú vznik choroby, priebeh choroby, psychiku chorého, sociálne zázemie. Potreba celostného prístupu k chorému dieťaťu v súčasnosti nadobúda nový význam.

Ukazuje sa, že je potrebné riešiť ju tímovým spôsobom v spolupráci s: psychológom, pedagógom, niekedy psychiatrom, alebo iným odborníkom, nie však izolovane, ale vždy ako členom spolupracujúceho tímu.

Ošetrovanie chorých detí vyžaduje od sestry nielen adekvátne odborné vedomosti a zručnosti, ale aj vysoko etický a citlivý prístup. Veľkú úlohu pri výchovnom zamestnávaní zohráva celkový prístup sestry, empatické chápanie detských pacientov. Empatia je schopnosť vcítiť sa do duševného stavu druhého, v našom prípade do stavu dieťaťa. Je to schopnosť citového porozumenia, pochopenia toho, ako chorý svoju chorobu prežíva, ako vidí sám seba v tejto situácii a čo sám cíti – čo sa v ňom citovo deje.

Empatické pochopenie si vyžaduje od sestry zamerať pozornosť na dieťa, byť úprimná k dieťaťu a mať v sebe snahu pomôcť dieťaťu – dieťa túto snahu vycíti a potom vedome nebrzdí empatiu, ale spolupracuje. Sestra musí mať kvalitné komunikačné zručnosti, musí využívať svoje ve-

domosti z oblasti psychológie a pedagogiky, mala by spolupracovať s odborníkom, ako je liečebný a špeciálny pedagóg, sociálny pracovník alebo pedagóg základnej školy pri nemocnici. Sestra musí mať od prvého kontaktu s dieťaťom prívetivý prístup, trpezlivé správanie pri negativistickom postoji dieťaťa, dobre psychicky pripraviť detského pacienta na bolesť, bolestivé výkony a podobne. To všetko spĺňa požiadavku správneho psychologického prístupu k dieťaťu. Sestra, ktorá sa v každej situácii správa k dieťaťu priateľsky, srdečne a trpezlivo vytvára podmienky k naplneniu pojmu kompletná starostlivosť o chorého.

Skúsená sestra by mala rozpoznať optimálny spôsob kontaktu s detským pacientom. Sestra pozitívne vplýva na dieťa už pri príjme do nemocnice. Počas pobytu prihliada na jeho individualitu, pričom berie do úvahy prostredie, v akom vyrastalo, vek a osobnosť dieťaťa, ale najmä chorobu i dĺžku pobytu v nemocnici. Sestra si musí uvedomiť, že pri začatí hospitalizácie dieťaťa musí urobiť dobrý dojem na dieťa, získať si jeho dôveru už na začiatku a snažiť sa o priateľský postoj k dieťaťu.

Ak je hospitalizované s matkou, aj u nej je potrebné preukázať svoju schopnosť čo najlepšie sa postarať o jej dieťa a tým si získať jej dôveru a pomoc. (Kosorínová, 2003)

Formy výchovného zamestnávania

V starostlivosti o dieťa, zdravého ako aj chorého, je nevyhnutné zabezpečiť jeho zdravý vývin, ktorý podmieňujú jeho neuspokojené potreby. Okrem biologických potrieb je dôležité aj uspokojenie psychických a sociálnych potrieb. U každého dieťaťa je to individuálne. V chorobe, a to najmä pri hospitalizácii, sa na uspokojovaní potrieb dieťaťa podieľajú zdravotnícki pracovníci, najmä sestry, ktoré sú v najužšom a najčastejšom kontakte s nimi. Dieťa potrebuje byť milované, akceptované a potrebuje mať pocit lásky, bezpečia a istoty. Na utváraní ľudskej psychiky má základný význam činnosť. Je prejavom života, aj jeho podmienkou. Činnosť sa považuje

za prvotnú biologickú a sociálnu potrebu, ktorej vonkajším prejavom sú najrôznejšie formy aktivity.

Aktívny je človek v každom veku, vývinovom období, teda aj dieťa.

Hospitalizované deti potrebujú: stimuláciu rečového vývinu, možnosť a podmienky ku hre, pohybu a aktivite.

Hospitalizované dieťa vidí v sestre nielen mamu, ale aj partnera pre hru. Medzi základné druhy činnosti človeka, ktoré majú svoju špecifickú charakteristiku a formatívny, pedagogický a spoločenský význam patrí: hra, práca, rozhovor. Dieťa si potrebuje svoje napätie odreagovať, oslobodiť sa od neho, uvoľniť sa.

Najlepším prostriedkom na to býva nejaká tvorivá hra. Svoje nepriateľstvo si dieťa môže vybiť hrou s bábikami, vojačikov, sadrovými zvieratkami alebo kreslením či maľovaním, pri práci s moduritom, plastelínou a pod. Dôležité je dopriať dieťaťu aj dostatok možností voľného slovného prejavu, aby mohlo svoje zážitky niekomu oznámiť. Ochotne Hospitalizmus predstavuje špecifický problém – osobitnú pozornosť je potrebné venovať jeho prevencii –, ktorý býva ukazovateľom kvality ošetrovateľskej starostlivosti. Dieťa v nemocnici nesmie zostať nezamestnané. Súčasná medicína a ošetrovateľstvo sa zaoberajú prevenciou hospitalizmu, ako jedného z faktorov, ktorý môže kladne ovplyvňovať celý liečebnoošetrovateľský proces. ho počúvajte, rozprávajte sa s ním, vysvetľujte a postupne ho veďte k tomu, aby sa zo svojich pocitov vypovedalo. Niekedy sa totiž dieťa za svoj strach hanbí a vtedy je potrebné šetrne zaviesť rozhovor na danú tému a nechať dieťa hovoriť. Nemali by sme pripustiť, aby sa dieťa k nepríjemným zážitkom vo svojich predstavách často vracalo alebo sa uzatváralo do svojho fantazijného sveta.

Dieťa v nemocnici nesmie zostať nezamestnané. Osobitnú pozornosť si zasluhujú deti, ktoré zostávajú

utlmené, apatické, bez spontánneho záujmu o spoluprácu a o kontakt s okolím. U školákov, pokiaľ to lekár dovolí, začína učiteľ s pozvoľnou prípravou jeho školských povinností, príliš ho však nezaťažuje. Je to napríklad kreslenie, prírodopis, zemepis, čítanie z čítanky alebo iných knižiek a postupne sa prechádza až k normálnemu školskému programu. Vo väčšine prípadov sa týmito prostriedkami podarí zvládnuť pooperačné psychické komplikácie v priebehu niekoľkých dní. Vo zvlášť vážnych a zdĺhavých prípadoch je nutné poradiť sa s psychológom alebo s detským psychiatrom. Pokiaľ čaká dieťa viac operačných zákrokov, je veľmi dôležité, aby sa každý ďalší zákrok odložil na obdobie, kedy sa už dieťaťu podarilo vyrovnať sa s posledným výkonom a duševne sa už dostalo do normálneho stavu.

(Macegová, 2005)

Literatúra: BOLEDOVIČOVÁ, M. a kol. Pediatrické ošetrovateľstvo. 2. vydanie. Martin: Osveta, 2006. 208 s. ISBN 80-8063-211-1.

KOSORÍNOVÁ, M. Výchova a vzdelávanie.

In Revue ošetrovateľstva a laboratórnych metodík. 2003, roč. 3, č. 6, s. 68-70. ISSN 1335-5090.

MACEGOVÁ, I. Podiel ošetrovateľstva na prevencii hospitalizmu. In Ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia. 2005, roč. 3, č. 4, s.

7-10. ISSN 1336183X. MATĚJČEK, Z. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte: normy vývoje a vývojové milníky z pohledu psychologa, základní duševní potřeby dítěte, dítě a lidský svět. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 182 s. Pro rodiče.

ISBN 80-247-0870-1.

MATĚJČEK, Z. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. 2. upr. rozš. vyd. Jinočany: H & H, 2001. 161 s. ISBN 8085467-42-9.

ZACHAROVÁ, E.; HERMANOVÁ, M.; ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie.

Praha: Grada Publishing, 2007. 232 s.

ISBN: 978-80-247-2068-5.

PhDr. Iveta Ondriová, PhD. Katedra ošetrovateľstva PU v Prešove

iondriova@centrum.sk

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 37

Zdravotnictví: Žebříčky českých nemocnic 2014

Žebříčky českých nemocnic 2014 Ve dnech 25. a 26. listopadu 2014 se v Praze sešlo více než 400 účastníků z řad manažerů nemocnic, zdravotních pojišťoven a firemního zdravotního průmyslu u příležitosti konání již 9. ročníku odborné konference „Efektivní nemocnice 2014 – Strategie zdravotních pojišťoven a nemocnic“. Na akci vystoupilo mnoho významných odborníků. I v letošním roce přijal záštitu nad pořádáním konference místopředseda Senátu Parlamentu České republiky, MUDr. Přemysl Sobotka.

L

PŘÍLOHA ZDRAVOTNICTVÍ

etošními hlavními tématy akce byly: Finance rok 2015 – pojišťovny a nemocnice; Plánované změny legislativy Ministerstva zdravotnictví České republiky na rok 2015; Best Practices řídících pracovníků ve zdravotnictví; Zvyšování kvality a bezpečnosti péče ve zdravotnictví.

Na konferenci byly prezentovány výsledky projektu „Nemocnice ČR 2014“ z pohledu spokojenosti a bezpečnosti ambulantních pacientů, spokojenosti a bezpečnosti hospitalizovaných pacientů, spokojenosti a bezpečnosti zaměstnanců a finančního zdraví nemocnic. Byla předána cena absolutnímu vítězi, odměněni byli také vítězové v jednotlivých kategoriích a v kategorii Nejusměvavější nemocnice (viz dále).

V rámci celostátního hodnotícího projektu „Nemocnice ČR 2014“ byly nemocnice komplexně hodnoceny ze čtyř klíčových oblastí: Spokojenost a bezpečnost hospitalizovaných pacientů, Spokojenost a bezpečnost ambulantních pacientů, Spokojenost a bezpečnost zaměstnanců nemocnic a Finanční zdraví nemocnic.

Cílem projektu je sestavit žebříček nemocnic České republiky podle míry spokojenosti a nově také bezpečnosti pacientů a zaměstnanců.

Vyhodnocení projektu probíhá za pomoci strukturovaných postupů

38 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

vycházejících z metodiky strategického nástroje pro měření výkonnosti organizací – Balanced Scorecard.

Do tohoto porovnávání se zapojilo celkem 156 nemocnic s akutními lůžky z celé České republiky.

Průzkumu, který se konal od 1. 3.

2014 do 30. 9. 2014, se v roce 2014 zúčastnilo přes 56 000 hospitalizovaných pacientů, téměř 36 000 ambulantních pacientů a 8 000 zaměstnanců nemocnic. O významu projektu a zájmu mezi respondenty svědčí meziroční nárůst zúčastněných.

Výsledky 9. ročníku „Spokojenost a bezpečnost pacientů“ (hospitalizovaných): µµ (kategorie Fakultní nemocnice) ↘↘ 1. místo: Fakultní nemocnice v Motole ↘↘ 2. místo: Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha ↘↘ 3. místo: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze µµ (kategorie Nemocnice ČR) ↘↘ 1. místo: Litomyšlská nemocnice, a. s. ↘↘ 2. místo: Nemocnice Podlesí a. s. ↘↘ 3. místo: SWISS MED CLINIC s. r. o. o

„Spokojenost a bezpečnost pacientů“ (ambulance): µµ (kategorie Fakultní nemocnice) ↘↘ 1. místo: Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha ↘↘ 2. místo: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ↘↘ 3. místo: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady µµ (kategorie Nemocnice ČR) ↘↘ 1. místo: Litomyšlská nemocnice, a. s. ↘↘ 2. místo: Thomayerova nemocnice ↘↘ 3. místo: Vítkovická nemocnice, a. s. „Spokojenost a bezpečnost zaměstnanců nemocnic“ µµ (kategorie Fakultní nemocnice) ↘↘ 1. místo: Ústřední vojenská nemocnice Praha ↘↘ 2. místo: Fakultní nemocnice Hradec Králové

µµ (kategorie Nemocnice ČR) ↘↘ 1. místo: Litomyšlská nemocnice, a. s. ↘↘ 2. místo: Nemocnice Podlesí a. s. ↘↘ 3. místo: Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov, a. s.

Finanční zdraví nemocnic µµ (kategorie Fakultní a speciální nemocnice) ↘↘ 1. místo: Fakultní nemocnice v Motole ↘↘ 2. místo: Masarykův onkologický ústav ↘↘ 3. místo: Institut klinické a experimentální medicíny µµ (kategorie Nemocnice ČR) ↘↘ 1. místo: Nemocnice České Budějovice, a. s. ↘↘ 2. místo: Nemocnice Český Krumlov, a. s. ↘↘ 3. místo: Mělnická zdravotní, a. s., Nemocnice Mělník

ABSOLUTNÍ vítěz projektu„Nemocnice ČR 2014“ ↘↘ 1. místo: Nemocnice Podlesí a. s. ↘↘ 2. místo: Nemocnice Písek, a. s. ↘↘ 3. místo: Vojenská nemocnice Brno Vítězové kategorie NEJUSMĚVAVĚJŠÍ NEMOCNICE 2014: µµ (kategorie Fakultní nemocnice) ↘↘ 1. místo: Fakultní nemocnice v Motole ↘↘ 2. místo: Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha ↘↘ 3. místo: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze µµ (kategorie Nemocnice ČR) ↘↘ 1. místo: Litomyšlská nemocnice, a. s. ↘↘ 2. místo: Nemocnice Podlesí a. s. ↘↘ 3. místo: SWISS MED CLINIC s. r. o.

Projekt každoročně přináší zajímavá zjištění, která mohou být následně podnětem pro zamyšlení a případnou změnu. Letos lze vybrat například otázku z oblasti spokojenosti hospitalizovaných pacientů a zhodnotit ji také v meziročním srovnání: • Dotazník hospitalizovaných pacientů 2014 „V kolik hodin jste byl/a buzen/a?“ – nejčastější odpovědi „6:00“ a „6:30“ (celkem 55 %).

•

Dotazník hospitalizovaných pacientů 2013 „Jaká doba buzení vám vyhovuje?“ – nejčastěji „7:00“ (45 %).

Jednoduchá cesta k rychlému zvýšení pacientské spokojenosti tedy představuje zhruba 30–60 minut.

V letošním roce proběhne již jubilejní 10. ročník projektu, pro který jeho realizátor, společnost HealthCare Institute, plánuje opět co nejaktuálnější témata z oblasti zdravotnictví. 10. ročník celostátního srovnávacího průzkumu „Nemocnice ČR 2015“, který má za cíl sledovat spokojenost a bezpečnost pacientů a zaměstnanců v nemocnicích, začne 1. února 2015 a finalizovat bude 31. srpna 2015.

Redakce sefredaktor@osetrovatelskapece.cz

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 39

• DOPLNĚNÍ ENERGIE1,2 • PODPORA ZOTAVENÍ1,2 • ZPOMALENÍ, ZASTAVENÍ NECHTĚNÉHO HUBNUTÍ1,2

ENSURE PLUS

SÍLA CHUTI

Kompletní, energetická výživa k doplnění nebo jako náhrada běžné stravy.

Preferována pacienty pro svoji chuť a senzorické vlastnosti.

Podobný přípravek

ENSURE PLUS

ROZDÍL

Objem

200 ml

220 ml

+10 %

Energie

300 kcal

330 kcal

+10 %

12 g

13,75 g

+14,6 %

3,4

Srovnání obsahu živin s podobným přípravkem o objemu 200 ml: 1,5

VÍCE ENERGIE

Bílkoviny

VÍCE BÍLKOVIN

LEPŠÍ CHUŤ

Příchutě:

Banán

Vanilka

Čokoláda

Jahoda

Lesní ovoce

Doporučená dávka: k doplnění stravy: 1-3 balení denně, jako kompletní náhrada stravy 6-7 balení denně.

Neobsahuje lepek ani klinicky významné množství laktózy.

ENS/05/15/02/00

Reference: 1. Produktová informace Ensure Plus. 2. Stratton RJ et al. Wallingford: CABI Publishing; 2003. 3.

Ozcağli TG at al. Turk J Gastroenterol 2013; 24 (3): 266-272. 4. Data on fi le Abbott Laboratories Ltd., 2009. (SUSTAIN Study, Stage 2). 5. Produktová informace Nutridrink.

www.vyzivapropacienty.cz Abbott Laboratories, s.r.o., Evropská 2591/33d, 160 00 Praha 6