Rescue 2/2015 by Pavel Jaloševský

rescue

česko-slovenský záchranářský časopis

79 Kč/ 3 Eur

2/2015

report

strana 14

Zlatý záchranářský kříž ČR za rok 2014

„S kořeny v minulosti hledí vstříc budoucnosti“

Statečné psí srdce 2014 33

Online přihláška k ZP MV ČR

Online přihláška Snadný způsob registrace k ZP MV ČR Proč se přihlásit k největší zaměstnanecké pojišťovně v ČR? Nabízíme spolehlivou pojistku pro vaše zdraví. Spolupracujeme s více než 25 000 lékaři a zdravotnickými zařízeními po celé ČR. Jsme otevřeni pro všechny, kdo stojí zejména o kvalitní zdravotní pojištění. Hradíme i tu nejmodernější a nejdražší zdravotní péči. Nabízíme spoustu zajímavých a výhodných bonusů pro celou vaši rodinu. Přihlásit se můžete snadno a rychle na www.211.cz.

2015

17. mezinárodní veletrh požární a bezpečnostní techniky a služeb

12. mezinárodní veletrh prostředků osobní ochrany, 2015práce a pracovního prostředí bezpečnosti

cz, ušetříte čas i peníze!

v. v .b ts e k c ti e a n e lin on ku en p tu Zakupte vs

19.–21. 5. 2015 Brno – Výstaviště

www.bvv.cz/pyros-iset www.bvv.cz/interprotec

PREVENCE JE DŮLEŽITÁ. Zjistěte včas své vrozené dispozice a předejděte závažným onemocněním! Genetický test GENSCAN pro Váš zdravější a plnohodnotnější život.

Doporučuje mistryně světa v rychlobruslení, Martina Sáblíková, partnerka GHC GENETICS.

Krakovská 8/581, Praha 1, Tel.: +420 234 280 280 Fax: +420 234 280 000 e-mail: info@genscan.cz www.ghcgenetics.cz

Úvodník

rescue

report

RESCUE report

dvouměsíčník pro záchranáře všech profesí

www.rescue.cz Sledujte nás na: rescue report č. 2/2015, XVIII. ročník Vydává: SIVILIANIA s. r. o. MUDr. Jana Bradáčová, MBA Předseda redakční rady: Ing. Jindřich Lesný Redakční rada: Genmjr. Ing. Miroslav Štěpán, prof. MUDr. Miloš Janeček, CSc., MUDr. Jiří Franz, Ing. Roman Váňa, MUDr. Jiří Štětina, Mgr. Jiří Brožek, pplk. Ing. Milan Fiala Adresa redakce: SIVILIANIA s. r. o., Lidická 51 602 00 Brno mobil: + 420 774 615 139 e-mail: media@siviliania.cz Inzerce: mobil: +420 774 615 131 e-mail: reditel@siviliania.cz Cena výtisku: 79 Kč/3 Eura Předplatné ČR a SR: SIVILIANIA s.r .o. mobil: +420 774 615 139 e-mail: media@siviliania.cz www. rescue.cz Rádi Vám zašleme ukázkové číslo zdarma v elektronické podobě: pište na reditel@siviliania.cz Grafická úprava: Pavel Jaloševský www.indesigner.cz Registrační číslo: MK ČR 7905, ISSN 2336-503X Vychází 6x ročně. Archivováno v Národní knihovně České republiky. Tituly u jmen jsou uváděny pouze na výslovnou žádost autorů. Podepsané články vyjadřují názory autorů a nemusí se ztotožňovat se stanoviskem vydavatele a redakce. Kopírování, další publikování nebo rozšiřování kterékoli části časopisu lze pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na stylistické úpravy a krácení článků. Za obsah inzerce redakce nezodpovídá. Partneři časopisu:

Zamyšlení záchranáře Vážení záchranáři, když Peter Safar a jeho kolegové před 55 lety zavedli postupy moderní neodkladné resuscitace do klinické praxe, možná ani netušili, jakou revoluci v medicíně způsobí. Nešlo o „pouhé“ posunutí hranice přežití o několik minut, ale o zcela převratný náhled na záchranu lidského života s dopady medicínskými, etickými a forenzními. Jak bychom bez Safara a spol. dnes asi nahlíželi např. na problematiku euthanasie, na jaké úrovni by byla intenzivní medicína a kam bychom se byli schopni dostat v problematice transplantací? V mnoha ohledem lze moderní neodkladnou resuscitaci považovat za jeden z největších medicínských objevů minulého století. Safarova práce měla samozřejmě vliv zejména na neodkladnou péči u stavů bezprostředního ohrožení života. Po 25 letech praxe lékaře urgentní medicíny mohu, myslím, konstatovat, že neodkladná zdravotnická péče včetně přednemocniční prodělala v ČR v posledních desetiletích obrovský kvalitativní přerod a vrací dnes do života pacienty, kteří dříve neměli šanci přežít. Kdokoliv v nouzi může vytočit bezplatnou tísňovou linku ohrožení života a může počítat s rychlou pomocí zdravotnických i nezdravotnických profesionálů. Problematika neodkladných stavů zasahuje do všech klinických oborů a urgentní medicína je tak jakýmsi zastřešujícím oborem. Těžko si dnes lze představit např. systémově fungující traumatologii, kardiologii a kvůli zpackaným plánovaným domácím porodům i neonatologii bez fungující sítě zdravotnické záchranné služby. Ano, přátelé, můžeme se dnes plácat po ramenou. Můžeme být na svou práci hrdí. Můžeme s jistotou říkat: vracíme do života lidi, kteří byli dříve nenávratně ztraceni. Má to však (jak jinak) jeden podstatný „háček“: nejen velká část našich pacientů a politiků s rozhodovacími pravomocemi, ale i mnoho našich kolegů z jiných obo-

Jiří Knor

rů tento fakt považuje za něco zcela samozřejmého. Prostě standard. Nicméně systém jakékoliv organizace postavené na altruistických principech je zranitelný a neviditelná ruka trhu zákonitě vede k jeho destrukci. Bez pomoci zvenčí se prostě neobejdeme. Ponechme však stranou ekonomickou závislost a legislativní otázky. Jako největší problém současných záchranek vnímám enormní nárůst výjezdů, přičemž zásahy u stavů s ohrožením života se nezvyšují. Jinými slovy, slýcháme to ve službách dnes a denně: drtivá většina uvedeného nárůstu jde na vrub neindikovaných výjezdů. Například středočeská záchranná služba, která zajišťuje přednemocniční neodkladnou péči na území asi 11 000 km2, měla od roku 2009 nárůst ošetřených pacientů o 25 %, což představuje bezmála 26 000 lidí. Ještě horším ukazatelem je procento zdvojených výzev, kterých v současnosti registrujeme téměř jednu pětinu. Znamená to zásah posádky ze vzdálenější oblasti, s horší dostupností, delším dojezdovým časem a odkrytím dalšího regionu. Vpravdě shakespearovská otázka zní: jak dlouho to ještě takhle půjde dál, než se naplní veškeré kapacity? Částečným řešením je diferenciace výzev operačním střediskem, ale domnívám se, že zde jsou naše možnosti již z velké části vyčerpány. Hlavní řešení je prosté: omezení počtu neindikovaných výjezdů. To je možné pouze tehdy, když si někteří konzumenti naší práce uvědomí, že záchranná služba není levné taxi, že nelze donekonečna jezdit stále pro ty stejné opilce, že není možné suplovat práci jiných segmentů primární péče v domovech s pečovatelskou službou. Důvodů neindikovaných výjezdů by se jistě ještě našla celá řada, nicméně lze shrnout, že mají jednoho společného jmenovatele: lidé musí přijmout zodpovědnost za své vlastní zdraví a jednání i při vytáčení linky tísňového volání. Jinak dříve nebo později někdo zbytečně zemře, protože záchranka nedorazí včas. Dalším stupněm pak může být úplné zhroucení celého systému poskytování neodkladné péče; a toho se jistě nechce dožít nikdo z nás.

MUDr. Jiří Knor, PhD. je letošním laureátem Zlatého záchranářského kříže za mimořádný přínos k záchranářství a redakce mu gratuluje. Máte za sebou zajímavý zásah? Vydařenou akci, tréning nebo zajímavý námět na článek? Pište nám na: reditel@siviliania.cz

česko-slovenský záchranářský časopis

Letecká záchranná služba

Záchranné práce očima pilota vrtulníku LZS

Letecká záchranná služba je dnes již neodmyslitelnou součástí našeho každodenního života. V České republice je po celou dobu svého působení zřizována státem a v současnosti je spravována v souladu s platnou legislativou Evropské unie v režimu „Letecké obchodní dopravy“. Celkově provoz Letecké záchranné služby podléhá přísné kontrolní činnosti orgánů státní správy a provozovatelé vrtulníků LZS musí splňovat všechny přísné legislativní požadavky.

česko-slovenský záchranářský časopis

Letecká záchranná služba

rescue

report

Vrtulníky Letecké záchranné služby (LZS) jsou především určeny k co nejrychlejší dopravě zdravotnické posádky k pacientovi. Až na místě zásahu se následně podle konkrétního stavu pacienta rozhodne o použití vrtulníku k jeho případnému transportu do příslušného zdravotnického zařízení. Vedle tohoto hlavního úkolu jsou vrtulníky LZS v menší míře využívány také k sekundárním převozům pacientů, to znamená k převozu pacientů z tzv. nižšího zdravotnického zařízení do zdravotnického zařízení vyšší úrovně. Speciální letové činnosti Při primárních letech k pacientovi, kdy nelze s vrtulníkem přistát na místě zásahu, je v některých případech nutné využít i takzvaných speciálních letových činností. Pod tímto pojmem se v případě LZS jedná o zajištění dopravy zdravotnické posádky do jinak nepřístupného terénu nebo o vyproštění pacienta z takového prostoru, kdy by jiné způsoby záchrany byly neúměrně zdlouhavé nebo by ohrožovaly pacientovo zdraví. Základní techniky speciálních letových činností ↘↘ lanový podvěs, ↘↘ slanění, ↘↘ využití palubního jeřábu, ↘↘ vysazení z visu. Lanový podvěs – je způsob, kdy je podvěsové lano ukotveno do háku, který se zpravidla nachází pod trupem vrtulníku. Lanový podvěs jako celek potom slouží k letecké přepravě osob a nákladu vně a pod trupem vrtulníku. Dá se použít jak na dopravu záchranného týmu k pacientovi, tak i na samotný transport z jinak nepřístupného prostoru. Délku podvěsového lana nelze za letu měnit, a proto se již před zásahem musí co nejpřesněji stanovit jeho potřebná délka. Ta je zvolena tak, aby byla zabezpečena proveditelnost záchranné operace vzhledem k charakteru konkrétního terénu, respektive okolních překážek. Dalším omezením této techniky je pozice transportované osoby. Ta je v podstatě pouze pasivním účastníkem celé akce. Na druhou stranu nespornou výhodou lanového podvěsu je

jeho relativní jednoduchost. Také nároky na vycvičenost záchranářů, kteří jsou ukotveni ke spodnímu konci lana, nejsou takové jako v následujících případech. Slanění – je technika, při které se záchranář sám nebo pomocí druhé osoby spouští po laně z vrtulníku s využitím slaňovacího lana. To je ukotveno do kotvících bodů v konstrukci vrtulníku. Významnou výhodou této techniky je rychlost, kterou se dá dopravit záchranný tým k pacientovi. Naopak nevýhodou jsou omezené možnosti transportu pacienta z místa zásahu pomocí slaňovacího lana, což je dáno především tím, že slaňovací lano je zpravidla ukotveno v určité vzdálenosti od podélné osy vrtulníku a mohlo by dojít k překročení povoleného rozsahu bočního limitu pro těžiště vrtulníku. Proto je někdy nutné omezit přípustné zatížení lana tak, aby byla vždy zachována plná ovladatelnost vrtulníku. Výcvik zdravotnického personálu, který má kvalifikaci ke slaňování, je v porovnání s předchozí technikou lanového podvěsu také mnohem náročnější. Palubní jeřáb – je zpravidla elektricky ovládané a poháněné zařízení, sloužící ke spuštění záchranářů do místa zásahu a jejich následnému vyzvednutí spolu s pacientem. Nespornou výhodou je jednoduchost dopravy záchranného týmu „tam a zpět“. Záchranář se jednoduše připojí do háku jeřábu a je spuštěn nebo vyzdvižen operátorem jeřábu. A proč tedy nejsou všechny záchranné vrtulníky vybavené palubním jeřábem? Protože je nutné posuzovat smysluplnost využití palubního jeřábu v kontextu provozu LZS. Je třeba porovnat finanční náklady na pořízení a údržbu palubního jeřábu s četností jeho využití. Například v podmínkách LZS na území České republiky lze v 85 % případech zásahů přistát přímo v blízkosti pacienta. Navíc palubní jeřáb je pevnou součástí vrtulníku a má negativní vliv na jeho letové a výkonnostní charakteristiky. Na druhé straně je palubní jeřáb neocenitelný při záchraně ve vysokohorském terénu nebo nad mořskou hladinou. Proto případné vybavení vrtulníku palubním jeřábem závisí na konkrétním prostoru nasazení a využití vrtulníku.

Vysazení z visu – je variantou použitelnou tam, kde s vrtulníkem nelze bezpečně přistát, ale zároveň je možné zaviset s vrtulníkem v malé výšce (např.

ve svahu) a lze tam uskutečnit vysazení záchranného týmu s potřebným materiálem. Následný transport z místa zásahu je možné uskutečnit např. i pomocí lanového podvěsu připevněného dodatečně pod trupem vrtulníku. Činnost posádky Jakákoliv činnost včetně speciálních letových činností musí být provozována v souladu s platnými nařízeními a směrnicemi. Samotný let pro záchranu z nepřístupného terénu je vždy přizpůsoben aktuálním podmínkám s ohledem na charakter terénu místa zásahu, množství a velikost okolních překážek, denní dobu, aktuální povětrnostní podmínky atd. Vždy však musí být použit standardní a procvičený postup. Každý takový zásah je souhrou všech členů posádky vrtulníku. Standardní posádku vrtulníku LZS tvoří: pilot, lékař a zdravotnický záchranář, který je legislativou označený jako Technický člen posádky. V případě potřeby je možné rozšířit posádku vrtulníku o dalšího člena, který je vycvičen k provádění speciálních technik. Tím může být kdokoliv, kdo absolvoval příslušný výcvik a je držitelem oprávnění k provádění speciálních letových činností. V současnosti nese odpovědnost za vydávání těchto oprávnění, ale i za vzájemné uznávání licencí získaných od jiných organizací, provozovatel vrtulníku.

česko-slovenský záchranářský časopis

Letecká záchranná služba

rescue

report

Spolupráce posádky v průběhu „speciální letové činnosti“ Nad místem zásahu se pilot řídí pokyny leteckého záchranáře-vysazovače, který je zpravidla vykloněný z bočních dveří vrtulníku a má tak detailní přehled o tom, co se děje přímo pod trupem vrtulníku. Další letecký záchranář (záchranáři) poté samostatně na pokyn vysazovače uskuteční domluvenou činnost, např. slanění. Pilot má z kabiny velmi omezený výhled přímo pod trup vrtulníku do místa zásahu, je proto „odkázán“ na informace od leteckého záchranáře-vysazovače, jehož bezchybná činnost je pro úspěch celé akce zásadní. Jeho úkolem je nejen navigovat pilota co možná nejpřesněji nad konkrétní místo, ale také „hlídat“ bezpečnou výšku nad překážkami při letu s podvěsem, dávat pokyn k zahájení slanění ostatním záchranářům, případně i obsluhovat palubní jeřáb. Pokud bychom si celou akci rozdělili na procenta, tak v plných 50 % vše záleží na záchranáři-vysazovači, 30 % na pilotovi a 20 % na dalších záchranářích provádějících činnost „na zemi“. Letecký záchranář-vysazovač je při letu ve spojení s pilotem pomocí intercommu a s ostatními záchranáři „na zemi“ nebo „na laně“ se dorozumívá buď stanovenými vizuálními signály (rukou) nebo pomocí radiového spojení.

Provozní možnosti vrtulníku Je třeba si uvědomit, že vrtulník se při speciální letové činnosti většinou pohybuje v pro něj nepříznivých letových podmínkách, kdy letí pomalu a relativně vysoko. Z odborného pohledu se vrtulník nachází v nebezpečné oblasti výkonového diagramu. To znamená, že v případě poruchy pohonné jednotky nemusí vždy dojít k bezpečnému nouzovému přistání. S tím musí pilot počítat při plánování zamýšleného postupu realizace celé akce. Předem si musí rozmyslet různé varianty „únikových“ manévrů a zvážit pravděpodobné plochy vhodné k případnému nouzovému přistání. Důležitým limitujícím faktorem k provedení samotného letu je nadmořská výška místa zásahu a teplota okolního vzduchu. Obecně totiž platí, že čím je větší nadmořská výška (nižší atmosférický tlak) a vyšší teplota okolního vzduchu, tím více jsou možnosti vrtulníku omezeny, protože dochází k významné degradaci jeho letových a výkonnostních charakteristik. S tímto faktem pilot musí předem také počítat a před konkrétním zásahem musí propočítat maximální celkové přípustné hmotnosti vrtulníku pro konkrétní povětrnostní podmínky. Samozřejmé jsou rozdíly ve způsobu provedení záchrany ze skalního

rescue

report

převisu, z vodní hladiny nebo z jiných složitých konstrukcí (stožáry, komíny, výškové jeřáby, apod.). Zcela jistě bude rozdílný přístup ke způsobu záchrany v různých zeměpisných oblastech (vysoké hory, roviny, skalní města, velké vodní plochy atd.). Vždy se ovšem musí jednat o přizpůsobení již jednou nacvičených manévrů a standardních postupů konkrétní situaci. Nelze si představit, že si na narychlo sehnaný vrtulník navěsím lano a poletím někoho zachránit „ať to stojí, co to stojí“. Jak již bylo uvedeno výše, speciální letové činnosti v celém kontextu provedených letů Letecké záchranné služby zabírají jen asi 15 % celkového objemu letových hodin, přesto musí být jednotlivými provozovateli vrtulníků věnována velká pozornost přípravě a výcvikům těchto činností. Vzájemná souhra všech členů posádky záchranného vrtulníku je k úspěšnému provedení celé akce zásadní. Zájem provozovatele záchranných vrtulníků tedy musí být v souladu s legislativními požadavky, ale i s alokací dostatečných finančních zdrojů k zabezpečení potřebné úrovně vycvičenosti posádky vrtulníku LZS. DSA a.s. Fotografie: Archiv DSA, Jan Kostík

Ukázkové číslo zdarma Vám rádi zašleme v digitální podobě. Pište na reditel@siviliania.cz,do předmětu „ukázkové číslo“

Recenze

rescue

report

Viliam Dobiáš: Volali jste záchranku? 20 let praxe záchranáře ve veselých i smutných příbězích

Nová kniha do vaší knihovny Knížka docenta Viliama Dobiáše Volali jste záchranku? nevypovídá o dramatických záchranných akcích. Nelétají zde vrtulníky, nesrážejí se vlaky a nepadají letadla, přestože autor – vysokoškolský pedagog, soudní znalec a hlavně jedna z největších neformálních autorit oboru urgentní medicíny – i takových situací zažil za svoji dvacetiletou praxi u záchranné služby víc než dost. V hlavní roli jsou úplně obyčejní lidé s úplně obyčejnými potížemi, starostmi a obavami o zdraví – a úplně obyčejní záchranáři, kteří se pro ně někdy snaží najít ten nejlepší lék,

ale častěji ten nejschůdnější kompromis mezi řešeními, která jsou vlastně z jistého pohledu všechna špatná. Veselé i smutné příběhy se odehrávají na Slovensku. Psal je ale sám život a pro ten žádné hranice neplatí. Problémy, radosti i starosti záchranářů a jejich pacientů jsou stejné nebo velmi podobné i u nás v Česku – a vlastně na celém světě. Historky jsou vždy skutečné, změnena jsou jen jména, místo a čas. I když se někdo pozná, neznamená to, že je to jeho příběh. Pacienti, diagnózy i situace se v reálném životě opakují. Děkuji těm, kteří se poznali, že i na jejich osudech můžu ukázat, jak pracují záchranáři. Také jim je tato kniha věnovaná. Skoro každý pacient se domnívá, že je jedineč-

ný, jeho potíže jsou ojedinělé a nikdo je nedokáže zcela pochopit. To je ale omyl. Každý typ pacientů i nemocí se vyskytuje masově. Někdy stačí, aby pacient otevřel ústa a po pár slovech vím, že jsem to samé dnes od rána slyšel už několikrát, tento týden neskutečně mnohokrát a za poslední měsíc… to radši ani nepočítám. Více než sto veselých, smutných, až mrazivě tragických, ale především skutečných příběhů ze života, zaznamenaných lehkým perem slovenského záchranářského „guru“ MUDr. Viliama Dobiáše. Mimořádnou přidanou hodnotou knihy jsou doporučení a rady formulované na konci každé kapitoly jako „osvětové dodatky“, v nichž autor pro poučení čtenáře zúročil 37 let své lékařské praxe.

Pozn. redakce: Česká verze knihy vychází pod titulem Volali jste záchranku? ve vydavatelství DIXIT, objednat si ji můžete na webu www.knihcentrum.cz. ISBN knihy je 978-80-89662-09-8. Redakce RESCUE report-u tuto poutavou knížku pro její osobitý a zábavný styl doporučuje všem záchranářům i příznivcům záchranářství.

IDR 3G

PRAMACOM PRAGUE spol. s r.o. Předmětem činnosti společnosti Pramacom Prague je zejména zřizování, montáž, údržba a servis telekomunikačních zařízení a dále aktivity spojené s prodejem zařízení, zprostředkováním a zpracováním technických projektů, zejména pro složky IZS. V této rovině zajišťuje záruční a pozáruční servis instalované technologie, terminálů a dalších zařízení a dále se aktivně podílí na rozvoji technických řešení, které technologie TETRAPOL nabízí. Jsou to například zabezpečené datové přenosy, které umožňují uživatelům sítě PEGAS přístup k informacím v databázích z terénu či automatická lokalizace vozidel. V posledních letech se společnost stále více zaměřuje na IT projekty, zejména v oblasti zabezpečeného přenosu dat, Cyber Security a širokopásmových sítí. Přehled některých z nabízených produktů zde, kompletní portfolio na www.pramacom.cz.

Nezávislý digitální opakovač 3. generace pro použití v budovách nebo ve vozidlech Zařízení je vyvinuto pro potřeby zabezpečených hlasových a datových komunikací. Slouží k vytvoření nezávislého pokrytí radiovým signálem RIP, popř. k rozšíření stávajícího pokrytí sítí TETRAPOL a je kompatibilní s veškerými typy radiových terminálů TETRAPOL.

TPM700

Vozidlový terminál Má barevný displej, snadno ovladatelnou klávesnici a několik funkčních menu. Radiostanice je dodávána v několika uživatelských konfiguracích (uplatnění ve vozidle, na motocyklu a na dispečerském pracovišti).

PramaSource ICPS-01A

Inteligentní napájecí a záložní zdroj do vozidel PramaSource ICPS-01A je autonomní vozidlový zdroj napájení pro přídavná zařízení instalovaná ve vozidlech s napětím v palubní síti 12V. Napájení připojených zařízení z vozidlové baterie nebo záložní baterie s automatickým přepínáním dle definovaných podmínek (režim UPS). Zdroj je vhodný pro napájení a ovládání výstražných a rozhlasových zařízení, vozidlových radiostanic, videokamer a videorekordérů, palubních PC jednotek, displejů, handsfree sad, apod. Zařízení je ryze českým výrobkem a disponuje certifikací ATEST 8SD.

TPH700

Robustní zodolněná radiostanice Ruční radiostanice TETRAPOL je určena k zabezpečeným hlasovým a datovým komunikacím v extrémních podmínkách. Je ideální pro profesionální uživatele, kteří vyžadují robustní a výkonný radiový terminál ke každodennímu použití.

česko-slovenský záchranářský časopis

www.pramacom.cz

Představujeme

rescue

report

„S kořeny v minulosti, hledí vstříc budoucnosti“

Vášeň a přesnost, špičková technologie a poctivé řemeslo. Magirus představuje kombinaci inovace a tradice dnes již po celém světě. S komplexní řadou moderních a nejspolehlivějších požárních vozidel, automobilových cisteren, žebříků, záchranných a technických vozidel, čerpadel a přenosných čerpadel je Magirus jedním z největších a technologicky nejvyspělejších poskytovatelů požární techniky na světě.

Historie společnosti Magirus již 150 let vyrábí techniku, se kterou lze účinně zasahovat při nejvážnějším ohrožení – požárech, záplavách, po zemětřeseních… Příběh této renomované značky se začal psát v roce 1864, kdy Conrad Dietrich Magirus,

velitel hasičského sboru v německém Ulmu, založil vlastní firmu a vynalezl první samostatně stojící hasičský žebřík. Výrobce během své existence zaznamenal mnoho komerčních úspěchů a ocenění.

česko-slovenský záchranářský časopis

Magirus se stává synonymem pro inovaci. Společnost si i v dalších desetiletích zachovala pověst průkopnické společnosti. Vyvíjela jednu inovaci za druhou: patentovaný výsuvný žebřík, motorové požární stříkačky, první automobilový žebřík řízený počítačem. Od roku 1870 do roku 1895 vyhrály produkty této společnost přibližně 50 zlatých, stříbrných a bronzových medailí. Když Conrad Magirus v roce 1985 dovršil věku 70 let, převzali vedení firmy jeho tři synové a pokračovali v jeho celoživotní práci. Na přelomu století pracovalo asi 300 zaměstnanců pro Vereinigte Feurwehrgerätefabrik GmbH (továrna na výrobu hasičských zařízení). V roce 1921 z Ulmských závodů vyjíždí první lehký hasicí vůz na podvozku 1,5 tuny, takzvaná „bayernspritze“ („bavorská stříkačka“). Nejstarší předchůdci cisternových automobilových stříkaček známé jako

Představujeme

rescue

report

Magirus MultiStar je kombinací cisterny a výsuvné záchranářské plošiny. Hliníkový teleskopický výložník má vertikální rozsah od -15 m do +35 m, respektive boční dosah až 16,5 m (při maximálním zatížení koše 300 kg).

„vodní vagony“ ji brzy následují. V roce 1925 se společnost objevuje s novým logem společnosti: „M“ se slavnou věží Ulmské katedrály. Společnost Magirus se celá desetiletí drží kurzu trvalého růstu. Přináší jednu novinku za druhou. Před tím než společnost oslavila své sté výročí, představila jako první na světě svařovanou ocelovou žebříkovou pětidílnou sadu pro automobilový žebřík s výškou 34,8 m, nejvyšší automobilový žebřík na světě s výškou 52 m a výtahem, dále první požární čerpadlo s průmyslovým motorem chlazeným vzduchem (Volkswagen), který se začal vyrábět v sériové výrobě. V roce 1980 jsou všechny automobilové žebříky vybaveny počítačově ovládaným bezpečnostním systémem CC a nástavby požárních vozů technologií AluFire, která umožňuje maximální flexibilitu.

Na veletrhu INTERSCHUTZ 94 Magirus opět nastavuje nový standard a představuje jako první na světě automobilový žebřík s kloubovým ramenem, který umožňuje precizní zásah i v nejužších uličkách. V roce 2000 Magirus způsobuje senzaci prvním automobilovým žebříkem odolným proti rozhoupání s CS technologií (stabilizace pomocí počítače), která garantuje tlumení a minimální vibrace, a dokáže jim i předcházet. Technologie kloubového ramena je v roce 2010 rozšířena, aby zahrnovala inovativní systém samostatného výsuvu první žebříkové sady. Toto spojení technologií posloužilo v roce 2012 jako základ pro 42 metrů vysoký automobilový žebřík s kloubovým ramenem, nejvyšší svého druhu na světě.

Současnost Magirus v současné době sídlí na čtyřech lokacích. Do nedávné rekonstrukce závodu v Ulmu společnost investovala asi 25 milionů eur. Všechny sekce firmy jsou pod jednou střechou: výzkum a vývoj, výrobní zařízení, zkušebna, programování softwarů, a to na rozloze 321 000 m2 (z toho 103 000 m2 zastavěné plochy). Další závody se pak nachází ve Francii, Itálii a Rakousku. Vzhledem k členství v CNH Industrial Group, která po celém světě zaměstnává 71 200 zaměstnanců, se může Magirus spolehnout na celosvětovou síť odborníků v oblasti automobilové techniky. Magirus je dnes hitech společností. Nicméně když přijde na výrobu nástaveb, zůstává v podstatě manufakturou. Nejmodernější technologie a vynikající řemeslné zpracování: spojením těchto

česko-slovenský záchranářský časopis

Představujeme

rescue

report

Speciální cisternová vozidla pro rychlé zásahy jsou doma na silnici i v terénu. Dragon X8 (vpravo) s obrovskou kapacitou až 17 000 litrů vody + hasicí média (prášek, pěna).

dvou aspektů, je společnost schopna dodávat kvalitu, kterou její zákazníci očekávají. A není to jen o výrobě samotné, je to především o přístupu. Dodávat něco pro hasiče a záchranáře není jen tak. Je potřeba vytvořit takovou techniku, která se pro zasahující stane opěrným bodem, bezpečným útočištěm a v neposlední řadě kolegou, který je nenechá ve štychu. Proto se společnost Magirus řídí pravidlem „od hasičů pro hasiče“. Mnoho zaměstnanců firmy je aktivními členy hasičských a záchranných jednotek. Jen hasiči vědí, co jejich kolegové při zásahu budou potřebovat, co jim jejich náročnou práci usnadní a co jim dá tu největší možnou bezpečnost.

nového dealera pro český trh - společnost AGROTEC a. s. Ta rozhodně není v oboru požární techniky žádným nováčkem. Za 25 let své existence jako autorizovaný dealer vozidel IVECO a FIAT Professional dodala již řadu vozidel pro dobrovolné i profesionální hasiče.

Partner pro český trh – AGROTEC Společnost MAGIRUS oslavila v roce 2014 své 150. narozeniny. Do nové etapy svého „života“ se rozhodla zvolit

česko-slovenský záchranářský časopis

Nejčastěji se jednalo o dopravní automobily pro převoz osob a techniky. Pro tyto účely se jednotkám dobrovolných hasičů skvěle osvědčily vozy IVECO Daily a FIAT Ducato, které jsou oblíbené u jednotek dobrovolných hasičů.

Magirus AirCore je nová technologie pro účinnější boj s ohněm v tunelech a při průmyslových i lesních požárech díky unikátní turbíně.

Představujeme

rescue

report

Významné mezníky v historii společnosti 1864 – Conrad Dietrich Magirus založil svou firmu zaměřenou na techniku pro hasiče, 1872 – První dvoukolový výsuvný žebřík („Ulmský žebřík“) s dosahem 14 m, 1892 – První otočný žebřík tažený koňmi (25 m) 1904 – První „motorové hasičské vozidlo“ (s parním pohonem), 1916 – První automobilový žebřík s plně automatickým pohonem, 1917 – Začátek výroby motorových vozidel Magirus, 1931 – První automobilový žebřík s ocelovou žebříkovou sadou, 1936 – Fúze se společností Humboldt-Deautz Motorenfabrik, 1951 – Magirus vyrobil v té době nejvyšší požární automobilový žebřík na světě (52 m), 1953 – První žebřík s hydraulickým pohonem, 1971 – technický automobil pro zásahy na kolejích, 1972 – První velký hasičský speciál pro letiště, 1980 – Automobilový žebřík se sníženou karoserií, 1986 – Počítačem řízený automobilový žebřík, 1987 – Převzetí

výrobního závodu Bachert ve Weisweile, 1992 – Vznik Iveco Mezzi Speciali, Brescia, Itálie, 1993 – Premiéra podvozků „Eurofire“, 1994 – První automobilový žebřík se sklápěcím kloubovým ramenem, 1997 – Lohr- Magirus Graz, Rakousko, 2000 – Žebřík s počítačem řízenou stabilizací rozhoupání, 2007 – Představení nové generace hasičské nástavby AluFire 3, 2010 – Uvedení novinek na veletrhu Interschutz v Lipsku: M 60l (nejvyšší požární žebřík na světě), M 33P – pracovní plošina, M 32 L-AT, SuperDragon: a MultiStar2.

Automobilový žebřík M32L-AT s kloubovým ramenem a teleskopickým výsuvem je originálem svého druhu.

Komponenty jako jsou čerpadla, požární monitory nebo přiměšovače jsou vyráběny tak, aby byly vzájemně kompatibilní. To vše znamená nejen kompletní technický systém, ale zároveň kvalitu a spolehlivost.

česko-slovenský záchranářský časopis

Zlatý záchranářský kříž

rescue

report

Zlatý záchranářský za rok 2014 kříž již po šestnácté udělen v české republice „Záchranářství je stav mysli” – toto parafrázované rčení nejlépe vystihuje vítěze 16. ročníku ocenění za Nejlepší záchranářské činy roku 2014. Vítězné činy jsou jen pomyslnou třešničkou na dortu, protože díky skvělé spolupráci mnoha složek se do hodnocení dostávají jenom ty zásahy, které svou podstatou již výjimečné jsou a kde záchranáři i laici nehledí na zdraví sebe samých, aby životy a zdraví těch druhých zachránili. V hodnocení letos bylo 92 nominací, po vyloučení duplicit bylo dvoukolovým procesem posuzováno 78 činů. Letošek byl poznamenán smutnými událostmi, které se na sklonku minulého roku udály ve Žďáru nad Sázavou. Mimořádnou pozornost manželům Vejvodovým, rodičům zesnulého 16letého studenta Petra Vejvody, laureáta Zlatého záchranářského kříže IN MEMORIAM, věnoval i prezident republiky Miloš Zeman, který při udílení poznamenal, že nic na světě nenahradí ztrátu milovaného dítěte. Příběh Petra i jiných hrdinů vám přinášíme společně s několika otázkami, které jsme našim laureátům položili.

česko-slovenský záchranářský časopis

Zlatý záchranářský kříž

rescue

report

Z l at ý z ác h r a n ářs k ý k říž Záchranářský čin laiků - dospělých Záchrana dvou chlapců z MŠ po pádu do studny

Martina Zbytková, učitelka Mateřské školy v Bohdalicích, zachránila životy dvou svěřených chlapců své třídy 16. června 2014, kteří nešťastnou náhodou spadli do špatně zabezpečené studny, nacházející se za mateřskou školou. Duchapřítomně nejprve informovala záchranáře, děti poslala do mateřské školy, aby zavolaly na pomoc učitelky, které stihly ještě obecnímu úřadu sdělit, co se přihodilo. Paní Zbytková chtěla slézt do studny pomocí trubek, ale nedosáhla na ně. Naštěstí byly na boku čtyři nášlapy, po kterých se do studny dostala a po trubce se spustila dolů do jedenáctimetrové studny. Oba chlapce chytila pod paže-

mi, nohama se zapřela o skruž a vysadila si je na klín. Celou dobu chlapci křičeli, že se utopí. Paní učitelka je uklidňovala a ujišťovala, že všechno dobře dopadne. Asi po patnácti minutách dorazili pracovníci obce se žebříkem. Jednoho chlapce nadzvedla, aby na něj bylo možné dosáhnout, protože žebřík byl krátký. Nakonec se podařilo chlapce po žebříku ze studny vyprostit. Hasiči, kteří přijeli chvíli poté, se spustili dolů do studny a vytáhli druhého chlapce i učitelku. Protože voda měla pouze 7° C, byli všichni tři dopraveni s podchlazením do nemocnice. Paní Martina Zbytková po záchraně životů skromně uvedla,

že v dané situaci by se stejně zachoval každý, kdo má rád děti a kdo má srdce. Co byste doporučila matce nebo kolegyni, jejíž dítě nebo svěřenec se octne v krizové situaci? „Zachovejte klidnou hlavu, nepanikařte, zavolejte pomoc a věřte, že přijde včas. Ne vždy to může člověk zvládnout sám.“ Martina Zbytková

česko-slovenský záchranářský časopis

Zlatý záchranářský kříž

rescue

report

IN M E M ORIA M

Z l at ý z ác h r a n ářs k ý k říž Záchranářský čin laiků- děti a mládež do 18 let Mladý student zachránil život spolužačce, sám zemřel Oznámení o brutálním útoku ve škole přijali policisté v úterý 14. října 2014 sedm minut po půl osmé ráno. Na místo události byly okamžitě vyslány všechny dostupné policejní hlídky. Dvě hlídky ze Žďáru nad Sázavou se pohybovaly v blízkém okolí, a proto byly na místě do tří minut od oznámení události; po zjištění prvotních informací byl okamžitě vyslán také policejní vyjednavač. Vzhledem k mimořádné závažnosti a povaze útoku, kdy se pachatelka nacházela stále ve škole, byly na místo povolány také zásahové jednotky. Pachatelka u sebe měla repliku vojenského nože a pepřový sprej. Nejdříve bez varování zaútočila v prostoru šaten na náhodně procházející sedmnáctiletou studentku, kterou nožem poranila na ruce. Na místo incidentu se dostal dívčin o rok mladší spolužák Petr Vejvoda a napadené studentky se zastal. Tím na sebe zřejmě přitáhl ženinu pozornost. Zraněné dívce se podařilo uniknout, ale na mladíka pachatelka zaútočila a bodla ho nožem do hrudníku. Způsobila mu závažná poranění, kterým i přes okamžitou pomoc ze strany posádek zdravotnické záchranné služby na místě podlehl. Zraněnou dívku se pachatelka pokusila znovu dostihnout, což se jí nepodařilo. Vybrala si proto jinou studentku, která zcela náhodně procházela kolem a bodla ji nožem do břicha. Poté ji chytila a odvlekla do jiné části šaten, kde ji držela jako rukojmí. Nůž měla přitom stále přiložený k jejímu krku. Komunikaci s pachatelkou navázal policejní vyjednavač, kterému se podařilo vyměnit se zraněnou dívkou. Policistům přivolané zásahové jednotky se zdařilo nebezpečnou ozbrojenou pachatelku zadržet. Petr Vejvoda prokázal bez zaváhání nesmírné hrdinství, projevil osobní statečnost a svým rozhodnutím zachránil život studentce, kterou pachatelka

napadla. Jeho hrdinský čin se stal příkladem pro všechny mladé lidi v České republice. Co pro Vás a Vaši rodinu znamená ocenění Zlatý záchranářský kříž? Ceny Zlatého záchranářského kříže, kterou jsme s velkou ctí převzali za našeho syna Petra, si velice vážíme. Neváhal pomoci, zachránil lidský život, a tím nám všem ukázal svoji statečnost; a my, rodiče i celá rodina, jsme na Petra velmi pyšní a navždy zůstane v našich srdcích a očích. Radka Vejvodová, matka

česko-slovenský záchranářský časopis

Zlatý záchranářský kříž

rescue

report

Z l at ý z ác h r a n ářs k ý k říž Záchranářský čin profesionálů jednotlivců Policejní vyjednavač zachránil studentce život Ozbrojená žena, která vnikla vloni 14. října do školní budovy ve Žďáře nad Sázavou, držela jako rukojmí zraněnou dívku. Komunikaci s pachatelkou navázal policejní vyjednavač Petr Gruber, kterému se podařilo vyjednat, aby zdravotníci mohli zraněnou studentku ošetřit a poskytnout jí tak nezbytnou lékařskou péči. Domluvil se s útočnicí na jejím ošetření a nabídl jí výměnu za sebe sama. Když vyjednal přístup záchranářů, byla žena zadržena. Při ochraně života studentky byl pachatelkou zraněn také policejní vyjednavač, jehož následná rekonvalescence trvala několik dnů. Petr Gruber svým profesionálním jednáním projevil osobní statečnost, zvoleným rozhodnutím a postupem zachránil život zraněné studentce, která by se bez lékařské pomoci neobešla a na místě by vykrvácela.

Jak jste se s kolegyní vyjednavačkou vyrovnali s psychickou zátěží a případnými následky daného zásahu? Ihned po zásahu se s námi spojil Národní koordinátor vyjednavačů mjr. Mgr. Miroslav Vymyslický a následně za námi ještě do nemocnice přijeli jím pověření vyjednavači. Tyto techniky jsou nastavené a fungují neformálním způsobem. Jinak, pokud mám být upřímný, tak se s tím vyrovnáváme dodnes.

Konstrukce, výroba a montáž speciálních vestaveb a zařízení do hasičských a záchranných automobilů, přívěsů a kontejnerů. Dodávky kompletních DA a jiných speciálních vozidel. Servis a revize motorových strojů, čerpadel a jiných technických prostředků, jako jsou dýchací technika, evakuační rukávce apod. viz. naše www stránky www.zahas-sro.cz, Lipník nad Bečvou, +420 581 750 111 Projekty a dodávky světově nejdokonalejšího aerosolového hasícího systému FirePro, na našich www.fireprocz.cz/ reference Honeywell, Siemens atd., +420 725 408 883

Co byste doporučil profesním kolegům, policejním vyjednavačům, pokud se ocitnou ve velmi rizikové situaci? Myslím, že jim radit nemusím. Díky soustavnému výcviku, který organizuje a vede mjr. Vymyslický, jsme cvičeni na všechny možné incidenty. Na místě je to pak na každém z nás - co z toho zúročí a kam až je schopen zajít. Spíš bych všem přál, aby se takové incidenty nestávaly, ale to bych byl idealista. Tak alespoň, aby jich bylo co nejmíň a podařilo se je zvládnout bez závažných následků.

česko-slovenský záchranářský časopis

Zlatý záchranářský kříž

rescue

report

Če s t n é u z n án í Rozhodnutí, které zachránilo životy

16. října 2014 v dopoledních hodinách byl operačnímu a informačnímu středisku Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje ohlášen požár ve skladu pro skladování munice v areálu Vojenského technického ústavu. Na místo byly vyslány jednotky požární ochrany v souladu s Požárním poplachovým plánem Zlínského kraje, ze severní strany ze stanice Slavičín a z jižní strany ze stanice Valašské Klobouky. Velitelem zásahu se stal npor. Mgr. Jiří Ovesný, velitel stanice ve Valašských Kloboukách. Byl proveden prvotní průzkum na vyhledání pohřešovaných osob, zjištění uskladněného materiálu a rozsahu a charakteru požáru. Velitel zásahu v 10.11 hod. požádal o vyhlášení III. stupně požárního poplachu. V 10.16 hod. dochází ke zjištění, že hašení není účinné, proto velitel zásahu žádá o vyhlášení zvláštního stupně požárního poplachu. Z objektu byly slyšitelné slabší i silnější detonace s rostoucí intenzitou, proto velitel zásahu v 10.28 hod. rozhodl o přerušení zásahu a ústupu do bezpečné vzdálenosti od požárem zasaženého objektu. V 10.44 hod. došlo k obrovské explozi se silnou rázovou

vlnou. Jiří Ovesný svým včasným a rezolutním rozhodnutím zachránil život zasahujícím hasičům. Jaké okolnosti Vás přiměly k tak vážnému rozhodnutí, které jste učinil v souvislosti s tímto zásahem? Npor. Mgr. Jiří Ovesný: Neměl jsem při výjezdu k zásahu představu, jak velké a reálné nebezpečí hrozí obyvatelům širokého okolí. (Všechny sklady měly být údajně dávno prázdné.) Jedním faktem byl ohromný tlak na odpovědnost, zdraví a životy všech zasahujících, a následně neustále přijíždějící složky IZS na místo mimořádné události. Na místě zásahu jsem byl mezi prvními a po celou dobu průzkumu jsem byl velitelem zásahu bez štábu. Spolupráce se zaměstnanci byla minimální (pouze jeden zaměstnanec nám ukázal směr k místu mimořádné události), spojení pomocí RDST žádné, pouze minimální mobilní signál. Dokumentace zdolávání požáru v zasaženém objektu nebyla, informace o množství uskladněné munice žádné. Nepřehledný lesní terén, ve kterém se ozývají nepravidelné detonace různé síly a složení. Na základě těchto skutečností byl proveden průzkum

v bojových podmínkách, který měl za cíl vyhledat a zachránit možné zraněné a zjistit rozsah mimořádné události. Po vyhodnocení průzkumu bylo rozhodnuto na základě Vyhlášky 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany ve znění pozdějších předpisů, o okamžitém ukončení zásahu. Krajskému operačnímu a informačnímu středisku HZS byly předány získané informace, na základě kterých byly okamžitě informovány a varovány okolní obce. „Při provádění průzkumu jsem si uvědomil, že jsme hasiči a náš návrat není vždy jistý a samozřejmý, byly to těžké okamžiky pravdy. Ve funkci velitele zásahu jsem opouštěl místo události jako poslední, abych se ujistil, že na místě události nikdo ze zasahujících nezůstal. Do dvou minut po opuštění prostoru mimořádné události a ujetí cca 1,8 km (vše ještě v areálu muničních skladů) došlo k mohutné detonaci a výbuchu celého objektu muničního skladu. Po zkušenostech z velkých zásahů už taky vím, že všechno nedokážeme, že jsou situace, na které se nedá připravit, tady nastupuje něco jako zdravý rozum, zkušenosti a velmi jemný cit pro situaci na místě události.

Pozn red: Výbuchy muničních skladů v areálu Vojenského technického ústavu, k nimž došlo v říjnu a prosinci loňského roku, nejsou z hlediska vyšetřování ještě uzavřenou záležitostí.

česko-slovenský záchranářský časopis

Zlatý záchranářský kříž

rescue

report

Če s t n é u z n án í Nezaváhal a skočil do řeky pro tonoucí holčičku

V pondělí odpoledne 19. května 2014 z dosud nezjištěných příčin spadla do koryta řeky Úpy pětiletá dívka. Po vydatných víkendových deštích odváděla řeka velké množství vody silným proudem. Na břehu řeky se se svou rodinou procházel Jan Andrš, který do řeky pro tonoucí holčičku skočil. S nasazením vlastního života se i přes silný proud k dívence dostal a po několika desítkách metrů ji vynesl na břeh. Ihned poté zahájil resuscitaci, v níž pokračoval několik minut až do příjezdu záchranářů. Dívenka byla poté transportována vrtulníkem letecké záchranné služby do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Z následně provedeného šetření zasahující policisté zjistili, že mužem, který pro tonoucí se dívku bez zaváhání skočil, je příslušník Vězeňské služby a pracuje v jedné z místních věznic. Nebýt jeho všímavosti, odhodlanosti a odvaze, mohlo dojít k velké tragédii. Jan Andrš zachránil to nejcennější - život pětiletého dítěte. Napadlo Vás, že situace může být riskantní i pro Vás? Konal byste stejně? V daný moment jsem to vůbec neřešil. Prostě jsem do vody skočil. Myslel jsem na tu holčičku, ne na sebe. Myslím, že v této situaci by se podobně zachoval každý táta od rodiny. Jan Andrš

Radiostanice: občanské PMR 446 profesionální letecké námořní

Prodej - Montáže - Servis - Příslušenství Půjčovna radiostanic RCS Brno - radiostanice.cz, a.s. Stránského 35, 616 00 Brno - Žabovřesky Tel. 548 216 942 E-mail: obchod@radiostanice.cz

česko-slovenský záchranářský časopis

Zlatý záchranářský kříž

rescue

report

Z l at ý z ác h r a n ářs k ý k říž Záchranářský čin profesionálního týmu Vyjmutí granátu ze střechy skladu plného munice 16. října 2014 došlo k explozi muničního skladu ve Vlachovicích – Vrběticích. 3. prosince 2014 došlo k výbuchu dalšího muničního skladu ve stejném areálu. Dva dny po výbuchu druhého skladu našli pyrotechnici při kontrole budov v jeho okolí ve střeše jedné z nich zaklíněný granát. Už při prvotním průzkumu bylo patrné, že granát je nedostatečně upevněný, hrozí jeho pád do skladu plného munice a následná exploze. Případný výbuch by ohrozil život a majetek obyvatel okolních obcí. Ti byli proto za pomoci hasičů evakuováni do bezpečí a tým pyrotechniků se následující den vydal k jednomu z nejnebezpečnějších zákroků kariéry. Po několika hodinách se jim podařilo granát ze střechy vyjmout bez poškození a především bez zranění kohokoli ze zúčastněných. Evakuovaní lidé se ještě tentýž den mohli vrátit do svých domovů. Pyrotechnická služba Policie ČR profesionálním zásahem v nestandardních podmínkách zabránila možnému rozsáhlému poškození majetku a především ohrožení obyvatelstva na životech.

Pozn. red.: K zásahu a roli Pyrotechnické služby se redakce časopisu vrátí v podobě velkého článku ještě v některém z dalších čísel.

česko-slovenský záchranářský časopis

Zlatý záchranářský kříž

rescue

report

Z l at ý z ác h r a n ářs k ý k říž Výjimečný přínos pro záchranářství MUDr. Jiří Knor, Ph.D. MUDr. Jiří Knor, Ph.D., věnoval podstatnou část svého profesního života zdravotnické záchranné službě a jejímu rozvoji. Profesní kariéru začínal v oboru anesteziologie a resuscitace. Po první atestaci přešel do terénu jako výjezdový lékař ZZS hl. m. Prahy. Věnoval se také vzdělávání a výcviku posádek v neodkladné resuscitaci, neboť si již tehdy uvědomoval význam týmového nácviku a jeho vlivu na osud pacientů stižených srdeční zástavou. Je dlouholetým členem výboru odborné společnosti a podílí se na nelehkých jednáních ve prospěch oboru urgentní medicíny. Je též soudním znalcem oboru, předsedou akreditační komise a stále zůstává i výjezdovým lékařem v terénu, aby neztratil kontakt s kolegy a zejména aby své znalosti zúročil ve prospěch pacientů. Dokončil postgraduální studium, což je pro lékaře bez zázemí klinických týmů nelehké, přednáší a publikuje, a nachází čas i na výu-

jeho další publikace obdržely významná profesní ocenění. MUDr. Jiří Knor, Ph.D., si zaslouží ocenění za svoje dlouholeté nasazení nejen jako vynikající odborník, ale zejména jako lékař, který k pacientům přistupuje podle humanistických a etických principů, které bývaly vždy základem medicíny. Jaké jsou Vaše další osobní cíle a projekty, na kterých budete chtít pracovat?

ku adeptů záchranářství a výuku mediků. Publikace, jejímž je spoluautorem - Farmakoterapie urgentních stavů - je v letošním roce nominována na Hlávkovou cenu za medicínu. Také některé

1. Chci pokračovat v práci ve výjezdových skupinách, dokud to zdraví umožní. Je to totiž nevyčerpatelná studnice zkušenosti a zážitků. 2. Chci dále rozvíjet předávání svých zkušeností a znalostí mladší generaci lékařů, záchranářů a hlavně mediků dokud po nich bude poptávka. 3. Chci se dožít toho, aby obor urgentní medicína měl rovnoprávné postavení nejen mezi ostatními medicínskými obory, ale i v rámci IZS.

Če s t n é u z n án í Komora záchranářů ZZS ČR Letos uplyne 10 let od vzniku Komory záchranářů ZZS ČR. Jedná se o profesní organizaci s celorepublikovou působností. Za dobu své činnosti se jako jediná profesní organizace sdružující záchranáře podílela na nezbytně důležitých a zásadních legislativních normách pro práci a vzdělávání zdravotnických záchranářů. Dlouhodobě buduje systém specializačního vzdělávání záchranářů, pořádá odborné

konference, hájí zájmy záchranářů v Akreditační komisi ministerstva zdravotnictví, díky výborně fungujícím a spravovaným webovým stránkám vytváří platformu pro aktivní a sdílenou výměnu zkušeností napříč celou republikou. V současnosti se KZ ZZS ČR aktivně účastní především připomínkování připravovaného nového zákona o nelékařských zdravotnických povoláních a jeho prováděcích vyhlášek, které

česko-slovenský záchranářský časopis

Zlatý záchranářský kříž

rescue

report

jsou pro všechny záchranáře a pro výkon jejich jednotlivých profesí naprosto nejdůležitější. Jaké jsou další cíle Komory záchranářů? Hlavními cíli, tak jak je vnímám já, pro nadcházejících pět let jsou: 1. podílet se na přípravě nového jednokolejného vysokoškolského vzdělávání pro zdravotnické záchranáře k jednotnému získávání odborné způsobilosti (u nových absolventů studia); 2. podílet se na přípravě nového vzdělávání k získání odborné způsobilosti pro profesi Řidič vozidla ZZS, kde je cílem zvýšení kvalifikace, zvýšení kompetencí, změna názvu (např. asistent ZZS), a s tím i zvýšení finančního ohodnocení profese (u nových absolventů studia); 3. zajistit systém financování speci-

alizace v oboru Urgentní medicína, případně toto studium zařadit jako navazující magisterské studium pro zdravotnické záchranáře; 4. podílet se na přípravě legislativy,

zejména na přípravě zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, který by se měl v tomto období novelizovat nebo připravit zcela nový.

C e n a p o l i c e j n íh o p r e z i d e n ta Navzdory své bolesti zachránil mladíkovi život Vladimír Khodl byl 20 let příslušníkem Policie ČR. Již dva roky není členem policejního sboru, ale tělem i duší je stále profesionál, o čemž přesvědčil okolí i odbornou porotu svým činem na počátku října 2014, kdy byl jako náhodný kolemjdoucí svědkem vážné nehody. Na hlavní třídě ve Veselí nad Lužnicí byl prováděn výsyp kontejnerů a popelnic. Po ukončení jednoho výsypu stálo popelářské auto v pravém jízdním pruhu a závozník nastoupil těsně před rozjezdem vozidla na levou zadní stupačku. V tu chvíli přijíždělo k popelářskému vozu osobní vozidlo, jehož řidička nesledovala situaci v provozu a do levé zadní části vozu narazila. Mladý muž, který tam v tu chvíli stál, zůstal po nárazu zaklíněn mezi nákladním a osobním vozidlem a nárazem zezadu utrpěl devastující poranění – byla mu amputována pravá noha mezi kolenem a kotníkem a levou nohu měl rozdrcenou. Hrozilo, že na místě nehody bez včasné pomoci vykrvácí. Vladimír Khodl vyvinul obrovské úsilí, aby zraněné-

ho vyprostil a sám přitom utrpěl těžké zranění páteře. Přes veškerou bolest se pak snažil zraněnému muži co nejrychleji ze všech sil pomoci a po jeho vyproštění mu poskytl první pomoc, když mu zaškrtil pahýl pravé nohy, aby nedošlo k vykrvácení. Tím jednoznačně přispěl k tomu, že zraněný mladík nezemřel. Svým hrdinským činem, při kterém Vladimír Khodl sám utrpěl těžké a bolestivé poranění, s jehož následky se po dvou operacích dodnes potýká, zachránil život jinému člověku, za

česko-slovenský záchranářský časopis

což si zaslouží obdiv a uznání v podobě Ceny Policejního prezidenta. Kdybyste věděl, že si vážně podlomíte zdraví, pomohl byste cizímu člověku znovu? V dané situaci nepřemýšlíte nad tím, zda dojde k vašemu zranění či nikoli. Snažíte se zachránit lidský život. Pokud by se přemýšlelo nad tím, že dojde ke zranění, tak by nikdo nikomu pravděpodobně nepomohl. Cílem bylo zachránit lidský život, což se podařilo. Když jsem byl u Policie ČR, tak jsem zasahoval u několika dopravních nehod, kdy jsme se spolu s kolegy snažili vždy pomoci a v několika případech se opravdu podařilo zachránit lidský život a obešlo se to bez zranění osob, které pomáhaly. Závěrem mohu říci, že bych do toho šel znovu.

Zlatý záchranářský kříž

rescue

report

Cena generálního mediálního partnera Nehoda hořícího domíchávače V pondělí 26. května 2014 zhruba o půl třetí odpoledne se ve sjezdu ze Svinovských mostů v Ostravě-Svinově ve směru na Porubu odehrála vážná nehoda domíchávače se zhruba poloviční porcí betonu. Domíchávač skončil na levém boku – i se zaklíněným řidičem. U nehody pomáhali dva muži – Miroslav Výška a Rudolf Chýlek. Přihlížejících přitom bylo několik desítek, nikdo se však k hořícímu autu neodvážil přiblížit. Miroslav Výška okamžitě informoval tísňovou linku o zraněném řidiči, který nemůže ven z kabiny hořícího vozidla. Projíždějící Rudolf Chýlek, který ihned zastavil, použil na otevření střešního skla tesařské kladívko, které měl jako dlouholetý hodinový manžel v autě; sklo čelního okna rozbíjet nechtěl, byl si vědom ohrožení řidiče nebezpečnými střepy. Pak uchopil řidiče oběma rukama za hruď pod pažemi a doslova vyškubl ven. S transportem robustního zraněného pomáhal opět Miroslav Výška. Zraněného řidiče posadili, opřeli o strom, dali mu napít a Rudolf Chýlek mu obvázal krvácející zranění na hlavě a ruce. S mužem komunikovali a ošetřovali jej až do předání zdravotníkům ZZS MSK. Svým odvážným činem zachránili řidiči život.

Proč myslíte, že nehodě ostatní jen přihlíželi, případně od ní utíkali? Proč Vy ne? 1. Na vaši otázku odpověď neznám, protože do ostatních lidi nevidím. Ale kdybych viděl opět nějakou nehodu, šel bych tam po hlavě znovu. Protože věřím v to, že kdyby se mi něco podobného stalo, také by mi někdo pomohl. Rudolf Chýlek 2. Ta nehoda se stala přímo před mýma očima, celou událost jsem viděl. Povaha by mi nedala nezastavit, nezavolat a neposkytnout první pomoc. A ti, kteří jen koukali…bez komentáře, na to se nedá nijak odpovědět. Miroslav Výška

česko-slovenský záchranářský časopis

Zlatý záchranářský kříž

rescue

report

C e n a G e n e r ál n íh o ře d i t e l e HZS ČR Pomoc Srbské republice postižené rozsáhlými povodněmi

denně, členové se střídali ve spánku a práci. U čerpadla byla stálá obsluha, která v případě problémů okamžitě zasáhla. Tato operace byla velmi náročná pro všechny zúčastněné. Spolupráce s místními úřady i obyvateli a průzkumy zatopených oblastí byly denně ne-

Fotografie z galakoncertu

Srbská republika požádala 15. května 2014 prostřednictvím Evropské komise o humanitární pomoc v souvislosti s rozsáhlou mimořádnou událostí, kterou byly dlouhotrvající deště a následné povodně. Po dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí ČR poskytlo MV, generální ředitelství HZS ČR, humanitární pomoc ve formě záchranné jednotky – čerpacího odřadu s nezbytným vybavením. První jednotka, kterou tvořili příslušníci Záchranného útvaru HZS ČR a styčný důstojník z HZS Olomouckého kraje s velkoobjemovým čerpadlem (MČS 400) a nezbytným vybavením, vyjela na pomoc hned 16. května. Jednotka MV, generálního ředitelství HZS ČR, v postižených oblastech působila do 28. května 2014. Druhá jednotka Záchranného útvaru HZS ČR a styčný důstojník z HZS Jihomoravského kraje byla do Srbské republiky vyslána 20. května 2014 a pomáhala v postižených územích do 30. května. Obě jednotky pracovaly na odčerpávání vody v podstatě 24 hodin

česko-slovenský záchranářský časopis

zbytné a velmi náročné. Obě jednotky svou prací a profesionálním i lidským přístupem významně pomohly několika oblastem Srbska. text: redakce RESCUE reportu foto: Milan Vávra, Martina Petříková

Zlatý záchranářský kříž

rescue

report

DĚKUJEME ZA PODPORU LETOŠNÍHO

LANEX – spolehlivý partner pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou

16. ročníku POŘADATELÉ:

rescue

report ■ ■

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER:

■

■ ■ ■

GENERÁLNÍ PARTNER:

■ ■ ■

nová řada OOPP A 20 nových výrobků ucelená arbo řada pro práci na stromech prostředky kolektivního zabezpečení pravidelné revize OOPP povinná školení pro práce ve výškách školení dle individuálních požadavků poradenství, záruční, pozáruční servis školení revizních techniků řešení na míru v oblasti kolektivního zabezpečení

HLAVNÍ PARTNEŘI:

PARTNEŘI:

JaGa,

spol.s r.o.

Vážení přátelé, předkládáme Vám publikaci se souhrnným názorem zkušených záchranářů o tom, jak účelně a bezpečně používat nářadí Holmatro při vyprošťování osob z havarovaných osobních a nákladních automobilů a traků a dále pak jak používat toto nářadí při řešení katastrof obecně. Pro ty z Vás, kteří již máte zkušenosti se zařízením Holmatro budou tyto návody sloužit k zopakování a prohloubení znalostí a těm, kteří se s tímto nářadím setkávají poprvé, pak poslouží jako návod k použití. Autor publikace si byl při prezentaci systému práce s vyprošťovacím nářadím Holmatro vědom toho, že každá havárie či jiná událost je specifická a vyžaduje proto vždy specielní přístup záchranářů. Není zde tedy smyslem řešit taktiku, velení nebo přístup záchranných složek k místu zásahu včetně specifikace úloh jednotlivých účastníků integrovaného záchranného systému. Jde o metodické návody sestavené specielně k použití vyprošťovacích zařízení Holmatro pro jejich bezpečnou, účelnou a rychlou činnost při záchraně životů zraněných osob. Metodika respektuje nutnost vyprošťování osob z automobilů, které jsou opatřeny bezpečnostní klecí, zvláště tvrzenými plasty, zesílenou podlahou v místě řidiče a systémem airbagů, což je v současné době u moderních automobilů zcela běžné a k vyproštění osob je pak nutno použít právě zde uvedené postupy a poslední typ vyprošťovacího nářadí Holmatro. firmu JaGa spol. s r.o. Praha a Bratislava, které jsou výhradním zástupcem MEDIÁLNÍ Pro PARTNEŘI: firmy Holmatro BV, Raamsdonksveer, Holandsko již mnoho let, je velkou ctí vydat výrobcem vyprošťovacího nářadí připravenou publikaci a pomoci, Vám záchranářům, v odpovědné práci při záchraně lidských životů. Ing. Jiří Jamrych, CSc. Generální ředitel JaGa spol. s r.o.

česko-slovenský záchranářský časopis

www.lanex.cz

Ze zahraničí

rescue

report

A zase „za velkou zeď“ aneb Další výcvikové projekty ESP v Číně Tak jako se někdy příslovečný pachatel vrací na místo činu, i my jsme se po dvou letech znovu navrátili do nejlidnatější země světa, pokračovat se svými tréninkovými projekty a náš výcvikový systém šířit „za velkou zdí“. Důvod byl prozaický – minulá mise se zde setkala až s nečekaným úspěchem a poptávka po erudici z malé země ve středu Evropy opětovně zaznívala i z dalších míst této tak trochu uzavřené světové velmoci. Tentokrát v případě nechvalně známé provincie Xinjiang i ne zrovna těch nejpoklidnějších oblastí. Kan kan v Kantonu Zatímco v Pekingu, kde jsme v úvodu našeho pobytu prezentovali taktické pomůcky ESP i související výcvikové programy, bylo v té době poněkud horko, v Taishanu, tisíce kilometrů dál na jih, nás čekalo něco ukrutného. Nejen nepoměrně větší vedro, ale zejména vražedné vlhko, doslova prádelna. Čekali nás vybraní příslušníci místních zásahových jednotek SWAT, kteří měli coby budoucí instruktoři naše předávané knowhow šířit dále. Zase jsme se setkali s velmi motivovanými studenty, kteří se i v tomto příšerném počasí snažili odvést práci co nejlépe a patřičně zvládnout techniky a postupy ESP systému. Dokonce jsme následně k našemu překvapení zjistili, že mezi naším běžným týmem po celou dobu nenápadně cvičí i místní vysoký činovník policie. Nevím, zda bylo důvodem jeho nadšení pro věc či vůle vědět vše o náplni a formě právě probíhající přípravy, pravdou je, že makal s ostatními ze všech sil a s maximálním nasazením.

Cukaly mi tak trochu koutky, když jsem si vzpomněl, jak jsem zrovna předešlý den při jedné z technik dost týral onoho významného náčelníka všech zásahových jednotek v celé provincii. Co bylo opravdu příšerné, bylo jídlo – každého dne jsme se doslova hrozili, zejména obědů. Navzdory pověstem o skvělé kantonské kuchyni, nám byly místními hostiteli slavnostně předkládány takové věci, které se ukázaly nejen nestravitelnými, ale většinou ani nepolknutelnými. Byli jsme vždy vděčni za pouhou rýži, na které jsme vlastně vydrželi celý místní pobyt. Ale atmosféra byla skvělá a vztahy více než srdečné – dokonce tak, že jsme byli pozváni na jednu oslavu na pobřeží, kde zrovna další z náčelníků slavil své čerstvé povýšení. Po tomto večeru jsem si zafixoval další čínský výraz, který se stále dokola ozýval v průběhu tohoto památného večera: „kan, kan“. To znamená „do dna“. Zatímco my jsme přípitkovou smršť přestáli se ctí (neb Asiaté tolik obvykle nevydrží), kolega

česko-slovenský záchranářský časopis

s novými výložkami majora se druhý den jen ploužil, poněkud bledozelený v obličeji. Též konec naší výcvikové mise byl zajímavý a také tak trochu symbolický – pouhých pár minut po tom, co proběhla závěrečná slavnostní ceremonie a novým instruktorům byly rozdány ESP certifikáty, začala na základně doslova mela. Účastníci, příslušníci SWATu, kteří tak byli nejvíce po ruce, si běželi pro samopaly a vzápětí naskakovali do nastartovaných vozidel, která houkající vyrážela na místo události: právě totiž dorazila zpráva, že nedaleko od nás ozbrojený pachatel drží několik rukojmích. Z výcviku rovnou do akce - a to už i se zcela novým vybavením od nás. „Čínský Afganistán“ Za pár dní už jsme už byli ve zdejší metropoli Urumqi. Ještě dále na sever je hranice s Kazachstánem, Ruskem i Mongolskem. Z nepříjemného parna na jihu jsme se rázem dostali téměř do

Ze zahraničí

rescue

report

Kolega Martin Ondráčka při vysvětlování jedné ze základních technik.

zimy – rozdíly teplot jsou v obrovské zemi opravdu citelné. Co nás ale na ulici zarazilo, je nejen poměrně nelíbivá šedavá podoba města připomínající spíše nějaký ex-sovětský stát, ale také tříjazyčné nápisy, které jsou prakticky na všech obchodech. Je to rarita, ale vzhledem ke složení místních obyvatel, jsou tu nápisy čínské, v arabštině a pak v ruské azbuce. Poslední dobou je to problematické území, které je dosti bolavým místem – Číňané je berou jako takový svůj Afganistán. To v praxi znamená stupňující se útoky ugrujských separatistů a obrněná vozidla s vojáky hlídkujícími v ulicích. I kvůli stále se stupňujícím problémům byl letos v Číně vyhlášen „rok boje proti terorismu“. A zbytek světa začal v tomto ohledu stát, na který se ze západu donedávna dívali tak trochu skrz prsty, horečně podporovat. Nyní mají pomáhat řešit místní situaci i evropské státy a dokonce prý i tak trochu potichu i USA. Důvod je zřejmý – a to stejný protivník. Urgujští islamisté, kteří se v nedávné minulosti úzce paktovali s Al Kaidou, jsou však zatím stále na vzestupu a působí tu nemalé potíže. Proto Čína mohutně investuje do ozbrojených složek – ty jsme koneckonců sami mohli na vlastní oči vidět hned po příjezdu na centrální základnu jednotek SWAT. Tito policisté, každodenně bojující proti nebezpečnému a fanatickému nepříteli, jsou skutečnou elitou, uznávanou po celé zemi. Členové elitních policejních komand z Xinjiang mají velké renomé

a také tu největší státní materiální podporu – co jsme zde viděli, lze asi srovnat jen s USA a „swaťáky“ v New Yorku či Los Angeles. Od výzbroje, výstroje, aut, obrněných vozidel, až po výcvikové prostředky a střelnice. V souvislosti s nadstandardní ekonomickou situací v policii si vybavuji jednu historku: naše taktické kurzy zahrnovaly, tak jako vždy, i „násilné vstupy“ do vozidel. Požádali jsme i zde o nějaká auta na zničení - na rozbití jsme dostali úplně novou, nablýskanou policejní dodávku. Až jsem se raději několikrát „před akcí“ ujistil, že skutečně můžeme úplně nové vozidlo zničit a nejedná se pouze o vtip. Ale jak se ukazuje, místní složky, které netrpí materiální nouzí, mají spíše skutečně jen „hardware“, ne však vždy také potřebný „software“. Frekventanti částečně očekávali, že jej získají i od nás – míněno moderní výcvikové programy. Když se naskytla tato šance, byli pro to schopni také hodně udělat. Musím uznat, že jen málokdy jsem zažil tak motivované kurzanty. Navíc takové, kteří si jednou dvakrát cokoliv vyzkoušeli a hned to perfektně zvládali. Zkrátka: talent, píle i disciplína v jednom, dříči každým coulem. Když si uvědomíme, že podobně dokonalých válečníků tu mají různě detašovaných na 40 tisíc, je to už nějaká síla. A to nejen vzhledem ke kvantitě příslušníků. Na druhou stranu velikost oblasti jejich působení je pro nás Evropany jen sotva představitelná – konkrétně tato pro-

Jak odstranit přední sklo snadno a rychle – aneb použití jednoho nástroje z dílny ESP v praxi.

vincie je totiž vůbec největší ze všech. A z hlediska současné bezpečnostní situace v Číně také nejvýznamnější. Působení na této misi pro nás bylo velkou výzvou. Ale také ctí, neboť nás po skončení výcviků, kdy nám byla předávána děkovná reference, ujišťovali „ti nej“ z čínských bezpečnostních sil svou vděčností a znovu zdůrazňovali nemalý přínos pro svoji nelehkou službu. A nás zakrátko zase čekala další cesta na našem dalekovýchodním „turné“ – a opět daleko dolů na jih. Kriminál v Macau Výcvik se v této malé, ale velmi bohaté bývalé portugalské kolonii odehrával na stejném místě, jako tomu bylo před dvěma lety, kdy jsme zde poprvé trénovali instruktory lokálních jednotek. A to opět v místním velkém vězení. V centru tohoto kriminálu bylo naším úkolem vycvičit další osoby odpovědné za moderní výcvikové programy v budoucnu. Docházelo tady i k nečekaným paradoxům – kontroly nás i všech účastníků kurzů byly při cestě do těchto míst opravdu důkladné, např. nepálští Gurkové, kteří zde obvykle jako kontraktoři plní službu běžných strážců, byli kromobyčejně pečliví. Ale největší legrace byla, že jsem v té samé chvíli

česko-slovenský záchranářský časopis

Ze zahraničí

rescue

report

byl po průchodu bezpečnostními rámy a rentgeny pečlivě prohledáván a nad hlavou v tu samou chvíli přitom třímal v rukou svůj plně ostrojený služební opasek – a to obložený věcmi, které by ani za jiných okolností jistě nesměly proniknout dovnitř. Do míst, kam se nesmí nejen s mobily, ale i foťáky či kamerami, a to bez výjimky pro místní vězeňskou službu, jsme si my v pohodě nesli ty své – navíc s exkluzivním souhlasem pro pořizování dokumentace uvnitř budovy. To by se nám, jako turistům v této zemi, rozhodně nestalo (spíše tu plno osob z celého světa mají na léta „za katrem“). Na zlepšování úrovně policejních a bezpečnostních složek se pracuje intenzivně. Po předání území čínské vládě totiž prý Portugalci, kteří do té doby prakticky území řídili, zanechali prostě vše, jak bylo – a odešli. Byl to šok, neboť vládu zde, v tomto malém „Las Vegas východu“, doslova přes noc převzaly mezinárodní gangy. Ty pak s novými, velmi nezkušenými strážci zákona vedly dlouhé války o vládu nad tímto krásným přímořským městem.

Díky lidem, které jsme zde poznali, se přes mnohé lidské oběti těchto let povedlo město potřebně vyčistit. Např. ředitel věznice i náčelník místního SWATu - oba kdysi sami vzali zbraně do ruky a coby opravdoví šerifové z amerických westernů přišli, aby vzali zákon do vlastních rukou. A nutno říci, že tvrdě. Vyhnali jak mafiány, tak i postupně vymýtili hroznou korupci, která zde do té doby, i za portugalských kolonistů, panovala. Zajímavostí například bylo, že předchozí šéf onoho kriminálu v něm nyní sedí – to se věru jen tak jinde nestává. Zákon zde prostě berou jako jakési náboženství a nedělají výjimky, jak nám sami pověděli. Když jsem si jednou u sebe málem zapomněl teleskopický obušek a pouta (i ta jsou zde kupodivu brána jako regulérní zbraň), dozvěděl jsem se, že bych pak byl v hotelu považován za nelegálně ozbrojeného. Když by mne odhalili, hrozilo by mi nejspíš pár let v jejich (a tom samém) vězení. Měl jsem tehdy tak trochu husí kůži - opravdu nevypadali, že žertují. Text a foto: Mgr. Pavel Černý

Násilný vstup do automobilu – zde realizovaný s naprosto novým policejním vozidlem. K nevíře.

Členové místního SWATu v Taishan coby budoucí instruktoři Euro Security Products.

Rádi Vás seznámíme s novinkami fiRmy

v rámci veletrhu

PYRoS/ iSET 2015 V BRně, Ve dnech 19.-21. 5. 2015 stánek č. 010, PaVilón f těšíme se na vaši návštěvu

česko-slovenský záchranářský časopis

Média

rescue

report

112 končí? S Mirkem Vaňurou otevřeně o záchranářské publicistice a zájmu (nezájmu) médií Všichni jsme si v záchranářství za ta léta zvykli, že kromě denního výčtu neštěstí, dopravních nehod a zásahů, máme taky pořad o sobě, o nás samotných. Proto asi všechny zasáhla jako blesk z čistého nebe zpráva, že pořad 112 v televizi Barrandov končí. Mirku, jak to tedy nyní je? Já doufám, že všichni kdo znají mně a „Stodvanáctku“ už vědí, že tenhle projekt je moje srdeční záležitost a že o konci se rozhodně bavit nemůžeme. „Stodvanáctka“ vznikla na Nově, kde si 29. 8. 2006 odžila svůj velkolepý start a znovuotevřela zájem médií o policisty, záchranáře i hasiče. Později jsme ji dva roky vysílali v České televizi a teď rok v TV Barrandov. Na Barrandově nám neprospěly přesuny loňského podzimu, kdy se zkoušel čas kolem 21 hodiny a pak po 23 hodině večerní. Naši fanoušci si nás sice po 23 hodině našli, ale výroba takového pořadu je pro tento čas pro televizi už neekonomická – což chápu. Odpolední vysílací čas byl druhý extrém – vzhledem k vysílaným tématům.

Programu s touto tématikou svědčí stálý čas ve vysílacím schématu po 22 hodině. Tam náš divák je. Pokud jde o tématiku, lidé mají rádi příběhy, takže ve formě nejrůznějších lidských příběhů je záchranářství v televizi všudypřítomné. Zpravodajství je otázkou dnešního dne a aktuálních témat, tedy do jisté míry povrchního a rychlého pohledu. Zkratka je ale součástí našeho života, takže to nechci vnímat jako čistě negativní jev. Vím, že nás si divák vždycky našel – například i v televizním archivu - a náš čas zastavit se a podívat se na věci do hloubky a z podstaty nakonec i ocenil. Já v to věřím a doufám, že se nemýlím. Čas od času se lidé potřebují zastavit a zamyslet. A to bych jim chtěl nabízet v souvislosti se záchranářstvím.

Znamená to, že již nebudeme mít svůj program? Já myslím, že v současnosti si nás naši příznivci našli v Temné zońě na Stream.cz – internetové televizi Seznam. cz. Našli jsme tu nové diváky, a i když tu není tolik prostoru a možností, určitě se můžeme vracet k zajímavým tématům a zároveň otevírat nové „temné zóny“. Možná to „Stodvanáctce“ i prospěje, že se na chvíli ztratí z očí a načerpá další inspiraci a síly.

Kdybyste měl možnost ovlivnit programovou skladbu televizí, jakou formu pořadu byste volil? Jak už jsem říkal – pořad pro policisty, záchranáře, hasiče a jejich příznivce je ideální po 22 hodině večerní – především z důvodu obsahu programu. Základem totiž vždycky budou dramatické životní příběhy. Právě proto tu všichni policisté a záchranáři jsou. Takže důležité je ukazovat jejich práci už z podstaty samé – jen tehdy a v kontextu událostí pak dává divákovi všechna nová technika a metody skutečný smysl a pochopení.

Ukončení „Stodvanáctky“ otevřelo i hlubší téma - je záchranářství málo atraktivní pro média? Jsme mimo proud?

rescue

report

Schází Vám starší výtisky? Napište si o ně na: media@sivilliania.cz nebo reditel@siviliania.cz

Jak se díváte na mediální obraz hasičů, policistů a záchranářů? Myslím, že obecně je velmi dobrý. Samozřejmě se příležitostně mění v souvislosti s probíhajícími kauzami. Veřejnost ale většinou až na výjimky vnímá, že všechno je o lidech. Takže jeden úplatný policista, opilý hasič, arogantní lékař nebo prolhaný politik celkový pozitivní mediální obraz samozřejmě nezmění. To byl samozřejmě jen příklad. A nyní k Vaší budoucnosti. Prozradíte, co plánujete a chystáte? Momentálně dokončujeme velmi zajímavý projekt společnosti Seznam.cz týkající se bezpečnosti na internetu – film Seznam se bezpečně 3. Bude o velmi pozoruhodném skutečném případu ústecké kriminálky. Pedofilní vedoucí skautského oddílu rafinovaně s využitím internetu zneužili desítky dětí. Poselství bude tentokrát jednoznačně zahrnovat velký apel na rodiče. Je zkrátka důležité, uplatňovat rčení „Důvěřuj, ale prověřuj“. Ne proto, že by děti byly tak rafinované, ale proto, že se nevědomky mohou dostat do velmi složitých situací a podlehnout nátlaku a vydírání neznámých identit na internetu a na sociálních sítích. V České televizi nás čeká velký projekt – série dokumentů na téma záchranářství a kriminalistika. O tom ale až někdy příště. Ptala se: redakce RESCUE report Foto: archiv Miroslava Vaňury

česko-slovenský záchranářský časopis

Výcvik pro praxi

rescue

report

Sebeobrana v týmové spolupráci posádky Zdravotnické záchranné služby

apadání zdravotnických záchranářů je aktuálním a často diskutovaným tématem. Agresorem může být kdokoliv, kdo se vyskytuje v blízkosti zdravotnického zákroku. Nejčastěji je to samotný pacient pod vlivem alkoholu nebo omamných látek, kterému je velmi obtížné poskytnout první pomoc. Konflikt není obvykle možné vytušit dopředu, protože podmínky, za kterých záchranáři poskytují první pomoc, jsou často do poslední chvíle neurčité. Místo zásahu není předem známé, stejně jako konkrétní stav pacienta nebo okolnosti, které vedly

k příjezdu záchranné služby (například agresivní potyčka). Záchranář je vybavený jen těmi informacemi, které mu předává operátor a se skutečným stavem prostředí se seznamuje až v momentu, kdy vystoupí ze sanitního vozu. Ani poté nemá mnoho možností, které by ho před možným konfliktem ochránily. Není vybaven žádnými prostředky sebeobrany, jako je tomu například u policie České republiky. Tým záchranářů přesto jednou významnou výhodou disponuje a má jí vždy „po ruce“. Zdravotnický záchranář nikdy nezasahuje sám, ale vždy

v týmu o minimálním počtu dvou osob. Tuto skutečnost je třeba maximálně využít jak z pohledu taktiky, tak z pohledu použití technických prvků sebeobrany. V následujícím fotoseriálu představíme několik sebeobranných technik, které lze velmi účinně aplikovat v týmu dvou zasahujících obránců. Ti využívají jak taktické, tak silové převahy. Výhodou spolupráce dvou obránců je i zvýšení bezpečnosti pro samotného útočníka, protože obránci si vzájemně pomáhají, což jim umožňuje vykonávat sebeobranou techniku bez zbytečné agresivity.

Taktika dvou obránců Postavení obránců vůči útočníkovi hraje velmi významnou roli již v začátku každého vznikajícího konfliktu.

Oba obránci stojí v zorném poli útočníka, zatím nezískali žádnou taktickou výhodu.

Obránci získali dobrou taktickou výhodu.

Obránci si rozdělují role. Komunikátor vyjednává s útočníkem a zaměstnává jeho pozornost. Druhý obránce se přesouvá mimo zorné pole útočníka za jeho záda.

česko-slovenský záchranářský časopis

Útočník v momentu útoku nemůže kontrolovat oba obránce naráz.

Výcvik pro praxi

rescue

report

Oboustranná páka na rameno 1

Technický prvek páky na rameno standardně provádí jeden obránce.

Technický prvek páky na rameno mohou provádět i dva obránci.

Poraz zpředu 1

Obránci přistupují k útočníkovi zpředu. Na taktické rozmístění není čas.

Obránci chytají útočníka z obou stran za horní končetiny.

Obránci blokují dolní končetiny útočníka a provádějí poraz. Obránci svedou útočníka na zem. Kontrolují pád útočníka.

Obránci ve spolupráci přetáčejí útočníka do polohy na břiše, která je výhodnější pro další kontrolu útočníka.

Obránci fixují útočníka pomocí techniky Ikyo (držení horních končetin útočníka tlakem proti podložce).

česko-slovenský záchranářský časopis

Výcvik pro praxi

rescue

report

Poraz zpředu i zezadu 2

Obránci zaujímají správné taktické rozmístění.

Jeden obránce zpředu provádí úchop hlavy.

Druhý obránce fixuje zezadu dolní končetiny útočníka.

Obránci využívají silové převahy a pokládají tělo útočníka na zem.

Obránci využívají své hmotnosti a fixují tělo útočníka na zemi. „Horní“ obránce kontroluje hlavu a horní končetiny útočníka. „Dolní“ obránce kontroluje dolní končetiny útočníka.

Představujeme nového autora:

Cvičí bojové systémy od roku 1992. Vysokoškolský pedagog, lektor profesní sebeobrany pro Zdravotnické záchranáře. V současné době se věnuje cvičení aikido a systémům reálné sebeobrany. Motto: Smyslem tréninku bojových systémů není svalový výkon, ale kontrola emocí.

Mgr. et Mgr. Václav Beránek

Odborný asistent Katedra záchranářství a technických oborů Západočeská univerzita v Plzni

česko-slovenský záchranářský časopis

Kynologie

rescue

report

Statečné psí srdce 2014 Hovawartka, která na hřbitově zachránila svoji paničku, těžkou cukrovkářku. Německý ovčák, který byl vážně pobodán, když šel do střetu s nebezpečným pachatelem. I tohle jsou příběhy letošních vítězů již pátého ročníku ankety Statečné psí srdce. Anketu Statečné psí srdce vyhlašuje časopis Psí kusy ve spolupráci se záchranářským magazínem Rescue report, vyhlašovatelem ankety Zlatý záchranářský kříž. Záštitu nad anketou již tradičně drží Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR.

Dva vítězné činy:

Záchranný čin neslužebních psů laiků Těsně před Vánocemi se Eva Gojdová rozhodla, že navštíví hřbitov, který je od jejího domu vzdálený asi tři kilometry. Cestu pojala jako procházku, a tudíž nemohla nechat doma čtyřletou fenku Donu. Jelikož Eva trpí už dvacet let diabetem, bere si s sebou vždy něco k jídlu a před odchodem si také měří hladinu cukru v krvi. Ani tentokrát to neopomněla. „Protože u nás na hřbitov mohou i pejskové, přivázala jsem Donu zevnitř k plotu nedaleko našeho místa a jala jsem se vyměňovat zvadlé květiny za vánoční výzdobu. Zima, cesta na hřbitov, práce okolo hrobu - to vše zřejmě způsobilo náhlý pokles hladiny cukru natolik, že jsem si sedla na obrubu hrobu, začala podřimovat a upadat do hypoglykémie. Nebyl tam nikdo, kdo by mě v této fázi, kdy už diabetik není schopen rozumně uvažovat, řekl, abych si rychle vzala něco k jídlu,“ popisuje Eva Gojdová. Na hrobě zřejmě seděla dlouho a dnes si jen matně vzpomíná, že ji ze snu najednou vyrušilo rázné olizování tváří. „Pes po mně skákal a já se doslova válela ve vyzdobeném hrobě. Dona si sama překousala vodítko, protože jí mé chování připadalo nestandardní. Trochu jsem se probrala, vypotácela jsem se ze hřbitova, chytla Donu za to, co zbylo z vodítka a nechala jsem se vláčet po lese úplně jinou cestou, než jsme přišly. Dona pro mě byla jediná jistota. Ostatní svět jsem nepoznávala, netušila, kde jsem, kam směřuji a co tam dělám. Jen mi bylo divné, že okolo nás sviští auta, protože naše běžná cesta na hřbitov vede celkem opuštěnou krajinou,“ popisuje Eva, která cestou domů několikrát

upadla, ale její věrný pes jí i tentokrát pomohl. Stál u ní a čekal, až se zase zvedne a když nereagovala, tak do ní žďuchal. „Za úplné tmy jsem najednou poznala, že mě dovedla do centra naší obce na obecní úřad a do knihovny, kde pracuji a kam ji občas beru. Dona začala skákat na kliku od úřadu, kde právě uklízela paní Hladíková. Otevřela a podivila se, jak to vypadáme, protože i Dona měla hlavu od bahna,“ říká Eva. Paní Hladíková přinesla Evě tatranky a společně zavolali jejího syna. „Teprve zpětně mně i celé rodině došlo, že mi Dona zřejmě zachránila život, protože

nikoho nenapadlo, že z nevinného výletu na hřbitov vznikne poměrně slušné drama. Dona nechodila na cvičák, zvládá jen základní povely, a když právě nevidí zajíce na poli, tak i poslouchá. Je ohromně fixovaná na rodinu a obzvláště na mě. Za žádnou cenu by mě neopustila,“ věří své fence Doně její panička. Statečné fence, která neváhala rozkousat vodítko, aby v tísni pomohla své paničce, udělujeme Statečné psí srdce. Cenu převzala: Eva Gojdová a její hovawart Dona

česko-slovenský záchranářský časopis

Kynologie

rescue

report

Záchranný čin služebních a záchranářských psů V září loňského roku pátrali policisté na Domažlicku po nebezpečném pachateli loupeží. Věděli, že může být ozbrojený i střelnou zbraní, a tak jim záleželo na jeho včasném dopadení. Když už měla policejní hlídka muže na dohled, náhle se jim ukryl v lese. Na místo proto přijeli dva služební psovodi se psy. Jeden psovod se psem se vydal po stopě pachatele, zatímco druhý, kterým byl podpraporčík František Kohout, šel podél lesa. Náhle se třicet metrů před ním vynořila postava, ve které psovod bezpečně poznal figuru známého lumpa. Psovod hledaného muže vyzval známou formulkou „Zde policie. Jménem zákona-stůjte!“, aby v útěku nepokračoval. Ale on jeho výzvy nedbal. Protože mohl být ozbrojen střelnou zbraní, byl v souladu se zákonem použitý pes bez náhubku. Romer vběhl do hustého porostu a během necelé půlminuty byl u pachatele. V té chvíli psovoda nenapadlo, že jeho krátké zasténání může něco signalizovat. Vzápětí uslyšel psovod štěkání psa ze vzdálenějšího místa, opět se zasténáním. Když se psovod přiblížil na desetimetrovou vzdálenost, uviděl, že pes drží mužovu levici v zubech. V pravé ruce měl však muž zakrvavený nůž. Psovod vyzval pachatele k odhození zbraně. Muž odhodil nůž na zem, ale vzápětí se opět snažil uprchnout. Pes však nepovolil sevření levé paže, a tak mohl psovod spolu se psem složit pachatele na zem. Jakmile měl muž nasazená pouta, měl už Romer zadrženého jen hlídat. V tu chvíli však psovod zjistil, že Romer silně krvácí z krku a hrudníku. Pachatele proto předal kolegovi, který právě přišel na místo zákroku a rychle informoval nadřízeného o vážném poranění psa. Za pár desítek minut byl Romer v péči zvěrolékaře v Blažejově. Pes, který svým rozhodným zákrokem předešel zranění a ohrožení života svého pána, měl zároveň velké štěstí - rány nožem minuly životně důležité orgány. Operace i léčení proběhlo úspěšně a po dvou týdnech mohl zvěrolékař konstatovat, že Romer je mimo ohrožení živo-

ta. Za další měsíc se začal dostávat zpět do bývalé pracovní kondice a nebál se ani náznaků útoků nožem. A tak se loni v listopadu mohl vrátit do služby. Právem mu proto náleží Statečné psí srdce.

česko-slovenský záchranářský časopis

Cenu převzal: psovod František Kohout a jeho německý ovčák Romer Foto a text: redakce časopisu Psí kusy

rescue

report

Zachraňují lidské životy, majetky a brání nespravedlnosti. Podívejte se do zákulisí policie, armády, záchranné služby a dalších. Každý týden na www.stream.cz.

česko-slovenský záchranářský časopis

rescue

report

IGRÁČEK STÁLE ŽIJE

Redakce: Na začátku byl úporný mail se žádostí, jestli bychom nenašli kolekci Igráčků, kterou jsme před veletrhem PYROS v roce 2007 vydali pro naše čtenáře a předplatitele. Přiznám se, že Igráčky již dávno v redakci nemáme, dokonce ani titulní stránku našeho vydání z té doby, ale protože Vás (malých velkých sběratelů) je jistě více, dali jsme vášnivému sběrateli prostor: Tak ako to s Vašou vášňou pre tieto malé figúrky je: Pravdepodobne sa nenájde dospelý Čech alebo Slovák, ktorý by nepoznal postavičku Igráček. Plastová figúrka predstavujúca rôzne profesie - vysoká približne 8 cm, očarila milióny detí a dospelých. Aj mňa Igráček očaril...teda aby som bol presný, asi ma začaroval. Jednoducho som mu podľahol. Aj štyridsiatnik ako ja, môže mať detinské hobby. Igráčkov zbieram už dlhé roky. Najstarším z nich je úplne prvý Igráček murár z roku 1976. Doteraz sa moja zbierka rozšírila na približne 400 kusov. Toto číslo som asi nemal prezradiť, dosť dlho som ho pred ženou tajil. Na druhej strane ale musím povedať, že ma

Sběratelství

rescue

report

žena mojej záľube aj s mojou najstaršou dcérou podporuje. V zbierke mám rôzne profesie, ktoré stvárňujú Igráčkovia. Väčšina z nich je v pôvodnom obale, niektoré sú veľmi cenené medzi zberateľmi. Ide napríklad o prvú a poslednú škatuľku Igráčka alebo rôzne farebné prevedenia postavičiek, či niektoré limitované edície. Koľko máte špeciálne záchranárskych figúriek? Záchranárskych Igráčikov mám 31. Z nich prevažujú policajti v rôznom prevedení, tesne za nimi hasiči a zdravotníci. Jasne, že i medzi moje najobľúbenejšie profesie – ako sa na chalana patrí je hasič a policajt. Aj keď pravé policajt, teda v čase keď som sa s ním ja hrával – príslušník Verejnej Bezpečnosti, nebolo najobľúbenejšie povolanie. Teší Vás renesancia tejto hračky? Strašne ma teší, že Igráček stále žije! Vďaka šikovným majiteľom značky sa v poslednej dobe začal veľmi rozvíjať a teraz ho dostanete v každom

hračkárstve. A stále je to ten „náš“ klasický český výrobok, žiadna Čína. Trvácna hračka, ktorá aj dnes dokáže zaujať deti, z ktorých možno o pár rokov budú tiež záchranári. Myslím si, že práve profesie záchranárov sú medzi deťmi najobľúbenejšia. Taký hasič, policajt, lekár, zdravotná sestra – to sú vysnívané povolania každého malého dieťaťa. Dnes, keď sa vďaka mojej práci denne stretávam s týmito úžasnými ľuďmi viem, aké náročné je toto povolanie. Koľko energie a odhodlania musia pracovníci záchranných zložiek denne vynaložiť. Klobúk dole. Vážim si ich prácu, ktorá nie je vždy dostatočne ohodnotená. Juraj Hajdin P.S: pokiaľ máte doma „opusteného“ Igráčka, rád si ho adoptujem. Doma sa ešte miesta nájde...veď dobrých ľudí sa všade veľa zmestí. Kontakt na sběratele máme v redakci foto: archiv autora

rescue

report

↘↘MODERNÍ MEZIOBOROVÝ ZÁCHRANÁŘSKÝ ČASOPIS ↘↘PRO VŠECHNY, KTEŘÍ CHTĚJÍ MÍT PŘEHLED O SVÉM OBORU ↘↘ ČESKO-SLOVENSKÁ VÝMĚNA ZKUŠENOSTÍ ↘↘ LIDÉ, ČINY A PŘÍBĚHY HRDINSTVÍ ↘↘ NOVINKY VE VÝSTROJI ↘↘ DRONY, AUTA, ČLUNY A SPECIÁLNÍ VYBAVENÍ ↘↘ HOBBY, SBĚRATELSTVÍ …VŠE CO CHCETE ČÍST v Čechách i na Slovensku Máte již svůj výtisk na požární stanici, služebně, denní místnosti i doma? Pokud ne, můžete si RESCUE objednat hned několika způsoby: 1. Předplatné na zkoušku: do konce roku 2015 si můžete objednat ještě 4 čísla RESCUE za zvýhodněnou cenu 249 Kč/ 9 EUR. Objednávejte na: media@siviliania.cz, do předmětu uveďte: Předplatné na zkoušku 2. Předplatné s dárkem na 6 čísel (do 2/2016) + DÁRKOVÁ KOLEKCE CD a první dvě čísla 2015 ZDARMA. Cena 390 Kč/15 EUR. Objednávejte na: media@siviliania.cz, do předmětu uveďte: Předplatné s dárkem 3. Požádejte nás o ukázkové číslo ZDARMA v digitální podobě. Objednávejte na: media@siviliania.cz, do předmětu uveďte: Ukázkové číslo POZOR: DÁRKOVÉ PŘEDPLATNÉ K hasičským soutěžím (i pro mládež), na společenské akce, k životním jubileům nebo jako „hasičský“ a „záchranářský“ dárek můžete objednat DÁRKOVÉ PŘEDPLATNÉ. Obratem Vám zašleme Dárkový certifikát společně s posledními výtisky. Vyplníte, zabalíte a darujete!!! Cena 390 Kč/15 EUR, při objednávce nad 5 ks pouze 330 Kč/ 12 EUR. Objednávejte na: media@siviliania.cz, do předmětu uveďte: Dárkové předplatné

Najdete nás na

Mezinárodním veletrhu požární techniky a služeb

PYROS 2015 19. – 21. 5. 2015 venkovní plocha F | stánek 03

| www.agrotectrucks.cz