OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE 2/2015

Česko-slovenský časopis sociálních služeb 2/2015

důsledky institucionalizace na seniora

zemřít doma

nejčastější chyby při registraci

kreativita

smyslová aktivizace

PÉČE

OŠETŘOVATELSKÁ

tiráž

Vážení a milí čtenáři, v tomto čísle Ošetřovatelské péče se věnujeme aktivizačním technikám pro seniory, které zatím nejsou součástí běžného provozu a především vyžadují důkladnější školení a vzdělávání personálu. Jedná se o koncept smyslové aktivizace a Böhmův psychobiografický model. Mohou se však stát inspirací pro trávení volného času s uživateli, který přinese radost, potěšení a často i užitek pečujícím. Osázet jarní záhon, prohlédnout si společně fotografie a především trávit čas venku, na slunci a v příjemném prostředí kvetoucí přírody.

Pokud by přece jen mělo být několik deštivých dnů, procvičte si mozek s lektorkou paměti, k jejímuž článku jsme připojili několik logických hádanek. A pokud byste na některé řešení přece jen nemohli, ani s pomocí kolegů či uživatelů, přijít, napište nám, rádi Vám řešení zašleme. Zároveň můžete připojit stručný názor na náš časopis, kterého bychom si velmi vážili. Ať už půjde o námět na článek, upozornění na zajímavé projekty či akce Vašeho zařízení a samozřejmě i kritické připomínky. Vše nás posouvá dopředu a pomáhá nám být časopisem pro skutečné čtenáře, nikoli akademickým sborníkem odborných článků. Děkujeme Vám za přízeň a těšíme se na Vaše zprávy.

Za redakci, Olga Svobodová šéfredaktorka sefredaktor@osetrovatelskapece.cz

Obsah Smyslová aktivizace 4 Cesta do duše seniorů 8 Důsledky institucionalizace na seniora v rezidenčním zařízení 12 Duševní zdraví 16 Registrace 19 Kreativita 20 Služby (nejen) pro HIV pozitivní osoby či jejich blízké 22 Ako si prajem zomrieť 24 Týždeň mozgu 2015 28 Zkrácení procesu hojení pomocí ultrazvuku 30 Výživa ve stáří 32 Manažment ošetrovateľskej starostlivosti u seniorov trpiacich depresiou 36

Ošetřovatelská péče 2/2015 Odborný časopis pro pobytové a terénní sociální služby MK ČR E 19833 / ISSN 2336-1603 Mgr. Alena Šmídová, hlavní sestra Adresa: ČR, ředitelka odboru ošetřovatelství SIVILIANIA s.r.o., Lidická 51, a nelékařských zdravotnických 602 00 Brno povolání MZ Šéfredaktor: Mgr. Ludmila Tomešová, DiS, Mgr. Olga Svobodová, zástupce ředitele Centra sociálních e-mail: sefredaktor@ služeb Praha, vedoucí Terénních osetrovatelskapece.cz programů CSSP Prezidium časopisu: Grafická úprava: Pavel Jaloševský Ing. Milada Dobrotková, předsedkyně Asociacia Celoroční předplatné: poskytovatelov socialnych sluzieb Předplatné se automaticky v SR prodlužuje.

Mgr. Františka Ertlová, vedoucí 390 Kč/15 € Odboru řízení kvality a rozvoje info: celoživotního vzdělávání NCO NZO Jednotlivá čísla pro ČR 75 Kč, SR 3 € Mgr. Marie Marková, PhD., KONTAKT PŘEDPLATNÉ Oddělení výzkumu a mezinárodních predplatne@osetrovatelskapece.cz vztahů NCO NZO KONTAKT INZERCE: Mgr. David Pospíšil, ředitel odboru inzerce@siviliania.cz, sociálních služeb MPSV tel.č.: 774 615 131 Mgr. Libuše Roytová, ředitelka Diakonie ČCE Praha Redakční rada PhDr. Danuše Formiczewová, ředitelka Domova u fontány Mgr. Marcela Hauke, ředitelka PS Dvůr Králové nad Labem Miroslava Chodurová, ředitelka Domova Odry Miloslava Machovcová, ředitelka FCH Neratovice Mgr. Dana Prudíková, PhD, ředitelka Kabinetu vedoucího Úřadu vlády ČR Miroslava Sedláková, vrchní sestra Domov Pohoda Bruntál

Foto titulní strany a fota bez uvedení autora: fotobanka Shutterstock Podepsané články vyjadřují názory autorů a nemusí se ztotožňovat se stanoviskem vydavatele a redakce. Kopírování, další publikování nebo rozšiřování kterékoliv části časopisu lze pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na stylistické úpravy a krácení článků.

Redakce nezodpovídá za jazykovou správnost, obsah a formu inzerátů, současně se nemusí ztotožňovat s obsahem reklamních článků.

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

3

Smyslová aktivizace

Smyslová aktivizace

Koncept Smyslové aktivizace vnímá člověka celostně – v oblasti tělesné, duševní a duchovní. Všechny tyto části v rámci konceptu propojujeme a každé setkání pečovatele s pečovaným musí naplňovat základní pilíře:

Smyslová aktivizace Smyslová aktivizace předkládá pečujícím v geriatrických zařízeních účinný návod, jak pečovat a cílenou aktivizací podporovat velmi starého člověka a člověka s onemocněním demencí. Pečovatelé si kladou otázky, jak pracovat s takto nemocným člověkem, zdánlivě s tak odlišným vnímáním světa než má on sám. Ve skutečnosti takový člověk není jiný a náročnější než ostatní.

Pokud se pečovatel naučí rozumět vnitřnímu světu takto nemocného člověka, náhle zjistí, že fyzický neklid je voláním o pomoc, o lásku, je touhou po blízkosti a vztahu. Proto lidé s tímto onemocněním tak často volají maminku, své děti nebo chtějí jít domů.

Za tímto voláním se skrývá neuspokojená vnitřní potřeba.

S

myslová aktivizace učí pečovatele vnímat pocity člověka a tím najít neuspokojenou potřebu, pomoci pracovat s aktivním nasloucháním a s porozuměním. Dezorientovaný člověk je také velmi citlivý na náladu ostatních, na tón hlasu, na intonaci.

Je citlivý pro vnímání vnějšího světa, přesně vycítí, jak se k němu druzí chovají, jak jej přijímají.

4/

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Více informací naleznete na www.smyslovaaktivizace.cz.

Dotyk (kontakt):

pozdravení se, podání ruky. Jak často se lidé jenom míjejí, bez toho, aby se s druhým opravdu setkali, aby se jej dotkli a dali najevo svůj opravdový zájem. Podaná ruka je symbolem úcty, respektu a přijetí druhého člověka. Nechte lidem prožít pocit vzájemnosti, účasti a zájmu o ně.

Podpora (emocionální podpora):

vědomě se účastnit a zajímat o život člověka. Jenom nasloucháním zjistíte, co druhý říká. Výraz jeho tváře vyjadřuje radost nebo smutek. Zájem o život člověka musí být opravdový a vše, co říkáte, musíte myslet vážně. Pokud to tak není, váš pohled, hlas a jeho intonace prozradí vše. Nemocný a stárnoucí člověk je velmi citlivý a pohledem do očí odhalí váš úmysl, aniž byste jej vyjádřili slovem.

Komunikace (verbální a neverbální):

každé jednání musí doprovázet slovo. Slovem dáváte najevo svůj zájem a účast na životě druhého. Pozorně oslovujte druhého jeho jménem a každé své konání vysvětlujte a doplňujte slovem. Slovem udržujete pozornost, připomínáte význam slov ve vztahu k předmětům a činnostem, upevňujete vazby mezi sebou. Slovy můžete pohladit, nezáleží na jejich množství, záleží na tom, jak se řeknou.

Nedělitelná pozornost (oční kontakt):

pohled do očí vám odkryje prožitky druhých – strach, úzkost, bolest, radost nebo dojetí. Stejně tak váš pohled na druhého promlouvá o vás a o tom, zda to, co říkáte, říkáte s opravdovostí a zájmem.

Smyslová aktivizace není jen volnočasovým produktem, je konceptem péče a podpory. Čím dále není smyslová aktivizace:

↘↘ není terapií, která všechno vyléčí (uživatele, personál, rodinu), ale je podporou uživateli, personálu a rodině; ↘↘ není povinná, ale je vždy nabídkou a možností pro kvalitní péči a podporu; ↘↘ není umělá, ale musí působit přirozeně pro pochopení a přijetí pečovatelů a pečovaných; ↘↘ není diagnostická, protože nehodnotí deficity, ale hledá zdroje starého člověka pro cílené využití v péči a podpoře.

Smyslová aktivizace učí pečovatele:

↘↘ plně respektovat osobnost - pohlédnout na každého stárnoucího člověka s pochopením bez toho aniž by ho soudil a nálepkoval; ↘↘ přijmout stárnoucího člověka s úctou k jeho životu a s láskou k jeho osobě; ↘↘ vnímat radost ze života.

Cílem je, aby vzájemná interakce mezi pečovatelem a pečovaným vyvolávala radost ze života, aby jejich vzájemný vztah byl založen na důvěře a lásce. Péče v konceptu je založena na upřímném, vlídném vztahu a na vzájemném respektu.

Péče a aktivizace o stárnoucího člověka musí uspokojovat vlastní, věcné a sociální kompetence stárnoucího člověka. Jen tak může prožít vnitřní klid a pocit jistoty, že se s ním pracuje jako s člověkem.

Kompetenci definujeme jako schopnost vztáhnout nové ke starému. Tyto schopnosti jsou zdroje, které se prostřednictvím cílených smyslových podnětů snažíme udržet nebo připomenout.

Smyslová aktivizace má za cíl udržet, dlouhodobě zachovat nebo obnovit:

↘↘ Věcné kompetence tak, aby stárnoucí člověk zvládl zacházet s věcmi všedního dne a tyto účelně využil – používání příboru, péče o vlastní osobu, jako je mytí, holení, oblékání atd. ↘↘ Sociální kompetence tak, aby člověk zůstal v kontaktu se svými

blízkými, aby je poznával a dále budoval nové sociální vztahy v novém prostředí – s ostatními obyvateli a pečovateli. ↘↘ Vlastní kompetence tak, aby vnímal svou samostatnost a soběstačnost alespoň v některých částech svého života s pocitem, to ještě zvládnu a dokážu.

Pokud povedeme člověka cílenou podporou a asistencí k naplnění uvedených kompetencí, naplníme tím kompetenci způsobilosti – smysluplnosti života, těšit se, dělat věci rád.

Jakékoliv podněty, které stárnoucímu člověku předkládáme prostřednictvím smyslové aktivizace, musí mít pro člověka viditelný smysl. Pečovatel musí velmi dobře znát zdroje každého jednotlivého člověka proto, aby věděl, jak aktivizaci a péči cílit, jakou kompetenci podpořit. Žádný úkon péče ani aktivizace není bezúčelný, nejde o to zabít čas, jde o to čas smysluplně využít a naplnit konkrétní potřeby stárnoucího člověka.

Pokud se pečovateli podaří přistupovat k péči o člověka tímto způsobem, pak sám prožívá pocit sebeocenění. Náhle si uvědomuje pocit

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

/5

Smyslová aktivizace

vděčnosti, třeba za svou práci, za možnost a schopnost pomáhat druhým. Pocit zodpovědnosti vůči druhým i vůči společnosti vede k uvědomění si, že každý může zanechat světu něco dobrého.

V rámci postupného vzdělávání cíleně pracujeme s osobností pečovatele, protože jen pečovatel prožívající vnitřní harmonii je ochoten být součástí společenství druhých lidí, je ochoten pomoci a být pro druhé spolehlivým partnerem.

Musí účastníci vzdělávání splňovat nějaká kritéria?

Hlavní podmínkou pro účast v kurzu je, aby se účastník chtěl vzdělávat a měl vztah a úctu k lidem. Vzdělávání klade na účastníky i nároky – je nutné samostudium, opakování

si získaných dovedností v kurzu a postupné zavádění znalostí do praxe, kterou je povinen účastník dokumentovat. Znalosti jsou po skončení kurzu ověřovány v písemném testu a písemnou prací na studované téma. Nedílnou součástí je i doložení dokumentace praxe. Teprve po splnění stanovených kritérií je účastníkovi vydáno osvědčení o úspěšném ukončení kurzu.

Jak dlouho se koncept zavádí do praxe?

Pokud chceme zavést koncept Smyslové aktivizace do praxe celého geriatrického zařízení, pak se jedná o minimálně tříletý proces, v závislosti na velikosti zařízení. Čím větší geriatrické zařízení, tím delší je doba pro zavedení konceptu do praxe.

Ing. Bc. Hana Vojtová Certifikovaná lektorka konceptu Smyslové aktivizace institut@smyslovaaktivizace.cz

Předloha skupinového setkání TÉMA PODTÉMA

AKTIVIZAČNÍ MATERIÁL

IDEA A MYŠLENKY

6/

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

↘↘ jména uživatelů ↘↘ fáze dezorientace

↘↘ místo konání zimní zahrada, úterý ve 13,30 hod; ↘↘ celková délka aktivizace 30-40 minut;

↘↘ Prostředí: jednodenní kalendář, jarní květiny k přesazování, kropáč s vodou; ↘↘ Pomůcky: jarní květiny 10 ks, zemina, 3 pracovní podložky, 3 květináče s miskou, krabičky, malý kropáč, nádoba na mytí rukou, ručník ↘↘ Vybavení místnosti: voda, velký pracovní stůl, židle, prostor pro volný pohyb a činnost

Cíl, co sleduji: ↘↘ přirozená orientace v ročním období (jarní květiny – jaro), orientace časem; ↘↘ ohraničený prostor pro činnost a orientaci v tématu ↘↘ přizpůsobit velikosti (počtu členů skupiny) ↘↘ maximálně předvídat a připravit podmínky pro činnost skupiny

Podporuji: ↘↘ uvědomění si vlastních zdrojů ↘↘ prožitek radosti s práce, s květin ↘↘ věcné a vlastní kompetence

↘↘ Pozdravení – uplatnit pilíře setkáváníVzájemné sdílení: Děkuji, že jste přijala dnešní pozvání. Co Vás dnes potěšilo?

Už jste se pozdravila s p. S, která sedí po Vaší pravé ruce? ↘↘ Práce s kalendářem – podávání a čtení data, dne, svátku, otázky na specifika daného ročního období: Jak se probouzí příroda? Které květiny se Vám vybaví?

Jaká vůně? ↘↘ Práce s tématem – ohraničené prostředí, jarní květiny, zakryté pomůcky; ↘↘ Cílená komunikace k orientaci časem a připravenému tématu, práce s kalendářem a pomůckami: Která květina se Vám nejvíce líbí? Co Vám připomněla? ↘↘ Připravené ohraničené prostředí – pro každého člena skupina, podložka, jednotlivé sadbové květiny, květináč, zemina;

Komu je vzdělávání určeno?

Cíl, co sleduji ↘↘ vědomá práce s individualitou člověka, projevení úcty a zájmu o každého člověka jednotlivě; ↘↘ prostorová orientace – pravá, levá; ↘↘ budování vzájemné důvěry; ↘↘ podpora vzájemných vztahů; ↘↘ přirozená orientace časem; ↘↘ posílení trpělivosti a respektu ve skupině; ↘↘ uvedení do tématu; Cíl, co sleduji ↘↘ ↘↘ ↘↘ ↘↘ ↘↘ ↘↘ ↘↘

přirozená orientace v činnosti probuzení zvědavosti a zájmu; vlastní prožitek spojený se vzpomínkami; sdílení prožitků; okamžitá orientace v činnosti; upoutání pozornosti – zaujetí činností; uplatnění věcných kompetencí – spojení předmětu s činností, zručnost; ↘↘ uplatnění vlastních kompetencí – samostatnost, soustředěnost, koncentrace; Cíl, co sleduji

VÝSTUP

Vzdělávání je určeno všem na péči zainteresovaným osobám, především pracovníkům přímé obslužné péče, aktivizačním a sociálním pracovníkům, zdravotním sestrám.

Pod vedením Radky Holové, aktivizační trenérky Smyslové aktivizace, DS Mistra Křišťana Prachatice Poznámka k sestavení skupiny:

STRUČNÝ POPIS SKUPINY

Kdy začít koncept zavádět?

Nejprve se prosím seznamme s tím, o jaký koncept se jedná a jaká je jeho hlavní myšlenka. Je potřeba si uvědomit, že zavádění konceptu je nutné řídit a vést. Není možné očekávat, že účastníci kurzu začnou změny sami řídit. Tím, kdo koncept zavádí a koordinuje, je management geriatrického zařízení.

PŘÍCHOD JARA Sázení jarních květin

FÁZE VSTUPU

Autorkou konceptu Smyslové aktivizace je Lore Wehner, MA., která se narodila v rakouském Angeru v roce 1964. Studovala pedagogiku, je diplomovaná pedagožka. Autorskou smyslovou aktivizaci vyvíjela, přepracovávala a zavádí do sociální péče v Rakousku od roku 2004. O konceptu vydala v roce 2009 knihu „Smyslová aktivizace v péči o seniory a klienty s demencí“, v roce 2011 vyšla kniha „Metody a praxe smyslové aktivizace.“ V roce 2014 vyšla kniha „Empatická práce se zármutkem“.

V České republice koncept ověřila a dále rozšířila Ing. Bc. Hana Vojtová, narozená v roce 1974 v Prachaticích. Vystudovala ekonomii na univerzitě v Plzni a v Praze. Od roku 2007 je ředitelkou Domova seniorů Mistra Křišťana Prachatice, kde zavedla do praxe koncept Smyslové aktivizace. Od roku 2010 je certifikovanou lektorkou konceptu Smyslové aktivizace s výhradním zastoupením pro Českou republiku a vede Institut vzdělávání smyslové aktivizace. V roce 2014 vydala knihu „Smyslová aktivizace v české praxi“, je hostující autorkou knihy Lore Wehner „Empatická práce se zármutkem“.

HLAVNÍ FÁZE

Smyslová aktivizace

↘↘ Zakončení – zalití květin, mytí rukou, asistovaná péče; ↘↘ Rozloučení, poděkování - uplatnění čtyř pilířů setkávání;

↘↘ uplatnění věcných kompetencí - asistovaná péče, dopomoc; ↘↘ uplatnění vlastních kompetencí - samostatnosti a soběstačnosti;

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

/7

Biografie v péči o uživatele

Biografie v péči o uživatele

Cesta do duše seniorů

Význam biografie v péči o uživatele Pro opravdu holistický přístup k člověku, je nutné zakomponovat do celkové péče o seniora jeho životní příběh, tzn. biografii klienta. Seniorské domy hrdě nazýváme domovy a předkládáme jim služby zdravotnické a sociální. Kdo se zajímá o jejich duši, o to, jak se cítí, po čem teskní? Mnozí nám již skoro nic neřeknou, žijí ve své ulitě, schovaní za symptomy demence, která je také někdy chrání před rolí pacienta/uživatele schouleného do submisivní pozice na lůžku. I oni mají své naučené rituály, kterými se snaží překonat zátěžové situace, ale o tom personál nic neví. A těchto situací není málo v institucích, které poskytují péči nemocničního stylu nebo se naopak snaží z těchto osobností udělat děti v pěveckých a výtvarných kroužcích.

C

elková problematika péče o tuto cílovou skupinu je podmíněna správným nastavením koncepčního rámce, a to na úrovni národní, regionální, ale i na úrovni dalších územních celků, kde je komunitní plánování podmínkou pro správný plán rozsahu sociálních a zdravotních služeb.

„nejsme myslící bytosti, které mají emoce, ale jsme citové bytosti, které myslí“

Citát A. R. Damasia, amerického neurologa, jasně vystihuje křehkost osob, které trpí symptomy demence a již nejsou schopny vnímat, reagovat na kognitivní úrovni, ale jsou ještě stále dostatečně emotivní a prožívají svou životní fázi velmi intenzivně na úrovni emocionální; některé zdroje hovoří o emocionální inteligenci.

Podstatnou roli zde hraje i koncepce vzdělávání s cíleným pojetím specializace v péči o osoby se symptomy demence, rozdělené do spektra péče přímé, do úrovně středního managementu a následně i vrcholového managementu ve výkonu praxe. Nové trendy v péči o seniora s onemocněním demence, uplatňované v západní Evropě, jsou prioritně zaměřeny na emocionální život jedince, a to na straně příjemce péče - seniora, ale

8/

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

také na straně poskytovatele - pečujícího, pro kterého přinášejí tzv. nárazníkový, ochranný systém v prevenci syndromu vyhoření. Podstatou odbornosti pečujících jsou znalosti z nových konceptů péče, které řeší individuální problematiku seniora na úrovni biologických, psychických, sociálních a spirituálních potřeb. Strategii vzdělávání odborných pracovníků pro poskytování a organizaci péče o klienty se symptomy demence je nutné chápat jako primární cíl každé organizace, která tuto péči poskytuje. Proto jsou návrhy pro vzdělávání rozděleny do tří stupňů přípravy, a to pro pracovníky v přímé péči, pro manažery a pedagogy v roli mentorů odborné praxe.

Na základě výzkumu efektivnosti jednotlivých konceptů a modelů péče, které jsou dobře využitelné pro péči o klienty s demencí, doložili odborníci z Rakouska, že kvalita života seniora v instituci, která poskytuje komplexní služby na základě jednotné filozofie zvoleného modelu či konceptu, je hodnocena poměrně vyšším skóre kvality, nežli instituce, která ponechává volbu intervencí pro přímou péči náhodnému výběru svých zaměstnanců. Nové modely péče a koncepty, jako je psychobiografický model péče, koncept bazální stimulace, smyslová aktivizace, kinestetika a validace přináší pro pečující stále nové výzvy. Žádný z těchto trendů se neobejde bez základního zpracování biografie klienta, a to jak za pomoci seniora samotného, tak jeho rodinných příslušníků. V biografii najdeme vše, co potřebujeme uplatnit v péči o emocionální stabilitu klientů, především těch se symptomy demence.

Na základě těchto výzkumných prací bylo doloženo, že kvalita života seniora s onemocněním demence je pozitivně ovlivněna poskytovanou

péčí na základě znalostí z biografie klienta a systémem péče podle psychobiografického modelu péče E. Böhma. Autor tohoto modelu péče poukazuje na nutnost využít v péči pozitivní potenciál klienta, jeho zachovalé schopnosti a dovednosti, včetně rituálů, které musí personál poznávat a znát.

Využít pozitivní potenciál

„Nejen chlebem živ je člověk,“ říká staré přísloví, ale tvrdí to i Erwin Böhm, autor psychobiografického modelu péče, který je specifický právě pro klientelu s psychickými poruchami ve stáří. Na prvním místě jsou v něm psychické potřeby člověka a hledání smysluplnosti života. Vyprávění životního příběhu klienta se zaměřením na životní pozitiva přináší do péče nový aspekt.

Uspořádává to, co je ještě v jejich paměti zachovalé a dává tomu určitý nadhled a smysl, který má povzbuzující účinek. Umožňuje pracovat s pozitivním potenciálem klienta na úrovni psychické a emocionální.

Práce s biografií klienta umožňuje nalézat nové postupy v geriatrickém ošetřovatelství a následně využívat tyto zdroje informací pro individuální plánování přímé péče, ale i pro plánování specifických ošetřovatelských intervencí.

Abychom lépe porozuměli našim klientům a jejich způsobům chování, je nutné poznat jejich životní příběh. Tyto nové informace umožňují všem pracovníkům v geriatrii (LDN, DPS ad.) lépe rozpoznat potřeby a přání klientů, ale také pochopit jejich naprosto specifické reakce, které se mohou vyskytnout při konfrontaci klienta s neznámou situací, ale také při zvládání aktivit denního života (ADŽ) v neznámém prostředí. V biografii nalézáme pozitivní potenciál klienta (PPK), to, co ještě

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

/9

Biografie v péči o uživatele

senior zvládá, co chce dělat, po čem ještě touží. Tento zdroj síly je nutné maximálně podporovat a využívat jako zřídlo pomoci pro pečovatele.

V našich institucích a v rutinní práci jsme byli zvyklí orientovat se pouze na deficity klienta, na jeho patologické nálezy, příznaky nemoci a neadekvátní způsoby chování. Pro pracovníky v sociálně zdravotnickém sektoru se stále otevírá nová možnost, jak se učit porozumět seniorské generaci a zaměřit fokus zájmu péče na pozitivní potenciál klienta, který je nutný zakomponovat do plánů péče a využívat pro podporu soběstačnosti klienta.

Výsledky práce s biografií klienta se okamžitě odrážejí i v komunikaci. Mezi klientem a pracovníkem jsou komunikační automatismy „Jak se vám vede?“ nahrazovány specifickými konverzačními tématy odkrytými v biografii klienta. Iniciují zájem klienta aktivně se podílet na rozhovoru. V biografii nalézáme praktické návody, jak klient zvládal denní aktivity v minulosti a jak je možné tyto informace využít v naší péči o něj (příjem potravy, spánek a klid, vylučování, aktivity volného času, hobby, spiritualita). Seniorská generace prožila ve svém životě mnoho významných společensko-politických událostí a změn, které se jim hluboce zapsa-

10 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Biografie v péči o uživatele

ly do vědomí a také do podvědomí.

Mnoho těchto hlubokých zážitků zpracovávali celý svůj život a právě v období postupného vzniku různých poruch paměti vystupují z podvědomí a projevují se specifickými způsoby v chování seniora.

Tyto změny chování mohou být pro jeho okolí naprosto nesrozumitelné a zatěžující. Práce s biografií klienta nám pomáhá porozumět těmto zvláštním vzorcům v chování, tzv. copingu, odpovídajícímu jednotlivým životním etapám (dětství, mládí, dospělost, stáří), které se hluboko a emočně otiskly v paměťových stopách. Pro opravdu holistický přístup k člověku je nutné tuto pracovní složku zakomponovat do celkové péče o seniora.

Základ individualizované péče

Celková příprava všech pracovníků instituce podílejících se na péči o klienta vyžaduje odborné vzdělávání, aby mohli objevovat informace ze životního příběhu klienta, zaznamenat je do dokumentace, naučit se pracovat s tímto materiálem, který je nosnou hodnotou pro individuální plánování péče a pro organizaci aktivizačních programů. (Ne každý klient má potřebu zpívat v pěveckém kroužku.)

Využití poznatků z biografie klienta pro plánování péče a následné provedení intervencí je specifické pro individualizovanou péči. Biografie nám nejen podává informace o klientovi, které využijeme pro zkvalitnění poskytovaných služeb, ale obohacuje komunikaci mezi personálem a klienty.

Nejvýznamnější složkou pro kvalitu péče o klienty se symptomy demence je řízená schopnost empatie, kde celou svou činností dáváme našim klientům najevo, že nám na nich záleží, že jim rozumíme, a že se mohou u nás v instituci cítit opravdu jako doma, kde pocit domova je budován v prvé řadě na pocitu bezpečí, důvěry, lásky a empatie.

Práce s biografií znamená aktivně se zabývat životními příběhy člověka, které v sobě obsahují emoce hluboce vtištěné do paměti klienta.

Zdaleka se nejedná jen o životní příběhy, ale také o jeho duševní a duchovní vývoj. Biografie nám umožňuje pochopit a vnímat jedinečnost člověka jako osobnost.

Osobnost je chápána jako bio-psycho-socio-spirituální celek - a tak je nutné ji vnímat v celé její šíři. To znamená, že člověka poznáváme a respektujeme v jeho naprosté individualitě a celistvosti.

Böhm tvrdí: „Nejdříve rozhýbej psychiku, potom tělo.“

Práce s biografií je z převážné většiny práce se vzpomínkami, které se odrážejí v současnosti a mají také význam pro budoucnost. Tyto vzpomínky mohou být smutné a při jejich odkrývání mohou být znovu otevřeny smutné události, které se opět a aktivně promítnou v psychice klienta. Život se ale skládá i z těch šťastných a pozitivních událostí, a tím je možné tyto situace kompenzovat a využít je k pozitivní orientaci.

V biografii klienta nacházíme také stopy, které po sobě zanechali jiní lidé, kteří se vyskytli v životě klienta a ovlivnili jeho vývoj. Tento celkový vzpomínkový obraz vlastního života klienta a jeho blízkých je mnohdy velmi vzdálený od reality. Nezpracované a nechtěné vzpomínky jsou nahrazovány smyšlenými příběhy, které klient vnímá jako realitu, čímž se snaží ulehčit si v tíze i svědomí.

Pracovat na bilanci života je pro některé klienty, zvláště pro ty s prvními příznaky poruch paměti, velmi náročné. Při životní rekapitulaci je klient postaven před „výsledky“ své životní pouti a je před ním otevřena poslední kapitola života.

Při této konfrontaci se často nastolují zásadní otázky:

KDO JSEM? KÝM JSEM BYL?

z minulosti a následná emoční odezva mu dává možnost ještě v současnosti je emočně prožít.“ (Böhm) Krátkodobá paměť má již omezené možnosti. Přicházejí vzpomínky z dlouhodobé paměti, především z mládí a dětství.

Vyvstávají ty nejdůležitější události: ↘↘ situace, které mají největší emoční náboj; ↘↘ do vzpomínek se vrací osoby, které se hluboce zapsaly do paměti klienta (matka, otec, sourozenci); ↘↘ lidé, kteří nejvíce ovlivnili klienta (životní partner, děti); ↘↘ problémy a zátěžové situace, které klient musel během života překonat; ↘↘ nebezpečí, kterým musel čelit; ↘↘ hodnoty, které uznával celý život; ↘↘ vývojové etapy, které byly nejobtížnější; ↘↘ životní cesty, které absolvoval; ↘↘ důležité politické události; ↘↘ významné životní změny v osobní a pracovní oblasti; ↘↘ tzv. „rány osudu“.

CO JEŠTĚ OČEKÁVÁM?

Životní bilancování je přínosem jak pro klienta, tak pro personál, který se na hledání podílí.

Odpovědi na otázky, které nás doprovázejí celým životem, vykreslují identitu klienta. Pomáhají pochopit, kdo je náš klient, kým se stal a kým byl v průběhu života. Otevírají se také další témata: kým se mohl stát, kým se nestal, kým chtěl být. Tím se mohou odkrýt i hluboká témata, která ještě nikdy sám před sebou neotevřel a také nezpracoval. Obnažují se staré pocity ukřivděnosti, bezmoci a smutku, staré konflikty, pocity viny a pocity agrese. „Zvláště významné jsou odkryté emocionální zážitky u klientů s poruchami paměti, kde se klient vrací po dlouhodobých paměťových stopách do situací

Na základě těchto znalostí z života seniora se otevírá nová oblast péče s výzvou jak změnit rutinu péče a nastavit nový trend opravdu individualizované péče. Poskytování individualizované péče je možné pouze tehdy, známe-li biografii klienta, která je dále rozpracována do jednotlivých aktivit denního života a rodokmenového schématu. Všechny tři složky tvoří výchozí a základní soubor informací pro tvorbu plánů péče. Plán péče spolu s biografií klienta plní jeden ze základních cílů péče pro osobu trpící symptomy demence, což představuje maximální podporu osobní identity,

která je vždy daným onemocněním ohrožena a postupně roztříštěna.

Identita znamená orientaci ve vlastní osobě, tzn., že konkrétní osoba si potřebuje umět dlouhodobě zodpovědět základní otázky: „Kdo jsem?“ a „Kdo ještě jsem?“ „Kdo ještě jsem v poznání a cítění?“ Pokud je rozumová složka postupně kvalitativně devastována symptomy demence, srdce a schopnost cítění demenci nemá. Adekvátní forma péče v souvislosti se stádiem regrese a biografií je základní podmínkou pro individualizovanou péči.

Individualizovaná péče a její indikátory Plán péče: individualizovaný plán péče, který obsahuje i ressourcen a individuální potřeby jedince.

Pravidelné týmové porady hodnotí plány péče.

Klient má pro svou potřebu v instituci svoje osobní věci a privátní oblečení.

Individuální zájmy klienta, jeho preference a dlouhodobé zvyky a rituály jsou známy a adekvátně zohledněny v péči.

Klíčový pracovník zná životní příběh svého klienta a jeho důležité životní etapy, na které je klient hrdý.

Jsou zvoleny adekvátní aktivity, které jsou přiměřené schopnostem a dovednostem klienta.

Individualizovaný plán péče zahrnuje specifické potřeby klienta na podkladě objasnění jeho „ressourcen“, které jsou podmíněny implementací biografie do ošetřovatelského procesu. Hodnota a efekt práce s biografií jsou doložitelné ve výsledném hodnocení plánů péče, tzv. evaluaci, která je nosnou hodnotou pro týmovou vizitaci péče na cestě za duší seniora.

PhDr. Eva Procházková, Ph.D. Certifikovaná lektorka PBM s mezinárodní akreditací ebinbio@gmail.com

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 11

Důsledky institucionalizace na seniora v rezidenčním zařízení

Důsledky institucionalizace na seniora v rezidenčním zařízení

Díl první:

Kdo je senior jako uživatel rezidenčních služeb?

Je nesnadné nalézt uspokojivou definici okamžiku, ve kterém končí střední věk a začíná stáří, kdy se znaky mladé dospělosti transformují ve znaky dospělosti pozdní.

V průběhu řady let se proměňují fyzické i psychologické znaky, člověk nezestárne „přes noc“. Obecně platí, že stárnutí a stáří s sebou přinášejí zhoršení tělesného a duševního stavu a postoj k nim bývá individuálně rozdílný, stejně jako ke světu a k sobě samému. Dosažené zkušenosti a zážitky se staly nezměnitelnou součástí osobnosti a člověk se ve stáří musí vyrovnat se svým životem. Nechce měnit ani okolní svět, ani svoje prostředí, ve kterém se dobře vyzná a může se cítit i jeho spolutvůrcem. A právě změna prostředí, domova za pobytové místo v rezidenčním zařízení je tématem příspěvku.

O

Důsledky institucionalizace na seniora v rezidenčním zařízení 12 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

tázky kolem rozhodování se, zda odejít včas do rezidenčního zařízení a využívat institucionalizované péče nechce nikdo moc řešit, přesto jsou nad míru aktuální vzhledem ke společenské situaci. Senior v skrytu duše spoléhá, že to „nějak“ dopadne a jeho nejbližší v podstatě také. Obavy podpořené zkušeností z dob nedávno minulých vyvolávají nejistotu a někdy i strach z budoucnosti v zařízení.

A protože se otázce kolem stáří svých rodičů a později i vlastního jen těžko můžeme vyhnout, pokládám za důležité ji otevřít. Domnívám se, že aspoň na chvilku u respondentů mého výzkumu došlo k zamyšlení a bohužel někdy i ke smutku nad vlastním životem, který končí v zařízení, kam dobrovolně nikdy nechtěli. Tehdy se ptají po smyslu života ve stáří.

Do jisté míry naivní pohled na stárnutí popisuje pouze ztráty, tak je totiž nejčastěji chápáno. Velké množství studií týkajících se jednotlivých dovedností, kterých s přibývajícím věkem ubývá, potvrzují pravdivost předchozí věty. Rozhodně to ale není všechno, co lze říci.

Tělesné schopnosti ubývají předvídatelně, proto se mění přístup k vlastní tělesné schránce. Člověk se stává vybíravějším v tom, čím se zabývá, soustředí se na optimalizaci věcí, které dělá a úkolem pro něj a jeho mozek je získat ve stáří „něco víc“ při menší námaze. Jinak řečeno, úspěšné

stárnutí je podmíněno duševním stavem.

Na charakteru stáří se podílí řada faktorů, např. zdravotní stav, životní styl, vlivy sociálně ekonomické a psychické. Rčení „člověk je pouze tak starý, jak se cítí“ je sice velmi banální, přesto však naznačuje fundamentální biologický vztah. Rané stáří se stalo přijatelnější, tělesná a duševní zdatnost dnešních sedmdesátníků je celkově mnohem lepší než u stejně starých minulé generace, prodloužila se průměrná délka života, zrání tedy nemusí vždy představovat úpadek. Teprve patologie např. stařecká demence, stanovuje hranice. „Oblast zdravotně-sociální péče nabývá v současném vyspělém světě na významu a rozvíjí se pod názvem dlouhodobá péče (LTC – long-term-care). Jde o péči, která se odklání od čistě biomedicínckého modelu péče o nemocného člověka a respektuje sociální důsledky chronického onemocnění a zdravotního postižení, kdy zdravotní stav komplikuje životní situaci člověka natolik,

se nachází na hranici mezi zdravotní a sociální péčí, vedle zdravotní péče poskytuje pomoc při každodenních činnostech. Mluvíme o komplexu zdravotnických, sociálních a dalších služeb pro lidi se sníženou soběstačností.

Jak již píše Haškovcová (1990), dnes se v praxi „domovy svou skladbou obyvatel blíží stále více nemocnici než domovu“, skladba obyvatel se mění „k horšímu“, lidé v nich žijící vyžadují lékařskou péči, potřebují pomoc druhé osoby, mnozí jsou trvale upoutáni na lůžko. K podobným závěrům došli i autoři rozsáhlé studie prováděné socioložkou Hanou Kasalovou.

Zároveň je potřeba stále mít na paměti, že „žádná institucionální zařízení nemohou být univerzálním řešením života starých lidí. Všechny instituce reprezentují pomoc v krizi, v nouzi člověka. Proto je důležité hledat nová vyhovující řešení, přitažlivá, účelná a finančně únosná, která by byla s to pomoci starým lidem dožít v relativním, tj. bio-psycho-sociálním komfortu.“ (Haškovcová, 1990).

Oproti trendům zemí Evropské unie je náš systém v oblasti sociálních služeb stále příliš orientován na dosavadní model, který jednostranně upřednostňuje rezidenční (ústavní) služby, a tím neodpovídá preferencím a potřebám seniorské populace. V procesu novodobé „institucionalizace“ diktované zájmem racionality a efektivity nevyhnutelně dochází ke snižová-

„Každý si přeje dlouho žít, ale nikdo nechce stárnout.“ Jonathan Swift že jeho schopnost zabezpečit si vlastními silami své základní životní potřeby je výrazně omezena, nebo dokonce zcela nemožná.“ (Janečková, 2013) LTC

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 13

Důsledky institucionalizace na seniora v rezidenčním zařízení

ní rozsahu přirozených činností jednotlivce, rodiny a jiných společenství, jež se stále více stávají předmětem formálně organizovaného, finanPrůměrný věk uživatelů /klientů/ poskytované služby - domova pro seniory - činí 83 roků, ve všech čtyřech stupních závislosti, přičemž zhruba 1/3 všech obyvatel je ve věku 86-95 let. Když na chvilku začneme počítat, tak průměrným rokem narození je rok 1932, ale může to být i rok 1920. Co to znamená?

Jak můžeme tato data číst? Máme před sebou člověka narozeného za první republiky, ne dlouho po jejím vzniku, ne dlouho po I. světové válce a rozpadu Rakousko-Uherské monarchie, který zažil utrpení II. světové války v dětském věku, pak „hubené“ roky po jejím skončení, roky budování socialismu, normalizaci, atd. Celý svůj aktivní život tvrdě pracoval, byl nucen šetřit, uskromňovat se, žít ve zcela odlišných politických i hospodářských podmínkách, bez znalostí moderních technologií a přehlcenosti informacemi hrnoucích se ze všech stran.

Když budeme počítat ještě jednou, dostaneme dobu, po kterou jsou tito lidé v důchodu. Do něj odcházeli mezi roky 1975 až 1987, tj. 28 až 40 roků stojí mimo zaměstnání, žijí tedy ve větším či menším ústraní (stále uvažujeme v průměrných číslech). Všichni za sebou mají několik desítek let aktivního života, každý z nich zastával ve svém životě řadu rolí a třeba dosáhl i dobrého společenského postavení.

Před sebou ale vidíme křehkého seniora se značným zdravotním omezením, které může způsobit, že je inkontinentní, potřebuje nakrmit, pomoci s oblékáním, pohybem vlastního těla. Z úst ošetřujícího personálu v přímé obslužné péči či zdravotníků, ale i členů vlastní rodiny slýcháme, že ten či onen je jako malé dítě a péče o něj tomu odpovídá. Rozdíl – ten podstatný – je v tom, že dítě stojí na začátku a starý člověk na konci svého života a dělí je nekonečná zkušenost prožitých roků.

14 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

covaného a centralizovaného úsilí.

Přijetím zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách se situace v České republice měla výrazně změnit. Měl znamenat zásadní transformaci sociálních služeb, nastolit nová pravidla a vytýčit všeobecný směr „od institucionalizace k deinstitucionalizaci“. Postupně by tedy mělo docházet k vytváření jiných typů sociálních služeb poskytovaných v přirozené komunitě uživatele. Na tomto místě pokládám za nutné zdůraznit nezpochybnitelný fakt, že seniorů žijících mimo institucionální péči je neskonale více i přesto, že zařízení stále přibývá.

Tématu „Podpory rozvoje komunitního systému integrovaných podpůrných služeb“ se věnovala i konference v Praze v lednu 2015, pořádaná Diakonií ČCE

stejně jako publikace Zdeňka Kalvacha vydaná k této příležitosti. Je všeobecně známo, že senioři si přejí žít a stárnout doma, a v tomto směru „bylo učiněno mnoho k rozvoji pobytových služeb pro seniory“ (Kalvach, 2014).

Pojem domov pro seniory se objevuje v českém názvosloví sociálních služeb od roku 2006 přijetím zákona o sociálních službách (dříve domovy důchodců). Jsou typickými institucemi s jasně vymezenou organizační strukturou, organizačním řádem, kompetencemi, posláním a cílem. To je spojeno se soustředěním veškerých činností do jedné velké budovy a se snahou o vysokou efektivitu a racionalizaci provozu, kterou umožňují velkokapacitní zařízení.

A tak se pomalu dostáváme i k pojmu senior (z latinského „senex, senis“)

Ve své existenciální výpovědi filozofa, teologa a emeritního děkana Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze prof. ThDr. Zdeněk Kučera, Dr. phil.h.c. říká: “Stáří nezáleží v počtu let, stáří je stav. Přichází v preseniu po špičkách, nepozorovaně a najednou je tu. Je psychofyzickou fází života, tak jako dětství se svými vnitřními zákonitostmi. Stáří charakterizuje hodnocení – sebe i světa – a vědomí konce.“

Důsledky institucionalizace na seniora v rezidenčním zařízení

znamenajícímu „starý“. Druhý stupeň slova senior „starší“ má více významů, např. v protikladu k „mladší“, tedy junior, zkrátka: jde o člověka v letech, starého člověka, starce. Stáří není nemoc, a tak ne každý starý člověk je potřebný využívat služby sociální péče a hlavně, ne každý odchází do domova pro seniory. Ty, kteří tam však žijí, se pokusím charakterizovat jejich, pro ně společnými, znaky.

Obecně jsou označováni jako „uživatelé“ sociální služby, i když já mám s tímto pojmem trochu problém, jelikož si pod ním vždy spíše vybavím člověka závislého na návykových látkách, než křehkou babičku potřebující naši péči. Často hovoříme o klientech, ale i ty si

často snáze spojíme se službami bankovních domů. My, kteří aktivně pracujeme v sociálních službách, bychom nikdy neměli ztrácet ze zřetele, že před námi se nachází především člověk, lidská bytost, pan či paní. Člověk (i starý) má nezadatelná práva, včetně práv sociálních, jež vymezují důstojnost lidské existence.

V nejobecnějším smyslu lze vycházet z Všeobecné deklarace lidských práv přijaté Valným shromážděním OSN v r. 1948. Byť se jedná o nezávazný dokument, tak toto prohlášení nabylo závaznosti jako právní obyčej. Tématu se týká hned preambule uvedené deklarace: „Uzná-

ní přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti.“ Proto jsou společnost a jí vytvořené instituce povinny práva naplňovat a chránit – v respektování přirozené důstojnosti – zvlášť těch, kteří to nedokáží sami. Život je jedinečným darem, který člověk přijímá i s tím, co si nevybral, učí se ho přijímat i se svou minulostí, chybami, prožitým utrpením. „Představa davů sociálních pracovníků nutících staré lidi, aby se „pro své vlastní dobro“ vmísili mezi ostatní a hráli s nimi společenské hry, není právě přitažlivá.“ (Stuart-Hamilton, 1999). Zároveň se stává, že senior své základní biologické či psychosociální potřeby neprojevuje, protože je projevovat nemůže, nechce nebo neumí, pak by měly být aktivně rozpoznány. V případě, že ošetřující tým nemanifestované potřeby nerozpozná (proto je ani nepokrývá), vzniká objektivní deficit péče.

Najít rovnováhu mezi skutečnou, individuální potřebou každého jednoho člověka a možnostmi zařízení danými standardy kvality, vnitřním řádem a náplní práce pečujícího personálu je jistě velký problém a nelehká situace pro každého vedoucího pracovníka.

Mgr. Michaela Kazdová Kazdova19@seznam.cz

Celostátní konference s mezinárodní účastí předcházející 22. evropskému obezitologickému kongresu

OBEZITOLOGIE A BARIATRIE 2015 05. 05.

KONFERENČNÍ CENTRUM CITY

Letacek_DL.indd 1

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 15 14.04.15

16:32

Duševní zdraví

Duševní zdraví

Duševní zdraví V užším pojetí může být duševní zdraví definováno jako nepřítomnost příznaků duševní nemoci, nerovnováhy a poruch adaptace. V tomto pojetí snahy o upevnění duševního zdraví znamenají především boj proti výskytu duševních nemocí, proti příznakům nevyrovnanosti (neuroticismu), různým hrubým poruchám chování, proti toxikománii atd. V širším pojetí není ani tak zdůrazňována nepřítomnost poruch, jako jde spíše o snahu charakterizovat, popsat projevy optimálního duševního zdraví, což často splývá s popisem optimální životní adaptace. Důvodem, proč se zabýváme duševním zdravím, je fakt, že lidé, kteří jsou duševně zdraví, jsou schopni se lépe vyrovnávat s chronickými stresory a je tak méně pravděpodobné, že je postihne vyhoření.

S

pojmy duševní zdraví a duševní hygiena úzce souvisí též pojem adaptace neboli přizpůsobení. Jedná se o proces, ve kterém jde jednak o přizpůsobení se neměnným a nezměnitelným podmínkám prostředí, v němž člověk žije, a jednak přizpůsobování si v životním prostředí toho, co se změnit dá. Duševní zdraví je také vnímáno jako žádoucí stav, jež je výsledkem vědomého nebo nevědomého dodržování zásad duševní hygieny.

Duševní hygiena

Duševní hygiena se zaměřuje na možnost autoregulace jedince, působení na sebe sama a na aktivní přetváření svého prostředí (těžiště je v psychické autoregulaci, v sebevýchově, v hygieně myšlení, představ, pozornosti, atd.).

Duševní hygiena je určena zdravým jedincům, u kterých může jejich zdraví ještě upevnit a posílit schopnost adaptace. Jedincům na hranici zdraví a nemoci může pomoci lépe poznat sebe sama, rozebrat příčiny poruch a pomoci ke znovunabytí rovnováhy. Nemocným pak může pomoci při léčbě jejich onemocnění (někdy také zkrátit dobu léčby).

Z hlediska duševní hygieny lze rozlišit několik důležitých oblastí.

První z nich je životospráva, která zahrnuje spánek - jeho trvání, hloubku a jednotlivé fáze. V literatuře je také popisováno, jakým způsobem lze prostředí ke spánku upravit a jak důležitou roli hraje pravidelnost usínání. Zahrnuje však i výživu, jelikož správnou výživou lze nejen upevnit svou duševní rovnováhu, ale i zvýšit odolnost proti infekcím, pracovní výkonnost a prodloužit svůj život. Mezi nejčastější prohřešky proti zdravé životosprávě jsou pak řazeny: sklony k přejídání, neuspokojivé složení stravy, spěch při jídle, vynechávání snídaně atd. Dále do této oblasti spadá dýchání, a to jak rytmus, tak i způsob. Práci s dechem

se pak právě z psychohygienických důvodů věnují i různé relaxační techniky. Důležitý je samozřejmě také odpočinek nezbytný k regeneraci sil. Na druhou stranu je však důležitý také pohyb, jež kompenzuje dnešní, často sedavé zaměstnání (zejména u lidí duševně pracujících). Zohledňováno je ale také hospodaření s časem, neboť časová tíseň může vést k mnoha negativním vlivům na organismus člověka. V souvislosti se zachováním duševní rovnováhy je potřeba zmínit také nutnost odstranit ze života pokud možno co nejvíce zlozvyků, ty totiž vyčerpávají.

Může se jednat o zlozvyky spojené s již výše uvedenými oblastmi životosprávy, ale i zlozvyky v myšlení, citech či morálním rozhodování.

Další velkou oblastí, které se duševní hygiena dotýká, je práce.

Z hlediska pracovního prostředí se lze z pohledu duševní hygieny zaměřit také na to, jaké jsou optické a akustické podmínky, teplota, vlhkost nebo cirkulace vzduchu.

O dalších aspektech pracovního prostředí a možnostech úpravy jsme pojednali už v předchozích vydáních v souvislosti s příčinami stresu: např. vlastní obsah a podmínky práce, obtížnost práce kvalitativní a kvantitativní; organizační role – zejména pak konfliktní role a nejednoznačnost

předmětu práce; vzájemné vztahy lidí v organizaci – nedorozumění, konflikty, chybějící sociální opora; vývoj kariéry – chybějící perspektiva na daném pracovišti, omezená možnost funkčního i platového postupu, dvojitá kariéra v rodině (obou partnerů); organizační struktura a klima; vztah domova (mimopracovní oblasti) a práce; pracovní šok – vyplývá z nesplněných představ o povolání, projevuje se hlavně u osob na začátku kariéry.

Duševní hygiena se zaměřuje i na mezilidské vztahy. Citové vztahy mohou být totiž v některých případech zdrojem frustrace a stresorů. Kromě vztahů citových bere ovšem v potaz i sociální vztahy obecně, neboť i ty mají vliv na naší duševní rovnováhu a naopak, to, v jakém stavu se nacházíme my sami, ovlivňuje sociální vztahy a jejich hodnocení, což je právě pro pomáhající profese velmi důležité.

Duševní hygiena úzce souvisí s pojmem sebepoznání. Téma sebepoznání je velmi široké. S ohledem na řešenou problematiku se ale v následujících řádcích pokusíme tento pojem stručně definovat a uvést jeho význam v souvislosti s pomáhajícími profesemi.

Jedna z definic říká, že sebepoznání neznamená něco měnit, popírat, bojovat proti něčemu nebo dělat něco jinak. Sebepoznání pouze pomáhá odhalit sku-

Základní desatero zdravého spánku  Dodržovat pravidelnost (usínání a vstávání).  Zklidnit se před usínáním – vyvarujte se stresu, ostrého světla, přílišné aktivity apod.  V ložnici by měl být po dobu spánku přiměřený chlad, temno a klid.  Ložnice, resp. postel, slouží pouze ke spánku – nikoli k práci, jídlu atp.  Poslední jídlo konzumovat cca 2 hodiny před ulehnutím.  Fyzická aktivita je žádoucí, avšak také nejpozději s odstupem dvou hodin před ulehnutím.  Nekouřit.  Nepít kofeionové nápoje před spaním.  Nepít alkohol před spaním.  Pořídit si kvalitní matraci a lůžkoviny.

16 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 17

Duševní zdraví

Relaxační technika Jednou z mnoha relaxačních technik je tzv. Schultzův autogenní trénink, který je založen na představivosti a navození uvolňujících tělesných pocitů.

Ideální je si techniku natrénovat a postupně ji individualizovat podle svých potřeb. Základní je navození následujících pocitů:  tíhy v končetinách,  tepla v končetinách,  klidného dechu,  pravidelné srdeční činnosti,  pocitu tepla v nadbřišku,  chladného čela. tečnosti, kterých si obvykle nejsme vědomi, umožňuje nám spatřit sami sebe se vším, co k nám patří. Při sebepoznání jde o to nejen se pozorovat, ale snažit se sám sebe lépe poznat. Důležitou informací je, že sebepoznání není stav, kterého bychom případně měli chtít dosáhnout, nýbrž neustávající proces.

Když se tedy vrátíme k tomu, co jsme uvedli výše, a to, že určitou úroveň sebepoznání považujeme za předpoklad výkonu povolání v pomáhajících profesích, nemyslíme tím, že tato úroveň stačí a daný pracovník se dalším sebepoznáním již nemusí zabývat, ba právě naopak. Již zmíněná určitá úroveň by měla být pouze prvním schůdkem pro další nikdy nekončící sebepoznání.

Proč je sebepoznání tak důležité právě pro pomáhající profese?

Protože my i lidé kolem nás máme tendenci ke schematickému a stereotypnímu vnímání druhých, nálepkování nebo zjednodušování, které vystihuje pouze jednu charakteristiku. Pokud si takto člověka „zaškatulkujeme“, nemáme mnoho snahy poznávat ho blíže. Právě takový přístup může být v pomáhajících profesích velmi nebezpečný. Stejným způsobem můžeme vnímat sami sebe, a to na základě pouze několika vlastností či rysů. Sebepoznání nám může pomoci uvědomit si množství a rozmanitost svých vloh, schopností, možností či dovedností. Stejným způ-

18 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Nejčastější chyby při registraci

sobem pak můžeme být schopni nahlížet na ostatní, zejména na své klienty.

Velmi výstižně a trefně definuje důležitost sebepoznání Míček ve své knize Duševní hygiena, když říká: „Adekvátní sebepoznání je předpokladem sebevýchovy (autoregulace). Má kladný vliv na sociální adaptaci jedince, jeho vyrovnanost i na objektivnější poznávání jiných lidí.“ Toto objektivní poznávání je pak důležité pro porozumění lidem, pro dobré vztahy s nimi, stejně jako pro duševní hygienu. Takto „objektivněji“ pak můžeme jako pracovníci poznávat své klienty, což může podporovat kvalitní vztah mezi pracovníkem a klientem, zároveň ale také podporovat duševní rovnováhu pracovníka.

Práce pomáhajících z pohledu duševní hygieny

Poměrně jasná odpověď na otázku, proč se zabývat duševním zdravím v kontextu pomáhajících profesí říká: „Člověk s pevným duševním zdravím má blahodárný vliv také na své sociální okolí. Platí ale také opak: Lidé s narušenou duševní rovnováhou, neurotici, vnášejí do mezilidských vztahů zvýšené množství konfliktů, bývají předráždění, přecitlivělí, úzkostliví, a to vše má samozřejmě negativní vliv na sociální vztahy.“ Ovšem u pomáhajících, stejně jako u dalších profesí, podle téhož autora platí, že: „Kvalita pracovního vztahu těsně souvisí s duševní rovnováhou; snad nejmarkantněji je to znát u těch profesí, jejichž těžiště je v jednání s lidmi.“ O pracovním prostředí a jeho vztahu k duševní hygieně jsme se již zmínili výše. Zde chceme poukázat na specifika práce duševní, jelikož duševní práce klade zcela specifické nároky na celkovou duševní vyrovnanost. Pracovník vykonávající duševní práci se známkami nevyrovnanosti podává ve své profesi nejen podstatně nižší výkon anebo se neúměrně vyčerpává, ale může i stresovat lidi kolem sebe a přispívat k jejich nevyrovnanosti, což je podstatné nejen v rámci pracovního kolektivu, ale především je potřeba brát tuto možnost v potaz v rámci práce s uživatelem. Kromě

možného dopadu na klienty je tu tedy také fakt, že pracovníci samotní jsou ve styku se svými kolegy. Pokud prožívají syndrom vyhoření, mohou tak mít negativní dopad i na zbytek pracovního kolektivu, způsobovat konflikty, narušovat pracovní úkoly. Tímto způsobem se může stát vyhoření „nakažlivým“ a může se udržovat pomocí neformálních pracovních interakcí.

Důležitá je také samotná volba povolání. Být dobrým duševním pracovníkem znamená dosáhnout vysoké úrovně osobní adaptace. Při úsilí dosáhnout vysokého cíle by měly být redukované tenze vyvěrající z nedořešených problémů zdravotních, emočních, morálních a jiných, k tomu je nutná vysoká úroveň obrany proti stresorům z vnějšího prostředí a boj proti nim. Velký význam má také nepřetržitá sebevýchova takových vlastností, jako je schopnost vycházení s druhými lidmi, schopnost s nimi spolupracovat, porozumět jim, doceňovat je, dokázat přijmout jejich mínění, umět vést i podřídit se vedení, umět těžit z pracovních zkušeností. V rámci vlastní sebevýchovy je také dobré posilovat koncentraci pozornosti, systematicky se věnovat autoregulaci vlastních myšlenek a představ i emočních nesnází (šetření emoční energií, emoční přeladění ad.).

V sociální práci se často dostáváme do těžkých situací, a proto je jako základ duševní hygieny pro profesionály pracujícími s lidmi doporučováno hovořit o svých pocitech, vyjadřovat je a vytvořit pro to dobré prostředí.

K tomu, aby mohly být pocity ventilovány, je zapotřebí bezpečného prostředí, takové mohou zajistit např. již zmiňované supervize či intervize, porady týmů, ale i jen možnost promluvit si s kolegou.

Je také vhodné oddělovat pracovní život od osobního, jak jen je to možné. A jak již z výše uvedeného vyplývá, je potřeba nezapomínat ani na přestávky v práci nezbytné pro regeneraci a za tím účelem je možné využít tělesné cvičení, procházku, relaxaci či meditaci.

Mgr. et Mgr. Lucie Pražáková sociální pracovnice, psycholožka, terapeutka Prazakova.terapie@gmail.com

REGISTRACE Nejčastější chyby při podávání žádosti o vydání/prodloužení platnosti osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu

R

ok 2015 je rokem, kdy očekáváme příjem nejméně 23 000 žádostí o vydání, ale především prodloužení platnosti osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu – registrace. Jen za první tři měsíce roku 2015 bylo přijato 4854 žádostí.

Následující řádky jsou reakcí na skutečnost, že v roce 2014 bylo z přijatých 6 849 žádostí 3 062 ve správním řízení, tedy celých 45 % žádostí, které byly nesprávně či neúplně vyplněny.

NEJČASTĚJŠÍ CHYBY u žádostí o vydání nebo prodloužení platnosti osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu: ↘↘ Není přiložen kolek nebo chybí jeho dolní část. Od ledna 2012 je platná nová emise kolků s bezpečnostními prvky.

Nenechte si vnutit starý kolek hnědé barvy od kolegyň. ↘↘ Žádost není na zadní straně podepsaná. ↘↘ Je podána nesprávná žádost (vydání/prodloužení). Před podáním žádosti je nutná kontrola v on-line náhledu, pokud svou registraci nenaleznete, vaše registrace propadla, celý spis byl skartován a je nutné poslat žádost o vydání. ↘↘ Jsou doloženy neověřené doklady o vzdělání, včetně specializačního. Ověřené kopie dokladů o kvalifikaci musí doložit také žadatelé, kterým registrace propadla a žádají o nové vydání (v minulosti již jednou žádali o vydání) - jejich

původní spis byl skartován včetně dokladů, proto je nutné poslat ověřené doklady znovu.

Nejsou doloženy všechny doklady - součástí diplomu (nutná ověřená kopie) je i vysvědčení (stačí prostá kopie) nebo dodatek k diplomu. ↘↘ Nevyplněný seznam absolvovaných vzdělávacích aktivit, který je součástí žádosti. Kopie potvrzení o účasti na celoživotním vzdělávání je nutné zapsat do seznamu. V případě, že vaším zaměstnavatelem není zdravotnické zařízení, případně zaměstnavatele nemáte, zůstane seznam nepotvrzený. ↘↘ Nesprávně nebo neúplně doloženo potvrzení o výkonu povolání. Doklad o výkonu povolání musí obsahovat informace o délce, pracovní pozici a úvazku – nutné potvrdit přímo do žádosti nebo doložit ověřené kopie potvrzení. ↘↘ Absolventi SZŠ dokládají 3 roky výkonu zdravotnického povolání – i při prodloužení registrace, pokud nebyla do-

Pokud máte nějaké nejasnosti nebo pochybnosti před podáním žádosti, prostudujte webové stránky, kde naleznete aktuální a potřebné informace: http://www.nconzo.cz/web/guest/67.

ložena v 1. žádosti nebo doba registrace již propadla. ↘↘ Žádost o prodloužení platnosti osvědčení je možné podat pouze jednou v registračním období, a to nejpozději 60 dnů před jeho skončením. Později podané nebo 2x v jednom registračním období podané žádosti jsou zamítány. ↘↘ Minimální zákonem vyžadovaný rozsah praxe a potřebný počet kreditů z celoživotního vzdělávání je nutné v žádosti o prodloužení registrace doložit pokaždé nově. Účelové podávání nové žádosti o další prodloužení platnosti osvědčení na podkladě předchozích dokladů (které se již staly podklady pro rozhodnutí o vydání nebo prodloužení platnosti osvědčení) je obcházením platného zákona.

Možnost získat osvědčení bez nutnosti doložení praxe a kreditů mají pouze absolventi do 18 měsíců od získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání.

PhDr. Michaela Hofštetrová Knotková NCO NZO Brno hofstetrova@nconzo.cz

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 19

Kreativita

Kreativita

Kreativita Aneb schopnost myslet za hranice obvyklého, známého a naučeného Jan Werich kdysi řekl zajímavý citát: „Paměť je výsadou blbých. Chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet“. Autor citátu určitě nechtěl popřít význam paměti pro náš normální život. Spíše chtěl poukázat na důležitost kreativní mysli, na kterou se specializuje převáženě pravá mozková hemisféra. Obě části mozku, pravá i levá, jsou stejně důležité.

S

oučasný způsob života většiny běžných lidí je však charakteristický přetěžováním levé části mozku, která souvisí s racionálním a logickým myšlením. Zaměřuje se na detaily, slovní vyjadřování, vyhodnocování, třídění a realizaci. Pravá hemisféra je spojována s vnímáním celku namísto jednotlivostí, symbolů a obrazů namísto slov, humoru a poezie namísto logiky, intuice a spirituality namísto racionální úvahy. Ve skutečnosti obě poloviny mozku pracují v symbióze.

Od dob naší školní docházky někteří z nás zanevřeli na činnosti, jako je malování, tanec, poslouchání hudby či vymýšlení nových věcí. Začali jsme se chovat a jednat příliš jednostranně. Nevyužívané oblasti mozku zleniví a ochabnou stejně jako naše svaly, které nejsou dostatečně zatěžovány.

Někde jsem četla zajímavý příměr o běžci, kterému chceme snížit výkon o 50 % tím, že mu svážeme pravou ruku a pravou nohu. Co se stane?

Jeho výkon neklesne o 50 % ale o celých 100 %. A tak je to i s naším mozkem. Aby byl náš výkon skutečně stoprocentní, potřebujeme zaměstnávat obě mozkové polokoule. Kreativita jako jedna z mozkových funkcí se může rozvíjet po celý život. Je to schopnost vytvářet nové kombinace z toho, co už známe, nacházet nová a nevšední řešení nejen pro známé, ale i nové úkoly. Porušovat zaběhaná pravidla nebo je ignorovat je v tomto případě naprosto žádoucí. Kreativní lidé potřebují stále nové podněty, návštěvy

20 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

kina, divadla, knížky, semináře, další vzdělávání a zajímavé činnosti. Nápady často vznikají, když něco vidíme a náš mozek si pak tento předmět či situaci spojí novým způsobem. Člověk je velmi tvořivý krátce před usnutím a ve fázi probuzení. Věděli to i naši předkové, když říkali: „Nejlépe je se na to pořádně vyspat, ráno moudřejší večera“.

Doporučuji mít na nočním stolku deník s tužkou a hned po probuzení si zapsat

například měnit trasy, kterými jezdíte každý den do práce. Jakákoli změna prostředí, pomáhá změnit i mozek.

Platí to i o zaměstnání, pokud v něm trávíme spousty času a pokud nás už vůbec nestimuluje k novým činnostem. Změnu prostředí můžeme provést doma přestavěním nábytku. Je to dobrý způsob, jak přinutit náš mozek k reorganizaci zažitých vizuálních a prostorových vzorců.

Dobrým tréningem je cestování do ne-

Úkol číslo 1

Úkol číslo 2

spojte těchto devět bodů čarami, aniž byste zvedli tužku z papíru (jedním tahem).

vše, co nás napadlo. Můžeme přijít na řešení něčeho, s čím si již dlouho nevíme rady. Činnost pravé hemisféry podporuje prakticky cokoli, co vybočuje z běžné rutiny a útočí na naše smysly a emoce příjemným způsobem. Mohou to být procházky v přírodě. Chůze má blahodárný vliv na naši mysl. Uvádí nás do uvolněného stavu čistého myšlení a fungování mozku. Snažte se často měnit prostředí, ve kterém se pohybujete. Stačí

ve stáji jsou lidé a koně. celkem je zde 22 hlav a 72 nohou. kolik koní a kolik lidí je ve stáji?

známých míst. Adaptace na stále nové prostředí nutí k větší pozornosti a vnímavosti. Snažte se být pozitivně naladěni. Životní strasti se snáší mnohem lépe s humorem a nadhledem. Rozčilováním se stejně nic nevyřeší, jenom si tím sami kazíme náladu a toxickým jedem zamořujeme i okolí. Velcí duchovní učitelé nás učí přijímat životní události tak, jak přichází, a vzít si z nich poučení. Pozitivní ladění je dáno konstitučně, ale dá se naučit.

Dlouhodobý stres, starosti a strach poškozuje orgány včetně mozkových buněk. Nové objevné myšlenky nás napadají, jen když jsme v klidu a dobré pohodě. Dbejte tedy mnohem důsledněji na charakter svých myšlenek a na to, čemu věnujete pozornost. Pěstujte debatní kroužky, nejsou ztrátou času, ale stimulují mozek k rychlé slovní reakci. Dobrou metodou k dobrání se optimálního řešení je metoda brainstorming, kterou určitě všichni znáte.

Důležité je však připomenout zvláště v české kotlině, že při této metodě (a ne jen při ní) je zakázána kritika jakéhokoli nápadu. Jejich třídění přijde na řadu až později. V poslední době získává stále větší oblibu pravidelné skákání na domácí trampolíně. Údajně tuto metodu používají špičkoví vrcholoví manažeři ke zlepšení mentálního výkonu, uvolnění a pozitivnímu vyladění před důležitým jednáním. Vzhledem ke své nenáročnosti, stojí za to to také zkusit. Co říkáte? Další doporučovaná metoda k podpoře mozkových funkcí je žonglování se speciálními míčky.

Jde o velmi náročnou činnost vyžadující bezchybnou koordinaci a postřeh.

Zapojuje stejnoměrně do činnosti obě mozkové hemisféry, zvyšuje počet synapsí a mozkovou kapacitu. Podle Michaely Karsten, trojnásobné mistryně světa v paměťových schopnostech, můžeme po ročním cvičení výkon mozku zvýšit až o 30 %.

Hrajte kreativní hry a řešte hádanky. Řešení hádanek vyžaduje aktivitu pravé i levé mozkové hemisféry, učí náš mozek kriticky myslet a hledat řešení. Vynikající kreativní technikou, která v mozku aktivizuje již zapomenuté informace a nově je dokáže uspořádat, jsou myšlenkové mapy. Myšlenková mapa respektuje způsob ukládání a propojování informací v mozku. Každé slovo, téma, myšlenka je zakreslována do pomyslné koruny bohatě rozvětveného stromu. Myšlenkovou mapu můžeme použít při přípravě prezentace, proslovu nebo pro strukturování učební látky. Jednotlivé větve s tématy můžeme znázornit jinou barvou, jiným písmem či pomocí obrázku. Mozek si takto zapsané informace lépe pamatuje. Cvičte si svoji představivost. Díky ní si v mozku vytváříme mosty k dalším hluboce zasunutým informacím, které

jsou uloženy v podobě obrazů. Vizualizace situací, které chceme, aby se staly, nám pomáhá aktivizovat kreativitu a zmírňovat stres.

Nesmíme však zapomenout také na obyčejný spánek. Ve spánku dochází k přirozené regeneraci všech orgánů a tkání našeho těla včetně tkáně mozkové. Je až s podivem, kolik lidí má se spánkem problémy aniž by tuto situaci nějakým způsobem řešili. Dopřejte si dostatek spánku v době, která je pro spánek určena, tedy přibližně mezi desátou až pátou hodinou ranní. Spánek pomůže vyčistit duševní zmatek, utřídit myšlenky, zostřit paměť a další kognitivní funkce. Každý organismus má trochu jiné požadavky na délku spánku. V průměru činí 7 a půl hodiny. Jak spánkový deficit, tak přemíra spánku, má pro organismus nepříznivé důsledky. Některé studie prokázaly souvislost spánkového deficitu či jeho nadměrnost s častějším výskytem kardiovaskulárních onemocnění.

Velmi efektivní metodou ke cvičení mozkových funkcí včetně zvýšení kreativity je tréninková metoda biologické zpětné vazby EEG biofeedback. Jedná se o psychofyziologickou seberegulaci prostřednictvím instrumentálního podmiňování. Klient sedí před obrazovkou a sleduje počítačovou akční hru. Rozdíl oproti normálnímu sledování televize či počítače je v tom, že svojí myslí ovlivňuje to, co se na obrazovce děje. Za každé žádoucí vnitřní rozpoložení dostává odměnu v podobě bodu. Během sezení má klient na hlavě elektrody, které snímají mozkové vlny z určité části mozku. Záleží na tom, které mozkové funkce jsou trénovány. Podstatou tréninku je potlačování nežádoucích mozkových frekvencí a naopak posilování žádoucí frekvence. EEG biofeedback lze užít u dětí i u dospělých. Tato metoda může pomoci dětem s poruchou učení, řeči, s psychickými a psychosomatickými problémy. U dospělých lze biologickou zpětnou vazbu využít k podpoře rozvoje osobnosti, ale také k řešení některých zdravotních problémů. Americká asociace pro biofeedback doporučuje tuto metodu u 40 klinických diagnóz. Je mezi nimi především lehká mozková dysfunkce a hyper kinetická porucha u dětí, noční pomočování u dětí, inkontinence, motorická i sen-

zorická afázie (porucha řeči), epilepsie, migrény, koktavost, závislosti a mnoho dalších. Biologická zpětná vazba zefektivňuje práci jak levé, tak pravé mozkové hemisféry, čímž pomáhá rozvíjet komplexně všechny kognitivní funkce.

Když se řekne tvořivost, většina lidí si představí uměleckou práci malíře, sochaře, hudebníka či herce. Kreativita je však pro každého. Pomáhá nám v každodenním životě i při výkonu povolání. Projevuje se produkcí nových nápadů, inovací stávajících postupů, vytvářením nových hodnot a produktů.

Abychom byli schopni rozvinout svůj tvůrčí potenciál, je potřeba si udržovat svoje myšlení pružné.

Zajímejte se tedy o dění kolem vás, hledejte nové možnosti a snažte se na věci dívat z různých možných úhlů pohledů. Nehleďte na věk. Kreativita není limitována věkem. Mnoho slavných umělců vytvořilo své vrcholné dílo, dnes bychom řekli v hlubokém seniorském věku. Nejdůležitější věcí, kterou však můžeme pro svůj mozek udělat, je zachovat si svou mysl pozitivní a pěstovat vnitřní radost bez ohledu na životní okolnosti. Pesimismus, zloba, mrzutost patří k nejvýznamnějším rizikovým faktorům poškozující naše mozkové funkce.

Mgr. Marie Marková,Ph.D. Specialistka pro EEG biofeedback a trénování kognitivních funkcí markova@nconzo.cz Úkol číslo 3 jaké písmeno patří na prázdné místo?

L _ B D K Č Č S Z Ř L P Úkol číslo 4 na oslavě narozenin je 8 hostů. dokážete třemi rovnými řezy rozdělit dort na osm stejně velkých kousků?

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 21

Nový seriál: HIV v sociálních službách

Nový seriál: HIV v sociálních službách

Služby (nejen) pro HIV pozitivní osoby či jejich blízké

V

tomto článku bychom se chtěli věnovat především službám, které se zabývají pomocí HIV pozitivním osobám a jejich blízkému okolí vyrovnat se s takto bohužel dnes ještě stále stigmatizační diagnózou.

Pro HIV pozitivní osoby existuje několik specifických služeb, které jsou poskytovány nemnoha organizacemi. Některé se věnují konkrétním osobám, jiné poskytují pomoc skupinám osob, mezi kterými se mohou vyskytovat osoby HIV pozitivní (například osoby působící v sexbyznysu, služby pro osoby závislé na návykových látkách ad.).

Mezi organizace, které působí v problematice HIV/AIDS patří například: ↘↘ Státní zdravotní ústav (www.prevencehiv.cz) ↘↘ Česká společnost AIDS pomoc, z. s. (www.aids-pomoc.cz), ↘↘ Red Ribbon, o. s. (www.redribbon-os.cz), ↘↘ Dom svetla Slovensko (http:// www.domsvetlaslovensko.sk) ↘↘ Rozkoš bez Rizika (www.rozkosbezrizika.cz) ↘↘ Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, z. s. (www.planovanirodiny.cz) ↘↘ Magdaléna o.p.s. (www.magdalena-ops.eu)

Poradenské služby

Poradenství v oblasti HIV infekce je poměrně široké. V obecné rovině se může zaměřovat na: • běžnou veřejnost v rámci preventivních aktivit – především předávání základních informací o této problematice, např. o možnostech infekce, testování a jeho průběhu ad.; • proces testování (před- a po-

22 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

•

-testové poradenství) – jedná se o poradenství, které by mělo být součástí každého testu na HIV infekci (samotnému testování na HIV infekci se budeme věnovat v některém z následujících čísel); HIV pozitivní osoby, jejich rodiny a blízké.

Organizace nabízí jednotlivá poradenství v různých formách, tedy jak „face to face“, tak i telefonické a internetové (e-mailové, online poradny). Poradenství pro běžnou veřejnost mohou využít také pracovníci v sociálních službách, pokud se setkají s osobou HIV pozitivní, a mají obavy z možné infekce nebo se chtějí pouze ujistit v některých otázkách vznikajících při poskytování podpory HIV pozitivní osobě.

Telefonické poradenství - výběr: •

Národní linka pomoci AIDS - tel. 800 144 444, zaměřuje se na předání základních informací o problematice HIV/ AIDS, • Telefonní linka AIDS pomoci – tel. 800 800 980, jedná se o bezplatnou, anonymní a nepřetržitou informační linku zaměřující se na předání základních informací o problematice HIV/AIDS, • Poradenská telefonní linka HIV a práce – tel. 800 550 540, zaměřuje se na poradenství v oblastí zaměstnávání osob HIV pozitivních; případy diskriminace a odstraňování bariér v zaměstnávání HIV pozitivních osob (přes tuto linku je také možné zprostředkovat pomoc právníka).

Bezplatnou informační nonstop linku provozuje také Dom svet-

la Slovensko na telefonní lince: 0800 666 777.

Internetové poradenství – výběr: • •

internetová poradna na stránkách www.hiv-prevence.cz, internetová poradna Státního zdravotního ústavu.

Základní sociální poradenství je součástí každé poskytované sociální služby. Je možné ho využít v souvislosti s řešením nepříznivé sociální situace, do které se mohou dostat také osoby HIV pozitivní. V rámci poradenství by mělo být klientovi sděleno, jaké formy pomoci je možné využít v našem systému (například dávky sociálního zabezpečení, doporučení vhodné sociální služby), včetně jejich základních práv a povinností (například i vzhledem k základním informacím o oprávněnosti/neoprávněnosti odmítnutí uzavření smlouvy o poskytování sociální služby).

ho stavu, který uvádí ustanovení § 36 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, s odkazem na to, že osoba trpí „akutním infekčním onemocněním“. Avšak dle názoru předních českých odborníků (cit. MUDr. David Jilich, MUDr. Ivo Procházka, CSc.) není HIV infekce akutním, nýbrž chronickým infekčním onemocněním (především z toho důvodu, že v běžných společenských podmínkách se nejedná o onemocnění přenosné na jinou osobu).

Na základě výše uvedených skutečností by HIV pozitivním osobám měly být přístupné všechny sociální služby reagující na nepříznivou sociální situaci, ve které se nachází (například potřeba péče). Z informací z jednotlivých zařízení je zřejmé, že sociální služby těmto osobám již v současné době poskytovány jsou, například v domovech pro seniory, domovech pro osoby se zdravotním postižením, ve formě tísňové péče či v chráněném bydlení.

V České republice existuje v současné době pouze jedna sociální služba, která je specializována výhradně na skupinu osob HIV pozitivních. Touto službou je azylový dům fungující v souladu s § 57 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zaměřující se na nepříznivou sociální situaci osob spojenou se ztrátou bydlení. Více informací o této sociální službě je možné nalézt na www.hiv-komunita.cz.

I v rámci této sociální služby je poskytováno základní sociální poradenství, které je více zaměřeno na potřeby HIV pozitivních osob.

Služby pro rodiny a blízké HIV pozitivních osob Samozřejmě i osoby blízké nebo známí HIV pozitivních osob mohou využít poradenské služby určené pro širokou veřejnost, aby se o nemoci dozvěděli základní informace a případně se neoprávněně neobávali soužití s HIV pozitivní osobou.

Tato skupina bývá mnohdy opomíjena. Avšak je dobré si uvědomit,

že procesem smiřování neprochází pouze HIV pozitivní osoba, ale i její rodina a blízcí. Důležitou roli kraje fakt, zda se HIV pozitivní osoba rozhodne sama svým blízkým tuto informaci sdělit nebo jestli se to dozvědí odjinud.

Specializovanou nově vzniklou službou pro tuto skupinu osob je Sdílna+. Služba vznikla za účelem pomoci a podpory rodin a osob blízkých HIV pozitivním pacientům prostřednictvím vzájemné podpory, předáváním zkušeností blízkých osob nebo profesionálů; nabízí zejména skupinové nebo individuální poradenství či terapii. Tato služba je poskytována bezplatně.

Mgr. Petr Mach sociální pracovník, autor publikací a lektor v oblasti HIV/AIDS petr_mach@centrum.cz JUDr. Eva Janečková odbornice na problematiku ochrany osobních údajů a pracovně právní problematiku

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE Česko-slovenský časopis sociálních služeb

Svépomocné skupiny

Svépomocné skupiny pro HIV pozitivní osoby jsou realizovány především s cílem podpořit proces vyrovnání se s novou životní situací - spočívající ve sdělení informace o nevyléčitelném onemocnění. Do těchto skupin přicházejí jak osoby nově diagnostikované, tak osoby, které jsou v dalších fázích samotného smiřování.

Sociální služby

Status osoby spojený s HIV infekcí není důvodem, pro který může být této osobě odmítnuto uzavření smlouvy o poskytování sociální služby (pokud neexistují jiné zákonné důvody). I v odborné veřejnosti někdy přetrvává názor, že osoba může být odmítnuta na základě zdravotní-

Předplatné 2015 Roční* předplatné pro instituce 390 Kč Roční* předplatné pro studenty a pedagogy 320 Kč Jednotlivá čísla 75 Kč

NOVĚ: Předplatné pro Slovenskou republiku Roční* předplatné pro instituce 15 € Roční* předplatné pro studenty a pedagogy 12 € Jednotlivá čísla 3 € *Vychází 6x ročně.

OBJEDNÁVEJTE ONLINE na www.osetrovatelskapece.cz v sekci Předplatné.

EMAILEM predplatne@osetrovatelskapece.cz OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 23

Ako si prajem zomrieť

Ako si prajem zomrieť

Ako si prajem zomrieť ZOMRIEŤ DOMA Pekná predstava pre každého, veľké šťastie pre zopár vyvolených. V súčasnej dobe umiera doma odhadom okolo 20 % ľudí. Vo väčšine prípadov však ide o neočakávané, náhle úmrtie. Plánované úmrtie doma sa i napriek prvotnému predsavzatiu u smrteľne chorých pacientov často končí predsa len v nemocnici. Na rozdiel od televízneho umierania, kde sa to deje takmer výhradne v pokoji, bez bolesti a utrpenia a hlavný hrdina jednoducho navždy zaspí, skutočnosť je často iná. Zomieranie nie je nijako príjemný zážitok ani pre zomierajúceho, ani pre rodinu. Pocit bolesti, nedostatku vzduchu a utrpenie je normálnym sprievodným javom. Často preto pocit súcitu a zabránenie trápenia sa u najbližšieho je i napriek prvotnej predstave, často i sľubu rodiny zomierajúcemu, dôvodom privolania lekára. Privolaný lekár spravidla nie je s prípadom oboznámený. Strach pred možnými právnymi následkami pri nejasnej situácii ho núti k prevozu pacienta do nemocnice, ba aj k resuscitácii, oživovaniu pacienta.

Miesto pokojnej smrti prichádza zbytočná a nič neriešiaca terapia.

V

dnešnej dobe narušených, či popretrhávaných rodinných väzieb je dožívanie posledných chvíľ v sociálnych zariadeniach stále častejšie. Bez jednoznačných a právne pevných odporúčaní nie je úmrtie ani v týchto zariadeniach možné. Personál je povinný za každých okolností zavolať lekára, inak sa vystavuje riziku postihu, či v prípade agresívneho príbuzného aj žalobe. Riešenie však existuje aj tu.

Pri doloženej a právne podchytenej vôli pacienta je zomrieť doma bez

24 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

zbytočného utrpenia a bolesti aj dnes možné.

AKO PRESADIŤ SVOJU VOĽU, SVOJU HRANICU

Na prvom mieste je potrebné o probléme hovoriť. Spolu s deťmi, rodinou či priateľmi prebrať svoje predstavy, vyjadriť svoje obavy, ukázať svoje názory a postoje. Len takýmto spôsobom možno stanoviť základ pre budúce presadenie vlastného názoru, vlastnej vôle.

Tzv. domnelá vôľa pacienta má byť základom pre správne a moje rozhodnutie o vlastnom osude, umieraní a smrti. Deti či priatelia majú byť v prípade nemožnosti rozhodnutia o sebe samom len tlmočníkmi, poručníkmi našej vôle.

PROBLÉM ROZPOZNAŤ, POMENOVAŤ A CHCIEŤ RIEŠIŤ

Kým sa k tomuto problému spoločnosť otvorene nepostaví, politici či aspoň medicína a otázky súvi-

siace napr. s darcovstvom orgánov sa nestanú predmetom každého preventívneho vyšetrenia, budeme stále odkázaní na názor iných.

Vyjadrenie vlastnej vôle pri riešení posledných chvíľ života nemusí byť povinné, ale možné. Možno pri prvom vyšetrení, pri prvej preventívnej prehliadke by sme boli zaskočení a ostali bez odpovede, no pri opakovanej otázke, o pár rokov neskôr, by zopár z nás určite prejavilo svoju vôľu. Výsledok takéhoto „nepovinného prieskumu“ by bol určite prekvapujúco pozitívny nielen spoločensky, ale aj ľudsky.

Každý s pribúdajúcim vekom tuší, že čas sa blíži. Aj napriek výbornému zdraviu a pocitu pohody sa čas kráti každému. Je mierou osobnej zodpovednosti, či sa k takémuto kroku odhodlá alebo nie.

V prípade závažnej choroby či plánovaného rizikového operačného zákroku najmä vo vyššom veku, by to už mala byť nielen možnosť, ale priam morálna povinnosť.

AKO TO PREBEHNE, AK TENTO PROBLÉM IGNORUJEM

Pri náhlom vážnom ochorení alebo v konečnom štádiu chronického ochorenia sa dostaneme do rúk lekárom. Lekári sú povinní vykonať všetko, čo je možné urobiť na záchranu pacienta. Kým existuje minimálna šanca na prežitie, lekári sa snažia udržať človeka pri živote. Súčasná medicína môže nahradiť dýchanie, môže podporiť či dokonca prechodne nahradiť funkciu srdca i pľúc. Činnosť obličiek možno nahradiť dialýzou dokonca na dlhé roky, teoreticky doživotne.

Funkciu pečene plnohodnotne ešte nahradiť nevieme, no možno zajtra to už bude ináč. Liečiť infekcie každého druhu je lekár povinný a nové a nové operácie, reoperácie, zmena antibiotík, výmena katétrov či amputácie sú často povinnou súčasťou takejto liečby. Často takáto náročná a namáhavá, tzv. intenzívna medicína nakoniec slávi víťazstvo a pacient sa vracia do svojho pôvodného života, práce a ku svoje rodine ako jej plnohodnotný člen. Niekedy je na tom

dokonca tak dobre, že ďalej cestuje po svete, píše knihy a súdi sa s lekármi, ktorí mu zachránili život. Nie zriedka však takáto liečba postupne vedie k výsledku, ktorý len ťažko možno pokladať za víťazstvo medicíny. Po týždňoch až mesiacoch liečby naozaj ťažkého, život ohrozujúceho ochorenia potrebuje mladý človek skoro rok, aby sa plnohodnotne vrátil do života. Človek, ktorý bol už predtým oslabený pokročilým vekom, chronickým ochorením (napr. opakovanou srdcovou slabosťou či opakovanými pľúcnymi infekciami), sa po takejto liečbe stáva často trvalo odkázaný na pomoc okolia. Ešte horší výsledok možno očakávať, ak sa takýto ťažký stav vyvinul ako komplikácia napr. po mozgovej porážke či ťažkom úraze hlavy. Ľudský rozmer výsledku – ťažká invalidizácia či totálna odkázanosť na iných však lekárov neoprávňuje liečbu obmedziť, či dokonca ukončiť. Výsledok často predstavuje stav, ktorý je pre väčšinu ľudí neprijateľný, stáva sa ich nočnou morou.

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 25

Ako si prajem zomrieť

AKO TO PREBEHNE, AK SOM SVOJU VOĽU VYJADRIL

Ak si pacient uvedomuje závažnosť svojho stavu alebo dokonca je taký predvídavý, že svoju vôľu vyjadrí už za svojho „zdravého života“, lekár je povinný jeho vôľu akceptovať. Ak to urobí písomne, prípadne ešte aj správne právne doloží, je vysoký predpoklad, ale stále nie istota, že jeho vôľa bude vykonaná. Výklad pacientovej vôle ostáva v rukách lekárov, ktorí často pre nejednoznačnosť priania pacienta a z obavy zo zanedbania lekárskej starostlivosti sa priklonia k aktívnej liečbe a záchrane života. Často aj názor le-

Ako si prajem zomrieť

károv, že pacient je iba laik, nevie, čo je pre neho dobré a rozhodol sa zle, je dôvodom pre neakceptovanie pacientovej vôle. To je však veľký omyl. Pri jasnom vyjadrení vôle lekár má povinnosť a nielen možnosť túto pacientovu vôľu akceptovať a to i napriek tomu, že sa s ňou niekedy nestotožňuje. Len osoba, ktorej sa to týka, môže rozhodnúť, či chce stráviť zvyšok svojho života v posteli, na invalidnom vozíku alebo bez nohy. Na akceptovanie takéhoto rozhodnutia musí byť však vôľa pacienta vyjadrená naozaj zrozumiteľne a bez pochybností. Lekárom musí byť zrejmé, že popísané, pacientom

stanovené riešenie zodpovedá práve jeho aktuálnemu stavu. Vyjadriť takto svoju vôľu bez pomoci profesionála je úplne nemožné.

AKO TO VO VAČŠINE PRÍPADOV PREBIEHA

Pacient je prijatý akútne do nemocnice, prípadne sa dostane do zdravotného stavu, v ktorom už nie je schopný o sebe rozhodovať. Nemá písomne vyjadrenú svoju vôľu a rozhodnutie o jeho osude sa vytvára dohovorom medzi lekármi a jeho blízkymi. Tento vzťah však nemožno považovať za rovnoprávny. Lekári majú jednoznačne navrch a príbuzní predstavujú po väčšine len „poradný zbor“, ktorý lekári informujú o plánovaných postupoch, diagnostike a liečbe a tí len pasívne odsúhlasia lekárske návrhy.

Trochu väčšiu právomoc získa príbuzný, ktorého pacient za svojho života poverí a stanoví v takýchto prípadoch za svojho zástupcu, presadzovateľa svojej vôle. Ten má právo, resp. povinnosť, presadzovať rozhodnutia v duchu domnelej vôle pacienta. Majú to byť ľudia, ktorí s pacientom žili, poznali jeho životné názory a postoje. Takto informovaní zástupcovia, splnomocnenci, sa stávajú rozhodujúcimi pri smerovaní liečby.

Existujú však oblasti a typy rozhodnutí, ktoré bez jasnej písomnej vôle pacienta nie sú lekári pripravení akceptovať. Ide často o zásadné rozhodnutia, ktoré nie sú všeobecne akceptované v duchu „rozumnosti“ rozhodnutia. Ako príklad uvediem zabránenie amputácie nohy i napriek hroziacej otrave krvi a úmrtiu, či odmietnutie transfúzie krvi pri krvácaní a možnom vykrvácaní a smrti.

MOŽEM SVOJE ROZHODNUTIE ZMENIŤ?

Ľudia menia svoje nemenné rozhodnutia často. Nikoho už neprekvapuje, že na večné veky sľúbená láska vydrží len zopár rokov, či výrobok s doživotnou zárukou len prvé Vianoce. Preto aj naša vôľa pre posledné dni nemusí byť nemenná. Možno

26 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

to, čo sme včera ešte videli čierne, sa nám dnes zdá omnoho krajšie, možno včera sme zmysel nášho ťažkého života už nevideli, no dnes sme ho našli. V pacientovej vôli je pacient tou najvyššou a jedinou ustanovizňou, ktorá má kedykoľvek, a to i bez udania dôvodu, právo niečo zmeniť.

Treba sa len nahlas či písomne vyjadriť a lekári sú povinní toto nové rozhodnutie akceptovať.

OTVORENÉ OTÁZKY A NERIEŠENÉ PROBLÉMY

Kým medicínska a ľudská stránka zomierania je vo všetkých vyspelých štátoch „kresťanského typu“, vrátane toho nášho, skoro rovnaká, legislatívny rámec, spoločenská akceptácia domnelej vôle pacienta a jej presadenia sa výrazne odlišujú.

Kým pacientova dispozícia v nemeckých nemocniciach sa stáva súčasťou každodennej práce (toho času až ¼ všetkých pacientov prijatých do nemocnice prichádza s vypracovanou dispozíciou pacienta pre posledné dni), u nás prebieha stále len akademická diskusia a na plnohodnotný legislatívny rámec si budeme musieť asi ešte dlho počkať.

Zásady autonómie pacienta, čiže

nadradenosti rozhodnutia pacienta o sebe samom, sú však už i v našich podmienkach definitívne legislatívne zakotvené a dispozícia pacienta je len ďalším logickým krokom týmto smerom.

Medzinárodné inštitúcie už pred viacerými rokmi vydali odporúčania k ochrane ľudských práv a dôstojnosti terminálne chorých a umierajúcich (Odporúčanie rady Európy č.1416/1999), kde sa jednoznačne definujú zásady práv umierajúceho človeka a vyzývajú k naplneniu „najväčšieho priania väčšiny umierajúcich pacientov zomrieť v pokoji a dôstojne“.

Určitý pokus o pomenovanie a zviditeľnenie problému je cítiť aj v Charte práv pacienta SR. V článkoch 4 a 5 sa zmieňuje stav súhlasu s vykonaním zdravotníckeho výkonu „ak pacient už predtým nevyslovil výslovný nesúhlas s daným zdravotníckym výkonom“, prípadne „predtým nedal písomný nesúhlas s daným zdravotníckym výkonom“. Právne záväzný a jasný legislatívny rámec pre praktický postup vyjadrenia pacientovej dispozície však chýba.

Naši poslanci si žiaľ ešte počas 20 ročnej existencie SR nenašli čas a ochotu zaoberať sa týmto problé-

mom „každého občana SR“ a nevytvorili legislatívu, ktorá je vo vyspelej Európe bežná.

Minimálne sú však už aj u nás časy tzv. patriarchálneho prístupu k pacientovi dávno preč. Lekár už nie je ten, kto stanoví, čo je pre jeho pacienta to najlepšie a čo musí pacient podstúpiť. Pacient nemusí nič, má však právo byť informovaný a autonómne/samostatne sa rozhodnúť.

Verím však, že ďalšie pokusy kritikov či stúpencov dokážu vytvoriť spoločenský tlak na vytvorenie legislatívy, ktorú vyžaduje vyspelá spoločnosť a medicína v 21. storočí. Len naozaj dotiahnutá legislatíva umožní, aby sa raz takáto pacientova voľa, pacientova dispozícia, plne spoločensky a medicínsky bez výhrad a obáv akceptovala.

MUDr. Branislav Maček Lékař a provozovatel portálu www.samostatnastaroba.sk branomacek@yahoo.com

Jedná se o vybrané části z knihy Konečná stanica vystupovať alebo Ako si prajem zomrieť Anotaci přineseme v příštím čísle.

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 27

Týždeň mozgu 2015

Týždeň mozgu 2015

Týždeň mozgu 2015 Putovanie krajinou mysle

v labyrinte Minotaura. Nie nadarmo má slovo labyrint pôvod na slnečnej Kréte. Jednoducho môžeme slovo labyrint preložiť ako bludisko. Z tohto labyrintu sa Théseus dostal vďaka krásnej Ariadne, ktorá mu venovala meč a klbko nití, ktoré po vstupe do

rá spojila naše srdcia i mysle. V závere sme si pod vedením trénerky pamäti otestovali a pretrénovali svoju pamäť.

Aby si na svoje prišlo aj naše telo, rozcvičili sme ho rôznymi tanečnými kreáciami. Trénovanie pamäti našich seniorov je každodennou ak-

álnych služieb sa pridávajú i filmové dopoludnia či výlety. Inštitút bazálnej stimulácie s.r.o. nám udelil v roku 2014 certifikát, ktorým sme sa stali pracoviskom bazálnej stimulácie. Tento nefarmakologický inovatívny spôsob poskytovania ošetrovateľskej starostli-

labyrintu rozvíjal a po ťažkom boji s Minotaurom sa z labyrintu vymotal. Počas týždňa mozgu sme odvíjali pomyslené klbko nite a pomáhali našim seniorom a hosťom orientovať sa v labyrinte nášho vnútorného sveta, v labyrinte našej duše, mysle, v ktorej veľmi často zápasíme s rôznymi starosťami, pochmúrnymi myšlienkami či chorobami. Spoločne sme prechádzali krajinou mysle, spoznávali ju, nachádzali cestu z bludiska pomocou pracovných aktivít, tréningov pamäti a hier.

Prvým dňom tohto podujatia nás sprevádzala psychologička, ktorá nám prostredníctvom prednášky pomohla spoznávať mozog, hravými aktivitami sme si mozog precvičili. Druhý deň sme pod vedením sociálnych pracovníkov a inštruktorov sociálnej rehabilitácie upiekli a vyzdobili perníky, ktoré nielen uspokojili naše chuťové poháriky, ale boli aj pastvou pre oči. Celé zariadenie rozvoniavalo sladkou vôňou.

Vyrobili sme dlhú papierovú reťaz, kto-

tivitou, prostredníctvom Týždňa mozgu sa ich snažíme začleniť do života komunity mesta Rožňava a pozornosť širokej verejnosti upriamiť na naše zariadenie a spolupodieľať sa na živote v ňom. Zamestnanci si týmito aktivitami a podujatiami rozširujú obzor svojich vedomostí a nadobúdajú praktické skúsenosti. Poďakovaním a zhodnotením práce zamestnancov sú úsmevy, radosť v očiach a pochvala našich seniorov, ako aj pozitívna spätná väzba od našich hostí. Kladieme dôraz na aktivizáciu seniorov. Aktivizácia sa uskutočňuje prostredníctvom ergoterapie, arteterapie, tanečno-pohybovej terapie, canisterapie, tréningov pamäti pre aktívnych seniorov, reminiscenčnej terapie, rezonančnej muzikoterapie i prostredníctvom rôznych kultúrnych, spoločenských a športových aktivít. K aktivizácii prispievajú i posedenia v cukrárni Siesta, hudobné a hudobno – náboženské dopoludnia.

K dobrej nálade pre prijímateľov soci-

vosti poskytujeme na odbornej úrovni prijímateľom sociálnych služieb. V nemalej miere kladieme dôraz na starostlivosť o zamestnancov, ktorú sa snažíme zvyšovať na jednej strane bezplatným vzdelávaním a na druhej strane pravidelným zabezpečovaním supervízie, ústretovosťou a efektívnou komunikáciou na všetkých úrovniach riadenia, čoho výsledkom je spokojný zamestnanec. Zariadenie SUBSIDIUM sa snaží byť moderným poskytovateľom sociálnych služieb. V praxi to znamená zabezpečenie prístupnosti k sociálnym službám, a to aj z hľadiska prostredia, v ktorom sa sociálne služby poskytujú, teda zlepšenie materiálnych a technických podmienok, skvalitnenie života prijímateľov sociálnych služieb, ako aj skvalitnenie pracovných podmienok zamestnancov.

Týždeň mozgu – „Brain Awareness Week“ sa uskutočňuje už od roku 1996. V 61 krajinách sveta sa konajú podujatia na tému mozog, jeho činnosť, výkonnosť, fungovanie, ale aj zlyhávanie. Slovensko sa do týždňa mozgu zapojí už 8-krát a to vďaka iniciatíve Slovenskej Alzheimerovej spoločnosti a jej partnerov, ktorým je aj naše zariadenie, a ktoré sa do tejto akcie zapojilo už 7-krát. Týždeň mozgu 2015 sa pre prijímateľov sociálnych služieb konal v zariadení SUBSIDIUM v Rožňave v dňoch 18.- 20. 3. 2015. Myšlienka zapojiť sa do tohto podujatia vychádza z Koncepcie rozvoja zariadenia, ktorého hlavným cieľom je: „Neustále zlepšovanie poskytovaných sociálnych služieb“.

U

bereme sa cestou humanizácie, čo znamená prispôsobovanie sa prirodzenému prostrediu prijímateľa sociálnych služieb. Očakávame podporovanie, udržiavanie, rozvíjanie spoločenských a rodinných vzťahov prijímateľov sociálnych služieb primerane k ich individuálnym možnostiam a schopnostiam a ich začlenenie do života komunity.

Chceme vybudovať dostupné služby vysokej kvality v rámci komunity, kde centrom záujmu je prijímateľ sociálnych služieb, ktorý bude mať dostatočnú kontrolu nad svojim životom a svojimi rozhodnutiami.

Sme zariadenie, ktoré sa špecializuje aj na diagnózy vyplývajúce z ochorenia mozgu ako je Alzheimerova demencia a demencie rôzneho typu etiológie. Svojimi aktivitami v prospech aktivizácie mozgu pomáhame prijímateľom sociálnych služieb a ponúkame svoju pomoc aj verej-

28 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

nosti mimo zariadenia. V spolupráci s externým prostredím a partnerskými organizáciami v meste Rožňava vytvárame množstvo aktivít v rámci tohto podujatia. Spolupracujeme pomocou aktivít, ako napr. zhotovovanie mandaly s žiakmi Katolíckej základnej školy a seniormi nášho zariadenia, s študentmi VŠZaSP sv.

Alžbety Bratislava - detašovaného pracoviska v Rožňave. S činnosťou sociálnych pracovníkov oboznamujeme formou prezentácie a konkrétnej práce so seniormi študentov stredných škôl, formou prezentácií, nácvikov a konkrétnych odborných rád, čím pomáhame uchovávať informácie v pamäti, ľahšie si osvojovať vedomosti a zjednodušiť ich učenie.

Príprava tohto podujatia a zároveň každodenná práca so seniormi trpiacimi poruchami pamäti je nesmierne náročná aj pre zamestnancov zariadenia, vyžaduje si kvalifikované odborné vzdelanie a zároveň aj

hlbokú empatiu. Prevenciou vzniku demencií - aktiváciou pamäti, zabraňujeme zhoršovaniu pamäťových schopností. Cieľom je upriamiť pozornosť verejnosti na ľudský mozog, jeho činnosť a upozorniť na možné ochorenia mozgu. V roku 2013 sme modelovali krajinu mysle a jej ponímanie seniormi a žiakmi zo základnej školy. Krajinou mysle sme prešli pomocou tréningov pamäti, zoznamovaním sa s novými knihami v Gemerskej knižnici a pomocou ergoterapie. V roku 2014 sme Putovanie krajinou mysle venovali aktivácii pamäti pomocou pohybovej terapie, aktivácie jemnej motoriky tvorbou origami, tréningom pamäti, športovaním jednoduchými disciplínami ako je napr. boccia.

V roku 2015 sme Krajinu mysle považovali za akýsi labyrint ľudskej mysle. V tomto labyrinte putuje aj náš maskot Mozík. Prirovnávame ho k bájnemu Théseovi, ktorý sa ocitol

Ing. Mária Wernerová riaditeľka zariadenia SUBSIDIUM wernerova@vucke.sk

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 29

Zkrácení procesu hojení pomocí ultrazvuku

Zkrácení procesu hojení pomocí ultrazvuku Hojení ran je složitý proces, který je úzce svázán s funkcí celého organismu. Tento proces probíhá ve fázích v předem daném časovém sledu. Rychlost, s jakou se rána hojí, lze ovlivnit mnoha faktory. V posledních letech se zvýšily znalosti o hojení a o faktorech spojených s hojením ran. Stále se zavádějí nové metody ošetření ran urychlující léčbu rány. Rychlé hojení ran znamená menší komplikace a časnější návrat do normálního života.

1

Z PŘÍLOHA ZDRAVOTNICTVÍ

ákladním předpokladem zdárného hojení rány je důkladný débridement – odstranění nekrotické, devitalizované a kontaminované tkáně.

Débridement lze provést různým způsobem. Jednou z metod odstranění avitální tkáně je ošetření ultrazvukovým čističem ran – SonicOne (obr. 1). Metoda ultrazvukového ošetření rány zavádí nový standard v přípravě spodiny rány.

Ošetření přístrojem SonicOne se odlišuje od ostatních metod débridementu tím, že usnadňuje velmi důkladný débridement s minimálním vnímáním bolesti a vynikajícím zachováním zdravé, měkké tkáně. Ultrazvukový přístroj pracuje na principu přeměny elektrického napětí na elektrický signál, který během několika sekund vytvoří mechanické vibrace o velikosti 22 500 cyklů/s. Vlivem ultrazvukového záření dokáže pracovní nástroj rozpoznat tkáň měkkou, tzn. zdravou, a tkáň tvrdou, tedy poškozenou. Přístroj má čtyři druhy pracovních nástrojů – sondy pro různé použití. Titanová slitina sondy zesiluje mechanické vibrace a přenáší akustickou energii do

30 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

tkáně prostřednictvím přímého kontaktu. Sondy jsou duté, aby mohla proudit kapalina do rány a odplavovat tak odstraněnou tkáň, bakterie a výpotek. Ošetření je tak díky kontinuálnímu zavlažování minimálně bolestivé. Jelikož má každý člověk jiný práh bolesti, lze aplikovat anestetikum do oplachového roztoku nebo před výkonem podat analgetika.

Příklady použití

Přístroj SonicOne má širokou škálu užití. Klinické zkušenosti naznačují mimořádné granulace spodiny rány, doprovázené výrazně sníženým krvácením a poškozením tkáně. Jako příklad uvádíme ošetření různých druhů ran, kde je vidět výsledný efekt ošetření rány ultrazvukovým čističem – fotodokumentace před a po ošetření: • ošetření traumatické rány – válečné zranění na dolní končetině (obr. 2a, 2b); • ošetření popáleniny – termické poškození v oblasti hýždí (obr. 3a, 3b); • odstranění avitální tkáně – dekubitus v oblasti bérce (obr.

4a, 4b); • odstranění avitální tkáně – dekubitus na tváři (obr. 5a, 5b).

2a

2b

3a

3b

4a

4b

5a

5b

Délka ošetření je závislá na několika faktorech. Rozhodující je druh, hloubka, místo a rozsah rány. Ve srovnání s chirurgickým débridementem je časově mnohem náročnější, ale podstatně šetrnější.

Mgr. Kateřina Čurdová PhDr. Dagmar Škochová, MBA Všeobecná fakultní nemocnice v Praze katerina.curdova@vfn.cz

Nákup přístroje byl podpořen projektem OPPK „Materiálně technická základna pro výzkum v oblasti diagnostiky a léčby civilizačních a onkologických onemocnění a jejich závažných rizik ve VFN v Praze“, reg. č.

CZ.2.16/3.1.00/24012 spolufinancovaným z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Foto: archiv autorek

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 31

Výživa ve stáří

Výživa ve stáří Stárnutí a stáří je neoddělitelnou součástí života. Za počátek stáří je považován věk 60 let. Vlivem demografického stárnutí se přechází k hranici 65 let a o vlastním stáří se hovoří od 75 let, což je uzlový ontogenetický bod. Jednou ze základních potřeb a podmínek života je výživa, významně ovlivňuje zdraví, fyzickou i psychickou kondici a v období sénia má svá specifika související s celou řadou změn v tělesné, psychické i sociální oblasti.

PŘÍLOHA ZDRAVOTNICTVÍ

V

ýživa ve vyšším věku má být pestrá, biologicky hodnotná a kaloricky vyvážená, rozdělena do 5–6 pravidelných denních dávek, bez přejídání a hladovění. Strava má obsahovat základní živiny v optimálním poměru (tj. 10–15 % bílkovin, 20–30 % tuků a 55– 60 % sacharidů) k celkově přijaté energii. V tomto období života lze poskytnout pouze rámcová doporučení, protože řada seniorů trpí nejrůznějšími chorobami, např. kardiovaskulárním onemocněním, diabetem mellitem, renální insuficiencí, která vyžadují dietní opatření a mnohdy i farmakoterapii, která sama může mít vliv na příjem, resorpci a štěpení živin.

Vždy je nutné respektovat indivi-

32 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

duální potřeby jednice a zároveň zabezpečit příjem kvalitativně i kvantitativně vyvážené stravy.

Celkovou energetickou potřebu (CEP) organismu tvoří bazální energetický výdej (60–70 %), postprandiální termogeneze (5– 10 %), fyzická aktivita a příp. onemocnění. Bazální metabolismus je vázán na svalovou hmotu. Energetický příjem obecně s věkem klesá, počínaje šestou dekádou života zhruba o 0,8–1 % ročně. U osob nad 60 let se pohybuje mezi 25–30 kcal/kg tělesné hmotnosti na den (celkově kolem 2000 kcal) a modifikuje podle zdravotního stavu a pohybové aktivity jedince.

Bílkoviny patří mezi základní živiny

Organismu poskytují aminokyseliny a další dusíkaté sloučeniny pro tvorbu a obnovu bílkovin tělu vlastních a tělesných struktur. Živočišné bílkoviny jsou svým složením cennější, jsou obsaženy především v mase, vejcích, mléce a mléčných výrobcích. Zdrojem rostlinných bílkovin jsou luštěniny, zejména sója, méně obiloviny, minimálně ovoce, zelenina a brambory. Pro optimální saturaci organismu všemi aminokyselinami je vhodné zdroje rostlinných a živočišných bílkovin ve stravě kombinovat, nejlépe v poměru 1:1.

Denní doporučený příjem bílkovin je pro osoby starší 65 let 1–1,2 g/ kg tělesné hmotnosti. Nedosta-

tečný příjem vede k degradaci vlastních bílkovin, zejména svalových, a použití aminokyselin pro jaterní glukoneogenezi. Naopak nadměrný příjem zatěžuje játra, ledviny, zvyšuje kalciurii a tvorbu oxalátových kamenů v ledvinách.

Tuky jsou bohatým zdrojem energie

Obsahují mastné kyseliny a jsou nositelem lipofilních vitamínů, sterolů, chuťových a aromatických látek. U osob starších 60 let mají hradit 30 % CEP (66 g), u fyzicky velmi aktivních maximálně 35 %.

Příjem nemá klesnout pod 20 %, aby byl zajištěn přísun nezbytných látek (esenciálních mastných kyselin, lipofilních vitamínů). Množství nasycených mastných kyselin (SFA; saturovaných) nemá přesáhnout 10 % a trans mastných kyselin (TFA) 1–2 % CEP. Zdrojem SFA jsou tuky živočišného původu (máslo, sádlo, lůj, mléčný tuk). TFA se vyskytují zejména v mléčném a zásobním tuku přežvýkavců. Polyenové mastné kyseliny (PUFA) mají hradit 7–10 % CEP. PUFA n-6 (omega-6) jsou součástí rostlinných olejů (slunečnicový, sójový, kukuřičný, sezamový, klíčkový), zdrojem PUFA n-3 (omega-3) jsou nejen rostlinné oleje (řepkový, lněný, sójový), ale především tuk z mořských, méně sladkovodních ryb. Zbytek mají tvořit monoenové mastné kyseliny (MUFA).

Poměr SFA/MUFA/PUFA má být <1:1,4:>0,6 a poměr PUFA n-6/n-3 přibližně 5:1-2:11. Důležitý není tedy pouze celkový příjem tuku, ale i jeho složení. Ve stravě je nutné snížit SFA a zvýšit příjem MUFA a PUFA n-3. Nadměrný příjem tuků (nad 35 % CEP), SFA a TFA představuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, diabetu mellitu, obezity a některých nádorů. Největší účast na překračování této dávky má tzv. skrytý tuk v tučných potravinách a pokrmech (tučné maso a masné výrobky, mléko a mléčné výrobky Srov. KOHOUT, Pavel, a kolektiv. Potraviny – součást zdravého životního stylu.

1. vyd. Olomouc: Solen, s. r. o., 2010.

108 s. ISBN 978-80-87327-39-5 1

s vysokým obsahem tuku, trvanlivé a jemné pečivo, smažené pokrmy).

Nepostradatelnou součástí buněčných membrán, žlučových kyselin, steroidních a pohlavních hormonů je cholesterol. Jeho příjem však bývá u většiny obyvatel vyšší, než je doporučená denní dávka (300 mg). Jeho hlavním zdrojem jsou vnitřnosti, vaječný žloutek, máslo, mléčné výrobky s vysokým obsahem tuku a část je v organismu také syntetizována.

Sacharidy představují základní a nejrychlejší zdroj energie

U osob starších 60 let mají hradit 55–60 % (275–375 g) CEP, a to především ve formě polysacharidů. Spotřeba jednoduchých sacharidů (ve formě cukru řepného nebo třtinového) má představovat maximálně 10 % CEP, což je zhruba 60 g/den.

Většinu z této spotřeby tvoří tzv. skrytý cukr v nealkoholických nápojích, sladkostech, konzervárenských výrobcích z ovoce. Nadměrná spotřeba sacharidů zvyšuje riziko obezity, kardiovaskulárních onemocnění, diabetu mellitu a zubního kazu.

Významnou složkou stravy rostlinného původu je vláknina

Má velmi příznivé účinky v prevenci řady chorob, jejichž výskyt s věkem stoupá. Jde zejména o kolorektální karcinom, kardiovaskulární onemocnění, aterosklerózu, hypercholesterolemii, diabetes mellitus, obezitu, divertikulózu tlustého střeva a zácpu. Nejbohatšími zdroji jsou celozrnné obiloviny, luštěniny, ovoce a zelenina. Ve stáří nemá přísun vlákniny klesnout pod 30 g/den.

Nezapomínejme na příjem dalších důležitých látek

Doporučená denní potřeba vitamínů, minerálních látek a stopových prvků je u geriatrické populace obdobná ve srovnání s mladším věkem. U vitamínu D stoupá potřeba z 5 μg na 10 μg/den, protože ve stáří klesá jeho syntéza kůží a také expozice slunečním zářením sníže-

ným pobytem na čerstvém vzduchu.

V seniorském věku je zvlášť důležitý příjem vitamínů skupiny B a též antioxidantů (vitamín A, C, E, beta-karoten). Z minerálních látek jde zejména o vápník, jehož denní potřeba s věkem stoupá až na 1500 mg vlivem zhoršené absorpce. Významný je rovněž hořčík, železo, zinek, draslík a selen. Konzumace zeleniny, ovoce, kvalitních rostlinných olejů, masa a celozrnných potravin je zárukou dostačujícího přívodu všech mikronutrientů. Deficit vzniká vlivem nedostatečného příjmu stravou, fyziologických změn organismu, poruch resorpce v trávicím traktu či zvýšenou potřebou při duševní nebo fyzické zátěži.

Problematickou minerální látkou je sodík, který bývá přijímán v nadbytku. Hypernatremie souvisí se stravovacími návyky. Poklesem citlivosti vnímání chuti ve vyšším věku stoupá spotřeba kuchyňské soli (místo doporučovaného denního příjmu 4–5 g na více než 10 g denně). Při přípravě pokrmů je proto výhodné používat náhražky soli a bylinky.

Ve výživě starších osob jsou obzvlášť důležité tekutiny

Za vhodné se pokládá zejména čistá voda, bylinné a ovocné čaje, ředěné džusy nebo ovocné šťávy, stolní a minerální vody, kávovinové nápoje typu Melta a Caro. Do pitného režimu lze zařadit i mléko a mléčné nápoje, zatímco alkoholické a kofeinové nápoje nikoli. Osoba starší 65 let má denně přijmout 30 ml vody na kg tělesné hmotnosti, tj. přibližně 2–2,5 l tekutin. Optimálně po malých doušcích v průběhu celého dne, nárazové doplňování nepřináší organismu takový prospěch. Potřeba stoupá v případě teplého počasí, horečky, průjmu či zvýšeného pocení.

Vhodně upravená strava má svůj význam

Technologická úprava stravy zlepšuje stravitelnost a organoleptické vlastnosti pokrmů, ničí však některé vitamíny skupiny B, vitamín C a en-

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 33

Výživa ve stáří

60

čí příjem potravy přirozenou cestou (ústy), sníží riziko aspirace a zároveň zlepší nutriční stav jedince.

53,09 46,91

40

muži

%

ženy

20

0

pohlaví

Graf 1: Pohlaví respondentů

1 porce denně 60

2 - 3 porce denně

2 - 3 porce týdně

58,91

57,02

nevím

58,02

40

%

25,58

21,05

20

8,77 0

13,16

23,46 8,64 9,88

8,53 6,98

muži

ženy

celkem

Graf 2: Znalost frekvence konzumace mléka a mléčných výrobků u seniorů vs. pohlaví

100

ovoce a zelenina maso a uzeniny nevím

mléko a mléčné výrobky sladkosti a moučníky 91,47

PŘÍLOHA ZDRAVOTNICTVÍ

83,54

74,56

80 60

%

40 20 0

7,02

14,04 1,75 2,63

2,33

muži

0

0

6,2

ženy

4,53

0,82 1,23

9,88

celkem

Graf 3: Znalost potravinových zdrojů vápníku vs. pohlaví

zymy. Míra znehodnocení závisí na způsobu úpravy a délce působení.

Preferovány jsou šetrné způsoby, zejména opékání nasucho nebo s malým množstvím tuku, vaření, vaření v páře, dušení a úprava v mikrovlnných troubách. Ztrátu živin a cenných látek lze při vaření eliminovat použitím vývaru, do kterého se živiny vyluhují. Nejnižší ztráty vznikají při smažení, které je ale nevhodné pro vyšší spotřebu tuku a tvorbu karcinogenních látek vnikajících rovněž

34 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

při fritování, grilování a uzení. Jsou považovány za rizikový faktor kolorektálního karcinomu.

Konzumaci stravy lze usnadnit upravením konzistence pokrmů, např. mixováním, mletím, sekáním, krájením či pasírováním, protože ve vyšším věku se objevují mechanické potíže s příjmem stravy (např. pro nekvalitní zubní protézu, zhoršenou mobilitu, artrotické změny kloubů rukou) a stoupá prevalence dysfagie. Speciálně upravená strava uleh-

Ukažme si, jak jsme na tom

Vzdělávací pomůckou a praktickým návodem pro výběr potravin i vhodného počtu porcí je potravinová pyramida. Graficky rozděluje potraviny do skupin, tzv. pater, podle vhodnosti příjmu. Potraviny umístěné na vrcholu pyramidy se doporučuje konzumovat střídmě, potraviny u báze naopak častěji a ve větším množství. Na vrcholu pyramidy jsou znázorněny tuky, uzeniny a sladkosti, následuje maso, mléko a mléčné výrobky, poté obiloviny a základnu tvoří ovoce a zelenina. V rámci jednotlivých pater jsou potraviny dále řazeny zleva doprava s ohledem na zdravější variantu.

V období od září do listopadu 2013 bylo v Brně a v jeho blízkém okolí (Ivančice, Rosice u Brna) realizováno průzkumné šetření týkající se úrovně výživových znalostí seniorské populace. Šetření bylo zaměřeno na jedince starší 65 let, jejichž kognitivní funkce dovolovaly účastnit se průzkumného šetření.

Soubor tvořilo celkem 243 respondentů, z nichž 114 (46,91 %) bylo mužů a 129 (53,09 %) žen (graf 1).

Cílem bylo zmapovat jejich výživové znalosti a zjistit, zda má seniorská populace zájem o tuto problematiku. Průzkum byl realizován pomocí anonymního dotazníku. Největší deficit se prokázal ve znalostech vitamínů rozpustných v tucích, v doporučované konzumaci ovoce a zeleniny, mléka a mléčných výrobků.

Mléko a mléčné výrobky představují zdroj nejen plnohodnotných bílkovin, ale i vápníku, jehož potřeba v období sénia s ohledem na riziko osteoporózy stoupá. Doporučený denní příjem 2–3 porcí uvedlo pouze 23,46 % respondentů. Více než polovina (58,02 %) uvedla 1 porci denně. Muži se ve srovnání s ženami v odpovědích příliš nelišili (graf 2). Při cíleném dotazu na znalost potravinových zdrojů vápníku velká část respondentů (83,54 %) uvedla za optimální zdroj kalcia mléko a mléčné výrobky. Ženy (91,47 %)

na tuto položku odpovídaly lépe než muži (74,56%) – viz graf 3. Zajímavé bylo, že více než tři čtvrtiny respondentů uvedly mléko a mléčné výrobky jako zdroj vápníku, na druhé straně pouze čtvrtina respondentů doporučila správnou konzumaci 2–3 porcí denně. Snížený zájem o mléko a mléčné výrobky mohl být způsoben laktózovou intolerancí, která se u mnoha starších osob vyvíjí nedostatkem střevního enzymu laktázy štěpící mléčný tuk (laktózu).

Vápník je pak nutné konzumovat v jiné podobě či nahrazovat z jiných zdrojů (např. medikamentózně).

Se spotřebou ovoce a zeleniny klesá riziko chorob, zejména kardiovaskulárních, diabetu mellitu a některých nádorů. Denní příjem ovoce a zeleniny má dosahovat zhruba 600 g, přičemž optimální poměr zeleniny a ovoce má být cca 2:12.

Polovina (51, 85 %) respondentů doporučila konzumovat jednu porci ovoce a zeleniny, čtvrtina (26,34 %) respondentů jednu porci ovoce nebo zeleniny, pouze 17,28 % dotázaných uvedla správně dvě porce ovoce a tři porce zeleniny denně a 4,53 % nevědělo jak často má zeleninu a ovoce konzumovat (graf 4).

Pouze 30,45 % respondentů uvedlo správně, že vitamíny A, D, E, K jsou rozpustné v tucích. Ženy (43,41 %) ve srovnání s muži (15,79 %) odpověděly třikrát lépe. Téměř polovina (47, 33 %) respondentů správnou odpověď nevěděla, z nich bylo 58,77 % mužů a 36,43 % žen (graf 5).

Všichni dotázaní respondenti byli přesvědčeni o vlivu výživy na zdraví. Zájem o informace z oblasti výživy pro seniorskou populaci projevila více než polovina (65,02 %) respondentů, 17,70 % dotázaných tato problematika nezajímala a zbytek (17,28 %) respondentů nevědělo (graf 6).

Výživa jako jeden z hlavních faktorů vnějšího prostředí sehrává v oblasti zdraví jedince velmi Srov. Spotřeba ovoce a zeleniny v Evropě – mají Evropané dost? [online]. 2012 [cit.

2013-08-03]. Dostupné na www:<http:// www.eufic.org/article/cs/page/RARCHIVE/expid/Spotreba-ovoce-a-zeleniny-Evrope/>.

2

1 porci ovoce nebo zeleniny 2 porce ovoce a 3 porce zeleniny

1 porce ovoce a zeleniny nevím

56,59

60

51,85

46,49 40

%

31,58 21,71

15,79

20

6,14 0

26,34

18,6

17,28 4,53

3,1

muži

ženy

nevím

Graf 4: Znalost doporučeného denního příjmu ovoce a zeleniny u seniorů vs. pohlaví

vitamin C a H

vitaminy skupiny B

vitaminy A. D, E, K

58,77

60

47,33

50

43,41

40

37,21 30,45

% 30 20 10

nevím

13,16 12,2815,79

0

11,52 10,7

10,08 9,3

muži

ženy

celkem

Graf 5: Znalost vitaminů rozpustných v tucích vs. pohlaví

ano

ne

nevím

80 68,42

65,02

62,02

60

% 40 20

0

15,79 15,79

19,38 18,6

muži

ženy

17,7 17,28

celkem

Graf 6: Zájem o informace z oblasti výživy vs. pohlaví

důležitou roli, ovlivňuje zdravotní stav z více než 40 %, proto je nesmírně důležité nepodceňovat tuto problematiku a zvyšováním povědomí pomáhat formovat postoje a stravovací návyky populace i v seniorském věku. Správnou výživou, kvalitativně i kvantitativně vyváženou, zlepšovat nutriční

stav, podporovat výkonnost, vitalitu a kvalitu života v každém věku.

Mgr. Monika Ponošová Staniční sestra, chirurgické oddělení B, Vojenská nemocnice Brno (mponosova@vnbrno.cz) Literatura u autorky.

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 35

Manažment ošetrovateľskej starostlivosti

Manažment ošetrovateľskej starostlivosti u seniorov trpiacich depresiou

PŘÍLOHA ZDRAVOTNICTVÍ

Medzi najčastejšie duševné poruchy patrí depresia, ktorá sa môže vyskytnúť v ktoromkoľvek životnom období. Diagnostika depresie v starobe je mnohokrát podceňovaná a zamieňaná s demenciou. Otázka životnej perspektívy a vyrovnanie sa s blížiacou smrťou sťažuje terapeutické úsilie aktivizovať vlastný potenciál pacienta. Odpor voči depresívnej bezmocnosti, sprostredkovanie nádeje a vypracovanie perspektívy budúcnosti vyžaduje u depresií v starobe zo strany ošetrujúceho personálu vytrvalosť a bohaté skúsenosti.

36 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Manažment ošetrovateľskej starostlivosti

D

epresia patrí do skupiny psychických porúch, ktoré označujeme ako afektívne poruchy. Základným prejavom depresie je chorobná nálada, ktorá nezodpovedá reálnej životnej situácii chorého a narušuje jeho uvažovanie, jednanie a somatické funkcie. Jej dôsledkom sú adaptačné poruchy a sociálne zlyhávanie. Starecká depresia nevykazuje špecifickú formu priebehu, ale často sa jej prisudzuje zvláštne postavenie pre súčasne sa vyskytujúce starecké ťažkosti a eventuálne začínajúce dementné zmeny. V starobe sa objavujú ľahšie a neostro definované formy depresie, ktoré nazývame subdepresiami, a ktoré sú často spojené s telesným ochorením. Prejavuje sa strnulým výrazom tváre, spomalenými pohybmi a spomalením reči.

Pacient celkovo pôsobí smutným dojmom. Rôzne štatistiky sa líšia, ale všeobecne sa udáva, že incidencia depresie vo veku nad 65 rokov je 12–15 %. Depresia u starých sa veľmi často objavuje v rámci maladaptačného syndrómu po prijatí do ústavnej starostlivosti. Pri maladaptačnom syndróme ide o prejav adaptačného zlyhania, typické pre vyšší vek, vzniká na báze chronického stresu. Klinická manifestácia býva v kardiovaskulárnom systéme a imunitnom systéme. Kauzálna liečba nie je možná. Prevencia spočíva v odstránení rizikových faktorov, vo včasnej diagnostike a liečbe prítomných chorôb, starostlivosti o mentálne zdravie, v liečbe depresie. Seniori nie sú schopní efektívne zvládnuť stres, preto sú zraniteľní a krehkí. „Depresiu môžu vyvolať niektoré lieky. Sú to najmä hypotenzíva (diuretiká, hydralazín, rezerpín), psychofarmaká (barbituráty, meprobamat, haloperidol), antiparkinsoniká, steroidy, ďalšie látky (opiáty, perorálne antidiabetiká, cimetidín, chemoterapeutiká),“ (Hegyi, 2001).

Keďže depresia v starobe často korešponduje s telesným obmedzením a demenciami, z toho môžu vznikať diferenciálne diagnostické ťažkosti.

Sťažená diagnostika stareckej depresie je aj pre nesprávne údaje od

pacienta a jeho príbuzných a pre atypický klinický obraz. Depresia u niektorých pacientov vyššieho veku provokujú určité udalosti. Najvýznamnejšou udalosťou v tomto smere je ovdovenie (strata partnera, či partnerky). Otázka životnej perspektívy a vyrovnanie sa s blížiacou smrťou sťažuje terapeutické úsilie aktivizovať vlastný potenciál pacienta. Odpor voči depresívnej bezmocnosti, sprostredkovanie nádeje a vypracovanie perspektívy budúcnosti vyžaduje u depresií v starobe zo strany terapeuta vytrvalosť a bohaté skúsenosti.

Zvláštnosti klinického obrazu v starobe:

↘↘ atypický obraz, ↘↘ v popredí somatické ťažkosti (larvovaná depresia), ↘↘ koincidencia depresie s Alzheimerovou chorobou, ↘↘ polymorbidita disponuje k depresii, ↘↘ stiera sa rozdiel medzi endogénnou a reaktívnou depresiou, ↘↘ zvýšená samovražednosť, ↘↘ v starobe ťažší priebeh s chronicitou a relapsami.

Demencia a depresia sa vo svojich prejavoch do určitej miery prekrývajú. Pozornosť (koncentrácia), spontánna produkcia reči, verbálne učenie a pamäť môžu byť porušené pri depresii aj pri demencii.

Neexistujú údaje, že by depresia spôsobovala príznaky demencie bez prítomnosti depresívnych príznakov. Po depresívnych príznakoch musíme vždy aktívne pátrať a liečiť ich aj keď nájdeme súčasne kognitívne príznaky.

Ošetrovateľská starostlivosť

Ošetrovateľská starostlivosť o depresívneho pacienta vyžaduje od ošetrujúceho personálu dostatočné ovládanie problematiky depresie ako ochorenia, trpezlivosť a schopnosť empatie. Klinické prejavy depresie sú pre sestry výzvou a zároveň povinnosťou zapojiť všetky vedomostné a osobnostné predpoklady za účelom poskytnúť pacientovi adekvátnu starostlivosť a zabrániť poškodeniu jeho zdravia.

Sestry poskytujú komplexnú ošetrovateľskú starostlivosť, riadia ošetrovateľský tím, plánujú a následne

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 37

Manažment ošetrovateľskej starostlivosti

delegujú činnosti na uspokojovanie biologických, psychologických, sociálnych a spirituálnych potrieb pacienta. Ku každému depresívnemu pacientovi pristupujú individuálne, a to aj napriek tomu, že sa u pacientov s depresiou stretávajú prevažne s rovnakým druhom utrpenia. Akceptujú chorého v jeho životnej situácii, dávajú mu najavo, že veria jeho zúfalstvu, že nie je sám a jeho stav je len prechodný.

Zabezpečujú, aby bol v prítomnosti chorého s depresiou neustále niekto z ošetrovateľského tímu. S chorým neustále komunikujú aj keď majú pocit, že sestry nepočúvajú, že cho-

rý chce byť sám, pretože aj správanie sestry chorého ovplyvňuje.

Depresívny pacient má ťažkosti aj so spánkom, buď nemôže zaspať, alebo sa zobúdza skoro ráno. Cieľom ošetrovateľského tímu je vyhľadanie skutočných príčin nespavosti a ich odstránenie. Pacientov smútok alebo prípadné bludy mu nevyhovárame. V období ťažkej depresie nenútime chorého ku kontaktom, pretože neochota vstupovať do sociálnych interakcií je jedným z hlavných príznakov depresie.

Impulzy ku komunikácii by mali prichádzať od členov ošetrovateľského tímu, pacient by mal cítiť ich záu-

Manažment ošetrovateľskej starostlivosti

jem. Pri jednaní s depresívnym pacientom musíme byť trpezliví, pretože depresia postihuje aj jeho myslenie.

Myslenie býva spomalené, je zhoršená pamäť, narušená koncentrácia a schopnosť učiť sa. S pacientom preto jednáme kľudne, pomaly, naše pokyny mu zopakujeme aj niekoľkokrát. Nenaliehame na pacienta aby sa rozhodoval rýchlo. Skôr mu ponúkame rôzne varianty, nesmie ich však byť veľa, pretože pacient sa naopak nebude vedieť rozhodnúť, ktorú zvoliť. Potom s pacientom rozoberieme výhody a nevýhody a necháme ho, aby vybral vhodné riešenie. Dôležitou úlohou ošetro-

vateľského tímu je získavať pacienta ku spolupráci. V období zlepšenia zdravotného stavu pacienta motivujeme k udržiavaniu pravidelnej osobnej hygieny a starostlivosti o seba. Postupne s ústupom depresie začíname pacienta aktivizovať, spočiatku sa odporúčajú len málo náročné a krátko trvajúce činnosti.

Postupne sa nároky na pacienta zvyšujú. Pacienta je potrebné pri každej príležitosti pochváliť. Už počas hospitalizácie je dôležité pripraviť pacienta na to, aby sa po prepustení mohol aktívne zaradiť do života.

Je preto potrebné, aby si pacient už počas hospitalizácie na oddelení osvojil taký rozvrh dňa, v ktorom sú zahrnuté fyzické a rekreačné aktivity, pravidelné stravovanie a oddych. Ďalej je potrebné, aby pacient vedel na koho sa môže obrátiť pri riešení problémov a v náročných životných situáciách.

Depresia u seniorov je závažné a časté ochorenie a mnohokrát zo strany pacientov podceňované, pretože si myslia, že tieto a podobné pocity sú súčasťou staroby. Preto si viac všímajme starých aj z tohto uhla pohľadu a ponúknime im možnosť prežiť jeseň života plnohodnotne a produktívne s pocitom dobre prežitých rokov života.

PhDr. Iveta Ondriová, PhD. PhDr. Janka Cínová, PhD. Katedra ošetrovateľstva PU v Prešove, Slovenská republika

iondriova@centrum.sk

Literatúra u autoriek.

Vybrané ošetrovateľské problémy u chorých s depresiou

PŘÍLOHA ZDRAVOTNICTVÍ

↘↘ Nesúhlas s hospitalizáciou a terapeutickými postupmi. ↘↘ Znížená schopnosť rozhodnúť sa z dôvodu depresívnej poruchy. ↘↘ Potenciálne riziko samovraždy z dôvodu pocitu beznádeje, pocitu viny, sebanenávisti, útlmu pudových prejavov. ↘↘ Zhoršená komunikácia z dôvodu depresívnej poruchy prejavujúca sa odmietaním verbálnej komunikácie, neodpovedaním na otázky. ↘↘ Narušená sociálna interakcia súvisiaca s narušenou komunikáciou, pocitmi bezmocnosti, beznádeje, narušenou sebaúctou, hypoaktivitou, hypobúliou. ↘↘ Pocity osamelosti v súvislosti so sociálnou izoláciou prejavujúce sa pochmúrnou náladou, nečinnosťou, pocitom beznádeje.

38 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

↘↘ Poruchy spánku súvisiace s depresívnou poruchou prejavujúce sa sťaženým zaspávaním, častým budením sa v noci alebo včasným budením sa ráno. ↘↘ Nedostatočná sebaopatera súvisiaca s hypobúliou, hypoaktivitou, zvýšenou únavnosťou, inhibíciou psychomotoriky. ↘↘ Porucha výživy súvisiaca s depresívnou poruchou prejavujúca sa nechutenstvom a úbytkom hmotnosti. ↘↘ Zápcha súvisiaca s útlmom črevnej peristaltiky a s odmietaním jedla, prejavujúca sa nepravidelným vyprázdňovaním hrubého čreva, suchou a tvrdou stolicou a ťažkosťami počas defekácie. ↘↘ Deficit vedomostí príbuzných o vhodnom prístupe k depresívnemu pacientovi prejavujúci sa nedostatočnou spoluprácou

a nevhodným prístupom k pacientovi. ↘↘ Poruchy pamäti v súvislosti s depresívnou poruchou prejavujúce sa sťažnosťou pacienta na zábudlivosť, zníženou koncentráciou a následnou frustráciou. ↘↘ Narušená sebaúcta v súvislosti s depresívnou poruchou prejavujúca sa slovným vyjadrením vlastného podceňovania, pocitom hanby a viny, negatívnym sebahodnotením, pocitom zbytočnosti a nenadväzovaním očného kontaktu. ↘↘ Beznádej súvisiaca s depresívnou poruchou a opakovaným sklamaním, prejavujúca sa frustráciou, nespokojnosťou, úzkosťou, rezignáciou, nezáujmom, apatiou a pocitmi neistoty.

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 39

• DOPLNĚNÍ ENERGIE1,2 • PODPORA ZOTAVENÍ1,2 • ZPOMALENÍ, ZASTAVENÍ NECHTĚNÉHO HUBNUTÍ1,2

ENSURE PLUS

SÍLA CHUTI

Kompletní, energetická výživa k doplnění nebo jako náhrada běžné stravy.

Preferována pacienty pro svoji chuť a senzorické vlastnosti.

Podobný přípravek

ENSURE PLUS

ROZDÍL

Objem

200 ml

220 ml

+10 %

Energie

300 kcal

330 kcal

+10 %

12 g

13,75 g

+14,6 %

3,4

Srovnání obsahu živin s podobným přípravkem o objemu 200 ml: 1,5

VÍCE ENERGIE

Bílkoviny

VÍCE BÍLKOVIN

LEPŠÍ CHUŤ

Příchutě:

Banán

Vanilka

Čokoláda

Jahoda

Lesní ovoce

Doporučená dávka: k doplnění stravy: 1-3 balení denně, jako kompletní náhrada stravy 6-7 balení denně.

Neobsahuje lepek ani klinicky významné množství laktózy.

ENS/05/15/02/00

Reference: 1. Produktová informace Ensure Plus. 2. Stratton RJ et al. Wallingford: CABI Publishing; 2003. 3.

Ozcağli TG at al. Turk J Gastroenterol 2013; 24 (3): 266-272. 4. Data on fi le Abbott Laboratories Ltd., 2009. (SUSTAIN Study, Stage 2). 5. Produktová informace Nutridrink.

www.vyzivapropacienty.cz Abbott Laboratories, s.r.o., Evropská 2591/33d, 160 00 Praha 6