OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE 5/2015

PÉČE

OŠETŘOVATELSKÁ

paliativní péče versus praktický lékař

Česko-slovenský časopis sociálních služeb 5/2015

testování hiv z pohledu práva

reminiscence

historie péče o stomie biografie a aktivizační pracovník

editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Obsah

v tomto i následujícím čísle Ošetřovatelské péče se budeme věnovat, kromě odborných témat, našemu projektu Cena kvality v sociální péči. Slavíme totiž desetileté jubileum, a to je pro nás v redakci opravdový důvod k radosti! Neziskový projekt, který oceňuje zařízení sociálních služeb a jejich jednotlivé pracovníky, se nám podařilo zařadit mezi strategické projekty Rady kvality ČR, získat stálého partnera (což v dnešní době po tak dlouhou dobu, navíc v bohužel nepříliš atraktivním prostředí sociálních služeb, není vůbec pravidlem) ve značce Depend a osobě ing. Vázlera, jimž patří obrovský dík nejen náš, ale i všech vítězů, a především dostat projekt do důstojného prostředí Senátu PČR, kde se každoročně finále odehrává. To letošní se uskuteční 21. října, o vítězích budeme podrobně informovat v příštím čísle.

Mnohokrát děkujeme všem, kteří se na přípravě podílejí, ať už u nás v redakci – především paní Kateřině Budíkové, či jako hodnotitelé, fotografové a zázemí v místě konání. Vám, čtenářům děkujeme za přízeň, neboť bez periodika a jeho nadšených čtenářů bychom akci nemohli uskutečnit.

Naším hlavním cílem je veřejně projevit uznání pracovníkům sociálních služeb. Kromě již ohraného, leč pravdivého tvrzení, že sociální služby bude zřejmě potřebovat většina z nás, je třeba dodat, že morální kredit profese v našich zemích naštěstí roste a my chceme neskromně doufat, že jsme naším neziskovým projektem Cena kvality v sociální péči, jež má nejdelší trvání v ČR a udílí se v nejrespektovanějších prestižních prostorách, malou měrou přispěli. Společně s vámi, za což vám patří velký dík.

Příjemné čtení přeje za vydavatelku a celou redakci, Olga Svobodová šéfredaktorka

Praktický lékař versus paliativní péče

4

10. výročí projektu Cena kvality v sociální péči

8

Důsledky institucionalizace na seniora v rezidenčním zařízení 10 Biografie a aktivizační pracovník

14

Reminiscence v Centru sociálních služeb pro seniory Pohoda

18

Testování na HIV infekci z pohledu práva

20

Historie péče o stomie 22 Granulox 26

Ošetřovatelská péče 5/2015 Odborný časopis pro pobytové a terénní sociální služby MK ČR E 19833 / ISSN 2336-1603 Miroslava Sedláková, vrchní Adresa: SIVILIANIA s.r.o., Lidická 51, sestra Domov Pohoda Bruntál Mgr. Ludmila Tomešová, DiS, 602 00 Brno zástupce ředitele Centra sociálních Šéfredaktor: služeb Praha, vedoucí Terénních Mgr. Olga Svobodová, programů CSSP e-mail: sefredaktor@ osetrovatelskapece.cz Grafická úprava: Pavel Jaloševský Prezidium časopisu: Celoroční předplatné: Ing. Milada Dobrotková, Předplatné se automaticky předsedkyně Asociacia prodlužuje. poskytovatelov socialnych sluzieb 390 Kč/15 € v SR info: Mgr. Františka Ertlová, vedoucí Jednotlivá čísla pro ČR 75 Kč, SR 3 € Odboru řízení kvality a rozvoje KONTAKT PŘEDPLATNÉ celoživotního vzdělávání NCO NZO predplatne@osetrovatelskapece.cz Mgr. Marie Marková, PhD., KONTAKT INZERCE: Oddělení výzkumu a mezinárodních inzerce@siviliania.cz, vztahů NCO NZO tel.č.: 774 615 131 Mgr. David Pospíšil, ředitel odboru sociálních služeb MPSV Foto titulní strany a fota bez uvedení Mgr. Libuše Roytová, ředitelka autora: fotobanka One dolar photo Diakonie ČCE Praha Podepsané články vyjadřují názory Redakční rada autorů a nemusí se ztotožňovat se PhDr. Danuše Formiczewová, stanoviskem vydavatele a redakce. ředitelka Domova u fontány Kopírování, další publikování nebo Mgr. Marcela Hauke, rozšiřování kterékoliv části časopisu ředitelka PS Dvůr Králové nad Labem lze pouze se souhlasem vydavatele.

Miroslava Chodurová, Nevyžádané rukopisy se nevracejí. ředitelka Domova Odry Redakce si vyhrazuje právo na Miloslava Machovcová, stylistické úpravy a krácení článků. ředitelka FCH Neratovice Redakce nezodpovídá za jazykovou Mgr. Dana Prudíková, PhD, správnost, obsah a formu inzerátů, ředitelka Kabinetu vedoucího Úřadu současně se nemusí ztotožňovat vlády ČR s obsahem reklamních článků.

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

/3

Praktický lékař versus paliativní péče

Praktický lékař versus paliativní péče Jsem praktická lékařka pracující na malém venkovském obvodě a mí klienti se většinou řadí do vyšší věkové kategorie, tudíž jsou i více nemocní. Současně jsem již druhým rokem v týmu pracovníků, kteří se starají o hospicové pacienty. Proto jsem se o problematiku paliativní péče začala více zajímat.

D

le Světové zdravotnické organizace je paliativní medicína celková léčba a péče o nemocné, jejichž nemoc nereaguje na kurativní léčbu. Pokusím se tuto velmi obecnou charakteristiku trochu rozvinout.

Cílem paliativní léčby není prodlužování života, nýbrž kvalita života, provádění integrované komplexní péče, která předchází a zmírňuje všechny aspekty utrpení nemocného. Obyčejně se jedná o chronicky nemocné nebo o nemocné v terminální fázi života.

Paliativní péče smrt ničím neurychluje ani neoddaluje, mírní bolest a jiné symptomy, začleňuje do komplexní péče i psychologický,

4/

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

sociální a duchovní aspekt. Paliativní péče zahrnuje i péči o rodinu nemocného, a to v období pre finem, in finem i post finem.

Nad paliativní péčí se můžeme zamýšlet v mnoha rovinách. Lze brát v úvahu aspekty filosofické, etické nebo ekonomické. K paliativní péči lze přistupovat z pohledu pacienta či z pohledu lékaře. Ve svém sdělení se nechci věnovat výčtu farmak, kterými můžeme preterminální stav pacienta ovlivnit, to by byl námět na samostatnou přednášku. Spíše chci poukázat na situace, se kterými se setkávám a dát tak podnět k zamyšlení nad cestou, jak našim nemocným co nejvíce pomoci, jak postupovat, aby pro ně byl odchod z tohoto světa co nejsnesitelnější.

Vybrala jsem několik úhlů pohledu, na které se v tomto článku pokusím zaměřit: µµ Paliativní péče z pohledu pacienta µµ Paliativní péče - jak se k ní staví okolí pacienta, tj. rodina a další blízké osoby µµ Paliativní péče z pohledu ošetřujícího praktického lékaře µµ Paliativní péče - jak ji vidí lékaři odborní specialisté Jednotlivé pohledy od sebe nelze oddělit, neboť se vzájemně neustále prolínají.

Věnujme se nyní pacientovi, jehož choroba dospěla do finálního stadia. Velmi záleží na informovanosti nemocného. Ví-li o své chorobě a o vyčerpání možností aktivní

Praktický lékař versus paliativní péče

terapie, či žije-li v iluzi, že se musí „ještě něco udělat“ – zajistit další vyšetření, další hospitalizaci na specializovaném pracovišti, zkusit další léky atp.

V minulosti nebylo zvykem negativní diagnózu pacientovi sdělovat, což mělo za následek jeho problematický přístup k vyšetřování i k léčbě a často i nedůvěru k lékařům. Nemocný byl informován, že to nic hrozného není a zároveň byl přemlouván, aby podstoupil invazivní vyšetření, operaci, ozařování či chemoterapii.

I dnes, kdy nemocným sdělujeme diagnózy, se najdou tací, kteří je nechtějí znát. Ale někdy se k nim tato stěžejní informace nedostane i z jiných důvodů. Např. rodina zakáže nemocného informovat „aby si nedělal starosti“. Nebo se tím nezabývají specialisté v nemocnici, protože příčina a rozsah choroby jsou zcela jasné, stav již nelze řešit operací ani farmaky a nemocný tedy již pro ně není vhodným klientem. Informační pohovor je pak považován za ztrátu času. Ošetřující praktický lékař se tak ocitá v nelehké situaci, kdy má pacientovi a jeho blízkým vysvětlit, že zbývá již jen paliativní terapie.

Nepochopení a odmítání této skutečnosti je pak v terénu velkým problémem. Na venkově nelze příliš využívat charitativní a domácí péči z důvodu velkých dojezdových vzdáleností. Provádění paliativní péče v domácích podmínkách tak, aby byla pro nemocného přínosem, je dosti složité.

Když jsem se stala obvodní lékařkou, měla jsem k dispozici velmi omezenou škálu tišících prostředků a prakticky nulové možnosti stran nutrice a inkontinence. Od té doby naštěstí vývoj ve farmakoterapii, výživové problematice i ošetřování ran a jiných defektů významně po-

kročil. Dnes existují léky na tlumení bolesti s prodlouženým účinkem a neomezují se jen na možnosti perorálního či injekčního podání. I ve sféře výživy došlo k velkému pokroku – existují jednotlivě balené dávky s tekutou stravou vysoké nutriční hodnoty, které pomáhají zmírnit strádání při omezeném příjmu potravy. Inkontinenční pomůcky umožňují zajistit nemocnému velmi slušné hygienické podmínky a nezatěžovat okolí zápachem, neustálým praním látkových plen, osobního prádla a lůžkovin. A tak se stává, že mám stále častěji infaustně nemocné ve své péči, neboť v nemocnicích jsou preferována akutní lůžka. Péče doma je však i přes tyto vymoženosti značně komplikovaná.

Preterminální a terminální stav pacienta vyžaduje prakticky celodenní pomoc druhé osoby - např. při podávání léků, hygieně, výživě, ošetřování ran ad. Lidé, kteří chtějí o takto nemocného pečovat, musí zanechat práce, musí zapomenout na zábavu a koníčky a musí se rychle zaškolit na ošetřovatele. Naprostá většina domácností nemá bezbariérové přístupy, hydraulické zvedáky, koupelny a WC přizpůsobené pro invalidní vozíky apod. Také ošetřující bývá jen jeden, což k manipulaci s nemocným nestačí. Tíživá je i ekonomická stránka, neboť maligní onemocnění zpravidla netrvají dostatečně dlouho, aby pacienti a jejich pečovatelé mohli požádat o příspěvek na péči. A tak ošetřovatel má nedostatek peněz a nemocný rovněž.

Málokdo totiž dosáhne na již zmiňovaný příspěvek na péči I. - II. st. (tj.

800,- a 4000,-Kč) a téměř nikdo na IV. st. (tj. 12 000,-Kč). Finančně zvýhodněni jsou v tomto ohledu pouze geriatričtí polymorbidní pacienti a pacienti s jinými vážnými dlouhodobě imobilizujícími chorobami, ne-

Smutně kuriózním případem byl pacient s maligním onemocněním, s bolestmi zatím dobře reagujícími na tramadol. Příbuzní mu ho ale nedávali, aby neměl moc léků. Bez konzultace se mnou navštívili s nemocným ambulanci bolesti a nechali si předepsat opioidy v náplasti. Ty však rovněž neaplikovali, protože se báli, že jsou příliš silné a protože nevěděli, jak je mají použít. Při kontrole pacienta jsem náhodně zjistila, jaká je skutečnost a zjednala nápravu. Ale nemohla jsem již zabránit strádání, kterému byl v předchozích dnech zbytečně vystaven.

boť příspěvek na péči jim byl zpravidla přiznán již dříve.

Nedávno se mihl na internetu článek V. Pergla „Češi chtějí umírat doma“. Autor zde odkazuje na průzkumy veřejného mínění, ze kterých vyplynulo, že 80 % české populace si přeje umírat doma. Nicméně skutečnost je jiná. 80 % nemocných v současnosti umírá v institucích - tj. v nemocnicích, domovech pro seniory, hospicích. Velká část pacientů znajících svou diagnózu chce zůstat tedy v domácím prostředí a doma chtějí i zemřít.

Pokud to zázemí pacienta umožňuje, využívám všech možností, abych jim toto přání splnila. Ale ne všichni příbuzní a známí jsou ochotni slevit ze svého životního standardu. Přijmout roli ošetřovatele na 24 hodin denně chce a zvládne málokdo. A tak jsem pak žádána o zajištění pobytu v nemocnici, neboť v populaci přetrvává názor, že jedině tam ještě mohou nemocného znovu a více vyšetřit a dát mu „posilující“ kapačky. Někdy je žádost motivována snahou po nejlepších podmínkách pro nemocného, ale někdy za tím stojí jen pohodlnost, neochota nebo neznalost systému zdravotních služeb a možností. Nemocní pak končí v léčebnách dlouhodobě nemocných, což je podle průzkumu veřejného mínění nejméně přijatelné prostředí, kde by lidé chtěli strávit poslední chvíle svého života.

Po roce 1989 se u nás rozšířila hospicová péče. Dle mých zkušeností ale jen malé procento naší populace ví, oč se jedná. Některým tento pojem neříká vůbec nic, jiní se této instituce bojí, neboť odtud již není návratu. Strach z pobytu v hospici zcela vítězí nad racionálními úvahami. Přestože náš život je přesně ohraničen narozením a smrtí, lidé se smrtí jaksi přestali počítat. Neberou ji v úvahu. S prodlužováním lidského věku nabývají dojmu, že se jich to zatím netýká, není to aktuální, vždyť to přijde až někdy později.

Pro mě v medicíně existuje pouze jedno pravidlo, které platí na 100 %.

To, že všichni jsme smrtelní, všichni zemřeme. Ale řada lidí si to nepřipouští a blížící se konec chtějí za každou cenu zvrátit.

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

/5

Praktický lékař versus paliativní péče

Proto, přes veškerá zajištění z mé strany, je opakovaně volána záchranka a umírající jsou transportováni na několik hodin či dnů na lůžková zařízení nemocnic. Hospicová péče, a to jak pobytová, tak ambulantní, je přes veškerou dosa-

tehdy o hospicové péči dozvěděla, nebyl již schopen převozu.

Existují ale i jedinci (a to jak nemocní, tak jejich rodiny), kteří, ač jsou dostatečně informováni, nepříznivou diagnózu a ani prognózu onemocnění neakceptují. Často se

ného, nebo ani on sám, se nechtějí smířit s přicházejícím koncem. Dochází pak k paradoxním situacím, kdy jsou specialisty znovu ordinována např. RTG vyšetření, kultivační vyšetření, odběry krve k početným analýzám vnitřního prostředí, což

vadní medializaci pro mnohé velkou neznámou. Strach z konce je tak silný, že řada nemocných odmítá komfort, který tato instituce poskytuje. Musím pokorně přiznat, že než jsem začala v hospici pracovat, měla jsem i já zkreslené představy o jeho činnosti. Dodnes velmi lituji, že můj otec s generalizovaným karcinomem zemřel na onkologické klinice.

Je to již mnoho let, a když jsem se

blízké okolí pacienta odmítá smířit s potenciální ztrátou milovaného člověka. Tito lidé pak požadují neustále další vyšetřování choroby, chtějí další a další léky, konzultace odborníků apod. Je opakovaně volána záchranná služba, pacient je převážen do nemocnice a odtud pak znovu vracen do mé péče. Slýchám vše omlouvající a mě iritující větu „Aby se něco nezanedbalo!“ Okolí nemoc-

v terminálním stadiu pacienta není smysluplné. Jsou podávány léky nejen tišící bolesti a konejšící mysl, ale je doporučována i terapie řady chronických interních chorob. Několik dnů před smrtí u kachektického pacienta nemá smysl podávat hypolipidemika, antihypertenziva či léky ovlivňující funkce štítné žlázy. Rovněž nemá smysl se snažit o těsnou kompenzaci diabetu apod. Motiva-

6/

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Praktický lékař versus paliativní péče

ce k hypertrofické léčbě může být různá. Snaha vyhnout se konfliktu s rodinou pacienta? Něco takzvaně neprošvihnout? Někdy se mi vloudí i myšlenka, zda se nejedná pouze o honbu za výkony.

Zatím se mi při řešení uvedených problémů nepodařilo dopracovat se nějakého univerzálního moudra, podle kterého by se dalo postupovat, a tudíž ho bohužel neobsahuje ani tento článek. Ale snad mé postřehy a pochybnosti pomohou našim pacientům. Možná, že se nám budou lépe hledat slova vysvětlování a útěchy, snad se i lépe zorientujeme v paliativní péči. Pokud se nám podaří zlepšit komunikaci s pacienty a kolegy v nemocnicích, bude to jistě pro všechny přínosem. Odpadnou zbytečná vyšetřování, která zatěžují nemocné i zdravotní pojišťovny, pacienti a jejich blízcí budou klidnější a spokojenější, protože budou vědět, že se nic nezanedbalo, že odejít lze i důstojně, beze strachu a úzkosti, bez bolesti.

Kazuistika V závěru tohoto článku si dovolím uvést příklad z praxe. Odchod z tohoto světa by, myslím, mohl být snesitelnější.

Moje kazuistika je o pacientovi XY - věk 57 let. V mládí vážněji nestonal, 2009 bulbitida duodena a metabolický sy., 2010 atypické bolesti na hrudi – uzavřeno jako vertebrogenní, 8/2013 bolesti v epigastriu - dle gastroskopie deformace bulbu duodena a lehká gastritida, SONO břicha pro obezitu nepřehledné, bez patol. nálezu.

Hmotnost 128 kg.

Koncem roku 2013 zhoršení bolesti na hrudi. Postupně znovu provedena vyšetření: gastroskopie, kolonoskopie, CT břicha se zaměřením na pankreas, scintigraf. vyš., RTG vyš. Th-L páteře, MR Th-L (jen protruze disku L2/3) nezjistila žádnou novou patologii v obl. GIT, kardiopulmonální a ani muskuloskeletální. Nemocný ale zjevně chátrá – nechutenství, váhový úbytek cca 26 kg.

5/2014 na gastroenterolog. odd.

v krajské nemocnici znovu CT vyš. břicha – teprve nyní zjištěna malignita v přechodu hlavy a těla slinivky břišní, nasazen Oxycontin 10mg. 6/2014 ERCP s nezdařeným pokusem o biopsii a zavedením stentu – indikována pouze paliativní léčba.

15. 8. 2014 zahájena paliativní chemoterapie přípravkem Gemzar 1. série – komplikováno leukopení a trombocytopenií. Oxycontin 20mg.

12. 9. 2014 Gemzar 2. serie paliativní chemoterapie, výměna stentu překlenujícího stenozu choledochu, ascites – punkce 4,5l. Pro pancytopenii chemoterapie přerušena a později na popud PL pro špatný stav pacienta ukončena. Febrilie léčeny Cefotaximem na základě průkazu Citrobacter bragii v hemokultuře.

V říjnu 2014 podstatné zhoršení, za hospitalizace úlevová punkce ascitu 2,6 l, pro subfebrilie podáván Ampicilin. Dále ordinována diuretika, Fraxiparin, Kanavit. Bolesti ustoupily – Oxycontin vysazen. PL apeluje na redukci i dalších léků, ale bezúspěšně.

7. 11. 2014 znovu hospitalizace, přijat imobilní v somnolentním stavu. I.v. rehydratace, CT břicha a pánve s kontrastní látkou – potvrzena progrese maligního onemocnění – DB stent insuficientní, ascites, rozsáhlé infiltráty – hodnoceno jako maligní peritonitida. Rodině opakovaně nabízena hospicová péče či ODN, kterou však odmítají. Nemocný tedy propuštěn do domácího ošetřování.

1. 1. 2015 pan XY dovezen rodinnými příslušníky na gastroenterolog. odd. krajské nemocnice pro další zhoršení stavu – zimnice, bolesti břicha, ikterus. Při přijetí imobilní, celkově alterován, při vědomí, s objemným ascitem. 2. 1. provedeno reERCP a radiologické vyš. s kontrast. látkou do duodenobiliárního stentu. Původní DB stent extrahován a zaveden nový, dále punkce tenzního ascitu cca 5l . Hmotnost pacienta 60 kg.

Vyhověno žádosti rodiny o dimisi a opět předán do péče PL. Na bolesti znovu doporučen Oxycontin, ostatní stávající medikaci přes námitky PL a pokusu o redukci léčby rodinní příslušníci léky z nemocnice nadále v plném rozsahu podávají.

11. 1. 2015 kolaps - nemocný znovu dovezen na gastroenterolog. odd., stav hodnocen jako terminální stadium. Pacient hydratován a propuštěn domů, neboť hospic, eventuálně ONP opět odmítnuty.

Na žádost rodiny podpora hydratace – v domácím prostředí infuse FR 500ml/den. Od 15. 1. 2015 pacient nepřijímá již ani Nutridrinky.

Nemocný je při vědomí, ale alterován, zcela imobilní. Nicméně výše uvedené medikamenty rodinou stále aplikovány.

25. 1. 2015 na chirurgii ve Strakonicích zaveden PMK, protože pacient nemočil. PL nekontaktován a neinformován. Převozy pacienta a hospitalizace si zařizují příbuzní sami, nebo je zajišťuje RZP. Transporty snáší pacient špatně, při jednom převozu dokonce zraněn na bérci.

26. 1. 2015 opět dovezen na gastroenterolog. odd., protože manželka pozoruje zhoršení hybnosti levostr. končetin a zhoršení řeči – nelze vyloučit proběhlou CMP. Vzhledem k terminálnímu stavu pacient podrobněji v tomto ohledu nevyšetřován, jen labor. vyš. a kultivace z moči – průkaz E. coli 10 na 6, dle citlivosti nasazen Nitrofurantoin. Nadále PMK. Ke stávající medikaci Oxycontinu, Mirtazapinu, Fraxiparinu a Controlocu, ještě přidán Anopyrin. 28. 1. dimise.

Doma zhoršení bolestí, Oxycontin 20 mg navýšen PL na 2 x 40 mg denně. Znovu apelováno na vysazení ostatních léků.

2. 2. 2015 volán PL pro další zhoršení celkové stavu pacienta a bolesti.

Zjištěno, že manželka vysadila Oxycontin ze strachu o zkrácení života nemocného. Edukace rodiny, doporučen hospic a opět odmítnut.

3. 2. 2015 pan XY umírá.

Uvedený příběh dává podnět k mnoha zamyšlením. Život pacienta se podařilo prodloužit téměř o rok. Je zde ale otázka, jaká byla kvalita života nemocného? Měla by takto vypadat paliativní péče?

MUDr. Marie Stieblerová Praktický lékař pro dospělé Stieblerova@seznam.cz

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

/7

Cena kvality v sociální péči

10. výročí projektu

Cena kvality v sociální péči Neziskový projekt, který se snaží o zvýšení prestiže pracovníků v sociálních službách a jejich ocenění před odbornou veřejností, slaví desetileté jubileum. Letos 21. října oceníme instituce i zaměstnance domovů pro seniory, pečovatelských služeb, hospiců, zařízení pro osoby ohrožené sociálním vyloučením a mnohé další v reprezentačních prostorách Senátu Parlamentu České republiky.

Reflexe paní ředitelky jednoho z vítězných zařízení z minulých let, o niž jsme ji požádali u příležitosti letošního výročního konání projektu, svědčí o tom, že tato akce má smysl. Velmi nás těší, že ocenění je vnímáno pozitivně zřizovateli a partnery institucí.

Morální kredit pracovníků sociálních služeb se každoročně projevuje v obrovské solidaritě a společné radosti všech zaměstnanců oceněných institucí, což nás těší nejvíce.

Malé ohlédnutí v podobě vzpomínky jednoho z vítězů nabízíme v tomto čísle, v příštím se můžete těšit na podrobnou reportáž z letošního jubilejního finále. redakce sefredaktor@osetrovateskapece.cz Bylo pro Vás ocenění motivující pro Vaši další práci?

Všechny pozitivní věci a všechna ocenění jsou motivující. Zvláště v pomáhajících profesích, ke kterým terénní služba osobní asistence zajisté patří, je ocenění celé organizace Cenou kvality velmi motivující.

Byli jsme hrdy a šťastny, že můžeme s kolegyněmi na půdě Senátu Parlamentu České republiky převzít ocenění. Už ta slavnostní událost na tak významné půdě podtrhla důležitost a morální výši ocenění.

Mělo zařízení jako kolektiv radost z úspěchu nebo se spíše týkal managementu?

Těšilo se z toho nejen vedení naší organizace, ve vedení nás není mnoho, protože jako nezisková organizace si nemůžeme ani z ekonomického hlediska dovolit rozsáhlý management.

Máme ale cca 130 zaměstnanců a asi 300 klientů s rodinnými příslušníky. Tam všude jsme naše ocenění zmiňovali, aby se těšili zaměstnanci; je to především jejich zásluha, osobní asistentky a několik osobních asistentů, jsou ti, kteří

8/

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

s klienty pracují, pomáhají jim, poskytují službu. A na všech poradách jsme jim zdůrazňovali, že si moc vážíme práce, kterou pro uživatele odvádějí.

O ocenění jsme hovořili s klienty i jejich rodinami. Aby si mohli být jisti péčí o své blízké, správnou volbou poskytovatele, byť ocenění nezaručí kvalitu. Ale o něčem to hovoří, samo ocenění bez práce nepřichází. A pro nás je důležité, že i klienti či jejich blízcí mohou mluvit o tom, že jim osobní asistenci poskytuje tak vysoce oceněná organizace. Ve všech těchto ohledech je to pro nás velmi důležité a zavazující ocenění.

Mělo ocenění vliv na komunikaci se zřizovatelem, příp. partnery?

Jako nestátní nezisková organizace (dle NOZ jsme pobočným spolkem) nemáme zřizovatele. Tedy o ocenění, které jsme v roce 2013 získali, hovoříme se všemi, kteří jsou našimi partnery. Působíme ve čtyřech krajích, registrováni jsme a sídlo máme v MSK, tedy s organizacemi, KÚ, magistráty i zástupci měst a obcí, se kterými jednáme stran dotací i darů. Všude tam nám

ocenění přineslo pozitiva a plusové body do hodnocení, když zastupitelé rozhodují, kdo bude dotačně podpořen. Daleko větší váhu má organizace, která má dobré výsledky na poli poskytovaných služeb, pozitivní ohlasy ze strany klientů a jejich blízkých a ještě tak vysoké ocenění, jakého se nám dostalo.

Ve všech směrech Cena kvality byla a stále je pro nás např. i při vyjednávání s partnery velmi důležitá.

Doporučili byste se zúčastnit svým kolegům v jiných institucích – stála práce s vyplněním dotazníku a následný hodnotící proces, tedy jakýsi vnitřní audit a sebereflexe - za získání ocenění?

V každém směru toto doporučujeme. Vše se zdá zdlouhavé, s nejistým výsledkem, zdržující nás v práci. Ale jsme nejen poskytovatelé, ale i lidé se srdcem na dlani, pomáháme lidem s postižením a seniorům. Chceme být morálně oceněni, většinou se nám v nezisku nedostává ocenění finanční, a bez procesu hodnocení to ani nejde. Jsme i soutěživý národ, stále si dokazujeme, jak jsme dobří, to k nám patří.

Cena kvality v sociální péči

A v neposlední řadě si při vyplňování různých dotazníkových šetření včetně těchto hodnocení uvědomujeme, kde máme ještě rezervy, co trochu nemáme dotaženo a co musíme zlepšit. I to je pro naši činnost pozitivní a někdy i plní funkci alarmujícího vykřičníku.

Váš specializovaný distributor

Jak se daří Vašemu zařízení dnes?

Pochlubte se, prosím, Vašimi dalšími úspěchy.

Je toho více, možná i hodně, co se nám podařilo, ale usnout na vavřínech nechceme. To nejdůležitější je poskytování osobní asistence v MSK, JMK, OLK, ZLK. Terénní sociální službu poskytujeme stále s empatií, odborně ale hlavně lidsky.

Snažíme se, abychom byli klientům oporou a jejich blízkým pomocníky v jejich mnohdy nelehkém životním údělu. Zázraky neumíme, ale pomoci umíme a jsme tam, kde nás potřebují, tedy i ve vískách, kde tzv. lišky dávají dobrou noc a někteří po-

skytovatelé z důvodu nedostupnosti službu nezajišťují. Jsme o svátcích i víkendech, v době, kdy lidé pociťují, že je jim smutno, že jsou třeba na svůj osud sami. Snažíme se pomoci i rodinám klientů, třeba tím, že si mohou odpočinout, mohou na dovolenou a my jsme s jejich blízkými.

Také přeci musí dobít baterky.

V roce 2015 jsme s naší organizací základní (Podané ruce, z.s.), která díky asi osmdesáti dobrovolníkům poskytuje již patnáct let canisterapii, oslavili právě ty patnácté narozeniny. Činnost je provázaná, propojená, mnozí z nás jsou dobrovolníky a členy Podaných rukou, z.s. a zaměstnanci pobočného spolku.

A oslavu jsme pojali nejen slavnostně, ale i odborně. Dne 22.5. t.r. jsme v divadle Čtyřlístek ve FM uspořádali první Zookonferenci (první na severní Moravě) na téma canisterapie a po odborné celodenní prezentaci jsme pro dobrovolníky i klienty, spolupracující organizace i donáto-

Již od roku 1993 společnost působí jako celorepublikový distributor zdravotního materiálu a léčiv.

Díky široké nabídce produktů i služeb se společnost řadí mezi přední distributory v ČR. Snažíme se přistupovat ke každému klientovi individuálně, což je klíčem k úspěšnému obchodnímu vztahu!

Proč si vybrat distributora Dentimed : • Široké portfolio výrobků • Rychlé termíny dodání • Bonusový systém – transparentní • Rozvoz po celé ČR • Sponzorské aktivity • Vzdělávací program za exkluzivní ceny • Novinky a akce • ….a mnoho dalších výhod

ry uspořádali kulturní podvečer. Vše bylo pojato velmi přátelsky, vystoupili i klienti s postižením, podpořil nás regionální písničkář pan René Souček a zdravici nám poslala z Prahy naše čestná členka (čestná členka Podaných rukou, z. s.) a patronka Podané ruce - osobní asistence, paní Marta Kubišová.

Patnácté narozeniny bude mít příští rok i pobočný spolek, ještě nevíme zcela přesně, jak to pojmeme, ale určitě to bude neméně slavnostně i vesele.

O veškerém dění v naší organizaci informujeme aktuálně na webových stránkách a FB. Měli bychom se radovat z každého dne, který prožíváme.

Bc. Helena Fejkusová ředitelka Podané ruce - osobní asistence Vítěz v kategorii Poskytovatelé terénních sociálních služeb pro seniory v roce 2013

Na

vš ti w. e-s vte de nti hop náš

m

ww

ed

sh

op

.cz

Vážení zákazníci, Dovolujeme si Vám nabídnout naše služby: • Dodávky inkontinenčních pomůcek za výhodných podmínek.

• Široký výběr zdravotního materiálu • Komplexní dezinfekční program • Unikátní vzdělávací program • Elektronický objednávkový systém Jsme členy odborných organizací

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Dentimed s. r. o. / Družstevní 76 / 570 01 Litomyšl / email: info@dentimed.cz / tel.: 461 616 039

/9

Důsledky institucionalizace na seniora v rezidenčním zařízení

Díl třetí:

Důsledky institucionalizace na seniora v rezidenčním zařízení

10 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Důsledky institucionalizace na seniora v rezidenčním zařízení

Vliv institucionalizace na seniora

S

ociální práce se staršími lidmi přináší určité problémy a kritické momenty, na které bych chtěla upozornit.

Nelze vést ostrou hranici mezi zdravotní péčí a sociální prací, k jejich průniku by mělo docházet jak ve zdravotnických zařízeních, tak v sociálních službách. „Péče“ je pilířem geriatrické medicíny i sociálních služeb ve prospěch starého člověka. Synonymem slovesa pečovat je „dbát o někoho, starat se, mít péči, nebýt lhostejný, věnovat se někomu, hledět si někoho“ (Pacovský, 1994).

Výrazy vyjadřují pozitivní lidské konání ve prospěch někoho jiného – „činění dobra“, proto má péče vysokou morální hodnotu.

Nemocný senior potřebuje více než pouhý lék, a tak i péče je více než léčení, terapie v tradičním slova smyslu. Měla by se orientovat na uspokojování a zajišťování jeho potřeb a její charakteristikou je individuální aplikace.

Stává se, že senior své základní biologické či psychosociální potřeby neprojevuje, protože je projevovat nemůže, nechce nebo neumí, pak by měly být aktivně rozpoznány. V případě, že ošetřující tým nemanifestované potřeby nerozpozná (proto je ani nepokrývá), vzniká objektivní deficit péče.

Carl R. Rogers je pravděpodobně nejvýznamnější humanistický autor v oboru sociální práce, který se mj. věnoval zjištění charakteru podmínek, které podmiňují úspěšnou práci s uživatelem. Podle Carla Rogerse je podstatné, aby pomáhající pracovník v terapeutickém vztahu usiloval o kongruenci a opravdovost,

В

u lůžka, osobně poznávají, jak nelehká je dlouhodobá péče o starého nemocného člověka. Frankl ve svém dělení hodnot uvádí, že „tvůrčí hodnoty“ se nejčastěji realizují prací a zdůrazňuje, že není podstatné, co člověk dělá, ale jak to dělá, že vždy jde o postoj, který vůči pracovním povinnostem zaujímá. Není tedy

Motto:

Г

„Domov je naprostá jednoduchost, stejná jako je dobro samo.“ ANNA HOGENOVÁ

bezpodmínečnou pozitivní vazbu a empatii.

Péče o celou řadu seniorů může trvat týdny, měsíce a někdy i roky a k žádnému kvalitativně příznivému posunu nedochází a dojít nemůže. Jde o dlouhodobou ošetřovatelskou péči trvající do smrti seniora, což je nejen náročné, ale také vysilující. Jen obtížně si proto tuto činnost dokážeme představit bez etických souvislostí, s pouhým vědomím rutinní práce, bez jejího chápání více jako služby a u někoho jako poslání.

Zdravotní sestry, ošetřovatelky, pečovatelky, všichni, kteří se ocitají

Tabulka: Charakter podmínek pro práci s uživatelem podle Rogerse Kongruence a opravdovost

pomáhající pracovník má jednat v souladu se svým prožíváním, ve vztahu k uživateli vystupuje jako skutečná osoba, nejde o použití určité techniky, ale o sdílení vztahu

Bezpodmínečná zpětná vazba

úsilí pomáhajícího pracovníka o přijímání uživatelovy osobnosti bez hodnocení jeho postojů a chování

Empatie

snaha prožívat a chápat situaci uživatele „jeho očima“

podstatný druh práce, ale způsob, jak je vykonávána, zda svoji práci přijímáme jako „svoji“ (in Navrátil, 2001).

Při zjišťování motivů těch, kteří se seniory profesionálně pracují, bychom těžce hledali někoho, kdo by tvrdil, že již od dětství si přál pečovat o nemocné seniory. Volba tohoto typu povolání bývá často náhodná, vyplývající z okolností, že třeba v okolí jejich bydliště nebyla vhodnější pracovní příležitost. Pomáhající profese obecně představují poměrně široký soubor nejrůznějších povolání majících vztah k bezprostřední práci s lidmi. „Lidé si obvykle myslí, že nemocné stáří patří do rukou zdravotníků. To je sice pravda, ale jen částečná. Ostatně zajímavé je, že po zdravotnické stránce člověk vždy někomu patří: dítě pediatrovi, žena gynekologovi, slabozraký očnímu lékaři atd.“ (Haškovcová, 2010, s. 272).

Má-li být klientům – seniorům a nejen jim - kvalitně pomáháno, musí být v pořádku sám pomáhající. Unavený, vyhořelý, nemotivovaný nemůže moc kvalitně pracovat, nemá na to energii a stává se tím

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 11

Důsledky institucionalizace na seniora v rezidenčním zařízení

sobě svěřeným uživatelům spíše nebezpečným.

Pojem domov pro seniory se objevuje v českém názvosloví sociálních služeb od roku 2006 přijetím zákona o sociálních službách (dříve domovy důchodců). „Jsou formou náhradního /alternativního/ bydlení starých lidí, kteří z různých důvodů nemohou či nechtějí žít ve svém původním domácím prostředí a v přirozené komunitě a volí bydlení ve společenství vrstevníků podpořené nejrůznějšími službami, jež jsou snadno dostupné a odpovídají jejich specifickým potřebám.“ (Janečková in Matoušek) Domovy pro seniory jsou typickými institucemi s jasně vymezenou organizační strukturou, organizačním řádem, kompetencemi, posláním a cílem. To je spojeno se soustředěním veškerých činností do jedné velké budovy a se snahou o vysokou efektivitu a racionalizaci provozu, kterou umožňují velkokapacitní zařízení. Jsou koncipována jako součást systému dlouhodobé zdravotně-sociální péče. Zároveň mají přispívat k zachování a rozvíjení kvality života seniorů, k jejich soběstačnosti, autonomii a začlenění do života společnosti. V zařízeních by měla být posilována sociální složka činnosti – nikoli zdravotnická, zdůrazňuje se funkce bydlení, podpory nezávislosti a autonomie obyvatel. „Nově je položen důraz na vztahově orientovanou péči.“ (Nolan, 2004 in Janečková).

V případě potřeby mohou být přijaty i manželské páry, jde o nejčastější variantu v rámci rodinných vztahů. Ojediněle, pouze za předpokladu splnění zákonných podmínek k přijetí, jsou poskytovány služby i jiným rodinným příslušníkům. V zařízení, kde jsem provedla podstatnou část výzkumného šetření, jsem se setkala se švagrovými, které ovdověly a dokonce s matkou a synem. Manželé mají většinou možnost sdílet společný pokoj, pouze v případě, že by si to nepřáli, musí být tento jejich požadavek respektován. V literatuře se uvádí, že poskytování sociální služby více rodinným příslušní-

12 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

kům má většinou více výhod pro obě strany, zejména pro uživatele samotné, že se zvyšuje jejich spokojenost, pocit klidu a jistoty (in Malíková, 2011).

S tím mohu souhlasit do té míry, jedná-li se o průběh pobytu bez závažnějšího zhoršení zdravotního stavu partnera. V opačném případě „ten zdravější“ sleduje pomalé umírání bez možnosti se jakkoli „oddělit“ od utrpení a musí být svědkem všech změn, ke kterým u milované bytosti dochází. Za svoji praxi jsem zažila ovdovění dvou manželek a jednoho manžela a nejedná se o lehkou situaci, kterou si žijící partner musí projít.

V zařízeních určených pro osoby od určitého věku (většinou od 55 let) se bere ohled na to, že umístěním seniora se jedná o velký zásah do jeho života. Je zapotřebí vytvořit takové prostředí, na které by se mohli uživatelé - senioři adaptovat a zároveň by jim mohly být poskytovány služby, které nutně potřebují. Každé zařízení má však svoje specifické postavení v rámci sociální sítě a poskytování sociálních služeb. O každém je třeba hovořit zvlášť, abychom toto postavení správně pochopili a neočekávali od něj něco jiného, než je schopno uživatelům – svým obyvatelům - poskytnout.

Podle nejnovějších poznatků musí zahrnovat čtyři podstatné složky: µµ individuální – pocit osobní jistoty a spokojenosti, µµ sociální - v rámci určitého rodinného či jiného integrovaného společenství, µµ zdravotní, µµ hmotnou.

Odchod do ústavního zařízení

Vlastní domácnost je optimálním prostředím pro starého člověka.

Pokud už pro něj není možné nebo bezpečné žít v domácím prostředí, je postaven před jednu z psychicky nejnáročnějších situací celého života, tj. odchod do ústavního zařízení.

U nás toto náhradní řešení, kterým ústavní péče je, potřebuje zhruba

5-7 % populace nad 60 let. Odchod z domova do „Domova“ je většinou vynucen situací, kdy „již nic jiného nezbývá“, jen v necelé pětině případů je motivem k žádosti o přijetí do institucí (hlavně typu penzionů) vyšší věk při dobrém zdraví (Pacovský, 1994). Na očekávání přínosu nebo ztráty záleží i významnost zátěžového rizika.

Starý člověk touží být zabezpečen a mít pocit, že je o něj všestranně pečováno, zároveň však povětšinou „nechce odejít do domova důchodců, protože ví, že to první, co tam definitivně musí ztratit, je ostře střežená osobní intimita. To, co získá, je naopak traumatizující pocit definitivního řešení svého života. Z domova důchodců se neodchází, tam cesta života jednoho dne končí.“ (Haškovcová, 1990).

Provedený empirický výzkum potvrdil, že většina občanů se chce o své rodiče ve stáří a případné nesoběstačnosti postarat. V případě nemožnosti zajistit péči očekávají pomoc státu formou umístění nesoběstačného seniora do pobytového zařízení (Malíková, 2011). Proto velice záleží na okolnostech, za kterých senior do „domova“ odchází, zda nerad či dokonce proti své vůli.

Odcházet může i s čekáváním „krásného podzimu života“, který zajistí „ti jiní“ a který přijde „sám od sebe“.

(Haškovcová).

Přestože očekávání obou skupin jsou rozdílná, zklamání bývají obdobná, ne-li stejná. Uniformní způsob života mezi stejně starými, neznámými lidmi, z nichž každý má svou individuální historii, upřednostňuje jiné životní hodnoty, jeho zdravotní stav nese s sebou různá omezení a problémy. Lidé se tu scházejí náhodně, dle svého místa žádosti v pořadníku uchazečů o přijetí. Nevolí se navzájem, v „civilním životě“ by si neměli co říci, ale tady spolu musí žít. „Všichni se musí podřídit ústavnímu řádu a přijmout nejen organizační, ale i faktickou závislost.

Tu, před kterou utekli právě sem.“ (Haškovcová, 1990).

Nemělo by se zapomínat, že lidská osoba je vícevrstevnou skutečností, v níž se uplatňují všechny tělesně- duševní dimenze s konkrétními stavy a dispozicemi.

Důsledky institucionalizace na seniora v rezidenčním zařízení

Srovnání prostředí stejně starých seniorek paní Evy a Marie, věk: 83 let.

Po příchodu starého člověka do zařízení geriatrického typu probíhá vždy adaptační reakce. Může být dobrá, zhoršená či nedostatečná (Nováková a spol.).

V tomto prostředí se senior „musí“ přizpůsobit novým podmínkám, hledat nové kontakty. Je ohrožen ztrátou intimity, adaptačním šokem, „syndromem poslední štace“, jak popisuje i Haškovcová.

Adaptace jsou procesy, kterými lidé udržují nebo zlepšují kvalitu vztahu mezi sebou a svým prostředím. Adaptace představují aktivity namířené ke změně prostředí, včetně odchodu do nového prostředí, nebo lidí samotných, nebo obou (Navrátil, 2001).

Změna prostředí, v němž jedinec žije, ho vystavuje novým zátěžovým situacím. Na ně odpovídá organismus dvěma způsoby: reakcí (odpovědi zakódované již v hotové podobě) a adaptací. Adaptace je proces, v jehož průběhu vznikají nové schopnosti organismu reagovat na změny prostředí změnou své činnosti. Chybné adaptace se pak označují jako maladaptace (z lat. malus – špatný), jsou typické právě pro vysoký věk a jejich klinické projevy označujeme jako geriatrické maladaptační syndromy (Pacovský, 1994).

U seniorů, zvláště při dlouhodobém pobytu, pak dochází ke změnám v chování, které označujeme pojmem institucionalizované chování. Jde vcelku o nejasný pojem označující chorobné změny u některých, v žádném případě ne u všech, jedinců, způsobené obvykle dlouhým pobytem v sociálním zařízení. Takto postižení lidé mají deformované sociální dovednosti, ztrácejí „osobnost“, snižuje se jejich IQ apod.

Přechod z domácího prostředí do rezidenčního zařízení může senior chápat jako úlevu z vyřešení obtížné situace nebo jako svou životní krizi, se kterou se jen těžko smiřuje.

Mgr. Michaela Kazdová Vedoucí pečovatelské služby města Přeštice Kazdova19@seznam.cz

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 13

BIOGRAFIE a aktivizační pracovník

BIOGRAFIE a aktivizační pracovník Své místo v péči si již obhájil aktivizační pracovník, a to speciálně u klientů seniorů, kteří mají problém v adaptaci a orientaci. Zde nám ale nevystačí dosavadní způsob vedení aktivizace se zaměřením hlavně na kvantitativní cíl, kdy rozhodujícím aspektem je vytvořit aktivizaci pro největší počet seniorů s výsledným efektem v podpisové formě v dokumentaci, anebo výrobkem, který dokončí aktivizační pracovník.

Zkvalitněním obsahu práce aktivizačních pracovníků je tvorba aktivizačních programů na základě biografie klienta s cílovým zaměřením na kvalitativní formy aktivizace.

A

ktivizační programy nejsou vytvářeny náhodně, ale mají svůj pracovní postup, který zahrnuje práci s biografií klienta a plán aktivizace, který je vytvořen speciálně pro klienty bez symptomů demence a pro seniory, kteří tímto onemocněním trpí. Specializovanou aktivizaci rozčleněnou podle stadia demence nazýváme uceleně rehabilitační RE-aktivizací, kde jsou cíleně vytvářeny postupy pro aktivizaci skupin seniorů s mírnými změnami v ob-

14 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

lasti psychických potřeb, dále pro skupiny o maximálním počtu 4 seniorů pro střední stádium demence a naprosto individualizovanou stimulační re-aktivizaci pro jednotlivce. Forma re-aktivizace je obsahově zaměřena na oblast komunikace, emocionálního prožívání a tvorby.

Jednotlivé oblasti jsou rozpracovány do cílů pro jednotlivý re-aktivizační program. Zaměřujeme se hlavně na terapeutickou formu, která je orientovaná na realitu klienta, nikoliv aktivizačního pracovníka.

Biografie + orientace + stadium = BOS

Tato rovina, ze které vychází rehabilitační re-aktivizace, přináší do péče kvalitativní naplnění psychické rehabilitace, na kterou má každý senior nárok, právě tak jako na rehabilitaci tělesnou. Pokud budeme obhajovat důvody pro existenci speciálních oddělení, která jsou známa pod názvem oddělení se zvláštním režimem, musíme se také ptát, v čem je tento režim zvláštním a pro jakou cílovou skupinu seniorů

BIOGRAFIE a aktivizační pracovník

je vytvořen. Nabízíme-li rehabilitaci těla, musíme v našich službách nabídnout také rehabilitaci psychiky, která je prioritní pro klienty, kteří trpí symptomy demence projevující se v oblasti kognitivních funkcí. Nezapomínejme, že psychické potřeby a emocionální svět seniora nesmí být přehlížen, je nutné zdůraznit, že je stále živý a senzibilní, vyžadující specializovanou podporu.

Naší prioritní úlohou je nabídnout adekvátní formy péče a rehabilitace, kam spadají i aktivizační programy.

Emocionální svět je opomíjený fokus zájmu v péči o seniora se symptomy demence a velice nezpracovaná oblast také na straně pečujících.

Je třeba si uvědomit, že pokud je personál v emocionální pohodě, poskytuje péči v daleko vyšší kvalitativní rovině, nežli je tomu naopak. Žádný senior, tzv. příjemce péče a služeb, který je z důvodu svého základního onemocnění emocionálně destabilizovaný, nemůže čerpat samostatně z vlastních zdrojů podněty pro stabilizaci a saturaci svých psychických potřeb. Tento fakt je v pra-

pozvánka na konferenci

xi opomíjen, a tak často potkáváme na odděleních zvláštního režimu bloudící „těla bez duše“.

Emoce jsou podpůrným potenciálem pro celkovou péči. Velmi často se setkáváme s konfliktními situacemi s emocionálním podtextem, které většinou nikdo odborně neřeší a není těmto situacím věnována odborná pozornost. Iritace v souvislosti s péčí jsou většinou personálu přehlíženy anebo lehce podhodnocovány, což se následně může projevit v častém zvonění, verbální agresivitě až agresivním chování seniora, které je většinou již vnímáno personálem jako konfliktní situace, kterou je nutno řešit, a to nejlépe pomocí psychofarmak. Drobné iritace u klientů mohou také vyústit v negaci všech podnětů z vnějšího světa, a tím se začíná tvořit tzv. obranná sociální izolace ze strany nepochopeného seniora.

Aktivizačními programy se snažíme pracovat i na úrovni prevence a zmírnění symptomů snížené orientace a adaptace. Vztahovou rovinu péče implementujeme do aktivizačního programu s cílem prevence

sociální izolace, beznaděje, ztráty autonomie klienta a osobní identity s cílem podpořit důstojnost stáří jako významné hodnoty člověka.

S tímto cílem pracujeme v rovině přímé péče a v rovině organizační – institucionální. Pro aktivizačního pracovníka je nutné vypracovat metodiku práce, která posouvá tento pracovní výkon z kvantitativní úrovně na úroveň kvalitativní, kdy náplň aktivizace vzniká na základě práce s biografií, a tím i požadavek tzv. „aktivizace na zakázku“ pro klienta, u kterého je nutné vzít do úvahy i stupeň regrese (stadium demence).

Metodika práce pro aktivizačního pracovníka obsahuje: µµ organizovaný proces přípravy, µµ záznamový list pro provedení dané aktivizace, µµ složku hodnotící danou aktivizaci ve výsledcích ze strany aktivizačního pracovníka, µµ zpětnou vazbu ze strany seniorů.

Plánovaná aktivizace je součástí geriatrické a gerontopsychiatrické péče a opírá se o úzkou spolupráci

Erwin Böhm Institut ve spolupráci s MF a. s. a časopisem Zdravotnictví a medicína připravují odbornou konferenci

Psychobiografický model péče – specializovaná péče pro klienty s demencí – BIOGRAFIE v procesu změny péče 11. 12. 2015, Velký sál Magistrátu hl. města Prahy 1 pod záštitou Ing. Radka Lacka, radního hlavního města Prahy MÍSTO KONÁNÍ: Magistrát hl. města Prahy Mariánské náměstí 2, Praha 1

REGISTRACE ÚČASTNÍKŮ: 9.00 hodin – 10.00 hodin

ODBORNÝ GARANT PROGRAMU: PhDr. Eva Procházková, PhD. TÉMATA: Prof. Erwin Böhm: Biografie základ péče Implementace Biografie do péče v české praxi V průběhu konference bude pokřtěna kniha Psychobiografický model péče podle Böhma poprvé k prodeji v českém překladu

ODBORNÝ PROGRAM: 10.00 hodin – 17.00 hodin

Přednášky členů ENPP-Böhm Bildung-und Forschungsgesellschaft (Evropská síť pro výzkum Psychobiografického modelu péče – Společnost E. Böhma pro vzdělávání a výzkum):

POŘADATEL, INFORMACE A PŘIHLÁŠKY K ÚČASTI

PhDr. Eva Procházková, PhD. (ČR) Prof. Erwin Böhm (Rakousko) Marianne Kochanski (Německo) Příklady z české praxe

PARTNEŘI:

Informace a přihlášky on-line na internetových stránkách www.kongres-medical.cz

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE Česko-slovenský časopis sociálních služeb

adresa: Mladá fronta a. s. divize Medical Services Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 - Modřany

Největší vydavatelství zdravotnických titulů v ČR a pořadatel kongresů, konferencí a sympozií

telefon: +420 225 276 358 e-mail/přihláška na akci:

ebinbio@mf.cz REGISTRAČNÍ POPLATEK:

950 Kč / 35 EUR OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 15

BIOGRAFIE a aktivizační pracovník

s ergoterapeutem, rehabilitačním pracovníkem s cílem re-aktivizovat, re-socializovat a re-motivovat starého člověka s cíleným zaměřením na psychické, sociální a spirituální potřeby. Výsledné informace z aktivizačních programů jsou zakomponovány do individuálních plánů péče, a tím se stávají součástí celého procesu plánování péče.

Aktivizační pracovník plní důležitou roli při poskytování specializované re-aktivizační péče s cílem psychické rehabilitace u klientů se symptomy demence. U této cílové skupiny seniorů tak můžeme lépe identifikovat a interpretovat psychické potřeby a deficity, které jsou v korelaci s biografií jako výchozím materiálem pro inovativní naprosto individuální aktivizační programy. V této koncepci péče jsou prioritním cílem emocionální potřeby seniora, které jsou vědomě zakomponovány i do plánů péče. Již nepečujeme jen o tělo, ale zcela vědomě plánujeme a realizujeme v praxi péči s cílem saturace emocionálních potřeb jedince. Na základě práce s biografií klienta jsou vytvářeny naprosto individuální plány péče a aktivizační programy, které plní svůj cíl re-aktivizovat psychický potenciál klienta.

PhDr. Eva Procházková, PhD. Erwin Böhm Institut www.ebin.cz ebinbio@gmail.com

Kazuistika Může znalost životního příběhu ovlivnit pohled pečujících na projevy a jednání uživatele?

Posuďte sami. Předkládám příběh jedné naší seniorky a pečovatelek, které se o paní Boženku starají.

Paní Boženka nastoupila do našeho domova v lednu 2015 a i přes to, že žila několik let v podobném pobytovém zařízení, neměli jsme o klientce téměř žádné podrobnější informace a už vůbec ne z jejího života. Protože v našem domově pracujeme s koncepty péče, které jsou

16 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

postaveny na biografii klienta, začaly se pečovatelky ihned po nástupu klientky po těchto informacích shánět. Fakt je ten, že si dnes už vůbec nedovedeme představit, jak bychom péči u těchto lidí „nastavovali“, kdybychom neznali jejich životní příběhy. A také jak bychom vnímali jejich jednání a projevy chování. Ale pojďme zpět k našemu příběhu paní Boženy (dále jen paní B.).

Jak už bylo řečeno, paní B. nastoupila v lednu 2015. Byla ubytována ve dvoulůžkovém pokoji s klientkou, kterou znala z bývalého působiště. Paní B. byla v době nástupu imobilní a byla zvyklá trávit den na lůžku. U nás však nebývá zvykem, aby byl uživatel celý den v izolaci a ještě k tomu na lůžku. Při každodenním přesunu do křesla byla paní B. často agresivní a v očích měla strach. Dnes už se asi nedozvíme, z čeho tato obava pramenila, ale nutno podotknout, že se obavy z této činnosti postupně vytratily a dnes je paní B. při podobných činnostech v klidu. A proto ji pečovatelky začaly posazovat do polohovacího křesla a vyvážet z pokoje do společných prostor, kde se setkávala i s ostatními uživateli domova. Klientka byla schopná se sama najíst a napít, takže mohla být s ostatními u stolu a stravovat se společně. Většinou ihned po snídani probíhala na tomto místě aktivizace uživatelů.

A tady začaly první konflikty se

spolu sedícími klienty. Paní B. byla velice neklidná, na všechny kolem pokřikovala „Maru“, „Maru“, bouchala rukama do stolu, a tím rušila ostatní klienty. Aby aktivizační pracovnice zajistily alespoň chvíli klidu pro ostatní klienty a mohly zapojit i paní B. do společné činnosti, dávaly ji různé předměty do ruky, a tím se snažily ji zaměstnat. Po krátkém čase začaly vznikat i problémy s ostatními klienty, kterým se neklidné chování paní B. nelíbilo.

Personál zjistil, že stejné situace vznikají i v pokoji.

Mezitím se odehrávaly tyto skutečnosti: • klíčová pracovnice získávala střípky informací z biografie, • pečovatelky si uvědomily, že je nutné posoudit stupeň demence, • pečovatelky vyhodnotily stupeň demence a tím se ukázalo, že paní B. je ve druhém stupni demence a začalo jim být jasné, že klientka bude potřebovat jiný způsob péče a jiný přístup, • pečovatelky přesunuly paní B. do jiné skupiny klientek, které jsou na stejné úrovni demence.

V té době již pečovatelky věděly, že paní B. pracovala převážnou část života jako administrativní pracovnice na poště, i když se vyučila kadeřnicí.

BIOGRAFIE a aktivizační pracovník

K této profesi se po válce nikdy nevrátila. Z biografie se dozvěděly, že byla nejmladší dítě v rodině, že se o ni starší sourozenci intenzivně starali, že měla kamarádku Marušku, se kterou trávila téměř všechen volný čas.

V mládí paní B. ráda četla, měla ráda taneční hudbu i dechovku a milovala kino a divadlo. Prožila krásný a spokojený život až do roku, kdy ztratila manžela. To pro ni byla velká životní rána. Těšila se i do důchodu, protože prý věděla, že se bude moci věnovat rodině a vnoučatům. A najednou bylo vše jasnější. Proč na všechny kolem sebe volá „Maru“ se ozřejmilo existencí kamarádky Marušky, a protože byla jako dítě patrně obskakovaná celou rodinou, tak si vynucovala pozornost od spolustolovníků i od personálu.

Teprve když jí pečovatelky zaměstnaly ruce psaním na stroji, razítkováním sešitů a dalších „papírů“, tak se paní B. velmi zklidnila.

Opět je tou úřednicí na poště. Společně se spolubydlící poslouchají televizní písničkový pořad, kde si může

i zazpívat známé a oblíbené dechovky, k tomu jí rodina přinese oblíbené sladkosti a vše je tak, jak má být.

Nyní pečovatelky vědí, jak paní Boženka prožívala svůj život, jaké byly důležité okamžiky jejího života a co bylo pro ni natolik významné, že se natrvalo zapsalo do jejích paměťových stop.

Když pečovatel zná životní příběh klienta, lépe a snadněji porozumí jeho chování, dovede si objasnit jeho způsoby jednání a komunikaci.

Je však důležité, aby zdrojem infor-

mací byl člověk sám anebo někdo, kdo bezpečně klienta zná, kdo s ním situace prožíval a umí je správně interpretovat. Takové informace jsou nedocenitelné pro přímou péči a aktivizační programy.

Může tedy znalost životního příběhu ovlivnit pohled na klienta?

Jednoznačně může a intenzivně ovlivňuje.

Mgr. Alena Sakařová, ředitelka Domov pro seniory Bechyně reditelka@ddbechyne.cz

Půjčovna Polohovatelná lůžka a vybavení pro celodenní péči doma Jde to snadno a rychle Stačí 3 kroky Pohodlné a praktické jsou noční stolky nebo jídelní servery.

Nastavení výšky lůžka a sklonu ložné plochy podle individuálních potřeb jde snadno stiskem jednoho tlačítka na ovladači.

1. Zavolejte na telefonní číslo 312 576 400, 500 nebo napište na pronajem@linet.cz. Pracovníci Zákaznického centra poradí a nabídnou nejlepší řešení.

2. Po výběru konkrétního lůžka nebo příslušenství sepíšete zápůjční smlouvu.

3. Technici LINETu vybraný produkt dovezou do 1–2 dnů.

Provedou instalaci a proškolí v bezpečném používání.

Půjčovnu LINET naleznete zde: Elektricky polohovatelné lůžko poskytne komfort pro ležícího člověka a usnadní práci pečovatelům.

Speciální matrace zabraňují vzniku nepříjemných a nebezpečných proleženin.

Slaný

Hradec Králové Frýdek-Místek

Polohovatelné a pojízdné křeslo v kombinaci se speciálním antidekubitním podsedákem umožní pobyt i mimo lůžko.

České Budějovice

Brno

PujcovnaLINET

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE www.pujcovnalinet.cz, tel.: 312 567 400, e-mail: pronajem@linet.cz

/ 17

Reminiscence

Reminiscence v Centru sociálních služeb pro seniory Pohoda

V CSS Pohoda již čtyři roky pracujeme s metodou reminiscence.

Využíváme metodu individuálně i skupinově. Je krásné pozorovat, jak se všem při vzpomínání rozzáří oči a jak jsou zpátky v čase, kdy jim bylo nejlíp, když byli malí, bezstarostní a měli své rodiče. Jsou však i bolestné vzpomínky, například na válku. Další bolestí bývá nevydařené manželství.

J

sou ale i informace, které napomáhají něco zlepšit. Na základě přání uživatele se podařilo zajistit další aktivitu. Tímto způsobem vzniklo například promítání filmu pro pamětníky. Opět můžeme sledovat, jak se uživatelé vrací prostřednictvím starých filmů do svých mladých let, jak film živě komentují a svítí jim oči. Čím více naše uživatele posloucháme a pozorujeme, tím větší k nim máme úctu a respekt.

Na základě dalšího poznatku vznikl nápad udělat výstavu jejich starých fotek, kde jsou všichni mladí, krásní a plní očekávání. Velkým přáním je, aby se každý pečovatel zamyslel a vzpomněl si při další práci i na tuto jejich podobu.

18 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Podle přání uživatele si povídáme buď v pokoji, na zahradě nebo v Reminiscenční místnosti, která je pro tento účel zařízena. Na začátku jsme si stanovili cíl, že sestavíme malou kuchařku z receptů našich uživatel a některé recepty nabídneme do stravovacího provozu. Není ale vůbec jednoduché přijít za uživatelem a chtít nějaký recept. Vše je založeno na velké trpělivosti. Uživatel se musí cítit v klidu, nesmí se na něj spěchat. Čas musí být vymezen jen pro něj a nesmí být ničím narušen.

Proto vždy začínáme sezení vzpomínkami na mládí, kde vyrůstal, jestli měli domeček, zahrádku a podle toho se odvíjí i to, jakou stravu v mládí důvěrně znali.

Práce na kuchařce byla tedy pro

nás nejen o jídle, ale i poučením, protože jsme měli a máme možnost debatovat s generací, která se právem nazývá paměť národa. Recepty se mnohdy opakovaly, protože je to většinou generace prvorepubliková a málokdo nám řekl, že patřil k bohatším vrstvám a jídla měl dostatek.

Zajímavé ale pro nás mj. bylo, jaká pro jedno jídlo existují v různých krajích odlišná pojmenování.

Například názvy pro bramborové placky – pagáče, bramborové šlejšky, metyja, patenty, krapáče, paklíčky, jabčáky.

Krásné názvy jídel – kočičí svatba, trčenica, skládanky, báleši, cihelky, piety, papučky, osušky, grenadýr marš, veverka trefená motykou, kvaková polévka, bušta.

Reminiscence

V letošním roce s malou skupinkou uživatelů pořádáme odpolední vaření, které je jednou za čtrnáct dní. Dosud jsme měli hodně samostatné uživatelky, které si na recept buď samy vzpomněly, anebo kvůli tomu sledovaly televizní vaření. Počítáme s tím, že pokud dojde uživatelkám inspirace, vyzkoušíme nějaký starý osvědčený recept. Podařilo se nám najít pro-

stor v centru, ve kterém chceme zřídit retro kuchyň. Bude určitě velkým přínosem. Postupně budeme kuchyň vybavovat tak, aby pro uživatele připravila příjemnou atmosféru doby, ve které byli mladí a plní sil. Informace, ke kterým se můžeme dostat při setkáních, jsou pro tým velmi cenné a důležité. Často se dozvíme proč se někdo chová určitým způsobem a mnoh-

dy mu můžeme pomoci.

Do vzpomínání a práce se vzpomínkou se zapojili všichni pracovníci přímé péče, kteří pečují o naše uživatele.

Miroslava Sedláková Alice Lileková CSS Pohoda Bruntál sedlakova@centrum-pohoda.cz

Malá kuchařka / Recepty od našich uživatelů Cvekový guláš

Houbový kuba

Borůvková omáčka

Podusilo se hodně cibulky, namačkaly se do ní uvařené brambory.

Ohřály se k tomu cveky – špekáčky.

Uvařily se kroupy, na sádle osmažila cibule a houby. Smíchalo se a peklo v troubě.

Šťáva z borůvek, hroznové listí a vanilka se povařily se záklechtkou.

Potom se zamíchala smetana a celé borůvky. Jedlo se s brambory.

Lité těsto – střapatica

Placky z rozemleté pšenice

Hodně řídké těsto, na které se nasypalo hodně máku a upeklo se. Po upečení se trhalo na kousky.

Mouka se smíchala buď s vodou, nebo trochou mléka, kvasnicemi a upeklo se na plotně.

Chlebové víno

Pečená rýže

Plný velký kastrol kůrek, zalilo se vodou a tři týdny kvasilo.

Rýže se nasypala na pekáč, omastila, zalila mlékem, posypala vanilkou a na ni se naskládalo ovoce. Pak se celé zapeklo .

Bramborová kaše Do uvařených brambor se nadělaly dírky, do těch se dala hladká mouka, rozmíchalo se, posypalo mákem a pokropilo sádlem.

Fašírka Králičí a vepřové maso se namlelo, smíchalo s česnekem, cibulí, strouhankou, vajíčkem a zapeklo.

Krucance Hladká mouka, vajíčko, mléko, tuk Vitelo (býval prý vzácný). Nadělaly se preclíky nebo pletýnky a upekly na vymaštěném plechu.

Vánoční pajtáše Hladká mouka, tuk, vajíčko, mléko. Udělaly se postavičky z těsta, místo očí rozinky dále co bylo doma k dispozici.

Ertepláky Uvařené brambory se válečkem namačkaly, přidala se mouka, vajíčko a z těsta se smažily placky přímo na plotně.

Kvakova polévka (kvaka – něco jak řepa) Asi dvě bulvy se nakrájely, podusily, zasypaly trochu moukou.

Přidaly se buď kopřivy, nebo hřiby a omastilo se lojem.

Reminiscence nevyžaduje velké finanční investice, vyžaduje trpělivost a zájem! Máte zkušenost se zajímavými vzpomínkami svých uživatelů? Napište nám na sefredaktor@osetrovatelskapece.cz.

Můžete vyhrát knihu!

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 19

seriál: HIV v sociálních službách

Testování na HIV infekci z pohledu práva

Zdravotnické právo II

J

edinou možností, jak zjistit, zda se osoba infikovala virem HIV, je provedení specializovaného testu. Zkusme se v následujících několika odstavcích podívat nejprve na samotný význam testování a potom specifikovat jeho právní úpravu. Základní informace o této právní úpravě nemusí být zajímavé pouze pro služby, které poskytují podporu a pomoc osobám z „rizikovějších“ skupin1, ale i pro ty, kteří osobu v rámci provedení testu podporují.

Pojem rizikovějších skupin (za které jsou považováni např. muži mající sex s muži, osoby užívající určitými způsoby návykové látky, osoby poskytující sexuální služby) se může v současné době stírat především vzhledem ke skutečnosti, že možnost infekce tímto virem je o přítomnosti rizika infekce a ne vždy o příslušnosti k určité skupině.

1

20 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

Testování z obecného hlediska, ale i z pohledu konkrétní osoby, je významné především z těchto důvodů: µµ při vědomí samotné infekce je možné sledovat zdravotní stav osoby a reagovat na její změnu v případě potřeby příslušnou léčbou, µµ sama osoba při daném vědomí dodržuje příslušná poučení vůči šíření dané infekce a chrání sebe a své okolí; jedná se tedy o důležitou preventivní aktivitu, a to především z hlediska zajištění bezplatného, anonymního testování.2 Oblast testování na HIV infekci speCenters for Disease Control and Prevention; 2015; dostupné na www: http://www. cdc.gov/healthcommunication/toolstemplates/entertainmented/tips/hivtesting. html

2

cificky upravuje především zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). Zkusme se tedy z pohledu právní normy podívat na proces testování a jeho zajištění, a to se zaměřením především na testování realizované v rámci laboratorního vyšetření.

Základní zásadou k provedení testu na HIV infekci je skutečnost, že osoba dala souhlas k jeho provedení. Zákon o ochraně veřejného zdraví stanovuje dvě skupiny výjimek, kdy není nezbytné k testu souhlas dát. První z výjimek je situace, kdy je prováděno „povinné vyšetření“ při darování3: Mach P., Sociální a právní aspekty nemoci u HIV-pozitivních osob in Jilich, D., Kulirova, V., a kol; HIV infekce, Mladá Fronta;

3

seriál: HIV v sociálních službách • • • • •

krve, tkání, orgánů, spermatu, mateřského mléka.

U dárce mateřského mléka se vyšetření provádí ze zákona o ochraně veřejného zdraví jednorázově pouze před započetím darování; u ostatních výše zmíněných darování (mimo mateřského mléka) dochází k testu při každém darování. Zmíněná právní norma také stanovuje (lze dovozovat, že z důvodu ochrany osob, které jsou příjemci těchto tělních tekutin nebo orgánů) podmínku, že bez provedení daného testu je dárcovství nepřípustné.4 Druhou skupinu zmíněných výjimek, kdy může být realizováno provedení testu bez souhlasu dotyčné osoby, představují: • u těhotných žen, • u fyzické osoby, která má poruchu vědomí a u níž je vyšetření na virus lidského imunodeficitu významné z hlediska diferenciální diagnostiky a léčení bez provedení tohoto vyšetření může vést k poškození jejího zdraví, • u fyzické osoby, které bylo sděleno obvinění z trestného činu ohrožování pohlavní nemocí, včetně nemoci vyvolané virem lidského imunodeficitu nebo z trestného činu, při kterém mohlo dojít k přenosu této nákazy na jiné fyzické osoby, • u fyzické osoby, která je nuceně léčena pro pohlavní nemoc (§ 70 zákona o ochraně veřejného zdraví).5 Věnovali jsme se tedy nejprve otázce souhlasu k provedení testu. Zákon o ochraně veřejného zdraví také omezuje možnost provádění laboratorního vyšetření pouze na poskytovatele zdravotních služeb s příslušným povolením, které je vydáváno, jestliže poskytovatel zdravotních služeb spl2014, 978-80-204-3325-1 4 § 71 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví 5 § 71 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví

ní podmínky uvedené v ustanovení § 72 zákona o ochraně veřejného zdraví (např. specificky upravená kvalifikace vedoucího laboratoře).

V případě, kdy je osobě proveden screeningový (vyhledávací) test a tento test je reaktivní, je povinen poskytovatel zdravotních služeb, který tento test provádí, předat biologický materiál k provedení tzv. konfirmačního testu, a to do Národní referenční laboratoře (Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS.)6.

Tato instituce je jedinou oprávněnou k provedení zmíněného konfirmačního testu. Pouze po jeho provedení je možné konstatovat, že osoba byla infikována virem HIV.7 Kompetenci ke sdělení pozitivního výsledku testu osobě, která tento test podstoupila, má pouze lékař.

Avšak zákonodárce také myslel na situaci, kdy je výsledek testu sdělován osobě nezletilé nebo „zbavené způsobilosti k právním úkonům“ nebo jejíž způsobilost k právním úkonům byla omezena, jejich zákonnému zástupci (ve znění zákona o ochraně veřejného zdraví k 1. 6. 2015).8 Z předešlé věty je zřejmé, že daná skutečnost bude sdělována opatrovníkovi nebo zákonnému zástupci (rodiči); samozřejmě z předání dané informace by v souvislosti s přizpůsobením komunikačních prostředků neměla být vynechána samotná osoba. Po sdělení je poskytovatel zdravotnických služeb také povinen zajistit poučení o rozsahu povinnosti počínat si tak, Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky; Ministerstvo zdravotnictví, ročník 2012, číslo 5, zveřejněno na http:// www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/ vestnik-c5/2012_6452_2510_11.html 7 Ustanovení § 74 zákona o ochraně veřejného zdraví; viz poznámka č.3 8 § 74 zákona o ochraně veřejného zdraví; Ve světle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, je v současné době možné pouze omezení svéprávnosti a ne již její zbavení (viz také přechodná ustanovení vztahující se k přehodnocení). Z tohoto důvodu bude dále použito pouze terminologie občanského zákoníku, tedy „omezení svéprávnosti“; Je také otázkou, v jakém rozsahu je možné využívat nové instituty občanského zákoníku předcházející omezení svéprávnosti osob v této oblasti.

6

aby osoba HIV pozitivní nevystavovala jiné fyzické osoby riziku tohoto infekčního onemocnění.9 Zákon o ochraně veřejného zdraví požaduje nejen ústní seznámení, ale také prokazatelný důkaz o jeho provedení.

Z tohoto důvodu je skutečnost o provedení seznámení zaznamenána do zdravotnické dokumentace dané osoby, včetně podpisu osoby, že informování proběhlo (případně je připojen podpis opatrovníka/zákonného zástupce).

V praxi může také nastat situace, kdy osoba odmítne danou skutečnost osvědčit svým podpisem.

V tomto případě je poskytovatel zdravotních služeb povinen i toto odepření podpisu zaznamenat do zdravotnické dokumentace (včetně důvodu odepření tohoto podpisu).

Z právní normy je zřejmé, že je kladen důraz především na seznámení se skutečností, jakým způsobem se osoba má chovat, aby nedocházelo k šíření dané infekce; důraz na tuto skutečnost lze vyvozovat nejen z právní normy, jejímž základním účelem je právě ochrana veřejného zdraví, a tedy i prevence šíření nejen HIV infekce, ale také možnosti následného postihu a prokazatelnosti seznámení se sdělenými informacemi. Poslední možností postihu vůči šíření (či ohrožení) HIV infekce, v kterém důležitou roli může hrát právě prokazatelné seznámení dané osoby s diagnózou, je trestně-právní sankce následkem naplnění skutkových podstat určených trestních činů (především: šíření nakažlivé lidské nemoci10, těžké ublížení na zdraví11); postihu z pohledu systému trestního práva se budeme věnovat v některém z následujících čísel.

Mgr. Petr Mach sociální pracovník, autor publikací a lektor v oblasti HIV/AIDS petr_mach@centrum.cz

§ 74 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví; viz poznámka č.3 10 § 152 a § 153 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 11 § 145 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 9

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE / 21

Historie péče o stomie

Historie péče o stomie K založení dočasného nebo trvalého vývodu (stomie) mohou vést maligní, ale i některá benigní onemocnění. Ve většině případů je to v důsledku maligního onemocnění tlustého střeva, přičemž incidence střevních nádorů v České republice prudce stoupá. Nicméně kohokoliv od nejútlejšího věku může postihnout i jiné onemocnění, které v průběhu léčby vyžaduje založení stomie. Tím nastává pro každého člověka velká změna v jeho dosavadním životě.

S

tomici v dobách minulých byli velice často izolováni od společenského života, a tím se dostávali do jakéhosi začarovaného kruhu. Jistou měrou se na tom podílely možnosti, jak stomii ošetřovat. V minulých desetiletích bylo téma stomií i přes neustávající pokrok tabuizováno. Mlčení a ostych vedlo dlouhodobě k nedostatečné informovanosti veřejnosti o problematice života stomiků. Neznalosti se samozřejmě podílely na tvorbě mylných předsudků o tom, že stomik nikdy nemůže vést aktivní a plnohodnotný život.

Stomik byl velice často izolován od společnosti také pro zápach, kterého se vzhledem k omezenému sortimentu stomických pomůcek nemohl zcela zbavit. Péče o stomie, zejména však o ileostomie, znamenala obrovský problém jak z pohledu medicínského, tak společenského.

Většina sester ještě pamatuje doby,

22 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

kdy bylo ošetřování stomie velmi omezené. První ošetřování střeva vyvedeného na povrch těla spočívalo pouze v překrytí vrstvou buničité vaty, eventuálně plátěnou rouškou.

Tento způsob byl samozřejmě pro pacienta málo přijatelný, stejně tak pro ošetřující personál. Teprve v 60. letech 20. století se začaly v Československu objevovat předměty, které již připomínaly opravdovou stomickou pomůcku. Základem byly různé sáčky (jímače obsahu střeva), které bylo potřeba upevnit kolem stomie pomocí pásku.

Používal se tzv. Jánošíkův pás, který se podkládal mulovým čtvercem, vystřiženým podle velikosti vývodu. Tyto systémy byly značně nespolehlivé, nepřiléhaly ke kůži kolem stomie, obtékaly, docházelo k úniku střevního obsahu a propouštění zápachu. Navíc systém neposkytoval ochranu kůže před agresivními výměšky, a tak se kůže ošetřovala pouze mast-

mi a pastami (např. Schmiedenova) a obkládala mulovým materiálem.

Tento pás byl nevyhovující a pacienta značně omezoval v běžných denních aktivitách. Krátce po operaci se na stomii přikládal čtverec s vazelínou a sterilní krytí. Pacient byl zabalen do buničiny a až po přihojení stomatu mohl používat pás.

Další kolostomický pás se sponou, kroužkem a polyetylénovým sáčkem znamenal malý pokrok v možnosti ošetřování stomií. Spona byla velice tuhá, pacientům překážela a nedržela na vyústění střeva. Z vlastní zkušenosti víme, že výměna takového kolostomického systému byla velice problematická, zdlouhavá, často docházelo ke znečistění oděvu, ale mnohdy i celého lůžka.

Později francouzská firma Porges dodávala kolostomický pás Saniliac, kde spona byla z flexibilnějšího materiálu a měla přidržovat gumový kroužek, na který se navlékal sáček.

Historie péče o stomie

Pacientům však často překážely na sponě kovové háčky pro upevnění elastického pásu. Lépe se tímto systémem udržovala stomie, která přesahovala přes okraj kůže. Sáček se před přiložením na ústí stomie podkládal vrstvou mulu. Obě uvedené spony po opakovaném použití zapáchaly a ani tento systém nejímal bezpečně střevní obsah. Navíc byly

tyto kolostomické pásy velice nápadné pod oděvem, sáčky při pohybu šustily a pacientovi způsobovaly značný diskomfort.

Kvalitativní změnou v ošetřování stomií byly nalepovací sáčky. Nejčastěji používaný sáček měl čtvercovou lepicí plochu, v níž se vystřihl podle šablony z tvrdého papíru otvor kopírující tvar stomie. Jednorázové

lepicí sáčky měly pro pacienta několik nesporných výhod jako např.: rychlá a jednoduchá výměna, dobrá přilnavost ke kůži kolem stomie a izolace zápachu. V neposlední řadě byla stomiky velice dobře vnímána skutečnost, že nebylo nutné používat fixační pás a pomůcka se tím stala mnohem diskrétnější. Časté odstraňování lepicího sáčku však

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

23

Historie péče o stomie

rychle devastovalo kůži v okolí stomie. Lepicí sáčky nemohli využívat všichni stomici, protože pro mnohé byla lepicí vrstva silně dráždivá.

Před nalepením sáčku pacientovi, který s ním neměl zkušenost, jsme prováděli jednoduchou zkoušku nalepením odstřiženého kousku lepicí části na břicho, a pokud se po několika hodinách neobjevilo začervenání kůže nebo puchýřky, sáček jsme nalepili. Při ošetřování ileostomie, kde bylo třeba jímat množství tekutého agresivnějšího střevního obsahu, se často využívaly sáčky výpustné, které

zvykli na používání kolostomického pásu a nechtěli systém měnit za novější ani komfortnější pomůcku. Pečujeme i o stomiky, kteří si pomocí kolostomického pásu pečují o stomii téměř tři desítky let.

Nečekaný zlom nastal v ošetřování stomií vyvinutím nedráždivých, bezpečných lepidel na kůži. Postupně se na trhu začaly objevovat sáčky, které měly samostatnou podložku.

Po správném nalepení zůstávala již na kůži průměrně tři dny a po naplnění se vyměňovaly pouze sáčky. Pozitivní událostí bylo osvědčení prys-

se uzavíraly svorkou z umělé hmoty, čímž se výrazně omezila potřeba časté výměny lepicího sáčku. Na mokvající kůži bylo vhodné umístit kolem otvoru v sáčku těsnící kroužek z pryskyřice, který působil absorpčně a bránil zatékání střevního obsahu pod lepicí plochu. Do éry dávno minulé patřilo i používání benzinu (lihobenzinu) k odloučení zbytků adheziva z kůže, který samozřejmě negativně působil na podrážděné okolí stomie. Setkávali jsme se často se stomiky, kteří z praktických důvodů střídali období, kdy preferovali používání lepicích sáčků a ošetřování stomie pomocí kolostomických pásů, kdy bylo okolí stomie lepidlem méně zatěžováno. Naopak někteří stomici, převážně ve vyšším věku, si

kyřice jako adhezivní látky. Vývoj dvoudílných pomůcek byl zase závislý na technologiích zpracování plastů tak, aby systém po spojení zaručoval dokonalou těsnost. Postupně se při vývoji pomůcek začaly uplatňovat hydrokoloidní látky, karboxymetylcelulóza a šetrná adheziva. V roce 1960 předvedly dánské praktické sestry první adhezivní kolostomický sáček na jedno použití, který byl impulzem pro založení dnes již světově známé firemní společnosti Coloplast. Následně se začalo s výrobou těchto pomůcek. Firma ConvaTec v roce 1972 uvedla na trh novou moderní pomůcku Stomahesive. Tento materiál se v různých modifikacích, pod různými názvy používá s velkým úspěchem i v současné době.

24 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

V Československu existovaly velké nedostatky při zajištění pomůcek, přestože již byl znám modernější sortiment bezpečných a šetrných jednodílných i dvoudílných systémů. Dovoz byl omezen a pomůckami byli vybavováni mladší, aktivní pacienti, častěji ileostomici. Základní sortiment stomických pomůcek se podařilo zajišťovat až po roce 1989. Sami stomici se snažili korigovat nedostatky v péči a v polovině 80. let 20. století začaly vznikat organizace stomiků. Velmi záhy se ukázalo, že stomici nepotřebují jen pomůcky, ale komplexní systém péče. Svou roli tak převzaly průkopnice – stomické sestry, členky multidisciplinárního týmu, ale nejčastěji týmu chirurgického pracoviště.

Jejich úkolem je edukovat stomika ve všech obdobích, před operací (na ambulanci, v poradně), během hospitalizace (pravidelné návštěvy u lůžka) i v následné péči. Závěrem ohlédnutí do historie si vypůjčíme slova profesora Arnolda Jiráska z roku 1954, která dobře ilustrují velice omezené možnosti, které jsme měli při ošetřování stomií ještě před 30 lety, ale dokladují i fakt, že již tehdy byla základem správné péče o stomii včasná edukace pacienta. „Když se u nemocného rána kolem kolostomie zahojí, naučíme ho zacházet s mimopřirozenou řití. Aby byl možný v občanském životě, dostává na kolostomii jímadlo (recipient) s příslušným upevňovacím pásem. My svým operovaným přikrýváme ránu ruskou houbou, obšitou na všech plochách, až na tu, která přijde na ránu, nepromokavým batistem a připevňujeme ji pásem. Nemocný si musí zvyknout stolici upravovat příslušným jídlem a pitím, aby byla do jisté míry pravidelná. Proti zápachu doporučujeme naprostou čistotu, dobré zavázání a voňavku pro obvaz i šaty.“ PhDr. Dagmar Škochová, MBA Dagmar.skochova@vfn.cz, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Zpracováno dle kapitoly knihy ŠKOCHOVÁ, Dagmar. Historie. In. ZACHOVÁ, V. a kol., Stomie, Praha: Grada, 2010. s. 10 – 17 ISBN 978 – 80 – 247 – 3256 – 5.

• DOPLNĚNÍ ENERGIE1,2 • PODPORA ZOTAVENÍ1,2 • ZPOMALENÍ, ZASTAVENÍ NECHTĚNÉHO HUBNUTÍ1,2

ENSURE PLUS

SÍLA CHUTI

Kompletní, energetická výživa k doplnění nebo jako náhrada běžné stravy.

Preferována pacienty pro svoji chuť a senzorické vlastnosti.

Podobný přípravek

ENSURE PLUS

ROZDÍL

Objem

200 ml

220 ml

+10 %

Energie

300 kcal

330 kcal

+10 %

12 g

13,75 g

+14,6 %

3,4

Srovnání obsahu živin s podobným přípravkem o objemu 200 ml: 1,5

VÍCE ENERGIE

Bílkoviny

VÍCE BÍLKOVIN

LEPŠÍ CHUŤ

Příchutě:

Banán

Vanilka

Čokoláda

Jahoda

Lesní ovoce

Doporučená dávka: k doplnění stravy: 1-3 balení denně, jako kompletní náhrada stravy 6-7 balení denně.

Neobsahuje lepek ani klinicky významné množství laktózy.

ENS/05/15/02/00

Reference: 1. Produktová informace Ensure Plus. 2. Stratton RJ et al. Wallingford: CABI Publishing; 2003. 3.

Ozcağli TG at al. Turk J Gastroenterol 2013; 24 (3): 266-272. 4. Data on fi le Abbott Laboratories Ltd., 2009. (SUSTAIN Study, Stage 2). 5. Produktová informace Nutridrink.

www.vyzivapropacienty.cz Abbott Laboratories, s.r.o., Evropská 2591/33d, 160 00 Praha 6

granulox

Granulox urychluje hojení ran „Je to jednoduché, účinné a bez nežádoucích účinků!“ Prof. MUDr. Arenberger, Univerzita Karlova v Praze Klinické hodnocení realizované Univerzitou Karlovou v Praze prokázalo: Za použití Granuloxu se rány hojí významně rychleji a délka léčby se zkracuje v průměru o 50 %. (Arenbergerova et al, 2013) Granulox je úlevou pro rozpočet „Rána přetrvávala několik let. Po pár týdnech léčby pomocí Granuloxu se uzavřela.“ Nesat Mustafi, Ambulance pro péči o rány, nemocnice Frankfurt – severozápad.

Zejména chronické rány se mohou stát trvalým nákladovým faktorem. Granulox prokazatelně urychluje hojení hojení, čímž přispívá k redukcí nákladů na léčbu pacienta i k úspoře celkových nákladů zdravotnického zařízení..

Granulox je hemoglobinový sprej, který podporuje hojení chronických ran.

Granuloxu byla oficiálně udělena licence zdravotnického prostředku třídy III. Vzhledem k jeho prokázané účinnosti a potenciálu nákladových úspor na základě nedávných farmakoekonomických studií je Granulox hrazen ve většině evropských zemí.

K pokrytí rány o velikosti 2x3 cm za normálních okolností postačuje aplikace spreje po dobu 1-2 sekund.

Aplikaci červeného spreje Granulox lze uzpůsobit dle obvyklého rytmu výměny krytí (tj. jednou za 1-3 dny, v závislosti na fázi rány).

Pacient: 43 let, muž, venózní bércový vřed 8 let, místo léčby: die pflegezentrale [Centrum péče], Duisburg

Začátek léčby

Po 2 týdnech

Po 8 týdnech

Po 15 týdnech Konec léčby

Složení: 10% karbonylovaný hemoglobin; 0,7% fenoxyethanol; 0,9% chlorid sodný; 0,05% N-acetylcystein; doplněno vodou na 100 ml.

Vedlejší účinky: Nejsou známé žádné vedlejší účinky. Interakce: Nepoužívejte spolu s přípravky s lokálním účinkem, jako jsou antibiotika.

Působení narušují: dezinfekční prostředky a proteolytický (enzymatický) debridement.

Kontraindikace: Z bezpečnostních důvodu se Granulox nemá používat na infikované rány nebo během těhotenství. Pro posouzení těchto případů nejsou dosud k dispozici dostatečná data. Uchovávání: Delší období bez používání: v ledničce při teplotě 2-8 °C. Ve dnech používání: při pokojové teplotě, max. 25 °C. Při každodenním používání lze rovněž uchovávat až po dobu 6 týdnů.

26 /

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE

nemoc úraz operace síla energie vitalita

Ensure® Plus Advance Výživa nové generace

ENS/15/15/09/00

Chrání a obnovuje Vaše svaly Abbott Laboratories, s.r.o.

Evropská 2591/33d, 160 00 Praha 6

www.vyzivapropacienty.cz